Syndromy globálních změn

Z Enviwiki
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

„Syndromový přístup“

Výzkum globálních změn se soustřeďuje na identifikaci příčin a vzájemných souvislostí globálních problémů, možnosti jejich zmírnění nebo předcházení, a na předpovědi budoucích trendů. Hodnocení struktur, funkcí, procesů a vzájemných vztahů mezi prvky (udržitelných) systémů má však vést i k praktickým řešením. Vhodným a osvědčeným postupem využívajícím vědecky podložených informací je metoda zv. Syndrome Approach.

Integrovaný (zahrnující komplexitu vztahů, mezioborovou spolupráci přírodních a společenských věd) popis globálních problémů životního prostředí a rozvoje v rámci tzv. syndromového přístupu je rozvíjen celosvětově, například Německou radou pro globální změny. Tato syndromy( Katanga syndrom ) zahrnují 16 ukazatelů, které jsou diagnostikovány a hodnoceny, aby bylo možné jevům jimi popisovaným předcházet nebo hledat pro ně vhodnou „terapii“.

Viz též Syndromy změn v prostředí

Praktické aspekty výzkumu

Výzkumné aktivity mají přímou vazbu na praxi - vychází z přesvědčení, že nelze narušovat úzké hranice tzv. „rozvojového koridoru“, jejich překročení by mělo za následek zvýšené nároky na prostředí, ale i na sociální a ekonomické systémy. Proto je určením těchto mezí se třeba odborně zabývat. Problémy globálních změn jsou tak pochopeny nejen jako komplexní a dynamické procesy, které je třeba teoreticky studovat, ale také jako východisko pro odpovědné a podložené rozhodování. Rozvíjí se tak schopnost předvídání, pochopení rozvojových alternativ; na tomto základě lze navrhovat udržitelné scénáře budoucího vývoje.

Odkazy