CHKO Blaník a turistika

Z Enviwiki
Verze z 29. 4. 2019, 15:34, kterou vytvořil Admin (diskuse | příspěvky) (added Category:Sport a životní prostředí using HotCat)
(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Pohled na Velký Blaník

Chráněná krajinná oblast Blaník, též CHKO Blaník je oblast ležící v jižní části středních Čech. Byla zřízena v roce 1981 a díky své rozloze 40,3 km2 patří mezi nejmenší chráněné oblasti republiky. Nachází se v nadmořské výšce 360–638 m. n. m. Dominantou oblasti je Velký Blaník, který je opředen pověstmi a na jeho vrcholu se nachází rozhledna. V oblasti je vyhlášeno 5 maloplošných chráněných území (PR Velký Blaník, PR Malý Blaník, PR Podlesí, PP Částrovické rybníky a PP Rybník Louňov). Celková rozloha je 123 ha a je zde vyhlášeno 23 památných stromů.

Pro tuto oblast je typický kopcovitý terén s výrazným prolomem Blanické brázdy, kde protéká řeka Blanice.

Mezi hlavní důvody vyhlášení této chráněné oblasti patří zachování a ochrana harmonické, biologicky vyvážené typické středočeské krajiny s ústřední dominantou Blaníku. Jedná se o jediné velkoplošné území v rámci středních Čech, kde je chráněna typická krajina na přeměněných horninách krystalinikaDoposud zde bylo nalezeno 20 zvláštně chráněných druhů rostlin a 140 druhů živočichů. Krajinu dokresluje charakteristická architektura selských statků, roubených i lidových staveb a také pěkné ukázky sakrálních objektů (www.kondrac.cz, 2019).

Geologie[editovat | editovat zdroj]

CHKO se rozkládá v území českého moldanubika (jeho české větve), která je na severu omezena kutnohorským krystalinikem a na západě se stýká se středočeským plutonem. Významným fenoménem je soustava zlomů Blanické brázdy. Ta je v terénu patrná jako široká sníženina, kterou protéká řeka Blanice. Na zonu Blanické brázdy je také vázáno zrudnění, především polymetalické.

Nejrozšířenější horninou jsou sillimanticko-biotitické pararuly. Dále nacházíme masivní migmatity s výraznými oky živce, muskovit-biotitické pararuly, svorové ruly a svory. Na dalších místech se také nachází biotitické ortoruly, spatřit můžeme i dvojslídné žuly a žuloruly s turmalínem a granátem. V omezené míře se v oblasti objevují místa s intruzivními horninami, které geneticky patří k středočeskému plutonu. Dále je geologicky významná erlanová vložka  v zařízlém údolí Brodce, ve které jsou vyvinuty pseudokrasové útvary (největší známá jeskyně zde dosahuje rozměrů nejméně 10 x 15 m).

Nejvýznamnější geologickou oblastí je zlatodůl Roudný. Jedná se o jedno z nejstarších známých českých ložisek zlata. Přínos zlata hydrotermálními roztoky byl spjat zřejmě s dozvuky intruzivní činnosti, kterou vznikal nedaleký masiv blanické ortoruly a jeho výběžky. Teplé roztoky kolující po puklinách se vysrážely, vznikly křemenné žilky s hojným arzenopyritem, pyritem a zlatem (www.blanik.ochranaprirody.cz, 2019)

Flora[editovat | editovat zdroj]

Nejbohatší je CHKO Blaník především na nejrůznější vodní a mokřadní rostlinná společenstva, která se nacházejí v rybnících a jejich okrajích, potocích nebo na vlhkých lesních cestách či podmáčených loukách. Hodně zastoupená jsou zde společenstva rákosin a vysokých ostřic, která ojediněle ukrývají velmi ohroženou ostřici plstnaplodou. Častěji lze spatřit vachtu trojlistou.

V CHKO se hojně nacházejí mechorosty. V rašelinných lučinách nacházíme např. ostřici šedavou, ostřici obecnou, starček obecný, ptačinec bahenní, violku bahenní, prstnatec májový, suchopýr úzkolistý, všivec bahenní a toliji bahenní. V dalších rašeliništích lze nalézt rosnatku okrouhlistou, suchopýr širolistý nebo vzácně bazanovec kytkokvětý. Většina výše zmíněných rostlin patří mezi silně ohrožené podle Červeného seznamu cévnatých rostlin ČR nebo mezi silně ohrožené podle Červené knihy.

Na loukách a pastvinách můžeme nalézt společenstva smilkových trávníků. Na mělkých skalních podkladech a na skeletovitých půdách se objevují suché trávníky, ve kterých roste vzácný vstavač kukačka.

Na některých výslunných lokalitách jsou dubohabrové a dubolipové háje s pestrým bylinným patrem. Vzácně se setkáváme např. s lilií zlatohlávkou, žindavou evropskou a udatnou lesní (www.blanik.ochranaprirody.cz, 2019).

Fauna[editovat | editovat zdroj]

Na území CHKO jsou nejcennější stanoviště vázaná na vodu, vodní toky, rybníky, tůně, mokřady atd.

V řece Blanici se vyskytují tři druhy velevrubů, kružník severní a hrachovka obecná. Ze suchozemských plžů jsou významné druhy např. sklovatka rudá, hladovka horská, zuboústka sametová, vkroč horský, vrásenka pomezní, hrotice obrácená, vkroč mnohozubý, vkroč útlý nebo zemoun skalní.

Bohatě se zde vyskytují pavouci. Např. nápadný vodouch stříbřitý. Dále se zde vyskytují vážky, např. hlínatka obecná, hlínatka viditá a páskovec kroužkovaný. Také šídlatka hnědá, šidélko znamenané, vážka podhorní nebo vážka jednoskvrná. Z brouků lze zahlédnout střevlíka, drabčíka, mandelinky, nosatce a další. Z kruhoústých se vyskytuje mihule potoční, z ryb například vranka obecná nebo mník jednovousý. Z obojživelníku můžeme najít čolka obecného, rosničku zelenou, kuňku obecnou, skokana ostronosého nebo blatnici skvnitou. Z plazů se vzácně vyskytuje zmije obecná, ještěrka živorodá a užovka hladká.

Mezi významné druhy ptáků se řadí koroptev polní, křepelka polní, moták pochop, jestřáb lesní, sluka lesní, ořešník kropenatý, holub doupňák, kavka obecná, ledňáček říční, sýc rousný, kulíšek nejmenší, výr velký, linduška luční, rákosník proužkovaný. Dále také luňák červený, moták lužní, dudek chocholatý, konipas luční, moudivláček lužní nebo bělořita šedý.

V CHKO žije 40 druhů savců. Ze vzácných např. netopýr černý, netopýr velký, vydra říční nebo veverka obecná. Místy zde žije hraboš mokřadní nebo vzácně myška obecná či rejsek černý (www.blanik.ochranaprirody.cz, 2019).

6 Turistika[editovat | editovat zdroj]

V CHKO Blaník se nachází mnoho památek. Archeologické, církevní i světské objekty jsou významnou součástí krajinného rázu oblasti.

Všechny výše popsané aspekty slouží k přitažlivosti této oblasti pro turistiku. Nejvíce se uplatňuje pěší turistika, spojená s procházkou místní krajinou a především návštěvou dominanty CHKO, rozhledny Velký Blaník.

Velký Blaník - hradiště z doby halštatsko-laténské - fortifikační systém hradiště zahrnuje 2 pásy valů využívající skalní bloky a terénní stupně. V prostoru hradiště později zbudován hrad (zmiňován 1402), využívající keltské opevnění, po jeho dřevěných stavbách nezůstaly stopy (www.blanik.ochranaprirody.cz, 2019).

Blaník je jméno spojené s legendou o svatováclavském vojsku spícím v nitru hory a čekajícím na okamžik, kdy bude třeba českému národu pomoci v nejtěžších chvílích. Takový okamžik zřejmě ještě nenastal a nejspíš ani nenastane. Na přitažlivosti hory to však nijak neubírá, neboť vrchol Blaníku nabízí již více než sto let ještě jinou atrakci -  rozhlednu s výhledem. O vyhlídkové věži na Velkém Blaníku uvažoval Klub českých turistů již v prvních letech činnosti. Turisty však předběhl pražský kardinál Schönborn, který rozhlednu vybudoval v létě roku 1895 na vlastní náklady. Byla to ale jen jednoduchá trámová konstrukce s ochrannou stříškou nad vyhlídkovou plošinou ve výšce 20 m. Přesto se osvědčila a návštěvníci ji využívali až do roku 1936, kdy se zřítila. Novou rozhlednu začal stavět Klub českých turistů ve válečném roce 1940. Blanická rozhledna je dřevěná a krytá šindelem. Od paty až ke špičce měří 30 m a na vyhlídku ve výšce 24 m vede 112 schodů. V jejím přízemí se nachází kamenný stůl, který měl příležitostně sloužit náboženským slavnostem konaným v den svatého Václava (Nouza, 1999).

Hned vedle Velkého Blaníku se také nachází Malý Blaník, kde je zřícenina kaple sv. Maří Magdaleny - stavba polygonální pozdně barokní kaple pochází z roku 1735 a stojí na základech starší stavby. Ve své době byla cílem mariánských poutí. V roce 1780 byla zrušena a propadla zkáze. Na konci 19. století byla přistavěna dřevěná kaplička, dnes dochovaná jen na kresbách a pohlednicích

Další místa, která lze v oblasti navštívit: klášter, zámek a kostel Nanebevzetí P. Marie v Louňovicích pod Blaníkem, kostel svatého Bartoloměje v Kondraci, rotundu svatého Václava v Libouni. Kostel svatého Petra a Pavla v Načeradci. Zde také pozůstatky pozdně gotické tvrze nebo zámek či radnici. A v neposlední radě kostel svatého Josefa ve Velíši (www.blanik.ochranaprirody.cz, 2019).

Navštívit také můžeme nedalekou Geologickou expozici hornin Podblanicka, Muzeum Podblanicka, Podblanickou galerii, Hvězdárnu Vlašim nebo Zámecký park Vlašim a spoustu dalších míst (www.kondrac.cz, 2019).

Použité zdroje[editovat | editovat zdroj]

1. Agentura ochrany přírody a krajiny České republiky [online]. c 2019 [cit. 2019-04-04]. Dostupné z: http://blanik.ochranaprirody.cz/charakteristika-oblasti/geologie/

2. Obec Kondrac [online]. c 2019 [cit. 2019-04-04]. Dostupné z: http://www.kondrac.cz/priroda/chko-blanik

Literatura[editovat | editovat zdroj]

NOUZA, J. Rozhledny Čech, Moravy a Slezska. Liberec: Nakladatelství 555, 1999. ISBN 80-902590-4-9.