Neformální skupiny států: Porovnání verzí

Z Enviwiki
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Bez shrnutí editace
Bez shrnutí editace
 
(Není zobrazeno 5 mezilehlých verzí od 2 dalších uživatelů.)
Řádek 8: Řádek 8:
*[[Lusofonie]] - Lusofonia
*[[Lusofonie]] - Lusofonia
*[[Společenství nezávislých států]] - SNS
*[[Společenství nezávislých států]] - SNS
*[[APEC]]
*[[wikipedia:cs:APEC|APEC]]
*[[Třídění států v databázi OSN]]
*[[Třídění států v databázi OSN]]


== Zdroje ==
== Zdroje ==
Romancov, M. Neformální skupiny států. In:Dlouhá, J., Dlouhý, J., Mezřický, V. (eds.) (2006) ''Globalizace a globální problémy.'' Sborník textů k celouniverzitnímu kurzu 2005–2007. pp 91-97. Univerzita Karlova v Praze, COŽP. ISBN 80-87076-01-X.
== Prameny ==


*[http://library2.usask.ca/gic/v1n3/hajnal/hajnal.html Summity G7] - historie a dokumenty
*[http://library2.usask.ca/gic/v1n3/hajnal/hajnal.html Summity G7] - historie a dokumenty
Řádek 21: Řádek 25:
*Frankofonie – http://www.francophonie.org
*Frankofonie – http://www.francophonie.org
*Lusofonie – http://www.cplp.org
*Lusofonie – http://www.cplp.org
*SNS – http://www.therussiasite.org  
*SNS – http://www.therussiasite.org


== Literatura ==
== Literatura ==
Řádek 41: Řádek 45:
Romancov, M. (2005). Geopolitické kontury možného rozšíření EU. In: Klíma, M., Bureš, J.: Kam kráčíš, Evropská unie?, Plzeň: Aleš Čeněk, str. 164–174.
Romancov, M. (2005). Geopolitické kontury možného rozšíření EU. In: Klíma, M., Bureš, J.: Kam kráčíš, Evropská unie?, Plzeň: Aleš Čeněk, str. 164–174.


Romancov, M. (2006) Neformální skupiny států In: Dlouhá, J., Dlouhý, J., Mezřický, V. (eds.) (2006) ''Globalizace a globální problémy.'' Sborník textů k celouniverzitnímu kurzu 2005 – 2007. pp 91 - 98. Univerzita Karlova v Praze, COŽP. ISBN 80-87076-01-X.
 
{{licence cc|Romancov, Michael}}
 
[[kategorie:globalizace]] [[kategorie:Mezinárodní instituce]]

Aktuální verze z 22. 4. 2013, 12:48

Nejdůležitějšími aktéry politické, bezpečnostní, ekonomické či environmentální agendy jak na regionální, tak na globální úrovni, zůstávají státy - ty však přesto považují za vhodné (v některých případech za nutné) spojovat síly. Nejčastější příčinou je poznání, že pro realizaci vytyčeného cíle jsou individuální síly nedostatečné, anebo by jednostranná realizace k zamýšlenému cíli nevedla, protože by vyvolala příliš velkou opozici. Vedle nej­různějších bilaterálních či multilaterálních mezinárodních smluv, které povětšinou ošetřují pouze parciální záležitosti, dochází ke spojování většího množství aktérů do podoby mezi­národních organizací.

Příklady sdružení států[editovat | editovat zdroj]

Zdroje[editovat | editovat zdroj]

Romancov, M. Neformální skupiny států. In:Dlouhá, J., Dlouhý, J., Mezřický, V. (eds.) (2006) Globalizace a globální problémy. Sborník textů k celouniverzitnímu kurzu 2005–2007. pp 91-97. Univerzita Karlova v Praze, COŽP. ISBN 80-87076-01-X.

Prameny[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Glassner, M. I. (1996): Political Geogrpahy. New York, Chicago: John Wiley and Sons.

Hnízdo, B. (1995). Mezinárodní perspektivy politických regionů. Praha: ISE.

OSN (2002). Fakta a čísla OSN. New York, Praha: Informační centrum OSN v Praze.

Harlow, V. (1946). Origins and Purpose. A Handbook on the British Commonwealth and Empire. London: His Majesty´s Stationery Office.

Laubach, B., Preuss, U.K., Schneider, J., Stoll, P.T. (2005): Memorandum, The Role of international Law in a globalized World , Heinrich Böll Stiftung.

Malenovský?, J. (1997). Mezinárodní právo veřejné. Brno: Právnická fakulta Masarykovy univerzity.

Romancov, M. (2002). Politická geografie, In: Cabada, L., Kubát, M.: Úvod do studia politické vědy. Praha: Eurolex Bohemia, str. 388–420.

Romancov, M. (2005). Geopolitické kontury možného rozšíření EU. In: Klíma, M., Bureš, J.: Kam kráčíš, Evropská unie?, Plzeň: Aleš Čeněk, str. 164–174.