Společná zahraniční a bezpečnostní politika EU: Porovnání verzí

Z Enviwiki
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
(Nová stránka: EU má v současnosti účinný nástroj, kterým může reagovat na proces globalizace a její důsledky v oblasti zahraničně-politické a bezpečnostní. Jedná se o společnou z...)
 
 
(Nejsou zobrazeny 4 mezilehlé verze od 2 dalších uživatelů.)
Řádek 1: Řádek 1:
EU má v současnosti účinný nástroj, kterým může reagovat na proces globalizace a její důsledky v oblasti zahraničně-politické a bezpečnostní. Jedná se o společnou zahraniční a bezpečnostní politika EU, která byla zavedena SEU z Maastrichtu jako tzv. 2. pilíř EU.
+
{{aktualizovat}}
 +
Přestože EU zatím nemá právní subjektivitu, její působení navenek se projevuje stále významněji. Rámec tomuto působení dává společná zahraniční a bezpečnostní politika. Jejím cílem je chránit společné hodnoty, základní zájmy, nezávislost a celistvost EU, posilovat bezpečnost EU, zachovávat mír a posilovat mezinárodní bezpečnost v souladu se zásadami Charty OSN, helsinského Závěrečného aktu a Pařížské Charty, podporovat spolupráci a vládu práva a respektování lidských práv a základních svobod. Členské státy musejí koordinovat své aktivity v mezinárodních organizacích a na mezinárodních konferencích, dodržovat sjednaná stanoviska a vzájemně se informovat o otázkách společného zájmu.
 +
 
 +
EU má v současnosti účinný nástroj, kterým může reagovat na proces globalizace a její důsledky v oblasti zahraničně-politické a bezpečnostní. Jedná se o společnou zahraniční a bezpečnostní politika EU, která byla zavedena Smlouvou o Evropské unii z Maastrichtu jako tzv. 2. pilíř EU.  
  
 
Vně EU reprezentuje společnou zahraniční a bezpečnostní politiku EU předsednická země EU za podpory a asistence generálního sekretáře Rady a Vysokého představitele pro společnou zahraniční a bezpečnostní politiku (pozice zavedena Amsterdamskou smlouvou). Jednání se třetími zeměmi se většinou účastní i předseda EK (hovoří se v této souvislosti o tzv. Trojce). V rámci společné zahraniční a bezpečnostní politiky EU je možné uplatnit i tzv. posílenou spolupráci a to v případech a za podmínek definovaných ve smlouvě o EU. Posílenou spolupráci nelze uplatnit v případech týkajících se vojenství nebo obrany.  
 
Vně EU reprezentuje společnou zahraniční a bezpečnostní politiku EU předsednická země EU za podpory a asistence generálního sekretáře Rady a Vysokého představitele pro společnou zahraniční a bezpečnostní politiku (pozice zavedena Amsterdamskou smlouvou). Jednání se třetími zeměmi se většinou účastní i předseda EK (hovoří se v této souvislosti o tzv. Trojce). V rámci společné zahraniční a bezpečnostní politiky EU je možné uplatnit i tzv. posílenou spolupráci a to v případech a za podmínek definovaných ve smlouvě o EU. Posílenou spolupráci nelze uplatnit v případech týkajících se vojenství nebo obrany.  
  
V kontextu společné zahraniční a bezpečnostní politiky rozvíjí EU i Evropskou bezpečnostní a obrannou politiku. Její vznik se datuje do roku 1999, kdy Evropská rada v Kolíně nad Rýnem rozhodla o zahrnutí úkolů souvisejících s krizovým řízením (tzv. „Petersbergské úkoly“) do společné zahraniční a bezpečnostní politiky. Krizové řízení představují aktivity jako: humanitární a záchranné mise, mise související s udržením míru, mise bojových sil k řešení krizí, zahrnujíce v to i mise pro prosazování míru. Tatáž Evropská rada také rozhodla o tom, že EU by měla mít kapacity pro autonomní akce. Tyto akce by se měly opírat o vlastní vojenské sily, prostředky pro jejich použití a připravenost je použít, aby EU byla schopna adekvátně odpovídat na mezinárodní krize, a to nezávisle na aktivitách NATO. V této souvislosti se hovoří o tzv. Helsinském hlavním cíli (vytvoření společných jednotek a relevantních struktur), zformulovaném na Evropské radě v Helsinkách v roce 1999. Bezpečnostní politika EU vychází ze schválené Evropské bezpečnostní strategie  z prosince 2003, která si vytkla za cíl reagovat na v současnosti největší rizika pro EU. Těmi jsou: terorismus, šíření zbraní hromadného ničení, regionální konflikty, nefunkční státní správa v třetích zemích (korupce, zneužívání moci, slabé instituce apod.) a organizovaný zločin.
+
V kontextu společné zahraniční a bezpečnostní politiky rozvíjí EU i Evropskou bezpečnostní a obrannou politiku. Její vznik se datuje do roku 1999, kdy Evropská rada v Kolíně nad Rýnem rozhodla o zahrnutí úkolů souvisejících s krizovým řízením (tzv. „Petersbergské úkoly“) do společné zahraniční a bezpečnostní politiky. Krizové řízení představují aktivity jako:
 +
*humanitární a záchranné mise,  
 +
*mise související s udržením míru,  
 +
*mise bojových sil k řešení krizí, zahrnujíce v to i mise pro prosazování míru.  
 +
 
 +
Tatáž [[w:cs:Evropská rada|Evropská rada]] také rozhodla o tom, že EU by měla mít kapacity pro autonomní akce. Tyto akce by se měly opírat o vlastní vojenské sily, prostředky pro jejich použití a připravenost je použít, aby EU byla schopna adekvátně odpovídat na mezinárodní krize, a to nezávisle na aktivitách NATO. V této souvislosti se hovoří o tzv. Helsinském hlavním cíli (vytvoření společných jednotek a relevantních struktur), zformulovaném na Evropské radě v Helsinkách v roce 1999. Bezpečnostní politika EU vychází ze schválené Evropské bezpečnostní strategie  z prosince 2003, která si vytkla za cíl reagovat na v současnosti největší rizika pro EU. Těmi jsou: terorismus, šíření zbraní hromadného ničení, regionální konflikty, nefunkční státní správa v třetích zemích (korupce, zneužívání moci, slabé instituce apod.) a organizovaný zločin.
 +
 
 +
Společná zahraniční a bezpečnostní politika EU v praxi používá následující nástroje:
 +
* společnou strategii,
 +
* společnou akci a
 +
* společný postoj.  
  
Společná zahraniční a bezpečnostní politika EU v praxi používá následující nástroje: a) společnou strategii, b) společnou akci a c) společný postoj. Poslední dva jmenované nástroje jsou uplatňovány v rámci schválených společných strategií a členské státy jsou jimi po jejich schválení v Radě EU vázány (platí i vně EU, tj. i pro zastupitelské úřady ČS, jejich Mise při mezinárodních organizacích apod.).
+
Poslední dva jmenované nástroje jsou uplatňovány v rámci schválených společných strategií a členské státy jsou jimi po jejich schválení v Radě EU vázány (platí i vně EU, tj. i pro zastupitelské úřady ČS, jejich Mise při mezinárodních organizacích apod.).
  
 
== Zdroje ==
 
== Zdroje ==
  
Gombala, Ivo (2006) Koncepce politiky a praxe EU. In: Dlouhá, J., Dlouhý, J., Mezřický, V. (eds.) ''Globalizace a globální problémy''. Sborník textů k celouniverzitnímu kurzu 2005 – 2007. pp 147–160. Univerzita Karlova v Praze, COŽP. ISBN 80-87076-01-X. Dostupné z www <http://www.czp.cuni.cz/knihovna/globalizace.pdf>
+
*Gombala, Ivo (2006) Koncepce politiky a praxe EU. In: Dlouhá, J., Dlouhý, J., Mezřický, V. (eds.) ''Globalizace a globální problémy''. Sborník textů k celouniverzitnímu kurzu 2005 – 2007. pp 147–160. Univerzita Karlova v Praze, COŽP. ISBN 80-87076-01-X. Dostupné z www <http://www.czp.cuni.cz/knihovna/globalizace.pdf>
 +
*Kružíková, Eva (2006) Koncepce politiky a praxe EU. In: Dlouhá, J., Dlouhý, J., Mezřický, V. (eds.) ''Globalizace a globální problémy''. Sborník textů k celouniverzitnímu kurzu 2005 – 2007. pp 147–160. Univerzita Karlova v Praze, COŽP. ISBN 80-87076-01-X. Dostupné z www <http://www.czp.cuni.cz/knihovna/globalizace.pdf>
  
 +
== Odkazy ==
 +
=== Externí odkazy ===
 +
*[http://cs.wikipedia.org/wiki/Spole%C4%8Dn%C3%A1_zahrani%C4%8Dn%C3%AD_a_bezpe%C4%8Dnostn%C3%AD_politika Společná zahraniční a bezpečnostní politika na české Wikipedii]
 +
*[http://en.wikipedia.org/wiki/Common_Foreign_and_Security_Policy Common Foreign and Security Policy na anglické Wikipedii]
 
Bližší informace o společné zahraniční a bezpečnostní politice a Evropské bezpečnostní a obranné politice je možno najít na následujících internetových stránkách:
 
Bližší informace o společné zahraniční a bezpečnostní politice a Evropské bezpečnostní a obranné politice je možno najít na následujících internetových stránkách:
http://ue.eu.int/cms3_fo/showPage.asp?id=248&lang=en&mode=g
+
*http://ue.eu.int/cms3_fo/showPage.asp?id=248&lang=en&mode=g
http://ue.eu.int/cms3_fo/showPage.asp?lang=en&id=268&mode=g&name
+
*http://ue.eu.int/cms3_fo/showPage.asp?lang=en&id=268&mode=g&name
 +
 
 +
[[Kategorie:Evropská unie]]

Aktuální verze z 15. 5. 2016, 14:22

Přestože EU zatím nemá právní subjektivitu, její působení navenek se projevuje stále významněji. Rámec tomuto působení dává společná zahraniční a bezpečnostní politika. Jejím cílem je chránit společné hodnoty, základní zájmy, nezávislost a celistvost EU, posilovat bezpečnost EU, zachovávat mír a posilovat mezinárodní bezpečnost v souladu se zásadami Charty OSN, helsinského Závěrečného aktu a Pařížské Charty, podporovat spolupráci a vládu práva a respektování lidských práv a základních svobod. Členské státy musejí koordinovat své aktivity v mezinárodních organizacích a na mezinárodních konferencích, dodržovat sjednaná stanoviska a vzájemně se informovat o otázkách společného zájmu.

EU má v současnosti účinný nástroj, kterým může reagovat na proces globalizace a její důsledky v oblasti zahraničně-politické a bezpečnostní. Jedná se o společnou zahraniční a bezpečnostní politika EU, která byla zavedena Smlouvou o Evropské unii z Maastrichtu jako tzv. 2. pilíř EU.

Vně EU reprezentuje společnou zahraniční a bezpečnostní politiku EU předsednická země EU za podpory a asistence generálního sekretáře Rady a Vysokého představitele pro společnou zahraniční a bezpečnostní politiku (pozice zavedena Amsterdamskou smlouvou). Jednání se třetími zeměmi se většinou účastní i předseda EK (hovoří se v této souvislosti o tzv. Trojce). V rámci společné zahraniční a bezpečnostní politiky EU je možné uplatnit i tzv. posílenou spolupráci a to v případech a za podmínek definovaných ve smlouvě o EU. Posílenou spolupráci nelze uplatnit v případech týkajících se vojenství nebo obrany.

V kontextu společné zahraniční a bezpečnostní politiky rozvíjí EU i Evropskou bezpečnostní a obrannou politiku. Její vznik se datuje do roku 1999, kdy Evropská rada v Kolíně nad Rýnem rozhodla o zahrnutí úkolů souvisejících s krizovým řízením (tzv. „Petersbergské úkoly“) do společné zahraniční a bezpečnostní politiky. Krizové řízení představují aktivity jako:

  • humanitární a záchranné mise,
  • mise související s udržením míru,
  • mise bojových sil k řešení krizí, zahrnujíce v to i mise pro prosazování míru.

Tatáž Evropská rada také rozhodla o tom, že EU by měla mít kapacity pro autonomní akce. Tyto akce by se měly opírat o vlastní vojenské sily, prostředky pro jejich použití a připravenost je použít, aby EU byla schopna adekvátně odpovídat na mezinárodní krize, a to nezávisle na aktivitách NATO. V této souvislosti se hovoří o tzv. Helsinském hlavním cíli (vytvoření společných jednotek a relevantních struktur), zformulovaném na Evropské radě v Helsinkách v roce 1999. Bezpečnostní politika EU vychází ze schválené Evropské bezpečnostní strategie z prosince 2003, která si vytkla za cíl reagovat na v současnosti největší rizika pro EU. Těmi jsou: terorismus, šíření zbraní hromadného ničení, regionální konflikty, nefunkční státní správa v třetích zemích (korupce, zneužívání moci, slabé instituce apod.) a organizovaný zločin.

Společná zahraniční a bezpečnostní politika EU v praxi používá následující nástroje:

  • společnou strategii,
  • společnou akci a
  • společný postoj.

Poslední dva jmenované nástroje jsou uplatňovány v rámci schválených společných strategií a členské státy jsou jimi po jejich schválení v Radě EU vázány (platí i vně EU, tj. i pro zastupitelské úřady ČS, jejich Mise při mezinárodních organizacích apod.).

Zdroje[editovat | editovat zdroj]

  • Gombala, Ivo (2006) Koncepce politiky a praxe EU. In: Dlouhá, J., Dlouhý, J., Mezřický, V. (eds.) Globalizace a globální problémy. Sborník textů k celouniverzitnímu kurzu 2005 – 2007. pp 147–160. Univerzita Karlova v Praze, COŽP. ISBN 80-87076-01-X. Dostupné z www <http://www.czp.cuni.cz/knihovna/globalizace.pdf>
  • Kružíková, Eva (2006) Koncepce politiky a praxe EU. In: Dlouhá, J., Dlouhý, J., Mezřický, V. (eds.) Globalizace a globální problémy. Sborník textů k celouniverzitnímu kurzu 2005 – 2007. pp 147–160. Univerzita Karlova v Praze, COŽP. ISBN 80-87076-01-X. Dostupné z www <http://www.czp.cuni.cz/knihovna/globalizace.pdf>

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Bližší informace o společné zahraniční a bezpečnostní politice a Evropské bezpečnostní a obranné politice je možno najít na následujících internetových stránkách: