Ekologie a utváření sociálního klimatu

(Historická, analytická) reflexe ekologického myšlení dle FoucaultaEditovat

Rozvoj environmentálních věd, mezi které počítáme obory jako biologie, geografie, geologie, evoluční teorie a především ekologie, je prokazatelně vzájemně propojen se vznikem „environmentální filosofie“, která výsledky vědeckého poznání spojuje do celku „názoru“. Tyto vědní obory se prosazují a působí tak i na utváření sociálního klimatu, jak ukazuje Foucaultovo schéma[1]: skrytý pojem „biomoc“ se objevuje současně s biologií, což není náhodné – ve svém úspěchu i působení se posilují. Ústřední postavení lékařských věd v moderních společnostech pak vede k rozlišování toho, co je normální a patologické, a následnému „mocenskému“ tlaku na ukáznění těla a regulaci dalších pravidel v rámci lidské společnosti. V této souvislosti existuje také analogie mezi medicínou a ekologií: medikalizace a ekologizace jsou dvě strany téhož vývojového procesu, které usilují o nové formy sociální kontroly; medicína se soustřeďuje na interní metabolismus lidského organismu, ekologie na externí vztahy, vznikající mezi člověkem a přírodou. Podle tohoto schématu by ekologie mohla být spojena s pojmem „ekomoc“[2] - její principy mohou být inspirací, či dokonce klást požadavky na uspořádání lidských aktivit nebo společnosti jako takové.

Biologie Vědy o člověku Biomoc
Medicína Psychologické vědy Ukáznění
Ekologie Sociální vědy Biopolitika

TémataEditovat

Využití ekologických principů za hranicemi discipliny

Příklady pro výukuEditovat


ZdrojeEditovat

  1. Foucault, M.: Myšlení vnějšku, Praha, Hermann&synové 2003.
  2. Keulartz, J. (1998): Struggle for Nature. A Critique of Radical Ecology. Routledge, London/New York, ISBN 0-415-18094-5, ISBN 0-415-18093-7 (váz.).