Teplotní stratifikace vodních nádrží

Z Enviwiki
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání


Vlastní text stránky
Má být dělený do odstavců; lze využít nadpisů různých úrovní
Do textu musí být vloženy odkazy na citovanou literaturu a zdroje.

A po vlastním textu stránky mohou být uvedeny následující informace (pokud následují, tak v tomto pořadí a na této úrovni nadpisu)

Témata

Definice: K teplotní stratifikaci ve vodách dochází typicky v hlubších nádržích, ať už přírodního či antropogenního původu. Termín teplotní stratifikace zavedl v roce 1910 Birge. Podle ročních období rozlišoval v nádrži 4 stavy. Jarní cirkulace, letní stratifikace, podzimní cirkulace a zimní stagnace.[1]

Jarní cirkulace Na jaře po roztátí ledu vlivem pozvolnéh ohřívání hladiny dochází k vyrovnání teploty ve vodním sloupci (nejtěžší voda ve vrstvě nade dnem má v hlubokých nádržích trvale cca 4 stupně) a působením větru se vodní masy promíchávají. Toto období jarní cirkulace trvá jen krátkou dobu a v průběhu pokračujícího zvyšování teplot ustupuje letní stratifikaci

Letní stratifikace Svrchní vrstvy se výrazně oteplují a ustálené klima umožní vznik teplotní stratifikace. Prohřátá voda na hladině má nižší hustotu a nemíchá se s chladnější vodou ve větší hloubce. To vede k vytvoření dvou vodních vrstev,epilimnionu a hypolimnionu, oddělených tzv. teplotní skočnou vrstvou (metalimnion) neboli termoklinou. Taj e definována jako vrstva vody, kde dochází k teplotnímu gradientu minimálně 1 C/m. Nejprve se tvoří jako nejasná hranice ve větších hloubkách. V létě, kdy Slunce dodává nejvíce tepelné energie se horní epilimnion rozšiřuje. Termoklina pod ním chrání spodní chladný hypolimnion před rázovými vlivy z hladiny a tedy prolnutím s teplou vrstvou. S poklesem průměrné teploty dochází k promíchávání a ochlazování uvnitř epilimnia a později vlivem dalšího poklesu teploty v nádrži a větru se promíchá celý vodní sloupec a dojde k podzimní cirkulaci.

Podzimní cirkulace Proces je podobný jako jarní cirkulace, ale má opačný charakter. Postupný pokles teploty v nádrži vede k ustálení na cca 4 C v celé nádrži. Další ochlazování okolního prostředí s nástupem zimních měsíců vede k inverznímu uspořádání vodních vrstev - zimní stagnaci

Zimní stagnace Vlivem anomálie v závislosti hustoty vody na teplotě, kdy nejtěžší voda není těsně před bodem mrazu, ale ta o teplotě 3.96 C, je vrstva na dně s přibližně touto teplotou oddělena od postupně mrznoucích horních vrstev nádrže. Tato zásadní vlastnost vody umožňuje organismům přežití i když je teplota okolí nádrže dlouhodobě pod nulou. Untitled.jpg

Teplotní stratifikace je typická pro jezera a nádrže mírného klimatického pásu, tzv. dimiktická - promíchávají se dvakrát v průběhu roku. U tropických a polárních jezer holomiktických v podstatě nedochází k teplotní stratifikaci, celý objem nádrže se promíchává. Existují také jezera amiktická, která se nepromíchávají vůbec

Zdroje

Zde jsou uvedeny zdroje, využité k tvorbě této stránky/hesla.
Tvorba seznamu použité literatury a dalších zdrojů je významnou součástí práce s textem.
Musí být ve správném formátu - využijte nápovědy pro správné citování.

Odkazy

Měly by být stručně anotované. Tuto část dělíme na následující podskupiny:

Související stránky

Zde uvádíme stránky Enviwiki, které se stránkou volně souvisejí (jsou důležité pro pochopení širších souvislostí).
Tvorba vnitřních Wiki odkazů viz Nápověda.

Externí odkazy

Důležité externí on-line zdroje, které se stránkou volně souvisejí.
Citujte správně: bibliografické záznamy elektronických dokumentů.

Literatura

Důležité off-line (tištěné) zdroje, které by měly sloužit k podrobnému studiu tématu.

Citujte správně: bibliografické záznamy tradičních dokumentů nebo použijte citačních šablon

  1. Jana Ambrožová, Aplikovaná a technická hydrobiologie, vydavatelství VŠCHT, Elektronická verze 1.0, 2005