Ekologická antropologie: Porovnání verzí

Z Enviwiki
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Řádek 29: Řádek 29:
  
 
{{licence cc|Eduard Petiška, Jr}}
 
{{licence cc|Eduard Petiška, Jr}}
{{MOSUR}}
+
{{TAČR}}

Verze z 28. 1. 2015, 22:12

Ekologická antropologie či environmentální antropologie (anglicky: ecological anthropology či environmental anthropology) je směr v antropologii zabývající se výzkumem kultur jako adaptivních systémů v rámci přírodního prostředí.[1]

Etablování ekologicko-antropologického přístupu úzce souvisí s odmítnutím paradigmatu environmentálního determinismu (chápajícího přírodní prostředí jako determinující faktor pro kulturu). Ekologická antropologie naproti tomu chápe lidské společenství jako jednu z populací v rámci ekosystému, přičemž právě kultura hraje specifickou roli, díky níž se tato populace pozměňuje a přizpůsobuje prostředí (proto od začátku zaměřovala své výzkumy právě na interakci kulturních změn a okolního prostředí).

Významně se na této myšlenkové přeměně podílel kulturně ekologický přístup J. H. Steward, jenž se již vymezoval proti premisám radikálního environmentálního determinismu. Pro vznik ekologické antropologie jako vědní disciplíny byla klíčová padesátá a šedesátá léta, kdy dochází k zásadnímu opouštění deterministických přístupů v antropologii. Ekologičtí antropologové od té doby pronikají na univerzity, formují nové postoje a katedry, zabývají se ekosystémovými modely, konstituují vědní obory (jako etnoekologie a historická ekologie).[2][3]

Ekologická antropologie musela posléze reflektovat jevy spojené s postupující globalizací, jako byl pokračující zánik uzavřených společenství, provázanost a transformaci ekosystémů a kultur (zaniklé kultury a jejich vztahy s prostředím jsou předmětem zájmu environmentální archeologie). Dochází k opouštění výzkumu relativně uzavřených areálů a snahám o rozšíření studia na interakce probíhající mezi skupinami a jejich ekosystémy v globálním ekosystémovém celku. Díky tomuto posunu se začínají reflektovat i globální problémy (spojené např. s globální změnou klimatu) způsobující environmentální katastrofy a jejich devastující dopady na lokální komunity po celém světě (jak o tom svědčí, mj. i množství článků v oborovém časopise Journal of Ecological Anthropology[4]).

Antropologie sama o sobě, a obzvláště jestliže vědomě deklaruje environmentální přístup, upozorňuje na důležitost zachování diverzity, a to jak kulturní, tak biologické. Stejně jako je biologická rozmanitost předpokladem k uchování života jako celku, je i rozmanitost kulturní důležitá pro zachování kultury a samotného člověka.

Odkazy

Informace o tomto tématu lze nalézt také v článku Ecological anthropology na anglické Wikipedii.

Informace o tomto tématu lze nalézt také v článku Environmental anthropology na anglické Wikipedii.

Reference

Literatura k dalšímu studiu

  • BENNETT, John William. (1976). The ecological transition: cultural anthropology and human adaptation. New York: Pergamon Press.
  • BOUKAL, Tomáš. (2012) Ekologická antropologie: kapitoly z dějin oboru. Pardubice: Univerzita Pardubice.
  • HALBICH, Marek, ed. a KOZINA, Václav, ed. (2012). Čítanka textů z ekologické antropologie: Amerika. Praha: Togga.
  • TRNKA, Radek, ed. a LORENCOVÁ, Radmila, ed. (2008). Antropoekologický přístup k problematice využívání ekosystémových zdrojů u vybraných mimoevropských společností. Praha: Zarzura.

Externí odkazy