Editace stránky Toxiny sinic

Varování: Nejste přihlášen(a). Pokud uložíte jakoukoli editaci, vaše IP adresa bude zveřejněna v historii této stránky. Pokud se přihlásíte nebo si vytvoříte účet, vaše editace budou připsány vašemu uživatelskému jménu a získáte i další výhody.

Editace může být zrušena. Prosím, zkontrolujte porovnání níže, abyste se ujistili, že to chcete provést, a poté pro dokončení zrušení editace níže zobrazené změny zveřejněte.

Aktuální verze Váš text
Řádek 1: Řádek 1:
Toxické látky [[w:Sinice|sinic]] a řas jsou celosvětovým problémem, ale v ČR je jim zatím věnována jen malá pozornost. Zahraniční epidemiologické i naše laboratorní studie prokázaly teratogenní vliv cyanotoxinů, hepatotoxické, embryotoxické, imunotoxické, neurotoxické, dermatotoxické a další efekty cyanotoxinů na zdraví obyvatel a vodních organismů<ref>Maršálek, B.: Rozdělení cyanotoxinů - legislativa. Cyanobakterie, sborník semináře, Brno, 2004</ref>. Toxiny sinic jsou látky [[w:Sekundární metabolismus|sekundárního metabolismu]]. Srovnáme-li je s ostatními přírodními toxiny, jsou toxičtější než toxiny vyšších rostlin a hub, avšak jsou méně toxické než [[w:bakteriální toxiny|bakteriální toxiny]]<ref>Základní informace z oblasti toxikologie toxikon.cz [online]. Dostupné z WWW: http://www.biotox.cz/toxikon/sinice/toxiny.php</ref>.
__NOTOC__
== Úvod ==
Toxické látky [http://cs.wikipedia.org/wiki/Sinice sinic] a řas jsou celosvětovým problémem, ale v ČR je jim zatím věnována jen malá pozornost. Zahraniční epidemiologické i naše laboratorní studie prokázaly teratogenní vliv cyanotoxinů, hepatotoxické, embryotoxické, imunotoxické, neurotoxické, dermatotoxické a další efekty cyanotoxinů na zdraví obyvatel a vodních organismů.<sup>[1]</sup> Toxiny [http://cs.wikipedia.org/wiki/Sinice sinic] jsou látky [http://cs.wikipedia.org/wiki/Sekund%C3%A1rn%C3%AD_metabolismus sekundárního metabolismu]. Srovnáme-li je s ostatními přírodními toxiny, jsou toxičtější než [[toxiny vyšších rostlin]] a [[hub]], avšak jsou méně toxické než [[bakteriální toxiny]].<sup>[3]</sup>


== Výskyt sinic ve vodních nádržích, vodní květ ==
== Výskyt sinic ve vodních nádržích, vodní květ ==
[[w:cs:Sinice|Cyanobakterie]] jsou přirozenou součástí vodních nádrží, které zahrnují zdroje využívané člověkem jako [[w:cs:Pitná voda|voda pitnou vodu]], vodu k praní, napájení dobytka, [[w:cs:zavlažování|zavlažování]] a rekreaci. Tyto funkce mohou být nepříznivě ovlivněny, pokud populace [[w:cs:Sinice|sinic]] překročí limit, který souvisí s [[w:cs:Biomasa|biomasou]], zákalem, zápachem, chutí a v neposlední řadě s cyanotoxiny. [[w:cs:Eutrofizace|Eutrofizace] je obecně známá jako primární příčina růstu cyanobakterií, který vede až k nežádoucím účinkům. Dalšími faktory jsou potom období sucha, odčerpání vody a snížení rychlosti [[w:cs:vodní tok|vodního toku]]).<sup>[8]</sup>
[http://cs.wikipedia.org/wiki/Sinice Cyanobakterie] jsou přirozenou součástí vodních nádrží, které zahrnují zdroje využívané člověkem jako [http://cs.wikipedia.org/wiki/Pitn%C3%A1_voda pitnou vodu], [http://cs.wikipedia.org/wiki/Voda vodu] k praní, napájení dobytka, [http://cs.wikipedia.org/wiki/Zavla%C5%BEov%C3%A1n%C3%AD zavlažování] a rekreaci. Tyto funkce mohou být nepříznivě ovlivněny, pokud populace [http://cs.wikipedia.org/wiki/Sinice sinic] překročí limit, který souvisí s [http://cs.wikipedia.org/wiki/Biomasa biomasou], zákalem, zápachem, chutí a v neposlední řadě s cyanotoxiny. [http://cs.wikipedia.org/wiki/Eutrofizace Eutrofizace] je obecně známá jako primární příčina růstu [http://cs.wikipedia.org/wiki/Sinice cyanobakterií], který vede až k nežádoucím účinkům. Dalšími faktory jsou potom období sucha, odčerpání [http://cs.wikipedia.org/wiki/Voda vody] a snížení rychlosti [http://cs.wikipedia.org/wiki/Vodn%C3%AD_tok vodního toku).<sup>[8]</sup>
Některé sinice mají schopnost vystoupat ke hladině a hromadit se zde v podobě zelené kaše nebo drobných, až několik milimetrů velkých částeček (někdy se podobají drobnému jehličí, jindy připomínají zelenou krupici). Takovému nahromadění sinic u hladiny se říká vodní květ sinic. Nejčastěji se vodní květy sinic vyskytují koncem léta (v srpnu nebo první polovině září). V posledních letech (zejména na některých lokalitách) dochází k masovému rozvoji cyanobakterií již v průběhu června.<sup>[9]</sup> Klimatické změny vedou ke zvýšení koncentrace, trvání a geografického rozsahu vodního květu sinic, který zahrnuje toxigenní druhy.
Některé [http://cs.wikipedia.org/wiki/Sinice sinice] mají schopnost vystoupat ke hladině a hromadit se zde v podobě zelené kaše nebo drobných, až několik milimetrů velkých částeček (někdy se podobají drobnému jehličí, jindy připomínají zelenou krupici). Takovému nahromadění [http://cs.wikipedia.org/wiki/Sinice sinic] u hladiny se říká vodní květ [http://cs.wikipedia.org/wiki/Sinice sinic]. Nejčastěji se vodní květy [http://cs.wikipedia.org/wiki/Sinice sinic] vyskytují koncem léta (v srpnu nebo první polovině září). V posledních letech (zejména na některých lokalitách) dochází k masovému rozvoji [http://cs.wikipedia.org/wiki/Sinice cyanobakterií] již v průběhu června.<sup>[9]</sup>
Blížící se stav dominantního vlivu sinic je rozpoznatelný z chemie vody, např. poměru N:P a hydrologických a klimatických dat. Příznaky přítomnosti zvýšeného a nadměrného vodního květu sinic mohou být zjevné - např. jde o nárůst biomasy sinic, snížení [[Biodiverzita|biodiverzity]] ve vodní nádrži, alkalizace, deoxygenace a vysoké koncentrace [[w:cs:čpavek|čpavku]] během rozkladu vodního květu.<sup>[8]</sup>
Klimatické změny vedou ke zvýšení koncentrace, trvání a geografického rozsahu vodního květu [http://cs.wikipedia.org/wiki/Sinice sinic], který zahrnuje toxigenní druhy.
 
Blížící se stav dominantního vlivu [http://cs.wikipedia.org/wiki/Sinice sinic] je rozpoznatelný z chemie vody, např. poměru N:P a hydrologických a klimatických dat.
Příznaky přítomnosti zvýšeného a nadměrného vodního květu [http://cs.wikipedia.org/wiki/Sinice sinic] mohou být zjevné - např. jde o nárůst biomasy [http://cs.wikipedia.org/wiki/Sinice sinic], snížení [http://www.enviwiki.cz/wiki/Biodiverzita biodiverzity] ve vodní nádrži, alkalizace, deoxygenace a vysoké koncentrace [http://cs.wikipedia.org/wiki/%C4%8Cpavek čpavku] během rozkladu vodního květu.<sup>[8]</sup>
== Limit mikrocystinu LR pro pitnou vodu ==
== Limit mikrocystinu LR pro pitnou vodu ==
Světová zdravotnická organizace (WHO) přijala prozatímní mezní hodnotu 1 &mu;g/l pro mikrocystin LR v [http://cs.wikipedia.org/wiki/Pitn%C3%A1_voda pitné vodě], jeden z nejběžněji působících toxických cyanotoxinů, které jsou známy.<sup>[10]</sup>
Světová zdravotnická organizace (WHO) přijala prozatímní mezní hodnotu 1 &mu;g/l pro mikrocystin LR v [http://cs.wikipedia.org/wiki/Pitn%C3%A1_voda pitné vodě], jeden z nejběžněji působících toxických cyanotoxinů, které jsou známy.<sup>[10]</sup>
Řádek 42: Řádek 45:


=== Mikrocystiny ===
=== Mikrocystiny ===
Byly izolovány ze zástupců rodů [[w:cs:Plankton|planktonních]], [[w:cs:Bentos|bentických]] i půdních [[w:cs:Sinice|sinic]] rodů ''Anabaena, Microcystis, Oscillatoria (Planktothrix), Nostoc, Anabaenopsis, Hapalosiphon'', aj. Jedná se o cyklické [[w:cs:Peptidy|heptapeptidy]]. Je známo přes 60 strukturních variant s molekulovou hmotností 909 - 1115. Ačkoli mnoho [[w:cs:Sinice|cyanobakterií]] produkuje souběžně několik mikrocystinů, v určitém kmenu obvykle dominují jen jedna nebo dvě strukturní varianty. Většina mykrocystinů je poměrně [[hydrofilní]], ve [http://cs.wikipedia.org/wiki/Voda vodě] dobře rozpustná a netěkavá. Mykrocystiny jsou velmi stabilní, odolné vůči chemické [[w:cs:hydrolýza|hydrolýze]] i mnoha [[w:cs:Proteáza|peptidázám]]. Jsou ale odbourávány řadou [[w:cs:baktérie|baktérií]], vyskytujících se běžně ve vodách.<sup>[2]</sup> Mikrocystiny můžeme považovat za tradiční toxiny sinic, ačkoliv jejich účinky, toxikokinetika a environmentální osud nebyly dosud uspokojivě prostudovány. Identifikována také doposud nebyla jejich přirozená biologická funkce, což je vzhledem k množství, které sinice syntetizují - až 1 % sušiny - stále velmi zajímavá otázka.<sup>[5]</sup> Mikrocystiny se chemicky váží na proteinfosfatázy 1 a 2A. Primárně jsou postiženy [http://cs.wikipedia.org/wiki/Hepatocyt jaterní buňky], které aktivně přijímají mikrocystiny z krevního oběhu prostřednictvím transportního systému pro [http://cs.wikipedia.org/wiki/%C5%BDlu%C4%8Dov%C3%A9_kyseliny žlučové kyseliny]. Za biologickou aktivitu mikrocystinů je odpovědná část molekuly Adda - [[w:cs:kyselina glutamová|glutamová kyselina]]. Odštěpením Adda, změnou její optické konfigurace nebo acylací [[w:cs:kyselina glutamová|glutamátu]] dochází ke ztrátě [[biologická aktivita|biologické aktivity]]. Lineární mikrocystiny jsou zhruba stokrát méně toxické než odpovídající cyklické sloučeniny.<sup>[2]</sup>
Byly izolovány ze zástupců rodů [http://cs.wikipedia.org/wiki/Plankton planktonních], [http://cs.wikipedia.org/wiki/Bentos bentických] i půdních [http://cs.wikipedia.org/wiki/Sinice sinic] rodů ''Anabaena, Microcystis, Oscillatoria (Planktothrix), Nostoc, Anabaenopsis, Hapalosiphon'', aj. Jedná se o cyklické [http://cs.wikipedia.org/wiki/Peptidy heptapeptidy]. Je známo přes 60 strukturních variant s molekulovou hmotností 909 - 1115. Ačkoli mnoho [http://cs.wikipedia.org/wiki/Sinice cyanobakterií] produkuje souběžně několik mikrocystinů, v určitém kmenu obvykle dominují jen jedna nebo dvě strukturní varianty. Většina mykrocystinů je poměrně [[hydrofilní]], ve [http://cs.wikipedia.org/wiki/Voda vodě] dobře rozpustná a netěkavá. Mykrocystiny jsou velmi stabilní, odolné vůči chemické [http://cs.wikipedia.org/wiki/Hydrol%C3%BDza hydrolýze] i mnoha [[peptidázám]]. Jsou ale odbourávány řadou [http://cs.wikipedia.org/wiki/Bakt%C3%A9rie baktérií], vyskytujících se běžně ve [http://cs.wikipedia.org/wiki/Voda vodách].<sup>[2]</sup> Mikrocystiny můžeme považovat za tradiční toxiny [http://cs.wikipedia.org/wiki/Sinice sinic], ačkoliv jejich účinky, toxikokinetika a environmentální osud nebyly dosud uspokojivě prostudovány. Identifikována také doposud nebyla jejich přirozená biologická funkce, což je vzhledem k množství, které [http://cs.wikipedia.org/wiki/Sinice sinice] syntetizují - až 1% sušiny - stále velmi zajímavá otázka.<sup>[5]</sup> Mikrocystiny se chemicky váží na proteinfosfatázy 1 a 2A. Primárně jsou postiženy [http://cs.wikipedia.org/wiki/Hepatocyt jaterní buňky], které aktivně přijímají mikrocystiny z krevního oběhu prostřednictvím transportního systému pro [http://cs.wikipedia.org/wiki/%C5%BDlu%C4%8Dov%C3%A9_kyseliny žlučové kyseliny]. Za biologickou aktivitu mikrocystinů je odpovědná část molekuly Adda - [http://cs.wikipedia.org/wiki/Kyselina_glutamov%C3%A1 glutamová kyselina]. Odštěpením Adda, změnou její optické konfigurace nebo acylací [http://cs.wikipedia.org/wiki/Kyselina_glutamov%C3%A1 glutamátu] dochází ke ztrátě [[biologické aktivity]]. Lineární mikrocystiny jsou zhruba stokrát méně toxické než odpovídající cyklické sloučeniny.<sup>[2]</sup>


=== Nodularin ===
=== Nodularin ===
Jedná se o cyklický [[w:cs:Peptidy|peptid]] ze sinice ''Nodularia spumigena''.<sup>[6]</sup> Aktivní inhibitor eukaryotních proteinfosfatáz 1 a 2A.<sup>[3]</sup> Iniciálním poškozením je strukturní dezorganizace jater, nekróza [[w:cs:Hepatocyt|hepatocytů]] a rozšiřující se krvácení. Hepatocyty vykazují strukturní deformaci. Mechanismus působení na buněčné úrovni je shodný s mikrocystinem - specifická inhibice fosfatáz 1 a 2A dosahuje až dvojnásobné intenzity. Je potvrzena také prokarcinogenní aktivita.<sup>[6]</sup>
Jedná se o cyklický [http://cs.wikipedia.org/wiki/Peptidy peptid] ze [http://cs.wikipedia.org/wiki/Sinice sinice] ''Nodularia spumigena''.<sup>[6]</sup> Aktivní inhibitor eukaryotních proteinfosfatáz 1 a 2A.<sup>[3]</sup> Iniciálním poškozením je strukturní dezorganizace jater, nekróza [http://cs.wikipedia.org/wiki/Hepatocyt hepatocytů]a rozšiřující se krvácení. [http://cs.wikipedia.org/wiki/Hepatocyt Hepatocyty] vykazují strukturní deformaci. Mechanismus působení na buněčné úrovni je shodný s mikrocystinem - specifická inhibice fosfatáz 1 a 2A dosahuje až dvojnásobné intenzity. Je potvrzena také prokarcinogenní aktivita.<sup>[6]</sup>


=== Anatoxin ===
=== Anatoxin ===
Řádek 63: Řádek 66:


== Zdroje ==
== Zdroje ==
<references/>
1.↑ Maršálek, B.: Rozdělení cyanotoxinů - legislativa. Cyanobakterie, sborník semináře, Brno, 2004
1.↑ Maršálek, B.: Rozdělení cyanotoxinů - legislativa. Cyanobakterie, sborník semináře, Brno, 2004


Řádek 103: Řádek 105:


Hrdina, V.: Přírodní toxiny a jedy. Karolinum, Praha, 2004
Hrdina, V.: Přírodní toxiny a jedy. Karolinum, Praha, 2004
[[Kategorie:Biosféra]]
[[Kategorie:Antropogenní rizika]]
[[Kategorie:Vodní hospodářství]]
Všechny příspěvky do Enviwiki jsou zveřejňovány podle licencí Creative Commons Uveďte autora – Zachovejte licenci 3.0 Unported (podrobnosti najdete na Enviwiki:Autorské právo). Pokud si nepřejete, aby váš text byl nemilosrdně upravován a volně šířen, pak ho do Enviwiki neukládejte.
Uložením příspěvku se zavazujete, že je vaším dílem nebo je zkopírován ze zdrojů, které nejsou chráněny autorským právem (tzv. public domain). NEVKLÁDEJTE DÍLA CHRÁNĚNÁ AUTORSKÝM PRÁVEM BEZ DOVOLENÍ!
Storno Pomoc při editování (otevře se v novém okně)