Ekologický přebytek a deficit - Historie editací

Jiří Dlouhý v 8. 3. 2011, 14:21

2011-03-08T14:21:08Z

← Starší verze		Verze z 8. 3. 2011, 16:21
Řádek 6:		Řádek 6:
	Mezi země s dostatkem biokapacity patří zejména rozlehlé státy s nízkou hustotou obyvatelstva, jako je Austrálie, Rusko, Brazílie nebo Kanada, ačkoliv životní styl obyvatel zde může být vzhledem k životnímu prostředí různý. Ze srovnání zemí podle příjmů vyplývá, že chudší země mají až řádově nižší stopu, zatímco dostupná biokapacita je srovnatelná s bohatými státy. Země se středními příjmy (např. Čína, Polsko, Argentina) mají relativně vysokou biokapacitu a relativně nízkou stopu; jejich poměr stopy a biokapacity je poměrně nízký, což je příznivé pro ekologickou udržitelnost.		Mezi země s dostatkem biokapacity patří zejména rozlehlé státy s nízkou hustotou obyvatelstva, jako je Austrálie, Rusko, Brazílie nebo Kanada, ačkoliv životní styl obyvatel zde může být vzhledem k životnímu prostředí různý. Ze srovnání zemí podle příjmů vyplývá, že chudší země mají až řádově nižší stopu, zatímco dostupná biokapacita je srovnatelná s bohatými státy. Země se středními příjmy (např. Čína, Polsko, Argentina) mají relativně vysokou biokapacitu a relativně nízkou stopu; jejich poměr stopy a biokapacity je poměrně nízký, což je příznivé pro ekologickou udržitelnost.

	{{licence cc\|David ~~Vačkář~~}}		{{licence cc\|Vačkář, David}}
	[[Kategorie:Ukazatele stavu prostředí]]		[[Kategorie:Ukazatele stavu prostředí]]

Admin: + autor

2010-05-07T09:05:12Z

+ autor

← Starší verze		Verze z 7. 5. 2010, 11:05
Řádek 6:		Řádek 6:
	Mezi země s dostatkem biokapacity patří zejména rozlehlé státy s nízkou hustotou obyvatelstva, jako je Austrálie, Rusko, Brazílie nebo Kanada, ačkoliv životní styl obyvatel zde může být vzhledem k životnímu prostředí různý. Ze srovnání zemí podle příjmů vyplývá, že chudší země mají až řádově nižší stopu, zatímco dostupná biokapacita je srovnatelná s bohatými státy. Země se středními příjmy (např. Čína, Polsko, Argentina) mají relativně vysokou biokapacitu a relativně nízkou stopu; jejich poměr stopy a biokapacity je poměrně nízký, což je příznivé pro ekologickou udržitelnost.		Mezi země s dostatkem biokapacity patří zejména rozlehlé státy s nízkou hustotou obyvatelstva, jako je Austrálie, Rusko, Brazílie nebo Kanada, ačkoliv životní styl obyvatel zde může být vzhledem k životnímu prostředí různý. Ze srovnání zemí podle příjmů vyplývá, že chudší země mají až řádově nižší stopu, zatímco dostupná biokapacita je srovnatelná s bohatými státy. Země se středními příjmy (např. Čína, Polsko, Argentina) mají relativně vysokou biokapacitu a relativně nízkou stopu; jejich poměr stopy a biokapacity je poměrně nízký, což je příznivé pro ekologickou udržitelnost.

			{{licence cc\|David Vačkář}}
	[[Kategorie:Ukazatele stavu prostředí]]		[[Kategorie:Ukazatele stavu prostředí]]

Admin: + kategorie

2010-03-16T19:31:06Z

+ kategorie

← Starší verze		Verze z 16. 3. 2010, 21:31
Řádek 5:		Řádek 5:

	Mezi země s dostatkem biokapacity patří zejména rozlehlé státy s nízkou hustotou obyvatelstva, jako je Austrálie, Rusko, Brazílie nebo Kanada, ačkoliv životní styl obyvatel zde může být vzhledem k životnímu prostředí různý. Ze srovnání zemí podle příjmů vyplývá, že chudší země mají až řádově nižší stopu, zatímco dostupná biokapacita je srovnatelná s bohatými státy. Země se středními příjmy (např. Čína, Polsko, Argentina) mají relativně vysokou biokapacitu a relativně nízkou stopu; jejich poměr stopy a biokapacity je poměrně nízký, což je příznivé pro ekologickou udržitelnost.		Mezi země s dostatkem biokapacity patří zejména rozlehlé státy s nízkou hustotou obyvatelstva, jako je Austrálie, Rusko, Brazílie nebo Kanada, ačkoliv životní styl obyvatel zde může být vzhledem k životnímu prostředí různý. Ze srovnání zemí podle příjmů vyplývá, že chudší země mají až řádově nižší stopu, zatímco dostupná biokapacita je srovnatelná s bohatými státy. Země se středními příjmy (např. Čína, Polsko, Argentina) mají relativně vysokou biokapacitu a relativně nízkou stopu; jejich poměr stopy a biokapacity je poměrně nízký, což je příznivé pro ekologickou udržitelnost.


			[[Kategorie:Ukazatele stavu prostředí]]

Vackar v 16. 3. 2010, 19:00

2010-03-16T19:00:33Z

← Starší verze		Verze z 16. 3. 2010, 21:00
Řádek 1:		Řádek 1:
	Podle poměru [[ekologická stopa\|ekologické stopy]] a [[biokapacita\|biokapacity]] lze státy rozdělit na „ekologické dlužníky“ a „ekologické věřitele“ (Obr. 3). Státy s dostatkem biokapacity mohou část své produkce vyvážet do zemí, kde se biokapacity z různých důvodů nedostává. Tento proces bývá označován jako obchod s virtuální půdou či virtuální využití území. Zátěž plynoucí z přetváření zemského pokryvu a změn využití území je tak přenesena do zemí původu přírodních zdrojů a dovozce biokapacity si tak může dovolit relativně luxusnější formy využití území jako je například rekreační využití území. Z hlediska regionálního udržitelného rozvoje je relevantní srovnání zemí podle velikosti ekologického deficitu či jeho opaku, ekologického přebytku. Zjednodušeně řečeno: některé země si mohou díky své rozloze, nízké populační hustotě a vysoké produktivitě přírodních zdrojů dovolit poměrně vysokou ekologickou stopu. Příkladem takových států jsou třeba Finsko a Švédsko (Obr. 4).		[[soubor:estopa3.jpg\|thumb\|Obr. 1:Poměr ekologické stopy a dostupné biokapacity v celosvětovém měřítku. Zelené státy se vyznačují přebytkem biokapacity, která je obvykle dovážena v podobě produktů do červených států, které již nemají vlastní dostatečnou biokapacitu a stávají se tak ekologickými dlužníky. ''Zdroj: Global Footprint Network.'']]
			[[soubor:estopa4.png\|thumb\|Obr. 2: Poměr ekologické stopy (EF) a biokapacity (BC) pro evropské státy. Čím nižší je poměr, tím více dostupné biokapacity mají státy k dispozici. ''Zdroj: Centrum pro otázky životního prostředí UK.'']]

			Podle poměru [[ekologická stopa\|ekologické stopy]] a [[biokapacita\|biokapacity]] lze státy rozdělit na „ekologické dlužníky“ a „ekologické věřitele“ (Obr. 1). Státy s dostatkem biokapacity mohou část své produkce vyvážet do zemí, kde se biokapacity z různých důvodů nedostává. Tento proces bývá označován jako obchod s virtuální půdou či virtuální využití území. Zátěž plynoucí z přetváření zemského pokryvu a změn využití území je tak přenesena do zemí původu přírodních zdrojů a dovozce biokapacity si tak může dovolit relativně luxusnější formy využití území jako je například rekreační využití území. Z hlediska regionálního udržitelného rozvoje je relevantní srovnání zemí podle velikosti ekologického deficitu či jeho opaku, ekologického přebytku. Zjednodušeně řečeno: některé země si mohou díky své rozloze, nízké populační hustotě a vysoké produktivitě přírodních zdrojů dovolit poměrně vysokou ekologickou stopu. Příkladem takových států jsou třeba Finsko a Švédsko (Obr. 2).

	Mezi země s dostatkem biokapacity patří zejména rozlehlé státy s nízkou hustotou obyvatelstva, jako je Austrálie, Rusko, Brazílie nebo Kanada, ačkoliv životní styl obyvatel zde může být vzhledem k životnímu prostředí různý. Ze srovnání zemí podle příjmů vyplývá, že chudší země mají až řádově nižší stopu, zatímco dostupná biokapacita je srovnatelná s bohatými státy. Země se středními příjmy (např. Čína, Polsko, Argentina) mají relativně vysokou biokapacitu a relativně nízkou stopu; jejich poměr stopy a biokapacity je poměrně nízký, což je příznivé pro ekologickou udržitelnost.		Mezi země s dostatkem biokapacity patří zejména rozlehlé státy s nízkou hustotou obyvatelstva, jako je Austrálie, Rusko, Brazílie nebo Kanada, ačkoliv životní styl obyvatel zde může být vzhledem k životnímu prostředí různý. Ze srovnání zemí podle příjmů vyplývá, že chudší země mají až řádově nižší stopu, zatímco dostupná biokapacita je srovnatelná s bohatými státy. Země se středními příjmy (např. Čína, Polsko, Argentina) mají relativně vysokou biokapacitu a relativně nízkou stopu; jejich poměr stopy a biokapacity je poměrně nízký, což je příznivé pro ekologickou udržitelnost.

Vackar: Založena nová stránka: Podle poměru ekologické stopy a biokapacity lze státy rozdělit na „ekologické dlužníky“ a „ekologické věřitele“ (Obr…

2010-03-16T16:18:38Z

Založena nová stránka: Podle poměru ekologické stopy a biokapacity lze státy rozdělit na „ekologické dlužníky“ a „ekologické věřitele“ (Obr…

Nová stránka

Podle poměru [[ekologická stopa|ekologické stopy]] a [[biokapacita|biokapacity]] lze státy rozdělit na „ekologické dlužníky“ a „ekologické věřitele“ (Obr. 3). Státy s dostatkem biokapacity mohou část své produkce vyvážet do zemí, kde se biokapacity z různých důvodů nedostává. Tento proces bývá označován jako obchod s virtuální půdou či virtuální využití území. Zátěž plynoucí z přetváření zemského pokryvu a změn využití území je tak přenesena do zemí původu přírodních zdrojů a dovozce biokapacity si tak může dovolit relativně luxusnější formy využití území jako je například rekreační využití území. Z hlediska regionálního udržitelného rozvoje je relevantní srovnání zemí podle velikosti ekologického deficitu či jeho opaku, ekologického přebytku. Zjednodušeně řečeno: některé země si mohou díky své rozloze, nízké populační hustotě a vysoké produktivitě přírodních zdrojů dovolit poměrně vysokou ekologickou stopu. Příkladem takových států jsou třeba Finsko a Švédsko (Obr. 4).

Mezi země s dostatkem biokapacity patří zejména rozlehlé státy s nízkou hustotou obyvatelstva, jako je Austrálie, Rusko, Brazílie nebo Kanada, ačkoliv životní styl obyvatel zde může být vzhledem k životnímu prostředí různý. Ze srovnání zemí podle příjmů vyplývá, že chudší země mají až řádově nižší stopu, zatímco dostupná biokapacita je srovnatelná s bohatými státy. Země se středními příjmy (např. Čína, Polsko, Argentina) mají relativně vysokou biokapacitu a relativně nízkou stopu; jejich poměr stopy a biokapacity je poměrně nízký, což je příznivé pro ekologickou udržitelnost.