Důsledky globalizace pro vztah k přírodě: Porovnání verzí

bez shrnutí editace
(Nová stránka: V moderní době se výrazně mění vztah člověka k přírodě. Je to důsledek hédonistického vztahu člověka ke svému životu a ke světu. Hédonistická životní orientace...)
 
Bez shrnutí editace
Řádek 10: Řádek 10:


Racionalita soudobé civilizace planetární technovědy, inovace nových technologií a samo­vývoj mediálních systémů ukazuje, že z hlediska starších předpokladů je nejnápadnější odlišností fakt ztráty míry ve smyslu předpokladu, že člověk má být mírou věcí. Raciona­lita techniky a technologií v globalizovaném světě se projevuje jiným způsobem, je řádově jiná, než racionalita účelově racionálního jednání jedince. Systémová racionalita se řídí požadavky systému samotného. Evidentní zlepšování sociálních, ekonomických i politic­kých podmínek života bylo zprvu také jistě důsledkem naplňování osvícenského ideálu vytvoření lidské společnosti. Naplňování požadavku vytvoření společnosti uspokojující potřeby a zájmy, zajištující pohodlí a blahobyt bylo uskutečněno. Vyspělé společnosti se však vyrovnávají s novým jevem charakterizujícím tuto společnost jako společnost nadbyt­ku. Přibývá v ní životních postojů mrhání (Bataille, 1998). Právě v postoji mrhání věcmi, jichž je nadbytek, se projevuje absence jakékoliv míry, stav hybris, překročení jakékoliv míry. To je jeden z velkých paradoxů globalizovaného světa, totiž skutečnost, že technologie a planetární technověda se vyvíjejí způsobem bez hranic, že otevírají a nabízejí stále nová řešení problémů, ale v jiném řádu racionality, než ve jménu kterého se moderní civilizace ustavila. Řešení problémů moderní doby novými a stále se zdokonalujícími technologiemi a postupná globalizace je vůči existenciálnímu rozměru lidského života zcela lhostejná.
Racionalita soudobé civilizace planetární technovědy, inovace nových technologií a samo­vývoj mediálních systémů ukazuje, že z hlediska starších předpokladů je nejnápadnější odlišností fakt ztráty míry ve smyslu předpokladu, že člověk má být mírou věcí. Raciona­lita techniky a technologií v globalizovaném světě se projevuje jiným způsobem, je řádově jiná, než racionalita účelově racionálního jednání jedince. Systémová racionalita se řídí požadavky systému samotného. Evidentní zlepšování sociálních, ekonomických i politic­kých podmínek života bylo zprvu také jistě důsledkem naplňování osvícenského ideálu vytvoření lidské společnosti. Naplňování požadavku vytvoření společnosti uspokojující potřeby a zájmy, zajištující pohodlí a blahobyt bylo uskutečněno. Vyspělé společnosti se však vyrovnávají s novým jevem charakterizujícím tuto společnost jako společnost nadbyt­ku. Přibývá v ní životních postojů mrhání (Bataille, 1998). Právě v postoji mrhání věcmi, jichž je nadbytek, se projevuje absence jakékoliv míry, stav hybris, překročení jakékoliv míry. To je jeden z velkých paradoxů globalizovaného světa, totiž skutečnost, že technologie a planetární technověda se vyvíjejí způsobem bez hranic, že otevírají a nabízejí stále nová řešení problémů, ale v jiném řádu racionality, než ve jménu kterého se moderní civilizace ustavila. Řešení problémů moderní doby novými a stále se zdokonalujícími technologiemi a postupná globalizace je vůči existenciálnímu rozměru lidského života zcela lhostejná.
{{upravit}}
109

editací