Otevřít hlavní menu

Syndromový koncept globálních problémů je založen na myšlence provázanosti globálních problémů a z ní vyplývající nutnosti hledání příčin či řešení těchto problémů ve vzájemných souvislostech. Název syndrom byl převzat z medicíny, která užívá tohoto pojmu pro popis komplexních klinických stavů. Globální změna a její syndromy jsou tedy analogií nemoci, která má několik různých projevů.


Autorem konceptu je German Advisory Council on Global Change (zkratka WBGU), v jejíž publikaci Annual Report z roku 1996 se setkáváme s 16 příznaky globální změny. Tyto příznaky lze rozdělit do 3 základních podskupin syndromů:


  • Nadměrné využívání zdrojů: projevuje se například úplným vyčerpáním zdrojů nebo degradací kvality půdy, s čímž je následně spojen masový exodus skupin obyvatel.
Mezi tyto syndromy patří syndrom Sahel, syndrom nadměrné využívání zdrojů, syndrom vylidňování venkova, syndrom prachové mísy, Katanga syndrom, syndrom masového turismu a syndrom spálené Země.


  • Neudržitelný rozvoj: zahrnuje poškozování životního prostředí a vyčerpání zdrojů v důsledku příliš rychlého ekonomického růstu nebo iracionálních či nekontrolovatelných politických rozhodnutí, jež mají urychlit rozvoj společnosti.
Mezi tyto syndromy patří: Syndrom Aralského moře, syndrom zelené revoluce, syndrom asijských tygrů, syndrom Favela, syndrom sídelní kaše a syndrom závažných nehod.


  • Ukládání nepůvodních látek do prostředí: představované emisemi a celou škálou odpadních látek.
Řadíme sem: syndrom komínů, syndrom skládek a syndrom kontaminované půdy.

ZdrojeEditovat


OdkazyEditovat

Související stránkyEditovat