Co citovat v neanonymním zdroji: Porovnání verzí

Z Enviwiki
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
(Založena nová stránka s textem „''Článek v přípravě - zatím není určen pro jakékoliv využívání.'' Tento článek odpovídá na otázku: ,,Co citovat v neanonymním zdroji?",…“)
 
Bez shrnutí editace
 
(Není zobrazeno 15 mezilehlých verzí od stejného uživatele.)
Řádek 1: Řádek 1:
''Článek v přípravě - zatím není určen pro jakékoliv využívání.''
Tento článek diskutuje otázku: ,,Co citovat v neanonymním zdroji?". Tedy ve zdroji, pod nímž je podepsán jeho tvůrce, ať již se jedná o autora či kolektiv autorů, popř. instituci či organizaci.


Tento článek odpovídá na otázku: ,,Co citovat v neanonymním zdroji?", tedy ve zdroji, v němž je uveden jeho tvůrce ať již se jedná o autora či kolektiv autorů, popř. instituci či organizaci
V zásadě v tomto ohledu platí jednoduché pravidlo, že obecně platné objektivní pravidlo neexistuje (co se týče parafrází a posouzení [[Společná znalost|společné znalosti]], něco jiného je to u doslovně přejatých pasáží, jako jsou celé části textu, tam platí pravidlo, že by se mělo citovat pokaždé a v uvozovkách). Každý autor, který něco píše, si sám rozhoduje o tom, co citovat bude a co ne. Záleží tedy pouze na jeho úsudku. Za tento úsudek může být ale trestán či naopak oceněn. To jak v této oblasti postupuje má podstatný vliv na jeho reputaci. Reputace také pomáhá při posuzování kvality textu někoho jiného (a pomáhá tak zodpovědět otázku koho citovat v případě, že někteří autoři mají odlišné názory).
* ''Pro obecně platná doporučení v oblasti citací složí článek [[Co citovat a co ne?]]''


- Britanica uvádí i jména autorů
== Reputace autora ==
- i u institucionálního zdroje by měla být uvedena jména autora a datum vytvoření či poslední revize
V zásadě platí, že autor je garantem kvality daného textu. A důvěryhodnost (reputace) autora slouží jako určitý indikátor důvěryhodnosti textu. Pokud bychom měli použít metaforu tak autor '',,dává hlavu na špalek",'' tedy ručí svojí osobností za to, co píše. Případné pochybení může vážně ohrozit jeho kariéru (např. v případě vědců a novinářů). Naopak dlouholeté dobré výsledky se odráží ve zvyšování jeho reputace. Na tom jsou založeny vědecké metriky (h-indexy, celková citovanost, impakt faktory časopisů) ale např. i hodnocení reputace a prověřování autorů Wikipedie (celkový počet úspěšných editací).


== integrita a reputace autora, kontext a žánr ==
Ač je reputace autora jedním z nejlepších kritérií při posuzování kvality textu (zejm. pokud v dané oblasti nemáme dostatečné znalosti a musíme si vytvořit úsudek na základě úsudku někoho jiného), nelze na ni úplně spoléhat. Vysoce důvěryhodný autor může napsat nekvalitní text a naopak autor, který nemá žádnou reputaci text vysoce kvalitní. V tomto kontextu jsou relevantní dva efekty:
integrita a reputace autora - problém: efekt nositelů nobelovy ceny; expertní úsudek je dle Kahnemana pro hodnocení a předpovídání komplexních jevů stejně významný jako laický (např. otázka kdy bude ekonomická krize?) něco jiného jsou standardizované úkony jako výroba stolu, operace žlučníku a jiná expertíza konkrétní oblasti kde expertní znalosti mají svou cenu a autorova reputace poskytuje záruku kvality podobně jako třeba instituce.
* Efekt nositelů Nobelovy ceny ([https://en.wikipedia.org/wiki/Nobel_Prize_effect Nobel Prize effect]), kdy i nejlepší vědci potom, co dostanou Nobelovu cenu, mohou propadnout sebeklamu, že všemu rozumí nejlépe a vyjadřují se i k problémům, o nichž vůbec nic neví a prokazují v nich chybný úsudek (viz [https://rationalwiki.org/wiki/Nobel_disease Nobelova nemoc a seznam nemocných]). Ale ani v odborné debatě není tolik důležitý úsudek nositele Nobelovy ceny (co si myslí o něčem na co nemá úzkou specializaci) jako jeho konkrétní výzkum, který něco dokázal. Například Wikipedie uvádí: ,,Skutečnost, že se bráníme publikování některých informací ve Wikipedii, nutně neznamená, že jsou takové informace ,špatné'. Wikipedie pouze není tím správným prostředkem, jak takové informace propagovat. Odmítneme i držitele Nobelovy ceny, pokud se pokusí své nové myšlenky publikovat nejprve ve Wikipedii."<ref>https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Wikipedie:%C5%BD%C3%A1dn%C3%BD_vlastn%C3%AD_v%C3%BDzkum&action=history 16. 11. 2018</ref>
* [https://cs.wikipedia.org/wiki/Matou%C5%A1%C5%AFv_efekt Matoušův efekt], který může způsobit obtíže mladým vědcům prorazit, pokud se ve vědeckém prostředí, v němž se pohybují klade větší důraz na reputaci vědců než na konkrétní výsledky.
Obecně nicméně platí, že pokud má někdo  expertízu (dlouholetou praxi) v úzce specializované oblasti, která je dostatečně pravidelná, aby se dala předvídat, je jeho úsudek v této oblasti určitou zárukou kvality, resp. expertní intuice<ref>https://hbr.org/2014/01/when-human-judgment-works-well-and-when-it-doesnt</ref> ([https://cs.wikipedia.org/wiki/Daniel_Kahneman Kahneman], [https://en.wikipedia.org/wiki/Gary_A._Klein Klein]).  


Žánr - něco jiného je středoškolská učebnice, kde jde o to problém zjednodušit a nezahltit informacema
Tedy např. lékař, který celý život operuje pouze žlučník, má v této oblasti expertízu, která může být využitelná i v predikcích konkrétního příkladu (např. jestli budou s operací problémy). Zatímco ekonom, který celý život studuje ekonomické krize, má sice expertízu v dějinách ekonomických krizí, která se ale nedá využít v predikcích budoucích krizích, protože globální ekonomika je tak složitý systém, že není dostatečně pravidelná, aby se dala předvídat.


kontext -
Toto uvědomění může pomoci při rozhodování čí úsudek brát v potaz, zvláště v situaci, kdy dochází k devalvaci slova expert. Skutečná expertíza v určité oblasti je zpravidla celoživotní prací a na jejím konci bývá značná pokora k tomu, co se neví (jak např. uvádí český neuropatolog František Koukolík, který se zabývá mozkem, o současném poznání mozku: ,,Nevíme, co všechno nevíme. Pravděpodobně je to menší vesmír.“<ref>https://cs.wikipedia.org/wiki/Franti%C5%A1ek_Koukol%C3%ADk</ref>). Před domýšlivostí v oblasti sociálních predikcí a inženýrství, která může skončit totalitou, varuje např. [https://cs.wikipedia.org/wiki/Karl_Popper Karl Popper].<ref>http://ceskapozice.lidovky.cz/otevrena-spolecnost-je-cestou-po-ostri-noze-fmq-/recenze.aspx?c=A170924_232628_pozice-recenze_lube</ref>
== Doporučení ==
Pokud nejsou závažné důvody po zachování anonymity, je vhodné u každého zdroje uvádět autora (i v oblasti zdrojů na webových stránkách, které píší zaměstnanci dané instituce), to může vést k tomu, že si dotyčný autor dává větší pozor na to, co píše. Za případné pochybení také nese zodpovědnost a naopak za kvalitní text ocenění (např. v podobě citací).


I zde je možné kromě Doubt, cite Golden rule, tedy položit si otázku, kdybych byl autorem této myšlenky chtěl bych aby mě autor v této práci uvedl nebo ne? Problém je ale, že bez vyjádření autora je to jen na našem úsudku.
Například známá Encyclopedia Britannica uvádí u svých textů<ref>https://www.britannica.com/topic/truth-philosophy-and-logic</ref> autory, jejichž profily je možné si rozkliknout<ref>https://www.britannica.com/contributor/Simon-W-Blackburn/5653</ref> a poznat tak jejich kompetenci v dané oblasti (např. i za pomoci ve vyhledávání v databázích Web of Science nebo Google Scholar). Nepotřebuje tak své čtenáře zatěžovat nadbytečným citačním aparátem, jako např. Wikipedie, jejíž pravidlo je, že všechna tvrzení, co nejsou obecně známá by měla být ozdrojována věrohodnými zdroji. Obojí má své výhody i nevýhody. Články na Britannice mohou být čitelnější a je zde jednoduché posoudit kvalitu (podle autora), naopak není snadné je aktualizovat jinými uživateli a čtenář musí v dané oblasti spoléhat pouze na úsudek jednoho autora (a pokud chybí citace, nemůže si ověřit, zda to opravdu tak je). Naopak ve Wikipedii může být těžké zorientovat se v kvalitě ale zase bývá poskytnut citační aparát pro ověření a článek je tvořen za pomoci moudrosti davů ([https://en.wikipedia.org/wiki/The_Wisdom_of_Crowds The Wisdom of Crowds]).


Citovat autory myšlenek není jen něčím co zabraňuje krádeži cizí práce (plagiarismu), popř. ocenění jejich významu. Jde  také o to, že na základě toho, že víme od koho myšlenka je můžeme usoudit na základě reputace autora její důležitost, významnost a relevanci, popř. rozšíření ve společnosti (např. díky počtu citací dané práce) a to zda již třeba není společnou znalostí v určitém oboru, v němž je potřeba daného autora a práci znát (jako např. v oblasti teorie znalostí jako veřejného statku článek ekonoma Stiglitze, kde prezentoval [https://www.researchgate.net/profile/Eugenio_Bobenrieth/publication/46440722_The_Political_Economy_of_International_Environmental_Cooperation/links/55ddb07308ae79830bb531ed/The-Political-Economy-of-International-Environmental-Cooperation.pdf#page=346 znalost jako světový veřejný statek]).
Obecně platí, že je lepší i v neanonymním zdroji citovat více či méně (i když samozřejmě záleží na žánru viz článek [[Co citovat a co ne?]]):
 
* Čtenář si informace, které uvádíme může ověřit.
== Související články ==
* V textu přinášíme hodnotné myšlenky konkrétních autorů a ne společnou znalost (to platí např. ve vědeckých článcích).
* [[Důsledky rozpadu společné znalosti]]
* Dobře odlišíme naše myšlenky od myšlenek jiných autorů a chráníme se tak proti obviněním z plagiarismu.
* [[Co citovat v odborné literatuře|Co citovat v neanonymním zdroji]]
* Pokud čtenář chce citovat něco z našeho textu ví, co jsou naše tvrzení a kde by měl citovat autory jiné (které citujeme my).
* [[Co citovat v anonymním zdroji]]
Vědci citují práce svých kolegů zejm. v úvodech vědeckých článků (které poskytují zároveň rešerši relevantní literatury), zároveň bývají opatrní a pokorní ve svých tvrzeních (vyvarují se těch pro která nemají  argumenty) viz např. článek [http://science.sciencemag.org/content/sci/360/6395/eaap8757.full.pdf Analysis of shared heritability in common disorders of the brain].<ref>http://science.sciencemag.org/content/360/6395/eaap8757</ref>
* [[Společná znalost]]


== Zdroje k dalšímu studiu problematiky ==
== Zdroje k dalšímu studiu problematiky ==
Řádek 28: Řádek 32:
* [https://en.wikipedia.org/wiki/Common_knowledge Common knowledge na anglické Wikipedii]  
* [https://en.wikipedia.org/wiki/Common_knowledge Common knowledge na anglické Wikipedii]  
* [https://en.wikipedia.org/wiki/Conventional_wisdom Conventional wisdom na anglické Wikipedii]
* [https://en.wikipedia.org/wiki/Conventional_wisdom Conventional wisdom na anglické Wikipedii]
''(možno nainstalovat google translator do chromu a jeho pomocí anglické stránky přeložit).''
''(možno nainstalovat Google translator do Chromu a jeho pomocí anglické stránky přeložit).''
 
== Související články ==
* [[Co citovat a co ne?]]
* [[Co citovat v anonymním zdroji]]
* [[Společná znalost]]
* [[Důsledky rozpadu společné znalosti]]


== Afiliace ==
== Afiliace ==

Aktuální verze z 23. 11. 2018, 11:39

Tento článek diskutuje otázku: ,,Co citovat v neanonymním zdroji?". Tedy ve zdroji, pod nímž je podepsán jeho tvůrce, ať již se jedná o autora či kolektiv autorů, popř. instituci či organizaci.

V zásadě v tomto ohledu platí jednoduché pravidlo, že obecně platné objektivní pravidlo neexistuje (co se týče parafrází a posouzení společné znalosti, něco jiného je to u doslovně přejatých pasáží, jako jsou celé části textu, tam platí pravidlo, že by se mělo citovat pokaždé a v uvozovkách). Každý autor, který něco píše, si sám rozhoduje o tom, co citovat bude a co ne. Záleží tedy pouze na jeho úsudku. Za tento úsudek může být ale trestán či naopak oceněn. To jak v této oblasti postupuje má podstatný vliv na jeho reputaci. Reputace také pomáhá při posuzování kvality textu někoho jiného (a pomáhá tak zodpovědět otázku koho citovat v případě, že někteří autoři mají odlišné názory).

Reputace autora[editovat | editovat zdroj]

V zásadě platí, že autor je garantem kvality daného textu. A důvěryhodnost (reputace) autora slouží jako určitý indikátor důvěryhodnosti textu. Pokud bychom měli použít metaforu tak autor ,,dává hlavu na špalek", tedy ručí svojí osobností za to, co píše. Případné pochybení může vážně ohrozit jeho kariéru (např. v případě vědců a novinářů). Naopak dlouholeté dobré výsledky se odráží ve zvyšování jeho reputace. Na tom jsou založeny vědecké metriky (h-indexy, celková citovanost, impakt faktory časopisů) ale např. i hodnocení reputace a prověřování autorů Wikipedie (celkový počet úspěšných editací).

Ač je reputace autora jedním z nejlepších kritérií při posuzování kvality textu (zejm. pokud v dané oblasti nemáme dostatečné znalosti a musíme si vytvořit úsudek na základě úsudku někoho jiného), nelze na ni úplně spoléhat. Vysoce důvěryhodný autor může napsat nekvalitní text a naopak autor, který nemá žádnou reputaci text vysoce kvalitní. V tomto kontextu jsou relevantní dva efekty:

  • Efekt nositelů Nobelovy ceny (Nobel Prize effect), kdy i nejlepší vědci potom, co dostanou Nobelovu cenu, mohou propadnout sebeklamu, že všemu rozumí nejlépe a vyjadřují se i k problémům, o nichž vůbec nic neví a prokazují v nich chybný úsudek (viz Nobelova nemoc a seznam nemocných). Ale ani v odborné debatě není tolik důležitý úsudek nositele Nobelovy ceny (co si myslí o něčem na co nemá úzkou specializaci) jako jeho konkrétní výzkum, který něco dokázal. Například Wikipedie uvádí: ,,Skutečnost, že se bráníme publikování některých informací ve Wikipedii, nutně neznamená, že jsou takové informace ,špatné'. Wikipedie pouze není tím správným prostředkem, jak takové informace propagovat. Odmítneme i držitele Nobelovy ceny, pokud se pokusí své nové myšlenky publikovat nejprve ve Wikipedii."[1]
  • Matoušův efekt, který může způsobit obtíže mladým vědcům prorazit, pokud se ve vědeckém prostředí, v němž se pohybují klade větší důraz na reputaci vědců než na konkrétní výsledky.

Obecně nicméně platí, že pokud má někdo expertízu (dlouholetou praxi) v úzce specializované oblasti, která je dostatečně pravidelná, aby se dala předvídat, je jeho úsudek v této oblasti určitou zárukou kvality, resp. expertní intuice[2] (Kahneman, Klein).

Tedy např. lékař, který celý život operuje pouze žlučník, má v této oblasti expertízu, která může být využitelná i v predikcích konkrétního příkladu (např. jestli budou s operací problémy). Zatímco ekonom, který celý život studuje ekonomické krize, má sice expertízu v dějinách ekonomických krizí, která se ale nedá využít v predikcích budoucích krizích, protože globální ekonomika je tak složitý systém, že není dostatečně pravidelná, aby se dala předvídat.

Toto uvědomění může pomoci při rozhodování čí úsudek brát v potaz, zvláště v situaci, kdy dochází k devalvaci slova expert. Skutečná expertíza v určité oblasti je zpravidla celoživotní prací a na jejím konci bývá značná pokora k tomu, co se neví (jak např. uvádí český neuropatolog František Koukolík, který se zabývá mozkem, o současném poznání mozku: ,,Nevíme, co všechno nevíme. Pravděpodobně je to menší vesmír.“[3]). Před domýšlivostí v oblasti sociálních predikcí a inženýrství, která může skončit totalitou, varuje např. Karl Popper.[4]

Doporučení[editovat | editovat zdroj]

Pokud nejsou závažné důvody po zachování anonymity, je vhodné u každého zdroje uvádět autora (i v oblasti zdrojů na webových stránkách, které píší zaměstnanci dané instituce), to může vést k tomu, že si dotyčný autor dává větší pozor na to, co píše. Za případné pochybení také nese zodpovědnost a naopak za kvalitní text ocenění (např. v podobě citací).

Například známá Encyclopedia Britannica uvádí u svých textů[5] autory, jejichž profily je možné si rozkliknout[6] a poznat tak jejich kompetenci v dané oblasti (např. i za pomoci ve vyhledávání v databázích Web of Science nebo Google Scholar). Nepotřebuje tak své čtenáře zatěžovat nadbytečným citačním aparátem, jako např. Wikipedie, jejíž pravidlo je, že všechna tvrzení, co nejsou obecně známá by měla být ozdrojována věrohodnými zdroji. Obojí má své výhody i nevýhody. Články na Britannice mohou být čitelnější a je zde jednoduché posoudit kvalitu (podle autora), naopak není snadné je aktualizovat jinými uživateli a čtenář musí v dané oblasti spoléhat pouze na úsudek jednoho autora (a pokud chybí citace, nemůže si ověřit, zda to opravdu tak je). Naopak ve Wikipedii může být těžké zorientovat se v kvalitě ale zase bývá poskytnut citační aparát pro ověření a článek je tvořen za pomoci moudrosti davů (The Wisdom of Crowds).

Obecně platí, že je lepší i v neanonymním zdroji citovat více či méně (i když samozřejmě záleží na žánru viz článek Co citovat a co ne?):

  • Čtenář si informace, které uvádíme může ověřit.
  • V textu přinášíme hodnotné myšlenky konkrétních autorů a ne společnou znalost (to platí např. ve vědeckých článcích).
  • Dobře odlišíme naše myšlenky od myšlenek jiných autorů a chráníme se tak proti obviněním z plagiarismu.
  • Pokud čtenář chce citovat něco z našeho textu ví, co jsou naše tvrzení a kde by měl citovat autory jiné (které citujeme my).

Vědci citují práce svých kolegů zejm. v úvodech vědeckých článků (které poskytují zároveň rešerši relevantní literatury), zároveň bývají opatrní a pokorní ve svých tvrzeních (vyvarují se těch pro která nemají argumenty) viz např. článek Analysis of shared heritability in common disorders of the brain.[7]

Zdroje k dalšímu studiu problematiky[editovat | editovat zdroj]

(možno nainstalovat Google translator do Chromu a jeho pomocí anglické stránky přeložit).

Související články[editovat | editovat zdroj]

Afiliace[editovat | editovat zdroj]

Tento výstup vznikl na Univerzitě Karlově v rámci projektu Specifického vysokoškolského výzkumu 2018 – 260 471.

Reference[editovat | editovat zdroj]