Holistický pohled
Úvod[editovat | editovat zdroj]
Poznatky o povaze a smyslu pojmu trvale udržitelného rozvoje překračují rámec ochrany přírody – ekologické udržitelnosti – a začleňují kulturní, sociální, ekonomické a politická hlediska. Důležitá je syntéza poznatků do vize hodnot a principů, které jsou rámcem pro udržitelnou budoucnost.
„Prostředí“ integruje čtyři systémy. Holistický pohled na prostředí je odraz toho, co se nazývá „systémové myšlení“ – způsob myšlení, které vidí všechny aspekty světa vzájemně propojené vazbami nebo prostřednictvím vzájemně závislých systémů. Ty zahrnují přírodní, sociální, ekonomické a politické systémy, což znamená, že součástí holistické představy prostředí jsou:
- Přírodní systémy poskytující zdroje – vzduch, vodu, půdu, potravu atd. – které umožňují veškerý život – lidí i ostatních organismů;
- Sociální a kulturní systémy, které poskytují rodinné, společenské a širší zázemí lidem a umožňují, aby lidé žili společně kulturně přijatelnými způsoby;
- Ekonomické systémy, které poskytují lidem prostředky k životu (práci a příjem);
- Politické systémy, které vykonávají sociální moc a vytváří tak politiku a rozhodnutí o tom, jak sociální a ekonomické systémy využívají zdroje v přírodním prostředí.
Holistický pohled na prostředí je občas nazýván „kompasem udržitelnosti“. Bohužel, jak ukazují globální skutečnosti, „kompas udržitelnosti“ není vždy dobře používán – a tak mnohé rozvojové procesy k udržitelnosti neukazují.
Udržitelná budoucnost bude vyžadovat zásadní změny v lidských hodnotách a ve způsobu, jakým společnost funguje (UNESCO):
"Některé skupiny odborníků zdůrazňují pouze tři principy – ekologii, rovnost a ekonomii; zatímco jiní takový přístup zpochybňují a uvádějí šest či dokonce osm principů. Není důležitý přesný počet principů, protože cíle udržitelného rozvoje nejsou stejné ve všech částech světa. Naopak jsou v různých společenstvích pravděpodobné rozdíly v představách o tom, co by udržitelná budoucnost mohla být, a liší se i její cíle. Zásadou je, že ať už bude jakákoli, musí o ní rozhodnout lidé v souladu se svými místními tradicemi a hodnotami".
Výukové cíle[editovat | editovat zdroj]
Ve vzdělání k udržitelné budoucnosti jde o ilustraci různých strategií, kterými je možné ve školním prostředí začlenit zaměření výuky do širšího vztahu k udržitelnosti. Taková reorientace vzdělání znamená:
- Zkoumat holistickou povahu konceptu „prostředí“, a následně i přístupů zahrnujících „udržitelný rozvoj“ a „vzdělání pro udržitelný rozvoj“
- Ujasnit si vznikající koncept vzdělání pro udržitelný rozvoj, a to především v perspektivě interdisciplinárního pojetí výuky
- Ocenit rozsah znalostních, hodnotových a dovednostních cílů ve vzdělání pro udržitelný rozvoj
- Porozumět širokému rozsahu aktivit potřebných k reorientaci vzdělání pro udržitelný rozvoj.
Zdroje[editovat | editovat zdroj]
- UNESCO (2002): Teaching and Learning for a Sustainable Future. A Multimedia Teacher Education Programme. Překlad a úpravy: Dlouhá, J.
- UNESCO: Educating for a Sustainable Future: A Transdisciplinary Vision for Concerted Action