Metodika tvorby textů v otevřeném internetovém prostoru/Co je e-learning?/LMS prostředí: Porovnání verzí

Z Enviwiki
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
m (Stránka Metodika tvorby textů v otevřeném internetovém prostoru/Co je e-learning?/E-learningové prostředí pro výuku/LMS prostředí přemístěna na stránku [[Metodika tvorby textů v otevřeném internetovém prostoru/Co je e-learning?...)
Řádek 24: Řádek 24:
 
Z hlediska autorů této metodiky můžeme určitě doporučit LMS systém Moodle (dostupné z http://www.moodle.org, který je dostupný jako „open source“ a je to prostředí běžně používané v e-learningových kurzech v rámci největší české univerzity – Univerzity Karlovy. LMS Moodle se využívá k celkové organizaci kurzu, ke komunikaci studentů s lektory a navzájem v pracovních skupinách, k publikování návodů a technických postupů pro samostatnou práci. Uzavřené prostředí chránící citlivá osobní data studentů také slouží k závěrečnému hodnocení a známkování studentů. Další části kurzu lze ovšem přenést do otevřenějšího a více interaktivního prostředí využívajícího [[/E-learningové prostředí pro výuku/Web 2.0 nástroje/|Web 2.0 nástroje]], např. [[/E-learningové prostředí pro výuku/Web 2.0 nástroje/Wiki/|Wiki]].
 
Z hlediska autorů této metodiky můžeme určitě doporučit LMS systém Moodle (dostupné z http://www.moodle.org, který je dostupný jako „open source“ a je to prostředí běžně používané v e-learningových kurzech v rámci největší české univerzity – Univerzity Karlovy. LMS Moodle se využívá k celkové organizaci kurzu, ke komunikaci studentů s lektory a navzájem v pracovních skupinách, k publikování návodů a technických postupů pro samostatnou práci. Uzavřené prostředí chránící citlivá osobní data studentů také slouží k závěrečnému hodnocení a známkování studentů. Další části kurzu lze ovšem přenést do otevřenějšího a více interaktivního prostředí využívajícího [[/E-learningové prostředí pro výuku/Web 2.0 nástroje/|Web 2.0 nástroje]], např. [[/E-learningové prostředí pro výuku/Web 2.0 nástroje/Wiki/|Wiki]].
  
{{licence cc|Dlouhý, Jiří; Jančařík, Antonín}}
+
{{licence cc|Dlouhý, Jiří|Jančařík, Antonín}}

Verze z 9. 3. 2011, 19:30

Při výběru LMS prostředí musí uživatel (poskytovatel) posoudit mnoho hledisek, které ovlivní výběr konkrétního systému. Mezi hlavní hlediska lze zařadit především:

  • Finanční dostupnost (Open Source vs. komerční software)
  • Nároky na HW a SW vybavení (standardně to bývá webový server, php, databáze – MYSQL apod.)
  • Nároky na odborné znalosti při instalaci/aktualizacích
  • Stupeň lokalizace systému do češtiny (případně dalších jazyků používaných při výuce)
  • Stabilita systému
  • Snadnost/jednoduchost obsluhy – jak z hlediska žáků, tak učitelů
  • Dostupnost technické pomoci
  • Odolnost vůči sw útokům / dostupnost aktualizací v případě zjištění slabých míst
  • Možnosti propojení s jiným serverovým software – jednotná autentifikace apod.
  • Možnosti konverze hotových e-learningových modulů z jiných LMS systémů

Jistým vodítkem výběru konkrétního software mohou být např. následující webové stránky:

Větší poskytovatelé (jimiž vysoké školy jsou) mohou vždy také zvažovat možnost vytvoření vlastního LMS prostředí. V české republice si tuto cestu zvolilo 6 veřejných vysokých škol (ČZU v Praze, JČU v Českých Budějovicích, Masarykova Univerzita v Brně, Mendelova Univerzita v Brně, TU v Liberci a VŠB v Ostravě) .Toto řešení má svá specifika – nespornou výhodou je možnost přesné konfigurace dle potřeb a požadavků poskytovatele, nevýhodou je zpravidla cena a kompatibilita takto vytvořených produktů.

Dle průzkůmu na českých veřejných vysokých školách (Poulová & Šimonová 2010) bylo zjištěno, že z celkového počtu 26 veřejných vysokých škol jich 22 ve své výroční zprávě zmiňuje využití LMS systému, přičemž 10 univerzit (45 %) používá LMS Moodle jako LMS prostředí pro podporu e-learningu. Přesto, že Moodle je nejčastěji používaným LMS systémem, stále nadpoloviční většina veřejných vysokých škol používá jako hlavní LMS systém jiný produkt. Mezi systémy, které používají alespoň dvě univerzity patří Tutor 2000 nebo iTutor (3 univerzity), LearningSpace (3 univerzity), EDEN (2 univerzity), WebCT (2 univerzity), eDoceo (2 univerzity) a MS Class Server (2 univerzity). Tento přehled zahrnuje pouze LMS systémy, které jsou uváděny ve výročních zprávách univerzit. Při bližším zkoumání lze zjistit, že v rámci jedné univerzity je používáno i více LMS systémů, např. na úrovni fakult či jednotlivých pracovišť. Např. univerzita Jana Evengelisty Purkyně v Ústí nad Labem ve své výroční zprávě uvádí, že využívá současně čtyři LMS systémy – EDEN, eDOCEO, MS Class Server a Moodle.

Uvedený výzkum (Poulová & Šimonová 2010) také dokládá, že univerzity v některých případech přechází na jiný typ LMS systému. Čtyři ze sledovaných univerzit změnily LMS systém minimálně třikrát.

Z hlediska autorů této metodiky můžeme určitě doporučit LMS systém Moodle (dostupné z http://www.moodle.org, který je dostupný jako „open source“ a je to prostředí běžně používané v e-learningových kurzech v rámci největší české univerzity – Univerzity Karlovy. LMS Moodle se využívá k celkové organizaci kurzu, ke komunikaci studentů s lektory a navzájem v pracovních skupinách, k publikování návodů a technických postupů pro samostatnou práci. Uzavřené prostředí chránící citlivá osobní data studentů také slouží k závěrečnému hodnocení a známkování studentů. Další části kurzu lze ovšem přenést do otevřenějšího a více interaktivního prostředí využívajícího Web 2.0 nástroje, např. Wiki.