Ablace: Porovnání verzí

Z Enviwiki
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Řádek 1: Řádek 1:
 
== Úvod ==
 
== Úvod ==
Základ slova je latinského původu. Ablatio = odnést pryč, snést, odejmout, odchlípit.<ref>http://slovnik-cizich-slov.abz.cz/web.php/slovo/ablace</ref>. Používá se nejen ve vztahu k odtávání ledovců, ale v rámci geologie také pro odnos horninových částic (zvětralin) větrem; vyvátí(Prof. Jan Petránek). Další významy má tento termín například v medicíně.  
+
Základ slova je latinského původu. Ablatio = odnést pryč, snést, odejmout, odchlípit.<ref>http://slovnik-cizich-slov.abz.cz/web.php/slovo/ablace</ref>. Používá se nejen ve vztahu k odtávání ledovců, ale v rámci geologie také pro odnos horninových částic (zvětralin) větrem; vyvátí.<ref>http://www.geology.cz/aplikace/encyklopedie/term.pl?ablace</ref>. Další významy má tento termín například v medicíně.  
 
== Definice ==
 
== Definice ==
 
"Ubývání hmoty ledovce táním nebo sublimací, deštěm a zemským teplem." Od 20. století je ubývání vnitrozemských ledovců i Antarktidy urychleno nárůstem globální teploty.<ref>Braniš, M. (ed.) a kol., 1999: Výkladový slovník vybraných termínů z oblasti ochrany životního prostředí a ekologie. Univerzita Karlova v Praze, nakladatelství Karolinum, 46 stran</ref>.
 
"Ubývání hmoty ledovce táním nebo sublimací, deštěm a zemským teplem." Od 20. století je ubývání vnitrozemských ledovců i Antarktidy urychleno nárůstem globální teploty.<ref>Braniš, M. (ed.) a kol., 1999: Výkladový slovník vybraných termínů z oblasti ochrany životního prostředí a ekologie. Univerzita Karlova v Praze, nakladatelství Karolinum, 46 stran</ref>.

Verze z 12. 1. 2009, 02:49

Úvod

Základ slova je latinského původu. Ablatio = odnést pryč, snést, odejmout, odchlípit.[1]. Používá se nejen ve vztahu k odtávání ledovců, ale v rámci geologie také pro odnos horninových částic (zvětralin) větrem; vyvátí.[2]. Další významy má tento termín například v medicíně.

Definice

"Ubývání hmoty ledovce táním nebo sublimací, deštěm a zemským teplem." Od 20. století je ubývání vnitrozemských ledovců i Antarktidy urychleno nárůstem globální teploty.[3].

Proces ablace

Při tání ledovce dochází k uvolňování velkého objemu vody, která s sebou odnáší značné množství geologického materiálu a dochází tak vlastně k vodní erozi. To platí samozřejmě hlavně pro horské ledovce, které jsou tak zdrojnicí pro tzv. divočící ledovcové řeky a ledovcová jezera.
Ledovce jako otevřené geosystémy mají vstup a výstup. Vztah mezi vstupem a výstupem ledu, firnu a sněhu je označován jako bilance ledovce a je zpravidla vyjadřován ve vodním ekvivalentu (tj. v množství vody vznikající táním). Vstup označujeme jako akumulaci, tj. všechny pochody, které jsou spojeny s přírůstkem sněhu, firnu nebo ledu v ledovci. Výstup označujeme jako ablaci, tj. všechny pochody spojené se ztrátou hmoty v ledovci. Čára oddělující na ledovci zónu akumulace od zóny ablace je označována jako čára rovnováhy [4].

Ablace.jpg 
Vztah mezi zónou akumulace a ablace oddělené čárou rovnováhy[4]


Zdroje

  1. http://slovnik-cizich-slov.abz.cz/web.php/slovo/ablace
  2. http://www.geology.cz/aplikace/encyklopedie/term.pl?ablace
  3. Braniš, M. (ed.) a kol., 1999: Výkladový slovník vybraných termínů z oblasti ochrany životního prostředí a ekologie. Univerzita Karlova v Praze, nakladatelství Karolinum, 46 stran
  4. 4,0 4,1 Grygar, R., Jelínek, J. (2008): Geografie pro technické obory, přednáška 10., Institut Geologického Inženýrství – HGF, VŠB - TU Ostrava (cit. 2008-11-26). Dostupné na: http://geologie.vsb.cz/geomorfologie/Prednasky/10_kapitola.htm

Odkazy

Související stránky

hydrosféra

Externí odkazy

http://geologie.vsb.cz/geomorfologie/Prednasky/10_kapitola.htm

Ledovce - anglická wiki

Literatura

Braniš, M. (ed.) a kol., 1999: Výkladový slovník vybraných termínů z oblasti ochrany životního prostředí a ekologie. Univerzita Karlova v Praze, nakladatelství Karolinum, 46 stran.

Čihař, M., Hřebík, Š., Růžičková, J., Třebický, V. (eds.) (2007): Udržitelný management přírodě blízkých oblastí. Univerzita Karlova v Praze, Přírodovědecká fakulta, Ústav pro životní prostředí, strana 46