Ekologie a utváření sociálního klimatu - Historie editací

JaDlo: úpravy textu, aktualizace

2019-02-25T10:34:24Z

úpravy textu, aktualizace

← Starší verze		Verze z 25. 2. 2019, 12:34
Řádek 1:		Řádek 1:
	== (Historická, analytická) reflexe ekologického myšlení dle Foucaulta ==		==(Historická, analytická) reflexe ekologického myšlení dle Foucaulta==

	Rozvoj environmentálních věd, mezi které počítáme ~~konglomerát disciplin~~ jako [[w:cs:biologie\|biologie]], [[w:cs:geografie\|geografie]], [[w:cs:geologie\|geologie]], [[w:cs:evoluční teorie\|evoluční teorie]] a především [[ekologie]], je prokazatelně ~~vzájmeně~~ propojen se vznikem „environmentální filosofie“, která výsledky vědeckého poznání spojuje do celku „názoru“. ~~Způsob prosazování vědních oborů~~ a utváření sociálního klimatu, ~~jejich vzájemné ovlivňování,~~ ukazuje Foucaultovo schéma<ref>Foucault, M.: Myšlení vnějšku, Praha, Hermann&synové 2003.</ref>: skrytý pojem „biomoc“ se objevuje současně s biologií, což není náhodné – ve svém úspěchu i působení se posilují. Ústřední postavení lékařských věd v moderních společnostech vede k rozlišování toho, co je normální a patologické, a následnému „mocenskému“ tlaku na ukáznění těla a ~~regulace společenství~~. ~~Existuje~~ analogie mezi medicínou a ekologií: medikalizace a ekologizace jsou dvě strany téhož vývojového procesu, které usilují o nové formy sociální kontroly, medicína se soustřeďuje na interní metabolismus lidského organismu, ekologie na externí, mezi člověkem a přírodou. ~~Stejné schéma lze dosadit pro ekologii a~~ „ekomoc“<ref>Keulartz, J. (1998): Struggle for Nature. A Critique of Radical Ecology. Routledge, London/New York, ISBN 0-415-18094-5, ISBN 0-415-18093-7 (váz.).</ref>		Rozvoj environmentálních věd, mezi které počítáme obory jako [[w:cs:biologie\|biologie]], [[w:cs:geografie\|geografie]], [[w:cs:geologie\|geologie]], [[w:cs:evoluční teorie\|evoluční teorie]] a především [[ekologie]], je prokazatelně vzájemně propojen se vznikem „environmentální filosofie“, která výsledky vědeckého poznání spojuje do celku „názoru“. Tyto vědní obory se prosazují a působí tak i na utváření sociálního klimatu, jak ukazuje Foucaultovo schéma<ref>Foucault, M.: Myšlení vnějšku, Praha, Hermann&synové 2003.</ref>: skrytý pojem „biomoc“ se objevuje současně s biologií, což není náhodné – ve svém úspěchu i působení se posilují. Ústřední postavení lékařských věd v moderních společnostech pak vede k rozlišování toho, co je normální a patologické, a následnému „mocenskému“ tlaku na ukáznění těla a regulaci dalších pravidel v rámci lidské společnosti. V této souvislosti existuje také analogie mezi medicínou a ekologií: medikalizace a ekologizace jsou dvě strany téhož vývojového procesu, které usilují o nové formy sociální kontroly; medicína se soustřeďuje na interní metabolismus lidského organismu, ekologie na externí vztahy, vznikající mezi člověkem a přírodou. Podle tohoto schématu by ekologie mohla být spojena s pojmem „ekomoc“<ref>Keulartz, J. (1998): Struggle for Nature. A Critique of Radical Ecology. Routledge, London/New York, ISBN 0-415-18094-5, ISBN 0-415-18093-7 (váz.).</ref> - její principy mohou být inspirací, či dokonce klást požadavky na uspořádání lidských aktivit nebo společnosti jako takové.

			{\| border="2"
	{\|border = 2
	\|[[w:cs:Biologie\|Biologie]]		\|[[w:cs:Biologie\|Biologie]]
	\|[[Vědy o člověku]]		\|[[Vědy o člověku]]
Řádek 18:		Řádek 17:
	\|}		\|}

	== Témata ==		==Témata==

	[[Nepřípustné využití ekologických principů za hranicemi discipliny]]		[[Nepřípustné využití ekologických principů za hranicemi discipliny\|Využití ekologických principů za hranicemi discipliny]]

	== Příklady pro výuku ==		==Příklady pro výuku==

	~~[http:~~/~~/botany.natur.cuni.cz/pdf/geobot.pdf Ekologická botanika] - čtení z učebnice~~		<br />

	== Zdroje ==		==Zdroje==
	<references/>		<references />

	[[Kategorie:Pojmy prostředí]] [[Kategorie:Ekologie]]		[[Kategorie:Pojmy prostředí]]
			[[Kategorie:Ekologie]]

	{{licence cc\|Dlouhá, Jana}}		{{licence cc\|Dlouhá, Jana}}

Admin: /* (Historická, analytická) reflexe ekologického myšlení dle Foucaulta */

2016-05-14T19:26:07Z

(Historická, analytická) reflexe ekologického myšlení dle Foucaulta

← Starší verze		Verze z 14. 5. 2016, 21:26
Řádek 1:		Řádek 1:
	== (Historická, analytická) reflexe ekologického myšlení dle Foucaulta ==		== (Historická, analytická) reflexe ekologického myšlení dle Foucaulta ==

	Rozvoj environmentálních věd, mezi které počítáme konglomerát disciplin jako [[biologie]], [[geografie]], [[geologie]], [[evoluční teorie]] a především [[ekologie]], je prokazatelně vzájmeně propojen se vznikem „environmentální filosofie“, která výsledky vědeckého poznání spojuje do celku „názoru“. Způsob prosazování vědních oborů a utváření sociálního klimatu, jejich vzájemné ovlivňování, ukazuje Foucaultovo schéma<ref>Foucault, M.: Myšlení vnějšku, Praha, Hermann&synové 2003.</ref>: skrytý pojem „biomoc“ se objevuje současně s biologií, což není náhodné – ve svém úspěchu i působení se posilují. Ústřední postavení lékařských věd v moderních společnostech vede k rozlišování toho, co je normální a patologické, a následnému „mocenskému“ tlaku na ukáznění těla a regulace společenství. Existuje analogie mezi medicínou a ekologií: medikalizace a ekologizace jsou dvě strany téhož vývojového procesu, které usilují o nové formy sociální kontroly, medicína se soustřeďuje na interní metabolismus lidského organismu, ekologie na externí, mezi člověkem a přírodou. Stejné schéma lze dosadit pro ekologii a „ekomoc“<ref>Keulartz, J. (1998): Struggle for Nature. A Critique of Radical Ecology. Routledge, London/New York, ISBN 0-415-18094-5, ISBN 0-415-18093-7 (váz.).</ref>		Rozvoj environmentálních věd, mezi které počítáme konglomerát disciplin jako [[w:cs:biologie\|biologie]], [[w:cs:geografie\|geografie]], [[w:cs:geologie\|geologie]], [[w:cs:evoluční teorie\|evoluční teorie]] a především [[ekologie]], je prokazatelně vzájmeně propojen se vznikem „environmentální filosofie“, která výsledky vědeckého poznání spojuje do celku „názoru“. Způsob prosazování vědních oborů a utváření sociálního klimatu, jejich vzájemné ovlivňování, ukazuje Foucaultovo schéma<ref>Foucault, M.: Myšlení vnějšku, Praha, Hermann&synové 2003.</ref>: skrytý pojem „biomoc“ se objevuje současně s biologií, což není náhodné – ve svém úspěchu i působení se posilují. Ústřední postavení lékařských věd v moderních společnostech vede k rozlišování toho, co je normální a patologické, a následnému „mocenskému“ tlaku na ukáznění těla a regulace společenství. Existuje analogie mezi medicínou a ekologií: medikalizace a ekologizace jsou dvě strany téhož vývojového procesu, které usilují o nové formy sociální kontroly, medicína se soustřeďuje na interní metabolismus lidského organismu, ekologie na externí, mezi člověkem a přírodou. Stejné schéma lze dosadit pro ekologii a „ekomoc“<ref>Keulartz, J. (1998): Struggle for Nature. A Critique of Radical Ecology. Routledge, London/New York, ISBN 0-415-18094-5, ISBN 0-415-18093-7 (váz.).</ref>


	{\|border = 2		{\|border = 2
	\|[[Biologie]]		\|[[w:cs:Biologie\|Biologie]]
	\|[[Vědy o člověku]]		\|[[Vědy o člověku]]
	\|Biomoc		\|Biomoc
Řádek 14:		Řádek 14:
	\|-		\|-
	\|[[Ekologie]]		\|[[Ekologie]]
	\|[[Sociální vědy]]		\|[[w:cs:Sociální vědy\|Sociální vědy]]
	\|[[Biopolitika]]		\|[[Biopolitika]]
	\|}		\|}


	== Témata ==		== Témata ==

JaDlo v 2. 12. 2010, 20:50

2010-12-02T20:50:38Z

← Starší verze		Verze z 2. 12. 2010, 22:50
Řádek 1:		Řádek 1:
	== (Historická, analytická) reflexe ekologického myšlení ==		== (Historická, analytická) reflexe ekologického myšlení dle Foucaulta ==

	Rozvoj environmentálních věd, mezi které počítáme konglomerát disciplin jako [[biologie]], [[geografie]], [[geologie]], [[evoluční teorie]] a především [[ekologie]], je prokazatelně vzájmeně propojen se vznikem „environmentální filosofie“, která výsledky vědeckého poznání spojuje do celku „názoru“. Způsob prosazování vědních oborů a utváření sociálního klimatu, jejich vzájemné ovlivňování, ukazuje Foucaultovo schéma: skrytý pojem „biomoc“ se objevuje současně s biologií, což není náhodné – ve svém úspěchu i působení se posilují. Ústřední postavení lékařských věd v moderních společnostech vede k rozlišování toho, co je normální a patologické, a následnému „mocenskému“ tlaku na ukáznění těla a regulace společenství. Existuje analogie mezi medicínou a ekologií: medikalizace a ekologizace jsou dvě strany téhož vývojového procesu, které usilují o nové formy sociální kontroly, medicína se soustřeďuje na interní metabolismus lidského organismu, ekologie na externí, mezi člověkem a přírodou. Stejné schéma lze dosadit pro ekologii a „ekomoc“<ref>Keulartz, J. (1998): Struggle for Nature. A Critique of Radical Ecology. Routledge, London/New York, ISBN 0-415-18094-5, ISBN 0-415-18093-7 (váz.).</ref>		Rozvoj environmentálních věd, mezi které počítáme konglomerát disciplin jako [[biologie]], [[geografie]], [[geologie]], [[evoluční teorie]] a především [[ekologie]], je prokazatelně vzájmeně propojen se vznikem „environmentální filosofie“, která výsledky vědeckého poznání spojuje do celku „názoru“. Způsob prosazování vědních oborů a utváření sociálního klimatu, jejich vzájemné ovlivňování, ukazuje Foucaultovo schéma<ref>Foucault, M.: Myšlení vnějšku, Praha, Hermann&synové 2003.</ref>: skrytý pojem „biomoc“ se objevuje současně s biologií, což není náhodné – ve svém úspěchu i působení se posilují. Ústřední postavení lékařských věd v moderních společnostech vede k rozlišování toho, co je normální a patologické, a následnému „mocenskému“ tlaku na ukáznění těla a regulace společenství. Existuje analogie mezi medicínou a ekologií: medikalizace a ekologizace jsou dvě strany téhož vývojového procesu, které usilují o nové formy sociální kontroly, medicína se soustřeďuje na interní metabolismus lidského organismu, ekologie na externí, mezi člověkem a přírodou. Stejné schéma lze dosadit pro ekologii a „ekomoc“<ref>Keulartz, J. (1998): Struggle for Nature. A Critique of Radical Ecology. Routledge, London/New York, ISBN 0-415-18094-5, ISBN 0-415-18093-7 (váz.).</ref>


Řádek 21:		Řádek 21:
	== Témata ==		== Témata ==

	[[~~Využití~~ ekologických principů za hranicemi discipliny ~~- nebezpečí ideologizace~~]]		[[Nepřípustné využití ekologických principů za hranicemi discipliny]]

	== Příklady pro výuku ==		== Příklady pro výuku ==
Řádek 31:		Řádek 31:

	[[Kategorie:Pojmy prostředí]] [[Kategorie:Ekologie]]		[[Kategorie:Pojmy prostředí]] [[Kategorie:Ekologie]]

			{{licence cc\|Dlouhá, Jana}}

Jiří Dlouhý v 22. 2. 2008, 09:54

2008-02-22T09:54:44Z

← Starší verze		Verze z 22. 2. 2008, 11:54
Řádek 30:		Řádek 30:
	<references/>		<references/>

	[[Kategorie:Pojmy prostředí]] [[Kategorie:~~Vědy o prostředí~~]]		[[Kategorie:Pojmy prostředí]] [[Kategorie:Ekologie]]

Jiří Dlouhý v 17. 2. 2008, 07:03

2008-02-17T07:03:00Z

← Starší verze		Verze z 17. 2. 2008, 09:03
Řádek 30:		Řádek 30:
	<references/>		<references/>

	[[Kategorie:Pojmy prostředí]]		[[Kategorie:Pojmy prostředí]] [[Kategorie:Vědy o prostředí]]

Jiří Dlouhý v 17. 2. 2008, 07:01

2008-02-17T07:01:06Z

← Starší verze		Verze z 17. 2. 2008, 09:01
Řádek 1:		Řádek 1:
	== (Historická, analytická) reflexe ekologického myšlení ==		== (Historická, analytická) reflexe ekologického myšlení ==

	Rozvoj environmentálních věd, mezi které počítáme konglomerát disciplin jako [[biologie]], [[geografie]], [[geologie]], [[evoluční teorie]] a především [[ekologie]], je prokazatelně vzájmeně propojen se vznikem „environmentální filosofie“, která výsledky vědeckého poznání spojuje do celku „názoru“. Způsob prosazování vědních oborů a utváření sociálního klimatu, jejich vzájemné ovlivňování, ukazuje Foucaultovo schéma: skrytý pojem „biomoc“ se objevuje současně s biologií, což není náhodné – ve svém úspěchu i působení se posilují. Ústřední postavení lékařských věd v moderních společnostech vede k rozlišování toho, co je normální a patologické, a následnému „mocenskému“ tlaku na ukáznění těla a regulace společenství. Existuje analogie mezi medicínou a ekologií: medikalizace a ekologizace jsou dvě strany téhož vývojového procesu, které usilují o nové formy sociální kontroly, medicína se soustřeďuje na interní metabolismus lidského organismu, ekologie na externí, mezi člověkem a přírodou. Stejné schéma lze dosadit pro ekologii a „ekomoc“ (Keulartz, J., 1998):		Rozvoj environmentálních věd, mezi které počítáme konglomerát disciplin jako [[biologie]], [[geografie]], [[geologie]], [[evoluční teorie]] a především [[ekologie]], je prokazatelně vzájmeně propojen se vznikem „environmentální filosofie“, která výsledky vědeckého poznání spojuje do celku „názoru“. Způsob prosazování vědních oborů a utváření sociálního klimatu, jejich vzájemné ovlivňování, ukazuje Foucaultovo schéma: skrytý pojem „biomoc“ se objevuje současně s biologií, což není náhodné – ve svém úspěchu i působení se posilují. Ústřední postavení lékařských věd v moderních společnostech vede k rozlišování toho, co je normální a patologické, a následnému „mocenskému“ tlaku na ukáznění těla a regulace společenství. Existuje analogie mezi medicínou a ekologií: medikalizace a ekologizace jsou dvě strany téhož vývojového procesu, které usilují o nové formy sociální kontroly, medicína se soustřeďuje na interní metabolismus lidského organismu, ekologie na externí, mezi člověkem a přírodou. Stejné schéma lze dosadit pro ekologii a „ekomoc“<ref>Keulartz, J. (1998): Struggle for Nature. A Critique of Radical Ecology. Routledge, London/New York, ISBN 0-415-18094-5, ISBN 0-415-18093-7 (váz.).</ref>


Řádek 28:		Řádek 28:

	== Zdroje ==		== Zdroje ==
			<references/>

	~~Keulartz, J. (1998)~~: ~~Struggle for Nature. A Critique of Radical Ecology. Routledge, London/New York, ISBN 0-415-18094-5, ISBN 0-415-18093-7 (váz.).~~		[[Kategorie:Pojmy prostředí]]

Jiří Dlouhý: odstranění duplicit + doplnění linků

2008-02-02T09:00:40Z

odstranění duplicit + doplnění linků

← Starší verze		Verze z 2. 2. 2008, 11:00
Řádek 1:		Řádek 1:
	~~== Ekologie ==~~

	~~Ekologie - odvozeno z řeckého "oikos", což znamená domov; má tedy být studiem "domácího života organismů". Zabývá se vzájemným působením mezi organismy a jejich prostředím.~~

	Ekologie si uvědomuje životně důležité vazby mezi organismy a jejich prostředím (rostliny, na nich závislí živočichové, s nimi spojené toky chemických látek a působení fyzikálních faktorů prostředí nebo biotopu). Zavádí pojem ekosystém - rozumí jím holisticky uchopenou a prakticky rozeznatelnou entitu.

	~~Předmět ekologie: organismy, populace (skupina jedinců téhož druhu na určitém území) a společenstva (soubor druhů, které se vyskytují společně v prostoru a čase).~~

	Ekologie je věda, která se často pokládá za základ nového názoru (Weltanschauung). S pomocí ekologie se má zastavit postupující fragmentace vědních oborů. Její význam coby spojující a syntetizující síly přesahuje přírodní vědy a zahrnuje i vědy sociální a humanitní. Ekologický pohled tak lze použít ve všech oblastech života: v ochraně národního dědictví, přírody, urbanismu, umožňuje brát lidi jako komunitu, ekonomii jako organismus atd. (Keulartz, J., 1998).

	Ekologický přístup (vycházející z metodiky ekologie) se ukázal jako vhodná cesta především pro holistické vyjádření organizace (tj. struktury + funkce), projevující se v mnoha komplexitách a dimenzích.

	~~== Ekosystém ==~~

	~~Soubory interaktivních přírodních prvků v prostoru začaly být – též díky souběžně se vyvíjející kybernetice – v druhé polovině 20. století přednostně nazývány ekosystémy.~~

	Ekosystém je strukturním a funkčním celkem, složeným ze všech živých organizmů a abiotického prostředí v daném časoprostoru. V jiném vyjádření lze za ekosystém považovat úhrn všech životních forem a jejich projevů probíhajících v uvažovaném období v topograficky vymezeném prostoru. Podrobněji viz definice [[ekosystém]]ů.

	~~Reálné časoprostorové znázornění komplexity ekosystému je zatím neproveditelné. Pouhým přiblížením k realitě jsou nesčetné modely ekosystémů (Jeník J., 1998).~~

	Modely ekosystémů posloužily v mnoha oborech; staly se vzorem pro vědecké studium četných jevů včetně důsledků lidských zásahů. Pojem „ekosystém“ figuruje nejen v ekologicky orientovaných vědeckých (mezinárodních) projektech, ale pro nedostatek jiných „systémově“ vhodných slov je používán v návazných vědeckých i aplikovaných oborech. Zrodilo se tedy významné paradigma. (Svědectví o mnohostranném pojetí a užitečnosti pojmu „ekosystém“ ve vědě i praxi dává internet: ve vyhledávači Altavista bylo možno počátkem dubna 2002 najít celkem 377 tisíc smysluplných odkazů na ekosystém) (Jeník, J., 2002).

	== (Historická, analytická) reflexe ekologického myšlení ==		== (Historická, analytická) reflexe ekologického myšlení ==

	Rozvoj environmentálních věd, mezi které počítáme konglomerát disciplin jako biologie, geografie, geologie, evoluční teorie a především ekologie, je prokazatelně vzájmeně propojen se vznikem „environmentální filosofie“, která výsledky vědeckého poznání spojuje do celku „názoru“. Způsob prosazování vědních oborů a utváření sociálního klimatu, jejich vzájemné ovlivňování, ukazuje Foucaultovo schéma: skrytý pojem „biomoc“ se objevuje současně s biologií, což není náhodné – ve svém úspěchu i působení se posilují. Ústřední postavení lékařských věd v moderních společnostech vede k rozlišování toho, co je normální a patologické, a následnému „mocenskému“ tlaku na ukáznění těla a regulace společenství. Existuje analogie mezi medicínou a ekologií: medikalizace a ekologizace jsou dvě strany téhož vývojového procesu, které usilují o nové formy sociální kontroly, medicína se soustřeďuje na interní metabolismus lidského organismu, ekologie na externí, mezi člověkem a přírodou. Stejné schéma lze dosadit pro ekologii a „ekomoc“ (Keulartz, J., 1998):		Rozvoj environmentálních věd, mezi které počítáme konglomerát disciplin jako [[biologie]], [[geografie]], [[geologie]], [[evoluční teorie]] a především [[ekologie]], je prokazatelně vzájmeně propojen se vznikem „environmentální filosofie“, která výsledky vědeckého poznání spojuje do celku „názoru“. Způsob prosazování vědních oborů a utváření sociálního klimatu, jejich vzájemné ovlivňování, ukazuje Foucaultovo schéma: skrytý pojem „biomoc“ se objevuje současně s biologií, což není náhodné – ve svém úspěchu i působení se posilují. Ústřední postavení lékařských věd v moderních společnostech vede k rozlišování toho, co je normální a patologické, a následnému „mocenskému“ tlaku na ukáznění těla a regulace společenství. Existuje analogie mezi medicínou a ekologií: medikalizace a ekologizace jsou dvě strany téhož vývojového procesu, které usilují o nové formy sociální kontroly, medicína se soustřeďuje na interní metabolismus lidského organismu, ekologie na externí, mezi člověkem a přírodou. Stejné schéma lze dosadit pro ekologii a „ekomoc“ (Keulartz, J., 1998):


	{\|border = 2		{\|border = 2
	\|Biologie		\|[[Biologie]]
	\|Vědy o člověku		\|[[Vědy o člověku]]
	\|Biomoc		\|Biomoc
	\|-		\|-
Řádek 35:		Řádek 13:
	\|Ukáznění		\|Ukáznění
	\|-		\|-
	\|Ekologie		\|[[Ekologie]]
	\|Sociální vědy		\|[[Sociální vědy]]
	\|Biopolitika		\|[[Biopolitika]]
	\|}		\|}

Řádek 50:		Řádek 28:

	== Zdroje ==		== Zdroje ==

	~~Jeník J. (1998): Ekosystémy, učební text na PřF UK, ISBN 80-7184-040-8.~~

	~~Jeník, J. (2002): Ekosystém: nepominutelné mezioborové paradigma. Ad Vesmír 81, 127–131, 2002/3. URL: http://www.vesmir.cz/06_2002/332.htm~~

	~~Kovář, P. (2001): Geobotanika (Úvod do ekologické botaniky). Univerzita Karlova v Praze - nakladatelství Karolinum. URL: http://botany.natur.cuni.cz/pdf/geobot.pdf.~~

	~~Kovář, P. (2001): Geobotanika (Úvod do ekologické botaniky). Univerzita Karlova v Praze - nakladatelství Karolinum. URL: http://botany.natur.cuni.cz/pdf/geobot.pdf.~~

	Keulartz, J. (1998): Struggle for Nature. A Critique of Radical Ecology. Routledge, London/New York, ISBN 0-415-18094-5, ISBN 0-415-18093-7 (váz.).		Keulartz, J. (1998): Struggle for Nature. A Critique of Radical Ecology. Routledge, London/New York, ISBN 0-415-18094-5, ISBN 0-415-18093-7 (váz.).

Admin: Nová stránka: == Ekologie == Ekologie - odvozeno z řeckého "oikos", což znamená domov; má tedy být studiem "domácího života organismů". Zabývá se vzájemným působením mezi organism...

2007-12-01T09:18:46Z

Nová stránka: == Ekologie == Ekologie - odvozeno z řeckého "oikos", což znamená domov; má tedy být studiem "domácího života organismů". Zabývá se vzájemným působením mezi organism...

Nová stránka

== Ekologie ==

Ekologie - odvozeno z řeckého "oikos", což znamená domov; má tedy být studiem "domácího života organismů". Zabývá se vzájemným působením mezi organismy a jejich prostředím.

Ekologie si uvědomuje životně důležité vazby mezi organismy a jejich prostředím (rostliny, na nich závislí živočichové, s nimi spojené toky chemických látek a působení fyzikálních faktorů prostředí nebo biotopu). Zavádí pojem ekosystém - rozumí jím holisticky uchopenou a prakticky rozeznatelnou entitu.

Předmět ekologie: organismy, populace (skupina jedinců téhož druhu na určitém území) a společenstva (soubor druhů, které se vyskytují společně v prostoru a čase).

Ekologie je věda, která se často pokládá za základ nového názoru (Weltanschauung). S pomocí ekologie se má zastavit postupující fragmentace vědních oborů. Její význam coby spojující a syntetizující síly přesahuje přírodní vědy a zahrnuje i vědy sociální a humanitní. Ekologický pohled tak lze použít ve všech oblastech života: v ochraně národního dědictví, přírody, urbanismu, umožňuje brát lidi jako komunitu, ekonomii jako organismus atd. (Keulartz, J., 1998).

Ekologický přístup (vycházející z metodiky ekologie) se ukázal jako vhodná cesta především pro holistické vyjádření organizace (tj. struktury + funkce), projevující se v mnoha komplexitách a dimenzích.

== Ekosystém ==

Soubory interaktivních přírodních prvků v prostoru začaly být – též díky souběžně se vyvíjející kybernetice – v druhé polovině 20. století přednostně nazývány ekosystémy.

Ekosystém je strukturním a funkčním celkem, složeným ze všech živých organizmů a abiotického prostředí v daném časoprostoru. V jiném vyjádření lze za ekosystém považovat úhrn všech životních forem a jejich projevů probíhajících v uvažovaném období v topograficky vymezeném prostoru. Podrobněji viz definice [[ekosystém]]ů.

Reálné časoprostorové znázornění komplexity ekosystému je zatím neproveditelné. Pouhým přiblížením k realitě jsou nesčetné modely ekosystémů (Jeník J., 1998).

Modely ekosystémů posloužily v mnoha oborech; staly se vzorem pro vědecké studium četných jevů včetně důsledků lidských zásahů. Pojem „ekosystém“ figuruje nejen v ekologicky orientovaných vědeckých (mezinárodních) projektech, ale pro nedostatek jiných „systémově“ vhodných slov je používán v návazných vědeckých i aplikovaných oborech. Zrodilo se tedy významné paradigma. (Svědectví o mnohostranném pojetí a užitečnosti pojmu „ekosystém“ ve vědě i praxi dává internet: ve vyhledávači Altavista bylo možno počátkem dubna 2002 najít celkem 377 tisíc smysluplných odkazů na ekosystém) (Jeník, J., 2002).

== (Historická, analytická) reflexe ekologického myšlení ==

Rozvoj environmentálních věd, mezi které počítáme konglomerát disciplin jako biologie, geografie, geologie, evoluční teorie a především ekologie, je prokazatelně vzájmeně propojen se vznikem „environmentální filosofie“, která výsledky vědeckého poznání spojuje do celku „názoru“. Způsob prosazování vědních oborů a utváření sociálního klimatu, jejich vzájemné ovlivňování, ukazuje Foucaultovo schéma: skrytý pojem „biomoc“ se objevuje současně s biologií, což není náhodné – ve svém úspěchu i působení se posilují. Ústřední postavení lékařských věd v moderních společnostech vede k rozlišování toho, co je normální a patologické, a následnému „mocenskému“ tlaku na ukáznění těla a regulace společenství. Existuje analogie mezi medicínou a ekologií: medikalizace a ekologizace jsou dvě strany téhož vývojového procesu, které usilují o nové formy sociální kontroly, medicína se soustřeďuje na interní metabolismus lidského organismu, ekologie na externí, mezi člověkem a přírodou. Stejné schéma lze dosadit pro ekologii a „ekomoc“ (Keulartz, J., 1998):

{|border = 2
|Biologie
|Vědy o člověku
|Biomoc
|-
|Medicína
|Psychologické vědy
|Ukáznění
|-
|Ekologie
|Sociální vědy
|Biopolitika
|}

== Témata ==

[[Využití ekologických principů za hranicemi discipliny - nebezpečí ideologizace]]

== Příklady pro výuku ==

[http://botany.natur.cuni.cz/pdf/geobot.pdf Ekologická botanika] - čtení z učebnice

== Zdroje ==

Jeník J. (1998): Ekosystémy, učební text na PřF UK, ISBN 80-7184-040-8.

Jeník, J. (2002): Ekosystém: nepominutelné mezioborové paradigma. Ad Vesmír 81, 127–131, 2002/3. URL: http://www.vesmir.cz/06_2002/332.htm

Kovář, P. (2001): Geobotanika (Úvod do ekologické botaniky). Univerzita Karlova v Praze - nakladatelství Karolinum. URL: http://botany.natur.cuni.cz/pdf/geobot.pdf.

Kovář, P. (2001): Geobotanika (Úvod do ekologické botaniky). Univerzita Karlova v Praze - nakladatelství Karolinum. URL: http://botany.natur.cuni.cz/pdf/geobot.pdf.

Keulartz, J. (1998): Struggle for Nature. A Critique of Radical Ecology. Routledge, London/New York, ISBN 0-415-18094-5, ISBN 0-415-18093-7 (váz.).