Environmentální žurnalistika

Z Enviwiki
Verze z 18. 5. 2016, 07:03, kterou vytvořil Admin (diskuse | příspěvky) (added Category:Environmentální obory using HotCat)
(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Environmentální žurnalistika (anglicky: environmental journalism) je směr v rámci žurnalistiky, který se orientuje na environmentální problematiku, přičemž klade důraz na interakci probíhající mezi člověkem a jeho životním prostředím. Mezi hlavní témata, jimiž se environmentální novináři zabývají, patří globální změna klimatu, úbytek biodiverzity, chemické znečištění a různé další problémy, které ohrožují zdraví a životy lidí i ostatních druhů. Jejich pozornost se neupírá pouze na problematiku ochrany přírody ale na všechny pilíře udržitelného rozvoje. Seznam některých dalších témat, jimiž se environmentální novináři zabývají, je přehledně uveden v přehledu environmentální žurnalistiky na anglické Wikipedii.

Zatímco psaní o přírodě (tzv. nature writing) má dlouhou tradici napříč kulturami, počátky ekologického diskurzu v žurnalistice, který posléze vyústil do směru označovaného jako environmentální žurnalistika, nacházíme až v šedesátých letech dvacátého století. Stejně jako pro environmentální hnutí, bylo i pro zrod environmentální žurnalistiky důležité vydání Tichého jara (Silent Spring) (1962) americké badatelky Rachel Carsonové a následný sled událostí, které probíhaly ve společnosti a přírodě a byly reflektovány v médiích. Důležitým milníkem se stává rok 1990, kdy dochází k etablování Společnosti environmentálních žurnalistů (SEJ - Society of Environmental Journalists), která deklaruje jako své poslání: ,,rozvinutí veřejné porozumění environmentálním tématům skrze zlepšení kvality, přesnosti a viditelnosti environmentálního zpravodajství."[1] V současné době je environmentální žurnalistika respektovaným odvětvím a je vyučována v rámci kurzů na univerzitách po celém světě.

V současnosti se v rámci Environmentální žurnalistiky vedou diskuze o přístupu k objektivitě. Na jedné straně převládá názor, že novináři by měli být objektivní za každou cenu a vystupovat pouze jako přenašeči názorů a ne jejich tvůrci; tomu kontruje přesvědčení mnohých, že každá zpráva je sociálně konstruovaná a to dvěma způsoby. Prvním je vytvoření samotné zprávy (určení co je tématem a co ne) a dalším konstrukce daného tématu (jak je zpracováno).

Environmentální témata jsou specifická, vzhledem k tomu, že jsou průřezová a zajímají pouze užší okruh čtenářů (často jsou příliš odborného rázu). Proto se jimi v omezené míře zabývají všechna hlavní média - ale žádné se na ně vyloženě nezaměřuje. O tématech se pak informuje často s souvislosti s katastrofami (přičemž se tolik nezaměřují na to, jak jim předcházet).

Podle některých názorů současné globální problémy vyžadují, aby se žurnalistika nezaměřovala pouze na formulaci a přenos názorů, které jsou ve shodě se stávajícím neoliberálním paradigmatem; ale podílela se - prostřednictvím výběru a zpracování daných témat - na formulaci nového diskurzu a aktivně tak přispívala k ochraně životního prostředí a cestě k udržitelnému rozvoji. Přehled periodik (která se zabývají environmentální problematikou v českém prostředí) je uveden v článku Environmentální žurnalistika v České republice.


Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Informace o tomto tématu lze nalézt také v článku Environmental journalism na anglické Wikipedii.

Informace o tomto tématu lze nalézt také v článku Outline of environmental journalism na anglické Wikipedii.


Reference[editovat | editovat zdroj]

Literatura k dalšímu studiu[editovat | editovat zdroj]

  • WEST, Bernadette., SANDMAN, Peter M. a GREENBERG, Michael R. The reporter's environmental handbook. New Brunswick: Rutgers university press, ©1995. x, 346 s. ISBN 0-8135-2148-3.
  • BĚLOHRADSKÝ, Václav. Myslet zeleň světa: rozhovor s Karlem Hvížďalou. 3. vyd. Praha: Mladá fronta, 1991. 111 s. ISBN 80-204-0239-X.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]