Obchodovatelná povolení k emisím skleníkových plynů

Z Enviwiki
Verze z 10. 3. 2011, 07:48, kterou vytvořil Cukbot (diskuse | příspěvky) (Robot: Removing template: Pasdel)
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

V průběhu jednání o Kjótském protokolu některé zúčastněné strany, zástupci států nebo dokonce přímo zástupci jednotlivých hospodářských odvětví, požádali o nástroj směny mezi aktéry a tento nástroj získaly. Nikdo nevystoupil proti myšlence určit každé zemi a každé velké světové oblasti kvantitativní cíl stanovující buď snížení emisí, nebo jejich udržení na současné úrovni, nebo jejich řízený růst. Představa je taková, že všichni aktéři a všechna odvětví lidské činnosti se nebudou vyvíjet ve stejném rytmu a že je proto potřeba nalézt mechanismus, který by umožňoval nejlepším žákům prodávat své dobré známky opozdilcům. Tyto dobré známky na sebe vzaly podobu emisních povolení. Subjekt, který splní a překročí jemu stanovené cíle, je oprávněn prodat takto vzniklý přebytek zaostávajícímu subjektu, který tak získá odklad pro uvedení své činnosti do souladu se stanovenými cíli.

Vytvořením tzv. uhlíkového povolení (povolení k emisím skleníkových plynů) jako hodnoty obchodovatelné na trhu vzniká první mezinárodní měna, která se týká pouze těch geografických oblastí a zemí, které dohodu podepsaly. Je zřejmé, že odvětví, která by mohla snadno překročit například cíl stanovený pro Evropu, jímž je snížení o osm procent, budou mít možnost vytvořit si portfolio uhlíkových povolení. To neuniklo veřejnoprávním a soukromoprávním investorům, kteří tedy zkoumali možnost nasměrování investic k operacím, jejichž cílem by bylo snížit objem vypouštěného uhlíku. Tato strana mince by tedy mohla spustit dynamiku odvětví i jednotlivých producentů. Některé práce jdou až k pokusům o vytvoření územních přístrojových/palubních desek…

Opačnou stranou mince je riziko zničujícího vyčkávání, které v současnosti vytváří zpoždění, v jehož důsledku se stávají nedosažitelnými cíle Kjótského protokolu, který pokrývá období do roku 2012. Některé průmyslové skupiny uvažují dokonce o tom, že zatímco ostatní by investovali do snižování uhlíku, ony by soustředily své úsilí na nové technologické prostředky…

Skutečnost bude bezpochyby směsí všech těchto přístupů. Otázka tedy zní, zda mechanismus obchodování s povoleními bude na globální úrovni prospěšný svému cíli. Hospodářské odvětví, které vyrábí znečišťujícím způsobem z hlediska uhlíku, bývá často odvětvím, které produkuje příliš mnoho vypouštěných látek a odpadů a které nebylo schopno takového rozvoje, aby mohlo investovat do procesů méně náročných na spotřebu, do účinnějších strojů a do prostředků méně náročných na suroviny nebo energii.

Mechanismus povolení znečišťování je samozřejmě možné dále přizpůsobovat na úrovni regionálních politických organizací, v rámci jednotlivých zemí a místních a územních společenství. Nic nebrání tomu, aby tyto politické subjekty doplnily mechanismus stanovený protokolem komplementárními nástroji regulace.

Jistý americký občan předvídající obecný vývoj se již rozhodl vytvořit uhlíkovou burzu, sázejíce na růst nominální hodnoty emisních povolení v důsledku nedostatku emisních povolení na prodej. Tato spekulace s uhlíkovou měnou si nezadá se spekulacemi s měnami obecně. I zde je klíčové vědět, zda rozdíly mezi poptávkou a nabídkou budou nebo nebudou významné.

Odkazy

Související stránky

Obchodovatelná povolení

Externí odkazy