Městská resilience

Městská resilience či resilience města (anglicky: urban resilience; z latinského resilio - vracet se zpět) je označení pro schopnost komplexního (městského) ekosystému zvládat různá ohrožení a při vychýlení se navracet do obvyklého stavu. Městská resilience je jedním z klíčových témat udržitelného rozvoje.

Městská resilience je důležitá z řady důvodů. Již v současné době žije ve městech (v mnoha zemích) větší počet lidí než na vesnicích a v dohledné době počet obyvatel měst začne pravděpodobně prudce narůstat. Města jsou administrativní a obchodní centra pro zbytek světa, jedná se o ,, propojené komplexní systémy. "(Godschalk, 2003), a proto jsou důležitými činiteli (tzv. uzly) ve společností sítí (Castells, 2011). Jedná se ale také o systémy, které mohou být velice křehké (např. při teroristických útocích, energetických výpadcích, problémech se zásobováním a distribucí potravin atd.).

Z těchto důvodů je městská odolnost klíčovým tématem při tvorbě různých politik (viz koncept common good), a také rozvíjející se oblastí vědeckého výzkumu - klíčová slova "městská odolnost" a "odolnost měst" indexují 139 výsledků ve Scopusu a 100 na Web of science (Meerow et al, 2016). V současnosti se výzkum v této oblasti zaměřuje především na roli správy sítí; indikátory městské resilience; inovace v městské resilienci; resilienci prostřednictvím městských ekosystémových služeb (McPherson et al., 2015).

Solidní úvod do studií o městské odolnosti poskytuje studie Definování městské resilience: přehled, který byl zveřejněn v prestižním časopise Landscape and Urban Planning. V článku je podán přehled o všech významných studií na toto téma (zejména ve vztahu ke změně klimatu, inovacím, vládnutí atd.). Kromě toho předkládá také základní definici městské odolnosti: ,,Městská resilience je označení pro schopnost městského systému (a jeho socioekologických a sociotechnických sítí napříč časovým a prostorovým měřítkem) zachovat nebo velmi rychle obnovit požadované funkce, jež čelily disturbanci, adaptovat se na změnu a rychle transformovat systémy, které omezují současné nebo budoucí adaptační kapacity."

Koncept městské resilience je zatím spíše teoretickým, chybí konkrétní návody, jak této resilience dosáhnout. V poslední době ovšem vzniká řada pokusů o praktickou aplikaci (např. koncept smart city). Základními otázkami při tvorbě koncepčních opatření mohou pak být např. následující: Co je cílem při tvorbě městské resilience? Kdo určuje, co je žádoucí pro městský systém? Má resilience některých oblastí prioritu před jinými?

Tokyo. Aglomerace kolem japonského hlavního města je největší na světě, žije zde okolo 35 milionů obyvatel.

Literatura k dalšímu studiu problematiky

• Castells, M. (2011). The rise of the network society: The information age: Economy, society, and culture (Vol. 1). John Wiley & Sons.
• Godschalk, D. R. (2003). Urban hazard mitigation: creating resilient cities. Natural hazards review, 4(3), 136-143.
• Leichenko, R. (2011). Climate change and urban resilience. Current opinion in environmental sustainability, 3(3), 164-168.
• McPhearson, T., Andersson, E., Elmqvist, T., & Frantzeskaki, N. (2015). Resilience of and through urban ecosystem services. Ecosystem Services, 12, 152-156.
• Meerow, S., Newell, J. P., & Stults, M. (2016). Defining urban resilience: A review. Landscape and Urban Planning, 147, 38-49.
• Pu, B., & Qiu, Y. (2016). Emerging Trends and New Developments on Urban Resilience: A Bibliometric Perspective. Current Urban Studies, 4(01), 36.