Půda tvoří nejsvrchnější vrstvu zemské kůry, je prostoupená vodou, vzduchem a organismy, vzniká v procesu pedogeneze pod vlivem vnějších faktorů a času a je produktem přeměn minerálních a organických látek a zaniká procesem eroze. Většina současné půdy není starší než z období pleistocénu. Je morfologicky organizovaná a poskytuje životní prostředí rostlinám, živočichům a člověku. Zastoupení složek a jejich vzájemné reakce v půdním prostoru předurčuje fyzikální a chemické vlastnosti půd.

Zemědělská půdaEditovat

Zemědělská půda (resp. zemědělsky využívaná půda) je část povrchu Země využívaná člověkem k výkonu zemědělství či pastevectví. Zemědělskou půdu tvoří orná půda, chmelnice, vinice, zahrady, ovocné sady, louky a pastviny. Zbývající část povrchu je označována jako nezemědělská půda. V České republice je podíl zemědělské půdy 53,7 %.[1]

Z pohledu ekonomického je v některých zemích zemědělská půda dělena podle kvality. V ČR je opatřována agroekologickou a ekonomickou charakteristikou, dělí se do bonitovaných půdně ekologických jednotek. Z pohledu práva je to právě ta část půdy, na které dochází k výkonu zemědělské činnosti.

Z historického úhlu pohledu můžeme zaznamenat různé systémy hospodaření, tak jak docházelo k rozvoji zemědělství a k postupnému vzniku tohoto druhu půdy. Nejprve jsou to primitivní soustavy hospodaření (stepní systém, systém žďárový, systém záplavový), později se vyvíjejí úhorové systémy, z nich systémy střídavého hospodaření charakterizované vznikem osevních postupů udržující rovnováhu a stálou úrodnost zemědělských půd. Od poloviny 19. století se s rozvojem agrochemie setkáváme se systémy zemědělsko-průmyslovými, zemědělství začíná být chápáno jako průmysl. Vzhledem k zonalitě a stupni sociálně-ekonomického rozvoje se však na celém světě můžeme setkat se všemi výše jmenovanými postupy. Přechodným systémem mezi lesnicky využívanou půdou a systémy hospodaření na těchto půdách je agrolesnictví.

Orná půdaEditovat

Orná půda je ta část zemědělské půdy, na kterém se pěstují pravidelně zemědělské plodiny. V České republice dosahuje orná půda dosahuje 38 % z celkové rozlohy ČR. Zornění zemědělské zornění půdy v Česku je pak 70,9 % (jedná se o podíl orné půdy na rozloze zemědělské půdy). Tato hodnota má od roku 1990 klesající trend, zvyšuje se rozloha trvale travních porostů.[1]

Trvalé travní porosty, zahrady, sady a viniceEditovat

Jako další složka v rámci zemědělské půdy se uvádí trvalé travní porosty (TTP) zahrnující louky a pastviny, které zabírají plochu 12,6 % z celkové rozlohy ČR. Na zahrady, sady vinice, chmelnice a ostatní půdu, která je využívaná podobně připadají přibližně 3%.[1]

Zemědělský půdní fondEditovat

Zemědělský půdní fond je základním přírodním bohatstvím naší země, nenahraditelným výrobním prostředkem umožňujícím zemědělskou výrobu a je jednou z hlavních složek životního prostředí.[2]

Co je Zemědělský půdní fond vymezuje zákon 334/1992 Sb.:

„(1) Zemědělský půdní fond je základním přírodním bohatstvím naší země, nenahraditelným výrobním prostředkem umožňujícím zemědělskou výrobu a je jednou z hlavních složek životního prostředí. Ochrana zemědělského půdního fondu, jeho zvelebování a racionální využívání jsou činnosti, kterými je také zajišťována ochrana a zlepšování životního prostředí.

(2) Zemědělský půdní fond tvoří pozemky zemědělsky obhospodařované, to je orná půda, chmelnice, vinice, zahrady, ovocné sady, trvalé travní porosty a půda, která byla a má být nadále zemědělsky obhospodařována, ale dočasně obdělávána není (dále jen „zemědělská půda“).

(3) Do zemědělského půdního fondu náležejí též rybníky s chovem ryb nebo vodní drůbeže a nezemědělská půda potřebná k zajišťování zemědělské výroby, jako polní cesty, pozemky se zařízením důležitým pro polní závlahy, závlahové vodní nádrže, odvodňovací příkopy, hráze sloužící k ochraně před zamokřením nebo zátopou, technická protierozní opatření apod.

(4) O tom, že jde podle odstavců 2 a 3 o součásti zemědělského půdního fondu, rozhoduje v pochybnostech orgán ochrany zemědělského půdního fondu.“[3]

Nezemědělská půdaEditovat

Ta se dále člení na lesní půdu, vodní plochy, zastavěné plochy a ostatní plochy (např. silnice, hřiště, chodníky, rokle, parky).

Lesní pozemkyEditovat

V případě nezemědělské půdy, mají největší zastoupení lesní pozemky (33,8%).

Další plochyEditovat

1,7 % rozlohy je tvořeno zastavěnými plochami. Poslední položkou jsou přibližně 2 %, které tvoří vodní plochy.

OdkazyEditovat

Související stránkyEditovat

ReferenceEditovat

  1. 1,0 1,1 1,2 Zemědělská půda | Pozemkyafarmy.cz. www.pozemkyafarmy.cz [online]. [cit. 2020-11-30]. Dostupné online. 
  2. LEGISLATIVA V OBLASTI OCHRANY PŮDY – Webová encyklopedie. encyklopedie.vumop.cz [online]. [cit. 2020-12-01]. Dostupné online. 
  3. MŽP. Zákon České národní rady č. 334/1992 Sb. ze dne 12. května 1992 o ochraně zemědělského půdního fondu. www.mzp.cz [online]. [cit. 2020-11-30]. Dostupné online. (česky) 


Externí odkazyEditovat


 


Tato stránka vznikla, či byla výrazně rozšířena v rámci projektu „Udržitelný rozvoj na místní úrovni – propojení teorie a praxe“, podpořeného v letech 2019–2022 Technologickou agenturou České republiky. Podrobnosti o projektu.