Etická spotřeba: Porovnání verzí

Z Enviwiki
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
(další opravy)
Řádek 1: Řádek 1:
Pojem '''etická spotřeba''' byl poprvé popsán v 1. čísle časopisu Ethical Consumer v roce 1989. Samotné etické spotřebitelské chování se však objevilo daleko dříve – např. v roce 1959 začal bojkot jihoafrických výrobků jako protest proti apartheidu v Jihoafrické republice.<ref>{{Citace elektronického periodika
+
'''Etická spotřeba''' (též '''etický konzum''', '''etické nakupování''', '''morální nakupování''') je druh [[w:en:Consumer activism|spotřebitelského aktivismu]] založeného na konceptu [[w:en:Dollar voting|hlasování peněženkou]]. Jeho základem je nákup eticky vyrobených výrobků, které podporují malé výrobce a místní řemeslníky, chrání zvířata a životní prostředí a bojkotují produkty, které zneužívají dětskou práci, které jsou testovány na zvířatech nebo poškozují životní prostředí.<ref>{{Citace elektronické monografie
 +
| titul = Ethical Consumer Or Transient Responsibility In Luxury?
 +
| url = https://wtvox.com/fashion/ethical-consumer/
 +
| datum přístupu = 2021-01-09
 +
| jazyk = en-GB
 +
}}</ref>
 +
 
 +
Pojem etická spotřeba byl poprvé popsán v britské časopisu Ethical Consumer, který vychází od roku 1989. Samotné etické spotřebitelské chování se však objevilo daleko dříve – např. v roce 1959 začal bojkot jihoafrických výrobků jako protest proti apartheidu v Jihoafrické republice.<ref>{{Citace elektronického periodika
 
| příjmení = Irwing
 
| příjmení = Irwing
 
| jméno = Sarah
 
| jméno = Sarah
Řádek 16: Řádek 23:
 
Etická spotřeba (etická konzumace, etický nákup, morální nákup, etické nakupování nebo zelené nakupování) je druh spotřebitelského aktivismu založeného na '''koncepci „hlasování penězi“'''. [1] K tomu dochází tak, že při nákupu jsou upřednostňována etická hlediska nakupovaných produktů a jsou naopak bojkotovány nevhodné výrobky, tj. nákupy s negativním vlivem na přírodu a společnost. [2]
 
Etická spotřeba (etická konzumace, etický nákup, morální nákup, etické nakupování nebo zelené nakupování) je druh spotřebitelského aktivismu založeného na '''koncepci „hlasování penězi“'''. [1] K tomu dochází tak, že při nákupu jsou upřednostňována etická hlediska nakupovaných produktů a jsou naopak bojkotovány nevhodné výrobky, tj. nákupy s negativním vlivem na přírodu a společnost. [2]
  
Termín „'''etický spotřebitel'''“, který se nyní celkem běžně používá, byl poprvé popularizován britským časopisem Ethical Consumer (Etický spotřebitel) v roce 1989. [3] Novým nápadem tohoto časopisu bylo vytvoření „ratingových tabulek“, inspirovaných přístupem založeným na kritériích tehdejšího etického investičního hnutí. Tabulky s hodnocením etických spotřebitelů udělily společnosti negativní známky (a celkové body za rok 2005) v celé řadě etických a environmentálních kategorií, jako jsou práva zvířat, lidská práva a znečištění a toxické látky, což mělo poskytovat aktivistům spolehlivé informace o chování firem. Takové '''etické a environmentální ratingy''' založené na těchto kritériích se následně staly běžnými, a to jak při poskytování informací spotřebitelům, tak při hodnocení podnikové sociální odpovědnosti a trvale udržitelného rozvoje v plánech a strategiích podniků, což bylo využito například při hodnocení nabídek společností jako jsou Innovest, Calvert Foundation, Domini, IRRC, TIAA-CREF a KLD Analytics. Dnes Bloomberg a Reuters poskytují ratingy „environmentální, sociální a správní kultury“ přímo v souborech finančních dat, které se objevují na obrazovkách stovek tisíc obchodníků na akciových trzích. [4] Nezisková Etická asociace spotřebitelského výzkumu nadále publikuje informace na webu Etický spotřebitel a jeho přidružených webových stránkách, které poskytují volný přístup k tabulkám etických hodnocení.
+
Termín „'''etický spotřebitel'''“, který se nyní celkem běžně používá, byl poprvé popularizován britským časopisem Ethical Consumer (Etický spotřebitel) v roce 1989.<ref>{{Citace elektronického periodika
 +
| titul = About Ethical Consumer
 +
| periodikum = Ethical Consumer
 +
| url = https://www.ethicalconsumer.org/about-us
 +
| datum vydání = 2018-03-28
 +
| jazyk = en
 +
| datum přístupu = 2021-01-09
 +
}}</ref> Novým nápadem tohoto časopisu bylo vytvoření „ratingových tabulek“, inspirovaných přístupem založeným na kritériích tehdejšího etického investičního hnutí. Tabulky s hodnocením etických spotřebitelů udělily společnosti negativní známky (a celkové body za rok 2005) v celé řadě etických a environmentálních kategorií, jako jsou práva zvířat, lidská práva a znečištění a toxické látky, což mělo poskytovat aktivistům spolehlivé informace o chování firem. Takové '''etické a environmentální ratingy''' založené na těchto kritériích se následně staly běžnými, a to jak při poskytování informací spotřebitelům, tak při hodnocení podnikové sociální odpovědnosti a trvale udržitelného rozvoje v plánech a strategiích podniků, což bylo využito například při hodnocení nabídek společností jako jsou Innovest, Calvert Foundation, Domini, IRRC, TIAA-CREF a KLD Analytics. Dnes Bloomberg a Reuters poskytují ratingy „environmentální, sociální a správní kultury“ přímo v souborech finančních dat, které se objevují na obrazovkách stovek tisíc obchodníků na akciových trzích. [4] Nezisková Etická asociace spotřebitelského výzkumu nadále publikuje informace na webu Etický spotřebitel a jeho přidružených webových stránkách, které poskytují volný přístup k tabulkám etických hodnocení.
  
 
Termín „'''politicky zaměřený spotřebitel'''“, který byl poprvé použit ve studii Dietlinda Stolleho a Michele Michelettiové <ref>Genderová mezera naruby: politický konzumerismus jako forma občanské a politické angažovanosti přátelská k ženám, je totožný s pojmem etického spotřebitelství - Stolle, D., & Micheletti, M. (2006). The gender gap reversed: Political consumerism as a women-friendly form of civic and political engagement. In: Gender and Social Capital / [ed] Benda O'Neill and Elisabeth Gidgengil, London: Routledge. urn:nbn:se:kau:diva-24453 </ref>, je podobný pojmu „etický spotřebitel“, nicméně v této studii autoři zjistili, že politický konzumerismus je formou společenské angažovanosti, která byla v době psaní textu často přehlížena, měla by však být zohledněna v budoucích studiích o těchto tématech. [5]
 
Termín „'''politicky zaměřený spotřebitel'''“, který byl poprvé použit ve studii Dietlinda Stolleho a Michele Michelettiové <ref>Genderová mezera naruby: politický konzumerismus jako forma občanské a politické angažovanosti přátelská k ženám, je totožný s pojmem etického spotřebitelství - Stolle, D., & Micheletti, M. (2006). The gender gap reversed: Political consumerism as a women-friendly form of civic and political engagement. In: Gender and Social Capital / [ed] Benda O'Neill and Elisabeth Gidgengil, London: Routledge. urn:nbn:se:kau:diva-24453 </ref>, je podobný pojmu „etický spotřebitel“, nicméně v této studii autoři zjistili, že politický konzumerismus je formou společenské angažovanosti, která byla v době psaní textu často přehlížena, měla by však být zohledněna v budoucích studiích o těchto tématech. [5]

Verze z 9. 1. 2021, 18:52

Etická spotřeba (též etický konzum, etické nakupování, morální nakupování) je druh spotřebitelského aktivismu založeného na konceptu hlasování peněženkou. Jeho základem je nákup eticky vyrobených výrobků, které podporují malé výrobce a místní řemeslníky, chrání zvířata a životní prostředí a bojkotují produkty, které zneužívají dětskou práci, které jsou testovány na zvířatech nebo poškozují životní prostředí.[1]

Pojem etická spotřeba byl poprvé popsán v britské časopisu Ethical Consumer, který vychází od roku 1989. Samotné etické spotřebitelské chování se však objevilo daleko dříve – např. v roce 1959 začal bojkot jihoafrických výrobků jako protest proti apartheidu v Jihoafrické republice.[2]

Etická spotřeba (etická konzumace, etický nákup, morální nákup, etické nakupování nebo zelené nakupování) je druh spotřebitelského aktivismu založeného na koncepci „hlasování penězi“. [1] K tomu dochází tak, že při nákupu jsou upřednostňována etická hlediska nakupovaných produktů a jsou naopak bojkotovány nevhodné výrobky, tj. nákupy s negativním vlivem na přírodu a společnost. [2]

Termín „etický spotřebitel“, který se nyní celkem běžně používá, byl poprvé popularizován britským časopisem Ethical Consumer (Etický spotřebitel) v roce 1989.[3] Novým nápadem tohoto časopisu bylo vytvoření „ratingových tabulek“, inspirovaných přístupem založeným na kritériích tehdejšího etického investičního hnutí. Tabulky s hodnocením etických spotřebitelů udělily společnosti negativní známky (a celkové body za rok 2005) v celé řadě etických a environmentálních kategorií, jako jsou práva zvířat, lidská práva a znečištění a toxické látky, což mělo poskytovat aktivistům spolehlivé informace o chování firem. Takové etické a environmentální ratingy založené na těchto kritériích se následně staly běžnými, a to jak při poskytování informací spotřebitelům, tak při hodnocení podnikové sociální odpovědnosti a trvale udržitelného rozvoje v plánech a strategiích podniků, což bylo využito například při hodnocení nabídek společností jako jsou Innovest, Calvert Foundation, Domini, IRRC, TIAA-CREF a KLD Analytics. Dnes Bloomberg a Reuters poskytují ratingy „environmentální, sociální a správní kultury“ přímo v souborech finančních dat, které se objevují na obrazovkách stovek tisíc obchodníků na akciových trzích. [4] Nezisková Etická asociace spotřebitelského výzkumu nadále publikuje informace na webu Etický spotřebitel a jeho přidružených webových stránkách, které poskytují volný přístup k tabulkám etických hodnocení.

Termín „politicky zaměřený spotřebitel“, který byl poprvé použit ve studii Dietlinda Stolleho a Michele Michelettiové [4], je podobný pojmu „etický spotřebitel“, nicméně v této studii autoři zjistili, že politický konzumerismus je formou společenské angažovanosti, která byla v době psaní textu často přehlížena, měla by však být zohledněna v budoucích studiích o těchto tématech. [5]

Odkazy

Reference

  1. Ethical Consumer Or Transient Responsibility In Luxury? [online]. [cit. 2021-01-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. IRWING, Sarah; HARRISON, Rob; RAYNER, Mary. Ethical Consumerism - Democracy through the Wallet. Journal of Research for Consumers [online]. 2002 [cit. 2018-08-03]. Dostupné online. 
  3. About Ethical Consumer. Ethical Consumer [online]. 2018-03-28 [cit. 2021-01-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. Genderová mezera naruby: politický konzumerismus jako forma občanské a politické angažovanosti přátelská k ženám, je totožný s pojmem etického spotřebitelství - Stolle, D., & Micheletti, M. (2006). The gender gap reversed: Political consumerism as a women-friendly form of civic and political engagement. In: Gender and Social Capital / [ed] Benda O'Neill and Elisabeth Gidgengil, London: Routledge. urn:nbn:se:kau:diva-24453

Literatura

  • PLAVÁKOVÁ, Linda. Determinanty etického nakupování. Brno, 2017 [cit. 2018-08-03]. 91 s. diplomová práce. Masarykova univerzita, Ekonomicko-správní fakulta. Vedoucí práce Ondřej Částek. Dostupné online. (slovensky)
  • HÄSSLER, Martin. Determinanty etického nakupování. Brno, 2017 [cit. 2018-08-03]. 100 s. diplomová práce. Masarykova univerzita, Ekonomicko-správní fakulta. Vedoucí práce Ondřej Částek. Dostupné online. (slovensky)


Logo TACR.png



Tato stránka vznikla, či byla výrazně rozšířena v rámci projektu "Odpovědná spotřeba – podklady pro vzdělávání k udržitelnému životnímu stylu“, podpořeného v letech 2018–2021 Technologickou agenturou České republiky. Podrobnosti o projektu.