Otevřít hlavní menu

Většinou se jí rozumí soubor nejrůznějších filozofických směrů (hlubinná ekologie, sociální ekologie, ...), jež mají společný zájem o nápravu dualisticky chápaného vztahu člověka a přírody. V tomto smyslu se rozlišuje její ekocentrická (z přírody vycházející) či technocentrická (v technických řešeních, na zlepšování či zavádění nových technologií spočívající) orientace. Do environmentální filozofie patří environmentální etika, jež se zabývá problémy jako je morální status budoucích generací, ne-humánních živočichů a jiných forem života, problematikou spravedlnosti vzhledem k omezeným zdrojům, normativními předpoklady environmetální ekonomie atd. (viz také IAEP - Mezinárodní společnost pro environmentální filosofii).

Environmentální filozofie ale také zahrnuje teoretická východiska environmetálně orientovaných oborů (hledá principy, jež leží v základech ekologie, biologie, politiky, etiky,...). Odhalování těchto základů přispívá k celkovému porozumění problematiky „prostředí“ v oborových souvislostech; pěstuje navíc koncepční myšlení i logické dovednosti, které jsou potřebné také pro environmentální praxi.

TémataEditovat

OdkazyEditovat

Externí odkazyEditovat

PomůckyEditovat