Koloběh síry: Porovnání verzí

Z Enviwiki
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Bez shrnutí editace
Bez shrnutí editace
Řádek 11: Řádek 11:
'''Fáze koloběhu'''
'''Fáze koloběhu'''


'''Půda'''
'''Atmosféra'''


''SO4''  (zdroj: atmosférický spad, rozklad hornin, činnost MO)
V atmosféře je síra nejvíce zastoupena v podobě SO3.
SO3 vzniká oxidací H2S, který se do atmosféry dostal únikem z moří, oceánů, terestrických vod a půdy, kde vzniká činností MO.


1. Síranová aniont využívají bakterie. Aerobně ho zabudovávají do organických sloučenin R – SH. Fermentací (anaerobní) nebo aerobním rozkladem MO se z organických sloučenin uvloňuje H2S.
Další původ SO3 jsou průmyslové exhalace (např. spalování fosilních paliv).
Ve vzduchu probíhají čistě chemické reakce přeměny H2S + O2 na SO2 + O2 dále na SO3.
SO3 se do vody a půdy dostává tzv, mokrým spadem. SO3 + H2O dá vzniknout kyselině sírové H2SO4, která s deštěm padá k povrchu.


2. Anaerobní ATP sulfurikace – sulfátové dýchání – MO redukují SO4  na H2S.
Ve vodě a půdě dochází k rozkladu kyseliny sírové na vodíkový ion a síranová aniont, který je přístupná rostlinám a MO.


''H2S'' – 3 cesty
'''Voda a půda'''


1. je v půdě využit k fotosyntéze chemolitotrofními MO a oxidován až na SO4.
Ve vodě a půdě se H2SO4 rozkádá na H+ ionty a ''síranový aniont SO4''.


2. Únik do atmosféry (nezměněn)
1.A  Redukce SO4 na R – SH skupinu. Bakterie a rostliny využívají SO4 jako zdroj S pro tvorbu enzymů a bílkovin.


3. Váže se do anorg. sloučeniny Pyrit
1.B  Organické sloučeniny síry se zpět do prostředí dostávají vyločováním, rozkladem těl. Org. síra podléhá mineralizaci = desulfuraci. Vzniká H2S.
Ve vodách mrtvé části těl sedimentují a za anaerobních podmínek probíhá MO rozklad.


'''Vzduch'''
2.  Redukce SO4 na H2S – za anaerobních podmínek (nepřístupu vzduchu) spotřebovávají bakterie SO4 k dýchání a výsledkem je vznik H2S.


''H2S'' (zdroj: únik z půdy, průmyslové exhalace)
''Vzniklý H2S''


Oxidace na SO2
1.  Uniká do atmosféry. Ve vodě uniká ze sedimentů a v kontaktní vrstvě nade dnem se může vysrážet za přítomnosti dvojmocného železa síran železnatý (Lelák, Kubíček, 1991).


''SO2'' (zdroj H2S, prům. exhalace)
2.  Navázání H2S do anorganické sloučeniny Pyrit.
 
3.  Oxidace H2S na S a dále na SO4 – fotosyntéza chemolitotrofními bakteriemi.


''Oxidace na SO3''. SO3 vytváří s vodou kyselinu sírovou ''H2SO4'' a se srážkami, kde se vyskytuje jako disociovaná forma H+ a SO4. Část síry ze vzduchu se může dostat až do mořské vody, kde usazuje v podobě sulfidů (sirníků).





Verze z 17. 6. 2009, 14:41

Antropogenní příspěvek k biogeochemickému cyklu síry je vyšší než je příspěvek přirozený. V kapitole o znečištění ovzduší jsme se zmínili o různých negativních vlivech emisí oxidu siřičitého do ovzduší. Pro úplnost zmiňme také pozitivní význam těchto emisí. Ve vyspělých zemích zemědělci nemusí přihnojovat sírou tak, jak tomu bylo v minulosti, kdy nebyly tak masivní emise oxidu siřičitého. V současné době se dokonce zemědělci ozývají a upozorňují na to, že snížení emisí síry může mít za následek potřebu hnojit sirnými sloučeninami.

Koloběh síry zahrnuje biologické i chemické děje. Podílejí se na něm organismy, které rozkládají či naopak syntetizují různé sirné sloučeniny, pochody v atmosféře a chemické a fyzikální děje v půdě a vodě.

Síra v životním prostředí

V životním prostředí se síra vyskytuje v dostatečném množství jako síranový anion SO4. Největší zásobárnou je oceán, kde se vyskytuje v usazených horninách a do prostředí se dostává jejich rozkladem a vulkanickou činností. Síra je součástí organismů, kde se podílí hlavně na stavbě proteinů. Spalováním fosilních paliv se uvolňuje do atmosféry, odkud je vymývána srážkami tzv. mokrým spadem. Tyto sloučeniny se po spadu na zem zapojují do mikrobiálního procesu.

Koloběh síry

Anaerobní organismy využívají sírany jako zdroj kyslíku pro svůj metabolismus a síru zabudovávají do biomasy, kde se stává součástí bílkovin. Mikrobiální činnost probíhá zpravidla ve vodním prostředí, mokřadech, bažinách a v omezené míře i v půdě. Konečným produktem bývá sulfan(sirovodík) H2S, který se v atmosféře oxiduje převážně až na oxid siřičitý - SO2.

Fáze koloběhu

Atmosféra

V atmosféře je síra nejvíce zastoupena v podobě SO3. SO3 vzniká oxidací H2S, který se do atmosféry dostal únikem z moří, oceánů, terestrických vod a půdy, kde vzniká činností MO.

Další původ SO3 jsou průmyslové exhalace (např. spalování fosilních paliv). Ve vzduchu probíhají čistě chemické reakce přeměny H2S + O2 na SO2 + O2 dále na SO3. SO3 se do vody a půdy dostává tzv, mokrým spadem. SO3 + H2O dá vzniknout kyselině sírové H2SO4, která s deštěm padá k povrchu.

Ve vodě a půdě dochází k rozkladu kyseliny sírové na vodíkový ion a síranová aniont, který je přístupná rostlinám a MO.

Voda a půda

Ve vodě a půdě se H2SO4 rozkádá na H+ ionty a síranový aniont SO4.

1.A Redukce SO4 na R – SH skupinu. Bakterie a rostliny využívají SO4 jako zdroj S pro tvorbu enzymů a bílkovin.

1.B Organické sloučeniny síry se zpět do prostředí dostávají vyločováním, rozkladem těl. Org. síra podléhá mineralizaci = desulfuraci. Vzniká H2S.

Ve vodách mrtvé části těl sedimentují a za anaerobních podmínek probíhá MO rozklad.

2. Redukce SO4 na H2S – za anaerobních podmínek (nepřístupu vzduchu) spotřebovávají bakterie SO4 k dýchání a výsledkem je vznik H2S.

Vzniklý H2S

1. Uniká do atmosféry. Ve vodě uniká ze sedimentů a v kontaktní vrstvě nade dnem se může vysrážet za přítomnosti dvojmocného železa síran železnatý (Lelák, Kubíček, 1991).

2. Navázání H2S do anorganické sloučeniny Pyrit.

3. Oxidace H2S na S a dále na SO4 – fotosyntéza chemolitotrofními bakteriemi.



Zdroj Vydavatelstvi VŠCHT

Síra v atmosféře

Přirozený obsah síry v tělech rostlin a živočichů - kteří zemřeli před milióny let - je vlastně jednou z hlavních příčin nepřirozeného obohacování atmosféry oxidem siřičitým. Fosilní paliva, jako je uhlí a ropa, která nejsou ničím jiným než "mrtvou biomasou", obsahují vždy určité množství síry. Spalováním těchto paliv, zejména v posledních dvou stoletích, se v podobě oxidu siřičitého dostává do planetárního koloběhu.

Síra se z atmosféry dostává mokrým spadem. Oxidy síry reagují s vodou a vytvoří kyselinu sírovou, která v přírodě způsobuje kyselé deště.

Sirné bakterie

"Za mineralizaci zodpovídají bakterie rodů Escherichia a Proteus a houby rodů Aspergillus a Neurospora. Uvolňující se sulfan je oxidován na elementární síru bezbarvou sirnou bakterií Beggiatoa. Další bakterie např. Thiobacillus oxiduje síru na sírany. Na koloběhu síry se podílí i některé fototrofní (zelené a purpurové) bakterie, které při fotosyntéze namísto vodíku jako donoru elektronů využívají sulfan.Uvedený biologický koloběh síry tvoří uzavřený a ucelený cyklus." [1]

Zdroje

Odkazy

[1] Vysoká škola chemicko-technologická v Praze: Vydavatelství: Knihy: Jana Říhová Ambrožová: Encyklopedie Hydrobiologie: Koloběh síry[citace 2008-11-26]na WWW http://vydavatelstvi.vscht.cz/knihy/uid_es-006/ebook.html?p=K013

[2] Ministerstvo životního prostředí:Základní principy a termíny ekologie 2.4.2.5 Cyklus síry[citace 2008-11-26]na WWW http://www.env.cz/eovv/eovv/dir97/dir97c02.htm

[3] Wikipedie: Koloběh síry [citace 2008-11-27]na WWW http://cs.wikipedia.org/wiki/Kolob%C4%9Bh_s%C3%ADry


Související stránky

Životní prostředí a zdraví

Koloběhy

Energetika

Externí odkazy

Koloběhy - biogeochemické cykly
Koloběh uhlíku - Koloběh vodíku - Koloběh dusíku
Koloběh kyslíku - Koloběh fosforu - Koloběh síry - Koloběh vody - Antropogenní cykly škodlivých látek


Literatura