Regionální nerovnosti v Česku

Z Enviwiki
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
The printable version is no longer supported and may have rendering errors. Please update your browser bookmarks and please use the default browser print function instead.

Obdobně jako v mnoha dalších státech, existují v Česku regionální nerovnosti v mnoha ohledech lidského života. Lze dokonce říci, že vzhledem k velikosti země a jejímu homogennímu složení, jsou tyto regionální nerovnosti poměrně velké. Toto heslo nabízí shrnutí vybraných regionálních nerovností v Česku, které jsou představeny především podle krajů, v některých případech i s ohledem na rozdíl měst a venkova.

Délka života

Střední délka života (tzv. naděje dožití) se v Česku za posledních 30 let výrazně zvýšila. Výrazné rozdíly lze pozorovat i při pohledu na jednotlivé kraje zvlášť (viz Obrázek 1). Nejvyšší naděje dožití u žen je v Praze a Královéhradeckém kraji, u mužů pak na Vysočině a taktéž v Praze. Naopak nejnižší je v Ústeckém, Karlovarském a Moravskoslezském kraji.[1] Částečné vysvětlení těchto rozdílů může spočívat ve vlivu vzdělání na naději dožití. Zejména u mužů je tento vliv značný. Absolvent vysoké školy má o 11 let vyšší naději dožití než muž se základní školou. Rozdíly se projevují ve zdravotní prevenci i životním stylu (např. kouření, obezita, cvičení, lékařské screeningy). S rostoucím vzděláním se také pojí větší péče o zdraví.[2]

Příjmy

V roce 2019 byla hrubá mediánová měsíční mzda v Česku 30 158 Kč, plat 36 433 Kč (zjednodušeně řečeno je plat vyplácen ve státní sféře a veřejné správě, mzda v nestátním sektoru).[3] Mediánový plat se ve všech krajích pohyboval v rozmezí 34 230 Kč (Zlínsky a Pardubický kraj) až 36 794 Kč (Plzeňský kraj). Zásadně vyšší platy byly pouze v Praze (42 530 Kč). S výjimkou Prahy nejsou rozdíly v  platech mezi kraji příliš velké. V mzdové (převážně soukromé) sféře jsou rozdíly o něco vyšší. Nejnižší mzdy byly v Karlovarském kraji (27 379 Kč), nejvyšší mimo Prahu pak 31 950 Kč ve Středočeském kraji. V Praze byly mediánové mzdy 36 054 Kč. Z těchto dat vyplývá, že příjmy ve státní a veřejné sféře byly vyšší než v mzdové. Průměrné příjmy jsou o něco vyšší, ale mediánová hodnota lépe vypovídá o stavu ve společnosti. Zatímco na průměrné příjmy nedosáhnou cca 2/3 zaměstnanců, mediánový nebo vyšší příjem má přesně 50 % z nich.

Zajímavým příspěvkem do diskuze o mzdách je koncept důstojné mzdy.[4] Ta je definována jako „…odměna za práci za běžnou pracovní dobu, která pracujícím a jejich domácnostem poskytuje dostatek finančních prostředků k životu, který je většinou společnosti vnímaný jako určitý základní standard.“ Její hodnota 32 438 Kč, v Praze dokonce 37 987 Kč, což zohledňuje především výrazně vyšší náklady na bydlení. V mzdové sféře tak mediánová mzda nedosahuje v žádném kraji důstojné mzdy, naopak v platové ano.

Jelikož část příjmů domácností nepochází z mezd, ale z důchodů či dalších sociálních plateb a jiných příjmů, je užitečné se zaměřit na míru čistého disponibilního důchodu, tedy průměrných čistých finančních příjmů na jednoho člena domácnosti. V roce 2019 se pohyboval v rozpětí od 17 997 Kč měsíčně v Ústeckém kraji do 21 545 Kč v kraji Středočeském. Výjimku z tohoto rozpětí tvořila opět Praha s 27 079 Kč měsíčně.[5]

Nezaměstnanost a dojíždění za prací

V druhé polovině druhé dekády 21. století byla nezaměstnanost v Česku nízká, např. v roce 2019 se pohybovala v rozmezí od 1,9 % (Praha) po 4,4 % (Moravskoslezský kraj). V reakci na pandemii covid-19, hospodářský propad a protipandemická opatření nezaměstnanost roste. Na začátku roku 2021 se pohybovala v rozmezí 3,2 % (Pardubický kraj) až 5,9 % (Karlovarský kraj) (viz Obrázek 2). Je zajímavé, že v Pardubickém kraji stoupla z původních 2,2 % pouze o 1 %, zatímco v Karlovarském kraji vzrostla z 2,7 % o 2,2 %.[6]

Dojížďka za prací ovlivněna nabídkou práce a jejím ohodnocením na jedné straně a vzdáleností a možnostmi dopravy na straně druhé. Výzkum Erlebach a kol. (2019) na datech Českého statistického úřadu z roku 2011 ukazuje intenzitu dojížďky za prací v Česku a socio-ekonomicky definované periferie.[7] Krajská města tvoří regionální centra, do kterých se dojíždí z okolí. Periferní obce se vyskytují velmi často právě na hranici krajů. Obrázek 3 dobře ilustruje dojížďku (i centralizovanou orientaci dopravní sítě) v rámci Čech do Prahy. Naproti tomu jsou vazby mezi moravskými centry intenzivnější a celkově je Morava spíš polycentrická. V Čechách jsou zajímavým úkazem Karlov Vary, které jsou minimálně napojeny dojížďkou na další regionální centra a zároveň takřka nejsou centrem dojížďky za prací z jihu a západu (částečně kvůli vojenskému újezdu na západ od města).

Exekuce

Zásadním problémem Česka jsou exekuce, jejichž rozložení v rámci republiky je velmi nerovnoměrné. V roce 2019 bylo v exekuci průměrně 8,7 % občanů (tj. 775 tisíc). Nejmenší počty byly v krajích Vysočina (5,1 %) a ve Zlínském (5,3 %). Naopak nejvyšší v Ústeckém (16,7 %) a Karlovarském (16,3 %). Největší procento lidí v exekuci bylo v okresu Most (19,9 %) (viz Obr. 4). Mimo Ústecký a Karlovarský kraj jsou časté exekuce v periferních okresech, jako například Český Krumlov, Bruntál, Jeseník, ale také Ostrava-město nebo Karviná. Od roku 2017 dochází k poklesu množství exekucí.[8]

Společenské třídy

Jako sociální třída se obvykle označují jedinci, kteří vykazují obdobné znaky a chování. V roce 2019 proběhl sociologický výzkum Rozděleni svobodou, v jehož rámci byli obyvatelé Česka rozděleni do několika tříd na základě několika druhů kapitálu. Pro rozdělení byl použit ekonomický kapitál (příjmy a majetek), sociální kapitál (sítě a vazby mezi lidmi), kulturní kapitál a vzdělanostní kapitál. V rámci Česka bylo identifikováno šest tříd. Zajištěná střední třída (22 % obyvatel), nastupující kosmopolitní třída (12 %), tradiční pracující třída (14 %), třída místních vazeb (12 %), ohrožená třída (22 %) a strádající třída (18 %). Obrázek 5 ukazuje nerovnoměrné rozdělení v krajích. Zatímco v Praze tvoří zajištěná střední třída 34 % (a spolu s nastupující kosmopolitní tvoří nadpoloviční většinu obyvatel), například v Ústeckém kraji jde pouze o 14 % obyvatel. V tomto kraji naopak tvoří ohrožená a strádající třída téměř 3/5 obyvatel. Autoři výzkumu poukazují na oboustranný vztah mezi sociodemografickým profilem jedince a charakteristikou místa, kde žije:

„Analýza dat ukázala, že člověk stejného věku, se stejným vzděláním i stejnou prací má až 1,7krát vyšší šanci zařadit se do některé z vyšších tříd, pokud žije v bohaté a spořádané obci. A naopak bydliště v odlehlé a problémové obci (tedy v takové, kde je zvýšený podíl lidí v exekuci, vyšší nezaměstnanost či rozvodovost) zvyšuje riziko pádu mezi ohrožené či strádající 1,5krát.

Příčinné vztahy vedou zřejmě oběma směry. Obce trpí sociálními problémy proto, že v nich bydlí nižší a chudší sociální třídy. Zároveň ale rizikové prostředí snižuje šance lidí posunout se do vyšších pater společnosti, a naopak zvyšuje riziko propadnutí níž.“[9]

Vzdělání

Data ze Sčítání lidu, domů a bytů z roku 2011, která jsou vzhledem k výrazně rostoucímu vzdělání již trochu zastaralá, ukazují velmi stabilní rozložení středního vzdělání mezi kraji. Vyučených je v jednotlivých krajích 32–37 % obyvatel (s výjimkou Prahy, kde jde pouze o 20 %), SŠ s maturitou má 26–30 % obyvatel. Větší rozdíly lze pozorovat u základního vzdělání (od 10 % v Praze po 22 % v Karlovarském a Ústeckém kraji) (viz Obr. 6) a vysokoškolského vzdělání (7 % v Karlovarském kraji, většina krajů mezi 9 a 11 % a 24 % v Praze). S rostoucím počtem obyvatel obce klesá podíl obyvatel bez vzdělání a vyučených a naopak roste podíl obyvatel s úplným středním vzděláním a vysokou školou.[10]

Na vztah mezi sociálními problémy, bytovou nouzí a exekucemi upozornil výzkum z roku 2019. V periferních regionech (včetně vnitřních periferií) častěji žijí děti v rodinách v bytové nouzi nebo v exekucích a je v nich vyšší výskyt předčasně ukončených povinných školních docházek, více zameškaných hodin na žáka a vyšší podíl neprospívajících žáků. V některých regionech Ústeckého a Karlovarského kraje vzrostl počet dětí, které předčasně ukončily základní školní docházku z 9 % v roce 2013 na 15 % v roce 2017. V těchto regionech je také vysoký podíl dětí, které nemají žádné střední vzdělání (15–20 %).[11]

Životní prostředí

Některé problémy životního prostředí jsou ze své podstaty globální (například změna klimatu, i když i ta má regionálně odlišné příčiny a dopady), jiné se projevují lokálně velmi odlišně. Typickým příkladem je znečištění ovzduší. Zatímco ve velkých městech je zásadním znečišťovatelem automobilová doprava, v průmyslových oblastech továrny a další provozy, v menších sídlech se často jedná o lokální topeniště v rodinných domech. Imisní limity jsou překračovány nejvíce v Moravskoslezském kraji (viz Obr. 7). Naopak jih a jihozápad Čech jsou oblasti s nejmenšími problémy s kvalitou ovzduší.[12]

Výrazně regionální charakter má například povrchová těžba hnědého uhlí v Sokolovské a Mostecké pánvi. Ta zcela přeměňuje ráz krajiny a jsou s ní spojeny hydrologické změny, hluková zátěž a znečištění ovzduší, vyšší koncentrace elektráren v regionech a dříve také bourání obcí, pod nimiž se nacházela ložiska hnědého uhlí.

Ukázky měření nerovností

OECD regionálně

OECD Better Live Index[13] je indikátor, který zahrnuje 11 různých charakteristik a srovnává je také regionálně s rozdělením na regiony soudržnosti NUTS-2. Obrázek  8 znázorňuje vždy nejlepší a nejhorší český region a jejich pozici v rámci všech 402 regionů členských států OECD. V některých kategoriích (práce, dostupnost služeb, vzdělání) dosahuje Praha špičkových výsledků v rámci OECD, ve většině se české regiony pohybují v průměru OECD. V některých indikátorech (dostupnost zdravotní péče, životní prostředí zapojení do veřejného života, sociální vztahy, bydlení) jsou ale české regiony i mezi pětinou nejhorších v OECD.[14]

Měření kvality života – Obce v datech

Projekt Obce v datech[15] srovnává velké množství dat o zdraví, službách, ekonomice, kulturním vyžití, sociálních problémech apod. a vytváří z nich index kvality života pro 206 obcí v Česku. Na prvních třech místech dle tohoto srovnání stojí Říčany, Praha a Slavkov u Brna. Na opačném konci srovnání pak Orlová, Karviná a Vítkov. Celkové srovnání potvrzuje geografické rozložení známé i z jiných indikátorů. Lepšího skóre dosahují obce ve vnitrozemí a v okolí krajských center, horšího pak obce v Ústeckém, Karlovarském a Moravskoslezském kraji a obecně na periferiích.

Konvergence s EU

Měřeno podle hrubého domácího produktu, je ekonomicky nejvýznamnějším regionem Česka Praha. Velikost jejího HDP přepočteného na obyvatele byla 190 % průměru EU. Žádný jiný český region dle HDP průměru EU nedosáhl. Druhým nejlepším je Jihomoravský kraj s 88 % průměru EU. Většina krajů se pohybuje mezi 82 a 70 %, pouze Ústecký je na úrovni 65 % a Karlovarský 59 % průměru EU.[6]

Studie Demertzis a kol. (2019) ukazuje, že region soudržnosti Severozápad (Ústecký a Karlovarský kraj) vykazuje nižší hospodářský výkon a nižší míru konvergence vůči průměru EU, než jaká se očekávala. U ostatních českých krajů došlo k mírně vyšší konvergenci, než se očekávalo. V Jihomoravském kraji byla míra sbližování s průměrem EU nejvyšší (viz Obr. 9).[16]

Odkazy

Související články (na Enviwiki)

Odkazy

Reference

  1. Naděje dožití aneb kolika let se můžeme dožít v našem kraji? | ČSÚ v Ústí nad Labem. www.czso.cz [online]. [cit. 2021-03-04]. Dostupné online. 
  2. Vyšší vzdělání znamená delší život, zvlášť u mužů. Ve Visegrádu ho prodlužuje víc než jinde. Proč?. iROZHLAS [online]. [cit. 2021-03-04]. Dostupné online. (česky) 
  3. Medián hrubé měsíční mzdy v jednotlivých krajích za rok 2019 podle sféry, pohlaví a věku. ISPV informační systém o průměrném výdělku [online]. [cit. 2021-03-04]. Dostupné online. 
  4. Minimální důstojná mzda | Minimální důstojná mzda má umožnit žít obyčejným, ale materiálně důstojným životem a cítit se plnohodnotným členem společnosti.. Minimální důstojná mzda [online]. [cit. 2021-03-04]. Dostupné online. 
  5. 31-2. Vybrané ukazatele krajů (NUTS 3) v roce 2018. www.czso.cz [online]. ČSÚ [cit. 2021-03-04]. Dostupné online. 
  6. 6,0 6,1 31-2. Vybrané ukazatele krajů (NUTS 3) v roce 2019. www.czso.cz [online]. ČSÚ [cit. 2021-03-04]. Dostupné online. 
  7. ERLEBACH, Martin; HALÁS, Marián; DANIEL, Jan. Is there congruence in the spatial patterns of regions derived from scalar and vector geographical information?. Moravian Geographical Reports. 2019-03-01, roč. 27, čís. 1, s. 2–14. Dostupné online [cit. 2021-03-04]. ISSN 1210-8812. DOI:10.2478/mgr-2019-0001.  
  8. Mapa exekucí [online]. [cit. 2021-03-04]. Dostupné online. 
  9. Unikátní výzkum: česká společnost se nedělí na dva tábory, ale do šesti tříd. Zjistěte, do které patříte vy. iROZHLAS [online]. [cit. 2021-03-04]. Dostupné online. (česky) 
  10. Územní rozdíly v úrovni vzdělanosti obyvatelstva ČR. www.czso.cz [online]. CZSO [cit. 2021-03-04]. Dostupné online. 
  11. Nemají kde spát, natož kde se učit.’ Projděte si unikátní mapu vzdělávacích podmínek v Česku. iROZHLAS [online]. [cit. 2021-03-04]. Dostupné online. (česky) 
  12. Grafická ročenka. www.chmi.cz [online]. [cit. 2021-03-04]. Dostupné online. 
  13. OECD Regional Well-Being - How is life?. OECD Regional Well-Being [online]. [cit. 2021-03-04]. Dostupné online. (anglicky) 
  14. OECD. Regions and Cities at a Glance 2018 – CZECH REPUBLIC [online]. OECD [cit. 2021-03-05]. Dostupné online. 
  15. Jsme datovým partnerem českých obcí - Obce v datech. www.obcevdatech.cz [online]. [cit. 2021-03-05]. Dostupné online. (česky) 
  16. Demertzis, M., Sapir, A., Wolff, G. (2019). Promoting sustainable and inclusive growth and convergence in the European Union. Policy Contribution No. 7. Bruegel. https://www.bruegel.org/wp-content/uploads/2019/04/PC-07_2019.pdf

Literatura

Externí odkazy



Logo TACR.png



Tato stránka vznikla, či byla výrazně rozšířena v rámci projektu „Udržitelný rozvoj na místní úrovni – propojení teorie a praxe“, podpořeného v letech 2019–2022 Technologickou agenturou České republiky. Podrobnosti o projektu.