Naše společná budoucnost - Historie editací

Eduard v 5. 1. 2015, 15:40

2015-01-05T15:40:42Z

← Starší verze		Verze z 5. 1. 2015, 17:40
Řádek 1:		Řádek 1:
	Světová komise Organizace spojených národů pro životní prostředí a rozvoj ''(United Nations World Commission on Environment and Development - WCED)'' vydala v roce 1987 studii (zprávu) '''Naše společná budoucnost''' (Our common future), která je známá také jako Zpráva Brundtlandové ''(Brundtland report)''. Její výsledek zní: Ekonomický rozvoj se v žádném případě nesmí zastavit, naděje je naopak v jeho urychlení. Je však třeba změnit jeho podobu: rozvoj se musí stát trvale udržitelným. Tato závěrečná zpráva je výsledek čtyřleté práce Komise, která probíhala pod vedením norské ministerské předsedkyně Gro Harlem Brundtland v letech 1983 až 1987. Studie byla vydána v roce 1987 nakladatelstvím Oxford University Press. Byla předložena 42. zasedání Valného shromáždění [[OSN]] (The General Assembly OSN). Stala se důležitým milníkem ve vývoji ochrany životního prostředí. Zabývá se soudobou environmentální problematikou, etabluje a definuje pojem [[udržitelný rozvoj\|udržitelného rozvoje]] ''(sustainable development)'' jako: ,,takový rozvoj, který naplňuje potřeby přítomných generací, aniž by ohrozil schopnost budoucích generací naplňovat potřeby své."<ref>Naše společná budoucnost: Světová komise pro životní prostředí a rozvoj. z anglického originálu přeložil Pavel Korčák. – 1. vyd. – Praha: Academia, 1991. – 297 s. ISBN 80-85368-07-2</ref>		Světová komise Organizace spojených národů pro životní prostředí a rozvoj ''(United Nations World Commission on Environment and Development - WCED)'' vydala v roce 1987 studii (zprávu) '''Naše společná budoucnost''' (Our common future), která je známá také jako Zpráva Brundtlandové ''(Brundtland report)''. Její výsledek zní: Ekonomický rozvoj se v žádném případě nesmí zastavit, naděje je naopak v jeho urychlení. Je však třeba změnit jeho podobu: rozvoj se musí stát trvale udržitelným. Tato závěrečná zpráva je výsledek čtyřleté práce Komise, která probíhala pod vedením norské ministerské předsedkyně Gro Harlem Brundtland v letech 1983 až 1987. Studie byla vydána v roce 1987 nakladatelstvím Oxford University Press. Byla předložena 42. zasedání Valného shromáždění [[OSN]] (The General Assembly OSN). Stala se důležitým milníkem ve vývoji ochrany životního prostředí. Dočkala se řady vydání a byla přeložena do mnoha jazyků ([http://www.worldcat.org/oclc/15489268 viz údaje o jednotlivých vydáních]). Zabývá se soudobou environmentální problematikou, etabluje a definuje pojem [[udržitelný rozvoj\|udržitelného rozvoje]] ''(sustainable development)'' jako: ,,takový rozvoj, který naplňuje potřeby přítomných generací, aniž by ohrozil schopnost budoucích generací naplňovat potřeby své."<ref>Naše společná budoucnost: Světová komise pro životní prostředí a rozvoj. z anglického originálu přeložil Pavel Korčák. – 1. vyd. – Praha: Academia, 1991. – 297 s. ISBN 80-85368-07-2</ref>

	==Návaznost==		==Návaznost==

Eduard: Rozšíření hesla

2014-12-23T19:51:12Z

Rozšíření hesla

@@ Řádek 1: / Řádek 1: @@
-Výsledná práce [[WCED|Světové komise pro životní prostředí a rozvoj]]. Říká se jí také „zpráva Brundtlandové“.
+Světová komise Organizace spojených národů pro životní prostředí a rozvoj ''(United Nations World Commission on Environment and Development - WCED)'' vydala v roce 1987 studii (zprávu) '''Naše společná budoucnost''' (Our common future), která je známá také jako Zpráva Brundtlandové ''(Brundtland report)''. Její výsledek zní: Ekonomický rozvoj se v žádném případě nesmí zastavit, naděje je naopak v jeho urychlení. Je však třeba změnit jeho podobu: rozvoj se musí stát trvale udržitelným. Tato závěrečná zpráva  je výsledek čtyřleté práce Komise, která probíhala pod vedením norské ministerské předsedkyně Gro Harlem Brundtland v letech 1983 až 1987. Studie byla vydána v roce 1987 nakladatelstvím Oxford University Press. Byla předložena 42. zasedání Valného shromáždění [[OSN]] (The General Assembly OSN). Stala se důležitým milníkem ve vývoji ochrany životního prostředí. Zabývá se soudobou environmentální problematikou, etabluje a definuje pojem [[udržitelný rozvoj|udržitelného rozvoje]] ''(sustainable development)'' jako: ,,takový rozvoj, který naplňuje potřeby přítomných generací, aniž by ohrozil schopnost budoucích generací naplňovat potřeby své."<ref>Naše společná budoucnost: Světová komise pro životní prostředí a rozvoj. z anglického originálu přeložil Pavel Korčák. – 1. vyd. – Praha: Academia, 1991. – 297 s. ISBN 80-85368-07-2</ref>
-Její výsledek zní: Ekonomický rozvoj se v žádném případě nesmí zastavit, naděje je naopak v jeho urychlení. Je však třeba změnit jeho podobu: rozvoj se musí stát trvale udržitelným. Na podzim roku 1987 předložila komise Brundtlandové svou zprávu Naše společná budoucnost 42. zasedání Valného shromáždění OSN. V textu této zprávy se poprvé objevil výraz [[udržitelný rozvoj]].
+==Návaznost==
-''Meze růstu'' dospěly k tomu, že zátěž prostředí je přímo úměrná počtu lidí a jejich materiální úrovni, která je výsledkem hospodářského růstu. Základem pro tento závěr bylo zjištění, že ukazatele znečištění a čerpání zdrojů na jedné straně a ukazatele produkce, spotřeby, hospodářského výkonu ([[hrubý domácí produkt]]) a podobně na straně druhé rostly paralelně po celou sledovanou dobu, tedy od začátku století až do konce šedesátých let.
+''Meze růstu'' (Limits to growth) dospěly k tomu, že zátěž prostředí je přímo úměrná počtu lidí a jejich materiální úrovni, která je výsledkem hospodářského růstu. Základem pro tento závěr bylo zjištění, že ukazatele znečištění a čerpání zdrojů na jedné straně a ukazatele produkce, spotřeby, hospodářského výkonu ([[hrubý domácí produkt]]) a podobně na straně druhé rostly paralelně po celou sledovanou dobu, tedy od začátku století až do konce šedesátých let.
-Koncepce [[udržitelný rozvoj|udržitelného rozvoje]] přichází s tím, že tato zdánlivě fatální rovnoběžnost není nevyhnutelná. Celková zátěž prostředí totiž závisí ještě na třetím faktoru, jímž je [[ekologická náročnost technologických postupů]], které zajišťují danou životní úroveň. Hospodářský růst, tak jak je měřen hrubým domácím produktem, může pokračovat, aniž by se úměrně zvyšovala zátěž prostředí. Spotřeba energie, materiálů, produkce odpadů nemusí růst - dokonce se může snižovat.
+==Struktura dokumentu==
 [[Kategorie:Dokumenty udržitelného rozvoje]]

Jiří Dlouhý v 17. 2. 2008, 15:27

2008-02-17T15:27:20Z

← Starší verze		Verze z 17. 2. 2008, 17:27
Řádek 6:		Řádek 6:

	Koncepce [[udržitelný rozvoj\|udržitelného rozvoje]] přichází s tím, že tato zdánlivě fatální rovnoběžnost není nevyhnutelná. Celková zátěž prostředí totiž závisí ještě na třetím faktoru, jímž je [[ekologická náročnost technologických postupů]], které zajišťují danou životní úroveň. Hospodářský růst, tak jak je měřen hrubým domácím produktem, může pokračovat, aniž by se úměrně zvyšovala zátěž prostředí. Spotřeba energie, materiálů, produkce odpadů nemusí růst - dokonce se může snižovat.		Koncepce [[udržitelný rozvoj\|udržitelného rozvoje]] přichází s tím, že tato zdánlivě fatální rovnoběžnost není nevyhnutelná. Celková zátěž prostředí totiž závisí ještě na třetím faktoru, jímž je [[ekologická náročnost technologických postupů]], které zajišťují danou životní úroveň. Hospodářský růst, tak jak je měřen hrubým domácím produktem, může pokračovat, aniž by se úměrně zvyšovala zátěž prostředí. Spotřeba energie, materiálů, produkce odpadů nemusí růst - dokonce se může snižovat.

			[[Kategorie:Dokumenty udržitelného rozvoje]]

Bedřich Moldan v 30. 1. 2008, 22:29

2008-01-30T22:29:00Z

← Starší verze		Verze z 31. 1. 2008, 00:29
Řádek 1:		Řádek 1:
	Říká se jí také „zpráva Brundtlandové“.		Výsledná práce [[WCED\|Světové komise pro životní prostředí a rozvoj]]. Říká se jí také „zpráva Brundtlandové“.

	Její výsledek zní: Ekonomický rozvoj se v žádném případě nesmí zastavit, naděje je naopak v jeho urychlení. Je však třeba změnit jeho podobu: rozvoj se musí stát trvale udržitelným. Na podzim roku 1987 předložila komise Brundtlandové svou zprávu Naše společná budoucnost 42. zasedání Valného shromáždění OSN. V textu této zprávy se poprvé objevil výraz [[udržitelný rozvoj]].		Její výsledek zní: Ekonomický rozvoj se v žádném případě nesmí zastavit, naděje je naopak v jeho urychlení. Je však třeba změnit jeho podobu: rozvoj se musí stát trvale udržitelným. Na podzim roku 1987 předložila komise Brundtlandové svou zprávu Naše společná budoucnost 42. zasedání Valného shromáždění OSN. V textu této zprávy se poprvé objevil výraz [[udržitelný rozvoj]].

Bedřich Moldan: Nová stránka: Říká se jí také „zpráva Brundtlandové“. Její výsledek zní: Ekonomický rozvoj se v žádném případě nesmí zastavit, naděje je naopak v jeho urychlení. Je však...

2008-01-30T22:26:22Z

Nová stránka: Říká se jí také „zpráva Brundtlandové“. Její výsledek zní: Ekonomický rozvoj se v žádném případě nesmí zastavit, naděje je naopak v jeho urychlení. Je však...

Nová stránka

Říká se jí také „zpráva Brundtlandové“.

Její výsledek zní: Ekonomický rozvoj se v žádném případě nesmí zastavit, naděje je naopak v jeho urychlení. Je však třeba změnit jeho podobu: rozvoj se musí stát trvale udržitelným. Na podzim roku 1987 předložila komise Brundtlandové svou zprávu Naše společná budoucnost 42. zasedání Valného shromáždění OSN. V textu této zprávy se poprvé objevil výraz [[udržitelný rozvoj]].

''Meze růstu'' dospěly k tomu, že zátěž prostředí je přímo úměrná počtu lidí a jejich materiální úrovni, která je výsledkem hospodářského růstu. Základem pro tento závěr bylo zjištění, že ukazatele znečištění a čerpání zdrojů na jedné straně a ukazatele produkce, spotřeby, hospodářského výkonu ([[hrubý domácí produkt]]) a podobně na straně druhé rostly paralelně po celou sledovanou dobu, tedy od začátku století až do konce šedesátých let.

Koncepce [[udržitelný rozvoj|udržitelného rozvoje]] přichází s tím, že tato zdánlivě fatální rovnoběžnost není nevyhnutelná. Celková zátěž prostředí totiž závisí ještě na třetím faktoru, jímž je [[ekologická náročnost technologických postupů]], které zajišťují danou životní úroveň. Hospodářský růst, tak jak je měřen hrubým domácím produktem, může pokračovat, aniž by se úměrně zvyšovala zátěž prostředí. Spotřeba energie, materiálů, produkce odpadů nemusí růst - dokonce se může snižovat.