Toxiny sinic: Porovnání verzí

Přidáno 7 985 bajtů ,  25. 2. 2019
m
Bez shrnutí editace
 
(Není zobrazeno 119 mezilehlých verzí od 4 dalších uživatelů.)
Řádek 1: Řádek 1:
__NOTOC__
Toxické látky [[w:Sinice|sinic]] a řas jsou celosvětovým problémem, ale v ČR je jim zatím věnována jen malá pozornost. Zahraniční epidemiologické i naše laboratorní studie prokázaly teratogenní vliv cyanotoxinů, hepatotoxické, embryotoxické, imunotoxické, neurotoxické, dermatotoxické a další efekty cyanotoxinů na zdraví obyvatel a vodních organismů<ref>Maršálek, B.: Rozdělení cyanotoxinů - legislativa. Cyanobakterie, sborník semináře, Brno, 2004</ref>. Toxiny sinic jsou látky [[w:Sekundární metabolismus|sekundárního metabolismu]]. Srovnáme-li je s ostatními přírodními toxiny, jsou toxičtější než toxiny vyšších rostlin a hub, avšak jsou méně toxické než [[w:bakteriální toxiny|bakteriální toxiny]]<ref>Základní informace z oblasti toxikologie toxikon.cz [online]. Dostupné z WWW: http://www.biotox.cz/toxikon/sinice/toxiny.php</ref>.
== Úvod ==
 
Toxické látky sinic a řas jsou celosvětovm problémem, ale v ČR je jim zatím věnována jen malá pozornost. Zahraniční epidemiologické i naše laboratorní studie prokázaly teratogenní vliv cyanotoxinů, hepatotoxické, embryotoxické, imunotoxické, neurotoxické, dermatotoxické a další efekty cyanotoxinů na zdraví obyvatel a vodních organismů.<sup>[1]</sup> Toxiny sinic jsou látky sekundárního metabolismu. Srovnáme-li je s ostatními přírodními toxiny, jsou toxičtější než toxiny vyšších rostlin a hub, avšak jsou méně toxické než bakteriální toxiny.<sup>[3]</sup>
== Výskyt sinic ve vodních nádržích, vodní květ ==
[[w:cs:Sinice|Cyanobakterie]] jsou přirozenou součástí vodních nádrží, které zahrnují zdroje využívané člověkem jako [[w:cs:Pitná voda|voda pitnou vodu]], vodu k praní, napájení dobytka, [[w:cs:zavlažování|zavlažování]] a rekreaci. Tyto funkce mohou být nepříznivě ovlivněny, pokud populace [[w:cs:Sinice|sinic]] překročí limit, který souvisí s [[w:cs:Biomasa|biomasou]], zákalem, zápachem, chutí a v neposlední řadě s cyanotoxiny. [[w:cs:Eutrofizace|Eutrofizace] je obecně známá jako primární příčina růstu cyanobakterií, který vede až k nežádoucím účinkům. Dalšími faktory jsou potom období sucha, odčerpání vody a snížení rychlosti [[w:cs:vodní tok|vodního toku]]).<sup>[8]</sup>
Některé sinice mají schopnost vystoupat ke hladině a hromadit se zde v podobě zelené kaše nebo drobných, až několik milimetrů velkých částeček (někdy se podobají drobnému jehličí, jindy připomínají zelenou krupici). Takovému nahromadění sinic u hladiny se říká vodní květ sinic. Nejčastěji se vodní květy sinic vyskytují koncem léta (v srpnu nebo první polovině září). V posledních letech (zejména na některých lokalitách) dochází k masovému rozvoji cyanobakterií již v průběhu června.<sup>[9]</sup> Klimatické změny vedou ke zvýšení koncentrace, trvání a geografického rozsahu vodního květu sinic, který zahrnuje toxigenní druhy.
Blížící se stav dominantního vlivu sinic je rozpoznatelný z chemie vody, např. poměru N:P a hydrologických a klimatických dat. Příznaky přítomnosti zvýšeného a nadměrného vodního květu sinic mohou být zjevné - např. jde o nárůst biomasy sinic, snížení [[Biodiverzita|biodiverzity]] ve vodní nádrži, alkalizace, deoxygenace a vysoké koncentrace [[w:cs:čpavek|čpavku]] během rozkladu vodního květu.<sup>[8]</sup>
 
== Limit mikrocystinu LR pro pitnou vodu ==
Světová zdravotnická organizace (WHO) přijala prozatímní mezní hodnotu 1 &mu;g/l pro mikrocystin LR v [http://cs.wikipedia.org/wiki/Pitn%C3%A1_voda pitné vodě], jeden z nejběžněji působících toxických cyanotoxinů, které jsou známy.<sup>[10]</sup>


== Uznávané členění cyanotoxinů ==
== Uznávané členění cyanotoxinů ==
Cyanotoxiny se v současné době člení
Cyanotoxiny se v současné době člení
# dle chemické struktury  
# dle chemické struktury  
## [http://cs.wikipedia.org/wiki/Alkaloidy alkaloidy]
## cyklické a lineární [http://cs.wikipedia.org/wiki/Peptidy peptidy]
## [[lipopolysacharidy]]
# dle biologické aktivity (metod biodetekce)
# dle biologické aktivity (metod biodetekce)
## cytotoxiny
## biotoxiny
Další uznávané členění cyanotoxinů dle metod biodetekce - konkrétně dle mechanismů účinku toxinů rozeznává nejdůležitější toxické metabolity [http://cs.wikipedia.org/wiki/Sinice sinic]:
* hepatotoxiny
* neurotoxiny
* imunotoxiny a imunomodulanty
* mutageny a genotoxiny
* embryotoxiny
* cytotoxiny, lipopolysacharidy
* dermatotoxiny
<sup>[1]</sup>
== Zdroje a vstupy cyanotoxinů do lidského organismu ==
V principu rozeznáváme tyto zdroje a vstupy toxinů:
* [http://cs.wikipedia.org/wiki/Pitn%C3%A1_voda pitnou vodu]
* potravou - ryby z nádrží s vodním květem [http://cs.wikipedia.org/wiki/Sinice sinic], tzv. zdravotní doplňky - ''Spirulina'' z nekontrolované produkce, apod.
* při rekreaci a sportu - plavání, windsurfing, vodní lyže, atd.
* [http://cs.wikipedia.org/wiki/Respirace respirací] [http://cs.wikipedia.org/wiki/Voda vodního] [http://cs.wikipedia.org/wiki/Aerosol aerosolu] z městských kašen s masovým výskytem [http://cs.wikipedia.org/wiki/Sinice cyanobakterií], především pikocyanobakterií
* trestnou činností
<sup>[7]</sup>


== Přehled cyanotoxinů ==
== Přehled cyanotoxinů ==


=== Mikrocystiny ===
=== Mikrocystiny ===
Byly izolovány ze zástupců rodů planktonních, bentických i půdních sinic rodů ''Anabaena, Microcystis, Oscillatoria (Planktothrix), Nostoc, Anabaenopsis, Hapalosiphon'', aj. Jedná se o cyklické heptapeptidy. Je známo přes 60 strukturních variant s molekulovou hmotností 909 - 1115. Ačkoli mnoho cyanobakterií produkuje souběžně několik mikrocystinů, v určitém kmenu obvykle dominují jen jedna nebo dvě strukturní varianty. Většina mykrocystinů je poměrně hydrofilní, ve vodě dobře rozpustná a netěkavá. Mykrocystiny jsou velmi stabilní, odolné vůči chemické hydrolýze i mnoha peptidázám. Jsou ale odbourávány řadou baktérií, vyskytujících se běžně ve vodách.<sup>[2]</sup>
Byly izolovány ze zástupců rodů [[w:cs:Plankton|planktonních]], [[w:cs:Bentos|bentických]] i půdních [[w:cs:Sinice|sinic]] rodů ''Anabaena, Microcystis, Oscillatoria (Planktothrix), Nostoc, Anabaenopsis, Hapalosiphon'', aj. Jedná se o cyklické [[w:cs:Peptidy|heptapeptidy]]. Je známo přes 60 strukturních variant s molekulovou hmotností 909 - 1115. Ačkoli mnoho [[w:cs:Sinice|cyanobakterií]] produkuje souběžně několik mikrocystinů, v určitém kmenu obvykle dominují jen jedna nebo dvě strukturní varianty. Většina mykrocystinů je poměrně [[hydrofilní]], ve [http://cs.wikipedia.org/wiki/Voda vodě] dobře rozpustná a netěkavá. Mykrocystiny jsou velmi stabilní, odolné vůči chemické [[w:cs:hydrolýza|hydrolýze]] i mnoha [[w:cs:Proteáza|peptidázám]]. Jsou ale odbourávány řadou [[w:cs:baktérie|baktérií]], vyskytujících se běžně ve vodách.<sup>[2]</sup> Mikrocystiny můžeme považovat za tradiční toxiny sinic, ačkoliv jejich účinky, toxikokinetika a environmentální osud nebyly dosud uspokojivě prostudovány. Identifikována také doposud nebyla jejich přirozená biologická funkce, což je vzhledem k množství, které sinice syntetizují - až 1 % sušiny - stále velmi zajímavá otázka.<sup>[5]</sup> Mikrocystiny se chemicky váží na proteinfosfatázy 1 a 2A. Primárně jsou postiženy [http://cs.wikipedia.org/wiki/Hepatocyt jaterní buňky], které aktivně přijímají mikrocystiny z krevního oběhu prostřednictvím transportního systému pro [http://cs.wikipedia.org/wiki/%C5%BDlu%C4%8Dov%C3%A9_kyseliny žlučové kyseliny]. Za biologickou aktivitu mikrocystinů je odpovědná část molekuly Adda - [[w:cs:kyselina glutamová|glutamová kyselina]]. Odštěpením Adda, změnou její optické konfigurace nebo acylací [[w:cs:kyselina glutamová|glutamátu]] dochází ke ztrátě [[biologická aktivita|biologické aktivity]]. Lineární mikrocystiny jsou zhruba stokrát méně toxické než odpovídající cyklické sloučeniny.<sup>[2]</sup>
 
=== Nodularin ===
=== Nodularin ===
Aktivní inhibitor eukaryotních protein serine/threonine fosfatáz 1 a 2A. Nekontorlovatelná fosforylace cílových proteinů vede k buněčné proliferaci, posttranslační modifikaci proteinů, chybnému přenosu signálů a k buněčné transformaci na nádorový typ buňky.<sup>[3]</sup>
Jedná se o cyklický [[w:cs:Peptidy|peptid]] ze sinice ''Nodularia spumigena''.<sup>[6]</sup> Aktivní inhibitor eukaryotních proteinfosfatáz 1 a 2A.<sup>[3]</sup> Iniciálním poškozením je strukturní dezorganizace jater, nekróza [[w:cs:Hepatocyt|hepatocytů]] a rozšiřující se krvácení. Hepatocyty vykazují strukturní deformaci. Mechanismus působení na buněčné úrovni je shodný s mikrocystinem - specifická inhibice fosfatáz 1 a 2A dosahuje až dvojnásobné intenzity. Je potvrzena také prokarcinogenní aktivita.<sup>[6]</sup>
 


=== Anatoxin ===
=== Anatoxin ===
Toxin má charakter [http://cs.wikipedia.org/wiki/Alkaloidy alkaloidu]. Je silným depolarizujícím agens na nervosvalové ploténce, agonista nACha-receptorů. Je vysoce toxický při i.p. podání. Zdrojem látky je především ''Anabaena''<sup>[6]</sup>, dále ''Oscillatoria, Aphanizomenon, Mycrocystis, Cylindrospermum''<sup>[2]</sup>. Klinické symptomy otravy u myší se dostavují po velmi krátké době latence (2 min) jako namáhavé dýchání, progresivní [http://cs.wikipedia.org/wiki/Paral%C3%BDza paralýza] končetin, břišní dýchání, silné křeče, smrt zástavou dechu během 15 min. Podobné projevy intoxikace byly pozorovány i u větších zvířat.<sup>[6]</sup>


=== Saxitoxin ===
=== Saxitoxin ===
Jde o [http://cs.wikipedia.org/wiki/Purin purinový] derivát<sup>[6]</sup>, guanidinový alkaloid<sup>[2]</sup> neurotoxin<sup>[6]</sup>. Toxiny saxinového typu způsobují relaxaci hladké svaloviny cév, pokles akčního potenciálu [http://cs.wikipedia.org/wiki/Srde%C4%8Dn%C3%AD_sval srdečního svalu]. Jsou schopny blokovat a snižovat vstup sodíku do buňky, čímž brzdí přenos vzruchů na [http://cs.wikipedia.org/wiki/Nervov%C3%A1_bu%C5%88ka nervových buňkách].<sup>[6]</sup> Cylindrospermopsin je schopen inhibovat [http://cs.wikipedia.org/wiki/Proteosynt%C3%A9za proteosyntézu] a syntézu [http://cs.wikipedia.org/wiki/Glutathion glutathionu].<sup>[2]</sup> Klinickým symptomem otravy hospodářských zvířat je porucha motorické koordinace následovaná poléhavostí, neschopností udržet se na končetinách a smrtí zástavou dechu. U člověka nastupují první symptomy velmi rychle (30-200 min od požití toxické látky).<sup>[6]</sup> Hlavními producenty jsou ''Cylindrospermopsis raciborskii, Umezaika natans, Aphanizomenon ovalisporium''<sup>[2]</sup>, ''Anabaena circinalis''<sup>[6]</sup>.


=== Cylindrospermopsin ===
=== Cylindrospermopsiny ===
Jsou to vysoce toxické [http://cs.wikipedia.org/wiki/Alkaloidy alkaloidy], jejichž působení nebylo dosud dobře popsáno. Původně byly prokazovány pouze v [http://cs.wikipedia.org/wiki/Tropy tropických oblastech] (např. Austrálie), nicméně nové studie ukazují jejich výskyt i v Evropě (včetně např. Maďarska nebo Německa). Mohou být produkovány jak expanzivními druhy [http://cs.wikipedia.org/wiki/Sinice sinic] (domácí v [http://cs.wikipedia.org/wiki/Tropy tropických] a subtropických oblastech, např. ''Cylindrospermopsis raciborskii''), tak i druhy běžnými v našich podmínkách - ''Aphanizomenon'' sp.<sup>[5]</sup>


=== Aplysiatoxin ===
=== Aplysiatoxin ===
Toxin je produkován [http://cs.wikipedia.org/wiki/Sinice sinicemi] ''Lyngbya'', ''Oscillatoria a Schizotrix''. Mechanismus účinku spočívá v aktivaci [http://cs.wikipedia.org/wiki/Kin%C3%A1za proteinkinázy C]. Vykazuje dermatotoxicitu a nádorově promoční aktivitu.<sup>[2]</sup>


=== Lyngbyatoxin ===
=== Lyngbyatoxin ===
Jedná se o indolový alkaloid produkovaný zelenou řasou ''Lyngbya majuscula''. Toxin je vysoce zánětlivý, způsobuje puchýře a dermatitidy. Je také výrazným nádorovým promotorem - spouští proteinkinázu C.<sup>[4]</sup>
Jedná se o indolový [http://cs.wikipedia.org/wiki/Alkaloidy alkaloid] produkovaný sinicí ''Lyngbya majuscula''. Toxin je vysoce zánětlivý, způsobuje puchýře a dermatitidy. Je také výrazným nádorovým promotorem - spouští proteinkinázu C.<sup>[4]</sup>
 
== Zdroje ==
<references/>
1.↑ Maršálek, B.: Rozdělení cyanotoxinů - legislativa. Cyanobakterie, sborník semináře, Brno, 2004
 
2.↑ Bláha, L., Maršálek, B., Babica, P.: Mechanismy toxicity cyanotoxinů a jejich vliv na zdraví obyvatel a vodní ekosystémy. Cyanobakterie, sborník semináře, Brno, 2004


3.↑ Základní informace z oblasti toxikologie toxikon.cz [online]. Dostupné z WWW: http://www.biotox.cz/toxikon/sinice/toxiny.php


4.↑ Informace z webserveru výzkumu cyanobakterií. www-cyanosite.bio.purdue.edu [online]. Dostupné z WWW: http://www-cyanosite.bio.purdue.edu/cyanotox/toxins/lyngbyatoxin.html.


5.↑ Bláha, L.: "Tradiční" a "nové" cyanotoxiny ve vodách ČR. Cyanobakterie, sborník semináře, Brno, 2004


6.↑ Hrdina, V.: Přírodní toxiny a jedy. Karolinum, Praha, 2004


7.↑ Maršálek, B.: Možnosti odstraňování cyanotoxinů vodárenskými technologiemi. Cyanobakterie, sborník semináře, Brno, 2004


'''Vlastní text stránky'''
8.↑ Codd, G. A.: Cyanobacterial blooms and cyanotoxins: prodromes, syndromes, remedies and costs, University of Dundee, Scotland UK. Cyanobacterial water blooms: effects, consequens and management, Book of abstract, Brno, 2006.
Má být dělený do odstavců; lze využít [http://cs.wikipedia.org/wiki/Wikipedie:Jak_editovat_str%C3%A1nku#Tabulka_wiki_p.C5.99.C3.ADkaz.C5.AF nadpisů různých úrovní]
Do textu musí být vloženy [http://cs.wikipedia.org/wiki/Wikipedie:Vzhled_a_styl#Reference odkazy] na citovanou literaturu a zdroje.


A po vlastním textu stránky mohou být uvedeny následující informace (pokud následují, tak v tomto pořadí a na této úrovni nadpisu)
9.↑ Pumann, P.: Sinice a koupání v přírodě. szu.cz [online]. Dostupné z WWW: http://www.szu.cz/tema/zivotni-prostredi/koupani-ve-volne-prirode/sinice-a-koupani-v-prirode


== Témata ==
10.↑ Metcalf, J. C.: Instrumental methods for the detection of cyanotoxins, University of Dundee, U.K. Cyanobacterial water blooms: effects, consequens and management, Book of abstract, Brno, 2006.
Zde by měly být odkazy na další stránky v Enviwiki, které jsou "nedílnou" součástí hlavního tématu.
Vyjímečně mohou odkazovat na externí stránky (lépe uvádět v odkazech)
Vytvořte [http://cs.wikipedia.org/wiki/Wikipedie:Jak_editovat_str%C3%A1nku#Tabulka_wiki_p.C5.99.C3.ADkaz.C5.AF seznam témat pomocí hvězdiček]
== Zdroje ==
Zde jsou uvedeny zdroje, využité k tvorbě této stránky/hesla.
Tvorba [[Seznam použité literatury|seznamu použité literatury a dalších zdrojů]] je významnou součástí práce s textem.
Musí být ve správném formátu - využijte nápovědy pro [[Help:Citace a bibliografické údaje|správné citování]].


== Odkazy ==
== Odkazy ==
1.↑ Maršálek, B.,: Rozdělení cyanotoxinů - legislativa. Cyanobakterie, sborník semináře, Brno, 2004


2.↑ Bláha, L., Maršálek, B., Babica, P.: Mechanismy toxicity cyanotoxinů a jejich vliv na zdraví obyvatel a vodní ekosystémy. Cyanobakterie, sborník semináře, Brno, 2004


3.↑ http://www.biotox.cz/toxikon/sinice/toxiny.php
=== Externí odkazy ===
[http://www.szu.cz/tema/zivotni-prostredi/koupani-ve-volne-prirode/hodnoceni-jakosti-vody-popis-ukazatelu?highlightWords=vodn%C3%AD+kv%C4%9Bt Hodnocení jakosti vody - popis ukazatelů] na stránkách Státního zdravotního ústavu


4.↑ http://www-cyanosite.bio.purdue.edu/cyanotox/toxins/lyngbyatoxin.html.
[http://www.szu.cz/centrum-hygieny-zivotniho-prostredi/interaktivni-klic-k-urcovani-vodnich-kvetu?highlightWords=sinice Interaktivní klíč k určování vodních květů] na stránkách Státního zdravotního ústavu


Měly by být [[Anotace|stručně anotované]]. Tuto část dělíme na následující podskupiny:
[http://www.who.cz/ WHO] Světová zdravotnická organizace


=== Související stránky ===
=== Literatura ===
Zde uvádíme stránky Enviwiki, které se stránkou volně souvisejí (jsou důležité pro pochopení širších souvislostí).
Maršálek, B.: Rozdělení cyanotoxinů - legislativa. Cyanobakterie, sborník semináře, Brno, 2004
Tvorba vnitřních Wiki odkazů viz [[Nápověda:Jak editovat stránku|Nápověda]].


=== Externí odkazy ===
Bláha, L., Maršálek, B., Babica, P.: Mechanismy toxicity cyanotoxinů a jejich vliv na zdraví obyvatel a vodní ekosystémy. Cyanobakterie, sborník semináře, Brno, 2004
Důležité externí on-line zdroje, které se stránkou volně souvisejí.
Citujte správně: [[Help:Citace a bibliografické údaje#Bibliografické záznamy elektronických dokumentů|bibliografické záznamy elektronických dokumentů]].


=== Literatura ===
Bláha, L.: "Tradiční" a "nové" cyanotoxiny ve vodách ČR. Cyanobakterie, sborník semináře, Brno, 2004
1.↑ Maršálek, B.,: Rozdělení cyanotoxinů - legislativa. Cyanobakterie, sborník semináře, Brno, 2004


2.↑ Bláha, L., Maršálek, B., Babica, P.: Mechanismy toxicity cyanotoxinů a jejich vliv na zdraví obyvatel a vodní ekosystémy. Cyanobakterie, sborník semináře, Brno, 2004
Hrdina, V.: Přírodní toxiny a jedy. Karolinum, Praha, 2004
Důležité off-line (tištěné) zdroje, které by měly sloužit k podrobnému studiu tématu.
Citujte správně: [[Help:Citace a bibliografické údaje#Bibliografické záznamy tradičních dokumentů |bibliografické záznamy tradičních dokumentů]] nebo použijte [[:Kategorie:Šablony pro citování|citačních šablon]]


[[Kategorie:Skupina G]]
[[Kategorie:Biosféra]]
[[Kategorie:Antropogenní rizika]]
[[Kategorie:Vodní hospodářství]]
1 550

editací