Lisabonská strategie
“The Lisbon Strategy is a commitment to bring about economic, social and environmental renewal in the EU. In March 2000, the European Council in Lisbon set out a ten-year strategy to make the EU the world's most dynamic and competitive economy. Under the strategy, a stronger economy will drive job creation alongside environmental and social policies that ensure sustainable development and social inclusion.”
Jednou z hlavních výzev současnosti je stupeň využití ekonomických a obchodních možností, které s sebou přináší proces globalizace. V této souvislosti se hovoří o konkurenceschopnosti jednotlivých regionů, zemí či sektorů, neboť vysoká konkurenceschopnost je jedním z hlavních předpokladů pro úspěšné zapojení do procesu globalizace a pro maximální využití zisků z něj. Zaostávání EU v řadě oblastí (např. nízké investice do vědy a výzkumu; nízká zaměstnanost žen, méně kvalifikovaná pracovní síla) vůči jejím hlavním konkurentům - USA a Japonsku - dopady procesu globalizace, jakož i nutnost změnit nákladný evropský sociální model a model ochrany životního prostředí přiměly hlavy vlád a států k přijetí tzv. Lisabonské strategie v březnu 2001.
Cílem Lisabonské strategie je dosáhnout toho, aby se Evropa do r. 2010 stala nejkonkurenceschopnější a nejdynamičtější ekonomikou světa založenou na vědomostech. Měla zejména vytvořit podmínky pro kvalitativně lepší rozvoj EU, pro snížení nezaměstnanosti, pro inovační přístupy v hospodářství, zajistit zvyšování vzdělanosti občanů EU. K tomuto cíli by měly dopomoci kroky související s dokončením fungování vnitřního trhu, zejména ve službách, zvýšení výdajů na vědu a výzkum tak, aby činily ročně 3% HDP, zvýšení zaměstnanosti až na 70% práceschopného obyvatelstva, zlepšení vzdělávacího systému, investice do školství atd. Je důležité zdůraznit, že Lisabonská strategie souvisí úzce i s problematikou udržitelného rozvoje, neboť nárůst dynamiky a konkurenceschopnosti evropské ekonomiky by měl být založen na dlouhodobé udržitelnosti tohoto vývoje.
Lisabonská strategie obsahovala od počátku obrovské množství priorit, které si často protiřečily. Navíc ekonomické problémy v řadě členských států EU nebo složitá politická situace (předvolební období) nedovolovaly vládám přistoupit k zásadním a bolestivým reformách. Cíl vytyčený v Lisabonu se proto pomalu začal ztrácet v nedohlednu. Zpráva bývalého nizozemského premiéra W. Koka o implementaci Strategie, kterou prezentoval v listopadu 2004, poukázala na výše uvedené problémy. Za největší překážku nicméně označil nedostatek politické vůle ČS k naplnění strategie. EK se následně ujala iniciativy a na počátku roku 2005 předložila komplexní zprávu o plnění strategie a současně navrhla kroky k jejímu oživení. Navrhla soustředit se na tři hlavní témata: 1) hospodářství založené na vědomostech a inovacích, 2) EU jako atraktivní místo pro investice a život, a 3) vytvoření více a kvalitnějších pracovních míst. Závazek z roku 2001 je však stále platný. I když si EK ponechala koordinační a monitorovací roli, členské státy budou tentokrát více zapojeny do celého systému formou národních reformních plánů obsahujících makroekonomické a mikroekonomické priority a priority v oblasti zaměstnanosti. Tyto programy budou vyhodnoceny, bude připravena roční zprávu o pokroku a současně EK připraví návrh Evropského lisabonského programu a programu zaměstnanosti.
Zdroje
Gombala, Ivo (2006) Koncepce politiky a praxe EU. In: Dlouhá, J., Dlouhý, J., Mezřický, V. (eds.) Globalizace a globální problémy. Sborník textů k celouniverzitnímu kurzu 2005 – 2007. pp 147–160. Univerzita Karlova v Praze, COŽP. ISBN 80-87076-01-X. Dostupné z www <http://www.czp.cuni.cz/knihovna/globalizace.pdf>
Dokumenty a další informace k Lisabonské strategii lze nalézt na