Důsledky globalizace pro vztah k přírodě - Historie editací

JaDlo: removed Category:Dopady na změnu klimatu using HotCat

2020-12-01T12:04:28Z

removed Category:Dopady na změnu klimatu using HotCat

← Starší verze		Verze z 1. 12. 2020, 14:04
Řádek 23:		Řádek 23:

	[[kategorie:globalizace]]		[[kategorie:globalizace]]
	~~[[Kategorie:Dopady na změnu klimatu]]~~

JaDlo: added Category:Dopady na změnu klimatu using HotCat

2020-12-01T12:04:05Z

added Category:Dopady na změnu klimatu using HotCat

← Starší verze		Verze z 1. 12. 2020, 14:04
Řádek 23:		Řádek 23:

	[[kategorie:globalizace]]		[[kategorie:globalizace]]
			[[Kategorie:Dopady na změnu klimatu]]

Admin v 5. 5. 2013, 04:04

2013-05-05T04:04:42Z

← Starší verze		Verze z 5. 5. 2013, 06:04
Řádek 1:		Řádek 1:
	V moderní době se výrazně mění vztah člověka k přírodě. Je to důsledek hédonistického vztahu člověka ke svému životu a ke světu. Hédonistická životní orientace, která v moderní civilizaci dominuje, se stává masivním jevem. Vytváření efektivních sociálních systémů, směřující zprvu k vytvoření společnosti dostatku, posléze blahobytu, konzumu až do současné fáze nadbytku a mrhání, je založeno na naplnění tohoto požadavku. Racionalizace, modernizace, ale i věda a technika mají sloužit především tomuto cíli. Hédonistická životní orientace se projevuje také odtabuizováním náboženských a morálních zákazů, kritickým výpadem proti tradičním formám života.		V moderní době se výrazně mění vztah člověka k přírodě. Je to důsledek hédonistického vztahu člověka ke svému životu a ke světu. Hédonistická životní orientace, která v moderní civilizaci dominuje, se stává masivním jevem. Vytváření efektivních sociálních systémů, směřující zprvu k vytvoření společnosti dostatku, posléze blahobytu, konzumu až do současné fáze nadbytku a mrhání, je založeno na naplnění tohoto požadavku. Racionalizace, modernizace, ale i věda a technika mají sloužit především tomuto cíli. Hédonistická životní orientace se projevuje také odtabuizováním náboženských a morálních zákazů, kritickým výpadem proti tradičním formám života.

	Hédonistická orientace způsobuje nepřímo také podstatnou změnu vztahu k přírodě. Příroda jako přirozené prostředí člověka se stává předmětem kvalitativně nového zájmu (~~Heidegger,~~ 2004). Moc vědění ve vztahu k přírodě se projevuje v pokusech o její maximální zužitkovatelnost k hédonistickým cílům člověka. Tyto procesy se svojí intenzitou neustále stupňují a pokud se podstatně nezmění hédonistická životní orientace, hrozí totální devastace přírody. Během několika staletí racionalizace, modernizace a hlavně v poslední vývojové fázi globalizace se devastace přírody neustále zrychluje, přičemž opravná opatření mají ve srovnání se způsobenými škodami nepatrný účinek.		Hédonistická orientace způsobuje nepřímo také podstatnou změnu vztahu k přírodě. Příroda jako přirozené prostředí člověka se stává předmětem kvalitativně nového zájmu<ref>Heidegger, M. (2004). Věda, technika a zamyšlení. Praha: OIKOIMENH.</ref>. Moc vědění ve vztahu k přírodě se projevuje v pokusech o její maximální zužitkovatelnost k hédonistickým cílům člověka. Tyto procesy se svojí intenzitou neustále stupňují a pokud se podstatně nezmění hédonistická životní orientace, hrozí totální devastace přírody. Během několika staletí racionalizace, modernizace a hlavně v poslední vývojové fázi globalizace se devastace přírody neustále zrychluje, přičemž opravná opatření mají ve srovnání se způsobenými škodami nepatrný účinek.

	To je způsobeno také tím, že vývoj techniky a nových technologií vedl nejen k devastaci přírody, ale ovlivnil výrazným způsobem i společenské struktury a radikálním způsobem utvářel nové formy prosazování hédonistické životní orientace. Zároveň je možné poukázat na kontinuální vývoj planetární technovědy, který můžeme popsat i jako jakýsi samospasný proces jejího samovývoje, tedy vytvoření dominantního rastru či intencionální struktury, kterou není možné odstranit ze soudobé vyspělé společnosti. Navíc je nutné brát ohled na to, že mechanismy a technologie vytvořené v racionalizačně modernizační fázi vývoje, jsou mimořádně flexibilní a že se neustále inovují. V rovině teoretických řešení nic inovacím nebrání. V rovině praktických opatření je však třeba počítat se značnými reálnými překážkami, mezi nimiž je nejvýznamnější časový faktor, tedy rychlost, s jakou je možné inovace prakticky uskutečnit. Pomalost zavádění opravných opatření ohrožuje jak přírodu, tak společnost. Požadavky, které na přírodu, společnost a na člověka klade globalizovaný svět planetární technovědy, překročily míru stanovenou kulturním vzorcem hédonistického uspokojování potřeb a zájmů, kdy ve svých počátcích byla moderní společnost ve srovnání s dnešním stavem mnohem méně komplexní a diferencovaná.		To je způsobeno také tím, že vývoj techniky a nových technologií vedl nejen k devastaci přírody, ale ovlivnil výrazným způsobem i společenské struktury a radikálním způsobem utvářel nové formy prosazování hédonistické životní orientace. Zároveň je možné poukázat na kontinuální vývoj planetární technovědy, který můžeme popsat i jako jakýsi samospasný proces jejího samovývoje, tedy vytvoření dominantního rastru či intencionální struktury, kterou není možné odstranit ze soudobé vyspělé společnosti. Navíc je nutné brát ohled na to, že mechanismy a technologie vytvořené v racionalizačně modernizační fázi vývoje, jsou mimořádně flexibilní a že se neustále inovují. V rovině teoretických řešení nic inovacím nebrání. V rovině praktických opatření je však třeba počítat se značnými reálnými překážkami, mezi nimiž je nejvýznamnější časový faktor, tedy rychlost, s jakou je možné inovace prakticky uskutečnit. Pomalost zavádění opravných opatření ohrožuje jak přírodu, tak společnost. Požadavky, které na přírodu, společnost a na člověka klade globalizovaný svět planetární technovědy, překročily míru stanovenou kulturním vzorcem hédonistického uspokojování potřeb a zájmů, kdy ve svých počátcích byla moderní společnost ve srovnání s dnešním stavem mnohem méně komplexní a diferencovaná.
Řádek 13:		Řádek 13:

	{{licence cc\|Mucha, Ivan}}		{{licence cc\|Mucha, Ivan}}
			==Reference==
			<references/>
	== Odkazy ==		== Odkazy ==

Admin: Admin přesunul stránku Důsledky pro vztah k přírodě na Důsledky globalizace pro vztah k přírodě

2013-05-05T04:01:42Z

Admin přesunul stránku Důsledky pro vztah k přírodě na Důsledky globalizace pro vztah k přírodě

← Starší verze		Verze z 5. 5. 2013, 06:01
(Žádný rozdíl)

Majka.Dlouha v 20. 2. 2008, 18:24

2008-02-20T18:24:02Z

← Starší verze		Verze z 20. 2. 2008, 20:24
Řádek 13:		Řádek 13:

	{{licence cc\|Mucha, Ivan}}		{{licence cc\|Mucha, Ivan}}
			== Odkazy ==

			=== Externí odkazy ===
			*[http://cs.wikipedia.org/wiki/Globalizace Globalizace na české Wikipedii]
			*[http://en.wikipedia.org/wiki/Globalization Globalizace na anglické Wikipedii]
			[[kategorie:globalizace]]

	[[kategorie:globalizace]]		[[kategorie:globalizace]]

Czpzahradnik v 11. 2. 2008, 15:07

2008-02-11T15:07:52Z

← Starší verze		Verze z 11. 2. 2008, 17:07
Řádek 11:		Řádek 11:
	Racionalita soudobé civilizace planetární technovědy, inovace nových technologií a samovývoj mediálních systémů ukazuje, že z hlediska starších předpokladů je nejnápadnější odlišností fakt ztráty míry ve smyslu předpokladu, že člověk má být mírou věcí. Racionalita techniky a technologií v globalizovaném světě se projevuje jiným způsobem, je řádově jiná, než racionalita účelově racionálního jednání jedince. Systémová racionalita se řídí požadavky systému samotného. Evidentní zlepšování sociálních, ekonomických i politických podmínek života bylo zprvu také jistě důsledkem naplňování osvícenského ideálu vytvoření lidské společnosti. Naplňování požadavku vytvoření společnosti uspokojující potřeby a zájmy, zajištující pohodlí a blahobyt bylo uskutečněno. Vyspělé společnosti se však vyrovnávají s novým jevem charakterizujícím tuto společnost jako společnost nadbytku. Přibývá v ní životních postojů mrhání (Bataille, 1998). Právě v postoji mrhání věcmi, jichž je nadbytek, se projevuje absence jakékoliv míry, stav hybris, překročení jakékoliv míry. To je jeden z velkých paradoxů globalizovaného světa, totiž skutečnost, že technologie a planetární technověda se vyvíjejí způsobem bez hranic, že otevírají a nabízejí stále nová řešení problémů, ale v jiném řádu racionality, než ve jménu kterého se moderní civilizace ustavila. Řešení problémů moderní doby novými a stále se zdokonalujícími technologiemi a postupná globalizace je vůči existenciálnímu rozměru lidského života zcela lhostejná.		Racionalita soudobé civilizace planetární technovědy, inovace nových technologií a samovývoj mediálních systémů ukazuje, že z hlediska starších předpokladů je nejnápadnější odlišností fakt ztráty míry ve smyslu předpokladu, že člověk má být mírou věcí. Racionalita techniky a technologií v globalizovaném světě se projevuje jiným způsobem, je řádově jiná, než racionalita účelově racionálního jednání jedince. Systémová racionalita se řídí požadavky systému samotného. Evidentní zlepšování sociálních, ekonomických i politických podmínek života bylo zprvu také jistě důsledkem naplňování osvícenského ideálu vytvoření lidské společnosti. Naplňování požadavku vytvoření společnosti uspokojující potřeby a zájmy, zajištující pohodlí a blahobyt bylo uskutečněno. Vyspělé společnosti se však vyrovnávají s novým jevem charakterizujícím tuto společnost jako společnost nadbytku. Přibývá v ní životních postojů mrhání (Bataille, 1998). Právě v postoji mrhání věcmi, jichž je nadbytek, se projevuje absence jakékoliv míry, stav hybris, překročení jakékoliv míry. To je jeden z velkých paradoxů globalizovaného světa, totiž skutečnost, že technologie a planetární technověda se vyvíjejí způsobem bez hranic, že otevírají a nabízejí stále nová řešení problémů, ale v jiném řádu racionality, než ve jménu kterého se moderní civilizace ustavila. Řešení problémů moderní doby novými a stále se zdokonalujícími technologiemi a postupná globalizace je vůči existenciálnímu rozměru lidského života zcela lhostejná.

	{{~~upravit~~}}
			{{licence cc\|Mucha, Ivan}}

			[[kategorie:globalizace]]

Czpzahradnik v 11. 2. 2008, 12:58

2008-02-11T12:58:54Z

← Starší verze		Verze z 11. 2. 2008, 14:58
Řádek 10:		Řádek 10:

	Racionalita soudobé civilizace planetární technovědy, inovace nových technologií a samovývoj mediálních systémů ukazuje, že z hlediska starších předpokladů je nejnápadnější odlišností fakt ztráty míry ve smyslu předpokladu, že člověk má být mírou věcí. Racionalita techniky a technologií v globalizovaném světě se projevuje jiným způsobem, je řádově jiná, než racionalita účelově racionálního jednání jedince. Systémová racionalita se řídí požadavky systému samotného. Evidentní zlepšování sociálních, ekonomických i politických podmínek života bylo zprvu také jistě důsledkem naplňování osvícenského ideálu vytvoření lidské společnosti. Naplňování požadavku vytvoření společnosti uspokojující potřeby a zájmy, zajištující pohodlí a blahobyt bylo uskutečněno. Vyspělé společnosti se však vyrovnávají s novým jevem charakterizujícím tuto společnost jako společnost nadbytku. Přibývá v ní životních postojů mrhání (Bataille, 1998). Právě v postoji mrhání věcmi, jichž je nadbytek, se projevuje absence jakékoliv míry, stav hybris, překročení jakékoliv míry. To je jeden z velkých paradoxů globalizovaného světa, totiž skutečnost, že technologie a planetární technověda se vyvíjejí způsobem bez hranic, že otevírají a nabízejí stále nová řešení problémů, ale v jiném řádu racionality, než ve jménu kterého se moderní civilizace ustavila. Řešení problémů moderní doby novými a stále se zdokonalujícími technologiemi a postupná globalizace je vůči existenciálnímu rozměru lidského života zcela lhostejná.		Racionalita soudobé civilizace planetární technovědy, inovace nových technologií a samovývoj mediálních systémů ukazuje, že z hlediska starších předpokladů je nejnápadnější odlišností fakt ztráty míry ve smyslu předpokladu, že člověk má být mírou věcí. Racionalita techniky a technologií v globalizovaném světě se projevuje jiným způsobem, je řádově jiná, než racionalita účelově racionálního jednání jedince. Systémová racionalita se řídí požadavky systému samotného. Evidentní zlepšování sociálních, ekonomických i politických podmínek života bylo zprvu také jistě důsledkem naplňování osvícenského ideálu vytvoření lidské společnosti. Naplňování požadavku vytvoření společnosti uspokojující potřeby a zájmy, zajištující pohodlí a blahobyt bylo uskutečněno. Vyspělé společnosti se však vyrovnávají s novým jevem charakterizujícím tuto společnost jako společnost nadbytku. Přibývá v ní životních postojů mrhání (Bataille, 1998). Právě v postoji mrhání věcmi, jichž je nadbytek, se projevuje absence jakékoliv míry, stav hybris, překročení jakékoliv míry. To je jeden z velkých paradoxů globalizovaného světa, totiž skutečnost, že technologie a planetární technověda se vyvíjejí způsobem bez hranic, že otevírají a nabízejí stále nová řešení problémů, ale v jiném řádu racionality, než ve jménu kterého se moderní civilizace ustavila. Řešení problémů moderní doby novými a stále se zdokonalujícími technologiemi a postupná globalizace je vůči existenciálnímu rozměru lidského života zcela lhostejná.

			{{upravit}}

Admin: Nová stránka: V moderní době se výrazně mění vztah člověka k přírodě. Je to důsledek hédonistického vztahu člověka ke svému životu a ke světu. Hédonistická životní orientace...

2007-12-01T13:06:37Z

Nová stránka: V moderní době se výrazně mění vztah člověka k přírodě. Je to důsledek hédonistického vztahu člověka ke svému životu a ke světu. Hédonistická životní orientace...

Nová stránka

V moderní době se výrazně mění vztah člověka k přírodě. Je to důsledek hédonistického vztahu člověka ke svému životu a ke světu. Hédonistická životní orientace, která v moderní civilizaci dominuje, se stává masivním jevem. Vytváření efektivních sociálních systémů, směřující zprvu k vytvoření společnosti dostatku, posléze blahobytu, konzumu až do současné fáze nadbytku a mrhání, je založeno na naplnění tohoto požadavku. Racionalizace, modernizace, ale i věda a technika mají sloužit především tomuto cíli. Hédonistická životní orientace se projevuje také odtabuizováním náboženských a morálních zákazů, kritickým výpadem proti tradičním formám života.

Hédonistická orientace způsobuje nepřímo také podstatnou změnu vztahu k přírodě. Příroda jako přirozené prostředí člověka se stává předmětem kvalitativně nového zájmu (Heidegger, 2004). Moc vědění ve vztahu k přírodě se projevuje v pokusech o její maximální zužitkovatelnost k hédonistickým cílům člověka. Tyto procesy se svojí intenzitou neustále stupňují a pokud se podstatně nezmění hédonistická životní orientace, hrozí totální devastace přírody. Během několika staletí racionalizace, modernizace a hlavně v poslední vývojové fázi globalizace se devastace přírody neustále zrychluje, přičemž opravná opatření mají ve srovnání se způsobenými škodami nepatrný účinek.

To je způsobeno také tím, že vývoj techniky a nových technologií vedl nejen k devastaci přírody, ale ovlivnil výrazným způsobem i společenské struktury a radikálním způsobem utvářel nové formy prosazování hédonistické životní orientace. Zároveň je možné poukázat na kontinuální vývoj planetární technovědy, který můžeme popsat i jako jakýsi samospasný proces jejího samovývoje, tedy vytvoření dominantního rastru či intencionální struktury, kterou není možné odstranit ze soudobé vyspělé společnosti. Navíc je nutné brát ohled na to, že mechanismy a technologie vytvořené v racionalizačně modernizační fázi vývoje, jsou mimořádně flexibilní a že se neustále inovují. V rovině teoretických řešení nic inovacím nebrání. V rovině praktických opatření je však třeba počítat se značnými reálnými překážkami, mezi nimiž je nejvýznamnější časový faktor, tedy rychlost, s jakou je možné inovace prakticky uskutečnit. Pomalost zavádění opravných opatření ohrožuje jak přírodu, tak společnost. Požadavky, které na přírodu, společnost a na člověka klade globalizovaný svět planetární technovědy, překročily míru stanovenou kulturním vzorcem hédonistického uspokojování potřeb a zájmů, kdy ve svých počátcích byla moderní společnost ve srovnání s dnešním stavem mnohem méně komplexní a diferencovaná.

Důsledkem tohoto paradoxu globalizace je jistá bezradnost a ztráta adekvátního, přirozeného vztahu člověka k světu, přírodě a společnosti i člověka k sobě samému. Technověda a moderní technologie globalizovaného světa vytvořily vysoce sofistikovaný systém vyspělé společnosti, ale nedokáží odstranit úzkost, strach, obavy člověka. Paradox globalizovaného světa se projevuje především v protikladu pohodlí, blahobytu, komfortu a luxusu na jedné straně a v násilí, krutosti na druhé straně.

Zároveň se ukazuje, že právě technika a technologie hluboce zasáhly i do základních určení, podstatných vlastností člověka a lidského rodu. Ovlivnily nejen jeho vztah k přírodě, ale také hluboce zasáhly do jeho vědomí, změnily jeho myšlení, hodnotové preference, zájmy i potřeby. Technika a technologie se staly komplementární součástí lidské podstaty. To odpovídá původnímu filozofickému vymezení podstaty člověka jako rozumné, rozumové bytosti. Rozvíjení rozumových dispozic člověka v racionálním, racionalizací, modernizací a globalizací formovaném světě probíhá způsobem, ve kterém míra, způsob a formy rozvíjení lidské podstaty jsou dnes určovány dominujícím typem systémové racionality technické, systémy komunikace, interakce a mediálními systémy. Je to jiný typ racionality, než je ta, která byla předpokládána v situaci a době definující lidskou podstatu v antickém světě. V té době byl předpoklad rozumnosti, rozvíjení rozumových dispozic člověka chápán také jako ustavení, vymezení přesné míry posuzování věcí. Předpokladem k takovému postoji bylo přesvědčení, že člověk žije v jednom světě, který může poznat, že může odkrýt základní pravdy a zákony dění, přizpůsobit se jim či v jejich duchu změnit i podmínky svého života.

Racionalita soudobé civilizace planetární technovědy, inovace nových technologií a samovývoj mediálních systémů ukazuje, že z hlediska starších předpokladů je nejnápadnější odlišností fakt ztráty míry ve smyslu předpokladu, že člověk má být mírou věcí. Racionalita techniky a technologií v globalizovaném světě se projevuje jiným způsobem, je řádově jiná, než racionalita účelově racionálního jednání jedince. Systémová racionalita se řídí požadavky systému samotného. Evidentní zlepšování sociálních, ekonomických i politických podmínek života bylo zprvu také jistě důsledkem naplňování osvícenského ideálu vytvoření lidské společnosti. Naplňování požadavku vytvoření společnosti uspokojující potřeby a zájmy, zajištující pohodlí a blahobyt bylo uskutečněno. Vyspělé společnosti se však vyrovnávají s novým jevem charakterizujícím tuto společnost jako společnost nadbytku. Přibývá v ní životních postojů mrhání (Bataille, 1998). Právě v postoji mrhání věcmi, jichž je nadbytek, se projevuje absence jakékoliv míry, stav hybris, překročení jakékoliv míry. To je jeden z velkých paradoxů globalizovaného světa, totiž skutečnost, že technologie a planetární technověda se vyvíjejí způsobem bez hranic, že otevírají a nabízejí stále nová řešení problémů, ale v jiném řádu racionality, než ve jménu kterého se moderní civilizace ustavila. Řešení problémů moderní doby novými a stále se zdokonalujícími technologiemi a postupná globalizace je vůči existenciálnímu rozměru lidského života zcela lhostejná.