Littering v praxi
Littering v praxi



Úvod

Existují dvě definice, první vytvořená Institutem pro technologii a trvalé řízení produktů Ekonomické univerzity ve Vídni pro studii o litteringu vypracovanou v roce 2003: Littering je všeobecné označení pro nedbalé odhazování odpadků na veřejném prostranství a ve volné přírodě. [1] A druhá, vytvořená Univerzitou v Basileji v programu „Člověk, společnost a životní prostředí“: Bezohledné odhazování odpadků v místě jejich vzniku, bez použití k tomu určených nádob na odpadky či košů na papír.[1]

Littering

Littering se postupně zabydluje už i v terminologii českých úředníků v orgánech životního prostředí. O litteringu hovoříme v souvislosti uličních smetků, které znamenají estetický problém na veřejných plochách a turistických místech ve městech i mimo ně. Littering patří mezi společenské problémy již od pradávna. Je způsobován nevhodným chováním obyvatelstva. I když volně odhozený odpad představuje zanedbatelnou část produkce uličních smetků, je jeho likvidace nákladná. Množství volně odhozených odpadů lze omezit například osvětou občanů nebo pokutováním obyvatelstva za pohazování odpadků na veřejných místech.[2]


Basilejská studie

Studium Univerzity v Basileji vypracovaná v rámci programu „Člověk, společnost a životní prostředí“. Cílem průzkumu bylo ukázat na vlastnosti litteringu v monitorovaných oblastech a vyhodnotit je. Na zkoumaných místech bylo na zemi pohozeno průměrně 30% odpadků. Do připravených odpadkových košů bylo řádně odhozeno 70% předmětů. Na všech stanovištích zkoumaných ve Švýcarsku byly v podstatě pohazovány stejné odpadní produkty. Ke znečištění veřejného prostranství došlo i přesto, že zpravidla bylo k dispozici dostatek možností jak odpad zdarma zlikvidovat. Na většině stanovišť představoval odpad z rychlého občerstvení s 51,5% z celkového množství odpadů dominující frakci, přičemž litteringová frakce „Take-away“ vykazovala v centrech měst vždy vyšší počty kusů než frakce „nápojové obaly“. Druhou největší litteringovou frakci představovala v průměru frakce „noviny a reklamní materiál“, v průměru činila téměř 24% celkového množství pohozeného odpadu. Odpadní produkty ze stravování typu Take-away a nápojové obaly z rychlého občerstvení patří k nejčastěji odhazovaným předmětům, přičemž za zmínku stojí i noviny a reklamní materiály a obaly od cigaret. Littering není primárně problémem stávající disponibility odpadkových košů. Muselo by se však zkoumat, jaké dopady má umístění, počet a design odpadkových košů.[1]

Vídeňská studie

Z příkazu magistrátního oddělení MA 48 města Vídně a společnosti ARA AG provedeno v létě roku 2003 porovnání litteringové situace ve vybraných evropských velkoměstech. Studie byla provedena ve městech Vídeň, Brusel, Frankfurt, Praha a Barcelona. Skladba pohozeného odpadu se v jednotlivých městech značně lišila. Zatímco například v Barceloně nebyl nalezen téměř žádný skleněný odpad (např. skleněné střepy), představoval tento odpad v Praze významný podíl. V materiálových skupinách „cigarety“, „sklo“ a „biogenní materiál“ byly rozdíly mezi jednotlivými městy signifikantní.[1] Průměrná skladba pohozeného odpadu ze všech stanovišť:
-cigarety 58,3%
-umělé hmoty 11,6%
-biogenní materiál 9,8%
-papír, karton 8,8%
-sklo 7,3%
-kovy 3,9%
-různé 0,5%
Ve všech městech a monitorovaných oblastech byly nedopalky cigaret zdaleka nejčastěji odhozeným odpadem. Vzhledem k jejich malé velikosti a relativně rychlé biologické rozložitelnosti je povědomí obyvatelstva o tomto problému zřejmě obzvlášť málo vyhraněné. Ve vztahu k velikosti jednotlivých kusů pohozeného odpadu vyšlo najevo, že littering je v první řadě problémem malých předmětů: 97,1% spočítaných kusů bylo menších než 15 cm (co do délky, šířky a výšky).[1]

Závěr

Nejvýraznějším výsledkem porovnání dat byla shoda podílu odpadu z rychlého občerstvení z celkového množství pohozeného odpadu zaznamenaného podle basilejských kritérií. Tento druh odpadu přispěl v průměru 50% k pohozenému odpadu, přičemž odpadky z produktů typu Take-away představovaly hlavní podíl. Vysoký podíl odpadu z rychlého občerstvení byl na všech stanovištích relativně konstantní. Z tohoto důvodu je nutno jej obecně považovat za dominantní faktor problému litteringu a je nutno předpokládat, že problém litteringu se bude s narůstající nabídkou rychlého občerstvení ještě dále přiostřovat.[1] [3]


Opatření vedoucí ke snížení odpadu na ulicích mohou být instrukce vedoucí k uvědomělosti občanů a jejich informovanosti, motivace k neodhazování odpadků na zem nebo represivní opatření. Jako základnu pro ekologické a sociálně únosné chování na veřejném prostranství musí být pomocí vhodných prostředků (informační kampaně, akce ve školách, reklama atd.) vytvořeno vědomí odpovědnosti a pocit uvědomělosti. U zbývajícího deficitního jednání osob dopouštějících se pohazování odpadu pak může být postupováno formou represivních opatření, zejména pokutováním a internalizováním externích nákladů (odstranění odpadu).[1] Od 1. 7. 2008 platí v Praze nová vyhláška o čistotě, která zakazuje v ulicích odhazovat odpadky včetně nedopalků cigaret a žvýkaček. Pokuta pro nepořádného občana může dosáhnout až 30 tisíc korun.[4] Nad pořádkem v Praze bdí městská policie.

Zdroje

  1. 1,0 1,1 1,2 1,3 1,4 1,5 1,6 HEEB, Johannes; ABLEIDINGER, Martina; BERGER Till; HOFFELNER Wolfgang: Littering - ein Schweizer Problem. Dostupné z WWW: <http://www.seecon.ch/pdf/litteringcheu05.pdf
  2. SÝKORA, Marek: Zálohování nápojových obalů: Zavedení záloh je nesystémové a ochraně životního prostředí nepřispěje [cit. 2008-02-18]. Dostupné z WWW: <http://www.ekolist.cz/nazor.shtml?sh_itm=78032408a412d26b9678b91451938a91>
  3. LADOMERSKÝ, Juraj; VEVERKA, Miloš: Analýzy voľne pohodených odpadov v prostredí Slovenskej Republiky. Dostupné z WWW: <http://www.cepta.sk/documents/Zalohovanie/Analyza%20litteringu%20v%20SR%202005-vysledna%20sprava.pdf>
  4. OLBRICH, Michal: Čistota zlepšuje městům pověst [cit. 2008-10-01]. Dostupné z WWW: <http://moderniobec.ihned.cz/c4-10004970-28529290-C00000_d-cistota-zlepsuje-mestum-povest>


Odkazy

Související odkazy

Externí odkazy