Metodika tvorby textů v otevřeném internetovém prostoru/Design e-learningových kurzů

Z Enviwiki
< Metodika tvorby textů v otevřeném internetovém prostoru
Verze z 17. 5. 2016, 17:21, kterou vytvořil Admin (diskuse | příspěvky)
(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Koncepce programu či kurzu[editovat | editovat zdroj]

Při tvorbě koncepce je třeba sledovat stanovené edukační cíle. Hlavní principy jsou pak následující:

  • Vymezení záměru, „filosofie“kurzu či jeho nejdůležitějšího cíle; vyjádření této koncepce formulací hlavních edukačních cílů (např. uvědomění si nejdůležitějších mezioborových souvislostí a praktických aspektů určitého jevu z praktické politiky; řešení problémů v určité oblasti např. analýzou statistických dat, atd.).
  • Stanovení komplexního souboru dílčích cílů – vytipování kompetencí důležitých z hlediska cílů obecných. Rozvoj kompetencí bude naplňovat hlavní cíle konkrétními postupy či aktivitami. Je vhodné určit vzájemné vztahy a souvislosti (které cíle jsou v souladu a mohou být uplatněny společně)
  • Vzájemné přizpůsobení zvolených cílů a (technických) nástrojů výuky, kterými budou naplňovány.

Při tom všem je nutné sledovat obecné zásady a postupy pro tvorbu e-learningového kurzu:

Obecné zásady pro tvorbu e-learningových kurzů[editovat | editovat zdroj]

E-learning v zásadě poskytuje možnosti pro naplnění všech kognitivních vzdělávacích cílů, některých cílů afektivních (především hodnotově orientovaných); naopak cíle psychomotorické není schopen ve většině případů (zvláště v oblasti environmentální) pokrýt. Nepřináší totiž živou zkušenost s předmětem výuky, jejím obsahem – a to ani v podobě zprostředkované lektorem, který takovou přímou zkušeností disponuje a je schopen ji v osobním kontaktu předat (to je v e-learningu možné jen někdy, v omezené míře a při extrémním osobním nasazení lektora).

Na druhé straně rozvíjí e-learning některé dovednosti, jež s výukou daného obsahu (v našem případě EV či VUR) nemusí nutně souviset, jsou ale potřebné pro plnění úkolů v online prostředí – ty pak přispívají ke všeobecné informační a počítačové gramotnosti. Pro výuku představuje e-learning dosud ne zcela doceněný potenciál, je však třeba tuto metodu používat jakožto nástroje a respektovat její specifika. Neděje-li se tak, je-li výuka e-learningem považována za analogickou výuce klasické a je-li s ní takto zacházeno (např. je didakticky využívána pro memorování nebo řešení jednoduchých příkladů), nepřináší očekávané výsledky, což je pak důvodem pro často pozorovanou nedůvěru ohledně jejího uplatnění. Chybou je však replikovat tradiční face-to-face výuku a nepokoušet se hledat nové přístupy a metody (Peltier et al., 2007: 140 141).

Principy pro volbu strategií e-learningu jsou následující[1]:

(1) Design pro aktivní a efektivní učení Princip: design e-learningu se zaměřuje na:

  • specifika obsahu učení, s důrazem na jeho povahu;
  • žádoucí edukační cíle
  • metody instrukce a vhodné technologie
  • potřeby, cíle a další charakteristiky studenta;
  • místní prostředí pro výuku.

(2) Podpora studentů, jejich potřeb Princip: e-learning je navržen efektivně a pružně; zahrnuje:

  • úvodní přehled informací o možnostech kurzu
  • orientaci v procesu učení včetně použití ICT
  • podporu v místě a ze strany tutorů
  • rady a konzultace se studenty
  • zapojení technických poradců (užití ICT)
  • jsou vhodným způsobem zajištěny spolupráce a sdružování.

(3) Rozvoj technologické a lidské infrastruktury Princip: Poskytovatel e-learningových příležitostí má jak technologický plán, tak i lidské zdroje k zajištění toho, že:

  • jsou stanoveny vhodné technické požadavky;
  • potřeby kompatibility jsou naplněny;
  • technologie na straně poskytovatele i uživatele mají zajištěnou technickou kvalitu;
  • studenti i tutoři jsou v jejich užívání podporováni;
  • spolupráce a sdružování je vhodným způsobem zajištěno.

Výuka formou e-learningu odzkoušená a uplatněná v rámci této metodiky vychází z následujících zásad: tento typ výuky nesouvisí s konkrétním obsahem (je aplikovatelný na různá témata), je založen na principech konstruktivismu (poznatky jsou nejlépe osvojeny tehdy, když jsou užívány při konstrukci nového poznání), pracuje s pojmy sociální a participativní učení (všichni se účastní dialogu o daném tématu, přičemž vzniká takové sociální prostředí, které stimuluje tvůrčí přístup). Studentům je poskytnut dostatek zdrojů a informací pro učení a jsou i jinak všestranně podporováni; hodnocení je co nejméně restriktivní a provádí se víceméně formou portfolia. Cílem je samotný proces učení a jeho viditelný výstup: odborný text, který může sloužit i jako východisko pro další podobnou výuku. Edukační cíle takto koncipovaných kurzů tedy úzce souvisí s tvorbou textu.

Praktický postup plánování programu či kurzu[editovat | editovat zdroj]

Volba Strategie výuky závisí na volbě edukačních cílů a také technických prostředcích, které by je měly naplňovat a které jsou též reálně k dispozici.

Rozdělení kurzu do etap dovoluje zaměřit pozornost na procesy, nejen na konečné výsledky. Úspěšné zvládnutí kteréhokoli okruhu (znalostí či) kompetencí předpokládá metodický postup od jednoduššího ke složitějšímu. Určení základních dovedností a jejich rozvíjení ve vzájemných vztazích, utváření jejich složitějších systémů (dovedností komplexního charakteru) patří rovněž k základním předpokladům výuky.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Holton III, E. F., Coco, M. L., Lowe, J. L., & Dutsch, J. V. (2006). Blended delivery strategies for competency-based training. Advances in Developing Human Resources, 8(2), pp. 221 222


.

.