Toxiny sinic: Porovnání verzí

Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Odebráno 3 062 bajtů ,  25. 2. 2019
m
 
(Není zobrazeno 15 mezilehlých verzí od 3 dalších uživatelů.)
Řádek 1: Řádek 1:
__NOTOC__
Toxické látky [[w:Sinice|sinic]] a řas jsou celosvětovým problémem, ale v ČR je jim zatím věnována jen malá pozornost. Zahraniční epidemiologické i naše laboratorní studie prokázaly teratogenní vliv cyanotoxinů, hepatotoxické, embryotoxické, imunotoxické, neurotoxické, dermatotoxické a další efekty cyanotoxinů na zdraví obyvatel a vodních organismů<ref>Maršálek, B.: Rozdělení cyanotoxinů - legislativa. Cyanobakterie, sborník semináře, Brno, 2004</ref>. Toxiny sinic jsou látky [[w:Sekundární metabolismus|sekundárního metabolismu]]. Srovnáme-li je s ostatními přírodními toxiny, jsou toxičtější než toxiny vyšších rostlin a hub, avšak jsou méně toxické než [[w:bakteriální toxiny|bakteriální toxiny]]<ref>Základní informace z oblasti toxikologie toxikon.cz [online]. Dostupné z WWW: http://www.biotox.cz/toxikon/sinice/toxiny.php</ref>.
== Úvod ==
Toxické látky [http://cs.wikipedia.org/wiki/Sinice sinic] a řas jsou celosvětovým problémem, ale v ČR je jim zatím věnována jen malá pozornost. Zahraniční epidemiologické i naše laboratorní studie prokázaly teratogenní vliv cyanotoxinů, hepatotoxické, embryotoxické, imunotoxické, neurotoxické, dermatotoxické a další efekty cyanotoxinů na zdraví obyvatel a vodních organismů.<sup>[1]</sup> Toxiny [http://cs.wikipedia.org/wiki/Sinice sinic] jsou látky [http://cs.wikipedia.org/wiki/Sekund%C3%A1rn%C3%AD_metabolismus sekundárního metabolismu]. Srovnáme-li je s ostatními přírodními toxiny, jsou toxičtější než [[toxiny vyšších rostlin]] a [[hub]], avšak jsou méně toxické než [[bakteriální toxiny]].<sup>[3]</sup>


== Výskyt sinic ve vodních nádržích, vodní květ ==
== Výskyt sinic ve vodních nádržích, vodní květ ==
[http://cs.wikipedia.org/wiki/Sinice Cyanobakterie] jsou přirozenou součástí vodních nádrží, které zahrnují zdroje využívané člověkem jako [http://cs.wikipedia.org/wiki/Pitn%C3%A1_voda pitnou vodu], [http://cs.wikipedia.org/wiki/Voda vodu] k praní, napájení dobytka, [http://cs.wikipedia.org/wiki/Zavla%C5%BEov%C3%A1n%C3%AD zavlažování] a rekreaci. Tyto funkce mohou být nepříznivě ovlivněny, pokud populace [http://cs.wikipedia.org/wiki/Sinice sinic] překročí limit, který souvisí s [http://cs.wikipedia.org/wiki/Biomasa biomasou], zákalem, zápachem, chutí a v neposlední řadě s cyanotoxiny. [http://cs.wikipedia.org/wiki/Eutrofizace Eutrofizace] je obecně známá jako primární příčina růstu [http://cs.wikipedia.org/wiki/Sinice cyanobakterií], který vede až k nežádoucím účinkům. Dalšími faktory jsou potom období sucha, odčerpání [http://cs.wikipedia.org/wiki/Voda vody] a snížení rychlosti [http://cs.wikipedia.org/wiki/Vodn%C3%AD_tok vodního toku).<sup>[8]</sup>
[[w:cs:Sinice|Cyanobakterie]] jsou přirozenou součástí vodních nádrží, které zahrnují zdroje využívané člověkem jako [[w:cs:Pitná voda|voda pitnou vodu]], vodu k praní, napájení dobytka, [[w:cs:zavlažování|zavlažování]] a rekreaci. Tyto funkce mohou být nepříznivě ovlivněny, pokud populace [[w:cs:Sinice|sinic]] překročí limit, který souvisí s [[w:cs:Biomasa|biomasou]], zákalem, zápachem, chutí a v neposlední řadě s cyanotoxiny. [[w:cs:Eutrofizace|Eutrofizace] je obecně známá jako primární příčina růstu cyanobakterií, který vede až k nežádoucím účinkům. Dalšími faktory jsou potom období sucha, odčerpání vody a snížení rychlosti [[w:cs:vodní tok|vodního toku]]).<sup>[8]</sup>
Některé [http://cs.wikipedia.org/wiki/Sinice sinice] mají schopnost vystoupat ke hladině a hromadit se zde v podobě zelené kaše nebo drobných, až několik milimetrů velkých částeček (někdy se podobají drobnému jehličí, jindy připomínají zelenou krupici). Takovému nahromadění [http://cs.wikipedia.org/wiki/Sinice sinic] u hladiny se říká vodní květ [http://cs.wikipedia.org/wiki/Sinice sinic]. Nejčastěji se vodní květy [http://cs.wikipedia.org/wiki/Sinice sinic] vyskytují koncem léta (v srpnu nebo první polovině září). V posledních letech (zejména na některých lokalitách) dochází k masovému rozvoji [http://cs.wikipedia.org/wiki/Sinice cyanobakterií] již v průběhu června.<sup>[9]</sup>
Některé sinice mají schopnost vystoupat ke hladině a hromadit se zde v podobě zelené kaše nebo drobných, až několik milimetrů velkých částeček (někdy se podobají drobnému jehličí, jindy připomínají zelenou krupici). Takovému nahromadění sinic u hladiny se říká vodní květ sinic. Nejčastěji se vodní květy sinic vyskytují koncem léta (v srpnu nebo první polovině září). V posledních letech (zejména na některých lokalitách) dochází k masovému rozvoji cyanobakterií již v průběhu června.<sup>[9]</sup> Klimatické změny vedou ke zvýšení koncentrace, trvání a geografického rozsahu vodního květu sinic, který zahrnuje toxigenní druhy.
Klimatické změny vedou ke zvýšení koncentrace, trvání a geografického rozsahu vodního květu [http://cs.wikipedia.org/wiki/Sinice sinic], který zahrnuje toxigenní druhy.
Blížící se stav dominantního vlivu sinic je rozpoznatelný z chemie vody, např. poměru N:P a hydrologických a klimatických dat. Příznaky přítomnosti zvýšeného a nadměrného vodního květu sinic mohou být zjevné - např. jde o nárůst biomasy sinic, snížení [[Biodiverzita|biodiverzity]] ve vodní nádrži, alkalizace, deoxygenace a vysoké koncentrace [[w:cs:čpavek|čpavku]] během rozkladu vodního květu.<sup>[8]</sup>
Blížící se stav dominantního vlivu [http://cs.wikipedia.org/wiki/Sinice sinic] je rozpoznatelný z chemie vody, např. poměru N:P a hydrologických a klimatických dat.
 
Příznaky přítomnosti zvýšeného a nadměrného vodního květu [http://cs.wikipedia.org/wiki/Sinice sinic] mohou být zjevné - např. jde o nárůst biomasy [http://cs.wikipedia.org/wiki/Sinice sinic], snížení [http://www.enviwiki.cz/wiki/Biodiverzita biodiverzity] ve vodní nádrži, alkalizace, deoxygenace a vysoké koncentrace [http://cs.wikipedia.org/wiki/%C4%8Cpavek čpavku] během rozkladu vodního květu.<sup>[8]</sup>
== Limit mikrocystinu LR pro pitnou vodu ==
== Limit mikrocystinu LR pro pitnou vodu ==
Světová zdravotnická organizace (WHO) přijala prozatímní mezní hodnotu 1 &mu;g/l pro mikrocystin LR v [http://cs.wikipedia.org/wiki/Pitn%C3%A1_voda pitné vodě], jeden z nejběžněji působících toxických cyanotoxinů, které jsou známy.<sup>[10]</sup>
Světová zdravotnická organizace (WHO) přijala prozatímní mezní hodnotu 1 &mu;g/l pro mikrocystin LR v [http://cs.wikipedia.org/wiki/Pitn%C3%A1_voda pitné vodě], jeden z nejběžněji působících toxických cyanotoxinů, které jsou známy.<sup>[10]</sup>
Řádek 17: Řádek 14:
## [http://cs.wikipedia.org/wiki/Alkaloidy alkaloidy]
## [http://cs.wikipedia.org/wiki/Alkaloidy alkaloidy]
## cyklické a lineární [http://cs.wikipedia.org/wiki/Peptidy peptidy]
## cyklické a lineární [http://cs.wikipedia.org/wiki/Peptidy peptidy]
## [http://cs.wikipedia.org/wiki/Sacharidy lipopolysacharidy]
## [[lipopolysacharidy]]
# dle biologické aktivity (metod biodetekce)
# dle biologické aktivity (metod biodetekce)
## cytotoxiny
## cytotoxiny
Řádek 45: Řádek 42:


=== Mikrocystiny ===
=== Mikrocystiny ===
Byly izolovány ze zástupců rodů [http://cs.wikipedia.org/wiki/Plankton planktonních], [http://cs.wikipedia.org/wiki/Bentos bentických] i půdních [http://cs.wikipedia.org/wiki/Sinice sinic] rodů ''Anabaena, Microcystis, Oscillatoria (Planktothrix), Nostoc, Anabaenopsis, Hapalosiphon'', aj. Jedná se o cyklické [http://cs.wikipedia.org/wiki/Peptidy heptapeptidy]. Je známo přes 60 strukturních variant s molekulovou hmotností 909 - 1115. Ačkoli mnoho [http://cs.wikipedia.org/wiki/Sinice cyanobakterií] produkuje souběžně několik mikrocystinů, v určitém kmenu obvykle dominují jen jedna nebo dvě strukturní varianty. Většina mykrocystinů je poměrně [[hydrofilní]], ve [http://cs.wikipedia.org/wiki/Voda vodě] dobře rozpustná a netěkavá. Mykrocystiny jsou velmi stabilní, odolné vůči chemické [http://cs.wikipedia.org/wiki/Hydrol%C3%BDza hydrolýze] i mnoha [[peptidázám]]. Jsou ale odbourávány řadou [http://cs.wikipedia.org/wiki/Bakt%C3%A9rie baktérií], vyskytujících se běžně ve [http://cs.wikipedia.org/wiki/Voda vodách].<sup>[2]</sup> Mikrocystiny můžeme považovat za tradiční toxiny [http://cs.wikipedia.org/wiki/Sinice sinic], ačkoliv jejich účinky, toxikokinetika a environmentální osud nebyly dosud uspokojivě prostudovány. Identifikována také doposud nebyla jejich přirozená biologická funkce, což je vzhledem k množství, které [http://cs.wikipedia.org/wiki/Sinice sinice] syntetizují - až 1% sušiny - stále velmi zajímavá otázka.<sup>[5]</sup> Mikrocystiny se chemicky váží na proteinfosfatázy 1 a 2A. Primárně jsou postiženy [http://cs.wikipedia.org/wiki/Hepatocyt jaterní buňky], které aktivně přijímají mikrocystiny z krevního oběhu prostřednictvím transportního systému pro [http://cs.wikipedia.org/wiki/%C5%BDlu%C4%8Dov%C3%A9_kyseliny žlučové kyseliny]. Za biologickou aktivitu mikrocystinů je odpovědná část molekuly Adda - [http://cs.wikipedia.org/wiki/Kyselina_glutamov%C3%A1 glutamová kyselina]. Odštěpením Adda, změnou její optické konfigurace nebo acylací [http://cs.wikipedia.org/wiki/Kyselina_glutamov%C3%A1 glutamátu] dochází ke ztrátě [[biologické aktivity]]. Lineární mikrocystiny jsou zhruba stokrát méně toxické než odpovídající cyklické sloučeniny.<sup>[2]</sup>
Byly izolovány ze zástupců rodů [[w:cs:Plankton|planktonních]], [[w:cs:Bentos|bentických]] i půdních [[w:cs:Sinice|sinic]] rodů ''Anabaena, Microcystis, Oscillatoria (Planktothrix), Nostoc, Anabaenopsis, Hapalosiphon'', aj. Jedná se o cyklické [[w:cs:Peptidy|heptapeptidy]]. Je známo přes 60 strukturních variant s molekulovou hmotností 909 - 1115. Ačkoli mnoho [[w:cs:Sinice|cyanobakterií]] produkuje souběžně několik mikrocystinů, v určitém kmenu obvykle dominují jen jedna nebo dvě strukturní varianty. Většina mykrocystinů je poměrně [[hydrofilní]], ve [http://cs.wikipedia.org/wiki/Voda vodě] dobře rozpustná a netěkavá. Mykrocystiny jsou velmi stabilní, odolné vůči chemické [[w:cs:hydrolýza|hydrolýze]] i mnoha [[w:cs:Proteáza|peptidázám]]. Jsou ale odbourávány řadou [[w:cs:baktérie|baktérií]], vyskytujících se běžně ve vodách.<sup>[2]</sup> Mikrocystiny můžeme považovat za tradiční toxiny sinic, ačkoliv jejich účinky, toxikokinetika a environmentální osud nebyly dosud uspokojivě prostudovány. Identifikována také doposud nebyla jejich přirozená biologická funkce, což je vzhledem k množství, které sinice syntetizují - až 1 % sušiny - stále velmi zajímavá otázka.<sup>[5]</sup> Mikrocystiny se chemicky váží na proteinfosfatázy 1 a 2A. Primárně jsou postiženy [http://cs.wikipedia.org/wiki/Hepatocyt jaterní buňky], které aktivně přijímají mikrocystiny z krevního oběhu prostřednictvím transportního systému pro [http://cs.wikipedia.org/wiki/%C5%BDlu%C4%8Dov%C3%A9_kyseliny žlučové kyseliny]. Za biologickou aktivitu mikrocystinů je odpovědná část molekuly Adda - [[w:cs:kyselina glutamová|glutamová kyselina]]. Odštěpením Adda, změnou její optické konfigurace nebo acylací [[w:cs:kyselina glutamová|glutamátu]] dochází ke ztrátě [[biologická aktivita|biologické aktivity]]. Lineární mikrocystiny jsou zhruba stokrát méně toxické než odpovídající cyklické sloučeniny.<sup>[2]</sup>


=== Nodularin ===
=== Nodularin ===
Jedná se o cyklický [http://cs.wikipedia.org/wiki/Peptidy peptid] ze [http://cs.wikipedia.org/wiki/Sinice sinice] ''Nodularia spumigena''.<sup>[6]</sup> Aktivní inhibitor eukaryotních proteinfosfatáz 1 a 2A.<sup>[3]</sup> Iniciálním poškozením je strukturní dezorganizace jater, nekróza [http://cs.wikipedia.org/wiki/Hepatocyt hepatocytů]a rozšiřující se krvácení. [http://cs.wikipedia.org/wiki/Hepatocyt Hepatocyty] vykazují strukturní deformaci. Mechanismus působení na buněčné úrovni je shodný s mikrocystinem - specifická inhibice fosfatáz 1 a 2A dosahuje až dvojnásobné intenzity. Je potvrzena také prokarcinogenní aktivita.<sup>[6]</sup>
Jedná se o cyklický [[w:cs:Peptidy|peptid]] ze sinice ''Nodularia spumigena''.<sup>[6]</sup> Aktivní inhibitor eukaryotních proteinfosfatáz 1 a 2A.<sup>[3]</sup> Iniciálním poškozením je strukturní dezorganizace jater, nekróza [[w:cs:Hepatocyt|hepatocytů]] a rozšiřující se krvácení. Hepatocyty vykazují strukturní deformaci. Mechanismus působení na buněčné úrovni je shodný s mikrocystinem - specifická inhibice fosfatáz 1 a 2A dosahuje až dvojnásobné intenzity. Je potvrzena také prokarcinogenní aktivita.<sup>[6]</sup>


=== Anatoxin ===
=== Anatoxin ===
Řádek 60: Řádek 57:


=== Aplysiatoxin ===
=== Aplysiatoxin ===
Toxin je produkován [http://cs.wikipedia.org/wiki/%C5%98asy řasou] ''Lyngbya'', [http://cs.wikipedia.org/wiki/Sinice sinicemi] ''Oscillatoria a Schizotrix''. Mechanismus účinku spočívá v aktivaci [http://cs.wikipedia.org/wiki/Kin%C3%A1za proteinkinázy C]. Vykazuje dermatotoxicitu a nádorově promoční aktivitu.<sup>[2]</sup>
Toxin je produkován [http://cs.wikipedia.org/wiki/Sinice sinicemi] ''Lyngbya'', ''Oscillatoria a Schizotrix''. Mechanismus účinku spočívá v aktivaci [http://cs.wikipedia.org/wiki/Kin%C3%A1za proteinkinázy C]. Vykazuje dermatotoxicitu a nádorově promoční aktivitu.<sup>[2]</sup>


=== Lyngbyatoxin ===
=== Lyngbyatoxin ===
Jedná se o indolový [http://cs.wikipedia.org/wiki/Alkaloidy alkaloid] produkovaný sinicí ''Lyngbya majuscula''. Toxin je vysoce zánětlivý, způsobuje puchýře a dermatitidy. Je také výrazným nádorovým promotorem - spouští proteinkinázu C.<sup>[4]</sup>
Jedná se o indolový [http://cs.wikipedia.org/wiki/Alkaloidy alkaloid] produkovaný sinicí ''Lyngbya majuscula''. Toxin je vysoce zánětlivý, způsobuje puchýře a dermatitidy. Je také výrazným nádorovým promotorem - spouští proteinkinázu C.<sup>[4]</sup>


'''Vlastní text stránky'''
Má být dělený do odstavců; lze využít [http://cs.wikipedia.org/wiki/Wikipedie:Jak_editovat_str%C3%A1nku#Tabulka_wiki_p.C5.99.C3.ADkaz.C5.AF nadpisů různých úrovní]
Do textu musí být vloženy [http://cs.wikipedia.org/wiki/Wikipedie:Vzhled_a_styl#Reference odkazy] na citovanou literaturu a zdroje.
A po vlastním textu stránky mohou být uvedeny následující informace (pokud následují, tak v tomto pořadí a na této úrovni nadpisu)
== Témata ==
Zde by měly být odkazy na další stránky v Enviwiki, které jsou "nedílnou" součástí hlavního tématu.
Vyjímečně mohou odkazovat na externí stránky (lépe uvádět v odkazech)
Vytvořte [http://cs.wikipedia.org/wiki/Wikipedie:Jak_editovat_str%C3%A1nku#Tabulka_wiki_p.C5.99.C3.ADkaz.C5.AF seznam témat pomocí hvězdiček]
== Zdroje ==
== Zdroje ==
<references/>
1.↑ Maršálek, B.: Rozdělení cyanotoxinů - legislativa. Cyanobakterie, sborník semináře, Brno, 2004
1.↑ Maršálek, B.: Rozdělení cyanotoxinů - legislativa. Cyanobakterie, sborník semináře, Brno, 2004


Řádek 101: Řádek 83:


10.↑ Metcalf, J. C.: Instrumental methods for the detection of cyanotoxins, University of Dundee, U.K. Cyanobacterial water blooms: effects, consequens and management, Book of abstract, Brno, 2006.
10.↑ Metcalf, J. C.: Instrumental methods for the detection of cyanotoxins, University of Dundee, U.K. Cyanobacterial water blooms: effects, consequens and management, Book of abstract, Brno, 2006.
Zde jsou uvedeny zdroje, využité k tvorbě této stránky/hesla.
Tvorba [[Seznam použité literatury|seznamu použité literatury a dalších zdrojů]] je významnou součástí práce s textem.
Musí být ve správném formátu - využijte nápovědy pro [[Help:Citace a bibliografické údaje|správné citování]].


== Odkazy ==
== Odkazy ==


Měly by být [[Anotace|stručně anotované]]. Tuto část dělíme na následující podskupiny:
=== Související stránky ===
Zde uvádíme stránky Enviwiki, které se stránkou volně souvisejí (jsou důležité pro pochopení širších souvislostí).
Tvorba vnitřních Wiki odkazů viz [[Nápověda:Jak editovat stránku|Nápověda]].


=== Externí odkazy ===
=== Externí odkazy ===
  Důležité externí on-line zdroje, které se stránkou volně souvisejí.
   
Citujte správně: [[Help:Citace a bibliografické údaje#Bibliografické záznamy elektronických dokumentů|bibliografické záznamy elektronických dokumentů]].
[http://www.szu.cz/tema/zivotni-prostredi/koupani-ve-volne-prirode/hodnoceni-jakosti-vody-popis-ukazatelu?highlightWords=vodn%C3%AD+kv%C4%9Bt Hodnocení jakosti vody - popis ukazatelů] na stránkách Státního zdravotního ústavu
[http://www.szu.cz/tema/zivotni-prostredi/koupani-ve-volne-prirode/hodnoceni-jakosti-vody-popis-ukazatelu?highlightWords=vodn%C3%AD+kv%C4%9Bt Hodnocení jakosti vody - popis ukazatelů] na stránkách Státního zdravotního ústavu


Řádek 133: Řádek 104:
Hrdina, V.: Přírodní toxiny a jedy. Karolinum, Praha, 2004
Hrdina, V.: Přírodní toxiny a jedy. Karolinum, Praha, 2004


 
[[Kategorie:Biosféra]]
Důležité off-line (tištěné) zdroje, které by měly sloužit k podrobnému studiu tématu.
[[Kategorie:Antropogenní rizika]]
Citujte správně: [[Help:Citace a bibliografické údaje#Bibliografické záznamy tradičních dokumentů |bibliografické záznamy tradičních dokumentů]] nebo použijte [[:Kategorie:Šablony pro citování|citačních šablon]]
[[Kategorie:Vodní hospodářství]]
 
[[Kategorie:Skupina G]]
1 550

editací

Tyto webové stránky vyžadují pro svou funkci cookies. Používáním těchto webových stránek souhlasíte s použitím souborů cookie

Navigační menu