Jiří Dlouhý v 17. 2. 2008, 11:49

2008-02-17T11:49:04Z

← Starší verze		Verze z 17. 2. 2008, 13:49
Řádek 35:		Řádek 35:

	**Za určitých okolností však kontakt náboženství vede k střetům.		**Za určitých okolností však kontakt náboženství vede k střetům.

			{{upravit Martin}}
			[[Kategorie:Globalizace]]

Admin v 1. 12. 2007, 13:10

2007-12-01T13:10:21Z

← Starší verze		Verze z 1. 12. 2007, 15:10
Řádek 10:		Řádek 10:
	*Jedním z charakteristických globálních jevů je reprivatizace a repolitizace náboženství – celosvětový masivní návrat náboženství do veřejného a politického života. Tváří v tvář této skutečnosti bylo třeba revidovat donedávna velmi rozšířená myšlenková schémata:		*Jedním z charakteristických globálních jevů je reprivatizace a repolitizace náboženství – celosvětový masivní návrat náboženství do veřejného a politického života. Tváří v tvář této skutečnosti bylo třeba revidovat donedávna velmi rozšířená myšlenková schémata:

	**je třeba opustit či radikálně reinterpretovat „paradigma sekularizace“		** je třeba opustit či radikálně reinterpretovat „paradigma sekularizace“

	**vztah náboženství a politiky už nelze vnímat paradigmatem „oddělení církve a státu“.		** vztah náboženství a politiky už nelze vnímat paradigmatem „oddělení církve a státu“.

Admin: Nová stránka: Globalizace neznamená jen celosvětové rozšíření jedné (západní, „moderní“) civilizace, jejích hodnot a životního stylu, nýbrž spíš vznik kvalitativně nové c...

2007-12-01T13:09:32Z

Nová stránka: Globalizace neznamená jen celosvětové rozšíření jedné (západní, „moderní“) civilizace, jejích hodnot a životního stylu, nýbrž spíš vznik kvalitativně nové c...

Nová stránka

Globalizace neznamená jen celosvětové rozšíření jedné (západní, „moderní“) civilizace, jejích hodnot a životního stylu, nýbrž spíš vznik kvalitativně nové civilizace, která poznamenává a proměňuje i tu společnost, z níž dynamika vzájemného propojování „světů“ původně vycházela. Západní civilizace uvolnila síly, které v odlišných kulturních kontextech působí jinak, než Západ očekával a byl zvyklý. „Pohyb modernizace“ vyvolává i dramatické obranné reakce a také řadu důsledků, které nejsou řešitelné jinak, než v opravdu globálním měřítku. Přijmout taková řešení předpokládá konsensus, pohled z širší perspektivy, tedy také schopnost překročit myšlenková schémata, která Západ považoval za samozřejmá.

Zpočátku pochopitelně převažovaly analýzy ekonomických faktorů a politických důsledků globalizace. V poslední době se však obrací zájem i k souvislostem kulturním a duchovním. Proces globalizace totiž zasahuje také sféru hodnotové orientace, životního stylu a způsobu vnímání světa – a tyto změny v duchovní oblasti se zpětně promítají i do jednání lidí ve sféře ekonomie a politiky.

Průkopníkem sociokulturních analýz globalizace je zejména pittsburgský sociolog Roland Robertson. Globalizace podle Robertsona má charakter paradoxu, přináší zároveň absolutizaci i relativizaci. Jde o „univerzalizaci partikulárního“ – globální rozšíření západní kultury, vyrostlé z křesťanských základů a zároveň o „partikularizaci univerzálního“ – západní kultura se těsněji setkává s ostatními kulturami, její nárok na univerzální platnost naráží na fakt plurality a je tím relativizován. Tento paradox se promítá i do osudů náboženství: jejich podoba i jejich sociální role se prudce mění, některé formy slábnou, zatímco jiné se prudce rozvíjejí.

Robertson jako jeden z prvních věnoval pozornost tématu „náboženství a globalizace“. Zatímco před třiceti lety se ještě mnoho sociologů v duchu tehdy převládající teze o sekularizaci domnívalo, že role náboženství bude v budoucnosti celosvětově rapidně slábnout, Robertson už v sedmdesátých letech předpověděl, že náboženství si nejen udrží svůj sociální význam v postindustriální společnosti, nýbrž že právě v procesu globalizace může sehrát významnou roli. Robertson odmítl představu, že to, co jsme pozorovali v moderní západní společnosti – vydělení náboženství jako samostatného dílčího sektoru a jeho oddělení od politiky, „privatizaci náboženství“ – můžeme pokládat za obecný jev. Mnozí předpokládali, že to, co prožívá Evropa, musí dřív nebo později přijmout celý svět. Opustíme-li však předsudek eurocentrického výkladu dějin, zjistíme, že v globálním měřítku je evropský vývoj – a platí to zejména o náboženské situaci – daleko spíše izolovanou výjimkou než univerzálním jevem. Nezápadní kultury sice převzaly osvícenstvím vytvořený západní koncept „náboženství“, avšak naplnily ho záhy zcela odlišným obsahem. Náboženství se stalo jedním z nejvýznamnějších nositelů skupinové identity. Zejména tam, kde se různé skupiny cítily ohroženy unifikujícím tlakem globalizace, náboženství prožila revitalizaci a repolitizaci – a tato skutečnost se stala vskutku globálním jevem.
V naší úvaze se stručně dotkneme několika tezí, které lze odvodit z úvah a výzkumů celé řady předních soudobých sociologů, religionistů a politologů:

*Jedním z charakteristických globálních jevů je reprivatizace a repolitizace náboženství – celosvětový masivní návrat náboženství do veřejného a politického života. Tváří v tvář této skutečnosti bylo třeba revidovat donedávna velmi rozšířená myšlenková schémata:

**je třeba opustit či radikálně reinterpretovat „paradigma sekularizace“

**vztah náboženství a politiky už nelze vnímat paradigmatem „oddělení církve a státu“.

*Proces globalizace působí změny sociálních rolí náboženství v několikerém směru:

**Globalizace vede k náboženské pluralitě, v řadě společností mizí monopolní postavení náboženských organizací, relativizují se jejich nároky na univerzalitu. S oslabením tradičních náboženských struktur se šíří jak náboženský individualismus, tak alternativní formy náboženství a funkcionální alternativy náboženství.

**V pluralitní společnosti se utvářejí nové podoby tradičních náboženství a ty pak zpětně ovlivňují původní komunity.

**Globalizace a její průvodní jevy vyvolávají jako reakci náboženský fundamentalismus, který někdy nabývá forem fanatismu.

**Globalizace napomáhá růstu vlivu „globálních náboženských vůdců“.

*Globalizace vede k posilování vzájemného kontaktu náboženství

**Vzájemný kontakt náboženství někdy posiluje synkretismus a „vícečetnou náboženskou identitu“.

**Rostou ekumenické snahy a snahy o mezináboženský dialog.

**Objevují se snahy o dialog a spolupráci mezi politickými a náboženskými elitami, od náboženství se čeká „spiritualita globalizace“, péče o „etické minimum“ a kritický korektiv negativních či jednostranných dopadů globalizace.

**Za určitých okolností však kontakt náboženství vede k střetům.

Změny v duchovní oblasti - Historie editací

Jiří Dlouhý v 17. 2. 2008, 11:49

Admin v 1. 12. 2007, 13:10

Admin: Nová stránka: Globalizace neznamená jen celosvětové rozšíření jedné (západní, „moderní“) civilizace, jejích hodnot a životního stylu, nýbrž spíš vznik kvali­tativně nové c...

Admin: Nová stránka: Globalizace neznamená jen celosvětové rozšíření jedné (západní, „moderní“) civilizace, jejích hodnot a životního stylu, nýbrž spíš vznik kvalitativně nové c...