Hodnocení životního cyklu výrobku: Porovnání verzí

Další doplnění
(Doplnění o části textu)
(Další doplnění)
Řádek 1: Řádek 1:
'''Hodnocení životního cyklu výrobku''' – anglicky Life cycle analysis  (LCA) je metoda, která se používá k ohodnocení environmentálních dopadů výrobku za celou dobu jeho života, tj. od těžby surovin potřebných pro jeho výrobu až po jeho použití konečným spotřebitelem. Jedná se o moderní způsob posuzování environmentálních dopadů jednotlivých výrobků a produktů zahrnutý do norem [[Normy ISO 14000|ČSN EN ISO 14040–14049]].
'''Hodnocení životního cyklu výrobku''' – anglicky Life cycle analysis  (LCA) je metoda, která se používá k ohodnocení environmentálních dopadů výrobku za celou dobu jeho života, tj. od těžby surovin potřebných pro jeho výrobu až po jeho použití konečným spotřebitelem. Jedná se o moderní způsob posuzování environmentálních dopadů jednotlivých výrobků a produktů zahrnutý do norem [[Normy ISO 14000|ČSN EN ISO 14040–14049]].


LCA umožňuje určit partikulární aspekty, které mají velký dopad na životní prostředí a které by v případě orientování se jen na jednu či několik fázi výroby produktu mohly být přehlédnuty. Díky LCA mohou společnosti lépe identifikovat neefektivnosti a oblasti negativních environmentálních dopadů a mohou podniknout nutné kroky ke zlepšení.
LCA umožňuje určit všechny dílčí aspekty, které mají velký dopad na životní prostředí a které by v případě, že bychom se zabývali jen jednou či několika fázemi výroby, mohly být přehlédnuty. Díky LCA mohou společnosti lépe identifikovat neefektivnosti a oblasti negativních environmentálních dopadů a mohou podniknout nutné kroky ke zlepšení.
 
Aplikovat princip LCA znamená zvážit všechny dopady, které činnost podniku má (spotřeba energie, produkce emisí, produkce odpadů, nároky na dopravu atd.), a to:
 
*směrem k počátku cyklu – těžbě surovin nebo přípravě vstupů pro samotnou činnost podniku,
*v rámci uvažovaného podniku – různá stádia výroby,
*směrem k využití/ použití (a konečně odložení jako odpadu) výrobku nebo služby konečným spotřebitelem.


==Historie==
==Historie==
Řádek 57: Řádek 51:


==Metoda posuzování==
==Metoda posuzování==
V průběhu 90. let byl vypracován dnes rozšířený způsob, jakým lze posuzovat dopady výrobku na životní prostředí ve všech fázích jeho „života“ – tzv. Life Cycle Assessment, LCA.
Posuzování životního cyklu je metoda, která hodnotí dopady lidských činností na životní prostředí ve vztahu k produktům. Proč je zapotřebí vztahovat poškození životního prostředí k produktům a ne jen sledovat vypouštěné látky? Odpovědí je vývoj, jakým se sledování znečištění životního prostředí ubírá. Pravděpodobně na počátku snahy chránit životní prostředí stála neschopnost přírody dodat očekávané zdroje, například úhyn ryb v rybníku. Pak rybáři začali pátrat po příčině a zjistili, že je to v důsledku vypouštění znečištěných odpadních vod nedalekou továrnou. Tento problém byl vyřešen ředěním odpadních vod, ryby se vrátily a pro tuto chvíli na tomto místě byl problém vyřešen – „''Sejde z očí, sejde z mysli“.''
Posuzování životního cyklu je metoda, která hodnotí dopady lidských činností na životní prostředí ve vztahu k produktům. Proč je zapotřebí vztahovat poškození životního prostředí k produktům a ne jen sledovat vypouštěné látky? Odpovědí je vývoj, jakým se sledování znečištění životního prostředí ubírá. Pravděpodobně na počátku snahy chránit životní prostředí stála neschopnost přírody dodat očekávané zdroje, například úhyn ryb v rybníku. Pak rybáři začali pátrat po příčině a zjistili, že je to v důsledku vypouštění znečištěných odpadních vod nedalekou továrnou. Tento problém byl vyřešen ředěním odpadních vod, ryby se vrátily a pro tuto chvíli na tomto místě byl problém vyřešen – „''Sejde z očí, sejde z mysli“.''


Znalosti o působení látek v přírodě se rozvíjely a zjistilo se, že sledovat pouze lokální vypouštění látek a funkce prostředí je nedostatečné, ale je nutné sledovat koncentrace jednotlivých látek ve všech částech životního prostředí jako celku, již tedy není důvodem k zákroku konkrétní situace, jakou byl úhyn ryb, ale je sledovaná koncentrace látek obsažených v prostředí. Proto vstupují do hry státní úřady, které sledují koncentrace látek v prostředí.
Znalosti o působení látek v přírodě se rozvíjely a zjistilo se, že sledovat pouze lokální vypouštění látek a funkce prostředí je nedostatečné, ale je nutné sledovat koncentrace jednotlivých látek ve všech částech životního prostředí jako celku, již tedy není důvodem k zákroku konkrétní situace, jakou byl úhyn ryb, ale je sledovaná koncentrace látek obsažených v prostředí. Proto vstupují do hry státní úřady, které sledují koncentrace látek v prostředí.
Jelikož koncentrace znečištění v prostředí narůstá, je nutné hledat zdroje znečištění, a proto se pozornost obrací ke zdrojům znečištění, tedy k výrobcům. Jako první byly stanoveny nejvyšší přípustné koncentrace škodlivých látek vypouštěných do prostředí, následovalo zavádění čistších produkcí.
Současně narůstá spotřeba výrobků a tím i spotřeba surovin (ropa, uhlí, dřevo, kovy, …) a ukázalo se, že tyto suroviny nejsou nekonečně dostupné a mohou dojít. Začalo se tedy mluvit o čistší produkci, kde se dbá především na předcházení vzniku znečištění a odpadů a s tím související úspory surovin. Vznikají právní dokumenty, které se problematice věnují a také seznamy nejlepších dostupných technologií. Do procesu ochrany životního prostředí jsou tak nyní vedle producentů a státních úřadů zapojeni také technologové a inženýři, kteří navrhují nové výrobní postupy.
Výroba stále narůstá, a proto původní limity pro vypouštění znečišťujících látek jsou nedostatečné, jelikož větší množství výrobců zahlcuje životní prostředí. Ukázalo se, že pouhé omezování znečištění z výroby není dostatečné, ale že je nutné snižovat znečištění při všech lidských aktivitách. Je tedy nutné regulovat nejen vypouštěné koncentrace znečišťujících látek, ale také jejich celkové množství v přírodě. Je tedy nezbytné neustále vylepšovat technologie, ale i systémy řízení a kontroly. Začíná se zavádět environmentální management.
Ovšem produkce stále narůstá a s ní narůstá i znečištění v určité lokalitě. Narůstá také znečištění způsobené užíváním výrobků. V 90. letech 20. století se začíná se zaváděním systémového přístupu, kdy se nehodnotí pouze vypouštění znečišťujících látek při výrobě, ale také při používání výrobků. Začíná se tedy hovořit o čistších produktech, kdy je kladen důraz nejen na to, jak jsou vyráběny a jaké je vypouštěno znečištění při výrobě, ale i na to, jak náročný je jejich provoz, například kolik spotřebují elektrické energie, paliva nebo jaké vypouštějí zplodiny při provozu. Zásadním přínosem tohoto přístupu je tzv. rozšířená zodpovědnost, kdy za dopady na životní prostředí spojené s produktem nenese zodpovědnost jen výrobce, ale také uživatel výrobku tedy ten, kvůli komu se produkt vyrobil a rovněž se rozšířená zodpovědnost vztahuje i k odstranění výrobku, když nám doslouží. Rozšířená zodpovědnost se tedy zabývá celým životním cyklem výrobku.


===Standardy LCA===
===Standardy LCA===
Řádek 79: Řádek 67:
*TNI ISO/TR 14049: Environmentální management - Posuzování životního cyklu - Příklady aplikace ISO 14044 pro stanovení cíle a rozsahu inventarizační analýzy
*TNI ISO/TR 14049: Environmentální management - Posuzování životního cyklu - Příklady aplikace ISO 14044 pro stanovení cíle a rozsahu inventarizační analýzy
*ČSN P ISO TS 14048: Environmentální management - Posuzování životního cyklu - Formát dokumentace údajů
*ČSN P ISO TS 14048: Environmentální management - Posuzování životního cyklu - Formát dokumentace údajů
== Použití metody ==
Aplikovat princip LCA na určitý podnik znamená zvážit všechny dopady, které jeho činnost má (spotřeba energie, produkce emisí, produkce odpadů, nároky na dopravu atd.), a to:
*směrem k počátku cyklu – těžbě surovin nebo přípravě vstupů pro samotnou činnost podniku,
*v rámci uvažovaného podniku – v různých stádiích výroby,
*směrem k využití/ použití (a konečně odložení jako odpadu) výrobku nebo služby konečným spotřebitelem.


==Čistší produkce a čistší produkty==
==Čistší produkce a čistší produkty==
Jako zdroje znečištění byli nejdříve odhaleni výrobci, pro ně pak byly stanoveny nejvyšší přípustné koncentrace škodlivých látek vypouštěných do prostředí. Současně ale narůstá i spotřeba výrobků a tím i spotřeba surovin (ropa, uhlí, dřevo, kovy, …) a ukazuje se, že tyto suroviny nejsou nekonečně dostupné a mohou dojít. Začalo se tedy mluvit o '''čistší produkci''', kde se dbá především na předcházení vzniku znečištění a odpadů a s tím související úspory surovin. Vznikají právní dokumenty, které se problematice věnují, a také seznamy nejlepších dostupných technologií. Do procesu ochrany životního prostředí jsou tak nyní vedle producentů a státních úřadů zapojeni také technologové a inženýři, kteří navrhují nové výrobní postupy.
Jako zdroje znečištění byli nejdříve odhaleni výrobci, pro ně pak byly stanoveny nejvyšší přípustné koncentrace škodlivých látek vypouštěných do prostředí. Současně ale narůstá i spotřeba výrobků a tím i spotřeba surovin (ropa, uhlí, dřevo, kovy, …) a ukazuje se, že tyto suroviny nejsou nekonečně dostupné a mohou dojít. Začalo se tedy mluvit o '''čistší produkci''', kde se dbá především na předcházení vzniku znečištění a odpadů a s tím související úspory surovin. Vznikají právní dokumenty, které se problematice věnují, a také seznamy '''nejlepších dostupných technologií.''' Do procesu ochrany životního prostředí jsou tak nyní vedle producentů a státních úřadů zapojeni také technologové a inženýři, kteří navrhují nové výrobní postupy.
 
Výroba stále narůstá, a proto původní limity pro vypouštění znečišťujících látek jsou nedostatečné, jelikož větší množství výrobců zahlcuje životní prostředí. Ukázalo se, že pouhé omezování znečištění z výroby není dostatečné, ale že je nutné snižovat znečištění při všech lidských aktivitách. Je tedy nutné regulovat nejen vypouštěné koncentrace znečišťujících látek, ale také jejich celkové množství v přírodě. Je tedy nezbytné neustále vylepšovat technologie, ale i systémy řízení a kontroly. Začíná se zavádět '''environmentální management'''.


Ovšem produkce stále narůstá a roste také znečištění způsobené užíváním výrobků. V 90. letech 20. století se začíná se zaváděním systémového přístupu, kdy se nehodnotí pouze vypouštění znečišťujících látek při výrobě, ale také při používání výrobků. Začíná se tedy hovořit o '''čistších produktech''', kdy je kladen důraz nejen na to, jak jsou vyráběny a jaké vzniká znečištění při výrobě, ale i na to, jak náročný je jejich provoz, například kolik spotřebují elektrické energie, paliva nebo jaké vypouštějí zplodiny při provozu. Zásadním přínosem tohoto přístupu je tzv. '''rozšířená zodpovědnost''', kdy za dopady na životní prostředí spojené s produktem nenese zodpovědnost jen výrobce, ale také uživatel výrobku tedy ten, kvůli komu se produkt vyrobil a rovněž se rozšířená zodpovědnost vztahuje i na odstranění výrobku, když nám doslouží. Rozšířená zodpovědnost se tedy zabývá celým životním cyklem výrobku.  
Ovšem produkce stále narůstá a roste také znečištění způsobené užíváním výrobků. V 90. letech 20. století se začíná se zaváděním systémového přístupu, kdy se nehodnotí pouze vypouštění znečišťujících látek při výrobě, ale také při používání výrobků. Začíná se tedy hovořit o '''čistších produktech''', kdy je kladen důraz nejen na to, jak jsou vyráběny a jaké vzniká znečištění při výrobě, ale i na to, jak náročný je jejich provoz, například kolik spotřebují elektrické energie, paliva nebo jaké vypouštějí zplodiny při provozu. Zásadním přínosem tohoto přístupu je tzv. '''rozšířená zodpovědnost''', kdy za dopady na životní prostředí spojené s produktem nenese zodpovědnost jen výrobce, ale také uživatel výrobku tedy ten, kvůli komu se produkt vyrobil a rovněž se rozšířená zodpovědnost vztahuje i na odstranění výrobku, když nám doslouží. Rozšířená zodpovědnost se tedy zabývá celým životním cyklem výrobku.


== Příklady ==
==Příklady==
Metoda LCA pomáhá si uvědomit, že produkt, který má zdánlivě menší dopad na životní prostředí než produkt jiný, může mít dopad v jiné fázi svého životního cyklu, na jinou složku životního prostředí nebo na jiném místě a identifikuje skutečné dopady každého produktu.
Metoda LCA pomáhá si uvědomit, že produkt, který má zdánlivě menší dopad na životní prostředí než produkt jiný, může mít dopad v jiné fázi svého životního cyklu, na jinou složku životního prostředí nebo na jiném místě a identifikuje skutečné dopady každého produktu.


Řádek 94: Řádek 91:
Je tedy především důležité si vzpomenout a nosit si na nákup vlastní tašku a nekupovat si pokaždé novou a ideálně se vyhýbat pevným plastovým taškám.
Je tedy především důležité si vzpomenout a nosit si na nákup vlastní tašku a nekupovat si pokaždé novou a ideálně se vyhýbat pevným plastovým taškám.


=== Doprava ===
===Doprava===
Často zapomínáme na důležitý faktor životního cyklu každého výrobku, kterým je doprava. Doprava hraje významnou roli ve všech fázích životního cyklu výrobku, ve fázi výroby se jedná o dopravu surovin a pak i doprava vznikajících odpadů k jejich odstranění, následně je třeba dopravit produkty k distributorovi a pak ke spotřebiteli, nakonec když produkt doslouží je potřeba jej dopravit k odstranění. Doprava má velmi významný dopad na životní prostředí.
Často zapomínáme na důležitý faktor životního cyklu každého výrobku, kterým je doprava. Doprava hraje významnou roli ve všech fázích životního cyklu výrobku, ve fázi výroby se jedná o dopravu surovin a pak i doprava vznikajících odpadů k jejich odstranění, následně je třeba dopravit produkty k distributorovi a pak ke spotřebiteli, nakonec když produkt doslouží je potřeba jej dopravit k odstranění. Doprava má velmi významný dopad na životní prostředí.


1 550

editací