Odpověď korporací - Základní koncepce

Z Enviwiki
Verze z 20. 2. 2008, 16:54, kterou vytvořil Jiří Dlouhý (diskuse | příspěvky)
(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Dynamický rozvoj této discipliny se projevuje i v množství používaných konceptů a termínů, které se často vzájemně doplňují. Představíme si ty základní:


Koncepce trojí základny – planeta, lidé, zisk. Triple Bottom Line (TBL – People, Planet, Profits)[editovat | editovat zdroj]

představuje reakci podnikatelské komunity na koncepci trvale udržitelného rozvoje. Usiluje o sladění ekonomických zájmů s příspěvkem k sociálnímu rozvoji a ochraně životního prostředí.


Veřejně-soukromá partnerství. Public Private Partnerships (PPP),[editovat | editovat zdroj]

také někdy nazývaná progresivní aliance, jsou formou („multi-stakeholder“) spolupráce mezi vládou, podnikateli a nevládními neziskovými organizacemi. Jsou jednou z odpovědí na otázku, jak dostat zdroje (peníze, nápady) tam, kde jsou problémy. Vychází z předpokladu, že k řešení komplexních globálních problémů je třeba seriózně spojit síly a vystupňovat společné úsilí (kolektivní akci). Bez synergie, koordinace a spolupráce bude mít i rostoucí počet dílčích počinů jen omezené dopady. Každý sektor má své silné a slabé stránky, které jsou často komplementární.

Sociální z/odpovědnost korporací. Corporate Social Responsibility (CSR) je pravděpodobně nejrozšířenější a nejobecnější termín pro všechny (a jakékoliv) snahy o zohledňování dopadů firemního chování (externalit) na okolní společnost, včetně „vstupů“ jako jsou zaměstnanci či dodavatelé. Narozdíl od koncepce trojí základny je větší důraz kladen na sociální aspekty. Jak bylo výše naznačeno, v anglosaském světě se pak vede klíčový spor o charakter odpovědi a rozlišují se termíny responsibility (dobrovolná a nezávazná aktivita firmy) a accountability (okolní společnost stanoví jasné právní standardy a nástroje vymáhání).

Sociálně odpovědné investice. Socially responsible investment (SRI)[editovat | editovat zdroj]

patří do skupiny pro-tržních přístupů. Nejobecnější definice vymezuje SRI jako snahu o skloubení soukromých hodnot a sociálních ohledů s investičními praktikami, která zohledňuje jak finanční potřeby investora, tak dopad investice na společnost. Mezi investory se řadí jak jednotlivci, tak instituce – od investičních a penzijních fondů, pojišťoven a korporací, přes státní výdaje, univerzity a obecní nemocnice až po nevládní organizace, církve a spolky.

SRI jsou nejrozšířenější v USA. Mezi průkopníky patří Co-op America. Americká nevládní organizace Fórum pro sociální investice, která patří také mezi projekty Co-op America, rozlišuje tři hlavní strategie sociálně odpovědného investování:

prověřování (sociální screening)[editovat | editovat zdroj]

  • hodnocení institucionálních investorů podle toho, do jakých firem investují. Sada kritérií zahrnuje sektor (zbraně, alkohol, tabák, hazardní hry), produkt, službu, dopad investice na životní prostředí, dodržování lidských práv, chování k zaměstnancům, odborům, rovnost mezi muži a ženami a investice firmy do okolní komunity,
  • nabízí pak drobným i institucionálním investorům tabulky investičních možností seřazených podle toho, jak sociálně zodpovědné jsou.

akcionářský aktivismus[editovat | editovat zdroj]

  • využívání ekonomické moci investora, (minoritního) akcionáře, (spolu)vlastníka ke změně firemních praktik směrem k sociálně odpovědnějšímu chování prostřednictvím dialogu s vedením firmy, akcionářských rezolucí a akcí na výročních zasedáních či protestního prodeje akcií (divestment).

komunitní investice[editovat | editovat zdroj]

  • propojení investice s pomocí místním společenstvím, která mají ztížený přístup ke kapitálu, úvěrům či školení. Poskytuje kapitál jednotlivcům s nízkými příjmy, drobným podnikatelům či životně důležitým komunitním službám jako je péče o děti, seniory či lidi bez domova,
  • specifické komunitní banky, kampeličky, úvěrová družstva či fondy rizikového sociálního kapitálu poskytují celou škálu služeb, mají různé formy, organizační struktury i podnikatelské strategie.

Pro zástupce podnikatelů není v praktické rovině spor regulace vs. dobrovolnost a tržní nástroje tak vyhrocen. Většina zainteresovaných byznysmenů uznává nutnost vládní regulace a mluví spíše o nutnosti rovnováhy – o hybridním řešení. Vyhrocený charakter však má tento spor pro kritiky z řad občanské společnosti. Podrobnějšímu rozboru vztahu občanské společnosti a globalizace se věnuje jiná přednáška tohoto kurzu, proto se jen stručně zaměříme na hlavní kritické argumenty v debatě o korporativní zodpovědnosti.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]