Ekologické myšlení: Porovnání verzí

Z Enviwiki
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Řádek 3: Řádek 3:
 
Důležitým předpokladem pro ekologické vnímání sociokulturní reality je nejen kvalitní vzdělání [[environmentální vzdělání|environmentální]] ale i všeobecné (a jeho průběžné celoživotní rozšiřování), spojené se zájmem o okolní prostředí a jeho studiem. Klíčové je pak správné chápání časoprostorových souvislostí (dobrá znalost historie umožňuje správnou interpretaci současného stavu i vytváření scenářů budoucích možností vývoje). Příkladem nesprávného chápání vzájemné interakce mezi jednotlivými jevy je např. neohleduplná těžební činnost, neberoucí v potaz širší ekosystémové souvislosti (modelovou ukázkou nezodpovědného přístupu je nadměrné těžení fosfátů na ostrově Nauru, které zapříčinilo [[w:cz: Nauru|ekologické zdevastování ostrova]] a s ní spojené zhroucení nauruské ekonomiky. Naopak zodpovědná těžba dřeva, spolu s důkladnou obnovou a udržováním lesního ekosystému, je vhodnou demonstrací environmentálně šetrného myšlení, neboť zabraňuje erozi půdy, zachovává útočiště pro různé živočichy a poskytuje celou řadu dalších [[ekosystémové služby|ekosystémových služeb]]. Ekologický způsob myšlení je vhodné aplikovat nejen v dlouhodobých plánovacích procesech ale i v každodenním životě (ve vztazích k přírodnímu i sociálnímu prostředí).
 
Důležitým předpokladem pro ekologické vnímání sociokulturní reality je nejen kvalitní vzdělání [[environmentální vzdělání|environmentální]] ale i všeobecné (a jeho průběžné celoživotní rozšiřování), spojené se zájmem o okolní prostředí a jeho studiem. Klíčové je pak správné chápání časoprostorových souvislostí (dobrá znalost historie umožňuje správnou interpretaci současného stavu i vytváření scenářů budoucích možností vývoje). Příkladem nesprávného chápání vzájemné interakce mezi jednotlivými jevy je např. neohleduplná těžební činnost, neberoucí v potaz širší ekosystémové souvislosti (modelovou ukázkou nezodpovědného přístupu je nadměrné těžení fosfátů na ostrově Nauru, které zapříčinilo [[w:cz: Nauru|ekologické zdevastování ostrova]] a s ní spojené zhroucení nauruské ekonomiky. Naopak zodpovědná těžba dřeva, spolu s důkladnou obnovou a udržováním lesního ekosystému, je vhodnou demonstrací environmentálně šetrného myšlení, neboť zabraňuje erozi půdy, zachovává útočiště pro různé živočichy a poskytuje celou řadu dalších [[ekosystémové služby|ekosystémových služeb]]. Ekologický způsob myšlení je vhodné aplikovat nejen v dlouhodobých plánovacích procesech ale i v každodenním životě (ve vztazích k přírodnímu i sociálnímu prostředí).
  
Ekologické myšlení - a s ním spojené jednání - je pak nezbytným předpokladem pro [[Udržitelný rozvoj|trvale udržitelný rozvoj]] společnosti a v praktické každodenní realitě nutností vedoucí k [[udržitelný způsob života|udržitelnému a šťastnému způsobu života]] pro ekologicky myslícího člověka i jeho okolí.
+
Ekologické myšlení - a s ním spojené jednání - je pak nezbytným předpokladem pro [[Udržitelný rozvoj|trvale udržitelný rozvoj]] společnosti a v praktické každodenní realitě nezbytnou součástí [[udržitelný způsob života|udržitelného a šťastného způsobu života]] pro ekologicky myslícího člověka i jeho okolí.
  
 
== Reference ==
 
== Reference ==

Verze z 17. 4. 2014, 19:45

Ekologické myšlení či také environmentálně šetrné myšlení (anlicky: ecological thinking či sustainable thinking) je takový způsob myšlení, který bere důsledně v úvahu vzájemné vztahy mezi jednotlivými jevy a ději v životním prostředí (obzvláště mezi člověkem a jeho životním prostředím) - nikoliv však z hlediska krátkodobého prospěchu člověka, nýbrž z hlediska stability ekosystémů a dlouhodobého vývoje těchto vztahů.[1] Ekologické myšlení vede k domýšlení důsledků veškerých lidských zásahů do přírodního prostředí, k praktickému využívání ekologických poznatků a vztahů, jedná se o tzv. asociační myšlení (myšlení v souvislostech).

Důležitým předpokladem pro ekologické vnímání sociokulturní reality je nejen kvalitní vzdělání environmentální ale i všeobecné (a jeho průběžné celoživotní rozšiřování), spojené se zájmem o okolní prostředí a jeho studiem. Klíčové je pak správné chápání časoprostorových souvislostí (dobrá znalost historie umožňuje správnou interpretaci současného stavu i vytváření scenářů budoucích možností vývoje). Příkladem nesprávného chápání vzájemné interakce mezi jednotlivými jevy je např. neohleduplná těžební činnost, neberoucí v potaz širší ekosystémové souvislosti (modelovou ukázkou nezodpovědného přístupu je nadměrné těžení fosfátů na ostrově Nauru, které zapříčinilo ekologické zdevastování ostrova a s ní spojené zhroucení nauruské ekonomiky. Naopak zodpovědná těžba dřeva, spolu s důkladnou obnovou a udržováním lesního ekosystému, je vhodnou demonstrací environmentálně šetrného myšlení, neboť zabraňuje erozi půdy, zachovává útočiště pro různé živočichy a poskytuje celou řadu dalších ekosystémových služeb. Ekologický způsob myšlení je vhodné aplikovat nejen v dlouhodobých plánovacích procesech ale i v každodenním životě (ve vztazích k přírodnímu i sociálnímu prostředí).

Ekologické myšlení - a s ním spojené jednání - je pak nezbytným předpokladem pro trvale udržitelný rozvoj společnosti a v praktické každodenní realitě nezbytnou součástí udržitelného a šťastného způsobu života pro ekologicky myslícího člověka i jeho okolí.

Reference

  1. MÁCHAL, Aleš. Malý ekologický a environmentální slovníček. 5. vyd. Brno: Rezekvítek, 2008. 56 s. ISBN 80-86626-08-3.

Použitá literatura

MÁCHAL, Aleš. Malý ekologický a environmentální slovníček. 5. vyd. Brno: Rezekvítek, 2008. 56 s. ISBN 80-86626-08-3.

Literatura k dalšímu studiu problematiky

  • BĚLOHRADSKÝ, Václav. Myslet zeleň světa: rozhovor s Karlem Hvížďalou. 3. vyd. Praha: Mladá fronta, 1991. 111 s. ISBN 80-204-0239-X.
  • ECKERSLEY, Robyn. Environmentalism and political theory: toward an ecocentric approach. 1st ed. London: UCL Press, 1992. xii, 274 s. ISBN 1-85728-020-2.
  • Ekologické myšlení a výchova v ČR a SRN: sborník příspěvků ke studiu problematiky = Ökologisches Bewußtsein und Erziehung in der ČR und in der BRD: Sammelband der Beiträge zum Studium der Ausgewählter Probleme. Vyd. 1. Ústí nad Labem: Univerzita Jana Evangelisty Purkyně, Fakulta životního prostředí, 2002. 80 s. Studia oecologica; sv. 12. ISBN 80-7044-418-5.
  • MÁCHAL, Aleš. Malý ekologický a environmentální slovníček. 5. vyd. Brno: Rezekvítek, 2008. 56 s. ISBN 80-86626-08-3.
  • RŮŽIČKOVÁ, Dora, ed. Ekologické myšlení pro učitele. 1. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2012. 108 s. Pedagogika v praxi. Sborníky. ISBN 978-80-244-3173-4.
  • BARTOŠ, Michal a BĚLOHRADSKÝ, Václav. Krajinou pochybností: [sborník úvah z Ekologických dnů Olomouc v letech 2005 a 2006]. 1. vyd. Nymburk: O.P.S., 2007. 295 s. ISBN 978-80-903773-4-9.
  • PAVLIČÍKOVÁ, Helena, ed. Výzvy dneška pro výchovu k občanství II.: výchova k myšlení v evropských a globálních souvislostech, environmentální výchova. České Budějovice: Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, Pedagogická fakulta, 2006. 148 s. ISBN 80-7040-897-9.

Externí odkazy