Co jsou principy trvale udržitelného rozvoje

Z Enviwiki
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
The printable version is no longer supported and may have rendering errors. Please update your browser bookmarks and please use the default browser print function instead.

I. základní hodnotové principy:

1. společenství života a přírody – princip úcty a respektu k přírodě:

a) jako k jedinému pramenu uspokojení našich potřeb (statky a služby poskytované přírodou) – princip nezastupitelnosti přírody:

i) zdroje;
ii) výpusti;
iii) estetické, zdravotní, kulturní a jiné služby;
iv) služby funkčních ekosystémů;

b) k její vlastní vnitřní hodnotě – princip autonomní hodnoty přírody;

c) k životu ve všech jeho formách (k biodiversitě) – princip úcty k životu;

d) k neživé přírodě – princip respektu k neživé přírodě;

2. společenství lidí – princip společenství:

a) „globálně“ (ale samozřejmě i v rámci místních společenství):

i) princip sdílení lidských práv (a povinností) a základních svobod jako globálního společného jmenovatele;
ii) princip respektu k odlišným civilizacím a kulturám;

b) regionálně a lokálně:

i) princip kvality společenství a sdílených hodnot;
ii) princip kvality života jednotlivce a jeho individuálního rozvoje;
iii) princip vzájemnosti:
1) princip sociální integrace (soudržnosti; cílené snižování počtu sociálně marginalizovaných jedinců a skupin)
2) princip sociální solidarity (starost o občany, kteří se bez vlastní viny dostali do obtížné situace);

3. člověk ve vztahu k přírodě a světu – princip přirozenosti člověka:

a) lidské poznání – princip pokory:

i) důvěra k vědě – princip vědeckosti;
ii) respekt k limitům poznání – princip předběžné opatrnosti (precautionary principle);

b) lidské prožívání – princip subjektivity:

i) citový vztah ke světu – princip emocionality;
ii) subjektivní prožitek a poznání – princip autenticity;

c) lidská mravnost – princip mravnosti:

i) individuální odpovědnost:
1) za sebe;
2) za společenství – za jakoukoli skupinu, jíž je jednotlivec členem;
3) za globální stav světa;
ii) skupinová odpovědnost – princip kultivace veřejného prostoru:
1) tvorba otevřené liberální občanské společnosti jako společenství menšin (všech subjektů a institucí odborné a občanské veřejnosti;
2) definované efektivní, otevřené a průhledné (transparentní) rozhodovací procesy.

II. strategické principy:

1. princip společné, sdílené, ale diferencované odpovědnosti:

a) v prostoru:

i) v ochraně přírody a životního prostředí a k jejich využití;
ii) ve vyváženosti místní, regionální a globální;

b) v čase – princip odpovědnosti vůči budoucím generacím za předání přírodního, kulturního a civilizačního dědictví (strategické a územní plánování);

c) v prostoru i v čase:

i) princip obnovy a údržby kulturní krajiny;

d) princip stabilizace a zlepšení sídelní struktury a udržení života na venkově;

2. princip dynamické rovnováhy:

a) pluralitní zastupitelské demokracie – participativní;

b) tržního hospodářství – s hodnotovými rámci;

3. princip rovných příležitostí:

a) jednotlivců a skupin;

b) ekonomických subjektů;

4. princip limitu (environmentálních limitů);

5. princip únosnosti:

a) princip únosnosti prostředí (kritická zátěž prostředí, critical load);

b) princip sociální únosnosti;

c) princip ekonomické únosnosti;

d) princip individuální únosnosti (udržitelnost vzorců spotřeby a výroby);

6. princip koheze – efektivity, soudržnosti a výkonnosti institucí;

7. princip subsidiarity (subsidiarity principle) v dialektickém smyslu:

a) přinášet řešení na nejnižší úroveň v prostoru a čase, kde je řešení možné;

b) povinnost přinést řešení na vyšší úrovni v prostoru a čase, kde nižší úroveň nestačí (vytváření pravidel, rámců a úmluv);

8. princip vysoké úrovně ochrany životního prostředí, přijatý v Evropském společenství (high level of environment protection);

9. princip nevratnosti změn;

10. princip synergie:

a) negativní – synergie dopadů a rizik;

b) pozitivní – synergie nástrojů;

11. princip partnerství: vztahy mezi environmentálními, ekonomickými a sociálními subjekty musí být založeny na bázi partnerství, nikoliv na bázi rivality.

III. takticko-technické principy:

1. taktické:

a) princip inkorporace (principle of incorporation) na všech úrovních: principy udržitelného rozvoje a úroveň ochrany životního prostředí musí být zahrnuty

i) v politikách všech zemí;
ii) ve všech oblastech společenského života, resortních politikách atd. (IPPC aj.)

b) princip odloučení (ekonomického rozvoje od negativních dopadů na životní prostředí – decoupling);

c) princip přechodu (od ekonomiky zaměřené na růst k hospodářství zaměřenému na uspokojení potřeb);

d) princip prevence a řešení krizí (prevention principle) – oproti principu „konce potrubí“ („end-of-pipe“ principle);

e) princip ekoefektivity – efektivní využívání spotřebovávatelných zdrojů:

i) analýza nákladů a užitků (princip přiměřenosti nákladů; cost-benefit analysis);
ii) strategie dvojího vítězství (příjemné s užitečným, win-win strategy);

f) ekosystémový přístup (princip) – efektivní využívání nespotřebovávatelných zdrojů;

g) princip měřítka a nejmenší účinné dávky;

h) princip spolupodílení (participace);

i) princip informovanosti;
ii) princip komunikace;

i) princip individuace (respektu k místním přírodním, civilizačním a kulturním odlišnostem);

j) princip distribuce (tam, kde z různých důvodů nemůže fungovat trh):

i) zdrojů;
ii) rizik;

k) princip selekce – rozlišení a koordinace:

i) společenské objednávky;
ii) odbornosti;
iii) soukromého zájmu;

l) princip dobrého řízení – vládnutí (good governance):

i) princip kontroly;
ii) princip zpětné vazby;
iii) princip indikace (indikátory udržitelnosti);

2. ekonomicko-technické:

a) princip ekonomizace:

i) internalizace externalit;
1) pozitivních;
2) negativních;
ii) oceňování;
iii) princip ekonomických nástrojů (ekonomické odpovědnosti): činnosti škodící životnímu prostředí by měly být znevýhodněny oproti činnostem škodícím méně či vůbec:
1) princip„znečišťovatel platí“ („polluter pays“ principle);
2) princip ekologické daňové reformy;
3) princip pozitivní ekonomické stimulace;

b) princip technologizace:

i) princip nejlepší dostupné technologie (best available technologies or technics, BAT):
1) výrobní, hmotné technologie a techniky;
2) manažerské techniky, postupy, normy, certifikace, firemní kultura). minimalizace znečištění (rizika) u zdroje;
ii) princip minimalizace znečištění (rizika) u zdroje;
iii) princip substituce: nahrazovat výrobky a činnosti škodící životnímu prostředí méně škodlivými;
iv) princip minimalizace materiálových a energetických vstupů;
v) princip preferování obnovitelných zdrojů před neobnovitelnými;
vi) princip prevence vzniku odpadů a jejich recyklace;
vii) mnoho principů dalších podle míry podrobnosti.

Zdroje

Texty Ivana Ryndy ke kurzu Globalizace a globální problémy, publikované In: Dlouhá, J., Dlouhý, J., Mezřický, V. (eds.) (2006) Globalizace a globální problémy. Sborník textů k celouniverzitnímu kurzu 2005 – 2007. Univerzita Karlova v Praze, COŽP. ISBN 80-87076-01-X. Dostupné z www <http://www.czp.cuni.cz/knihovna/globalizace.pdf>

Odkazy

Externí odkazy