Efektivnost soukromých projektů na ochranu životního prostředí: Porovnání verzí

bez shrnutí editace
Bez shrnutí editace
Bez shrnutí editace
Řádek 46: Řádek 46:
==Stanovení nákladů na ochranu životního prostředí==
==Stanovení nákladů na ochranu životního prostředí==


Při  posuzování efektivnosti environmentálních projektů se naráží na problém, jak přesně vyjádřit [[náklady na zamezení]] a jak je správně alokovat podle dopadu na jednotlivé výkony, neboli jak přesně vyjádřit tu část nákladů, která je přímo spojena s ochranou životního prostředí. Popisem metod jak stanovit náklady na ochranu životního prostředí se zabývá především [[Evropská agentura pro ochranu životního prostředí]] (EEA) a [[Evropská komise]] (EC) ve své směrnici č. 2008/1/ES o [[IPPC]] (Integrovaná prevence a omezování znečištění). Náklady by měly být primárně rozlišeny na celkové investiční výdaje, které se skládají jednak z výdajů na pořízení technologie a jednak z výdajů na zajištěním procesu a samotnou instalaci. Dále na celkové roční náklady na provoz a údržbu (spotřeba energie, služby a spotřeba materiálu, osobní náklady a fixní náklady) a celkové roční finanční přínosy (tržby a nevyložené náklady). Stejně tak by měly být zváženy následné finanční výnosy, pokud nová technologie či proces povedou ke zvýšení účinnosti či kvality produkce. Součástí hodnocení efektivnosti nejsou [[externí náklady]].  
Při  posuzování efektivnosti environmentálních projektů se naráží na problém, jak přesně vyjádřit [[náklady na zamezení]] a jak je správně alokovat podle dopadu na jednotlivé výkony, neboli jak přesně vyjádřit tu část nákladů, která je přímo spojena s ochranou životního prostředí. Vhodným podkladem pro získání pravdivých údajů je [[environmentální nákladové účetnictví]].<ref name="Sborník">Sborník z mezinárodního semináře: [http://www.enviweb.cz/download/ea/20050905_sbornik_cz.pdf#page=109 Ekonomické a sociální souvislosti udržitelného rozvoje: Aplikace environmentálního účetnictví na makro a mikro úrovni], Univerzita Pardubice, Pardubice 2005</ref> <ref name="Sborník">Sborník z mezinárodního semináře: [http://www.enviweb.cz/download/ea/20050905_sbornik_cz.pdf#page=109 Ekonomické a sociální souvislosti udržitelného rozvoje: Aplikace environmentálního účetnictví na makro a mikro úrovni], Univerzita Pardubice, Pardubice 2005</ref>Popisem metod jak stanovit náklady na ochranu životního prostředí se zabývá především [[Evropská agentura pro ochranu životního prostředí]] (EEA) a [[Evropská komise]] (EC) ve své směrnici č. 2008/1/ES o [[IPPC]] (Integrovaná prevence a omezování znečištění). Náklady by měly být primárně rozlišeny na celkové investiční výdaje, které se skládají jednak z výdajů na pořízení technologie a jednak z výdajů na zajištěním procesu a samotnou instalaci. Dále na celkové roční náklady na provoz a údržbu (spotřeba energie, služby a spotřeba materiálu, osobní náklady a fixní náklady) a celkové roční finanční přínosy (tržby a nevyložené náklady). Stejně tak by měly být zváženy následné finanční výnosy, pokud nová technologie či proces povedou ke zvýšení účinnosti či kvality produkce. Součástí hodnocení efektivnosti nejsou [[externí náklady]].  


Podniky často posuzují investiční náklady jako celek, to je ovšem metodologicky správné pouze u zmíněných ryzích environmentálních projektů - při hodnocení zavádění koncových technologií, které nemají žádný jiný účel, než snížit dopady na životní prostředí. V tomto případě jsou všechny investiční a provozní náklady definovány jako environmentální. Při zavádění integrovaných technologií se obvykle postupuje tak, že se porovnají náklady na daný projekt s náklady podobných projektů, které ovšem nevedou k žádným pozitivním efektům na životní prostředí. Rozdíl mezi těmito sumami pak tvoří náklady na ochranu životního prostředí. Pokud není možno takové porovnání provést, lze využít [[konceptu čistých a hrubých nákladů na zamezení]]. Subjekt si musí pravdivě porovnat celkovou výši nákladů (hrubé náklady na zamezení) na projekt, se soukromými přínosy (užitkem), které mu realizace projektu přinese, sníženými o výši požadovaného zisku. Část nákladů převyšující výnosy se nazývá čisté náklady na zamezení. Racionálně uvažující subjekt pak bude realizovat projekty se zápornými, či nulovými čistými náklady na ochranu životního prostředí.  
Podniky často posuzují investiční náklady jako celek, to je ovšem metodologicky správné pouze u zmíněných ryzích environmentálních projektů - při hodnocení zavádění koncových technologií, které nemají žádný jiný účel, než snížit dopady na životní prostředí. V tomto případě jsou všechny investiční a provozní náklady definovány jako environmentální. Při zavádění integrovaných technologií se obvykle postupuje tak, že se porovnají náklady na daný projekt s náklady podobných projektů, které ovšem nevedou k žádným pozitivním efektům na životní prostředí. Rozdíl mezi těmito sumami pak tvoří náklady na ochranu životního prostředí. Pokud není možno takové porovnání provést, lze využít [[konceptu čistých a hrubých nákladů na zamezení]]. Subjekt si musí pravdivě porovnat celkovou výši nákladů (hrubé náklady na zamezení) na projekt, se soukromými přínosy (užitkem), které mu realizace projektu přinese, sníženými o výši požadovaného zisku. Část nákladů převyšující výnosy se nazývá čisté náklady na zamezení. Racionálně uvažující subjekt pak bude realizovat projekty se zápornými, či nulovými čistými náklady na ochranu životního prostředí.  
82

editací