https://www.enviwiki.cz/w/api.php?action=feedcontributions&feedformat=atom&user=Xmath00 2026-05-09T15:20:53Z Příspěvky MediaWiki 1.43.0 https://www.enviwiki.cz/w/index.php?title=Ekonomick%C3%A1_%C5%A1koda_ze_znehodnocov%C3%A1n%C3%AD_%C5%BEivotn%C3%ADho_prost%C5%99ed%C3%AD&diff=10808 2010-05-22T21:42:05Z

<p>Xmath00: /* Metody odhalených preferencí */</p> <hr /> <div>{{studenti VŠE}} <br /> <br /> ='''Historie'''=<br /> <br /> V historii docházelo k oceňování přírodních zdrojů, zejména půdy, podle skutečných a očekávaných výnosů z využívání těchto zdrojů. Neoceňoval se tedy zdroj samotný, ale suma efektů, kterou bylo možné očekávat za dobu využívání tohoto zdroje.&amp;nbsp;Klasiční ekonomové vycházejí při oceňování z pracovní teorie hodnoty, podle níž jsou cena a hodnota určeny množstvím práce nutné k vytvoření určité komodity. V pol. 19.století přichází J.S.Mill s myšlenkou, že přírodní zdroje nejsou využívány jen pro zemědělskou výrobu a k težbě, ale že také vytváří prostředí pro život a uspokojení z hlediska přírodních krás. V pol. 20.století se objevuje Ricardova teorie renty, která je přiznávána majiteli půdy &quot;za užívání původních a nezničitelných sil půdy&quot; (Ricardo, 1956). Marxova ekonomická teorie naopak považovala cenu půdy za iracionální, přírodní zdroje byly viděny jako bezplatné dary společnosti. V centrálně plánovaných ekonomikách bylo Marxovo vyloučení renty a rentních vztahů z cenového systému realizováno, což vedlo k celkově nižším cenám přírodních zdrojů, plýtvavému využívání zdrojů a k devastaci přírody a životního prostředí.&amp;nbsp;Neoklasická ekonomie koncept hodnoty zakládá jednostranně pouze na preferencích jednotlivce. K přírodě přistupuje utilitárně, jako k zásobárně přírodních zdrojů, směňovaných na trzích. Netržními funkcemi přírodního prostředí se nezabývá. Environmentální ekonomie uvažuje vedle užitné hodnoty statku (use value) také neužitnou složku, která se skládá z možnosti ponechání volby (option value), hodnoty odkazu (bequest value) a existenční hodnoty (existence value).&lt;ref&gt;SEJÁK, J. a kol.: Oceňování pozemků a přírodních zdrojů. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 1999&lt;/ref&gt;<br /> <br /> ='''Pojem'''=<br /> <br /> Ekonomická škoda ze znehodnocování životního prostředí představuje ekonomický dopad znehodnocování životního prostředí, které pocítí různé ekonomické subjekty. Celková ekonomická škoda je částí celkových environmentálních nákladů a skládá se z následujících komponent: &lt;ref&gt;SEJÁK, J. a kol.: Oceňování pozemků a přírodních zdrojů. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 1999&lt;/ref&gt;<br /> <br /> - '''ekonomická ztráta ze znehodnocování životního prostředí '''- představuje hodnoty, které z důvodu znehodnoceného životního prostředí nebyly vyprodukovány, a tudíž nemohou být ani spotřebovány (např. ušlá zemědělská produkce v důsledku znečištění půdy škodlivinami) <br /> <br /> - '''náklady na odstranění/zmírnění negativních důsledků znehodnocování životního prostředí''' - náklady na odstranění/zmírnění již vzniklých škod (např. zvýšené náklady na léčbu obyvatel z oblastí se zhoršenou kvalitou ovzduší) <br /> <br /> - '''náklady vyhnutí se negativním důsledkům znehodnocování životního prostředí''' - náklady na předejití následků možného znehodnocení (např. zvýšený počet nátěrů proti korozi).&lt;ref&gt;ŠAUER, P.: Introduction to Environental Economics and Policy, Nakladatelství a vydavatelství litomyšlského semináře, Praha 2007&lt;/ref&gt;<br /> <br /> ='''Metody oceňování'''=<br /> <br /> Pro stanovení výše ekonomické škody ze znehodnocování životního prostředí neexistuje jednoznačný postup, přesto je stanovení její výše potřebné v celé řadě oblastí ([[internalizace škod]], stanovení výše daní a poplatků, efektivní využití přírodních zdrojů, [[Cost Benefit Analýza v životním prostředí]], [[EIA]], environmentální politika, soudní spory, restituce, makroekonomické indikátory aj.). Pokusy o vyčíslení ekonomických škod vyplývajících ze znehodnocování životního prostředí lze pozorovat od 70.let. Zpočátku docházelo zejména ke kvantifikaci škod po ekologických katastrofách (např.ropné skvrny) a k propočtům dopadů vzniklých realizací některých projektů (např. v roce 1972 autoři A.C.Fischer a Ch.Cicchetti v American Economic Review počítali ztráty rekreační hodnoty v případě realizace přehrady v Hell's Canyon v USA). Dnes používaná metodika se opírá zejména o teorii environmentální ekonomie.&lt;br&gt;<br /> K ocenění většiny statků dochází na trhu srovnáním nabídky a poptávky po nich. Pro přírodní statky a služby ale trhy neexistují (nebo jsou nedokonalé). K jejich oceňování tedy většinou používáme tzv. mimotržní metody oceňování. Existují i tržní metody oceňování, kdy se k vyčíslení škod použijí ekonomická čísla z běžně fungujících trhů (např.zemědělská produkce), ale používají se málo. Mimotržní metody rozdělujeme na preferenční a nepreferenční.<br /> <br /> =='''Preferenční metody'''==<br /> Tyto metody se zakládají na lidských preferencích, vycházejí tudíž pouze z poptávkové strany. Tyto dále rozdělujeme:<br /> <br /> ====='''Metody odhalených preferencí'''=====<br /> Metody nejvíce se podobající tržním metodám. Používají reálná ekonomická čísla z existujících trhů, která nějak souvisejí s oceňovaným přírodním statkem. Někdy se nazývají také „metody souvisejících, resp. zástupných trhů“. Patří sem:&lt;br&gt;<br /> [[Metoda hedonické ceny]]&lt;br&gt;<br /> [[Metoda cestovních nákladů]]&lt;br&gt;<br /> [[Metoda mzdového rizika]]&lt;br&gt;<br /> [[Metoda na základě substitučního statku]]&lt;br&gt;<br /> <br /> ====='''Metody vyjádřených preferencí'''=====<br /> Jsou založeny na přímém zjišťování jednotlivců dotazováním, šetřením či průzkumy veřejného mínění. Mezi ně patří:&lt;br&gt;<br /> [[Metoda podmíněného hodnocení]]<br /> <br /> =='''Nepreferenční metody'''==<br /> Metody založené na zjišťování nákladů a rizik. Sem patří:&lt;br&gt;<br /> [[Metoda nákladů na zamezení znehodnocování životního prostředí]]&lt;br&gt;<br /> [[Metoda nákladů odvrácení]]&lt;br&gt;<br /> [[Metoda nákladů příležitosti]]&lt;br&gt;<br /> [[Metoda funkce škod]]&lt;br&gt;<br /> <br /> <br /> Německo, Holandsko, Francie a další země preferují oceňovací techniky, které mají co nejblíže k cenám generovaných trhem. Protipólem jsou skandinávské země a V.Británie, které akceptují ve větším měřítku i kontingenční metody a další přístupy, založené na subjektivních preferencích spotřebitelů. Asi 90% z celkového objemu škod tvoří škody z postupného „průběžného znečišťování“, zbylých 10% případá na ekologické havárie.&lt;ref&gt;ŠTĚPÁNEK, Z.,MOLDAN, B.: Nástin metodiky ekonomické kvantifikace poškození životního prostředí, Centrum pro otázky životního prostředí UK v Praze, Praha 1999&lt;/ref&gt;<br /> <br /> =Reference=<br /> &lt;references /&gt;</div>

Xmath00 https://www.enviwiki.cz/w/index.php?title=Ekonomick%C3%A1_%C5%A1koda_ze_znehodnocov%C3%A1n%C3%AD_%C5%BEivotn%C3%ADho_prost%C5%99ed%C3%AD&diff=10807 2010-05-22T21:40:13Z

<p>Xmath00: /* Pojem */</p> <hr /> <div>{{studenti VŠE}} <br /> <br /> ='''Historie'''=<br /> <br /> V historii docházelo k oceňování přírodních zdrojů, zejména půdy, podle skutečných a očekávaných výnosů z využívání těchto zdrojů. Neoceňoval se tedy zdroj samotný, ale suma efektů, kterou bylo možné očekávat za dobu využívání tohoto zdroje.&amp;nbsp;Klasiční ekonomové vycházejí při oceňování z pracovní teorie hodnoty, podle níž jsou cena a hodnota určeny množstvím práce nutné k vytvoření určité komodity. V pol. 19.století přichází J.S.Mill s myšlenkou, že přírodní zdroje nejsou využívány jen pro zemědělskou výrobu a k težbě, ale že také vytváří prostředí pro život a uspokojení z hlediska přírodních krás. V pol. 20.století se objevuje Ricardova teorie renty, která je přiznávána majiteli půdy &quot;za užívání původních a nezničitelných sil půdy&quot; (Ricardo, 1956). Marxova ekonomická teorie naopak považovala cenu půdy za iracionální, přírodní zdroje byly viděny jako bezplatné dary společnosti. V centrálně plánovaných ekonomikách bylo Marxovo vyloučení renty a rentních vztahů z cenového systému realizováno, což vedlo k celkově nižším cenám přírodních zdrojů, plýtvavému využívání zdrojů a k devastaci přírody a životního prostředí.&amp;nbsp;Neoklasická ekonomie koncept hodnoty zakládá jednostranně pouze na preferencích jednotlivce. K přírodě přistupuje utilitárně, jako k zásobárně přírodních zdrojů, směňovaných na trzích. Netržními funkcemi přírodního prostředí se nezabývá. Environmentální ekonomie uvažuje vedle užitné hodnoty statku (use value) také neužitnou složku, která se skládá z možnosti ponechání volby (option value), hodnoty odkazu (bequest value) a existenční hodnoty (existence value).&lt;ref&gt;SEJÁK, J. a kol.: Oceňování pozemků a přírodních zdrojů. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 1999&lt;/ref&gt;<br /> <br /> ='''Pojem'''=<br /> <br /> Ekonomická škoda ze znehodnocování životního prostředí představuje ekonomický dopad znehodnocování životního prostředí, které pocítí různé ekonomické subjekty. Celková ekonomická škoda je částí celkových environmentálních nákladů a skládá se z následujících komponent: &lt;ref&gt;SEJÁK, J. a kol.: Oceňování pozemků a přírodních zdrojů. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 1999&lt;/ref&gt;<br /> <br /> - '''ekonomická ztráta ze znehodnocování životního prostředí '''- představuje hodnoty, které z důvodu znehodnoceného životního prostředí nebyly vyprodukovány, a tudíž nemohou být ani spotřebovány (např. ušlá zemědělská produkce v důsledku znečištění půdy škodlivinami) <br /> <br /> - '''náklady na odstranění/zmírnění negativních důsledků znehodnocování životního prostředí''' - náklady na odstranění/zmírnění již vzniklých škod (např. zvýšené náklady na léčbu obyvatel z oblastí se zhoršenou kvalitou ovzduší) <br /> <br /> - '''náklady vyhnutí se negativním důsledkům znehodnocování životního prostředí''' - náklady na předejití následků možného znehodnocení (např. zvýšený počet nátěrů proti korozi).&lt;ref&gt;ŠAUER, P.: Introduction to Environental Economics and Policy, Nakladatelství a vydavatelství litomyšlského semináře, Praha 2007&lt;/ref&gt;<br /> <br /> ='''Metody oceňování'''=<br /> <br /> Pro stanovení výše ekonomické škody ze znehodnocování životního prostředí neexistuje jednoznačný postup, přesto je stanovení její výše potřebné v celé řadě oblastí ([[internalizace škod]], stanovení výše daní a poplatků, efektivní využití přírodních zdrojů, [[Cost Benefit Analýza v životním prostředí]], [[EIA]], environmentální politika, soudní spory, restituce, makroekonomické indikátory aj.). Pokusy o vyčíslení ekonomických škod vyplývajících ze znehodnocování životního prostředí lze pozorovat od 70.let. Zpočátku docházelo zejména ke kvantifikaci škod po ekologických katastrofách (např.ropné skvrny) a k propočtům dopadů vzniklých realizací některých projektů (např. v roce 1972 autoři A.C.Fischer a Ch.Cicchetti v American Economic Review počítali ztráty rekreační hodnoty v případě realizace přehrady v Hell's Canyon v USA). Dnes používaná metodika se opírá zejména o teorii environmentální ekonomie.&lt;br&gt;<br /> K ocenění většiny statků dochází na trhu srovnáním nabídky a poptávky po nich. Pro přírodní statky a služby ale trhy neexistují (nebo jsou nedokonalé). K jejich oceňování tedy většinou používáme tzv. mimotržní metody oceňování. Existují i tržní metody oceňování, kdy se k vyčíslení škod použijí ekonomická čísla z běžně fungujících trhů (např.zemědělská produkce), ale používají se málo. Mimotržní metody rozdělujeme na preferenční a nepreferenční.<br /> <br /> =='''Preferenční metody'''==<br /> Tyto metody se zakládají na lidských preferencích, vycházejí tudíž pouze z poptávkové strany. Tyto dále rozdělujeme:<br /> <br /> ====='''Metody odhalených preferencí'''=====<br /> Metody nejvíce se podobající tržním metodám, kdy používají reálná ekonomická čísla z trhů, které nějak souvisejí s oceňovaným přírodním statkem. Někdy se nazývají také „metody souvisejících, resp. zástupných trhů“. Patří sem:&lt;br&gt;<br /> [[Metoda hedonické ceny]]&lt;br&gt;<br /> [[Metoda cestovních nákladů]]&lt;br&gt;<br /> [[Metoda mzdového rizika]]&lt;br&gt;<br /> [[Metoda na základě substitučního statku]]&lt;br&gt;<br /> <br /> ====='''Metody vyjádřených preferencí'''=====<br /> Jsou založeny na přímém zjišťování jednotlivců dotazováním, šetřením či průzkumy veřejného mínění. Mezi ně patří:&lt;br&gt;<br /> [[Metoda podmíněného hodnocení]]<br /> <br /> =='''Nepreferenční metody'''==<br /> Metody založené na zjišťování nákladů a rizik. Sem patří:&lt;br&gt;<br /> [[Metoda nákladů na zamezení znehodnocování životního prostředí]]&lt;br&gt;<br /> [[Metoda nákladů odvrácení]]&lt;br&gt;<br /> [[Metoda nákladů příležitosti]]&lt;br&gt;<br /> [[Metoda funkce škod]]&lt;br&gt;<br /> <br /> <br /> Německo, Holandsko, Francie a další země preferují oceňovací techniky, které mají co nejblíže k cenám generovaných trhem. Protipólem jsou skandinávské země a V.Británie, které akceptují ve větším měřítku i kontingenční metody a další přístupy, založené na subjektivních preferencích spotřebitelů. Asi 90% z celkového objemu škod tvoří škody z postupného „průběžného znečišťování“, zbylých 10% případá na ekologické havárie.&lt;ref&gt;ŠTĚPÁNEK, Z.,MOLDAN, B.: Nástin metodiky ekonomické kvantifikace poškození životního prostředí, Centrum pro otázky životního prostředí UK v Praze, Praha 1999&lt;/ref&gt;<br /> <br /> =Reference=<br /> &lt;references /&gt;</div>

Xmath00 https://www.enviwiki.cz/w/index.php?title=Ekonomick%C3%A1_%C5%A1koda_ze_znehodnocov%C3%A1n%C3%AD_%C5%BEivotn%C3%ADho_prost%C5%99ed%C3%AD&diff=10806 2010-05-22T21:38:45Z

<p>Xmath00: /* Pojem */</p> <hr /> <div>{{studenti VŠE}} <br /> <br /> ='''Historie'''=<br /> <br /> V historii docházelo k oceňování přírodních zdrojů, zejména půdy, podle skutečných a očekávaných výnosů z využívání těchto zdrojů. Neoceňoval se tedy zdroj samotný, ale suma efektů, kterou bylo možné očekávat za dobu využívání tohoto zdroje.&amp;nbsp;Klasiční ekonomové vycházejí při oceňování z pracovní teorie hodnoty, podle níž jsou cena a hodnota určeny množstvím práce nutné k vytvoření určité komodity. V pol. 19.století přichází J.S.Mill s myšlenkou, že přírodní zdroje nejsou využívány jen pro zemědělskou výrobu a k težbě, ale že také vytváří prostředí pro život a uspokojení z hlediska přírodních krás. V pol. 20.století se objevuje Ricardova teorie renty, která je přiznávána majiteli půdy &quot;za užívání původních a nezničitelných sil půdy&quot; (Ricardo, 1956). Marxova ekonomická teorie naopak považovala cenu půdy za iracionální, přírodní zdroje byly viděny jako bezplatné dary společnosti. V centrálně plánovaných ekonomikách bylo Marxovo vyloučení renty a rentních vztahů z cenového systému realizováno, což vedlo k celkově nižším cenám přírodních zdrojů, plýtvavému využívání zdrojů a k devastaci přírody a životního prostředí.&amp;nbsp;Neoklasická ekonomie koncept hodnoty zakládá jednostranně pouze na preferencích jednotlivce. K přírodě přistupuje utilitárně, jako k zásobárně přírodních zdrojů, směňovaných na trzích. Netržními funkcemi přírodního prostředí se nezabývá. Environmentální ekonomie uvažuje vedle užitné hodnoty statku (use value) také neužitnou složku, která se skládá z možnosti ponechání volby (option value), hodnoty odkazu (bequest value) a existenční hodnoty (existence value).&lt;ref&gt;SEJÁK, J. a kol.: Oceňování pozemků a přírodních zdrojů. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 1999&lt;/ref&gt;<br /> <br /> ='''Pojem'''=<br /> <br /> Ekonomická škoda ze znehodnocování životního prostředí představuje ekonomický dopad znehodnocování životního prostředí, které pocítí různé ekonomické subjekty. Celková ekonomická škoda je částí celkových environmentálních nákladů a skládá se z následujících komponent: &lt;ref&gt;SEJÁK, J. a kol.: Oceňování pozemků a přírodních zdrojů. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 1999&lt;/ref&gt;<br /> <br /> - '''ekonomická ztráta ze znehodnocování životního prostředí '''- představuje hodnoty, které z důvodu znehodnoceného životního prostředí nebyly vyprodukovány, a tudíž nemohou být ani spotřebovány (např. ušlá zemědělská produkce v důsledku znečištění půdy škodlivinami) <br /> <br /> - '''náklady na odstranění/zmírnění negativních důsledků znehodnocování životního prostředí''' - náklady na odstranění/zmírnění již vzniklých škod (např. zvýšené náklady na léčbu obyvatel z oblastí se zhoršenou kvalitou ovzduší) <br /> <br /> - '''náklady vyhnutí se negativním důsledkům znehodnocování životního prostředí''' - náklady na předejití následků možného znehodnocení (např. školení zaměstnanců o bezpečnosti práce).&lt;ref&gt;ŠAUER, P.: Introduction to Environental Economics and Policy, Nakladatelství a vydavatelství litomyšlského semináře, Praha 2007&lt;/ref&gt;<br /> <br /> ='''Metody oceňování'''=<br /> <br /> Pro stanovení výše ekonomické škody ze znehodnocování životního prostředí neexistuje jednoznačný postup, přesto je stanovení její výše potřebné v celé řadě oblastí ([[internalizace škod]], stanovení výše daní a poplatků, efektivní využití přírodních zdrojů, [[Cost Benefit Analýza v životním prostředí]], [[EIA]], environmentální politika, soudní spory, restituce, makroekonomické indikátory aj.). Pokusy o vyčíslení ekonomických škod vyplývajících ze znehodnocování životního prostředí lze pozorovat od 70.let. Zpočátku docházelo zejména ke kvantifikaci škod po ekologických katastrofách (např.ropné skvrny) a k propočtům dopadů vzniklých realizací některých projektů (např. v roce 1972 autoři A.C.Fischer a Ch.Cicchetti v American Economic Review počítali ztráty rekreační hodnoty v případě realizace přehrady v Hell's Canyon v USA). Dnes používaná metodika se opírá zejména o teorii environmentální ekonomie.&lt;br&gt;<br /> K ocenění většiny statků dochází na trhu srovnáním nabídky a poptávky po nich. Pro přírodní statky a služby ale trhy neexistují (nebo jsou nedokonalé). K jejich oceňování tedy většinou používáme tzv. mimotržní metody oceňování. Existují i tržní metody oceňování, kdy se k vyčíslení škod použijí ekonomická čísla z běžně fungujících trhů (např.zemědělská produkce), ale používají se málo. Mimotržní metody rozdělujeme na preferenční a nepreferenční.<br /> <br /> =='''Preferenční metody'''==<br /> Tyto metody se zakládají na lidských preferencích, vycházejí tudíž pouze z poptávkové strany. Tyto dále rozdělujeme:<br /> <br /> ====='''Metody odhalených preferencí'''=====<br /> Metody nejvíce se podobající tržním metodám, kdy používají reálná ekonomická čísla z trhů, které nějak souvisejí s oceňovaným přírodním statkem. Někdy se nazývají také „metody souvisejících, resp. zástupných trhů“. Patří sem:&lt;br&gt;<br /> [[Metoda hedonické ceny]]&lt;br&gt;<br /> [[Metoda cestovních nákladů]]&lt;br&gt;<br /> [[Metoda mzdového rizika]]&lt;br&gt;<br /> [[Metoda na základě substitučního statku]]&lt;br&gt;<br /> <br /> ====='''Metody vyjádřených preferencí'''=====<br /> Jsou založeny na přímém zjišťování jednotlivců dotazováním, šetřením či průzkumy veřejného mínění. Mezi ně patří:&lt;br&gt;<br /> [[Metoda podmíněného hodnocení]]<br /> <br /> =='''Nepreferenční metody'''==<br /> Metody založené na zjišťování nákladů a rizik. Sem patří:&lt;br&gt;<br /> [[Metoda nákladů na zamezení znehodnocování životního prostředí]]&lt;br&gt;<br /> [[Metoda nákladů odvrácení]]&lt;br&gt;<br /> [[Metoda nákladů příležitosti]]&lt;br&gt;<br /> [[Metoda funkce škod]]&lt;br&gt;<br /> <br /> <br /> Německo, Holandsko, Francie a další země preferují oceňovací techniky, které mají co nejblíže k cenám generovaných trhem. Protipólem jsou skandinávské země a V.Británie, které akceptují ve větším měřítku i kontingenční metody a další přístupy, založené na subjektivních preferencích spotřebitelů. Asi 90% z celkového objemu škod tvoří škody z postupného „průběžného znečišťování“, zbylých 10% případá na ekologické havárie.&lt;ref&gt;ŠTĚPÁNEK, Z.,MOLDAN, B.: Nástin metodiky ekonomické kvantifikace poškození životního prostředí, Centrum pro otázky životního prostředí UK v Praze, Praha 1999&lt;/ref&gt;<br /> <br /> =Reference=<br /> &lt;references /&gt;</div>

Xmath00 https://www.enviwiki.cz/w/index.php?title=Ekonomick%C3%A1_%C5%A1koda_ze_znehodnocov%C3%A1n%C3%AD_%C5%BEivotn%C3%ADho_prost%C5%99ed%C3%AD&diff=10805 2010-05-22T21:36:36Z

<p>Xmath00: /* Historie */</p> <hr /> <div>{{studenti VŠE}} <br /> <br /> ='''Historie'''=<br /> <br /> V historii docházelo k oceňování přírodních zdrojů, zejména půdy, podle skutečných a očekávaných výnosů z využívání těchto zdrojů. Neoceňoval se tedy zdroj samotný, ale suma efektů, kterou bylo možné očekávat za dobu využívání tohoto zdroje.&amp;nbsp;Klasiční ekonomové vycházejí při oceňování z pracovní teorie hodnoty, podle níž jsou cena a hodnota určeny množstvím práce nutné k vytvoření určité komodity. V pol. 19.století přichází J.S.Mill s myšlenkou, že přírodní zdroje nejsou využívány jen pro zemědělskou výrobu a k težbě, ale že také vytváří prostředí pro život a uspokojení z hlediska přírodních krás. V pol. 20.století se objevuje Ricardova teorie renty, která je přiznávána majiteli půdy &quot;za užívání původních a nezničitelných sil půdy&quot; (Ricardo, 1956). Marxova ekonomická teorie naopak považovala cenu půdy za iracionální, přírodní zdroje byly viděny jako bezplatné dary společnosti. V centrálně plánovaných ekonomikách bylo Marxovo vyloučení renty a rentních vztahů z cenového systému realizováno, což vedlo k celkově nižším cenám přírodních zdrojů, plýtvavému využívání zdrojů a k devastaci přírody a životního prostředí.&amp;nbsp;Neoklasická ekonomie koncept hodnoty zakládá jednostranně pouze na preferencích jednotlivce. K přírodě přistupuje utilitárně, jako k zásobárně přírodních zdrojů, směňovaných na trzích. Netržními funkcemi přírodního prostředí se nezabývá. Environmentální ekonomie uvažuje vedle užitné hodnoty statku (use value) také neužitnou složku, která se skládá z možnosti ponechání volby (option value), hodnoty odkazu (bequest value) a existenční hodnoty (existence value).&lt;ref&gt;SEJÁK, J. a kol.: Oceňování pozemků a přírodních zdrojů. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 1999&lt;/ref&gt;<br /> <br /> ='''Pojem'''=<br /> <br /> Ekonomická škoda ze znehodnocování životního prostředí představuje ekonomický dopad znehodnocování životního prostředí, které pocítí různé ekonomické subjekty. Představuje vlastně ekonomickou interpretaci negativních externalit. Celková ekonomická škoda je částí celkových environmentálních nákladů a skládá se z následujících komponent: &lt;ref&gt;SEJÁK, J. a kol.: Oceňování pozemků a přírodních zdrojů. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 1999&lt;/ref&gt;<br /> <br /> - '''ekonomická ztráta ze znehodnocování životního prostředí '''- představuje hodnoty, které z důvodu znehodnoceného životního prostředí nebyly vyprodukovány, a tudíž nemohou být ani spotřebovány (např. ušlá zemědělská produkce v důsledku znečištění půdy škodlivinami) <br /> <br /> - '''náklady na odstranění/zmírnění negativních důsledků znehodnocování životního prostředí''' - náklady na odstranění/zmírnění již vzniklých škod (např. zvýšené náklady na léčbu obyvatel z oblastí se zhoršenou kvalitou ovzduší) <br /> <br /> - '''náklady vyhnutí se negativním důsledkům znehodnocování životního prostředí''' - náklady na předejití následků možného znehodnocení (např. školení zaměstnanců o bezpečnosti práce).&lt;ref&gt;ŠAUER, P.: Introduction to Environental Economics and Policy, Nakladatelství a vydavatelství litomyšlského semináře, Praha 2007&lt;/ref&gt; <br /> <br /> ='''Metody oceňování'''=<br /> <br /> Pro stanovení výše ekonomické škody ze znehodnocování životního prostředí neexistuje jednoznačný postup, přesto je stanovení její výše potřebné v celé řadě oblastí ([[internalizace škod]], stanovení výše daní a poplatků, efektivní využití přírodních zdrojů, [[Cost Benefit Analýza v životním prostředí]], [[EIA]], environmentální politika, soudní spory, restituce, makroekonomické indikátory aj.). Pokusy o vyčíslení ekonomických škod vyplývajících ze znehodnocování životního prostředí lze pozorovat od 70.let. Zpočátku docházelo zejména ke kvantifikaci škod po ekologických katastrofách (např.ropné skvrny) a k propočtům dopadů vzniklých realizací některých projektů (např. v roce 1972 autoři A.C.Fischer a Ch.Cicchetti v American Economic Review počítali ztráty rekreační hodnoty v případě realizace přehrady v Hell's Canyon v USA). Dnes používaná metodika se opírá zejména o teorii environmentální ekonomie.&lt;br&gt;<br /> K ocenění většiny statků dochází na trhu srovnáním nabídky a poptávky po nich. Pro přírodní statky a služby ale trhy neexistují (nebo jsou nedokonalé). K jejich oceňování tedy většinou používáme tzv. mimotržní metody oceňování. Existují i tržní metody oceňování, kdy se k vyčíslení škod použijí ekonomická čísla z běžně fungujících trhů (např.zemědělská produkce), ale používají se málo. Mimotržní metody rozdělujeme na preferenční a nepreferenční.<br /> <br /> =='''Preferenční metody'''==<br /> Tyto metody se zakládají na lidských preferencích, vycházejí tudíž pouze z poptávkové strany. Tyto dále rozdělujeme:<br /> <br /> ====='''Metody odhalených preferencí'''=====<br /> Metody nejvíce se podobající tržním metodám, kdy používají reálná ekonomická čísla z trhů, které nějak souvisejí s oceňovaným přírodním statkem. Někdy se nazývají také „metody souvisejících, resp. zástupných trhů“. Patří sem:&lt;br&gt;<br /> [[Metoda hedonické ceny]]&lt;br&gt;<br /> [[Metoda cestovních nákladů]]&lt;br&gt;<br /> [[Metoda mzdového rizika]]&lt;br&gt;<br /> [[Metoda na základě substitučního statku]]&lt;br&gt;<br /> <br /> ====='''Metody vyjádřených preferencí'''=====<br /> Jsou založeny na přímém zjišťování jednotlivců dotazováním, šetřením či průzkumy veřejného mínění. Mezi ně patří:&lt;br&gt;<br /> [[Metoda podmíněného hodnocení]]<br /> <br /> =='''Nepreferenční metody'''==<br /> Metody založené na zjišťování nákladů a rizik. Sem patří:&lt;br&gt;<br /> [[Metoda nákladů na zamezení znehodnocování životního prostředí]]&lt;br&gt;<br /> [[Metoda nákladů odvrácení]]&lt;br&gt;<br /> [[Metoda nákladů příležitosti]]&lt;br&gt;<br /> [[Metoda funkce škod]]&lt;br&gt;<br /> <br /> <br /> Německo, Holandsko, Francie a další země preferují oceňovací techniky, které mají co nejblíže k cenám generovaných trhem. Protipólem jsou skandinávské země a V.Británie, které akceptují ve větším měřítku i kontingenční metody a další přístupy, založené na subjektivních preferencích spotřebitelů. Asi 90% z celkového objemu škod tvoří škody z postupného „průběžného znečišťování“, zbylých 10% případá na ekologické havárie.&lt;ref&gt;ŠTĚPÁNEK, Z.,MOLDAN, B.: Nástin metodiky ekonomické kvantifikace poškození životního prostředí, Centrum pro otázky životního prostředí UK v Praze, Praha 1999&lt;/ref&gt;<br /> <br /> =Reference=<br /> &lt;references /&gt;</div>

Xmath00 https://www.enviwiki.cz/w/index.php?title=Ekonomick%C3%A1_%C5%A1koda_ze_znehodnocov%C3%A1n%C3%AD_%C5%BEivotn%C3%ADho_prost%C5%99ed%C3%AD&diff=10804 2010-05-22T21:34:10Z

<p>Xmath00: /* Nepreferenční */</p> <hr /> <div>{{studenti VŠE}} <br /> <br /> ='''Historie'''=<br /> <br /> Ekonomika je největším původcem poškození, resp.škod antropogenního charakteru, současně však komplexem činností, které reflektují požadavky a přání společnosti.&lt;ref&gt;ŠTĚPÁNEK, Z.,MOLDAN, B.: Nástin metodiky ekonomické kvantifikace poškození životního prostředí, Centrum pro otázky životního prostředí UK v Praze, Praha 1999&lt;/ref&gt; V historii docházelo k oceňování přírodních zdrojů, zejména půdy, podle skutečných a očekávaných výnosů z využívání těchto zdrojů. Neoceňoval se tedy zdroj samotný, ale suma efektů, kterou bylo možné očekávat za dobu využívání tohoto zdroje.&amp;nbsp;Klasiční ekonomové vycházejí při oceňování z pracovní teorie hodnoty, podle níž jsou cena a hodnota určeny množstvím práce nutné k vytvoření určité komodity. V pol. 19.století přichází J.S.Mill s myšlenkou, že přírodní zdroje nejsou využívány jen pro zemědělskou výrobu a k težbě, ale že také vytváří prostředí pro život a uspokojení z hlediska přírodních krás. V pol. 20.století se objevuje Ricardova teorie renty, která je přiznávána majiteli půdy &quot;za užívání původních a nezničitelných sil půdy&quot; (Ricardo, 1956). Marxova ekonomická teorie naopak považovala cenu půdy za iracionální, přírodní zdroje byly viděny jako bezplatné dary společnosti. V centrálně plánovaných ekonomikách bylo Marxovo vyloučení renty a rentních vztahů z cenového systému realizováno, což vedlo k celkově nižším cenám přírodních zdrojů, plýtvavému využívání zdrojů a k devastaci přírody a životního prostředí.&amp;nbsp;Neoklasická ekonomie koncept hodnoty zakládá jednostranně pouze na preferencích jednotlivce. K přírodě přistupuje utilitárně, jako k zásobárně přírodních zdrojů, směňovaných na trzích. Netržními funkcemi přírodního prostředí se nezabývá. Environmentální ekonomie uvažuje vedle užitné hodnoty statku (use value) také neužitnou složku, která se skládá z možnosti ponechání volby (option value), hodnoty odkazu (bequest value) a existenční hodnoty (existence value).&lt;ref&gt;SEJÁK, J. a kol.: Oceňování pozemků a přírodních zdrojů. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 1999&lt;/ref&gt;<br /> <br /> ='''Pojem'''=<br /> <br /> Ekonomická škoda ze znehodnocování životního prostředí představuje ekonomický dopad znehodnocování životního prostředí, které pocítí různé ekonomické subjekty. Představuje vlastně ekonomickou interpretaci negativních externalit. Celková ekonomická škoda je částí celkových environmentálních nákladů a skládá se z následujících komponent: &lt;ref&gt;SEJÁK, J. a kol.: Oceňování pozemků a přírodních zdrojů. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 1999&lt;/ref&gt;<br /> <br /> - '''ekonomická ztráta ze znehodnocování životního prostředí '''- představuje hodnoty, které z důvodu znehodnoceného životního prostředí nebyly vyprodukovány, a tudíž nemohou být ani spotřebovány (např. ušlá zemědělská produkce v důsledku znečištění půdy škodlivinami) <br /> <br /> - '''náklady na odstranění/zmírnění negativních důsledků znehodnocování životního prostředí''' - náklady na odstranění/zmírnění již vzniklých škod (např. zvýšené náklady na léčbu obyvatel z oblastí se zhoršenou kvalitou ovzduší) <br /> <br /> - '''náklady vyhnutí se negativním důsledkům znehodnocování životního prostředí''' - náklady na předejití následků možného znehodnocení (např. školení zaměstnanců o bezpečnosti práce).&lt;ref&gt;ŠAUER, P.: Introduction to Environental Economics and Policy, Nakladatelství a vydavatelství litomyšlského semináře, Praha 2007&lt;/ref&gt; <br /> <br /> ='''Metody oceňování'''=<br /> <br /> Pro stanovení výše ekonomické škody ze znehodnocování životního prostředí neexistuje jednoznačný postup, přesto je stanovení její výše potřebné v celé řadě oblastí ([[internalizace škod]], stanovení výše daní a poplatků, efektivní využití přírodních zdrojů, [[Cost Benefit Analýza v životním prostředí]], [[EIA]], environmentální politika, soudní spory, restituce, makroekonomické indikátory aj.). Pokusy o vyčíslení ekonomických škod vyplývajících ze znehodnocování životního prostředí lze pozorovat od 70.let. Zpočátku docházelo zejména ke kvantifikaci škod po ekologických katastrofách (např.ropné skvrny) a k propočtům dopadů vzniklých realizací některých projektů (např. v roce 1972 autoři A.C.Fischer a Ch.Cicchetti v American Economic Review počítali ztráty rekreační hodnoty v případě realizace přehrady v Hell's Canyon v USA). Dnes používaná metodika se opírá zejména o teorii environmentální ekonomie.&lt;br&gt;<br /> K ocenění většiny statků dochází na trhu srovnáním nabídky a poptávky po nich. Pro přírodní statky a služby ale trhy neexistují (nebo jsou nedokonalé). K jejich oceňování tedy většinou používáme tzv. mimotržní metody oceňování. Existují i tržní metody oceňování, kdy se k vyčíslení škod použijí ekonomická čísla z běžně fungujících trhů (např.zemědělská produkce), ale používají se málo. Mimotržní metody rozdělujeme na preferenční a nepreferenční.<br /> <br /> =='''Preferenční metody'''==<br /> Tyto metody se zakládají na lidských preferencích, vycházejí tudíž pouze z poptávkové strany. Tyto dále rozdělujeme:<br /> <br /> ====='''Metody odhalených preferencí'''=====<br /> Metody nejvíce se podobající tržním metodám, kdy používají reálná ekonomická čísla z trhů, které nějak souvisejí s oceňovaným přírodním statkem. Někdy se nazývají také „metody souvisejících, resp. zástupných trhů“. Patří sem:&lt;br&gt;<br /> [[Metoda hedonické ceny]]&lt;br&gt;<br /> [[Metoda cestovních nákladů]]&lt;br&gt;<br /> [[Metoda mzdového rizika]]&lt;br&gt;<br /> [[Metoda na základě substitučního statku]]&lt;br&gt;<br /> <br /> ====='''Metody vyjádřených preferencí'''=====<br /> Jsou založeny na přímém zjišťování jednotlivců dotazováním, šetřením či průzkumy veřejného mínění. Mezi ně patří:&lt;br&gt;<br /> [[Metoda podmíněného hodnocení]]<br /> <br /> =='''Nepreferenční metody'''==<br /> Metody založené na zjišťování nákladů a rizik. Sem patří:&lt;br&gt;<br /> [[Metoda nákladů na zamezení znehodnocování životního prostředí]]&lt;br&gt;<br /> [[Metoda nákladů odvrácení]]&lt;br&gt;<br /> [[Metoda nákladů příležitosti]]&lt;br&gt;<br /> [[Metoda funkce škod]]&lt;br&gt;<br /> <br /> <br /> Německo, Holandsko, Francie a další země preferují oceňovací techniky, které mají co nejblíže k cenám generovaných trhem. Protipólem jsou skandinávské země a V.Británie, které akceptují ve větším měřítku i kontingenční metody a další přístupy, založené na subjektivních preferencích spotřebitelů. Asi 90% z celkového objemu škod tvoří škody z postupného „průběžného znečišťování“, zbylých 10% případá na ekologické havárie.&lt;ref&gt;ŠTĚPÁNEK, Z.,MOLDAN, B.: Nástin metodiky ekonomické kvantifikace poškození životního prostředí, Centrum pro otázky životního prostředí UK v Praze, Praha 1999&lt;/ref&gt;<br /> <br /> =Reference=<br /> &lt;references /&gt;</div>

Xmath00 https://www.enviwiki.cz/w/index.php?title=Ekonomick%C3%A1_%C5%A1koda_ze_znehodnocov%C3%A1n%C3%AD_%C5%BEivotn%C3%ADho_prost%C5%99ed%C3%AD&diff=10803 2010-05-22T21:33:57Z

<p>Xmath00: /* Preferenční */</p> <hr /> <div>{{studenti VŠE}} <br /> <br /> ='''Historie'''=<br /> <br /> Ekonomika je největším původcem poškození, resp.škod antropogenního charakteru, současně však komplexem činností, které reflektují požadavky a přání společnosti.&lt;ref&gt;ŠTĚPÁNEK, Z.,MOLDAN, B.: Nástin metodiky ekonomické kvantifikace poškození životního prostředí, Centrum pro otázky životního prostředí UK v Praze, Praha 1999&lt;/ref&gt; V historii docházelo k oceňování přírodních zdrojů, zejména půdy, podle skutečných a očekávaných výnosů z využívání těchto zdrojů. Neoceňoval se tedy zdroj samotný, ale suma efektů, kterou bylo možné očekávat za dobu využívání tohoto zdroje.&amp;nbsp;Klasiční ekonomové vycházejí při oceňování z pracovní teorie hodnoty, podle níž jsou cena a hodnota určeny množstvím práce nutné k vytvoření určité komodity. V pol. 19.století přichází J.S.Mill s myšlenkou, že přírodní zdroje nejsou využívány jen pro zemědělskou výrobu a k težbě, ale že také vytváří prostředí pro život a uspokojení z hlediska přírodních krás. V pol. 20.století se objevuje Ricardova teorie renty, která je přiznávána majiteli půdy &quot;za užívání původních a nezničitelných sil půdy&quot; (Ricardo, 1956). Marxova ekonomická teorie naopak považovala cenu půdy za iracionální, přírodní zdroje byly viděny jako bezplatné dary společnosti. V centrálně plánovaných ekonomikách bylo Marxovo vyloučení renty a rentních vztahů z cenového systému realizováno, což vedlo k celkově nižším cenám přírodních zdrojů, plýtvavému využívání zdrojů a k devastaci přírody a životního prostředí.&amp;nbsp;Neoklasická ekonomie koncept hodnoty zakládá jednostranně pouze na preferencích jednotlivce. K přírodě přistupuje utilitárně, jako k zásobárně přírodních zdrojů, směňovaných na trzích. Netržními funkcemi přírodního prostředí se nezabývá. Environmentální ekonomie uvažuje vedle užitné hodnoty statku (use value) také neužitnou složku, která se skládá z možnosti ponechání volby (option value), hodnoty odkazu (bequest value) a existenční hodnoty (existence value).&lt;ref&gt;SEJÁK, J. a kol.: Oceňování pozemků a přírodních zdrojů. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 1999&lt;/ref&gt;<br /> <br /> ='''Pojem'''=<br /> <br /> Ekonomická škoda ze znehodnocování životního prostředí představuje ekonomický dopad znehodnocování životního prostředí, které pocítí různé ekonomické subjekty. Představuje vlastně ekonomickou interpretaci negativních externalit. Celková ekonomická škoda je částí celkových environmentálních nákladů a skládá se z následujících komponent: &lt;ref&gt;SEJÁK, J. a kol.: Oceňování pozemků a přírodních zdrojů. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 1999&lt;/ref&gt;<br /> <br /> - '''ekonomická ztráta ze znehodnocování životního prostředí '''- představuje hodnoty, které z důvodu znehodnoceného životního prostředí nebyly vyprodukovány, a tudíž nemohou být ani spotřebovány (např. ušlá zemědělská produkce v důsledku znečištění půdy škodlivinami) <br /> <br /> - '''náklady na odstranění/zmírnění negativních důsledků znehodnocování životního prostředí''' - náklady na odstranění/zmírnění již vzniklých škod (např. zvýšené náklady na léčbu obyvatel z oblastí se zhoršenou kvalitou ovzduší) <br /> <br /> - '''náklady vyhnutí se negativním důsledkům znehodnocování životního prostředí''' - náklady na předejití následků možného znehodnocení (např. školení zaměstnanců o bezpečnosti práce).&lt;ref&gt;ŠAUER, P.: Introduction to Environental Economics and Policy, Nakladatelství a vydavatelství litomyšlského semináře, Praha 2007&lt;/ref&gt; <br /> <br /> ='''Metody oceňování'''=<br /> <br /> Pro stanovení výše ekonomické škody ze znehodnocování životního prostředí neexistuje jednoznačný postup, přesto je stanovení její výše potřebné v celé řadě oblastí ([[internalizace škod]], stanovení výše daní a poplatků, efektivní využití přírodních zdrojů, [[Cost Benefit Analýza v životním prostředí]], [[EIA]], environmentální politika, soudní spory, restituce, makroekonomické indikátory aj.). Pokusy o vyčíslení ekonomických škod vyplývajících ze znehodnocování životního prostředí lze pozorovat od 70.let. Zpočátku docházelo zejména ke kvantifikaci škod po ekologických katastrofách (např.ropné skvrny) a k propočtům dopadů vzniklých realizací některých projektů (např. v roce 1972 autoři A.C.Fischer a Ch.Cicchetti v American Economic Review počítali ztráty rekreační hodnoty v případě realizace přehrady v Hell's Canyon v USA). Dnes používaná metodika se opírá zejména o teorii environmentální ekonomie.&lt;br&gt;<br /> K ocenění většiny statků dochází na trhu srovnáním nabídky a poptávky po nich. Pro přírodní statky a služby ale trhy neexistují (nebo jsou nedokonalé). K jejich oceňování tedy většinou používáme tzv. mimotržní metody oceňování. Existují i tržní metody oceňování, kdy se k vyčíslení škod použijí ekonomická čísla z běžně fungujících trhů (např.zemědělská produkce), ale používají se málo. Mimotržní metody rozdělujeme na preferenční a nepreferenční.<br /> <br /> =='''Preferenční metody'''==<br /> Tyto metody se zakládají na lidských preferencích, vycházejí tudíž pouze z poptávkové strany. Tyto dále rozdělujeme:<br /> <br /> ====='''Metody odhalených preferencí'''=====<br /> Metody nejvíce se podobající tržním metodám, kdy používají reálná ekonomická čísla z trhů, které nějak souvisejí s oceňovaným přírodním statkem. Někdy se nazývají také „metody souvisejících, resp. zástupných trhů“. Patří sem:&lt;br&gt;<br /> [[Metoda hedonické ceny]]&lt;br&gt;<br /> [[Metoda cestovních nákladů]]&lt;br&gt;<br /> [[Metoda mzdového rizika]]&lt;br&gt;<br /> [[Metoda na základě substitučního statku]]&lt;br&gt;<br /> <br /> ====='''Metody vyjádřených preferencí'''=====<br /> Jsou založeny na přímém zjišťování jednotlivců dotazováním, šetřením či průzkumy veřejného mínění. Mezi ně patří:&lt;br&gt;<br /> [[Metoda podmíněného hodnocení]]<br /> <br /> =='''Nepreferenční'''==<br /> Metody založené na zjišťování nákladů a rizik. Sem patří:&lt;br&gt;<br /> [[Metoda nákladů na zamezení znehodnocování životního prostředí]]&lt;br&gt;<br /> [[Metoda nákladů odvrácení]]&lt;br&gt;<br /> [[Metoda nákladů příležitosti]]&lt;br&gt;<br /> [[Metoda funkce škod]]&lt;br&gt;<br /> <br /> <br /> Německo, Holandsko, Francie a další země preferují oceňovací techniky, které mají co nejblíže k cenám generovaných trhem. Protipólem jsou skandinávské země a V.Británie, které akceptují ve větším měřítku i kontingenční metody a další přístupy, založené na subjektivních preferencích spotřebitelů. Asi 90% z celkového objemu škod tvoří škody z postupného „průběžného znečišťování“, zbylých 10% případá na ekologické havárie.&lt;ref&gt;ŠTĚPÁNEK, Z.,MOLDAN, B.: Nástin metodiky ekonomické kvantifikace poškození životního prostředí, Centrum pro otázky životního prostředí UK v Praze, Praha 1999&lt;/ref&gt; <br /> <br /> =Reference=<br /> &lt;references /&gt;</div>

Xmath00 https://www.enviwiki.cz/w/index.php?title=Ekonomick%C3%A1_%C5%A1koda_ze_znehodnocov%C3%A1n%C3%AD_%C5%BEivotn%C3%ADho_prost%C5%99ed%C3%AD&diff=10802 2010-05-22T21:33:42Z

<p>Xmath00: /* Preferenční */</p> <hr /> <div>{{studenti VŠE}} <br /> <br /> ='''Historie'''=<br /> <br /> Ekonomika je největším původcem poškození, resp.škod antropogenního charakteru, současně však komplexem činností, které reflektují požadavky a přání společnosti.&lt;ref&gt;ŠTĚPÁNEK, Z.,MOLDAN, B.: Nástin metodiky ekonomické kvantifikace poškození životního prostředí, Centrum pro otázky životního prostředí UK v Praze, Praha 1999&lt;/ref&gt; V historii docházelo k oceňování přírodních zdrojů, zejména půdy, podle skutečných a očekávaných výnosů z využívání těchto zdrojů. Neoceňoval se tedy zdroj samotný, ale suma efektů, kterou bylo možné očekávat za dobu využívání tohoto zdroje.&amp;nbsp;Klasiční ekonomové vycházejí při oceňování z pracovní teorie hodnoty, podle níž jsou cena a hodnota určeny množstvím práce nutné k vytvoření určité komodity. V pol. 19.století přichází J.S.Mill s myšlenkou, že přírodní zdroje nejsou využívány jen pro zemědělskou výrobu a k težbě, ale že také vytváří prostředí pro život a uspokojení z hlediska přírodních krás. V pol. 20.století se objevuje Ricardova teorie renty, která je přiznávána majiteli půdy &quot;za užívání původních a nezničitelných sil půdy&quot; (Ricardo, 1956). Marxova ekonomická teorie naopak považovala cenu půdy za iracionální, přírodní zdroje byly viděny jako bezplatné dary společnosti. V centrálně plánovaných ekonomikách bylo Marxovo vyloučení renty a rentních vztahů z cenového systému realizováno, což vedlo k celkově nižším cenám přírodních zdrojů, plýtvavému využívání zdrojů a k devastaci přírody a životního prostředí.&amp;nbsp;Neoklasická ekonomie koncept hodnoty zakládá jednostranně pouze na preferencích jednotlivce. K přírodě přistupuje utilitárně, jako k zásobárně přírodních zdrojů, směňovaných na trzích. Netržními funkcemi přírodního prostředí se nezabývá. Environmentální ekonomie uvažuje vedle užitné hodnoty statku (use value) také neužitnou složku, která se skládá z možnosti ponechání volby (option value), hodnoty odkazu (bequest value) a existenční hodnoty (existence value).&lt;ref&gt;SEJÁK, J. a kol.: Oceňování pozemků a přírodních zdrojů. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 1999&lt;/ref&gt;<br /> <br /> ='''Pojem'''=<br /> <br /> Ekonomická škoda ze znehodnocování životního prostředí představuje ekonomický dopad znehodnocování životního prostředí, které pocítí různé ekonomické subjekty. Představuje vlastně ekonomickou interpretaci negativních externalit. Celková ekonomická škoda je částí celkových environmentálních nákladů a skládá se z následujících komponent: &lt;ref&gt;SEJÁK, J. a kol.: Oceňování pozemků a přírodních zdrojů. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 1999&lt;/ref&gt;<br /> <br /> - '''ekonomická ztráta ze znehodnocování životního prostředí '''- představuje hodnoty, které z důvodu znehodnoceného životního prostředí nebyly vyprodukovány, a tudíž nemohou být ani spotřebovány (např. ušlá zemědělská produkce v důsledku znečištění půdy škodlivinami) <br /> <br /> - '''náklady na odstranění/zmírnění negativních důsledků znehodnocování životního prostředí''' - náklady na odstranění/zmírnění již vzniklých škod (např. zvýšené náklady na léčbu obyvatel z oblastí se zhoršenou kvalitou ovzduší) <br /> <br /> - '''náklady vyhnutí se negativním důsledkům znehodnocování životního prostředí''' - náklady na předejití následků možného znehodnocení (např. školení zaměstnanců o bezpečnosti práce).&lt;ref&gt;ŠAUER, P.: Introduction to Environental Economics and Policy, Nakladatelství a vydavatelství litomyšlského semináře, Praha 2007&lt;/ref&gt; <br /> <br /> ='''Metody oceňování'''=<br /> <br /> Pro stanovení výše ekonomické škody ze znehodnocování životního prostředí neexistuje jednoznačný postup, přesto je stanovení její výše potřebné v celé řadě oblastí ([[internalizace škod]], stanovení výše daní a poplatků, efektivní využití přírodních zdrojů, [[Cost Benefit Analýza v životním prostředí]], [[EIA]], environmentální politika, soudní spory, restituce, makroekonomické indikátory aj.). Pokusy o vyčíslení ekonomických škod vyplývajících ze znehodnocování životního prostředí lze pozorovat od 70.let. Zpočátku docházelo zejména ke kvantifikaci škod po ekologických katastrofách (např.ropné skvrny) a k propočtům dopadů vzniklých realizací některých projektů (např. v roce 1972 autoři A.C.Fischer a Ch.Cicchetti v American Economic Review počítali ztráty rekreační hodnoty v případě realizace přehrady v Hell's Canyon v USA). Dnes používaná metodika se opírá zejména o teorii environmentální ekonomie.&lt;br&gt;<br /> K ocenění většiny statků dochází na trhu srovnáním nabídky a poptávky po nich. Pro přírodní statky a služby ale trhy neexistují (nebo jsou nedokonalé). K jejich oceňování tedy většinou používáme tzv. mimotržní metody oceňování. Existují i tržní metody oceňování, kdy se k vyčíslení škod použijí ekonomická čísla z běžně fungujících trhů (např.zemědělská produkce), ale používají se málo. Mimotržní metody rozdělujeme na preferenční a nepreferenční.<br /> <br /> =='''Preferenční'''==<br /> Tyto metody se zakládají na lidských preferencích, vycházejí tudíž pouze z poptávkové strany. Tyto dále rozdělujeme:<br /> <br /> ====='''Metody odhalených preferencí'''=====<br /> Metody nejvíce se podobající tržním metodám, kdy používají reálná ekonomická čísla z trhů, které nějak souvisejí s oceňovaným přírodním statkem. Někdy se nazývají také „metody souvisejících, resp. zástupných trhů“. Patří sem:&lt;br&gt;<br /> [[Metoda hedonické ceny]]&lt;br&gt;<br /> [[Metoda cestovních nákladů]]&lt;br&gt;<br /> [[Metoda mzdového rizika]]&lt;br&gt;<br /> [[Metoda na základě substitučního statku]]&lt;br&gt;<br /> <br /> ====='''Metody vyjádřených preferencí'''=====<br /> Jsou založeny na přímém zjišťování jednotlivců dotazováním, šetřením či průzkumy veřejného mínění. Mezi ně patří:&lt;br&gt;<br /> [[Metoda podmíněného hodnocení]]<br /> <br /> =='''Nepreferenční'''==<br /> Metody založené na zjišťování nákladů a rizik. Sem patří:&lt;br&gt;<br /> [[Metoda nákladů na zamezení znehodnocování životního prostředí]]&lt;br&gt;<br /> [[Metoda nákladů odvrácení]]&lt;br&gt;<br /> [[Metoda nákladů příležitosti]]&lt;br&gt;<br /> [[Metoda funkce škod]]&lt;br&gt;<br /> <br /> <br /> Německo, Holandsko, Francie a další země preferují oceňovací techniky, které mají co nejblíže k cenám generovaných trhem. Protipólem jsou skandinávské země a V.Británie, které akceptují ve větším měřítku i kontingenční metody a další přístupy, založené na subjektivních preferencích spotřebitelů. Asi 90% z celkového objemu škod tvoří škody z postupného „průběžného znečišťování“, zbylých 10% případá na ekologické havárie.&lt;ref&gt;ŠTĚPÁNEK, Z.,MOLDAN, B.: Nástin metodiky ekonomické kvantifikace poškození životního prostředí, Centrum pro otázky životního prostředí UK v Praze, Praha 1999&lt;/ref&gt; <br /> <br /> =Reference=<br /> &lt;references /&gt;</div>

Xmath00 https://www.enviwiki.cz/w/index.php?title=Ekonomick%C3%A1_%C5%A1koda_ze_znehodnocov%C3%A1n%C3%AD_%C5%BEivotn%C3%ADho_prost%C5%99ed%C3%AD&diff=10800 2010-05-21T13:30:01Z

<p>Xmath00: </p> <hr /> <div>{{studenti VŠE}} <br /> <br /> ='''Historie'''=<br /> <br /> Ekonomika je největším původcem poškození, resp.škod antropogenního charakteru, současně však komplexem činností, které reflektují požadavky a přání společnosti.&lt;ref&gt;ŠTĚPÁNEK, Z.,MOLDAN, B.: Nástin metodiky ekonomické kvantifikace poškození životního prostředí, Centrum pro otázky životního prostředí UK v Praze, Praha 1999&lt;/ref&gt; V historii docházelo k oceňování přírodních zdrojů, zejména půdy, podle skutečných a očekávaných výnosů z využívání těchto zdrojů. Neoceňoval se tedy zdroj samotný, ale suma efektů, kterou bylo možné očekávat za dobu využívání tohoto zdroje.&amp;nbsp;Klasiční ekonomové vycházejí při oceňování z pracovní teorie hodnoty, podle níž jsou cena a hodnota určeny množstvím práce nutné k vytvoření určité komodity. V pol. 19.století přichází J.S.Mill s myšlenkou, že přírodní zdroje nejsou využívány jen pro zemědělskou výrobu a k težbě, ale že také vytváří prostředí pro život a uspokojení z hlediska přírodních krás. V pol. 20.století se objevuje Ricardova teorie renty, která je přiznávána majiteli půdy &quot;za užívání původních a nezničitelných sil půdy&quot; (Ricardo, 1956). Marxova ekonomická teorie naopak považovala cenu půdy za iracionální, přírodní zdroje byly viděny jako bezplatné dary společnosti. V centrálně plánovaných ekonomikách bylo Marxovo vyloučení renty a rentních vztahů z cenového systému realizováno, což vedlo k celkově nižším cenám přírodních zdrojů, plýtvavému využívání zdrojů a k devastaci přírody a životního prostředí.&amp;nbsp;Neoklasická ekonomie koncept hodnoty zakládá jednostranně pouze na preferencích jednotlivce. K přírodě přistupuje utilitárně, jako k zásobárně přírodních zdrojů, směňovaných na trzích. Netržními funkcemi přírodního prostředí se nezabývá. Environmentální ekonomie uvažuje vedle užitné hodnoty statku (use value) také neužitnou složku, která se skládá z možnosti ponechání volby (option value), hodnoty odkazu (bequest value) a existenční hodnoty (existence value).&lt;ref&gt;SEJÁK, J. a kol.: Oceňování pozemků a přírodních zdrojů. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 1999&lt;/ref&gt;<br /> <br /> ='''Pojem'''=<br /> <br /> Ekonomická škoda ze znehodnocování životního prostředí představuje ekonomický dopad znehodnocování životního prostředí, které pocítí různé ekonomické subjekty. Představuje vlastně ekonomickou interpretaci negativních externalit. Celková ekonomická škoda je částí celkových environmentálních nákladů a skládá se z následujících komponent: &lt;ref&gt;SEJÁK, J. a kol.: Oceňování pozemků a přírodních zdrojů. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 1999&lt;/ref&gt;<br /> <br /> - '''ekonomická ztráta ze znehodnocování životního prostředí '''- představuje hodnoty, které z důvodu znehodnoceného životního prostředí nebyly vyprodukovány, a tudíž nemohou být ani spotřebovány (např. ušlá zemědělská produkce v důsledku znečištění půdy škodlivinami) <br /> <br /> - '''náklady na odstranění/zmírnění negativních důsledků znehodnocování životního prostředí''' - náklady na odstranění/zmírnění již vzniklých škod (např. zvýšené náklady na léčbu obyvatel z oblastí se zhoršenou kvalitou ovzduší) <br /> <br /> - '''náklady vyhnutí se negativním důsledkům znehodnocování životního prostředí''' - náklady na předejití následků možného znehodnocení (např. školení zaměstnanců o bezpečnosti práce).&lt;ref&gt;ŠAUER, P.: Introduction to Environental Economics and Policy, Nakladatelství a vydavatelství litomyšlského semináře, Praha 2007&lt;/ref&gt; <br /> <br /> ='''Metody oceňování'''=<br /> <br /> Pro stanovení výše ekonomické škody ze znehodnocování životního prostředí neexistuje jednoznačný postup, přesto je stanovení její výše potřebné v celé řadě oblastí ([[internalizace škod]], stanovení výše daní a poplatků, efektivní využití přírodních zdrojů, [[Cost Benefit Analýza v životním prostředí]], [[EIA]], environmentální politika, soudní spory, restituce, makroekonomické indikátory aj.). Pokusy o vyčíslení ekonomických škod vyplývajících ze znehodnocování životního prostředí lze pozorovat od 70.let. Zpočátku docházelo zejména ke kvantifikaci škod po ekologických katastrofách (např.ropné skvrny) a k propočtům dopadů vzniklých realizací některých projektů (např. v roce 1972 autoři A.C.Fischer a Ch.Cicchetti v American Economic Review počítali ztráty rekreační hodnoty v případě realizace přehrady v Hell's Canyon v USA). Dnes používaná metodika se opírá zejména o teorii environmentální ekonomie.&lt;br&gt;<br /> K ocenění většiny statků dochází na trhu srovnáním nabídky a poptávky po nich. Pro přírodní statky a služby ale trhy neexistují (nebo jsou nedokonalé). K jejich oceňování tedy většinou používáme tzv. mimotržní metody oceňování. Existují i tržní metody oceňování, kdy se k vyčíslení škod použijí ekonomická čísla z běžně fungujících trhů (např.zemědělská produkce), ale používají se málo. Mimotržní metody rozdělujeme na preferenční a nepreferenční.<br /> <br /> =='''Preferenční'''==<br /> Tyto metody se zakládají na lidských preferencích, vycházejí tudíž pouze z poptávkové strany. Tyto dále dozdělujeme:<br /> <br /> ====='''Metody odhalených preferencí'''=====<br /> Metody nejvíce se podobající tržním metodám, kdy používají reálná ekonomická čísla z trhů, které nějak souvisejí s oceňovaným přírodním statkem. Někdy se nazývají také „metody souvisejících, resp. zástupných trhů“. Patří sem:&lt;br&gt;<br /> [[Metoda hedonické ceny]]&lt;br&gt;<br /> [[Metoda cestovních nákladů]]&lt;br&gt;<br /> [[Metoda mzdového rizika]]&lt;br&gt;<br /> [[Metoda na základě substitučního statku]]&lt;br&gt;<br /> <br /> ====='''Metody vyjádřených preferencí'''=====<br /> Jsou založeny na přímém zjišťování jednotlivců dotazováním, šetřením či průzkumy veřejného mínění. Mezi ně patří:&lt;br&gt;<br /> [[Metoda podmíněného hodnocení]]<br /> <br /> =='''Nepreferenční'''==<br /> Metody založené na zjišťování nákladů a rizik. Sem patří:&lt;br&gt;<br /> [[Metoda nákladů na zamezení znehodnocování životního prostředí]]&lt;br&gt;<br /> [[Metoda nákladů odvrácení]]&lt;br&gt;<br /> [[Metoda nákladů příležitosti]]&lt;br&gt;<br /> [[Metoda funkce škod]]&lt;br&gt;<br /> <br /> <br /> Německo, Holandsko, Francie a další země preferují oceňovací techniky, které mají co nejblíže k cenám generovaných trhem. Protipólem jsou skandinávské země a V.Británie, které akceptují ve větším měřítku i kontingenční metody a další přístupy, založené na subjektivních preferencích spotřebitelů. Asi 90% z celkového objemu škod tvoří škody z postupného „průběžného znečišťování“, zbylých 10% případá na ekologické havárie.&lt;ref&gt;ŠTĚPÁNEK, Z.,MOLDAN, B.: Nástin metodiky ekonomické kvantifikace poškození životního prostředí, Centrum pro otázky životního prostředí UK v Praze, Praha 1999&lt;/ref&gt; <br /> <br /> =Reference=<br /> &lt;references /&gt;</div>

Xmath00 https://www.enviwiki.cz/w/index.php?title=Ekonomick%C3%A1_%C5%A1koda_ze_znehodnocov%C3%A1n%C3%AD_%C5%BEivotn%C3%ADho_prost%C5%99ed%C3%AD&diff=10799 2010-05-21T12:10:43Z

<p>Xmath00: </p> <hr /> <div>{{studenti VŠE}} <br /> <br /> ='''Historie'''=<br /> <br /> Ekonomika je největším původcem poškození, resp.škod antropogenního charakteru, současně však komplexem činností, které reflektují požadavky a přání společnosti. &lt;ref&gt;Nástin metodiky ekonomické kvantifikace poškození životního prostředí&lt;/ref&gt;V historii docházelo k oceňování přírodních zdrojů, zejména půdy, podle skutečných a očekávaných výnosů z využívání těchto zdrojů. Neoceňoval se tedy zdroj samotný, ale suma efektů, kterou bylo možné očekávat za dobu využívání tohoto zdroje.&amp;nbsp;Klasiční ekonomové vycházejí při oceňování z pracovní teorie hodnoty, podle níž jsou cena a hodnota určeny množstvím práce nutné k vytvoření určité komodity. V pol. 19.století přichází J.S.Mill s myšlenkou, že přírodní zdroje nejsou využívány jen pro zemědělskou výrobu a k težbě, ale že také vytváří prostředí pro život a uspokojení z hlediska přírodních krás. V pol. 20.století se objevuje Ricardova teorie renty, která je přiznávána majiteli půdy &quot;za užívání původních a nezničitelných sil půdy&quot; (Ricardo, 1956). Marxova ekonomická teorie naopak považovala cenu půdy za iracionální, přírodní zdroje byly viděny jako bezplatné dary společnosti. V centrálně plánovaných ekonomikách bylo Marxovo vyloučení renty a rentních vztahů z cenového systému realizováno, což vedlo k celkově nižším cenám přírodních zdrojů, plýtvavému využívání zdrojů a k devastaci přírody a životního prostředí.&amp;nbsp;Neoklasická ekonomie koncept hodnoty zakládá jednostranně pouze na preferencích jednotlivce. K přírodě přistupuje utilitárně, jako k zásobárně přírodních zdrojů, směňovaných na trzích. Netržními funkcemi přírodního prostředí se nezabývá. Environmentální ekonomie uvažuje vedle užitné hodnoty statku (use value) také neužitnou složku, která se skládá z možnosti ponechání volby (option value), hodnoty odkazu (bequest value) a existenční hodnoty (existence value).&lt;ref&gt;SEJÁK, J. a kol.: Oceňování pozemků a přírodních zdrojů. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 1999&lt;/ref&gt;<br /> <br /> ='''Pojem'''=<br /> <br /> Ekonomická škoda ze znehodnocování životního prostředí představuje ekonomický dopad znehodnocování životního prostředí, které pocítí různé ekonomické subjekty. Představuje vlastně ekonomickou interpretaci negativních externalit. Celková ekonomická škoda je částí celkových environmentálních nákladů a skládá se z následujících komponent: &lt;ref&gt;SEJÁK, J. a kol.: Oceňování pozemků a přírodních zdrojů. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 1999&lt;/ref&gt;<br /> <br /> - '''ekonomická ztráta ze znehodnocování životního prostředí '''- představuje hodnoty, které z důvodu znehodnoceného životního prostředí nebyly vyprodukovány, a tudíž nemohou být ani spotřebovány (např. ušlá zemědělská produkce v důsledku znečištění půdy škodlivinami) <br /> <br /> - '''náklady na odstranění/zmírnění negativních důsledků znehodnocování životního prostředí''' - náklady na odstranění/zmírnění již vzniklých škod (např. zvýšené náklady na léčbu obyvatel z oblastí se zhoršenou kvalitou ovzduší) <br /> <br /> - '''náklady vyhnutí se negativním důsledkům znehodnocování životního prostředí''' - náklady na předejití následků možného znehodnocení (např. školení zaměstnanců o bezpečnosti práce).&lt;ref&gt;ŠAUER, P.: Introduction to Environental Economics and Policy, Praha : Nakladatelství a vydavatelství litomyšlského semináře,Praha 2007&lt;/ref&gt; <br /> <br /> ='''Metody oceňování'''=<br /> <br /> Pro stanovení výše ekonomické škody ze znehodnocování životního prostředí neexistuje jednoznačný postup, přesto je stanovení její výše potřebné v celé řadě oblastí ([[internalizace škod]], stanovení výše daní a poplatků, efektivní využití přírodních zdrojů, [[Cost Benefit Analýza v životním prostředí]], [[EIA]], environmentální politika, soudní spory, restituce, makroekonomické indikátory aj.). Pokusy o vyčíslení ekonomických škod vyplývajících ze znehodnocování životního prostředí lze pozorovat od 70.let. Zpočátku docházelo zejména ke kvantifikaci škod po ekologických katastrofách (např.ropné skvrny) a k propočtům dopadů vzniklých realizací některých projektů (např. v roce 1972 autoři A.C.Fischer a Ch.Cicchetti v American Economic Review počítali ztráty rekreační hodnoty v případě realizace přehrady v Hell's Canyon v USA). Dnes používaná metodika se opírá zejména o teorii environmentální ekonomie.&lt;br&gt;<br /> K ocenění většiny statků dochází na trhu srovnáním nabídky a poptávky po nich. Pro přírodní statky a služby ale trhy neexistují (nebo jsou nedokonalé). K jejich oceňování tedy většinou používáme tzv. mimotržní metody oceňování. Existují i tržní metody oceňování, kdy se k vyčíslení škod použijí ekonomická čísla z běžně fungujících trhů (např.zemědělská produkce), ale používají se málo. Mimotržní metody rozdělujeme na preferenční a nepreferenční.<br /> <br /> =='''Preferenční'''==<br /> Tyto metody se zakládají na lidských preferencích, vycházejí tudíž pouze z poptávkové strany. Tyto dále dozdělujeme:<br /> <br /> ====='''Metody odhalených preferencí'''=====<br /> Metody nejvíce se podobající tržním metodám, kdy používají reálná ekonomická čísla z trhů, které nějak souvisejí s oceňovaným přírodním statkem. Někdy se nazývají také „metody souvisejících, resp. zástupných trhů“. Patří sem:&lt;br&gt;<br /> [[Metoda hedonické ceny]]&lt;br&gt;<br /> [[Metoda cestovních nákladů]]&lt;br&gt;<br /> [[Metoda mzdového rizika]]&lt;br&gt;<br /> [[Metoda na základě substitučního statku]]&lt;br&gt;<br /> <br /> ====='''Metody vyjádřených preferencí'''=====<br /> Jsou založeny na přímém zjišťování jednotlivců dotazováním, šetřením či průzkumy veřejného mínění. Mezi ně patří:&lt;br&gt;<br /> [[Metoda podmíněného hodnocení]]<br /> <br /> =='''Nepreferenční'''==<br /> Metody založené na zjišťování nákladů a rizik. Sem patří:&lt;br&gt;<br /> [[Metoda nákladů na zamezení znehodnocování životního prostředí]]&lt;br&gt;<br /> [[Metoda nákladů odvrácení]]&lt;br&gt;<br /> [[Metoda nákladů příležitosti]]&lt;br&gt;<br /> [[Metoda funkce škod]]&lt;br&gt;<br /> <br /> <br /> Německo, Holandsko, Francie a další země preferují oceňovací techniky, které mají co nejblíže k cenám generovaných trhem. Protipólem jsou skandinávské země a V.Británie, které akceptují ve větším měřítku i kontingenční metody a další přístupy, založené na subjektivních preferencích spotřebitelů. Asi 90% z celkového objemu škod tvoří škody z postupného „průběžného znečišťování“, zbylých 10% případá na ekologické havárie.&lt;ref&gt;ŠTĚPÁNEK, Z.,MOLDAN, B.: Nástin metodiky ekonomické kvantifikace poškození životního prostředí, Centrum pro otázky životního prostředí UK v Praze,Praha 1999&lt;/ref&gt; <br /> <br /> =Reference=<br /> &lt;references /&gt;</div>

Xmath00 https://www.enviwiki.cz/w/index.php?title=Ekonomick%C3%A1_%C5%A1koda_ze_znehodnocov%C3%A1n%C3%AD_%C5%BEivotn%C3%ADho_prost%C5%99ed%C3%AD&diff=10798 2010-05-21T12:08:32Z

<p>Xmath00: </p> <hr /> <div>{{studenti VŠE}} <br /> <br /> ='''Historie'''=<br /> <br /> Ekonomika je největším původcem poškození, resp.škod antropogenního charakteru, současně však komplexem činností, které reflektují požadavky a přání společnosti. &lt;ref&gt;Nástin metodiky ekonomické kvantifikace poškození životního prostředí&lt;/ref&gt;V historii docházelo k oceňování přírodních zdrojů, zejména půdy, podle skutečných a očekávaných výnosů z využívání těchto zdrojů. Neoceňoval se tedy zdroj samotný, ale suma efektů, kterou bylo možné očekávat za dobu využívání tohoto zdroje.&amp;nbsp;Klasiční ekonomové vycházejí při oceňování z pracovní teorie hodnoty, podle níž jsou cena a hodnota určeny množstvím práce nutné k vytvoření určité komodity. V pol. 19.století přichází J.S.Mill s myšlenkou, že přírodní zdroje nejsou využívány jen pro zemědělskou výrobu a k težbě, ale že také vytváří prostředí pro život a uspokojení z hlediska přírodních krás. V pol. 20.století se objevuje Ricardova teorie renty, která je přiznávána majiteli půdy &quot;za užívání původních a nezničitelných sil půdy&quot; (Ricardo, 1956). Marxova ekonomická teorie naopak považovala cenu půdy za iracionální, přírodní zdroje byly viděny jako bezplatné dary společnosti. V centrálně plánovaných ekonomikách bylo Marxovo vyloučení renty a rentních vztahů z cenového systému realizováno, což vedlo k celkově nižším cenám přírodních zdrojů, plýtvavému využívání zdrojů a k devastaci přírody a životního prostředí.&amp;nbsp;Neoklasická ekonomie koncept hodnoty zakládá jednostranně pouze na preferencích jednotlivce. K přírodě přistupuje utilitárně, jako k zásobárně přírodních zdrojů, směňovaných na trzích. Netržními funkcemi přírodního prostředí se nezabývá. Environmentální ekonomie uvažuje vedle užitné hodnoty statku (use value) také neužitnou složku, která se skládá z možnosti ponechání volby (option value), hodnoty odkazu (bequest value) a existenční hodnoty (existence value).&lt;ref&gt;SEJÁK, J. a kol.: Oceňování pozemků a přírodních zdrojů. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 1999&lt;/ref&gt;<br /> <br /> ='''Pojem'''=<br /> <br /> Ekonomická škoda ze znehodnocování životního prostředí představuje ekonomický dopad znehodnocování životního prostředí, které pocítí různé ekonomické subjekty. Představuje vlastně ekonomickou interpretaci negativních externalit. Celková ekonomická škoda je částí celkových environmentálních nákladů a skládá se z následujících komponent: &lt;ref&gt;SEJÁK, J. a kol.: Oceňování pozemků a přírodních zdrojů. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 1999&lt;/ref&gt;<br /> <br /> - '''ekonomická ztráta ze znehodnocování životního prostředí '''- představuje hodnoty, které z důvodu znehodnoceného životního prostředí nebyly vyprodukovány, a tudíž nemohou být ani spotřebovány (např. ušlá zemědělská produkce v důsledku znečištění půdy škodlivinami) <br /> <br /> - '''náklady na odstranění/zmírnění negativních důsledků znehodnocování životního prostředí''' - náklady na odstranění/zmírnění již vzniklých škod (např. zvýšené náklady na léčbu obyvatel z oblastí se zhoršenou kvalitou ovzduší) <br /> <br /> - '''náklady vyhnutí se negativním důsledkům znehodnocování životního prostředí''' - náklady na předejití následků možného znehodnocení (např. školení zaměstnanců o bezpečnosti práce).&lt;ref&gt;ŠAUER, P.: Introduction to Environental Economics and Policy, Praha : Nakladatelství a vydavatelství litomyšlského semináře,Praha 2007&lt;/ref&gt; <br /> <br /> ='''Metody oceňování'''=<br /> <br /> Pro stanovení výše ekonomické škody ze znehodnocování životního prostředí neexistuje jednoznačný postup, přesto je stanovení její výše potřebné v celé řadě oblastí ([[internalizace škod]], stanovení výše daní a poplatků, efektivní využití přírodních zdrojů, [[Cost Benefit Analýza v životním prostředí]], [[EIA]], environmentální politika, soudní spory, restituce, makroekonomické indikátory aj.). Pokusy o vyčíslení ekonomických škod vyplývajících ze znehodnocování životního prostředí lze pozorovat od 70.let. Zpočátku docházelo zejména ke kvantifikaci škod po ekologických katastrofách (např.ropné skvrny) a k propočtům dopadů vzniklých realizací některých projektů (např. v roce 1972 autoři A.C.Fischer a Ch.Cicchetti v American Economic Review počítali ztráty rekreační hodnoty v případě realizace přehrady v Hell's Canyon v USA). Dnes používaná metodika se opírá zejména o teorii environmentální ekonomie.&lt;br&gt;<br /> K ocenění většiny statků dochází na trhu srovnáním nabídky a poptávky po nich. Pro přírodní statky a služby ale trhy neexistují (nebo jsou nedokonalé). K jejich oceňování tedy většinou používáme tzv. mimotržní metody oceňování. Existují i tržní metody oceňování, kdy se k vyčíslení škod použijí ekonomická čísla z běžně fungujících trhů (např.zemědělská produkce), ale používají se málo. Mimotržní metody rozdělujeme na preferenční a nepreferenční.<br /> <br /> =='''Preferenční'''==<br /> Tyto metody se zakládají na lidských preferencích, vycházejí tudíž pouze z poptávkové strany. Tyto dále dozdělujeme:<br /> <br /> ====='''Metody odhalených preferencí'''=====<br /> Metody nejvíce se podobající tržním metodám, kdy používají reálná ekonomická čísla z trhů, které nějak souvisejí s oceňovaným přírodním statkem. Někdy se nazývají také „metody souvisejících, resp. zástupných trhů“. Patří sem:&lt;br&gt;<br /> [[Metoda hedonické ceny]]&lt;br&gt;<br /> [[Metoda cestovních nákladů]]&lt;br&gt;<br /> [[Metoda mzdového rizika]]&lt;br&gt;<br /> [[Metoda na základě substitučního statku]]&lt;br&gt;<br /> <br /> ====='''Metody vyjádřených preferencí'''=====<br /> Jsou založeny na přímém zjišťování jednotlivců dotazováním, šetřením či průzkumy veřejného mínění. Mezi ně patří:&lt;br&gt;<br /> [[Metoda podmíněného hodnocení]]<br /> <br /> =='''Nepreferenční'''==<br /> Metody založené na zjišťování nákladů a rizik. Mezi tyto patří:&lt;br&gt;<br /> [[Metoda nákladů na zamezení znehodnocování životního prostředí]]&lt;br&gt;<br /> [[Metoda nákladů odvrácení]]&lt;br&gt;<br /> [[Metoda nákladů příležitosti]]&lt;br&gt;<br /> [[Metoda funkce škod]]&lt;br&gt;<br /> <br /> Německo, Holandsko, Francie a další země preferují oceňovací techniky, které mají co nejblíže k cenám generovaných trhem. Protipólem jsou skandinávské země a V.Británie, které akceptují ve větším měřítku i kontingenční metody a další přístupy, založené na subjektivních preferencích spotřebitelů. Asi 90% z celkového objemu škod tvoří škody z postupného „průběžného znečišťování“, zbylých 10% případů na ekologické havárie.&lt;ref&gt;ŠTĚPÁNEK, Z.,MOLDAN, B.: Nástin metodiky ekonomické kvantifikace poškození životního prostředí, Centrum pro otázky životního prostředí UK v Praze,Praha 1999&lt;/ref&gt; <br /> <br /> &lt;references /&gt;</div>

Xmath00 https://www.enviwiki.cz/w/index.php?title=Ekonomick%C3%A1_%C5%A1koda_ze_znehodnocov%C3%A1n%C3%AD_%C5%BEivotn%C3%ADho_prost%C5%99ed%C3%AD&diff=10797 2010-05-21T11:15:22Z

<p>Xmath00: /* Metody oceňování */</p> <hr /> <div>{{studenti VŠE}} <br /> <br /> ='''Historie'''=<br /> <br /> Ekonomika je největším původcem poškození, resp.škod antropogenního charakteru, současně však komplexem činností, které reflektují požadavky a přání společnosti. &lt;ref&gt;Nástin metodiky ekonomické kvantifikace poškození životního prostředí&lt;/ref&gt;V historii docházelo k oceňování přírodních zdrojů, zejména půdy, podle skutečných a očekávaných výnosů z využívání těchto zdrojů. Neoceňoval se tedy zdroj samotný, ale suma efektů, kterou bylo možné očekávat za dobu využívání tohoto zdroje.&amp;nbsp;Klasiční ekonomové vycházejí při oceňování z pracovní teorie hodnoty, podle níž jsou cena a hodnota určeny množstvím práce nutné k vytvoření určité komodity. V pol. 19.století přichází J.S.Mill s myšlenkou, že přírodní zdroje nejsou využívány jen pro zemědělskou výrobu a k težbě, ale že také vytváří prostředí pro život a uspokojení z hlediska přírodních krás. V pol. 20.století se objevuje Ricardova teorie renty, která je přiznávána majiteli půdy &quot;za užívání původních a nezničitelných sil půdy&quot; (Ricardo, 1956). Marxova ekonomická teorie naopak považovala cenu půdy za iracionální, přírodní zdroje byly viděny jako bezplatné dary společnosti. V centrálně plánovaných ekonomikách bylo Marxovo vyloučení renty a rentních vztahů z cenového systému realizováno, což vedlo k celkově nižším cenám přírodních zdrojů, plýtvavému využívání zdrojů a k devastaci přírody a životního prostředí.&amp;nbsp;Neoklasická ekonomie koncept hodnoty zakládá jednostranně pouze na preferencích jednotlivce. K přírodě přistupuje utilitárně, jako k zásobárně přírodních zdrojů, směňovaných na trzích. Netržními funkcemi přírodního prostředí se nezabývá. Environmentální ekonomie uvažuje vedle užitné hodnoty statku (use value) také neužitnou složku, která se skládá z možnosti ponechání volby (option value), hodnoty odkazu (bequest value) a existenční hodnoty (existence value).&lt;ref&gt;SEJÁK, J. a kol.: Oceňování pozemků a přírodních zdrojů. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 1999&lt;/ref&gt;<br /> <br /> ='''Pojem'''=<br /> <br /> Ekonomická škoda ze znehodnocování životního prostředí představuje ekonomický dopad znehodnocování životního prostředí, které pocítí různé ekonomické subjekty. Představuje vlastně ekonomickou interpretaci negativních externalit. Celková ekonomická škoda je částí celkových environmentálních nákladů a skládá se z následujících komponent: &lt;ref&gt;SEJÁK, J. a kol.: Oceňování pozemků a přírodních zdrojů. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 1999&lt;/ref&gt;<br /> <br /> - '''ekonomická ztráta ze znehodnocování životního prostředí '''- představuje hodnoty, které z důvodu znehodnoceného životního prostředí nebyly vyprodukovány, a tudíž nemohou být ani spotřebovány (např. ušlá zemědělská produkce v důsledku znečištění půdy škodlivinami) <br /> <br /> - '''náklady na odstranění/zmírnění negativních důsledků znehodnocování životního prostředí''' - náklady na odstranění/zmírnění již vzniklých škod (např. zvýšené náklady na léčbu obyvatel z oblastí se zhoršenou kvalitou ovzduší) <br /> <br /> - '''náklady vyhnutí se negativním důsledkům znehodnocování životního prostředí''' - náklady na předejití následků možného znehodnocení (např. školení zaměstnanců o bezpečnosti práce).&lt;ref&gt;ŠAUER, P.: Introduction to Environental Economics and Policy, Praha : Nakladatelství a vydavatelství litomyšlského semináře,Praha 2007&lt;/ref&gt; <br /> <br /> ='''Metody oceňování'''=<br /> <br /> Pro stanovení výše ekonomické škody ze znehodnocování životního prostředí neexistuje jednoznačný postup, přesto je stanovení její výše potřebné v celé řadě oblastí ([[internalizace škod]], stanovení výše daní a poplatků, efektivní využití přírodních zdrojů, [[Cost Benefit Analýza v životním prostředí]], [[EIA]], environmentální politika, soudní spory, restituce, makroekonomické indikátory aj.). Pokusy o vyčíslení ekonomických škod vyplývajících ze znehodnocování životního prostředí lze pozorovat od 70.let. Zpočátku docházelo zejména ke kvantifikaci škod po ekologických katastrofách (např.ropné skvrny) a k propočtům dopadů vzniklých realizací některých projektů (např. v roce 1972 autoři A.C.Fischer a Ch.Cicchetti v American Economic Review počítali ztráty rekreační hodnoty v případě realizace přehrady v Hell's Canyon v USA). Dnes používaná Hlavní proud teoretického zázemí kvantifikace škod na životním prostředí vychází ze soudobé environmentální ekonomie.&lt;br&gt;<br /> K ocenění většiny statků dochází na trhu srovnáním nabídky a poptávky po nich. Pro přírodní statky a služby ale trhy neexistují (nebo jsou nedokonalé). K jejich oceňování tedy většinou používáme tzv. mimotržní metody oceňování. Existují i tržní metody oceňování, kdy se k vyčíslení škod použijí ekonomická čísla z běžně fungujících trhů (např.zemědělská produkce), ale používají se málo. Mimotržní metody rozdělujeme na preferenční a nepreferenční.<br /> <br /> =='''Preferenční'''==<br /> Tyto metody se zakládají na lidských preferencích, vycházejí tudíž pouze z poptávkové strany. Tyto dále dozdělujeme:<br /> <br /> ====='''Metody odhalených preferencí'''=====<br /> Metody nejvíce se podobající tržním metodám, kdy používají reálná ekonomická čísla z trhů, které nějak souvisejí s oceňovaným přírodním statkem. Někdy se nazývají také „metody souvisejících, resp. zástupných trhů“. Patří sem:&lt;br&gt;<br /> [[Metoda hedonické ceny]]&lt;br&gt;<br /> [[Metoda cestovních nákladů]]&lt;br&gt;<br /> [[Metoda mzdového rizika]]&lt;br&gt;<br /> [[Metoda na základě substitučního statku]]&lt;br&gt;<br /> <br /> ====='''Metody vyjádřených preferencí'''=====<br /> Jsou založeny na přímém zjišťování jednotlivců dotazováním, šetřením či průzkumy veřejného mínění. Mezi ně patří:&lt;br&gt;<br /> [[Metoda podmíněného hodnocení]]<br /> <br /> =='''Nepreferenční'''==<br /> Metody založené na zjišťování nákladů a rizik. Mezi tyto patří:&lt;br&gt;<br /> [[Metoda nákladů na zamezení znehodnocování životního prostředí]]&lt;br&gt;<br /> [[Metoda nákladů odvrácení]]&lt;br&gt;<br /> [[Metoda nákladů příležitosti]]&lt;br&gt;<br /> [[Metoda funkce škod]]&lt;br&gt;<br /> &lt;references /&gt;</div>

Xmath00 https://www.enviwiki.cz/w/index.php?title=Ekonomick%C3%A1_%C5%A1koda_ze_znehodnocov%C3%A1n%C3%AD_%C5%BEivotn%C3%ADho_prost%C5%99ed%C3%AD&diff=10796 2010-05-21T09:36:58Z

<p>Xmath00: </p> <hr /> <div>{{studenti VŠE}} <br /> <br /> ='''Historie'''=<br /> <br /> Ekonomika je největším původcem poškození, resp.škod antropogenního charakteru, současně však komplexem činností, které reflektují požadavky a přání společnosti. &lt;ref&gt;Nástin metodiky ekonomické kvantifikace poškození životního prostředí&lt;/ref&gt;V historii docházelo k oceňování přírodních zdrojů, zejména půdy, podle skutečných a očekávaných výnosů z využívání těchto zdrojů. Neoceňoval se tedy zdroj samotný, ale suma efektů, kterou bylo možné očekávat za dobu využívání tohoto zdroje.&amp;nbsp;Klasiční ekonomové vycházejí při oceňování z pracovní teorie hodnoty, podle níž jsou cena a hodnota určeny množstvím práce nutné k vytvoření určité komodity. V pol. 19.století přichází J.S.Mill s myšlenkou, že přírodní zdroje nejsou využívány jen pro zemědělskou výrobu a k težbě, ale že také vytváří prostředí pro život a uspokojení z hlediska přírodních krás. V pol. 20.století se objevuje Ricardova teorie renty, která je přiznávána majiteli půdy &quot;za užívání původních a nezničitelných sil půdy&quot; (Ricardo, 1956). Marxova ekonomická teorie naopak považovala cenu půdy za iracionální, přírodní zdroje byly viděny jako bezplatné dary společnosti. V centrálně plánovaných ekonomikách bylo Marxovo vyloučení renty a rentních vztahů z cenového systému realizováno, což vedlo k celkově nižším cenám přírodních zdrojů, plýtvavému využívání zdrojů a k devastaci přírody a životního prostředí.&amp;nbsp;Neoklasická ekonomie koncept hodnoty zakládá jednostranně pouze na preferencích jednotlivce. K přírodě přistupuje utilitárně, jako k zásobárně přírodních zdrojů, směňovaných na trzích. Netržními funkcemi přírodního prostředí se nezabývá. Environmentální ekonomie uvažuje vedle užitné hodnoty statku (use value) také neužitnou složku, která se skládá z možnosti ponechání volby (option value), hodnoty odkazu (bequest value) a existenční hodnoty (existence value).&lt;ref&gt;SEJÁK, J. a kol.: Oceňování pozemků a přírodních zdrojů. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 1999&lt;/ref&gt;<br /> <br /> ='''Pojem'''=<br /> <br /> Ekonomická škoda ze znehodnocování životního prostředí představuje ekonomický dopad znehodnocování životního prostředí, které pocítí různé ekonomické subjekty. Představuje vlastně ekonomickou interpretaci negativních externalit. Celková ekonomická škoda je částí celkových environmentálních nákladů a skládá se z následujících komponent: &lt;ref&gt;SEJÁK, J. a kol.: Oceňování pozemků a přírodních zdrojů. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 1999&lt;/ref&gt;<br /> <br /> - '''ekonomická ztráta ze znehodnocování životního prostředí '''- představuje hodnoty, které z důvodu znehodnoceného životního prostředí nebyly vyprodukovány, a tudíž nemohou být ani spotřebovány (např. ušlá zemědělská produkce v důsledku znečištění půdy škodlivinami) <br /> <br /> - '''náklady na odstranění/zmírnění negativních důsledků znehodnocování životního prostředí''' - náklady na odstranění/zmírnění již vzniklých škod (např. zvýšené náklady na léčbu obyvatel z oblastí se zhoršenou kvalitou ovzduší) <br /> <br /> - '''náklady vyhnutí se negativním důsledkům znehodnocování životního prostředí''' - náklady na předejití následků možného znehodnocení (např. školení zaměstnanců o bezpečnosti práce).&lt;ref&gt;ŠAUER, P.: Introduction to Environental Economics and Policy, Praha : Nakladatelství a vydavatelství litomyšlského semináře,Praha 2007&lt;/ref&gt; <br /> <br /> ='''Metody oceňování'''=<br /> <br /> Pro stanovení výše ekonomické škody ze znehodnocování životního prostředí neexistuje jednoznačný postup, přesto je stanovení její výše potřebné v celé řadě oblastí ([[internalizace škod]], stanovení výše daní a poplatků, efektivní využití přírodních zdrojů, [[Cost Benefit Analýza v životním prostředí]], [[EIA]], environmentální politika, soudní spory, restituce, makroekonomické indikátory aj.). Pokusy o vyčíslení ekonomických škod pozorujeme od 70.let zejména po ekologických katastrofách (např.ropné skvrny) a před plánovanými realizacemi projektů (např. v roce 1972 autoři A.C.Fischer a Ch.Cicchetti v American Economic Review počítali ztráty rekreační hodnoty v případě realizace přehrady v Hell's Canyon v USA). Hlavní proud teoretického zázemí kvantifikace škod na životním prostředí vychází ze soudobé environmentální ekonomie.&lt;br&gt;<br /> K ocenění většiny statků dochází na trhu srovnáním nabídky a poptávky po nich. Pro přírodní statky a služby ale trhy neexistují (nebo jsou nedokonalé). K jejich oceňování tedy většinou používáme tzv. mimotržní metody oceňování. Existují i tržní metody oceňování, kdy se k vyčíslení škod použijí ekonomická čísla z běžně fungujících trhů (např.zemědělská produkce), ale používají se málo. Mimotržní metody rozdělujeme na preferenční a nepreferenční.<br /> <br /> =='''Preferenční'''==<br /> Tyto metody se zakládají na lidských preferencích, vycházejí tudíž pouze z poptávkové strany. Tyto dále dozdělujeme:<br /> <br /> ====='''Metody odhalených preferencí'''=====<br /> Metody nejvíce se podobající tržním metodám, kdy používají reálná ekonomická čísla z trhů, které nějak souvisejí s oceňovaným přírodním statkem. Někdy se nazývají také „metody souvisejících, resp. zástupných trhů“. Patří sem:&lt;br&gt;<br /> [[Metoda hedonické ceny]]&lt;br&gt;<br /> [[Metoda cestovních nákladů]]&lt;br&gt;<br /> [[Metoda mzdového rizika]]&lt;br&gt;<br /> [[Metoda na základě substitučního statku]]&lt;br&gt;<br /> <br /> ====='''Metody vyjádřených preferencí'''=====<br /> Jsou založeny na přímém zjišťování jednotlivců dotazováním, šetřením či průzkumy veřejného mínění. Mezi ně patří:&lt;br&gt;<br /> [[Metoda podmíněného hodnocení]]<br /> <br /> =='''Nepreferenční'''==<br /> Metody založené na zjišťování nákladů a rizik. Mezi tyto patří:&lt;br&gt;<br /> [[Metoda nákladů na zamezení znehodnocování životního prostředí]]&lt;br&gt;<br /> [[Metoda nákladů odvrácení]]&lt;br&gt;<br /> [[Metoda nákladů příležitosti]]&lt;br&gt;<br /> [[Metoda funkce škod]]&lt;br&gt;<br /> &lt;references /&gt;</div>

Xmath00 https://www.enviwiki.cz/w/index.php?title=Ekonomick%C3%A1_%C5%A1koda_ze_znehodnocov%C3%A1n%C3%AD_%C5%BEivotn%C3%ADho_prost%C5%99ed%C3%AD&diff=10795 2010-05-21T09:35:13Z

<p>Xmath00: </p> <hr /> <div>{{studenti VŠE}} <br /> <br /> = Historie =<br /> <br /> Ekonomika je největším původcem poškození, resp.škod antropogenního charakteru, současně však komplexem činností, které reflektují požadavky a přání společnosti. &lt;ref&gt;Nástin metodiky ekonomické kvantifikace poškození životního prostředí&lt;/ref&gt;V historii docházelo k oceňování přírodních zdrojů, zejména půdy, podle skutečných a očekávaných výnosů z využívání těchto zdrojů. Neoceňoval se tedy zdroj samotný, ale suma efektů, kterou bylo možné očekávat za dobu využívání tohoto zdroje.&amp;nbsp;Klasiční ekonomové vycházejí při oceňování z pracovní teorie hodnoty, podle níž jsou cena a hodnota určeny množstvím práce nutné k vytvoření určité komodity. V pol. 19.století přichází J.S.Mill s myšlenkou, že přírodní zdroje nejsou využívány jen pro zemědělskou výrobu a k težbě, ale že také vytváří prostředí pro život a uspokojení z hlediska přírodních krás. V pol. 20.století se objevuje Ricardova teorie renty, která je přiznávána majiteli půdy &quot;za užívání původních a nezničitelných sil půdy&quot; (Ricardo, 1956). Marxova ekonomická teorie naopak považovala cenu půdy za iracionální, přírodní zdroje byly viděny jako bezplatné dary společnosti. V centrálně plánovaných ekonomikách bylo Marxovo vyloučení renty a rentních vztahů z cenového systému realizováno, což vedlo k celkově nižším cenám přírodních zdrojů, plýtvavému využívání zdrojů a k devastaci přírody a životního prostředí.&amp;nbsp;Neoklasická ekonomie koncept hodnoty zakládá jednostranně pouze na preferencích jednotlivce. K přírodě přistupuje utilitárně, jako k zásobárně přírodních zdrojů, směňovaných na trzích. Netržními funkcemi přírodního prostředí se nezabývá. Environmentální ekonomie uvažuje vedle užitné hodnoty statku (use value) také neužitnou složku, která se skládá z možnosti ponechání volby (option value), hodnoty odkazu (bequest value) a existenční hodnoty (existence value).&lt;ref&gt;SEJÁK, J. a kol.: Oceňování pozemků a přírodních zdrojů. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 1999&lt;/ref&gt;<br /> <br /> = Pojem =<br /> <br /> Ekonomická škoda ze znehodnocování životního prostředí představuje ekonomický dopad znehodnocování životního prostředí, které pocítí různé ekonomické subjekty. Představuje vlastně ekonomickou interpretaci negativních externalit. Celková ekonomická škoda je částí celkových environmentálních nákladů a skládá se z následujících komponent: &lt;ref&gt;SEJÁK, J. a kol.: Oceňování pozemků a přírodních zdrojů. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 1999&lt;/ref&gt;<br /> <br /> - '''ekonomická ztráta ze znehodnocování životního prostředí '''- představuje hodnoty, které z důvodu znehodnoceného životního prostředí nebyly vyprodukovány, a tudíž nemohou být ani spotřebovány (např. ušlá zemědělská produkce v důsledku znečištění půdy škodlivinami) <br /> <br /> - '''náklady na odstranění/zmírnění negativních důsledků znehodnocování životního prostředí''' - náklady na odstranění/zmírnění již vzniklých škod (např. zvýšené náklady na léčbu obyvatel z oblastí se zhoršenou kvalitou ovzduší) <br /> <br /> - '''náklady vyhnutí se negativním důsledkům znehodnocování životního prostředí''' - náklady na předejití následků možného znehodnocení (např. školení zaměstnanců o bezpečnosti práce).&lt;ref&gt;ŠAUER, P.: Introduction to Environental Economics and Policy, Praha : Nakladatelství a vydavatelství litomyšlského semináře,Praha 2007&lt;/ref&gt; <br /> <br /> = Metody oceňování =<br /> <br /> Pro stanovení výše ekonomické škody ze znehodnocování životního prostředí neexistuje jednoznačný postup, přesto je stanovení její výše potřebné v celé řadě oblastí ([[internalizace škod]], stanovení výše daní a poplatků, efektivní využití přírodních zdrojů, [[Cost Benefit Analýza v životním prostředí]], [[EIA]], environmentální politika, soudní spory, restituce, makroekonomické indikátory aj.). Pokusy o vyčíslení ekonomických škod pozorujeme od 70.let zejména po ekologických katastrofách (např.ropné skvrny) a před plánovanými realizacemi projektů (např. v roce 1972 autoři A.C.Fischer a Ch.Cicchetti v American Economic Review počítali ztráty rekreační hodnoty v případě realizace přehrady v Hell's Canyon v USA). Hlavní proud teoretického zázemí kvantifikace škod na životním prostředí vychází ze soudobé environmentální ekonomie.&lt;br&gt;<br /> K ocenění většiny statků dochází na trhu srovnáním nabídky a poptávky po nich. Pro přírodní statky a služby ale trhy neexistují (nebo jsou nedokonalé). K jejich oceňování tedy většinou používáme tzv. mimotržní metody oceňování. Existují i tržní metody oceňování, kdy se k vyčíslení škod použijí ekonomická čísla z běžně fungujících trhů (např.zemědělská produkce), ale používají se málo. Mimotržní metody rozdělujeme na preferenční a nepreferenční.<br /> <br /> =='''Preferenční'''==<br /> Tyto metody se zakládají na lidských preferencích, vycházejí tudíž pouze z poptávkové strany. Tyto dále dozdělujeme:<br /> <br /> ====='''Metody odhalených preferencí'''=====<br /> Metody nejvíce se podobající tržním metodám, kdy používají reálná ekonomická čísla z trhů, které nějak souvisejí s oceňovaným přírodním statkem. Někdy se nazývají také „metody souvisejících, resp. zástupných trhů“. Patří sem:&lt;br&gt;<br /> [[Metoda hedonické ceny]]&lt;br&gt;<br /> [[Metoda cestovních nákladů]]&lt;br&gt;<br /> [[Metoda mzdového rizika]]&lt;br&gt;<br /> [[Metoda na základě substitučního statku]]&lt;br&gt;<br /> <br /> ====='''Metody vyjádřených preferencí'''=====<br /> Jsou založeny na přímém zjišťování jednotlivců dotazováním, šetřením či průzkumy veřejného mínění. Mezi ně patří:&lt;br&gt;<br /> [[Metoda podmíněného hodnocení]]<br /> <br /> =='''Nepreferenční'''==<br /> Metody založené na zjišťování nákladů a rizik. Mezi tyto patří:&lt;br&gt;<br /> [[Metoda nákladů na zamezení znehodnocování životního prostředí]]&lt;br&gt;<br /> [[Metoda nákladů odvrácení]]&lt;br&gt;<br /> [[Metoda nákladů příležitosti]]&lt;br&gt;<br /> [[Metoda funkce škod]]&lt;br&gt;<br /> &lt;references /&gt;</div>

Xmath00 https://www.enviwiki.cz/w/index.php?title=Ekonomick%C3%A1_%C5%A1koda_ze_znehodnocov%C3%A1n%C3%AD_%C5%BEivotn%C3%ADho_prost%C5%99ed%C3%AD&diff=10794 2010-05-21T09:33:29Z

<p>Xmath00: </p> <hr /> <div>{{studenti VŠE}} <br /> <br /> = Historie =<br /> <br /> Ekonomika je největším původcem poškození, resp.škod antropogenního charakteru, současně však komplexem činností, které reflektují požadavky a přání společnosti. &lt;ref&gt;Nástin metodiky ekonomické kvantifikace poškození životního prostředí&lt;/ref&gt;V historii docházelo k oceňování přírodních zdrojů, zejména půdy, podle skutečných a očekávaných výnosů z využívání těchto zdrojů. Neoceňoval se tedy zdroj samotný, ale suma efektů, kterou bylo možné očekávat za dobu využívání tohoto zdroje.&amp;nbsp;Klasiční ekonomové vycházejí při oceňování z pracovní teorie hodnoty, podle níž jsou cena a hodnota určeny množstvím práce nutné k vytvoření určité komodity. V pol. 19.století přichází J.S.Mill s myšlenkou, že přírodní zdroje nejsou využívány jen pro zemědělskou výrobu a k težbě, ale že také vytváří prostředí pro život a uspokojení z hlediska přírodních krás. V pol. 20.století se objevuje Ricardova teorie renty, která je přiznávána majiteli půdy &quot;za užívání původních a nezničitelných sil půdy&quot; (Ricardo, 1956). Marxova ekonomická teorie naopak považovala cenu půdy za iracionální, přírodní zdroje byly viděny jako bezplatné dary společnosti. V centrálně plánovaných ekonomikách bylo Marxovo vyloučení renty a rentních vztahů z cenového systému realizováno, což vedlo k celkově nižším cenám přírodních zdrojů, plýtvavému využívání zdrojů a k devastaci přírody a životního prostředí.&amp;nbsp;Neoklasická ekonomie koncept hodnoty zakládá jednostranně pouze na preferencích jednotlivce. K přírodě přistupuje utilitárně, jako k zásobárně přírodních zdrojů, směňovaných na trzích. Netržními funkcemi přírodního prostředí se nezabývá. Environmentální ekonomie uvažuje vedle užitné hodnoty statku (use value) také neužitnou složku, která se skládá z možnosti ponechání volby (option value), hodnoty odkazu (bequest value) a existenční hodnoty (existence value).&lt;ref&gt;SEJÁK, J. a kol.: Oceňování pozemků a přírodních zdrojů. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 1999&lt;/ref&gt;<br /> <br /> = Pojem =<br /> <br /> Ekonomická škoda ze znehodnocování životního prostředí představuje ekonomický dopad znehodnocování životního prostředí, které pocítí různé ekonomické subjekty. Představuje vlastně ekonomickou interpretaci negativních externalit. Celková ekonomická škoda je částí celkových environmentálních nákladů a skládá se z následujících komponent: &lt;ref&gt;SEJÁK, J. a kol.: Oceňování pozemků a přírodních zdrojů. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 1999&lt;/ref&gt;<br /> <br /> - '''ekonomická ztráta ze znehodnocování životního prostředí '''- představuje hodnoty, které z důvodu znehodnoceného životního prostředí nebyly vyprodukovány, a tudíž nemohou být ani spotřebovány (např. ušlá zemědělská produkce v důsledku znečištění půdy škodlivinami) <br /> <br /> - '''náklady na odstranění/zmírnění negativních důsledků znehodnocování životního prostředí''' - náklady na odstranění/zmírnění již vzniklých škod (např. zvýšené náklady na léčbu obyvatel z oblastí se zhoršenou kvalitou ovzduší) <br /> <br /> - '''náklady vyhnutí se negativním důsledkům znehodnocování životního prostředí''' - náklady na předejití následků možného znehodnocení (např. školení zaměstnanců o bezpečnosti práce).&lt;ref&gt;ŠAUER, P.: Introduction to Environental Economics and Policy, Praha : Nakladatelství a vydavatelství litomyšlského semináře,Praha 2007&lt;/ref&gt; <br /> <br /> = Metody oceňování =<br /> <br /> Pro stanovení výše ekonomické škody ze znehodnocování životního prostředí neexistuje jednoznačný postup, přesto je stanovení její výše potřebné v celé řadě oblastí ([[internalizace škod]], stanovení výše daní a poplatků, efektivní využití přírodních zdrojů, [[Cost-Benefit analýza]], [[EIA]], environmentální politika, soudní spory, restituce, makroekonomické indikátory aj.). Pokusy o vyčíslení ekonomických škod pozorujeme od 70.let zejména po ekologických katastrofách (např.ropné skvrny) a před plánovanými realizacemi projektů (např. v roce 1972 autoři A.C.Fischer a Ch.Cicchetti v American Economic Review počítali ztráty rekreační hodnoty v případě realizace přehrady v Hell's Canyon v USA). Hlavní proud teoretického zázemí kvantifikace škod na životním prostředí vychází ze soudobé environmentální ekonomie.&lt;br&gt;<br /> K ocenění většiny statků dochází na trhu srovnáním nabídky a poptávky po nich. Pro přírodní statky a služby ale trhy neexistují (nebo jsou nedokonalé). K jejich oceňování tedy většinou používáme tzv. mimotržní metody oceňování. Existují i tržní metody oceňování, kdy se k vyčíslení škod použijí ekonomická čísla z běžně fungujících trhů (např.zemědělská produkce), ale používají se málo. Mimotržní metody rozdělujeme na preferenční a nepreferenční.<br /> <br /> =='''Preferenční'''==<br /> Tyto metody se zakládají na lidských preferencích, vycházejí tudíž pouze z poptávkové strany. Tyto dále dozdělujeme:<br /> <br /> ====='''Metody odhalených preferencí'''=====<br /> Metody nejvíce se podobající tržním metodám, kdy používají reálná ekonomická čísla z trhů, které nějak souvisejí s oceňovaným přírodním statkem. Někdy se nazývají také „metody souvisejících, resp. zástupných trhů“. Patří sem:&lt;br&gt;<br /> [[Metoda hedonické ceny]]&lt;br&gt;<br /> [[Metoda cestovních nákladů]]&lt;br&gt;<br /> [[Metoda mzdového rizika]]&lt;br&gt;<br /> [[Metoda na základě substitučního statku]]&lt;br&gt;<br /> <br /> ====='''Metody vyjádřených preferencí'''=====<br /> Jsou založeny na přímém zjišťování jednotlivců dotazováním, šetřením či průzkumy veřejného mínění. Mezi ně patří:&lt;br&gt;<br /> [[Metoda podmíněného hodnocení]]<br /> <br /> =='''Nepreferenční'''==<br /> Metody založené na zjišťování nákladů a rizik. Mezi tyto patří:&lt;br&gt;<br /> [[Metoda nákladů na zamezení znehodnocování životního prostředí]]&lt;br&gt;<br /> [[Metoda nákladů odvrácení]]&lt;br&gt;<br /> [[Metoda nákladů příležitosti]]&lt;br&gt;<br /> [[Metoda funkce škod]]&lt;br&gt;<br /> &lt;references /&gt;</div>

Xmath00 https://www.enviwiki.cz/w/index.php?title=Ekonomick%C3%A1_%C5%A1koda_ze_znehodnocov%C3%A1n%C3%AD_%C5%BEivotn%C3%ADho_prost%C5%99ed%C3%AD&diff=10793 2010-05-21T09:31:47Z

<p>Xmath00: /* Metody oceňování */</p> <hr /> <div>{{studenti VŠE}} <br /> <br /> = Historie =<br /> <br /> Ekonomika je největším původcem poškození, resp.škod antropogenního charakteru, současně však komplexem činností, které reflektují požadavky a přání společnosti. &lt;ref&gt;Nástin metodiky ekonomické kvantifikace poškození životního prostředí&lt;/ref&gt;V historii docházelo k oceňování přírodních zdrojů, zejména půdy, podle skutečných a očekávaných výnosů z využívání těchto zdrojů. Neoceňoval se tedy zdroj samotný, ale suma efektů, kterou bylo možné očekávat za dobu využívání tohoto zdroje.&amp;nbsp;Klasiční ekonomové vycházejí při oceňování z pracovní teorie hodnoty, podle níž jsou cena a hodnota určeny množstvím práce nutné k vytvoření určité komodity. V pol. 19.století přichází J.S.Mill s myšlenkou, že přírodní zdroje nejsou využívány jen pro zemědělskou výrobu a k težbě, ale že také vytváří prostředí pro život a uspokojení z hlediska přírodních krás. V pol. 20.století se objevuje Ricardova teorie renty, která je přiznávána majiteli půdy &quot;za užívání původních a nezničitelných sil půdy&quot; (Ricardo, 1956). Marxova ekonomická teorie naopak považovala cenu půdy za iracionální, přírodní zdroje byly viděny jako bezplatné dary společnosti. V centrálně plánovaných ekonomikách bylo Marxovo vyloučení renty a rentních vztahů z cenového systému realizováno, což vedlo k celkově nižším cenám přírodních zdrojů, plýtvavému využívání zdrojů a k devastaci přírody a životního prostředí.&amp;nbsp;Neoklasická ekonomie koncept hodnoty zakládá jednostranně pouze na preferencích jednotlivce. K přírodě přistupuje utilitárně, jako k zásobárně přírodních zdrojů, směňovaných na trzích. Netržními funkcemi přírodního prostředí se nezabývá. Environmentální ekonomie uvažuje vedle užitné hodnoty statku (use value) také neužitnou složku, která se skládá z možnosti ponechání volby (option value), hodnoty odkazu (bequest value) a existenční hodnoty (existence value).&lt;ref&gt;SEJÁK, J. a kol.: Oceňování pozemků a přírodních zdrojů. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 1999&lt;/ref&gt;<br /> <br /> = Pojem =<br /> <br /> Ekonomická škoda ze znehodnocování životního prostředí představuje ekonomický dopad znehodnocování životního prostředí, které pocítí různé ekonomické subjekty. Představuje vlastně ekonomickou interpretaci negativních externalit. Celková ekonomická škoda je částí celkových environmentálních nákladů a skládá se z následujících komponent: &lt;ref&gt;SEJÁK, J. a kol.: Oceňování pozemků a přírodních zdrojů. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 1999&lt;/ref&gt;<br /> <br /> - '''ekonomická ztráta ze znehodnocování životního prostředí '''- představuje hodnoty, které z důvodu znehodnoceného životního prostředí nebyly vyprodukovány, a tudíž nemohou být ani spotřebovány (např. ušlá zemědělská produkce v důsledku znečištění půdy škodlivinami) <br /> <br /> - '''náklady na odstranění/zmírnění negativních důsledků znehodnocování životního prostředí''' - náklady na odstranění/zmírnění již vzniklých škod (např. zvýšené náklady na léčbu obyvatel z oblastí se zhoršenou kvalitou ovzduší) <br /> <br /> - '''náklady vyhnutí se negativním důsledkům znehodnocování životního prostředí''' - náklady na předejití následků možného znehodnocení (např. školení zaměstnanců o bezpečnosti práce).&lt;ref&gt;ŠAUER, P.: Introduction to Environental Economics and Policy, Praha : Nakladatelství a vydavatelství litomyšlského semináře,Praha 2007&lt;/ref&gt; <br /> <br /> = Stanovení výše škody =<br /> <br /> Pro stanovení výše ekonomické škody ze znehodnocování životního prostředí neexistuje jednoznačný postup, přesto je stanovení její výše potřebné v celé řadě oblastí ([[internalizace škod]], stanovení výše daní a poplatků, efektivní využití přírodních zdrojů, [[Cost-Benefit analýza]], [[EIA]], environmentální politika, soudní spory, restituce, makroekonomické indikátory aj.). Pokusy o vyčíslení ekonomických škod pozorujeme od 70.let zejména po ekologických katastrofách (např.ropné skvrny) a před plánovanými realizacemi projektů (např. v roce 1972 autoři A.C.Fischer a Ch.Cicchetti v American Economic Review počítali ztráty rekreační hodnoty v případě realizace přehrady v Hell's Canyon v USA). Hlavní proud teoretického zázemí kvantifikace škod na životním prostředí vychází ze soudobé environmentální ekonomie.<br /> <br /> <br /> <br /> == Metody oceňování ==<br /> <br /> K ocenění většiny statků dochází na trhu srovnáním nabídky a poptávky po nich. Pro přírodní statky a služby ale trhy neexistují (nebo jsou nedokonalé). K jejich oceňování tedy většinou používáme tzv. mimotržní metody oceňování. Existují i tržní metody oceňování, kdy se k vyčíslení škod použijí ekonomická čísla z běžně fungujících trhů (např.zemědělská produkce), ale používají se málo. Mimotržní metody rozdělujeme na preferenční a nepreferenční.<br /> <br /> ==='''Preferenční'''===<br /> Tyto metody se zakládají na lidských preferencích, vycházejí tudíž pouze z poptávkové strany. Tyto dále dozdělujeme:<br /> <br /> ====='''Metody odhalených preferencí'''=====<br /> Metody nejvíce se podobající tržním metodám, kdy používají reálná ekonomická čísla z trhů, které nějak souvisejí s oceňovaným přírodním statkem. Někdy se nazývají také „metody souvisejících, resp. zástupných trhů“. Patří sem:&lt;br&gt;<br /> [[Metoda hedonické ceny]]&lt;br&gt;<br /> [[Metoda cestovních nákladů]]&lt;br&gt;<br /> [[Metoda mzdového rizika]]&lt;br&gt;<br /> [[Metoda na základě substitučního statku]]&lt;br&gt;<br /> <br /> ====='''Metody vyjádřených preferencí'''=====<br /> Jsou založeny na přímém zjišťování jednotlivců dotazováním, šetřením či průzkumy veřejného mínění. Mezi ně patří:&lt;br&gt;<br /> [[Metoda podmíněného hodnocení]]<br /> <br /> ==='''Nepreferenční'''===<br /> Metody založené na zjišťování nákladů a rizik. Mezi tyto patří:&lt;br&gt;<br /> [[Metoda nákladů na zamezení znehodnocování životního prostředí]]&lt;br&gt;<br /> [[Metoda nákladů odvrácení]]&lt;br&gt;<br /> [[Metoda nákladů příležitosti]]&lt;br&gt;<br /> [[Metoda funkce škod]]&lt;br&gt;<br /> &lt;references /&gt;</div>

Xmath00 https://www.enviwiki.cz/w/index.php?title=Ekonomick%C3%A1_%C5%A1koda_ze_znehodnocov%C3%A1n%C3%AD_%C5%BEivotn%C3%ADho_prost%C5%99ed%C3%AD&diff=10792 2010-05-21T09:30:49Z

<p>Xmath00: /* Metody oceňování */</p> <hr /> <div>{{studenti VŠE}} <br /> <br /> = Historie =<br /> <br /> Ekonomika je největším původcem poškození, resp.škod antropogenního charakteru, současně však komplexem činností, které reflektují požadavky a přání společnosti. &lt;ref&gt;Nástin metodiky ekonomické kvantifikace poškození životního prostředí&lt;/ref&gt;V historii docházelo k oceňování přírodních zdrojů, zejména půdy, podle skutečných a očekávaných výnosů z využívání těchto zdrojů. Neoceňoval se tedy zdroj samotný, ale suma efektů, kterou bylo možné očekávat za dobu využívání tohoto zdroje.&amp;nbsp;Klasiční ekonomové vycházejí při oceňování z pracovní teorie hodnoty, podle níž jsou cena a hodnota určeny množstvím práce nutné k vytvoření určité komodity. V pol. 19.století přichází J.S.Mill s myšlenkou, že přírodní zdroje nejsou využívány jen pro zemědělskou výrobu a k težbě, ale že také vytváří prostředí pro život a uspokojení z hlediska přírodních krás. V pol. 20.století se objevuje Ricardova teorie renty, která je přiznávána majiteli půdy &quot;za užívání původních a nezničitelných sil půdy&quot; (Ricardo, 1956). Marxova ekonomická teorie naopak považovala cenu půdy za iracionální, přírodní zdroje byly viděny jako bezplatné dary společnosti. V centrálně plánovaných ekonomikách bylo Marxovo vyloučení renty a rentních vztahů z cenového systému realizováno, což vedlo k celkově nižším cenám přírodních zdrojů, plýtvavému využívání zdrojů a k devastaci přírody a životního prostředí.&amp;nbsp;Neoklasická ekonomie koncept hodnoty zakládá jednostranně pouze na preferencích jednotlivce. K přírodě přistupuje utilitárně, jako k zásobárně přírodních zdrojů, směňovaných na trzích. Netržními funkcemi přírodního prostředí se nezabývá. Environmentální ekonomie uvažuje vedle užitné hodnoty statku (use value) také neužitnou složku, která se skládá z možnosti ponechání volby (option value), hodnoty odkazu (bequest value) a existenční hodnoty (existence value).&lt;ref&gt;SEJÁK, J. a kol.: Oceňování pozemků a přírodních zdrojů. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 1999&lt;/ref&gt;<br /> <br /> = Pojem =<br /> <br /> Ekonomická škoda ze znehodnocování životního prostředí představuje ekonomický dopad znehodnocování životního prostředí, které pocítí různé ekonomické subjekty. Představuje vlastně ekonomickou interpretaci negativních externalit. Celková ekonomická škoda je částí celkových environmentálních nákladů a skládá se z následujících komponent: &lt;ref&gt;SEJÁK, J. a kol.: Oceňování pozemků a přírodních zdrojů. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 1999&lt;/ref&gt;<br /> <br /> - '''ekonomická ztráta ze znehodnocování životního prostředí '''- představuje hodnoty, které z důvodu znehodnoceného životního prostředí nebyly vyprodukovány, a tudíž nemohou být ani spotřebovány (např. ušlá zemědělská produkce v důsledku znečištění půdy škodlivinami) <br /> <br /> - '''náklady na odstranění/zmírnění negativních důsledků znehodnocování životního prostředí''' - náklady na odstranění/zmírnění již vzniklých škod (např. zvýšené náklady na léčbu obyvatel z oblastí se zhoršenou kvalitou ovzduší) <br /> <br /> - '''náklady vyhnutí se negativním důsledkům znehodnocování životního prostředí''' - náklady na předejití následků možného znehodnocení (např. školení zaměstnanců o bezpečnosti práce).&lt;ref&gt;ŠAUER, P.: Introduction to Environental Economics and Policy, Praha : Nakladatelství a vydavatelství litomyšlského semináře,Praha 2007&lt;/ref&gt; <br /> <br /> = Stanovení výše škody =<br /> <br /> Pro stanovení výše ekonomické škody ze znehodnocování životního prostředí neexistuje jednoznačný postup, přesto je stanovení její výše potřebné v celé řadě oblastí ([[internalizace škod]], stanovení výše daní a poplatků, efektivní využití přírodních zdrojů, [[Cost-Benefit analýza]], [[EIA]], environmentální politika, soudní spory, restituce, makroekonomické indikátory aj.). Pokusy o vyčíslení ekonomických škod pozorujeme od 70.let zejména po ekologických katastrofách (např.ropné skvrny) a před plánovanými realizacemi projektů (např. v roce 1972 autoři A.C.Fischer a Ch.Cicchetti v American Economic Review počítali ztráty rekreační hodnoty v případě realizace přehrady v Hell's Canyon v USA). Hlavní proud teoretického zázemí kvantifikace škod na životním prostředí vychází ze soudobé environmentální ekonomie.<br /> <br /> <br /> <br /> == Metody oceňování ==<br /> <br /> K ocenění většiny statků dochází na trhu srovnáním nabídky a poptávky po nich. Pro přírodní statky a služby ale trhy neexistují (nebo jsou nedokonalé). K jejich oceňování tedy většinou používáme tzv. mimotržní metody oceňování. Existují i tržní metody oceňování, kdy se k vyčíslení škod použijí ekonomická čísla z běžně fungujících trhů (např.zemědělská produkce), ale používají se málo. Mimotržní metody rozdělujeme na preferenční a nepreferenční.<br /> <br /> ==='''Preferenční'''===<br /> Tyto metody se zakládají na lidských preferencích, vycházejí tudíž pouze z poptávkové strany. Tyto dále dozdělujeme:<br /> <br /> ====='''Metody odhalených preferencí'''=====<br /> Metody nejvíce se podobající tržním metodám, kdy používají reálná ekonomická čísla z trhů, které nějak souvisejí s oceňovaným přírodním statkem. Někdy se nazývají také „metody souvisejících, resp. zástupných trhů“. Patří sem:<br /> [[Metoda hedonické ceny]]&lt;br&gt;<br /> [[Metoda cestovních nákladů]]&lt;br&gt;<br /> [[Metoda mzdového rizika]]&lt;br&gt;<br /> [[Metoda na základě substitučního statku]]&lt;br&gt;<br /> <br /> ====='''Metody vyjádřených preferencí'''=====<br /> Jsou založeny na přímém zjišťování jednotlivců dotazováním, šetřením či průzkumy veřejného mínění. Mezi ně patří:<br /> [[Metoda podmíněného hodnocení]]<br /> <br /> ==='''Nepreferenční'''===<br /> Metody založené na zjišťování nákladů a rizik.<br /> [[Metoda nákladů na zamezení znehodnocování životního prostředí]]<br /> [[Metoda nákladů odvrácení]]<br /> [[Metoda nákladů příležitosti]]<br /> [[Metoda funkce škod]] <br /> &lt;references /&gt;</div>

Xmath00 https://www.enviwiki.cz/w/index.php?title=Ekonomick%C3%A1_%C5%A1koda_ze_znehodnocov%C3%A1n%C3%AD_%C5%BEivotn%C3%ADho_prost%C5%99ed%C3%AD&diff=10791 2010-05-21T09:28:18Z

<p>Xmath00: </p> <hr /> <div>{{studenti VŠE}} <br /> <br /> = Historie =<br /> <br /> Ekonomika je největším původcem poškození, resp.škod antropogenního charakteru, současně však komplexem činností, které reflektují požadavky a přání společnosti. &lt;ref&gt;Nástin metodiky ekonomické kvantifikace poškození životního prostředí&lt;/ref&gt;V historii docházelo k oceňování přírodních zdrojů, zejména půdy, podle skutečných a očekávaných výnosů z využívání těchto zdrojů. Neoceňoval se tedy zdroj samotný, ale suma efektů, kterou bylo možné očekávat za dobu využívání tohoto zdroje.&amp;nbsp;Klasiční ekonomové vycházejí při oceňování z pracovní teorie hodnoty, podle níž jsou cena a hodnota určeny množstvím práce nutné k vytvoření určité komodity. V pol. 19.století přichází J.S.Mill s myšlenkou, že přírodní zdroje nejsou využívány jen pro zemědělskou výrobu a k težbě, ale že také vytváří prostředí pro život a uspokojení z hlediska přírodních krás. V pol. 20.století se objevuje Ricardova teorie renty, která je přiznávána majiteli půdy &quot;za užívání původních a nezničitelných sil půdy&quot; (Ricardo, 1956). Marxova ekonomická teorie naopak považovala cenu půdy za iracionální, přírodní zdroje byly viděny jako bezplatné dary společnosti. V centrálně plánovaných ekonomikách bylo Marxovo vyloučení renty a rentních vztahů z cenového systému realizováno, což vedlo k celkově nižším cenám přírodních zdrojů, plýtvavému využívání zdrojů a k devastaci přírody a životního prostředí.&amp;nbsp;Neoklasická ekonomie koncept hodnoty zakládá jednostranně pouze na preferencích jednotlivce. K přírodě přistupuje utilitárně, jako k zásobárně přírodních zdrojů, směňovaných na trzích. Netržními funkcemi přírodního prostředí se nezabývá. Environmentální ekonomie uvažuje vedle užitné hodnoty statku (use value) také neužitnou složku, která se skládá z možnosti ponechání volby (option value), hodnoty odkazu (bequest value) a existenční hodnoty (existence value).&lt;ref&gt;SEJÁK, J. a kol.: Oceňování pozemků a přírodních zdrojů. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 1999&lt;/ref&gt;<br /> <br /> = Pojem =<br /> <br /> Ekonomická škoda ze znehodnocování životního prostředí představuje ekonomický dopad znehodnocování životního prostředí, které pocítí různé ekonomické subjekty. Představuje vlastně ekonomickou interpretaci negativních externalit. Celková ekonomická škoda je částí celkových environmentálních nákladů a skládá se z následujících komponent: &lt;ref&gt;SEJÁK, J. a kol.: Oceňování pozemků a přírodních zdrojů. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 1999&lt;/ref&gt;<br /> <br /> - '''ekonomická ztráta ze znehodnocování životního prostředí '''- představuje hodnoty, které z důvodu znehodnoceného životního prostředí nebyly vyprodukovány, a tudíž nemohou být ani spotřebovány (např. ušlá zemědělská produkce v důsledku znečištění půdy škodlivinami) <br /> <br /> - '''náklady na odstranění/zmírnění negativních důsledků znehodnocování životního prostředí''' - náklady na odstranění/zmírnění již vzniklých škod (např. zvýšené náklady na léčbu obyvatel z oblastí se zhoršenou kvalitou ovzduší) <br /> <br /> - '''náklady vyhnutí se negativním důsledkům znehodnocování životního prostředí''' - náklady na předejití následků možného znehodnocení (např. školení zaměstnanců o bezpečnosti práce).&lt;ref&gt;ŠAUER, P.: Introduction to Environental Economics and Policy, Praha : Nakladatelství a vydavatelství litomyšlského semináře,Praha 2007&lt;/ref&gt; <br /> <br /> = Stanovení výše škody =<br /> <br /> Pro stanovení výše ekonomické škody ze znehodnocování životního prostředí neexistuje jednoznačný postup, přesto je stanovení její výše potřebné v celé řadě oblastí ([[internalizace škod]], stanovení výše daní a poplatků, efektivní využití přírodních zdrojů, [[Cost-Benefit analýza]], [[EIA]], environmentální politika, soudní spory, restituce, makroekonomické indikátory aj.). Pokusy o vyčíslení ekonomických škod pozorujeme od 70.let zejména po ekologických katastrofách (např.ropné skvrny) a před plánovanými realizacemi projektů (např. v roce 1972 autoři A.C.Fischer a Ch.Cicchetti v American Economic Review počítali ztráty rekreační hodnoty v případě realizace přehrady v Hell's Canyon v USA). Hlavní proud teoretického zázemí kvantifikace škod na životním prostředí vychází ze soudobé environmentální ekonomie.<br /> <br /> <br /> <br /> == Metody oceňování ==<br /> <br /> K ocenění většiny statků (služeb nebo věcí) dochází na trhu srovnáním nabídky a poptávky po nich. Pro přírodní statky a služby ale takové trhy neexistují (nebo jsou nedokonalé). Používáme tedy většinou tzv. mimotržní metody oceňování. Existují i tržní metody oceňování, kdy se k vyčíslení škod použijí ekonomická čísla z běžně fungujících trhů (např.zemědělská produkce), ale používají se málo. Mimotržní metody rozdělujeme na preferenční a nepreferenční.<br /> <br /> ==='''Preferenční'''===<br /> Tyto metody se zakládají na lidských preferencích, vycházejí tudíž pouze z poptávkové strany. Tyto dále dozdělujeme:<br /> <br /> ====''''Metody odhalených preferencí''''====<br /> Metody nejvíce se podobající tržním metodám, kdy používají reálná ekonomická čísla z trhů, které nějak souvisejí s oceňovaným přírodním statkem. Někdy se nazývají také „metody souvisejících, resp. zástupných trhů“. Patří sem:<br /> [[Metoda hedonické ceny]]<br /> [[Metoda cestovních nákladů]]<br /> [[Metoda mzdového rizika]]<br /> [[Metoda na základě substitučního statku]]<br /> <br /> ====''''Metody vyjádřených preferencí''''====<br /> Jsou založeny na přímém zjišťování jednotlivců dotazováním, šetřením či průzkumy veřejného mínění. Mezi ně patří:<br /> [[Metoda podmíněného hodnocení]]<br /> <br /> ==='''Nepreferenční'''===<br /> Metody založené na zjišťování nákladů a rizik.<br /> [[Metoda nákladů na zamezení znehodnocování životního prostředí]]<br /> [[Metoda nákladů odvrácení]]<br /> [[Metoda nákladů příležitosti]]<br /> [[Metoda funkce škod]] <br /> &lt;references /&gt;</div>

Xmath00 https://www.enviwiki.cz/w/index.php?title=Ekonomick%C3%A1_%C5%A1koda_ze_znehodnocov%C3%A1n%C3%AD_%C5%BEivotn%C3%ADho_prost%C5%99ed%C3%AD&diff=10790 2010-05-20T21:14:46Z

<p>Xmath00: /* Stanovení výše škody */</p> <hr /> <div>{{studenti VŠE}} <br /> <br /> = Historie =<br /> <br /> Ekonomika je největším původcem poškození, resp.škod antropogenního charakteru, současně však komplexem činností, které reflektují požadavky a přání společnosti. &lt;ref&gt;Nástin metodiky ekonomické kvantifikace poškození životního prostředí&lt;/ref&gt;V historii docházelo k oceňování přírodních zdrojů, zejména půdy, podle skutečných a očekávaných výnosů z využívání těchto zdrojů. Neoceňoval se tedy zdroj samotný, ale suma efektů, kterou bylo možné očekávat za dobu využívání tohoto zdroje.&amp;nbsp;Klasiční ekonomové vycházejí při oceňování z pracovní teorie hodnoty, podle níž jsou cena a hodnota určeny množstvím práce nutné k vytvoření určité komodity. V pol. 19.století přichází J.S.Mill s myšlenkou, že přírodní zdroje nejsou využívány jen pro zemědělskou výrobu a k težbě, ale že také vytváří prostředí pro život a uspokojení z hlediska přírodních krás. V pol. 20.století se objevuje Ricardova teorie renty, která je přiznávána majiteli půdy &quot;za užívání původních a nezničitelných sil půdy&quot; (Ricardo, 1956). Marxova ekonomická teorie naopak považovala cenu půdy za iracionální, přírodní zdroje byly viděny jako bezplatné dary společnosti. V centrálně plánovaných ekonomikách bylo Marxovo vyloučení renty a rentních vztahů z cenového systému realizováno, což vedlo k celkově nižším cenám přírodních zdrojů, plýtvavému využívání zdrojů a k devastaci přírody a životního prostředí.&amp;nbsp;Neoklasická ekonomie koncept hodnoty zakládá jednostranně pouze na preferencích jednotlivce. K přírodě přistupuje utilitárně, jako k zásobárně přírodních zdrojů, směňovaných na trzích. Netržními funkcemi přírodního prostředí se nezabývá. Environmentální ekonomie uvažuje vedle užitné hodnoty statku (use value) také neužitnou složku, která se skládá z možnosti ponechání volby (option value), hodnoty odkazu (bequest value) a existenční hodnoty (existence value).&lt;ref&gt;SEJÁK, J. a kol.: Oceňování pozemků a přírodních zdrojů. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 1999&lt;/ref&gt;<br /> <br /> = Pojem =<br /> <br /> Ekonomická škoda ze znehodnocování životního prostředí představuje ekonomický dopad znehodnocování životního prostředí, které pocítí různé ekonomické subjekty. Představuje vlastně ekonomickou interpretaci negativních externalit. Celková ekonomická škoda je částí celkových environmentálních nákladů a skládá se z následujících komponent: &lt;ref&gt;SEJÁK, J. a kol.: Oceňování pozemků a přírodních zdrojů. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 1999&lt;/ref&gt;<br /> <br /> - '''ekonomická ztráta ze znehodnocování životního prostředí '''- představuje hodnoty, které z důvodu znehodnoceného životního prostředí nebyly vyprodukovány, a tudíž nemohou být ani spotřebovány (např. ušlá zemědělská produkce v důsledku znečištění půdy škodlivinami) <br /> <br /> - '''náklady na odstranění/zmírnění negativních důsledků znehodnocování životního prostředí''' - náklady na odstranění/zmírnění již vzniklých škod (např. zvýšené náklady na léčbu obyvatel z oblastí se zhoršenou kvalitou ovzduší) <br /> <br /> - '''náklady vyhnutí se negativním důsledkům znehodnocování životního prostředí''' - náklady na předejití následků možného znehodnocení (např. školení zaměstnanců o bezpečnosti práce).&lt;ref&gt;ŠAUER, P.: Introduction to Environental Economics and Policy, Praha : Nakladatelství a vydavatelství litomyšlského semináře,Praha 2007&lt;/ref&gt; <br /> <br /> = Stanovení výše škody =<br /> <br /> Pro stanovení výše ekonomické škody ze znehodnocování životního prostředí neexistuje jednoznačný postup, přesto je stanovení její výše potřebné v celé řadě oblastí ([[internalizace škod]], stanovení výše daní a poplatků, efektivní využití přírodních zdrojů, [[Cost-Benefit analýza]], [[EIA]], environmentální politika, soudní spory, restituce, makroekonomické indikátory aj.). Pokusy o vyčíslení ekonomických škod pozorujeme od 70.let zejména po ekologických katastrofách (např.ropné skvrny) a před plánovanými realizacemi projektů (např. v roce 1972 autoři A.C.Fischer a Ch.Cicchetti v American Economic Review počítali ztráty rekreační hodnoty v případě realizace přehrady v Hell's Canyon v USA). Hlavní proud teoretického zázemí kvantifikace škod na životním prostředí vychází ze soudobé environmentální ekonomie.<br /> <br /> <br /> <br /> == Metody oceňování ==<br /> <br /> Metody rozdělujeme na tržní, kvazitržní a netržní. <br /> <br /> === '''Tržní''' ===<br /> <br /> - lze málokdy použít na ocenění PS&lt;br&gt;použití reálných ekonomických čísel trhu <br /> <br /> <br /> <br /> ==== Preferenční ====<br /> <br /> <br /> <br /> *'''metody odhalených preferencí'''<br /> <br /> nejvíce se podobají tržním metodám&lt;br&gt;reálná ekonomická čísla z trhů souvisejících s oceňovaným PS&lt;br&gt;„metody souvisejících, resp. zástupných trhů“<br /> [[metoda hedonické ceny]]<br /> [[Metoda cestovních nákladů]]<br /> [[metoda mzdového rizika]]<br /> [[metoda na základě substitučního statku]]<br /> <br /> <br /> <br /> *'''metody vyjádřených preferencí'''<br /> <br /> založeny na přímém zjišťování jednotlivců dotazováním, šetřením, průzkumy veřejného mínění <br /> <br /> [[Metoda podmíněného hodnocení]]&lt;br&gt;ochota platit za zachování určitého PS&lt;br&gt; nebo&lt;br&gt;ochota přijímat kompenzaci za absenci PS v budoucnu&lt;br&gt;hypotetická situace (simulace) – forma osobních dotazů, příp. dotazníku<br /> <br /> ==== '''Nepreferenční''' ====<br /> <br /> – metody založené na zjišťování nákladů a rizik: <br /> <br /> [[metoda na zamezení nákladů]], [[metoda nákladů odvrácení]], [[metoda nákladů příležitosti]], [[metoda funkce škod]] <br /> <br /> &lt;br&gt; <br /> <br /> &lt;references /&gt;</div>

Xmath00 https://www.enviwiki.cz/w/index.php?title=Ekonomick%C3%A1_%C5%A1koda_ze_znehodnocov%C3%A1n%C3%AD_%C5%BEivotn%C3%ADho_prost%C5%99ed%C3%AD&diff=10789 2010-05-20T20:44:42Z

<p>Xmath00: </p> <hr /> <div>{{studenti VŠE}} <br /> <br /> = Historie =<br /> <br /> Ekonomika je největším původcem poškození, resp.škod antropogenního charakteru, současně však komplexem činností, které reflektují požadavky a přání společnosti. &lt;ref&gt;Nástin metodiky ekonomické kvantifikace poškození životního prostředí&lt;/ref&gt;V historii docházelo k oceňování přírodních zdrojů, zejména půdy, podle skutečných a očekávaných výnosů z využívání těchto zdrojů. Neoceňoval se tedy zdroj samotný, ale suma efektů, kterou bylo možné očekávat za dobu využívání tohoto zdroje.&amp;nbsp;Klasiční ekonomové vycházejí při oceňování z pracovní teorie hodnoty, podle níž jsou cena a hodnota určeny množstvím práce nutné k vytvoření určité komodity. V pol. 19.století přichází J.S.Mill s myšlenkou, že přírodní zdroje nejsou využívány jen pro zemědělskou výrobu a k težbě, ale že také vytváří prostředí pro život a uspokojení z hlediska přírodních krás. V pol. 20.století se objevuje Ricardova teorie renty, která je přiznávána majiteli půdy &quot;za užívání původních a nezničitelných sil půdy&quot; (Ricardo, 1956). Marxova ekonomická teorie naopak považovala cenu půdy za iracionální, přírodní zdroje byly viděny jako bezplatné dary společnosti. V centrálně plánovaných ekonomikách bylo Marxovo vyloučení renty a rentních vztahů z cenového systému realizováno, což vedlo k celkově nižším cenám přírodních zdrojů, plýtvavému využívání zdrojů a k devastaci přírody a životního prostředí.&amp;nbsp;Neoklasická ekonomie koncept hodnoty zakládá jednostranně pouze na preferencích jednotlivce. K přírodě přistupuje utilitárně, jako k zásobárně přírodních zdrojů, směňovaných na trzích. Netržními funkcemi přírodního prostředí se nezabývá. Environmentální ekonomie uvažuje vedle užitné hodnoty statku (use value) také neužitnou složku, která se skládá z možnosti ponechání volby (option value), hodnoty odkazu (bequest value) a existenční hodnoty (existence value).&lt;ref&gt;SEJÁK, J. a kol.: Oceňování pozemků a přírodních zdrojů. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 1999&lt;/ref&gt;<br /> <br /> = Pojem =<br /> <br /> Ekonomická škoda ze znehodnocování životního prostředí představuje ekonomický dopad znehodnocování životního prostředí, které pocítí různé ekonomické subjekty. Představuje vlastně ekonomickou interpretaci negativních externalit. Celková ekonomická škoda je částí celkových environmentálních nákladů a skládá se z následujících komponent: &lt;ref&gt;SEJÁK, J. a kol.: Oceňování pozemků a přírodních zdrojů. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 1999&lt;/ref&gt;<br /> <br /> - '''ekonomická ztráta ze znehodnocování životního prostředí '''- představuje hodnoty, které z důvodu znehodnoceného životního prostředí nebyly vyprodukovány, a tudíž nemohou být ani spotřebovány (např. ušlá zemědělská produkce v důsledku znečištění půdy škodlivinami) <br /> <br /> - '''náklady na odstranění/zmírnění negativních důsledků znehodnocování životního prostředí''' - náklady na odstranění/zmírnění již vzniklých škod (např. zvýšené náklady na léčbu obyvatel z oblastí se zhoršenou kvalitou ovzduší) <br /> <br /> - '''náklady vyhnutí se negativním důsledkům znehodnocování životního prostředí''' - náklady na předejití následků možného znehodnocení (např. školení zaměstnanců o bezpečnosti práce).&lt;ref&gt;ŠAUER, P.: Introduction to Environental Economics and Policy, Praha : Nakladatelství a vydavatelství litomyšlského semináře,Praha 2007&lt;/ref&gt; <br /> <br /> = Stanovení výše škody =<br /> <br /> Pro stanovení výše ekonomické škody ze znehodnocování životního prostředí neexistuje jednoznačný postup, přesto je stanovení její výše potřebné v celé řadě oblastí (internalizace škod, stanovení výše daní a poplatků, efektivní využití přírodních zdrojů, CBA, EIA, environmentální politika, soudní spory, restituce, makroekonomické indikátory aj.). Pokusy o vyčíslení ekonomických škod pozorujeme od 70.let zejména v případě ekologických katastrof (např.ropných skvrnách) a při pokusech vyčíslit škodu realizací nějakého projektu (např. v roce 1972 autoři A.C.Fischer a Ch.Cicchetti v American Economic Review počítali ztráty rekreační hodnoty v případě realizace přehrady v Hell's Canyon v USA).&amp;nbsp;Hlavní proud teoretického zázemí kvantifikace škod na životním prostředí vychází ze soudobé environmentální ekonomie. <br /> <br /> <br /> <br /> == Metody oceňování ==<br /> <br /> Metody rozdělujeme na tržní, kvazitržní a netržní. <br /> <br /> === '''Tržní''' ===<br /> <br /> - lze málokdy použít na ocenění PS&lt;br&gt;použití reálných ekonomických čísel trhu <br /> <br /> <br /> <br /> ==== Preferenční ====<br /> <br /> <br /> <br /> *'''metody odhalených preferencí'''<br /> <br /> nejvíce se podobají tržním metodám&lt;br&gt;reálná ekonomická čísla z trhů souvisejících s oceňovaným PS&lt;br&gt;„metody souvisejících, resp. zástupných trhů“<br /> [[metoda hedonické ceny]]<br /> [[Metoda cestovních nákladů]]<br /> [[metoda mzdového rizika]]<br /> [[metoda na základě substitučního statku]]<br /> <br /> <br /> <br /> *'''metody vyjádřených preferencí'''<br /> <br /> založeny na přímém zjišťování jednotlivců dotazováním, šetřením, průzkumy veřejného mínění <br /> <br /> [[Metoda podmíněného hodnocení]]&lt;br&gt;ochota platit za zachování určitého PS&lt;br&gt; nebo&lt;br&gt;ochota přijímat kompenzaci za absenci PS v budoucnu&lt;br&gt;hypotetická situace (simulace) – forma osobních dotazů, příp. dotazníku<br /> <br /> ==== '''Nepreferenční''' ====<br /> <br /> – metody založené na zjišťování nákladů a rizik: <br /> <br /> [[metoda na zamezení nákladů]], [[metoda nákladů odvrácení]], [[metoda nákladů příležitosti]], [[metoda funkce škod]] <br /> <br /> &lt;br&gt; <br /> <br /> &lt;references /&gt;</div>

Xmath00 https://www.enviwiki.cz/w/index.php?title=Ekonomick%C3%A1_%C5%A1koda_ze_znehodnocov%C3%A1n%C3%AD_%C5%BEivotn%C3%ADho_prost%C5%99ed%C3%AD&diff=10788 2010-05-20T20:41:13Z

<p>Xmath00: </p> <hr /> <div>{{studenti VŠE}} <br /> <br /> = Historie =<br /> <br /> Ekonomika je největším původcem poškození, resp.škod antropogenního charakteru, současně však komplexem činností, které reflektují požadavky a přání společnosti. &lt;ref&gt;Nástin metodiky ekonomické kvantifikace poškození životního prostředí&lt;/ref&gt;V historii docházelo k oceňování přírodních zdrojů, zejména půdy, podle skutečných a očekávaných výnosů z využívání těchto zdrojů. Neoceňoval se tedy zdroj samotný, ale suma efektů, kterou bylo možné očekávat za dobu využívání tohoto zdroje.&amp;nbsp;Klasiční ekonomové vycházejí při oceňování z pracovní teorie hodnoty, podle níž jsou cena a hodnota určeny množstvím práce nutné k vytvoření určité komodity. V pol. 19.století přichází J.S.Mill s myšlenkou, že přírodní zdroje nejsou využívány jen pro zemědělskou výrobu a k težbě, ale že také vytváří prostředí pro život a uspokojení z hlediska přírodních krás. V pol. 20.století se objevuje Ricardova teorie renty, která je přiznávána majiteli půdy &quot;za užívání původních a nezničitelných sil půdy&quot; (Ricardo, 1956). Marxova ekonomická teorie naopak považovala cenu půdy za iracionální, přírodní zdroje byly viděny jako bezplatné dary společnosti. V centrálně plánovaných ekonomikách bylo Marxovo vyloučení renty a rentních vztahů z cenového systému realizováno, což vedlo k celkově nižším cenám přírodních zdrojů, plýtvavému využívání zdrojů a k devastaci přírody a životního prostředí.&amp;nbsp;Neoklasická ekonomie koncept hodnoty zakládá jednostranně pouze na preferencích jednotlivce. K přírodě přistupuje utilitárně, jako k zásobárně přírodních zdrojů, směňovaných na trzích. Netržními funkcemi přírodního prostředí se nezabývá. Environmentální ekonomie uvažuje vedle užitné hodnoty statku (use value) také neužitnou složku, která se skládá z možnosti ponechání volby (option value), hodnoty odkazu (bequest value) a existenční hodnoty (existence value).&lt;ref&gt;SEJÁK, J. a kol. Oceňování pozemků a přírodních zdrojů. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 1999&lt;/ref&gt;<br /> <br /> = Pojem =<br /> <br /> Ekonomická škoda ze znehodnocování životního prostředí představuje ekonomický dopad znehodnocování životního prostředí, které pocítí různé ekonomické subjekty. Představuje vlastně ekonomickou interpretaci negativních externalit. Celková ekonomická škoda je částí celkových environmentálních nákladů a skládá se z následujících komponent: <br /> <br /> - '''ekonomická ztráta ze znehodnocování životního prostředí '''- představuje hodnoty, které z důvodu znehodnoceného životního prostředí nebyly vyprodukovány, a tudíž nemohou být ani spotřebovány (např. ušlá zemědělská produkce v důsledku znečištění půdy škodlivinami) <br /> <br /> - '''náklady na odstranění/zmírnění negativních důsledků znehodnocování životního prostředí''' - náklady na odstranění/zmírnění již vzniklých škod (např. zvýšené náklady na léčbu obyvatel z oblastí se zhoršenou kvalitou ovzduší) <br /> <br /> - '''náklady vyhnutí se negativním důsledkům znehodnocování životního prostředí''' - náklady na předejití následků možného znehodnocení (např. školení zaměstnanců o bezpečnosti práce).&amp;nbsp;&lt;ref&gt;P.Šauer.Introduction to environmentl economics and policy&lt;/ref&gt; <br /> <br /> = Stanovení výše škody =<br /> <br /> Pro stanovení výše ekonomické škody ze znehodnocování životního prostředí neexistuje jednoznačný postup, přesto je stanovení její výše potřebné v celé řadě oblastí (internalizace škod, stanovení výše daní a poplatků, efektivní využití přírodních zdrojů, CBA, EIA, environmentální politika, soudní spory, restituce, makroekonomické indikátory aj.). Pokusy o vyčíslení ekonomických škod pozorujeme od 70.let zejména v případě ekologických katastrof (např.ropných skvrnách) a při pokusech vyčíslit škodu realizací nějakého projektu (např. v roce 1972 autoři A.C.Fischer a Ch.Cicchetti v American Economic Review počítali ztráty rekreační hodnoty v případě realizace přehrady v Hell's Canyon v USA).&amp;nbsp;Hlavní proud teoretického zázemí kvantifikace škod na životním prostředí vychází ze soudobé environmentální ekonomie. <br /> <br /> <br /> <br /> == Metody oceňování ==<br /> <br /> Metody rozdělujeme na tržní, kvazitržní a netržní. <br /> <br /> === '''Tržní''' ===<br /> <br /> - lze málokdy použít na ocenění PS&lt;br&gt;použití reálných ekonomických čísel trhu <br /> <br /> <br /> <br /> ==== Preferenční ====<br /> <br /> <br /> <br /> *'''metody odhalených preferencí'''<br /> <br /> nejvíce se podobají tržním metodám&lt;br&gt;reálná ekonomická čísla z trhů souvisejících s oceňovaným PS&lt;br&gt;„metody souvisejících, resp. zástupných trhů“<br /> [[metoda hedonické ceny]]<br /> [[Metoda cestovních nákladů]]<br /> [[metoda mzdového rizika]]<br /> [[metoda na základě substitučního statku]]<br /> <br /> <br /> <br /> *'''metody vyjádřených preferencí'''<br /> <br /> založeny na přímém zjišťování jednotlivců dotazováním, šetřením, průzkumy veřejného mínění <br /> <br /> [[Metoda podmíněného hodnocení]]&lt;br&gt;ochota platit za zachování určitého PS&lt;br&gt; nebo&lt;br&gt;ochota přijímat kompenzaci za absenci PS v budoucnu&lt;br&gt;hypotetická situace (simulace) – forma osobních dotazů, příp. dotazníku<br /> <br /> ==== '''Nepreferenční''' ====<br /> <br /> – metody založené na zjišťování nákladů a rizik: <br /> <br /> [[metoda na zamezení nákladů]], [[metoda nákladů odvrácení]], [[metoda nákladů příležitosti]], [[metoda funkce škod]] <br /> <br /> &lt;br&gt; <br /> <br /> &lt;references /&gt;</div>

Xmath00 https://www.enviwiki.cz/w/index.php?title=Ekonomick%C3%A1_%C5%A1koda_ze_znehodnocov%C3%A1n%C3%AD_%C5%BEivotn%C3%ADho_prost%C5%99ed%C3%AD&diff=10739 2010-05-19T03:41:53Z

<p>Xmath00: /* Preferenční */</p> <hr /> <div>{{studenti VŠE}} <br /> <br /> = Historie =<br /> <br /> Ekonomika je největším původcem poškození, resp.škod antropogenního charakteru, současně však komplexem činností, které reflektují požadavky a přání společnosti. &lt;ref&gt;Nástin metodiky ekonomické kvantifikace poškození životního prostředí&lt;/ref&gt;V historii docházelo k oceňování přírodních zdrojů, zejména půdy, podle skutečných a očekávaných výnosů z využívání těchto zdrojů. Neoceňoval se tedy zdroj samotný, ale suma efektů, kterou bylo možné očekávat za dobu využívání tohoto zdroje.&amp;nbsp;Klasiční ekonomové vycházejí při oceňování z pracovní teorie hodnoty, podle níž jsou cena a hodnota určeny množstvím práce nutné k vytvoření určité komodity. V pol. 19.století přichází J.S.Mill s myšlenkou, že přírodní zdroje nejsou využívány jen pro zemědělskou výrobu a k težbě, ale že také vytváří prostředí pro život a uspokojení z hlediska přírodních krás. V pol. 20.století se objevuje Ricardova teorie renty, která je přiznávána majiteli půdy &quot;za užívání původních a nezničitelných sil půdy&quot; (Ricardo, 1956). Marxova ekonomická teorie naopak považovala cenu půdy za iracionální, přírodní zdroje byly viděny jako bezplatné dary společnosti. V centrálně plánovaných ekonomikách bylo Marxovo vyloučení renty a rentních vztahů z cenového systému realizováno, což vedlo k celkově nižším cenám přírodních zdrojů, plýtvavému využívání zdrojů a k devastaci přírody a životního prostředí.&amp;nbsp;Neoklasická ekonomie koncept hodnoty zakládá jednostranně pouze na preferencích jednotlivce. K přírodě přistupuje utilitárně, jako k zásobárně přírodních zdrojů, směňovaných na trzích. Netržními funkcemi přírodního prostředí se nezabývá. Environmentální ekonomie uvažuje vedle užitné hodnoty statku (use value) také neužitnou složku, která se skládá z možnosti ponechání volby (option value), hodnoty odkazu (bequest value) a existenční hodnoty (existence value).&lt;ref&gt;Seják a kol.Oceňování pozemků a přírodních zdrojů&lt;/ref&gt;&amp;nbsp;<br /> <br /> = &lt;br&gt;&lt;br&gt;Pojem =<br /> <br /> Ekonomická škoda ze znehodnocování životního prostředí představuje ekonomický dopad znehodnocování životního prostředí, které pocítí různé ekonomické subjekty. Představuje vlastně ekonomickou interpretaci negativních externalit. Celková ekonomická škoda je částí celkových environmentálních nákladů a skládá se z následujících komponent: <br /> <br /> - '''ekonomická ztráta ze znehodnocování životního prostředí '''- představuje hodnoty, které z důvodu znehodnoceného životního prostředí nebyly vyprodukovány, a tudíž nemohou být ani spotřebovány (např. ušlá zemědělská produkce v důsledku znečištění půdy škodlivinami) <br /> <br /> - '''náklady na odstranění/zmírnění negativních důsledků znehodnocování životního prostředí''' - náklady na odstranění/zmírnění již vzniklých škod (např. zvýšené náklady na léčbu obyvatel z oblastí se zhoršenou kvalitou ovzduší) <br /> <br /> - '''náklady vyhnutí se negativním důsledkům znehodnocování životního prostředí''' - náklady na předejití následků možného znehodnocení (např. školení zaměstnanců o bezpečnosti práce).&amp;nbsp;&lt;ref&gt;P.Šauer.Introduction to environmentl economics and policy&lt;/ref&gt; <br /> <br /> = &lt;br&gt;Stanovení výše škody =<br /> <br /> Pro stanovení výše ekonomické škody ze znehodnocování životního prostředí neexistuje jednoznačný postup, přesto je stanovení její výše potřebné v celé řadě oblastí (internalizace škod, stanovení výše daní a poplatků, efektivní využití přírodních zdrojů, CBA, EIA, environmentální politika, soudní spory, restituce, makroekonomické indikátory aj.). Pokusy o vyčíslení ekonomických škod pozorujeme od 70.let zejména v případě ekologických katastrof (např.ropných skvrnách) a při pokusech vyčíslit škodu realizací nějakého projektu (např. v roce 1972 autoři A.C.Fischer a Ch.Cicchetti v American Economic Review počítali ztráty rekreační hodnoty v případě realizace přehrady v Hell's Canyon v USA).&amp;nbsp;Hlavní proud teoretického zázemí kvantifikace škod na životním prostředí vychází ze soudobé environmentální ekonomie. <br /> <br /> &lt;br&gt; <br /> <br /> == Metody oceňování ==<br /> <br /> &lt;br&gt;Metody rozdělujeme na tržní, kvazitržní a netržní. <br /> <br /> === '''Tržní''' ===<br /> <br /> - lze málokdy použít na ocenění PS&lt;br&gt;použití reálných ekonomických čísel trhu <br /> <br /> <br /> <br /> ==== Preferenční ====<br /> <br /> <br /> <br /> *'''metody odhalených preferencí'''<br /> <br /> nejvíce se podobají tržním metodám&lt;br&gt;reálná ekonomická čísla z trhů souvisejících s oceňovaným PS&lt;br&gt;„metody souvisejících, resp. zástupných trhů“&lt;br&gt; [[metoda hedonické ceny]]&lt;br&gt; [[Metoda cestovních nákladů]]&lt;br&gt; [[metoda mzdového rizika]]&lt;br&gt; [[metoda na základě substitučního statku]]<br /> <br /> <br /> <br /> *'''metody vyjádřených preferencí'''<br /> <br /> založeny na přímém zjišťování jednotlivců dotazováním, šetřením, průzkumy veřejného mínění <br /> <br /> [[Metoda podmíněného hodnocení]]&lt;br&gt;ochota platit za zachování určitého PS&lt;br&gt; nebo&lt;br&gt;ochota přijímat kompenzaci za absenci PS v budoucnu&lt;br&gt;hypotetická situace (simulace) – forma osobních dotazů, příp. dotazníku<br /> <br /> ==== '''Nepreferenční''' ====<br /> <br /> – metody založené na zjišťování nákladů a rizik: <br /> <br /> &amp;nbsp;&amp;nbsp; &amp;nbsp; &amp;nbsp; &amp;nbsp; &amp;nbsp;[[metoda na zamezení nákladů]], [[metoda nákladů odvrácení]], [[metoda nákladů příležitosti]], [[metoda funkce škod]] <br /> <br /> &lt;br&gt; <br /> <br /> &lt;references /&gt;</div>

Xmath00 https://www.enviwiki.cz/w/index.php?title=Ekonomick%C3%A1_%C5%A1koda_ze_znehodnocov%C3%A1n%C3%AD_%C5%BEivotn%C3%ADho_prost%C5%99ed%C3%AD&diff=10738 2010-05-19T03:40:47Z

<p>Xmath00: /* Tržní */</p> <hr /> <div>{{studenti VŠE}} <br /> <br /> = Historie =<br /> <br /> Ekonomika je největším původcem poškození, resp.škod antropogenního charakteru, současně však komplexem činností, které reflektují požadavky a přání společnosti. &lt;ref&gt;Nástin metodiky ekonomické kvantifikace poškození životního prostředí&lt;/ref&gt;V historii docházelo k oceňování přírodních zdrojů, zejména půdy, podle skutečných a očekávaných výnosů z využívání těchto zdrojů. Neoceňoval se tedy zdroj samotný, ale suma efektů, kterou bylo možné očekávat za dobu využívání tohoto zdroje.&amp;nbsp;Klasiční ekonomové vycházejí při oceňování z pracovní teorie hodnoty, podle níž jsou cena a hodnota určeny množstvím práce nutné k vytvoření určité komodity. V pol. 19.století přichází J.S.Mill s myšlenkou, že přírodní zdroje nejsou využívány jen pro zemědělskou výrobu a k težbě, ale že také vytváří prostředí pro život a uspokojení z hlediska přírodních krás. V pol. 20.století se objevuje Ricardova teorie renty, která je přiznávána majiteli půdy &quot;za užívání původních a nezničitelných sil půdy&quot; (Ricardo, 1956). Marxova ekonomická teorie naopak považovala cenu půdy za iracionální, přírodní zdroje byly viděny jako bezplatné dary společnosti. V centrálně plánovaných ekonomikách bylo Marxovo vyloučení renty a rentních vztahů z cenového systému realizováno, což vedlo k celkově nižším cenám přírodních zdrojů, plýtvavému využívání zdrojů a k devastaci přírody a životního prostředí.&amp;nbsp;Neoklasická ekonomie koncept hodnoty zakládá jednostranně pouze na preferencích jednotlivce. K přírodě přistupuje utilitárně, jako k zásobárně přírodních zdrojů, směňovaných na trzích. Netržními funkcemi přírodního prostředí se nezabývá. Environmentální ekonomie uvažuje vedle užitné hodnoty statku (use value) také neužitnou složku, která se skládá z možnosti ponechání volby (option value), hodnoty odkazu (bequest value) a existenční hodnoty (existence value).&lt;ref&gt;Seják a kol.Oceňování pozemků a přírodních zdrojů&lt;/ref&gt;&amp;nbsp;<br /> <br /> = &lt;br&gt;&lt;br&gt;Pojem =<br /> <br /> Ekonomická škoda ze znehodnocování životního prostředí představuje ekonomický dopad znehodnocování životního prostředí, které pocítí různé ekonomické subjekty. Představuje vlastně ekonomickou interpretaci negativních externalit. Celková ekonomická škoda je částí celkových environmentálních nákladů a skládá se z následujících komponent: <br /> <br /> - '''ekonomická ztráta ze znehodnocování životního prostředí '''- představuje hodnoty, které z důvodu znehodnoceného životního prostředí nebyly vyprodukovány, a tudíž nemohou být ani spotřebovány (např. ušlá zemědělská produkce v důsledku znečištění půdy škodlivinami) <br /> <br /> - '''náklady na odstranění/zmírnění negativních důsledků znehodnocování životního prostředí''' - náklady na odstranění/zmírnění již vzniklých škod (např. zvýšené náklady na léčbu obyvatel z oblastí se zhoršenou kvalitou ovzduší) <br /> <br /> - '''náklady vyhnutí se negativním důsledkům znehodnocování životního prostředí''' - náklady na předejití následků možného znehodnocení (např. školení zaměstnanců o bezpečnosti práce).&amp;nbsp;&lt;ref&gt;P.Šauer.Introduction to environmentl economics and policy&lt;/ref&gt; <br /> <br /> = &lt;br&gt;Stanovení výše škody =<br /> <br /> Pro stanovení výše ekonomické škody ze znehodnocování životního prostředí neexistuje jednoznačný postup, přesto je stanovení její výše potřebné v celé řadě oblastí (internalizace škod, stanovení výše daní a poplatků, efektivní využití přírodních zdrojů, CBA, EIA, environmentální politika, soudní spory, restituce, makroekonomické indikátory aj.). Pokusy o vyčíslení ekonomických škod pozorujeme od 70.let zejména v případě ekologických katastrof (např.ropných skvrnách) a při pokusech vyčíslit škodu realizací nějakého projektu (např. v roce 1972 autoři A.C.Fischer a Ch.Cicchetti v American Economic Review počítali ztráty rekreační hodnoty v případě realizace přehrady v Hell's Canyon v USA).&amp;nbsp;Hlavní proud teoretického zázemí kvantifikace škod na životním prostředí vychází ze soudobé environmentální ekonomie. <br /> <br /> &lt;br&gt; <br /> <br /> == Metody oceňování ==<br /> <br /> &lt;br&gt;Metody rozdělujeme na tržní, kvazitržní a netržní. <br /> <br /> === '''Tržní''' ===<br /> <br /> - lze málokdy použít na ocenění PS&lt;br&gt;použití reálných ekonomických čísel trhu <br /> <br /> <br /> <br /> ==== Preferenční ====<br /> <br /> <br /> <br /> *===== metody odhalených preferencí =====<br /> <br /> nejvíce se podobají tržním metodám&lt;br&gt;reálná ekonomická čísla z trhů souvisejících s oceňovaným PS&lt;br&gt;„metody souvisejících, resp. zástupných trhů“&lt;br&gt; [[metoda hedonické ceny]]&lt;br&gt; [[Metoda cestovních nákladů]]&lt;br&gt; [[metoda mzdového rizika]]&lt;br&gt; [[metoda na základě substitučního statku]]<br /> <br /> <br /> <br /> *===== metody vyjádřených preferencí =====<br /> <br /> založeny na přímém zjišťování jednotlivců dotazováním, šetřením, průzkumy veřejného mínění <br /> <br /> [[Metoda podmíněného hodnocení]]&lt;br&gt;ochota platit za zachování určitého PS&lt;br&gt; nebo&lt;br&gt;ochota přijímat kompenzaci za absenci PS v budoucnu&lt;br&gt;hypotetická situace (simulace) – forma osobních dotazů, příp. dotazníku <br /> <br /> <br /> <br /> ==== '''Nepreferenční''' ====<br /> <br /> – metody založené na zjišťování nákladů a rizik: <br /> <br /> &amp;nbsp;&amp;nbsp; &amp;nbsp; &amp;nbsp; &amp;nbsp; &amp;nbsp;[[metoda na zamezení nákladů]], [[metoda nákladů odvrácení]], [[metoda nákladů příležitosti]], [[metoda funkce škod]] <br /> <br /> &lt;br&gt; <br /> <br /> &lt;references /&gt;</div>

Xmath00 https://www.enviwiki.cz/w/index.php?title=Ekonomick%C3%A1_%C5%A1koda_ze_znehodnocov%C3%A1n%C3%AD_%C5%BEivotn%C3%ADho_prost%C5%99ed%C3%AD&diff=10737 2010-05-19T03:40:24Z

<p>Xmath00: /* Historie */</p> <hr /> <div>{{studenti VŠE}} <br /> <br /> = Historie =<br /> <br /> Ekonomika je největším původcem poškození, resp.škod antropogenního charakteru, současně však komplexem činností, které reflektují požadavky a přání společnosti. &lt;ref&gt;Nástin metodiky ekonomické kvantifikace poškození životního prostředí&lt;/ref&gt;V historii docházelo k oceňování přírodních zdrojů, zejména půdy, podle skutečných a očekávaných výnosů z využívání těchto zdrojů. Neoceňoval se tedy zdroj samotný, ale suma efektů, kterou bylo možné očekávat za dobu využívání tohoto zdroje.&amp;nbsp;Klasiční ekonomové vycházejí při oceňování z pracovní teorie hodnoty, podle níž jsou cena a hodnota určeny množstvím práce nutné k vytvoření určité komodity. V pol. 19.století přichází J.S.Mill s myšlenkou, že přírodní zdroje nejsou využívány jen pro zemědělskou výrobu a k težbě, ale že také vytváří prostředí pro život a uspokojení z hlediska přírodních krás. V pol. 20.století se objevuje Ricardova teorie renty, která je přiznávána majiteli půdy &quot;za užívání původních a nezničitelných sil půdy&quot; (Ricardo, 1956). Marxova ekonomická teorie naopak považovala cenu půdy za iracionální, přírodní zdroje byly viděny jako bezplatné dary společnosti. V centrálně plánovaných ekonomikách bylo Marxovo vyloučení renty a rentních vztahů z cenového systému realizováno, což vedlo k celkově nižším cenám přírodních zdrojů, plýtvavému využívání zdrojů a k devastaci přírody a životního prostředí.&amp;nbsp;Neoklasická ekonomie koncept hodnoty zakládá jednostranně pouze na preferencích jednotlivce. K přírodě přistupuje utilitárně, jako k zásobárně přírodních zdrojů, směňovaných na trzích. Netržními funkcemi přírodního prostředí se nezabývá. Environmentální ekonomie uvažuje vedle užitné hodnoty statku (use value) také neužitnou složku, která se skládá z možnosti ponechání volby (option value), hodnoty odkazu (bequest value) a existenční hodnoty (existence value).&lt;ref&gt;Seják a kol.Oceňování pozemků a přírodních zdrojů&lt;/ref&gt;&amp;nbsp;<br /> <br /> = &lt;br&gt;&lt;br&gt;Pojem =<br /> <br /> Ekonomická škoda ze znehodnocování životního prostředí představuje ekonomický dopad znehodnocování životního prostředí, které pocítí různé ekonomické subjekty. Představuje vlastně ekonomickou interpretaci negativních externalit. Celková ekonomická škoda je částí celkových environmentálních nákladů a skládá se z následujících komponent: <br /> <br /> - '''ekonomická ztráta ze znehodnocování životního prostředí '''- představuje hodnoty, které z důvodu znehodnoceného životního prostředí nebyly vyprodukovány, a tudíž nemohou být ani spotřebovány (např. ušlá zemědělská produkce v důsledku znečištění půdy škodlivinami) <br /> <br /> - '''náklady na odstranění/zmírnění negativních důsledků znehodnocování životního prostředí''' - náklady na odstranění/zmírnění již vzniklých škod (např. zvýšené náklady na léčbu obyvatel z oblastí se zhoršenou kvalitou ovzduší) <br /> <br /> - '''náklady vyhnutí se negativním důsledkům znehodnocování životního prostředí''' - náklady na předejití následků možného znehodnocení (např. školení zaměstnanců o bezpečnosti práce).&amp;nbsp;&lt;ref&gt;P.Šauer.Introduction to environmentl economics and policy&lt;/ref&gt; <br /> <br /> = &lt;br&gt;Stanovení výše škody =<br /> <br /> Pro stanovení výše ekonomické škody ze znehodnocování životního prostředí neexistuje jednoznačný postup, přesto je stanovení její výše potřebné v celé řadě oblastí (internalizace škod, stanovení výše daní a poplatků, efektivní využití přírodních zdrojů, CBA, EIA, environmentální politika, soudní spory, restituce, makroekonomické indikátory aj.). Pokusy o vyčíslení ekonomických škod pozorujeme od 70.let zejména v případě ekologických katastrof (např.ropných skvrnách) a při pokusech vyčíslit škodu realizací nějakého projektu (např. v roce 1972 autoři A.C.Fischer a Ch.Cicchetti v American Economic Review počítali ztráty rekreační hodnoty v případě realizace přehrady v Hell's Canyon v USA).&amp;nbsp;Hlavní proud teoretického zázemí kvantifikace škod na životním prostředí vychází ze soudobé environmentální ekonomie. <br /> <br /> &lt;br&gt; <br /> <br /> == Metody oceňování ==<br /> <br /> &lt;br&gt;Metody rozdělujeme na tržní, kvazitržní a netržní. <br /> <br /> === '''Tržní''' ===<br /> <br /> - lze málokdy použít na ocenění PS&lt;br&gt;použití reálných ekonomických čísel trhu <br /> <br /> <br /> <br /> ==== Preferenční ====<br /> <br /> <br /> <br /> ===== metody odhalených preferencí =====<br /> <br /> nejvíce se podobají tržním metodám&lt;br&gt;reálná ekonomická čísla z trhů souvisejících s oceňovaným PS&lt;br&gt;„metody souvisejících, resp. zástupných trhů“&lt;br&gt; [[metoda hedonické ceny]]&lt;br&gt; [[Metoda cestovních nákladů]]&lt;br&gt; [[metoda mzdového rizika]]&lt;br&gt; [[metoda na základě substitučního statku]]<br /> <br /> <br /> <br /> ===== metody vyjádřených preferencí =====<br /> <br /> založeny na přímém zjišťování jednotlivců dotazováním, šetřením, průzkumy veřejného mínění <br /> <br /> [[Metoda podmíněného hodnocení]]&lt;br&gt;ochota platit za zachování určitého PS&lt;br&gt; nebo&lt;br&gt;ochota přijímat kompenzaci za absenci PS v budoucnu&lt;br&gt;hypotetická situace (simulace) – forma osobních dotazů, příp. dotazníku <br /> <br /> <br /> <br /> ==== '''Nepreferenční''' ====<br /> <br /> – metody založené na zjišťování nákladů a rizik: <br /> <br /> &amp;nbsp;&amp;nbsp; &amp;nbsp; &amp;nbsp; &amp;nbsp; &amp;nbsp;[[metoda na zamezení nákladů]], [[metoda nákladů odvrácení]], [[metoda nákladů příležitosti]], [[metoda funkce škod]] <br /> <br /> &lt;br&gt; <br /> <br /> &lt;references /&gt;</div>

Xmath00 https://www.enviwiki.cz/w/index.php?title=Ekonomick%C3%A1_%C5%A1koda_ze_znehodnocov%C3%A1n%C3%AD_%C5%BEivotn%C3%ADho_prost%C5%99ed%C3%AD&diff=10736 2010-05-19T03:40:11Z

<p>Xmath00: /* Historie */</p> <hr /> <div>{{studenti VŠE}} <br /> <br /> = Historie =<br /> <br /> *Ekonomika je největším původcem poškození, resp.škod antropogenního charakteru, současně však komplexem činností, které reflektují požadavky a přání společnosti. &lt;ref&gt;Nástin metodiky ekonomické kvantifikace poškození životního prostředí&lt;/ref&gt;V historii docházelo k oceňování přírodních zdrojů, zejména půdy, podle skutečných a očekávaných výnosů z využívání těchto zdrojů. Neoceňoval se tedy zdroj samotný, ale suma efektů, kterou bylo možné očekávat za dobu využívání tohoto zdroje.&amp;nbsp;Klasiční ekonomové vycházejí při oceňování z pracovní teorie hodnoty, podle níž jsou cena a hodnota určeny množstvím práce nutné k vytvoření určité komodity. V pol. 19.století přichází J.S.Mill s myšlenkou, že přírodní zdroje nejsou využívány jen pro zemědělskou výrobu a k težbě, ale že také vytváří prostředí pro život a uspokojení z hlediska přírodních krás. V pol. 20.století se objevuje Ricardova teorie renty, která je přiznávána majiteli půdy &quot;za užívání původních a nezničitelných sil půdy&quot; (Ricardo, 1956). Marxova ekonomická teorie naopak považovala cenu půdy za iracionální, přírodní zdroje byly viděny jako bezplatné dary společnosti. V centrálně plánovaných ekonomikách bylo Marxovo vyloučení renty a rentních vztahů z cenového systému realizováno, což vedlo k celkově nižším cenám přírodních zdrojů, plýtvavému využívání zdrojů a k devastaci přírody a životního prostředí.&amp;nbsp;Neoklasická ekonomie koncept hodnoty zakládá jednostranně pouze na preferencích jednotlivce. K přírodě přistupuje utilitárně, jako k zásobárně přírodních zdrojů, směňovaných na trzích. Netržními funkcemi přírodního prostředí se nezabývá. Environmentální ekonomie uvažuje vedle užitné hodnoty statku (use value) také neužitnou složku, která se skládá z možnosti ponechání volby (option value), hodnoty odkazu (bequest value) a existenční hodnoty (existence value).&lt;ref&gt;Seják a kol.Oceňování pozemků a přírodních zdrojů&lt;/ref&gt;&amp;nbsp;<br /> <br /> = &lt;br&gt;&lt;br&gt;Pojem =<br /> <br /> Ekonomická škoda ze znehodnocování životního prostředí představuje ekonomický dopad znehodnocování životního prostředí, které pocítí různé ekonomické subjekty. Představuje vlastně ekonomickou interpretaci negativních externalit. Celková ekonomická škoda je částí celkových environmentálních nákladů a skládá se z následujících komponent: <br /> <br /> - '''ekonomická ztráta ze znehodnocování životního prostředí '''- představuje hodnoty, které z důvodu znehodnoceného životního prostředí nebyly vyprodukovány, a tudíž nemohou být ani spotřebovány (např. ušlá zemědělská produkce v důsledku znečištění půdy škodlivinami) <br /> <br /> - '''náklady na odstranění/zmírnění negativních důsledků znehodnocování životního prostředí''' - náklady na odstranění/zmírnění již vzniklých škod (např. zvýšené náklady na léčbu obyvatel z oblastí se zhoršenou kvalitou ovzduší) <br /> <br /> - '''náklady vyhnutí se negativním důsledkům znehodnocování životního prostředí''' - náklady na předejití následků možného znehodnocení (např. školení zaměstnanců o bezpečnosti práce).&amp;nbsp;&lt;ref&gt;P.Šauer.Introduction to environmentl economics and policy&lt;/ref&gt; <br /> <br /> = &lt;br&gt;Stanovení výše škody =<br /> <br /> Pro stanovení výše ekonomické škody ze znehodnocování životního prostředí neexistuje jednoznačný postup, přesto je stanovení její výše potřebné v celé řadě oblastí (internalizace škod, stanovení výše daní a poplatků, efektivní využití přírodních zdrojů, CBA, EIA, environmentální politika, soudní spory, restituce, makroekonomické indikátory aj.). Pokusy o vyčíslení ekonomických škod pozorujeme od 70.let zejména v případě ekologických katastrof (např.ropných skvrnách) a při pokusech vyčíslit škodu realizací nějakého projektu (např. v roce 1972 autoři A.C.Fischer a Ch.Cicchetti v American Economic Review počítali ztráty rekreační hodnoty v případě realizace přehrady v Hell's Canyon v USA).&amp;nbsp;Hlavní proud teoretického zázemí kvantifikace škod na životním prostředí vychází ze soudobé environmentální ekonomie. <br /> <br /> &lt;br&gt; <br /> <br /> == Metody oceňování ==<br /> <br /> &lt;br&gt;Metody rozdělujeme na tržní, kvazitržní a netržní. <br /> <br /> === '''Tržní''' ===<br /> <br /> - lze málokdy použít na ocenění PS&lt;br&gt;použití reálných ekonomických čísel trhu <br /> <br /> <br /> <br /> ==== Preferenční ====<br /> <br /> <br /> <br /> ===== metody odhalených preferencí =====<br /> <br /> nejvíce se podobají tržním metodám&lt;br&gt;reálná ekonomická čísla z trhů souvisejících s oceňovaným PS&lt;br&gt;„metody souvisejících, resp. zástupných trhů“&lt;br&gt; [[metoda hedonické ceny]]&lt;br&gt; [[Metoda cestovních nákladů]]&lt;br&gt; [[metoda mzdového rizika]]&lt;br&gt; [[metoda na základě substitučního statku]]<br /> <br /> <br /> <br /> ===== metody vyjádřených preferencí =====<br /> <br /> založeny na přímém zjišťování jednotlivců dotazováním, šetřením, průzkumy veřejného mínění <br /> <br /> [[Metoda podmíněného hodnocení]]&lt;br&gt;ochota platit za zachování určitého PS&lt;br&gt; nebo&lt;br&gt;ochota přijímat kompenzaci za absenci PS v budoucnu&lt;br&gt;hypotetická situace (simulace) – forma osobních dotazů, příp. dotazníku <br /> <br /> <br /> <br /> ==== '''Nepreferenční''' ====<br /> <br /> – metody založené na zjišťování nákladů a rizik: <br /> <br /> &amp;nbsp;&amp;nbsp; &amp;nbsp; &amp;nbsp; &amp;nbsp; &amp;nbsp;[[metoda na zamezení nákladů]], [[metoda nákladů odvrácení]], [[metoda nákladů příležitosti]], [[metoda funkce škod]] <br /> <br /> &lt;br&gt; <br /> <br /> &lt;references /&gt;</div>

Xmath00 https://www.enviwiki.cz/w/index.php?title=Ekonomick%C3%A1_%C5%A1koda_ze_znehodnocov%C3%A1n%C3%AD_%C5%BEivotn%C3%ADho_prost%C5%99ed%C3%AD&diff=10735 2010-05-19T03:06:14Z

<p>Xmath00: </p> <hr /> <div>{{studenti VŠE}} <br /> <br /> = Historie =<br /> <br /> *Ekonomika je největším původcem poškození, resp.škod antropogenního charakteru, současně však komplexem činností, které reflektují požadavky a přání společnosti. &lt;ref&gt;Nástin metodiky ekonomické kvantifikace poškození životního prostředí&lt;/ref&gt;V historii docházelo k oceňování přírodních zdrojů, zejména půdy, podle skutečných a očekávaných výnosů z využívání těchto zdrojů. Neoceňoval se tedy zdroj samotný, ale suma efektů, kterou bylo možné očekávat za dobu využívání tohoto zdroje.&amp;nbsp;V pol. 19.století přichází J.S.Mill s myšlenkou, že přírodní zdroje nejsou využívány jen pro zemědělskou výrobu a k težbě, ale že také vytváří prostředí pro život a uspokojení z hlediska přírodních krás. Klasiční ekonomové vycházejí při oceňování z pracovní teorie hodnoty, podle níž jsou cena a hodnota určeny množstvím práce nutné k vytvoření určité komodity. V pol. 20.století se objevuje Ricardova teorie renty, která je přiznávána majiteli půdy &quot;za užívání původních a nezničitelných sil půdy&quot; (Ricardo, 1956). Marxova ekonomická teorie naopak považovala cenu půdy za iracionální, přírodní zdroje byly viděny jako bezplatné dary společnosti. V centrálně plánovaných ekonomikách bylo Marxovo vyloučení renty a rentních vztahů z cenového systému realizováno, což vedlo k celkově nižším cenám přírodních zdrojů, plýtvavému využívání zdrojů a k devastaci přírody a životního prostředí.&amp;nbsp;Neoklasická ekonomie koncept hodnoty zakládá jednostranně pouze na preferencích jednotlivce. K přírodě přistupuje utilitárně, jako k zásobárně přírodních zdrojů, směňovaných na trzích. Netržními funkcemi přírodního prostředí se nezabývá. Environmentální ekonomie uvažuje vedle užitné hodnoty statku (use value) také neužitnou složku, která se skládá z možnosti ponechání volby (option value), hodnoty odkazu (bequest value) a existenční hodnoty (existence value).&lt;ref&gt;Seják a kol.Oceňování pozemků a přírodních zdrojů&lt;/ref&gt;&amp;nbsp;<br /> <br /> = &lt;br&gt;&lt;br&gt;Pojem =<br /> <br /> Ekonomická škoda ze znehodnocování životního prostředí představuje ekonomický dopad znehodnocování životního prostředí, které pocítí různé ekonomické subjekty. Představuje vlastně ekonomickou interpretaci negativních externalit. Celková ekonomická škoda je částí celkových environmentálních nákladů a skládá se z následujících komponent: <br /> <br /> - '''ekonomická ztráta ze znehodnocování životního prostředí '''- představuje hodnoty, které z důvodu znehodnoceného životního prostředí nebyly vyprodukovány, a tudíž nemohou být ani spotřebovány (např. ušlá zemědělská produkce v důsledku znečištění půdy škodlivinami) <br /> <br /> - '''náklady na odstranění/zmírnění negativních důsledků znehodnocování životního prostředí''' - náklady na odstranění/zmírnění již vzniklých škod (např. zvýšené náklady na léčbu obyvatel z oblastí se zhoršenou kvalitou ovzduší) <br /> <br /> - '''náklady vyhnutí se negativním důsledkům znehodnocování životního prostředí''' - náklady na předejití následků možného znehodnocení (např. školení zaměstnanců o bezpečnosti práce).&amp;nbsp;&lt;ref&gt;P.Šauer.Introduction to environmentl economics and policy&lt;/ref&gt; <br /> <br /> = &lt;br&gt;Stanovení výše škody =<br /> <br /> Pro stanovení výše ekonomické škody ze znehodnocování životního prostředí neexistuje jednoznačný postup, přesto je stanovení její výše potřebné v celé řadě oblastí (internalizace škod, stanovení výše daní a poplatků, efektivní využití přírodních zdrojů, CBA, EIA, environmentální politika, soudní spory, restituce, makroekonomické indikátory aj.). Pokusy o vyčíslení ekonomických škod pozorujeme od 70.let zejména v případě ekologických katastrof (např.ropných skvrnách) a při pokusech vyčíslit škodu realizací nějakého projektu (např. v roce 1972 autoři A.C.Fischer a Ch.Cicchetti v American Economic Review počítali ztráty rekreační hodnoty v případě realizace přehrady v Hell's Canyon v USA).&amp;nbsp;Hlavní proud teoretického zázemí kvantifikace škod na životním prostředí vychází ze soudobé environmentální ekonomie. <br /> <br /> &lt;br&gt; <br /> <br /> == Metody oceňování ==<br /> <br /> &lt;br&gt;Metody rozdělujeme na tržní, kvazitržní a netržní. <br /> <br /> === '''Tržní''' ===<br /> <br /> - lze málokdy použít na ocenění PS&lt;br&gt;použití reálných ekonomických čísel trhu <br /> <br /> <br /> <br /> ==== Preferenční ====<br /> <br /> <br /> <br /> ===== metody odhalených preferencí =====<br /> <br /> nejvíce se podobají tržním metodám&lt;br&gt;reálná ekonomická čísla z trhů souvisejících s oceňovaným PS&lt;br&gt;„metody souvisejících, resp. zástupných trhů“&lt;br&gt; [[metoda hedonické ceny]]&lt;br&gt; [[Metoda cestovních nákladů]]&lt;br&gt; [[metoda mzdového rizika]]&lt;br&gt; [[metoda na základě substitučního statku]]<br /> <br /> <br /> <br /> ===== metody vyjádřených preferencí =====<br /> <br /> založeny na přímém zjišťování jednotlivců dotazováním, šetřením, průzkumy veřejného mínění <br /> <br /> [[Metoda podmíněného hodnocení]]&lt;br&gt;ochota platit za zachování určitého PS&lt;br&gt; nebo&lt;br&gt;ochota přijímat kompenzaci za absenci PS v budoucnu&lt;br&gt;hypotetická situace (simulace) – forma osobních dotazů, příp. dotazníku <br /> <br /> <br /> <br /> ==== '''Nepreferenční''' ====<br /> <br /> – metody založené na zjišťování nákladů a rizik: <br /> <br /> &amp;nbsp;&amp;nbsp; &amp;nbsp; &amp;nbsp; &amp;nbsp; &amp;nbsp;[[metoda na zamezení nákladů]], [[metoda nákladů odvrácení]], [[metoda nákladů příležitosti]], [[metoda funkce škod]] <br /> <br /> &lt;br&gt; <br /> <br /> &lt;references /&gt;</div>

Xmath00 https://www.enviwiki.cz/w/index.php?title=Ekonomick%C3%A1_%C5%A1koda_ze_znehodnocov%C3%A1n%C3%AD_%C5%BEivotn%C3%ADho_prost%C5%99ed%C3%AD&diff=10734 2010-05-19T03:04:53Z

<p>Xmath00: </p> <hr /> <div>{{studenti VŠE}} <br /> <br /> = Historie =<br /> <br /> *Ekonomika je největším původcem poškození, resp.škod antropogenního charakteru, současně však komplexem činností, které reflektují požadavky a přání společnosti. &lt;ref&gt;Nástin metodiky ekonomické kvantifikace poškození životního prostředí&lt;/ref&gt;V historii docházelo k oceňování přírodních zdrojů, zejména půdy, podle skutečných a očekávaných výnosů z využívání těchto zdrojů. Neoceňoval se tedy zdroj samotný, ale suma efektů, kterou bylo možné očekávat za dobu využívání tohoto zdroje.&amp;nbsp;V pol. 19.století přichází J.S.Mill s myšlenkou, že přírodní zdroje nejsou využívány jen pro zemědělskou výrobu a k težbě, ale že také vytváří prostředí pro život a uspokojení z hlediska přírodních krás. Klasiční ekonomové vycházejí při oceňování z pracovní teorie hodnoty, podle níž jsou cena a hodnota určeny množstvím práce nutné k vytvoření určité komodity. V pol. 20.století se objevuje Ricardova teorie renty, která je přiznávána majiteli půdy &quot;za užívání původních a nezničitelných sil půdy&quot; (Ricardo, 1956). Marxova ekonomická teorie naopak považovala cenu půdy za iracionální, přírodní zdroje byly viděny jako bezplatné dary společnosti. V centrálně plánovaných ekonomikách bylo Marxovo vyloučení renty a rentních vztahů z cenového systému realizováno, což vedlo k celkově nižším cenám přírodních zdrojů, plýtvavému využívání zdrojů a k devastaci přírody a životního prostředí.&amp;nbsp;Neoklasická ekonomie koncept hodnoty zakládá jednostranně pouze na preferencích jednotlivce. K přírodě přistupuje utilitárně, jako k zásobárně přírodních zdrojů, směňovaných na trzích. Netržními funkcemi přírodního prostředí se nezabývá. Environmentální ekonomie uvažuje vedle užitné hodnoty statku (use value) také neužitnou složku, která se skládá z možnosti ponechání volby (option value), hodnoty odkazu (bequest value) a existenční hodnoty (existence value).&lt;ref&gt;Seják a kol.Oceňování pozemků a přírodních zdrojů&lt;/ref&gt;&amp;nbsp;<br /> <br /> = &lt;br&gt;&lt;br&gt;Pojem =<br /> <br /> Ekonomická škoda ze znehodnocování životního prostředí představuje ekonomický dopad znehodnocování životního prostředí, které pocítí různé ekonomické subjekty. Představuje vlastně ekonomickou interpretaci negativních externalit. Celková ekonomická škoda je částí celkových environmentálních nákladů a skládá se z následujících komponent: <br /> <br /> - '''ekonomická ztráta ze znehodnocování životního prostředí '''- představuje hodnoty, které z důvodu znehodnoceného životního prostředí nebyly vyprodukovány, a tudíž nemohou být ani spotřebovány (např. ušlá zemědělská produkce v důsledku znečištění půdy škodlivinami) <br /> <br /> - '''náklady na odstranění/zmírnění negativních důsledků znehodnocování životního prostředí''' - náklady na odstranění/zmírnění již vzniklých škod (např. zvýšené náklady na léčbu obyvatel z oblastí se zhoršenou kvalitou ovzduší) <br /> <br /> - '''náklady vyhnutí se negativním důsledkům znehodnocování životního prostředí''' - náklady na předejití následků možného znehodnocení (např. školení zaměstnanců o bezpečnosti práce).&amp;nbsp;&lt;ref&gt;P.Šauer.Introduction to environmentl economics and policy&lt;/ref&gt; <br /> <br /> = &lt;br&gt;Stanovení výše škody =<br /> <br /> Pro stanovení výše ekonomické škody ze znehodnocování životního prostředí neexistuje jednoznačný postup, přesto je stanovení její výše potřebné v celé řadě oblastí (internalizace škod, stanovení výše daní a poplatků, efektivní využití přírodních zdrojů, CBA, EIA, environmentální politika, soudní spory, restituce, makroekonomické indikátory aj.). Pokusy o vyčíslení ekonomických škod pozorujeme od 70.let zejména v případě ekologických katastrof (např.ropných skvrnách) a při pokusech vyčíslit škodu realizací nějakého projektu (např. v roce 1972 autoři A.C.Fischer a Ch.Cicchetti v American Economic Review počítali ztráty rekreační hodnoty v případě realizace přehrady v Hell's Canyon v USA).&amp;nbsp;Hlavní proud teoretického zázemí kvantifikace škod na životním prostředí vychází ze soudobé environmentální ekonomie. <br /> <br /> &lt;br&gt; <br /> <br /> == Metody oceňování ==<br /> <br /> &lt;br&gt;Metody rozdělujeme na tržní, kvazitržní a netržní. <br /> <br /> === '''Tržní''' ===<br /> <br /> - lze málokdy použít na ocenění PS&lt;br&gt;použití reálných ekonomických čísel trhu <br /> <br /> <br /> <br /> ==== Preferenční ====<br /> <br /> <br /> <br /> ===== metody odhalených preferencí =====<br /> <br /> nejvíce se podobají tržním metodám&lt;br&gt;reálná ekonomická čísla z trhů souvisejících s oceňovaným PS&lt;br&gt;„metody souvisejících, resp. zástupných trhů“&lt;br&gt; [[metoda hedonické ceny]]&lt;br&gt; [[Metoda cestovních nákladů]]&lt;br&gt; [[metoda mzdového rizika]]&lt;br&gt; [[metoda na základě substitučního statku]]<br /> <br /> <br /> <br /> ===== metody vyjádřených preferencí =====<br /> <br /> založeny na přímém zjišťování jednotlivců dotazováním, šetřením, průzkumy veřejného mínění <br /> <br /> [[Metoda podmíněného hodnocení]]&lt;br&gt;ochota platit za zachování určitého PS&lt;br&gt; nebo&lt;br&gt;ochota přijímat kompenzaci za absenci PS v budoucnu&lt;br&gt;hypotetická situace (simulace) – forma osobních dotazů, příp. dotazníku <br /> <br /> <br /> <br /> ==== '''Nepreferenční''' ====<br /> <br /> – [[metody založené na zjišťování nákladů a rizik]]: <br /> <br /> &amp;nbsp;&amp;nbsp; &amp;nbsp; &amp;nbsp; &amp;nbsp; &amp;nbsp;[[metoda na zamezení nákladů]], [[metoda nákladů odvrácení]], [[metoda nákladů příležitosti]], [[metoda funkce škod]] <br /> <br /> &lt;br&gt; <br /> <br /> &lt;references /&gt;</div>

Xmath00 https://www.enviwiki.cz/w/index.php?title=Ekonomick%C3%A1_%C5%A1koda_ze_znehodnocov%C3%A1n%C3%AD_%C5%BEivotn%C3%ADho_prost%C5%99ed%C3%AD&diff=10733 2010-05-19T03:01:24Z

<p>Xmath00: </p> <hr /> <div>{{studenti VŠE}} <br /> <br /> = Historie =<br /> <br /> *Ekonomika je největším původcem poškození, resp.škod antropogenního charakteru, současně však komplexem činností, které reflektují požadavky a přání společnosti. &lt;ref&gt;Nástin metodiky ekonomické kvantifikace poškození životního prostředí&lt;/ref&gt;V historii docházelo k oceňování přírodních zdrojů, zejména půdy, podle skutečných a očekávaných výnosů z využívání těchto zdrojů. Neoceňoval se tedy zdroj samotný, ale suma efektů, kterou bylo možné očekávat za dobu využívání tohoto zdroje.&amp;nbsp;V pol. 19.století přichází J.S.Mill s myšlenkou, že přírodní zdroje nejsou využívány jen pro zemědělskou výrobu a k težbě, ale že také vytváří prostředí pro život a uspokojení z hlediska přírodních krás. Klasiční ekonomové vycházejí při oceňování z pracovní teorie hodnoty, podle níž jsou cena a hodnota určeny množstvím práce nutné k vytvoření určité komodity. V pol. 20.století se objevuje Ricardova teorie renty, která je přiznávána majiteli půdy &quot;za užívání původních a nezničitelných sil půdy&quot; (Ricardo, 1956). Marxova ekonomická teorie naopak považovala cenu půdy za iracionální, přírodní zdroje byly viděny jako bezplatné dary společnosti. V centrálně plánovaných ekonomikách bylo Marxovo vyloučení renty a rentních vztahů z cenového systému realizováno, což vedlo k celkově nižším cenám přírodních zdrojů, plýtvavému využívání zdrojů a k devastaci přírody a životního prostředí.&amp;nbsp;Neoklasická ekonomie koncept hodnoty zakládá jednostranně pouze na preferencích jednotlivce. K přírodě přistupuje utilitárně, jako k zásobárně přírodních zdrojů, směňovaných na trzích. Netržními funkcemi přírodního prostředí se nezabývá. Environmentální ekonomie uvažuje vedle užitné hodnoty statku (use value) také neužitnou složku, která se skládá z možnosti ponechání volby (option value), hodnoty odkazu (bequest value) a existenční hodnoty (existence value).&lt;ref&gt;Seják a kol.Oceňování pozemků a přírodních zdrojů&lt;/ref&gt;&amp;nbsp;<br /> <br /> = &lt;br&gt;&lt;br&gt;Pojem =<br /> <br /> Ekonomická škoda ze znehodnocování životního prostředí představuje ekonomický dopad znehodnocování životního prostředí, které pocítí různé ekonomické subjekty. Představuje vlastně ekonomickou interpretaci negativních externalit. Celková ekonomická škoda je částí celkových environmentálních nákladů a skládá se z následujících komponent: <br /> <br /> - '''ekonomická ztráta ze znehodnocování životního prostředí '''- představuje hodnoty, které z důvodu znehodnoceného životního prostředí nebyly vyprodukovány, a tudíž nemohou být ani spotřebovány (např. ušlá zemědělská produkce v důsledku znečištění půdy škodlivinami) <br /> <br /> - '''náklady na odstranění/zmírnění negativních důsledků znehodnocování životního prostředí''' - náklady na odstranění/zmírnění již vzniklých škod (např. zvýšené náklady na léčbu obyvatel z oblastí se zhoršenou kvalitou ovzduší) <br /> <br /> - '''náklady vyhnutí se negativním důsledkům znehodnocování životního prostředí''' - náklady na předejití následků možného znehodnocení (např. školení zaměstnanců o bezpečnosti práce).&amp;nbsp;&lt;ref&gt;P.Šauer.Introduction to environmentl economics and policy&lt;/ref&gt; <br /> <br /> = &lt;br&gt;Stanovení výše škody =<br /> <br /> Pro stanovení výše ekonomické škody ze znehodnocování životního prostředí neexistuje jednoznačný postup, přesto je stanovení její výše potřebné v celé řadě oblastí (internalizace škod, stanovení výše daní a poplatků, efektivní využití přírodních zdrojů, CBA, EIA, environmentální politika, soudní spory, restituce, makroekonomické indikátory aj.). Pokusy o vyčíslení ekonomických škod pozorujeme od 70.let zejména v případě ekologických katastrof (např.ropných skvrnách) a při pokusech vyčíslit škodu realizací nějakého projektu (např. v roce 1972 autoři A.C.Fischer a Ch.Cicchetti v American Economic Review počítali ztráty rekreační hodnoty v případě realizace přehrady v Hell's Canyon v USA).&amp;nbsp;Hlavní proud teoretického zázemí kvantifikace škod na životním prostředí vychází ze soudobé environmentální ekonomie. <br /> <br /> &lt;br&gt; <br /> <br /> == Metody oceňování ==<br /> <br /> &lt;br&gt;Metody rozdělujeme na tržní, kvazitržní a netržní. <br /> <br /> === '''Tržní''' ===<br /> <br /> - lze málokdy použít na ocenění PS&lt;br&gt;použití reálných ekonomických čísel trhu <br /> <br /> <br /> <br /> ==== Preferenční ====<br /> <br /> <br /> <br /> ===== metody odhalených preferencí =====<br /> <br /> nejvíce se podobají tržním metodám&lt;br&gt;reálná ekonomická čísla z trhů souvisejících s oceňovaným PS&lt;br&gt;„metody souvisejících, resp. zástupných trhů“&lt;br&gt; metoda hedonické ceny&lt;br&gt; TCM&lt;br&gt; metoda mzdového rizika&lt;br&gt; metoda na základě substitučního statku <br /> <br /> <br /> <br /> ===== metody vyjádřených preferencí =====<br /> <br /> založeny na přímém zjišťování jednotlivců dotazováním, šetřením, průzkumy veřejného mínění <br /> <br /> Metoda podmíněného hodnocení&lt;br&gt;ochota platit za zachování určitého PS&lt;br&gt; nebo&lt;br&gt;ochota přijímat kompenzaci za absenci PS v budoucnu&lt;br&gt;hypotetická situace (simulace) – forma osobních dotazů, příp. dotazníku <br /> <br /> <br /> <br /> ==== '''Nepreferenční''' ====<br /> <br /> – metody založené na zjišťování nákladů a rizik: <br /> <br /> &amp;nbsp;&amp;nbsp; &amp;nbsp; &amp;nbsp; &amp;nbsp; &amp;nbsp;metoda na zamezení nákladů, metoda nákladů odvrácení, metoda nákladů příležitosti, metoda funkce škod <br /> <br /> &lt;br&gt; <br /> <br /> &lt;references /&gt;</div>

Xmath00 https://www.enviwiki.cz/w/index.php?title=Ekonomick%C3%A1_%C5%A1koda_ze_znehodnocov%C3%A1n%C3%AD_%C5%BEivotn%C3%ADho_prost%C5%99ed%C3%AD&diff=10732 2010-05-19T03:00:21Z

<p>Xmath00: </p> <hr /> <div>{{studenti VŠE}} <br /> <br /> = Historie =<br /> <br /> *Ekonomika je největším původcem poškození, resp.škod antropogenního charakteru, současně však komplexem činností, které reflektují požadavky a přání společnosti. &lt;ref&gt;Nástin metodiky ekonomické kvantifikace poškození životního prostředí&lt;/ref&gt;V historii docházelo k oceňování přírodních zdrojů, zejména půdy, podle skutečných a očekávaných výnosů z využívání těchto zdrojů. Neoceňoval se tedy zdroj samotný, ale suma efektů, kterou bylo možné očekávat za dobu využívání tohoto zdroje.&amp;nbsp;V pol. 19.století přichází J.S.Mill s myšlenkou, že přírodní zdroje nejsou využívány jen pro zemědělskou výrobu a k težbě, ale že také vytváří prostředí pro život a uspokojení z hlediska přírodních krás. Klasiční ekonomové vycházejí při oceňování z pracovní teorie hodnoty, podle níž jsou cena a hodnota určeny množstvím práce nutné k vytvoření určité komodity. V pol. 20.století se objevuje Ricardova teorie renty, která je přiznávána majiteli půdy &quot;za užívání původních a nezničitelných sil půdy&quot; (Ricardo, 1956). Marxova ekonomická teorie naopak považovala cenu půdy za iracionální, přírodní zdroje byly viděny jako bezplatné dary společnosti. V centrálně plánovaných ekonomikách bylo Marxovo vyloučení renty a rentních vztahů z cenového systému realizováno, což vedlo k celkově nižším cenám přírodních zdrojů, plýtvavému využívání zdrojů a k devastaci přírody a životního prostředí.&amp;nbsp;Neoklasická ekonomie koncept hodnoty zakládá jednostranně pouze na preferencích jednotlivce. K přírodě přistupuje utilitárně, jako k zásobárně přírodních zdrojů, směňovaných na trzích. Netržními funkcemi přírodního prostředí se nezabývá. Environmentální ekonomie uvažuje vedle užitné hodnoty statku (use value) také neužitnou složku, která se skládá z možnosti ponechání volby (option value), hodnoty odkazu (bequest value) a existenční hodnoty (existence value).&lt;ref&gt;Seják a kol.Oceňování pozemků a přírodních zdrojů&lt;/ref&gt;&amp;nbsp;<br /> <br /> = &lt;br&gt;&lt;br&gt;Pojem =<br /> <br /> Ekonomická škoda ze znehodnocování životního prostředí představuje ekonomický dopad znehodnocování životního prostředí, které pocítí různé ekonomické subjekty. Představuje vlastně ekonomickou interpretaci negativních externalit. Celková ekonomická škoda je částí celkových environmentálních nákladů a skládá se z následujících komponent: <br /> <br /> - '''ekonomická ztráta ze znehodnocování životního prostředí '''- představuje hodnoty, které z důvodu znehodnoceného životního prostředí nebyly vyprodukovány, a tudíž nemohou být ani spotřebovány (např. ušlá zemědělská produkce v důsledku znečištění půdy škodlivinami) <br /> <br /> - '''náklady na odstranění/zmírnění negativních důsledků znehodnocování životního prostředí''' - náklady na odstranění/zmírnění již vzniklých škod (např. zvýšené náklady na léčbu obyvatel z oblastí se zhoršenou kvalitou ovzduší) <br /> <br /> - '''náklady vyhnutí se negativním důsledkům znehodnocování životního prostředí''' - náklady na předejití následků možného znehodnocení (např. školení zaměstnanců o bezpečnosti práce).&amp;nbsp;&lt;ref&gt;P.Šauer.Introduction to environmentl economics and policy&lt;/ref&gt; <br /> <br /> = &lt;br&gt;Stanovení výše škody =<br /> <br /> Pro stanovení výše ekonomické škody ze znehodnocování životního prostředí neexistuje jednoznačný postup, přesto je stanovení její výše potřebné v celé řadě oblastí (internalizace škod, stanovení výše daní a poplatků, efektivní využití přírodních zdrojů, CBA, EIA, environmentální politika, soudní spory, restituce, makroekonomické indikátory aj.). Pokusy o vyčíslení ekonomických škod pozorujeme od 70.let zejména v případě ekologických katastrof (např.ropných skvrnách) a při pokusech vyčíslit škodu realizací nějakého projektu (např. v roce 1972 autoři A.C.Fischer a Ch.Cicchetti v American Economic Review počítali ztráty rekreační hodnoty v případě realizace přehrady v Hell's Canyon v USA).&amp;nbsp;Hlavní proud teoretického zázemí kvantifikace škod na životním prostředí vychází ze soudobé environmentální ekonomie. <br /> <br /> &lt;br&gt; <br /> <br /> == Metody oceňování ==<br /> <br /> &lt;br&gt;Metody rozdělujeme na tržní, kvazitržní a netržní. <br /> <br /> === '''Tržní''' ===<br /> <br /> - lze málokdy použít na ocenění PS&lt;br&gt;použití reálných ekonomických čísel trhu <br /> <br /> *<br /> ==== Preferenční ====<br /> <br /> <br /> <br /> <br /> *<br /> ===== metody odhalených preferencí =====<br /> <br /> <br /> nejvíce se podobají tržním metodám&lt;br&gt;reálná ekonomická čísla z trhů souvisejících s oceňovaným PS&lt;br&gt;„metody souvisejících, resp. zástupných trhů“&lt;br&gt; metoda hedonické ceny&lt;br&gt; TCM&lt;br&gt; metoda mzdového rizika&lt;br&gt; metoda na základě substitučního statku<br /> <br /> *<br /> ===== metody vyjádřených preferencí =====<br /> <br /> <br /> založeny na přímém zjišťování jednotlivců dotazováním, šetřením, průzkumy veřejného mínění <br /> <br /> Metoda podmíněného hodnocení&lt;br&gt;ochota platit za zachování určitého PS&lt;br&gt; nebo&lt;br&gt;ochota přijímat kompenzaci za absenci PS v budoucnu&lt;br&gt;hypotetická situace (simulace) – forma osobních dotazů, příp. dotazníku <br /> <br /> *<br /> ==== '''Nepreferenční''' ====<br /> – metody založené na zjišťování nákladů a rizik:<br /> <br /> &amp;nbsp;&amp;nbsp; &amp;nbsp; &amp;nbsp; &amp;nbsp; &amp;nbsp;metoda na zamezení nákladů, metoda nákladů odvrácení, metoda nákladů příležitosti, metoda funkce škod <br /> <br /> &lt;br&gt; <br /> <br /> &lt;references /&gt;</div>

Xmath00 https://www.enviwiki.cz/w/index.php?title=Ekonomick%C3%A1_%C5%A1koda_ze_znehodnocov%C3%A1n%C3%AD_%C5%BEivotn%C3%ADho_prost%C5%99ed%C3%AD&diff=10731 2010-05-19T02:57:59Z

<p>Xmath00: </p> <hr /> <div>{{studenti VŠE}} <br /> <br /> = Historie =<br /> <br /> *Ekonomika je největším původcem poškození, resp.škod antropogenního charakteru, současně však komplexem činností, které reflektují požadavky a přání společnosti. &lt;ref&gt;Nástin metodiky ekonomické kvantifikace poškození životního prostředí&lt;/ref&gt;V historii docházelo k oceňování přírodních zdrojů, zejména půdy, podle skutečných a očekávaných výnosů z využívání těchto zdrojů. Neoceňoval se tedy zdroj samotný, ale suma efektů, kterou bylo možné očekávat za dobu využívání tohoto zdroje.&amp;nbsp;V pol. 19.století přichází J.S.Mill s myšlenkou, že přírodní zdroje nejsou využívány jen pro zemědělskou výrobu a k težbě, ale že také vytváří prostředí pro život a uspokojení z hlediska přírodních krás. Klasiční ekonomové vycházejí při oceňování z pracovní teorie hodnoty, podle níž jsou cena a hodnota určeny množstvím práce nutné k vytvoření určité komodity. V pol. 20.století se objevuje Ricardova teorie renty, která je přiznávána majiteli půdy &quot;za užívání původních a nezničitelných sil půdy&quot; (Ricardo, 1956). Marxova ekonomická teorie naopak považovala cenu půdy za iracionální, přírodní zdroje byly viděny jako bezplatné dary společnosti. V centrálně plánovaných ekonomikách bylo Marxovo vyloučení renty a rentních vztahů z cenového systému realizováno, což vedlo k celkově nižším cenám přírodních zdrojů, plýtvavému využívání zdrojů a k devastaci přírody a životního prostředí.&amp;nbsp;Neoklasická ekonomie koncept hodnoty zakládá jednostranně pouze na preferencích jednotlivce. K přírodě přistupuje utilitárně, jako k zásobárně přírodních zdrojů, směňovaných na trzích. Netržními funkcemi přírodního prostředí se nezabývá. Environmentální ekonomie uvažuje vedle užitné hodnoty statku (use value) také neužitnou složku, která se skládá z možnosti ponechání volby (option value), hodnoty odkazu (bequest value) a existenční hodnoty (existence value).&lt;ref&gt;Seják a kol.Oceňování pozemků a přírodních zdrojů&lt;/ref&gt;&amp;nbsp;<br /> <br /> = &lt;br&gt;&lt;br&gt;Pojem =<br /> <br /> Ekonomická škoda ze znehodnocování životního prostředí představuje ekonomický dopad znehodnocování životního prostředí, které pocítí různé ekonomické subjekty. Představuje vlastně ekonomickou interpretaci negativních externalit. Celková ekonomická škoda je částí celkových environmentálních nákladů a skládá se z následujících komponent: <br /> <br /> - '''ekonomická ztráta ze znehodnocování životního prostředí '''- představuje hodnoty, které z důvodu znehodnoceného životního prostředí nebyly vyprodukovány, a tudíž nemohou být ani spotřebovány (např. ušlá zemědělská produkce v důsledku znečištění půdy škodlivinami) <br /> <br /> - '''náklady na odstranění/zmírnění negativních důsledků znehodnocování životního prostředí''' - náklady na odstranění/zmírnění již vzniklých škod (např. zvýšené náklady na léčbu obyvatel z oblastí se zhoršenou kvalitou ovzduší) <br /> <br /> - '''náklady vyhnutí se negativním důsledkům znehodnocování životního prostředí''' - náklady na předejití následků možného znehodnocení (např. školení zaměstnanců o bezpečnosti práce).&amp;nbsp;&lt;ref&gt;P.Šauer.Introduction to environmentl economics and policy&lt;/ref&gt; <br /> <br /> = &lt;br&gt;Stanovení výše škody =<br /> <br /> Pro stanovení výše ekonomické škody ze znehodnocování životního prostředí neexistuje jednoznačný postup, přesto je stanovení její výše potřebné v celé řadě oblastí (internalizace škod, stanovení výše daní a poplatků, efektivní využití přírodních zdrojů, CBA, EIA, environmentální politika, soudní spory, restituce, makroekonomické indikátory aj.). Pokusy o vyčíslení ekonomických škod pozorujeme od 70.let zejména v případě ekologických katastrof (např.ropných skvrnách) a při pokusech vyčíslit škodu realizací nějakého projektu (např. v roce 1972 autoři A.C.Fischer a Ch.Cicchetti v American Economic Review počítali ztráty rekreační hodnoty v případě realizace přehrady v Hell's Canyon v USA).&amp;nbsp;Hlavní proud teoretického zázemí kvantifikace škod na životním prostředí vychází ze soudobé environmentální ekonomie. <br /> <br /> &lt;br&gt; <br /> <br /> == Metody oceňování ==<br /> <br /> &lt;br&gt;Metody rozdělujeme na tržní, kvazitržní a netržní. <br /> <br /> ==== '''Tržní''' ====<br /> lze málokdy použít na ocenění PS&lt;br&gt;použití reálných ekonomických čísel trhu<br /> <br /> *PreferenčnÍ =====<br /> <br /> <br /> 1)metody odhalených preferencÍ<br /> <br /> nejvíce se podobají tržním metodám&lt;br&gt;reálná ekonomická čísla z trhů souvisejících s oceňovaným PS&lt;br&gt;„metody souvisejících, resp. zástupných trhů“&lt;br&gt; metoda hedonické ceny&lt;br&gt; TCM&lt;br&gt; metoda mzdového rizika&lt;br&gt; metoda na základě substitučního statku&lt;br&gt;2)metody vyjádřených preferencí&lt;br&gt;založeny na přímém zjišťování jednotlivců dotazováním, šetřením, průzkumy veřejného mínění<br /> <br /> Metoda podmíněného hodnocení&lt;br&gt;ochota platit za zachování určitého PS&lt;br&gt; nebo&lt;br&gt;ochota přijímat kompenzaci za absenci PS v budoucnu&lt;br&gt;hypotetická situace (simulace) – forma osobních dotazů, příp. dotazníku<br /> <br /> *<br /> ===== '''Nepreferenční '''– metody založené na zjišťování nákladů a rizik: =====<br /> <br /> <br /> &amp;nbsp;&amp;nbsp; &amp;nbsp; &amp;nbsp; &amp;nbsp; &amp;nbsp;metoda na zamezení nákladů, metoda nákladů odvrácení, metoda nákladů příležitosti, metoda funkce škod<br /> <br /> &lt;br&gt;<br /> <br /> &lt;references /&gt;</div>

Xmath00 https://www.enviwiki.cz/w/index.php?title=Ekonomick%C3%A1_%C5%A1koda_ze_znehodnocov%C3%A1n%C3%AD_%C5%BEivotn%C3%ADho_prost%C5%99ed%C3%AD&diff=10730 2010-05-19T02:35:10Z

<p>Xmath00: /* Metody oceňování */</p> <hr /> <div>{{studenti VŠE}} <br /> <br /> == Historie ==<br /> <br /> Ekonomika je největším původcem poškození, resp.škod antropogenního charakteru, současně však komplexem činností, které reflektují požadavky a přání společnosti. &lt;ref&gt;Nástin metodiky ekonomické kvantifikace poškození životního prostředí&lt;/ref&gt;V historii docházelo k oceňování přírodních zdrojů, zejména půdy, podle skutečných a očekávaných výnosů z využívání těchto zdrojů. Neoceňoval se tedy zdroj samotný, ale suma efektů, kterou bylo možné očekávat za dobu využívání tohoto zdroje.&amp;nbsp;V pol. 19.století přichází J.S.Mill s myšlenkou, že přírodní zdroje nejsou využívány jen pro zemědělskou výrobu a k težbě, ale že také vytváří prostředí pro život a uspokojení z hlediska přírodních krás. Klasiční ekonomové vycházejí při oceňování z pracovní teorie hodnoty, podle níž jsou cena a hodnota určeny množstvím práce nutné k vytvoření určité komodity. V pol. 20.století se objevuje Ricardova teorie renty, která je přiznávána majiteli půdy &quot;za užívání původních a nezničitelných sil půdy&quot; (Ricardo, 1956). Marxova ekonomická teorie naopak považovala cenu půdy za iracionální, přírodní zdroje byly viděny jako bezplatné dary společnosti. V centrálně plánovaných ekonomikách bylo Marxovo vyloučení renty a rentních vztahů z cenového systému realizováno, což vedlo k celkově nižším cenám přírodních zdrojů, plýtvavému využívání zdrojů a k devastaci přírody a životního prostředí.&amp;nbsp;Neoklasická ekonomie koncept hodnoty zakládá jednostranně pouze na preferencích jednotlivce. K přírodě přistupuje utilitárně, jako k zásobárně přírodních zdrojů, směňovaných na trzích. Netržními funkcemi přírodního prostředí se nezabývá. Environmentální ekonomie uvažuje vedle užitné hodnoty statku (use value) také neužitnou složku, která se skládá z možnosti ponechání volby (option value), hodnoty odkazu (bequest value) a existenční hodnoty (existence value).&lt;ref&gt;Seják a kol.Oceňování pozemků a přírodních zdrojů&lt;/ref&gt;&amp;nbsp; <br /> <br /> == &lt;br&gt;&lt;br&gt;Pojem ==<br /> <br /> Ekonomická škoda ze znehodnocování životního prostředí představuje ekonomický dopad znehodnocování životního prostředí, které pocítí různé ekonomické subjekty. Představuje vlastně ekonomickou interpretaci negativních externalit. Celková ekonomická škoda je částí celkových environmentálních nákladů a skládá se z následujících komponent: <br /> <br /> - '''ekonomická ztráta ze znehodnocování životního prostředí '''- představuje hodnoty, které z důvodu znehodnoceného životního prostředí nebyly vyprodukovány, a tudíž nemohou být ani spotřebovány (např. ušlá zemědělská produkce v důsledku znečištění půdy škodlivinami) <br /> <br /> - '''náklady na odstranění/zmírnění negativních důsledků znehodnocování životního prostředí''' - náklady na odstranění/zmírnění již vzniklých škod (např. zvýšené náklady na léčbu obyvatel z oblastí se zhoršenou kvalitou ovzduší) <br /> <br /> - '''náklady vyhnutí se negativním důsledkům znehodnocování životního prostředí''' - náklady na předejití následků možného znehodnocení (např. školení zaměstnanců o bezpečnosti práce).&amp;nbsp;&lt;ref&gt;P.Šauer.Introduction to environmentl economics and policy&lt;/ref&gt; <br /> <br /> == &lt;br&gt;Stanovení výše škody ==<br /> <br /> Pro stanovení výše ekonomické škody ze znehodnocování životního prostředí neexistuje jednoznačný postup, přesto je stanovení její výše potřebné v celé řadě oblastí (internalizace škod, stanovení výše daní a poplatků, efektivní využití přírodních zdrojů, CBA, EIA, environmentální politika, soudní spory, restituce, makroekonomické indikátory aj.). Pokusy o vyčíslení ekonomických škod pozorujeme od 70.let zejména v případě ekologických katastrof (např.ropných skvrnách) a při pokusech vyčíslit škodu realizací nějakého projektu (např. v roce 1972 autoři A.C.Fischer a Ch.Cicchetti v American Economic Review počítali ztráty rekreační hodnoty v případě realizace přehrady v Hell's Canyon v USA).&amp;nbsp;Hlavní proud teoretického zázemí kvantifikace škod na životním prostředí vychází ze soudobé environmentální ekonomie. <br /> <br /> &lt;br&gt; <br /> <br /> === Metody oceňování ===<br /> <br /> &lt;br&gt;Metody rozdělujeme na tržní, kvazitržní a netržní. &lt;br&gt;<br /> &lt;references /&gt;</div>

Xmath00 https://www.enviwiki.cz/w/index.php?title=Ekonomick%C3%A1_%C5%A1koda_ze_znehodnocov%C3%A1n%C3%AD_%C5%BEivotn%C3%ADho_prost%C5%99ed%C3%AD&diff=10715 2010-05-18T13:01:39Z

<p>Xmath00: </p> <hr /> <div>{{studenti VŠE}} <br /> <br /> == Historie ==<br /> <br /> Ekonomika je největším původcem poškození, resp.škod antropogenního charakteru, současně však komplexem činností, které reflektují požadavky a přání společnosti. &lt;ref&gt;Nástin metodiky ekonomické kvantifikace poškození životního prostředí&lt;/ref&gt;V historii docházelo k oceňování přírodních zdrojů, zejména půdy, podle skutečných a očekávaných výnosů z využívání těchto zdrojů. Neoceňoval se tedy zdroj samotný, ale suma efektů, kterou bylo možné očekávat za dobu využívání tohoto zdroje.&amp;nbsp;V pol. 19.století přichází J.S.Mill s myšlenkou, že přírodní zdroje nejsou využívány jen pro zemědělskou výrobu a k težbě, ale že také vytváří prostředí pro život a uspokojení z hlediska přírodních krás. Klasiční ekonomové vycházejí při oceňování z pracovní teorie hodnoty, podle níž jsou cena a hodnota určeny množstvím práce nutné k vytvoření určité komodity. V pol. 20.století se objevuje Ricardova teorie renty, která je přiznávána majiteli půdy &quot;za užívání původních a nezničitelných sil půdy&quot; (Ricardo, 1956). Marxova ekonomická teorie naopak považovala cenu půdy za iracionální, přírodní zdroje byly viděny jako bezplatné dary společnosti. V centrálně plánovaných ekonomikách bylo Marxovo vyloučení renty a rentních vztahů z cenového systému realizováno, což vedlo k celkově nižším cenám přírodních zdrojů, plýtvavému využívání zdrojů a k devastaci přírody a životního prostředí.&amp;nbsp;Neoklasická ekonomie koncept hodnoty zakládá jednostranně pouze na preferencích jednotlivce. K přírodě přistupuje utilitárně, jako k zásobárně přírodních zdrojů, směňovaných na trzích. Netržními funkcemi přírodního prostředí se nezabývá. Environmentální ekonomie uvažuje vedle užitné hodnoty statku (use value) také neužitnou složku, která se skládá z možnosti ponechání volby (option value), hodnoty odkazu (bequest value) a existenční hodnoty (existence value).&lt;ref&gt;Seják a kol.Oceňování pozemků a přírodních zdrojů&lt;/ref&gt;&amp;nbsp; <br /> <br /> == &lt;br&gt;&lt;br&gt;Pojem ==<br /> <br /> Ekonomická škoda ze znehodnocování životního prostředí představuje ekonomický dopad znehodnocování životního prostředí, které pocítí různé ekonomické subjekty. Představuje vlastně ekonomickou interpretaci negativních externalit. Celková ekonomická škoda je částí celkových environmentálních nákladů a skládá se z následujících komponent: <br /> <br /> - '''ekonomická ztráta ze znehodnocování životního prostředí '''- představuje hodnoty, které z důvodu znehodnoceného životního prostředí nebyly vyprodukovány, a tudíž nemohou být ani spotřebovány (např. ušlá zemědělská produkce v důsledku znečištění půdy škodlivinami) <br /> <br /> - '''náklady na odstranění/zmírnění negativních důsledků znehodnocování životního prostředí''' - náklady na odstranění/zmírnění již vzniklých škod (např. zvýšené náklady na léčbu obyvatel z oblastí se zhoršenou kvalitou ovzduší) <br /> <br /> - '''náklady vyhnutí se negativním důsledkům znehodnocování životního prostředí''' - náklady na předejití následků možného znehodnocení (např. školení zaměstnanců o bezpečnosti práce).&amp;nbsp;&lt;ref&gt;P.Šauer.Introduction to environmentl economics and policy&lt;/ref&gt; <br /> <br /> == &lt;br&gt;Stanovení výše škody ==<br /> <br /> Pro stanovení výše ekonomické škody ze znehodnocování životního prostředí neexistuje jednoznačný postup, přesto je stanovení její výše potřebné v celé řadě oblastí (internalizace škod, stanovení výše daní a poplatků, efektivní využití přírodních zdrojů, CBA, EIA, environmentální politika, soudní spory, restituce, makroekonomické indikátory aj.). Pokusy o vyčíslení ekonomických škod pozorujeme od 70.let zejména v případě ekologických katastrof (např.ropných skvrnách) a při pokusech vyčíslit škodu realizací nějakého projektu (např. v roce 1972 autoři A.C.Fischer a Ch.Cicchetti v American Economic Review počítali ztráty rekreační hodnoty v případě realizace přehrady v Hell's Canyon v USA).&amp;nbsp;Hlavní proud teoretického zázemí kvantifikace škod na životním prostředí vychází ze soudobé environmentální ekonomie. <br /> <br /> &lt;br&gt; <br /> <br /> === Metody oceňování ===<br /> <br /> &lt;br&gt;Metody rozdělujeme na tržní, kvazitržní a netržní. &lt;br&gt; '''tržní''' <br /> <br /> - výše škody stanovena dle toho, kolik stojí obnovení nebo nahrazení poškozeného objektu&lt;br&gt;- výše škody stanovena podle ztráty užitné hodnoty poškozeného obejktu (ušlých peněžních transakcí) a hodnoty ušlých neobchodovatelných služeb&lt;br&gt;'''kvazitržní metody''' – využívají náhradního „pseudotržního“ oceňování)&lt;br&gt;'''netržní metody''' <br /> <br /> - výše škody se vyčíslí na základě nákladů (kompenzačních, obnovovacích)&lt;br&gt;- kvantifikace se provede na základě vyjádřených <br /> <br /> .- kvatifikace pomocí nákladů na obnovu, defenzivní či preventivní výdaje, změna &lt;br&gt;v produktivitě&lt;br&gt;- tvoří ccas jednu třetinu z celkových environmentálních škod, zbytek tvoří škody typu II&lt;br&gt;škody typu II – škody na životním prostředí&lt;br&gt;- metody založené na principu „ochoty platit“ (kontingenční metoda)&lt;br&gt;&lt;ref&gt;Nástin metodiky ekonomické kvantifikace poškození životního prostředí:&lt;/ref&gt;&lt;br&gt;&lt;br&gt; &lt;br&gt; &lt;br&gt; Pojem ekonomického oceňování či ekonomické hodnoty vychází podle neoklasické teorie z ochoty jednotlivce platit (WTP - willingness to pay) za vyloučení nějakých nákladů (např. rizik plynoucích ze zhoršeného zdravotního prostředí). Alternativním přístupem ke zjištění peněžně vyjádřených osobních preferencí je tzv. ochota přijímat (WTA - wilingness to accept) kompenzaci za zhoršené životní prostředí. Donedávna se předpokládalo, že rozdíl mezi oběma přístupy je malý, ale z empirických studií vyplývá, že WTP se obecně ukazuje mnohem menší něž WTA. Obě tato peněžní měřítka změny blahobytu jednotlivce, vyplývající ze změny kvality životního prostředí, ekonomové v tržních ekonomikách nazývají celkovou ekonomickou hodnotou změny kvality prostředí pro jednotlivce. Ekonomická hodnota statku je pak součtem ochot jednotlivců platit za tento statek. Jde o antropogenní přístup, odvození probíhá na základě jednotlivých lidských preferencích. V úvahu se bere pouze poptávka po statku.Tento koncept má dva hlavní problémy. Prvně nebere v úvahu dlouhodobější horizont - bere v úvahu preference současné generace bez ohledu na generace příští. Druhým problémem je předpoklad schopností platit, neboli je podmíněna rozdělováním důchodu ve společnosti. Dá se ale předpokládat, že ochota platit za životní prostředí bude u chudších lidí menší než u ostatních.&lt;br&gt; Seják a kol.Oceňování pozemků a přírodních zdrojů&lt;br&gt; &lt;br&gt;Oceňení přírodního zdroje - 3 způsoby:&lt;br&gt;odvození od ceny jiného podobného statku - metoda komparativní&lt;br&gt;podle nákladů, které bylo třeba vynaložit na jeho získání - nákladová metoda&lt;br&gt;podle užitečných efektů, které zdroj poskytuje - metoda výnosová&lt;br&gt; - nejvíce používaná&lt;br&gt; - oceňuje službu přírodního zdroje jako sumu diskontovaných budoucích čistých ekonomických efektů za dobu používání zdroje netržní:&lt;br&gt;rostoucí intenzita využívání přírodních zdrojů vedla ke změně pohledu na tyto statky. Přírodní prostředí, přírodní zdroje a celý globální ekosystém se staly vzácnými ekonomickými statky, které již nadále nemohou být využívány jako volně přístupné a bezplatné. Nelze ani vystačit s tradičním utilitaristickým přístupem, podle něhož základem ceny je přímý užitek pro jednotlivce.&lt;br&gt;Přírodní statky mají často charakter veřejných statků, charakterizovaných zejména nevylučitelností jednotlivců ze spotřeby. Lidské činnosti zase produkují externality, a jako takové je ekonomika nevztahuje automaticky do svého rámce. To jsou dvě hlavní těžkosti při posuzování hodnoty přírodních statků. &lt;br&gt; &lt;br&gt;&lt;br&gt; &lt;br&gt; &lt;references /&gt;</div>

Xmath00 https://www.enviwiki.cz/w/index.php?title=Ekonomick%C3%A1_%C5%A1koda_ze_znehodnocov%C3%A1n%C3%AD_%C5%BEivotn%C3%ADho_prost%C5%99ed%C3%AD&diff=10714 2010-05-18T12:56:20Z

<p>Xmath00: </p> <hr /> <div>{{studenti VŠE}} <br /> <br /> == Historie ==<br /> <br /> Ekonomika je největším původcem poškození, resp.škod antropogenního charakteru, současně však komplexem činností, které reflektují požadavky a přání společnosti. &lt;ref&gt;Nástin metodiky ekonomické kvantifikace poškození životního prostředí&lt;/ref&gt;V historii docházelo k oceňování přírodních zdrojů, zejména půdy, podle skutečných a očekávaných výnosů z využívání těchto zdrojů. Neoceňoval se tedy zdroj samotný, ale suma efektů, kterou bylo možné očekávat za dobu využívání tohoto zdroje.&amp;nbsp;V pol. 19.století přichází J.S.Mill s myšlenkou, že přírodní zdroje nejsou využívány jen pro zemědělskou výrobu a k težbě, ale že také vytváří prostředí pro život a uspokojení z hlediska přírodních krás. Klasiční ekonomové vycházejí při oceňování z pracovní teorie hodnoty, podle níž jsou cena a hodnota určeny množstvím práce nutné k vytvoření určité komodity. V pol. 20.století se objevuje Ricardova teorie renty, která je přiznávána majiteli půdy &quot;za užívání původních a nezničitelných sil půdy&quot; (Ricardo, 1956). Marxova ekonomická teorie naopak považovala cenu půdy za iracionální, přírodní zdroje byly viděny jako bezplatné dary společnosti. V centrálně plánovaných ekonomikách bylo Marxovo vyloučení renty a rentních vztahů z cenového systému realizováno, což vedlo k celkově nižším cenám přírodních zdrojů, plýtvavému využívání zdrojů a k devastaci přírody a životního prostředí.&amp;nbsp;Neoklasická ekonomie koncept hodnoty zakládá jednostranně pouze na preferencích jednotlivce. K přírodě přistupuje utilitárně, jako k zásobárně přírodních zdrojů, směňovaných na trzích. Netržními funkcemi přírodního prostředí se nezabývá. Environmentální ekonomie uvažuje vedle užitné hodnoty statku (use value) také neužitnou složku, která se skládá z možnosti ponechání volby (option value), hodnoty odkazu (bequest value) a existenční hodnoty (existence value).&lt;ref&gt;Seják a kol.Oceňování pozemků a přírodních zdrojů&lt;/ref&gt;&amp;nbsp; <br /> <br /> == &lt;br&gt;&lt;br&gt;Pojem ==<br /> <br /> Ekonomická škoda ze znehodnocování životního prostředí představuje ekonomický dopad znehodnocování životního prostředí, které pocítí různé ekonomické subjekty. Představuje vlastně ekonomickou interpretaci negativních externalit. Celková ekonomická škoda je částí celkových environmentálních nákladů a skládá se z následujících komponent:<br /> <br /> - '''ekonomická ztráta ze znehodnocování životního prostředí '''- představuje hodnoty, které z důvodu znehodnoceného životního prostředí nebyly vyprodukovány, a tudíž nemohou být ani spotřebovány (např. ušlá zemědělská produkce v důsledku znečištění půdy škodlivinami)<br /> <br /> - '''náklady na odstranění/zmírnění negativních důsledků znehodnocování životního prostředí''' - náklady na odstranění/zmírnění již vzniklých škod (např. zvýšené náklady na léčbu obyvatel z oblastí se zhoršenou kvalitou ovzduší)<br /> <br /> - '''náklady vyhnutí se negativním důsledkům znehodnocování životního prostředí''' - náklady na předejití následků možného znehodnocení (např. školení zaměstnanců o bezpečnosti práce).&amp;nbsp;&lt;ref&gt;P.Šauer.Introduction to environmentl economics and policy&lt;/ref&gt; <br /> <br /> == &lt;br&gt;Stanovení výše škody ==<br /> <br /> Pro stanovení výše ekonomické škody ze znehodnocování životního prostředí neexistuje jednoznačný postup, přesto je stanovení její výše potřebné v celé řadě oblastí (internalizace škod, stanovení výše daní a poplatků, efektivní využití přírodních zdrojů, CBA, EIA, environmentální politika, soudní spory, restituce, makroekonomické indikátory aj.). Pokusy o vyčíslení ekonomických škod pozorujeme od 70.let zejména v případě ekologických katastrof (např.ropných skvrnách) a při pokusech vyčíslit škodu realizací nějakého projektu (např. v roce 1972 autoři A.C.Fischer a Ch.Cicchetti v American Economic Review počítali ztráty rekreační hodnoty v případě realizace přehrady v Hell's Canyon v USA).&amp;nbsp;Hlavní proud teoretického zázemí kvantifikace škod na životním prostředí vychází ze soudobé environmentální ekonomie.&lt;ref&gt;Stale Navrud, R.Ready: Environmental Value Transfer: Issues and Method&lt;/ref&gt;&amp;nbsp;&lt;font class=&quot;Apple-style-span&quot; size=&quot;3&quot;&gt;&lt;span class=&quot;Apple-style-span&quot; style=&quot;font-size: 13px; font-weight: normal;&quot;&gt;&lt;font class=&quot;Apple-style-span&quot; size=&quot;5&quot;&gt;&lt;span class=&quot;Apple-style-span&quot; style=&quot;font-size: 18px;&quot;&gt;'''<br /> '''&lt;/span&gt;&lt;/font&gt;&lt;/span&gt;&lt;/font&gt;<br /> <br /> <br /> <br /> === Metody oceňování ===<br /> <br /> &lt;br&gt;Metody rozdělujeme na tržní, kvazitržní a netržní. &lt;br&gt; '''tržní''' <br /> <br /> - výše škody stanovena dle toho, kolik stojí obnovení nebo nahrazení poškozeného objektu&lt;br&gt;- výše škody stanovena podle ztráty užitné hodnoty poškozeného obejktu (ušlých peněžních transakcí) a hodnoty ušlých neobchodovatelných služeb&lt;br&gt;'''kvazitržní metody''' – využívají náhradního „pseudotržního“ oceňování)&lt;br&gt;'''netržní metody''' <br /> <br /> - výše škody se vyčíslí na základě nákladů (kompenzačních, obnovovacích)&lt;br&gt;- kvantifikace se provede na základě vyjádřených<br /> <br /> .- kvatifikace pomocí nákladů na obnovu, defenzivní či preventivní výdaje, změna &lt;br&gt;v produktivitě&lt;br&gt;- tvoří ccas jednu třetinu z celkových environmentálních škod, zbytek tvoří škody typu II&lt;br&gt;škody typu II – škody na životním prostředí&lt;br&gt;- metody založené na principu „ochoty platit“ (kontingenční metoda)&lt;br&gt;&lt;ref&gt;Nástin metodiky ekonomické kvantifikace poškození životního prostředí:&lt;/ref&gt;&lt;br&gt;&lt;br&gt; &lt;br&gt; &lt;br&gt; Pojem ekonomického oceňování či ekonomické hodnoty vychází podle neoklasické teorie z ochoty jednotlivce platit (WTP - willingness to pay) za vyloučení nějakých nákladů (např. rizik plynoucích ze zhoršeného zdravotního prostředí). Alternativním přístupem ke zjištění peněžně vyjádřených osobních preferencí je tzv. ochota přijímat (WTA - wilingness to accept) kompenzaci za zhoršené životní prostředí. Donedávna se předpokládalo, že rozdíl mezi oběma přístupy je malý, ale z empirických studií vyplývá, že WTP se obecně ukazuje mnohem menší něž WTA. Obě tato peněžní měřítka změny blahobytu jednotlivce, vyplývající ze změny kvality životního prostředí, ekonomové v tržních ekonomikách nazývají celkovou ekonomickou hodnotou změny kvality prostředí pro jednotlivce. Ekonomická hodnota statku je pak součtem ochot jednotlivců platit za tento statek. Jde o antropogenní přístup, odvození probíhá na základě jednotlivých lidských preferencích. V úvahu se bere pouze poptávka po statku.Tento koncept má dva hlavní problémy. Prvně nebere v úvahu dlouhodobější horizont - bere v úvahu preference současné generace bez ohledu na generace příští. Druhým problémem je předpoklad schopností platit, neboli je podmíněna rozdělováním důchodu ve společnosti. Dá se ale předpokládat, že ochota platit za životní prostředí bude u chudších lidí menší než u ostatních.&lt;br&gt; Seják a kol.Oceňování pozemků a přírodních zdrojů&lt;br&gt; &lt;br&gt;Oceňení přírodního zdroje - 3 způsoby:&lt;br&gt;odvození od ceny jiného podobného statku - metoda komparativní&lt;br&gt;podle nákladů, které bylo třeba vynaložit na jeho získání - nákladová metoda&lt;br&gt;podle užitečných efektů, které zdroj poskytuje - metoda výnosová&lt;br&gt; - nejvíce používaná&lt;br&gt; - oceňuje službu přírodního zdroje jako sumu diskontovaných budoucích čistých ekonomických efektů za dobu používání zdroje netržní:&lt;br&gt;rostoucí intenzita využívání přírodních zdrojů vedla ke změně pohledu na tyto statky. Přírodní prostředí, přírodní zdroje a celý globální ekosystém se staly vzácnými ekonomickými statky, které již nadále nemohou být využívány jako volně přístupné a bezplatné. Nelze ani vystačit s tradičním utilitaristickým přístupem, podle něhož základem ceny je přímý užitek pro jednotlivce.&lt;br&gt;Přírodní statky mají často charakter veřejných statků, charakterizovaných zejména nevylučitelností jednotlivců ze spotřeby. Lidské činnosti zase produkují externality, a jako takové je ekonomika nevztahuje automaticky do svého rámce. To jsou dvě hlavní těžkosti při posuzování hodnoty přírodních statků. &lt;br&gt; &lt;br&gt;&lt;br&gt; &lt;br&gt; &lt;references /&gt;</div>

Xmath00 https://www.enviwiki.cz/w/index.php?title=Ekonomick%C3%A1_%C5%A1koda_ze_znehodnocov%C3%A1n%C3%AD_%C5%BEivotn%C3%ADho_prost%C5%99ed%C3%AD&diff=10713 2010-05-18T12:53:38Z

<p>Xmath00: </p> <hr /> <div>{{studenti VŠE}} <br /> <br /> == Historie ==<br /> <br /> Ekonomika je největším původcem poškození, resp.škod antropogenního charakteru, současně však komplexem činností, které reflektují požadavky a přání společnosti. &lt;ref&gt;Nástin metodiky ekonomické kvantifikace poškození životního prostředí&lt;/ref&gt;V historii docházelo k oceňování přírodních zdrojů, zejména půdy, podle skutečných a očekávaných výnosů z využívání těchto zdrojů. Neoceňoval se tedy zdroj samotný, ale suma efektů, kterou bylo možné očekávat za dobu využívání tohoto zdroje.&amp;nbsp;V pol. 19.století přichází J.S.Mill s myšlenkou, že přírodní zdroje nejsou využívány jen pro zemědělskou výrobu a k težbě, ale že také vytváří prostředí pro život a uspokojení z hlediska přírodních krás. Klasiční ekonomové vycházejí při oceňování z pracovní teorie hodnoty, podle níž jsou cena a hodnota určeny množstvím práce nutné k vytvoření určité komodity. V pol. 20.století se objevuje Ricardova teorie renty, která je přiznávána majiteli půdy &quot;za užívání původních a nezničitelných sil půdy&quot; (Ricardo, 1956). Marxova ekonomická teorie naopak považovala cenu půdy za iracionální, přírodní zdroje byly viděny jako bezplatné dary společnosti. V centrálně plánovaných ekonomikách bylo Marxovo vyloučení renty a rentních vztahů z cenového systému realizováno, což vedlo k celkově nižším cenám přírodních zdrojů, plýtvavému využívání zdrojů a k devastaci přírody a životního prostředí.&amp;nbsp;Neoklasická ekonomie koncept hodnoty zakládá jednostranně pouze na preferencích jednotlivce. K přírodě přistupuje utilitárně, jako k zásobárně přírodních zdrojů, směňovaných na trzích. Netržními funkcemi přírodního prostředí se nezabývá. Environmentální ekonomie uvažuje vedle užitné hodnoty statku (use value) také neužitnou složku, která se skládá z možnosti ponechání volby (option value), hodnoty odkazu (bequest value) a existenční hodnoty (existence value).&lt;ref&gt;Seják a kol.Oceňování pozemků a přírodních zdrojů&lt;/ref&gt;&amp;nbsp; <br /> <br /> == &lt;br&gt;&lt;br&gt;Pojem ==<br /> <br /> Ekonomická škoda ze znehodnocování životního prostředí představuje ekonomický dopad znehodnocování životního prostředí, které pocítí různé ekonomické subjekty. Představuje vlastně ekonomickou interpretaci negativních externalit. Celková ekonomická škoda je částí celkových environmentálních nákladů a skládá se z následujících komponent:<br /> <br /> - '''ekonomická ztráta ze znehodnocování životního prostředí '''- představuje hodnoty, které z důvodu znehodnoceného životního prostředí nebyly vyprodukovány, a tudíž nemohou být ani spotřebovány (např. ušlá zemědělská produkce v důsledku znečištění půdy škodlivinami)<br /> <br /> - '''náklady na odstranění/zmírnění negativních důsledků znehodnocování životního prostředí''' - náklady na odstranění/zmírnění již vzniklých škod (např. zvýšené náklady na léčbu obyvatel z oblastí se zhoršenou kvalitou ovzduší)<br /> <br /> - '''náklady vyhnutí se negativním důsledkům znehodnocování životního prostředí''' - náklady na předejití následků možného znehodnocení (např. školení zaměstnanců o bezpečnosti práce).&amp;nbsp;&lt;ref&gt;P.Šauer.Introduction to environmentl economics and policy&lt;/ref&gt; <br /> <br /> == &lt;br&gt;Stanovení výše škody ==<br /> <br /> Pro stanovení výše ekonomické škody ze znehodnocování životního prostředí neexistuje jednoznačný postup, přesto je stanovení její výše potřebné v celé řadě oblastí (internalizace škod, stanovení výše daní a poplatků, efektivní využití přírodních zdrojů, CBA, EIA, environmentální politika, soudní spory, restituce, makroekonomické indikátory aj.). Pokusy o vyčíslení ekonomických škod pozorujeme od 70.let zejména v případě ekologických katastrof (např.ropných skvrnách) a při pokusech vyčíslit škodu realizací nějakého projektu (např. v roce 1972 autoři A.C.Fischer a Ch.Cicchetti v American Economic Review počítali ztráty rekreační hodnoty v případě realizace přehrady v Hell's Canyon v USA).&amp;nbsp;Hlavní proud teoretického zázemí kvantifikace škod na životním prostředí vychází ze soudobé environmentální ekonomie.&lt;ref&gt;Stale Navrud, R.Ready: Environmental Value Transfer: Issues and Method&lt;/ref&gt;&amp;nbsp;&lt;font class=&quot;Apple-style-span&quot; size=&quot;3&quot;&gt;&lt;span class=&quot;Apple-style-span&quot; style=&quot;font-size: 13px; font-weight: normal;&quot;&gt;&lt;font class=&quot;Apple-style-span&quot; size=&quot;5&quot;&gt;&lt;span class=&quot;Apple-style-span&quot; style=&quot;font-size: 18px;&quot;&gt;'''<br /> '''&lt;/span&gt;&lt;/font&gt;&lt;/span&gt;&lt;/font&gt;<br /> <br /> <br /> <br /> === Metody oceňování ===<br /> <br /> &lt;br&gt;Metody rozdělujeme na tržní, kvazitržní a netržní. &lt;br&gt; '''tržní'''<br /> <br /> - výše škody stanovena dle toho, kolik stojí obnovení nebo nahrazení poškozeného objektu&lt;br&gt;- výše škody stanovena podle ztráty užitné hodnoty poškozeného obejktu (ušlých peněžních transakcí) a hodnoty ušlých neobchodovatelných služeb&lt;br&gt;'''kvazitržní metody'''<br /> – využívají náhradního „pseudotržního“ oceňování)&lt;br&gt;'''netržní metody'''<br /> <br /> - výše škody se vyčíslí na základě nákladů (kompenzačních, obnovovacích)&lt;br&gt;- kvantifikace se provede na základě vyjádřených...&lt;br&gt;&lt;br&gt; &lt;br&gt; &lt;br&gt; Pojem ekonomického oceňování či ekonomické hodnoty vychází podle neoklasické teorie z ochoty jednotlivce platit (WTP - willingness to pay) za vyloučení nějakých nákladů (např. rizik plynoucích ze zhoršeného zdravotního prostředí). Alternativním přístupem ke zjištění peněžně vyjádřených osobních preferencí je tzv. ochota přijímat (WTA - wilingness to accept) kompenzaci za zhoršené životní prostředí. Donedávna se předpokládalo, že rozdíl mezi oběma přístupy je malý, ale z empirických studií vyplývá, že WTP se obecně ukazuje mnohem menší něž WTA. Obě tato peněžní měřítka změny blahobytu jednotlivce, vyplývající ze změny kvality životního prostředí, ekonomové v tržních ekonomikách nazývají celkovou ekonomickou hodnotou změny kvality prostředí pro jednotlivce. Ekonomická hodnota statku je pak součtem ochot jednotlivců platit za tento statek. Jde o antropogenní přístup, odvození probíhá na základě jednotlivých lidských preferencích. V úvahu se bere pouze poptávka po statku.Tento koncept má dva hlavní problémy. Prvně nebere v úvahu dlouhodobější horizont - bere v úvahu preference současné generace bez ohledu na generace příští. Druhým problémem je předpoklad schopností platit, neboli je podmíněna rozdělováním důchodu ve společnosti. Dá se ale předpokládat, že ochota platit za životní prostředí bude u chudších lidí menší než u ostatních.&lt;br&gt; Seják a kol.Oceňování pozemků a přírodních zdrojů&lt;br&gt; &lt;br&gt;Oceňení přírodního zdroje - 3 způsoby:&lt;br&gt;odvození od ceny jiného podobného statku - metoda komparativní&lt;br&gt;podle nákladů, které bylo třeba vynaložit na jeho získání - nákladová metoda&lt;br&gt;podle užitečných efektů, které zdroj poskytuje - metoda výnosová&lt;br&gt; - nejvíce používaná&lt;br&gt; - oceňuje službu přírodního zdroje jako sumu diskontovaných budoucích čistých ekonomických efektů za dobu používání zdroje netržní:&lt;br&gt;rostoucí intenzita využívání přírodních zdrojů vedla ke změně pohledu na tyto statky. Přírodní prostředí, přírodní zdroje a celý globální ekosystém se staly vzácnými ekonomickými statky, které již nadále nemohou být využívány jako volně přístupné a bezplatné. Nelze ani vystačit s tradičním utilitaristickým přístupem, podle něhož základem ceny je přímý užitek pro jednotlivce.&lt;br&gt;Přírodní statky mají často charakter veřejných statků, charakterizovaných zejména nevylučitelností jednotlivců ze spotřeby. Lidské činnosti zase produkují externality, a jako takové je ekonomika nevztahuje automaticky do svého rámce. To jsou dvě hlavní těžkosti při posuzování hodnoty přírodních statků. &lt;br&gt; &lt;br&gt;&lt;br&gt; &lt;br&gt; &lt;references /&gt;</div>

Xmath00 https://www.enviwiki.cz/w/index.php?title=Ekonomick%C3%A1_%C5%A1koda_ze_znehodnocov%C3%A1n%C3%AD_%C5%BEivotn%C3%ADho_prost%C5%99ed%C3%AD&diff=10709 2010-05-18T12:28:55Z

<p>Xmath00: </p> <hr /> <div>{{studenti VŠE}} <br /> <br /> == Historie ==<br /> <br /> V historii docházelo k oceňování přírodních zdrojů, zejména půdy, podle skutečných a očekávaných výnosů z využívání těchto zdrojů. Neoceňoval se tedy zdroj samotný, ale suma efektů, kterou bylo možné očekávat za dobu využívání tohoto zdroje.&amp;nbsp;V pol. 19.století přichází J.S.Mill s myšlenkou, že přírodní zdroje nejsou využívány jen pro zemědělskou výrobu a k težbě, ale že také vytváří prostředí pro život a uspokojení z hlediska přírodních krás. Klasiční ekonomové vycházejí při oceňování z pracovní teorie hodnoty, podle níž jsou cena a hodnota určeny množstvím práce nutné k vytvoření určité komodity. V pol. 20.století se objevuje Ricardova teorie renty, která je přiznávána majiteli půdy &quot;za užívání původních a nezničitelných sil půdy&quot; (Ricardo, 1956). Marxova ekonomická teorie naopak považovala cenu půdy za iracionální, přírodní zdroje byly viděny jako bezplatné dary společnosti. V centrálně plánovaných ekonomikách bylo Marxovo vyloučení renty a rentních vztahů z cenového systému realizováno, což vedlo k celkově nižším cenám přírodních zdrojů, plýtvavému využívání zdrojů a k devastaci přírody a životního prostředí.&amp;nbsp;Neoklasická ekonomie koncept hodnoty zakládá jednostranně pouze na preferencích jednotlivce. K přírodě přistupuje utilitárně, jako k zásobárně přírodních zdrojů, směňovaných na trzích. Netržními funkcemi přírodního prostředí se nezabývá. Environmentální ekonomie uvažuje vedle užitné hodnoty statku (use value) také neužitnou složku, která se skládá z možnosti ponechání volby (option value), hodnoty odkazu (bequest value) a existenční hodnoty (existence value).&lt;ref&gt;Seják a kol.Oceňování pozemků a přírodních zdrojů&lt;/ref&gt;&amp;nbsp;<br /> <br /> == &lt;br&gt;&lt;br&gt;Pojem ==<br /> <br /> Ekonomická škoda ze znehodnocování životního prostředí představuje ekonomický dopad znehodnocování životního prostředí, které pocítí různé ekonomické subjekty. Představuje vlastně ekonomickou interpretaci negativních externalit. Celková ekonomická škoda je částí celkových environmentálních nákladů a skládá se z následujících komponent: - ekonomická ztráta ze znehodnocování životního prostředí - představuje hodnoty, které z důvodu znehodnoceného životního prostředí nebyly vyprodukovány, a tudíž nemohou být ani spotřebovány (např. ušlá zemědělská produkce v důsledku znečištění půdy škodlivinami) - náklady na odstranění/zmírnění negativních důsledků znehodnocování životního prostředí - náklady na odstranění/zmírnění již vzniklých škod (např. zvýšené náklady na léčbu obyvatel z oblastí se zhoršenou kvalitou ovzduší) - náklady vyhnutí se negativním důsledkům znehodnocování životního prostředí - náklady na předejití následků možného znehodnocení (např. školení zaměstnanců o bezpečnosti práce)&amp;nbsp;&lt;ref&gt;P.Šauer.Introduction to environmentl economics and policy&lt;/ref&gt; <br /> <br /> == &lt;br&gt;Stanovení výše škody ==<br /> <br /> Pro stanovení výše ekonomické škody ze znehodnocování životního prostředí neexistuje jednoznačný postup, přesto je stanovení její výše potřebné v celé řadě oblastí (stanovení výše daní a poplatků, efektivní využití přírodních zdrojů, CBA, EIA, environmentální politika, soudní spory, restituce, makroekonomické indikátory aj.). Pokusy o vyčíslení ekonomických škod pozorujeme od 70.let zejména v případě ekologických katastrof (např.ropných skvrnách) a při pokusech vyčíslit škodu realizací nějakého projektu (např. v roce 1972 autoři A.C.Fischer a Ch.Cicchetti v American Economic Review počítali ztráty rekreační hodnoty v případě realizace přehrady v Hell's Canyon v USA).&lt;ref&gt;Stale Navrud, R.Ready: Environmental Value Transfer: Issues and Method&lt;/ref&gt;&amp;nbsp; <br /> <br /> <br /> <br /> === Metody oceňování ===<br /> <br /> &lt;br&gt;Metody rozdělujeme na tržní a netržní. &lt;br&gt; &lt;br&gt; &lt;br&gt; &lt;br&gt; Pojem ekonomického oceňování či ekonomické hodnoty vychází podle neoklasické teorie z ochoty jednotlivce platit (WTP - willingness to pay) za vyloučení nějakých nákladů (např. rizik plynoucích ze zhoršeného zdravotního prostředí). Alternativním přístupem ke zjištění peněžně vyjádřených osobních preferencí je tzv. ochota přijímat (WTA - wilingness to accept) kompenzaci za zhoršené životní prostředí. Donedávna se předpokládalo, že rozdíl mezi oběma přístupy je malý, ale z empirických studií vyplývá, že WTP se obecně ukazuje mnohem menší něž WTA. Obě tato peněžní měřítka změny blahobytu jednotlivce, vyplývající ze změny kvality životního prostředí, ekonomové v tržních ekonomikách nazývají celkovou ekonomickou hodnotou změny kvality prostředí pro jednotlivce. Ekonomická hodnota statku je pak součtem ochot jednotlivců platit za tento statek. Jde o antropogenní přístup, odvození probíhá na základě jednotlivých lidských preferencích. V úvahu se bere pouze poptávka po statku.Tento koncept má dva hlavní problémy. Prvně nebere v úvahu dlouhodobější horizont - bere v úvahu preference současné generace bez ohledu na generace příští. Druhým problémem je předpoklad schopností platit, neboli je podmíněna rozdělováním důchodu ve společnosti. Dá se ale předpokládat, že ochota platit za životní prostředí bude u chudších lidí menší než u ostatních.&lt;br&gt; Seják a kol.Oceňování pozemků a přírodních zdrojů&lt;br&gt; &lt;br&gt;Oceňení přírodního zdroje - 3 způsoby:&lt;br&gt;odvození od ceny jiného podobného statku - metoda komparativní&lt;br&gt;podle nákladů, které bylo třeba vynaložit na jeho získání - nákladová metoda&lt;br&gt;podle užitečných efektů, které zdroj poskytuje - metoda výnosová&lt;br&gt; - nejvíce používaná&lt;br&gt; - oceňuje službu přírodního zdroje jako sumu diskontovaných budoucích čistých ekonomických efektů za dobu používání zdroje netržní:&lt;br&gt;rostoucí intenzita využívání přírodních zdrojů vedla ke změně pohledu na tyto statky. Přírodní prostředí, přírodní zdroje a celý globální ekosystém se staly vzácnými ekonomickými statky, které již nadále nemohou být využívány jako volně přístupné a bezplatné. Nelze ani vystačit s tradičním utilitaristickým přístupem, podle něhož základem ceny je přímý užitek pro jednotlivce.&lt;br&gt;Přírodní statky mají často charakter veřejných statků, charakterizovaných zejména nevylučitelností jednotlivců ze spotřeby. Lidské činnosti zase produkují externality, a jako takové je ekonomika nevztahuje automaticky do svého rámce. To jsou dvě hlavní těžkosti při posuzování hodnoty přírodních statků. &lt;br&gt; &lt;br&gt; Kapitál:&lt;br&gt;člověkem vytvořený kapitál&lt;br&gt;kriticky ohrožený kapitál (ozónová vrstva, globální klima, biodiverzita, globální ekosystém Země, jednotlivé regionální ekosystémy) – složen z významných částí přírody, které tvoří základní podmínky života a nelze je nahradit člověkem vytvořeným kapitálem. tento kapitál je nenahraditelný a proto je jeho cena vysoká – stojí nad systémem oceňování&lt;br&gt;ostatní přírodní kapitál – obnovitelné přírodní zdroje, některé neobnovitelné minerální a fosilní zdroje, které lze částečně vyčerpat nebo nahradit člověkem vytvořeným kapitálem. &lt;br&gt; &lt;br&gt; &lt;references /&gt;</div>

Xmath00 https://www.enviwiki.cz/w/index.php?title=Ekonomick%C3%A1_%C5%A1koda_ze_znehodnocov%C3%A1n%C3%AD_%C5%BEivotn%C3%ADho_prost%C5%99ed%C3%AD&diff=10707 2010-05-18T12:26:59Z

<p>Xmath00: </p> <hr /> <div>{{studenti VŠE}}<br /> <br /> == Historie ==<br /> <br /> V historii docházelo k oceňování přírodních zdrojů, zejména půdy, podle skutečných a očekávaných výnosů z využívání těchto zdrojů. Neoceňoval se tedy zdroj samotný, ale suma efektů, kterou bylo možné očekávat za dobu využívání tohoto zdroje.&amp;nbsp;V pol. 19.století přichází J.S.Mill s myšlenkou, že přírodní zdroje nejsou využívány jen pro zemědělskou výrobu a k težbě, ale že také vytváří prostředí pro život a uspokojení z hlediska přírodních krás. Klasiční ekonomové vycházejí při oceňování z pracovní teorie hodnoty, podle níž jsou cena a hodnota určeny množstvím práce nutné k vytvoření určité komodity. V pol. 20.století se objevuje Ricardova teorie renty, která je přiznávána majiteli půdy &quot;za užívání původních a nezničitelných sil půdy&quot; (Ricardo, 1956). Marxova ekonomická teorie naopak považovala cenu půdy za iracionální, přírodní zdroje byly viděny jako bezplatné dary společnosti. V centrálně plánovaných ekonomikách bylo Marxovo vyloučení renty a rentních vztahů z cenového systému realizováno, což vedlo k celkově nižším cenám přírodních zdrojů, plýtvavému využívání zdrojů a k devastaci přírody a životního prostředí.&amp;nbsp;Neoklasická ekonomie koncept hodnoty zakládá jednostranně pouze na preferencích jednotlivce. K přírodě přistupuje utilitárně, jako k zásobárně přírodních zdrojů, směňovaných na trzích. Netržními funkcemi přírodního prostředí se nezabývá. Environmentální ekonomie uvažuje vedle užitné hodnoty statku (use value) také neužitnou složku, která se skládá z možnosti ponechání volby (option value), hodnoty odkazu (bequest value) a existenční hodnoty (existence value).&lt;ref&gt;Seják a kol.Oceňování pozemků a přírodních zdrojů&lt;/ref&gt;&amp;nbsp;&lt;br&gt;&lt;br&gt;Pojem<br /> <br /> Ekonomická škoda ze znehodnocování životního prostředí představuje ekonomický dopad znehodnocování životního prostředí, které pocítí různé ekonomické subjekty. Představuje vlastně ekonomickou interpretaci negativních externalit. Celková ekonomická škoda je částí celkových environmentálních nákladů a skládá se z následujících komponent: - ekonomická ztráta ze znehodnocování životního prostředí - představuje hodnoty, které z důvodu znehodnoceného životního prostředí nebyly vyprodukovány, a tudíž nemohou být ani spotřebovány (např. ušlá zemědělská produkce v důsledku znečištění půdy škodlivinami) - náklady na odstranění/zmírnění negativních důsledků znehodnocování životního prostředí - náklady na odstranění/zmírnění již vzniklých škod (např. zvýšené náklady na léčbu obyvatel z oblastí se zhoršenou kvalitou ovzduší) - náklady vyhnutí se negativním důsledkům znehodnocování životního prostředí - náklady na předejití následků možného znehodnocení (např. školení zaměstnanců o bezpečnosti práce)&amp;nbsp;&lt;ref&gt;P.Šauer.Introduction to environmentl economics and policy&lt;/ref&gt; <br /> <br /> &lt;br&gt;Stanovení výše škody<br /> <br /> Pro stanovení výše ekonomické škody ze znehodnocování životního prostředí neexistuje jednoznačný postup, přesto je stanovení její výše potřebné v celé řadě oblastí (stanovení výše daní a poplatků, efektivní využití přírodních zdrojů, CBA, EIA, environmentální politika, soudní spory, restituce, makroekonomické indikátory aj.). Pokusy o vyčíslení ekonomických škod pozorujeme od 70.let zejména v případě ekologických katastrof (např.ropných skvrnách) a při pokusech vyčíslit škodu realizací nějakého projektu (např. v roce 1972 autoři A.C.Fischer a Ch.Cicchetti v American Economic Review počítali ztráty rekreační hodnoty v případě realizace přehrady v Hell's Canyon v USA).&lt;ref&gt;Stale Navrud, R.Ready: Environmental Value Transfer: Issues and Method&lt;/ref&gt;&amp;nbsp;<br /> <br /> Metody oceňování&lt;br&gt;Metody rozdělujeme na tržní a netržní. &lt;br&gt; &lt;br&gt; &lt;br&gt; &lt;br&gt; Pojem ekonomického oceňování či ekonomické hodnoty vychází podle neoklasické teorie z ochoty jednotlivce platit (WTP - willingness to pay) za vyloučení nějakých nákladů (např. rizik plynoucích ze zhoršeného zdravotního prostředí). Alternativním přístupem ke zjištění peněžně vyjádřených osobních preferencí je tzv. ochota přijímat (WTA - wilingness to accept) kompenzaci za zhoršené životní prostředí. Donedávna se předpokládalo, že rozdíl mezi oběma přístupy je malý, ale z empirických studií vyplývá, že WTP se obecně ukazuje mnohem menší něž WTA. Obě tato peněžní měřítka změny blahobytu jednotlivce, vyplývající ze změny kvality životního prostředí, ekonomové v tržních ekonomikách nazývají celkovou ekonomickou hodnotou změny kvality prostředí pro jednotlivce. Ekonomická hodnota statku je pak součtem ochot jednotlivců platit za tento statek. Jde o antropogenní přístup, odvození probíhá na základě jednotlivých lidských preferencích. V úvahu se bere pouze poptávka po statku.Tento koncept má dva hlavní problémy. Prvně nebere v úvahu dlouhodobější horizont - bere v úvahu preference současné generace bez ohledu na generace příští. Druhým problémem je předpoklad schopností platit, neboli je podmíněna rozdělováním důchodu ve společnosti. Dá se ale předpokládat, že ochota platit za životní prostředí bude u chudších lidí menší než u ostatních.&lt;br&gt; Seják a kol.Oceňování pozemků a přírodních zdrojů&lt;br&gt; &lt;br&gt;Oceňení přírodního zdroje - 3 způsoby:&lt;br&gt;odvození od ceny jiného podobného statku - metoda komparativní&lt;br&gt;podle nákladů, které bylo třeba vynaložit na jeho získání - nákladová metoda&lt;br&gt;podle užitečných efektů, které zdroj poskytuje - metoda výnosová&lt;br&gt; - nejvíce používaná&lt;br&gt; - oceňuje službu přírodního zdroje jako sumu diskontovaných budoucích čistých ekonomických efektů za dobu používání zdroje netržní:&lt;br&gt;rostoucí intenzita využívání přírodních zdrojů vedla ke změně pohledu na tyto statky. Přírodní prostředí, přírodní zdroje a celý globální ekosystém se staly vzácnými ekonomickými statky, které již nadále nemohou být využívány jako volně přístupné a bezplatné. Nelze ani vystačit s tradičním utilitaristickým přístupem, podle něhož základem ceny je přímý užitek pro jednotlivce.&lt;br&gt;Přírodní statky mají často charakter veřejných statků, charakterizovaných zejména nevylučitelností jednotlivců ze spotřeby. Lidské činnosti zase produkují externality, a jako takové je ekonomika nevztahuje automaticky do svého rámce. To jsou dvě hlavní těžkosti při posuzování hodnoty přírodních statků. &lt;br&gt; &lt;br&gt; Kapitál:&lt;br&gt;člověkem vytvořený kapitál&lt;br&gt;kriticky ohrožený kapitál (ozónová vrstva, globální klima, biodiverzita, globální ekosystém Země, jednotlivé regionální ekosystémy) – složen z významných částí přírody, které tvoří základní podmínky života a nelze je nahradit člověkem vytvořeným kapitálem. tento kapitál je nenahraditelný a proto je jeho cena vysoká – stojí nad systémem oceňování&lt;br&gt;ostatní přírodní kapitál – obnovitelné přírodní zdroje, některé neobnovitelné minerální a fosilní zdroje, které lze částečně vyčerpat nebo nahradit člověkem vytvořeným kapitálem. &lt;br&gt; &lt;br&gt; &lt;references /&gt;</div>

Xmath00 https://www.enviwiki.cz/w/index.php?title=Ekonomick%C3%A1_%C5%A1koda_ze_znehodnocov%C3%A1n%C3%AD_%C5%BEivotn%C3%ADho_prost%C5%99ed%C3%AD&diff=10706 2010-05-18T12:25:21Z

<p>Xmath00: </p> <hr /> <div>{{studenti VŠE}} <br /> <br /> == Historie == V historii docházelo k oceňování přírodních zdrojů, zejména půdy, podle skutečných a očekávaných výnosů z využívání těchto zdrojů. Neoceňoval se tedy zdroj samotný, ale suma efektů, kterou bylo možné očekávat za dobu využívání tohoto zdroje.&amp;nbsp;V pol. 19.století přichází J.S.Mill s myšlenkou, že přírodní zdroje nejsou využívány jen pro zemědělskou výrobu a k težbě, ale že také vytváří prostředí pro život a uspokojení z hlediska přírodních krás. Klasiční ekonomové vycházejí při oceňování z pracovní teorie hodnoty, podle níž jsou cena a hodnota určeny množstvím práce nutné k vytvoření určité komodity. V pol. 20.století se objevuje Ricardova teorie renty, která je přiznávána majiteli půdy &quot;za užívání původních a nezničitelných sil půdy&quot; (Ricardo, 1956). Marxova ekonomická teorie naopak považovala cenu půdy za iracionální, přírodní zdroje byly viděny jako bezplatné dary společnosti. V centrálně plánovaných ekonomikách bylo Marxovo vyloučení renty a rentních vztahů z cenového systému realizováno, což vedlo k celkově nižším cenám přírodních zdrojů, plýtvavému využívání zdrojů a k devastaci přírody a životního prostředí.&amp;nbsp;Neoklasická ekonomie koncept hodnoty zakládá jednostranně pouze na preferencích jednotlivce. K přírodě přistupuje utilitárně, jako k zásobárně přírodních zdrojů, směňovaných na trzích. Netržními funkcemi přírodního prostředí se nezabývá. Environmentální ekonomie uvažuje vedle užitné hodnoty statku (use value) také neužitnou složku, která se skládá z možnosti ponechání volby (option value), hodnoty odkazu (bequest value) a existenční hodnoty (existence value).&lt;ref&gt;Seják a kol.Oceňování pozemků a přírodních zdrojů&lt;/ref&gt;&amp;nbsp;&lt;br&gt;&lt;br&gt; == Pojem == Ekonomická škoda ze znehodnocování životního prostředí představuje ekonomický dopad znehodnocování životního prostředí, které pocítí různé ekonomické subjekty. Představuje vlastně ekonomickou interpretaci negativních externalit. Celková ekonomická škoda je částí celkových environmentálních nákladů a skládá se z následujících komponent: - ekonomická ztráta ze znehodnocování životního prostředí - představuje hodnoty, které z důvodu znehodnoceného životního prostředí nebyly vyprodukovány, a tudíž nemohou být ani spotřebovány (např. ušlá zemědělská produkce v důsledku znečištění půdy škodlivinami) - náklady na odstranění/zmírnění negativních důsledků znehodnocování životního prostředí - náklady na odstranění/zmírnění již vzniklých škod (např. zvýšené náklady na léčbu obyvatel z oblastí se zhoršenou kvalitou ovzduší) - náklady vyhnutí se negativním důsledkům znehodnocování životního prostředí - náklady na předejití následků možného znehodnocení (např. školení zaměstnanců o bezpečnosti práce)&amp;nbsp;&lt;ref&gt;P.Šauer.Introduction to environmentl economics and policy&lt;/ref&gt; &lt;br&gt; == Stanovení výše škody == Pro stanovení výše ekonomické škody ze znehodnocování životního prostředí neexistuje jednoznačný postup, přesto je stanovení její výše potřebné v celé řadě oblastí (stanovení výše daní a poplatků, efektivní využití přírodních zdrojů, CBA, EIA, environmentální politika, soudní spory, restituce, makroekonomické indikátory aj.). Pokusy o vyčíslení ekonomických škod pozorujeme od 70.let zejména v případě ekologických katastrof (např.ropných skvrnách) a při pokusech vyčíslit škodu realizací nějakého projektu (např. v roce 1972 autoři A.C.Fischer a Ch.Cicchetti v American Economic Review počítali ztráty rekreační hodnoty v případě realizace přehrady v Hell's Canyon v USA).&lt;ref&gt;Stale Navrud, R.Ready: Environmental Value Transfer: Issues and Method&lt;/ref&gt; === Metody oceňování&lt;br&gt; === Metody rozdělujeme na tržní a netržní. &lt;br&gt; &lt;br&gt; &lt;br&gt; &lt;br&gt; Pojem ekonomického oceňování či ekonomické hodnoty vychází podle neoklasické teorie z ochoty jednotlivce platit (WTP - willingness to pay) za vyloučení nějakých nákladů (např. rizik plynoucích ze zhoršeného zdravotního prostředí). Alternativním přístupem ke zjištění peněžně vyjádřených osobních preferencí je tzv. ochota přijímat (WTA - wilingness to accept) kompenzaci za zhoršené životní prostředí. Donedávna se předpokládalo, že rozdíl mezi oběma přístupy je malý, ale z empirických studií vyplývá, že WTP se obecně ukazuje mnohem menší něž WTA. Obě tato peněžní měřítka změny blahobytu jednotlivce, vyplývající ze změny kvality životního prostředí, ekonomové v tržních ekonomikách nazývají celkovou ekonomickou hodnotou změny kvality prostředí pro jednotlivce. Ekonomická hodnota statku je pak součtem ochot jednotlivců platit za tento statek. Jde o antropogenní přístup, odvození probíhá na základě jednotlivých lidských preferencích. V úvahu se bere pouze poptávka po statku.Tento koncept má dva hlavní problémy. Prvně nebere v úvahu dlouhodobější horizont - bere v úvahu preference současné generace bez ohledu na generace příští. Druhým problémem je předpoklad schopností platit, neboli je podmíněna rozdělováním důchodu ve společnosti. Dá se ale předpokládat, že ochota platit za životní prostředí bude u chudších lidí menší než u ostatních.&lt;br&gt; Seják a kol.Oceňování pozemků a přírodních zdrojů&lt;br&gt; &lt;br&gt;Oceňení přírodního zdroje - 3 způsoby:&lt;br&gt;odvození od ceny jiného podobného statku - metoda komparativní&lt;br&gt;podle nákladů, které bylo třeba vynaložit na jeho získání - nákladová metoda&lt;br&gt;podle užitečných efektů, které zdroj poskytuje - metoda výnosová&lt;br&gt; - nejvíce používaná&lt;br&gt; - oceňuje službu přírodního zdroje jako sumu diskontovaných budoucích čistých ekonomických efektů za dobu používání zdroje netržní:&lt;br&gt;rostoucí intenzita využívání přírodních zdrojů vedla ke změně pohledu na tyto statky. Přírodní prostředí, přírodní zdroje a celý globální ekosystém se staly vzácnými ekonomickými statky, které již nadále nemohou být využívány jako volně přístupné a bezplatné. Nelze ani vystačit s tradičním utilitaristickým přístupem, podle něhož základem ceny je přímý užitek pro jednotlivce.&lt;br&gt;Přírodní statky mají často charakter veřejných statků, charakterizovaných zejména nevylučitelností jednotlivců ze spotřeby. Lidské činnosti zase produkují externality, a jako takové je ekonomika nevztahuje automaticky do svého rámce. To jsou dvě hlavní těžkosti při posuzování hodnoty přírodních statků. &lt;br&gt; &lt;br&gt; Kapitál:&lt;br&gt;člověkem vytvořený kapitál&lt;br&gt;kriticky ohrožený kapitál (ozónová vrstva, globální klima, biodiverzita, globální ekosystém Země, jednotlivé regionální ekosystémy) – složen z významných částí přírody, které tvoří základní podmínky života a nelze je nahradit člověkem vytvořeným kapitálem. tento kapitál je nenahraditelný a proto je jeho cena vysoká – stojí nad systémem oceňování&lt;br&gt;ostatní přírodní kapitál – obnovitelné přírodní zdroje, některé neobnovitelné minerální a fosilní zdroje, které lze částečně vyčerpat nebo nahradit člověkem vytvořeným kapitálem. &lt;br&gt; &lt;br&gt; &lt;references /&gt;</div>

Xmath00 https://www.enviwiki.cz/w/index.php?title=Ekonomick%C3%A1_%C5%A1koda_ze_znehodnocov%C3%A1n%C3%AD_%C5%BEivotn%C3%ADho_prost%C5%99ed%C3%AD&diff=10681 2010-05-18T09:45:40Z

<p>Xmath00: </p> <hr /> <div>= Historie =<br /> <br /> V historii docházelo k oceňování přírodních zdrojů, zejména půdy, podle skutečných a očekávaných výnosů z využívání těchto zdrojů. Neoceňoval se tedy zdroj samotný, ale suma efektů, kterou bylo možné očekávat za dobu využívání tohoto zdroje.&amp;nbsp;V pol. 19.století přichází J.S.Mill s myšlenkou, že přírodní zdroje nejsou využívány jen pro zemědělskou výrobu a k težbě, ale že také vytváří prostředí pro život a uspokojení z hlediska přírodních krás. Klasiční ekonomové vycházejí při oceňování z pracovní teorie hodnoty, podle níž jsou cena a hodnota určeny množstvím práce nutné k vytvoření určité komodity. V pol. 20.století se objevuje Ricardova teorie renty, která je přiznávána majiteli půdy &quot;za užívání původních a nezničitelných sil půdy&quot; (Ricardo, 1956). Marxova ekonomická teorie naopak považovala cenu půdy za iracionální, přírodní zdroje byly viděny jako bezplatné dary společnosti. V centrálně plánovaných ekonomikách bylo Marxovo vyloučení renty a rentních vztahů z cenového systému realizováno, což vedlo k celkově nižším cenám přírodních zdrojů, plýtvavému využívání zdrojů a k devastaci přírody a životního prostředí.&amp;nbsp;Neoklasická ekonomie koncept hodnoty zakládá jednostranně pouze na preferencích jednotlivce. K přírodě přistupuje utilitárně, jako k zásobárně přírodních zdrojů, směňovaných na trzích. Netržními funkcemi přírodního prostředí se nezabývá. Environmentální ekonomie uvažuje vedle užitné hodnoty statku (use value) také neužitnou složku, která se skládá z možnosti ponechání volby (option value), hodnoty odkazu (bequest value) a existenční hodnoty (existence value).&lt;ref&gt;Seják a kol.Oceňování pozemků a přírodních zdrojů&lt;/ref&gt;&amp;nbsp;&lt;br&gt;&lt;br&gt;<br /> <br /> = Pojem =<br /> <br /> Ekonomická škoda ze znehodnocování životního prostředí představuje ekonomický dopad znehodnocování životního prostředí, které pocítí různé ekonomické subjekty. Představuje vlastně ekonomickou interpretaci negativních externalit. Celková ekonomická škoda je částí celkových environmentálních nákladů a skládá se z následujících komponent:<br /> <br /> - ekonomická ztráta ze znehodnocování životního prostředí - představuje hodnoty, které z důvodu znehodnoceného životního prostředí nebyly vyprodukovány, a tudíž nemohou být ani spotřebovány (např. ušlá zemědělská produkce v důsledku znečištění půdy škodlivinami)<br /> <br /> - náklady na odstranění/zmírnění negativních důsledků znehodnocování životního prostředí - náklady na odstranění/zmírnění již vzniklých škod (např. zvýšené náklady na léčbu obyvatel z oblastí se zhoršenou kvalitou ovzduší)<br /> <br /> - náklady vyhnutí se negativním důsledkům znehodnocování životního prostředí - náklady na předejití následků možného znehodnocení (např. školení zaměstnanců o bezpečnosti práce)&amp;nbsp;&lt;ref&gt;P.Šauer.Introduction to environmentl economics and policy&lt;/ref&gt;<br /> <br /> <br /> <br /> <br /> <br /> Pojem ekonomického oceňování či ekonomické hodnoty vychází podle neoklasické teorie z ochoty jednotlivce platit (WTP - willingness to pay) za vyloučení nějakých nákladů (např. rizik plynoucích ze zhoršeného zdravotního prostředí). Alternativním přístupem ke zjištění peněžně vyjádřených osobních preferencí je tzv. ochota přijímat (WTA - wilingness to accept) kompenzaci za zhoršené životní prostředí. Donedávna se předpokládalo, že rozdíl mezi oběma přístupy je malý, ale z empirických studií vyplývá, že WTP se obecně ukazuje mnohem menší něž WTA.&amp;nbsp;Obě tato peněžní měřítka změny blahobytu jednotlivce, vyplývající ze změny kvality životního prostředí, ekonomové v tržních ekonomikách nazývají celkovou ekonomickou hodnotou změny kvality prostředí pro jednotlivce.&amp;nbsp;Ekonomická hodnota statku je pak součtem ochot jednotlivců platit za tento statek. Jde o antropogenní přístup, odvození probíhá na základě jednotlivých lidských preferencích. V úvahu se bere pouze poptávka po statku.Tento koncept má dva hlavní problémy. Prvně nebere v úvahu dlouhodobější horizont - bere v úvahu preference současné generace bez ohledu na generace příští. Druhým problémem je předpoklad schopností platit, neboli je podmíněna rozdělováním důchodu ve společnosti. Dá se ale předpokládat, že ochota platit za životní prostředí bude u chudších lidí menší než u ostatních.&lt;ref&gt;Seják a kol.Oceňování pozemků a přírodních zdrojů&lt;/ref&gt;<br /> <br /> = Metody =<br /> <br /> Environmentální hodnocení je dvojího druhu:&lt;br&gt;1) sumární současná hodnota služeb (funkcí) určitého environmentálního zdroje, nebo &lt;br&gt;- oceňujeme přírodní zdroj jako zásobu přírodního kapitálu, poskytujícího užitné a neužitní služby&lt;br&gt;2) hodnotíme škody ze znečišťování a z poklesu současné hodnoty toku služeb (kvality) nějakého environmentálního zdroje&lt;br&gt;- oceńujeme ztráty (škody) z poklesu množství a kvality služeb environmentálního zdroje – to lze např.prostřednictvím výše nákladů nutných na obnovu původní kvality zdroje, k nimiž jsou připočítány škody na službách zdroje za období obnovy&lt;br&gt; <br /> <br /> &lt;br&gt;<br /> <br /> &lt;br&gt;<br /> <br /> prvně vyčíslení škod po ropných skvrnách a dalších ekologických katastrofách. &lt;br&gt;this first attempt to transfer envi values seems to be the calculation of lost recreational value from the Hell§s Canyon hydroelectric project more than 30 years ago, as described by John V.Krutilla and Anthony C.Fischer in their book: The Economics of Natural Environments Studies on the Valuation of Commodity and Amenity Resources (1975). even earlier 1972 – article Anthony C.Fischer and Charles Cicchetti in the American Economic Review. they were attempting to estimate the recreational value that would be lost as a consequence of putting a dam in the Hells Canyon reach of the Snake River, part of the Columbia river system in the Pacific Nortwest of the U.S. &lt;br&gt;recreational activities: hunting, fishing, &lt;ref&gt;Stale Navrud, R.Ready: Environmental Value Transfer: Issues and Methods:&lt;/ref&gt;<br /> <br /> <br /> <br /> Vzácnost a omezenost přírodních zdrojů limituje možnosti jejich využívání. Kdyby byly zdroje neomezené, nepovažovali bychom je za ekonomické statky (s kladnou cenou), ale za bezplatné a volně přístupné.&amp;nbsp; <br /> <br /> V tržní ekonomice nutné přírodní zdroje oceňovat - majetkové převody, výpočty výše daní, podnikatelské důvody, restitutuce. Vedle toho také snaha ocenit také ekologické užitky přírody, její životadárné a estetické funkce, efektivní alokace přírodních zdrojů, politický nástroj, posouzení vlivu na životní prostředí <br /> <br /> Oceňování složitých vztahů mezi ekonomikou a životním prostředím. <br /> <br /> Metodologie oceňování přírodních statků&lt;br&gt;Tržní&lt;br&gt;Netržní <br /> <br /> Metody oceňování podle vyhlášky ministerstva financí č.279/1997 Sb. <br /> <br /> &lt;br&gt; <br /> <br /> &lt;br&gt; <br /> <br /> &lt;br&gt;Oceňení přírodního zdroje - 3 způsoby:&lt;br&gt;odvození od ceny jiného podobného statku - metoda komparativní&lt;br&gt;podle nákladů, které bylo třeba vynaložit na jeho získání - nákladová metoda&lt;br&gt;podle užitečných efektů, které zdroj poskytuje - metoda výnosová&lt;br&gt; - nejvíce používaná&lt;br&gt; - oceňuje službu přírodního zdroje jako sumu diskontovaných budoucích čistých ekonomických efektů za dobu používání zdroje <br /> <br /> netržní:&lt;br&gt;rostoucí intenzita využívání přírodních zdrojů vedla ke změně pohledu na tyto statky. Přírodní prostředí, přírodní zdroje a celý globální ekosystém se staly vzácnými ekonomickými statky, které již nadále nemohou být využívány jako volně přístupné a bezplatné. Nelze ani vystačit s tradičním utilitaristickým přístupem, podle něhož základem ceny je přímý užitek pro jednotlivce.&lt;br&gt;Přírodní statky mají často charakter veřejných statků, charakterizovaných zejména nevylučitelností jednotlivců ze spotřeby. Lidské činnosti zase produkují externality, a jako takové je ekonomika nevztahuje automaticky do svého rámce. To jsou dvě hlavní těžkosti při posuzování hodnoty přírodních statků. <br /> <br /> Účelem ekonomického hodnocení je odhalit skutečné společenské náklady využívání omezených přírodních zdrojů. Hledání nástrojů je pak mechanizmus, který převádí získané hodnoty do ekonomického rozhodování. <br /> <br /> &lt;br&gt; <br /> <br /> Kapitál:&lt;br&gt;člověkem vytvořený kapitál&lt;br&gt;kriticky ohrožený kapitál (ozónová vrstva, globální klima, biodiverzita, globální ekosystém Země, jednotlivé regionální ekosystémy) – složen z významných částí přírody, které tvoří základní podmínky života a nelze je nahradit člověkem vytvořeným kapitálem. tento kapitál je nenahraditelný a proto je jeho cena vysoká – stojí nad systémem oceňování&lt;br&gt;ostatní přírodní kapitál – obnovitelné přírodní zdroje, některé neobnovitelné minerální a fosilní zdroje, které lze částečně vyčerpat nebo nahradit člověkem vytvořeným kapitálem. <br /> <br /> &lt;br&gt; <br /> <br /> &lt;br&gt; <br /> <br /> &lt;references /&gt;&lt;br&gt;</div>

Xmath00 https://www.enviwiki.cz/w/index.php?title=Ekonomick%C3%A1_%C5%A1koda_ze_znehodnocov%C3%A1n%C3%AD_%C5%BEivotn%C3%ADho_prost%C5%99ed%C3%AD&diff=10680 2010-05-18T09:00:03Z

<p>Xmath00: </p> <hr /> <div>= Historie =<br /> <br /> V historii docházelo k oceňování přírodních zdrojů, zejména půdy, podle skutečných a očekávaných výnosů z využívání těchto zdrojů. Neoceňoval se tedy zdroj samotný, ale suma efektů, kterou bylo možné očekávat za dobu využívání tohoto zdroje.&amp;nbsp;V pol. 19.století přichází J.S.Mill s myšlenkou, že přírodní zdroje nejsou využívány jen pro zemědělskou výrobu a k težbě, ale že také vytváří prostředí pro život a uspokojení z hlediska přírodních krás. Klasiční ekonomové vycházejí při oceňování z pracovní teorie hodnoty, podle níž jsou cena a hodnota určeny množstvím práce nutné k vytvoření určité komodity. V pol. 20.století se objevuje Ricardova teorie renty, která je přiznávána majiteli půdy &quot;za užívání původních a nezničitelných sil půdy&quot; (Ricardo, 1956). Marxova ekonomická teorie naopak považovala cenu půdy za iracionální, přírodní zdroje byly viděny jako bezplatné dary společnosti. V centrálně plánovaných ekonomikách bylo Marxovo vyloučení renty a rentních vztahů z cenového systému realizováno, což vedlo k celkově nižším cenám přírodních zdrojů, plýtvavému využívání zdrojů a k devastaci přírody a životního prostředí.&amp;nbsp;Neoklasická ekonomie koncept hodnoty zakládá jednostranně pouze na preferencích jednotlivce. K přírodě přistupuje utilitárně, jako k zásobárně přírodních zdrojů, směňovaných na trzích. Netržními funkcemi přírodního prostředí se nezabývá. Environmentální ekonomie uvažuje vedle užitné hodnoty statku (use value) také neužitnou složku, která se skládá z možnosti ponechání volby (option value), hodnoty odkazu (bequest value) a existenční hodnoty (existence value).&lt;ref&gt;Seják a kol.Oceňování pozemků a přírodních zdrojů&lt;/ref&gt;&amp;nbsp;&lt;br&gt;&lt;br&gt;<br /> <br /> = Pojem =<br /> <br /> Ekonomická škoda ze znehodnocování životního prostředí reprezentuje negativní dopady, které způsobují nějakému subjektu náklady, představuje vlastně ekonomickou interpretaci negativních externalit.&amp;nbsp;<br /> <br /> Pojem ekonomického oceňování či ekonomické hodnoty vychází podle neoklasické teorie z ochoty jednotlivce platit (WTP - willingness to pay) za vyloučení nějakých nákladů (např. rizik plynoucích ze zhoršeného zdravotního prostředí). Alternativním přístupem ke zjištění peněžně vyjádřených osobních preferencí je tzv. ochota přijímat (WTA - wilingness to accept) kompenzaci za zhoršené životní prostředí. Donedávna se předpokládalo, že rozdíl mezi oběma přístupy je malý, ale z empirických studií vyplývá, že WTP se obecně ukazuje mnohem menší něž WTA.&amp;nbsp;Obě tato peněžní měřítka změny blahobytu jednotlivce, vyplývající ze změny kvality životního prostředí, ekonomové v tržních ekonomikách nazývají celkovou ekonomickou hodnotou změny kvality prostředí pro jednotlivce.&amp;nbsp;Ekonomická hodnota statku je pak součtem ochot jednotlivců platit za tento statek. Jde o antropogenní přístup, odvození probíhá na základě jednotlivých lidských preferencích. V úvahu se bere pouze poptávka po statku.Tento koncept má dva hlavní problémy. Prvně nebere v úvahu dlouhodobější horizont - bere v úvahu preference současné generace bez ohledu na generace příští. Druhým problémem je předpoklad schopností platit, neboli je podmíněna rozdělováním důchodu ve společnosti. Dá se ale předpokládat, že ochota platit za životní prostředí bude u chudších lidí menší než u ostatních.&lt;ref&gt;Seják a kol.Oceňování pozemků a přírodních zdrojů&lt;/ref&gt;<br /> <br /> = Metody =<br /> <br /> Environmentální hodnocení je dvojího druhu:&lt;br&gt;1) sumární současná hodnota služeb (funkcí) určitého environmentálního zdroje, nebo &lt;br&gt;- oceňujeme přírodní zdroj jako zásobu přírodního kapitálu, poskytujícího užitné a neužitní služby&lt;br&gt;2) hodnotíme škody ze znečišťování a z poklesu současné hodnoty toku služeb (kvality) nějakého environmentálního zdroje&lt;br&gt;- oceńujeme ztráty (škody) z poklesu množství a kvality služeb environmentálního zdroje – to lze např.prostřednictvím výše nákladů nutných na obnovu původní kvality zdroje, k nimiž jsou připočítány škody na službách zdroje za období obnovy&lt;br&gt; <br /> <br /> &lt;br&gt;<br /> <br /> &lt;br&gt;<br /> <br /> prvně vyčíslení škod po ropných skvrnách a dalších ekologických katastrofách. &lt;br&gt;this first attempt to transfer envi values seems to be the calculation of lost recreational value from the Hell§s Canyon hydroelectric project more than 30 years ago, as described by John V.Krutilla and Anthony C.Fischer in their book: The Economics of Natural Environments Studies on the Valuation of Commodity and Amenity Resources (1975). even earlier 1972 – article Anthony C.Fischer and Charles Cicchetti in the American Economic Review. they were attempting to estimate the recreational value that would be lost as a consequence of putting a dam in the Hells Canyon reach of the Snake River, part of the Columbia river system in the Pacific Nortwest of the U.S. &lt;br&gt;recreational activities: hunting, fishing, &lt;ref&gt;Stale Navrud, R.Ready: Environmental Value Transfer: Issues and Methods:&lt;/ref&gt;<br /> <br /> <br /> <br /> Vzácnost a omezenost přírodních zdrojů limituje možnosti jejich využívání. Kdyby byly zdroje neomezené, nepovažovali bychom je za ekonomické statky (s kladnou cenou), ale za bezplatné a volně přístupné.&amp;nbsp; <br /> <br /> V tržní ekonomice nutné přírodní zdroje oceňovat - majetkové převody, výpočty výše daní, podnikatelské důvody, restitutuce. Vedle toho také snaha ocenit také ekologické užitky přírody, její životadárné a estetické funkce, efektivní alokace přírodních zdrojů, politický nástroj, posouzení vlivu na životní prostředí <br /> <br /> Oceňování složitých vztahů mezi ekonomikou a životním prostředím. <br /> <br /> Metodologie oceňování přírodních statků&lt;br&gt;Tržní&lt;br&gt;Netržní <br /> <br /> Metody oceňování podle vyhlášky ministerstva financí č.279/1997 Sb. <br /> <br /> &lt;br&gt; <br /> <br /> &lt;br&gt; <br /> <br /> &lt;br&gt;Oceňení přírodního zdroje - 3 způsoby:&lt;br&gt;odvození od ceny jiného podobného statku - metoda komparativní&lt;br&gt;podle nákladů, které bylo třeba vynaložit na jeho získání - nákladová metoda&lt;br&gt;podle užitečných efektů, které zdroj poskytuje - metoda výnosová&lt;br&gt; - nejvíce používaná&lt;br&gt; - oceňuje službu přírodního zdroje jako sumu diskontovaných budoucích čistých ekonomických efektů za dobu používání zdroje <br /> <br /> netržní:&lt;br&gt;rostoucí intenzita využívání přírodních zdrojů vedla ke změně pohledu na tyto statky. Přírodní prostředí, přírodní zdroje a celý globální ekosystém se staly vzácnými ekonomickými statky, které již nadále nemohou být využívány jako volně přístupné a bezplatné. Nelze ani vystačit s tradičním utilitaristickým přístupem, podle něhož základem ceny je přímý užitek pro jednotlivce.&lt;br&gt;Přírodní statky mají často charakter veřejných statků, charakterizovaných zejména nevylučitelností jednotlivců ze spotřeby. Lidské činnosti zase produkují externality, a jako takové je ekonomika nevztahuje automaticky do svého rámce. To jsou dvě hlavní těžkosti při posuzování hodnoty přírodních statků. <br /> <br /> Účelem ekonomického hodnocení je odhalit skutečné společenské náklady využívání omezených přírodních zdrojů. Hledání nástrojů je pak mechanizmus, který převádí získané hodnoty do ekonomického rozhodování. <br /> <br /> &lt;br&gt; <br /> <br /> Kapitál:&lt;br&gt;člověkem vytvořený kapitál&lt;br&gt;kriticky ohrožený kapitál (ozónová vrstva, globální klima, biodiverzita, globální ekosystém Země, jednotlivé regionální ekosystémy) – složen z významných částí přírody, které tvoří základní podmínky života a nelze je nahradit člověkem vytvořeným kapitálem. tento kapitál je nenahraditelný a proto je jeho cena vysoká – stojí nad systémem oceňování&lt;br&gt;ostatní přírodní kapitál – obnovitelné přírodní zdroje, některé neobnovitelné minerální a fosilní zdroje, které lze částečně vyčerpat nebo nahradit člověkem vytvořeným kapitálem. <br /> <br /> &lt;br&gt; <br /> <br /> &lt;br&gt; <br /> <br /> &lt;references /&gt;&lt;br&gt;</div>

Xmath00 https://www.enviwiki.cz/w/index.php?title=Ekonomick%C3%A1_%C5%A1koda_ze_znehodnocov%C3%A1n%C3%AD_%C5%BEivotn%C3%ADho_prost%C5%99ed%C3%AD&diff=10679 2010-05-17T23:48:57Z

<p>Xmath00: Založena nová stránka: = Historie = V historii docházelo k oceňování přírodních zdrojů, zejména půdy, podle skutečných a očekávaných výnosů z využívání těchto zdrojů. Neo…</p> <hr /> <div>= Historie =<br /> <br /> V historii docházelo k oceňování přírodních zdrojů, zejména půdy, podle skutečných a očekávaných výnosů z využívání těchto zdrojů. Neoceňoval se tedy zdroj samotný, ale suma efektů, kterou bylo možné očekávat za dobu využívání tohoto zdroje.&amp;nbsp;V pol. 19.století přichází J.S.Mill s myšlenkou, že přírodní zdroje nejsou využívány jen pro zemědělskou výrobu a k težbě, ale že také vytváří prostředí pro život a uspokojení z hlediska přírodních krás. Klasiční ekonomové vycházejí při oceňování z pracovní teorie hodnoty, podle níž jsou cena a hodnota určeny množstvím práce nutné k vytvoření určité komodity. V pol. 20.století se objevuje Ricardova teorie renty, která je přiznávána majiteli půdy &quot;za užívání původních a nezničitelných sil půdy&quot; (Ricardo, 1956). Marxova ekonomická teorie naopak považovala cenu půdy za iracionální, přírodní zdroje byly viděny jako bezplatné dary společnosti. V centrálně plánovaných ekonomikách bylo Marxovo vyloučení renty a rentních vztahů z cenového systému realizováno, což vedlo k celkově nižším cenám přírodních zdrojů, plýtvavému využívání zdrojů a k devastaci přírody a životního prostředí.&amp;nbsp;Neoklasická ekonomie koncept hodnoty zakládá jednostranně pouze na preferencích jednotlivce. K přírodě přistupuje utilitárně, jako k zásobárně přírodních zdrojů, směňovaných na trzích. Netržními funkcemi přírodního prostředí se nezabývá. Environmentální ekonomie naopak uvažuje i vnitřní hodnotu statku.&lt;ref&gt;Seják a kol.Oceňování pozemků a přírodních zdrojů&lt;/ref&gt;&amp;nbsp;&lt;br&gt;&lt;br&gt; <br /> <br /> = Pojem =<br /> <br /> Ekonomická škoda ze znehodnocování životního prostředí reprezentuje negativní dopady, které způsobují nějakému subjektu náklady, představuje vlastně ekonomickou interpretaci negativních externalit.&amp;nbsp;<br /> <br /> Pojem ekonomického oceňování či ekonomické hodnoty vychází podle neoklasické teorie z ochoty jednotlivce platit (WTP - willingness to pay) za vyloučení nějakých nákladů (např. rizik plynoucích ze zhoršeného zdravotního prostředí). Alternativním přístupem ke zjištění peněžně vyjádřených osobních preferencí je tzv. ochota přijímat (WTA - wilingness to accept) kompenzaci za zhoršené životní prostředí. Donedávna se předpokládalo, že rozdíl mezi oběma přístupy je malý, ale z empirických studií vyplývá, že WTP se obecně ukazuje mnohem menší něž WTA.&amp;nbsp;Obě tato peněžní měřítka změny blahobytu jednotlivce, vyplývající ze změny kvality životního prostředí, ekonomové v tržních ekonomikách nazývají celkovou ekonomickou hodnotou změny kvality prostředí pro jednotlivce.&amp;nbsp;Ekonomická hodnota statku je pak součtem ochot jednotlivců platit za tento statek. Jde o antropogenní přístup, odvození probíhá na základě jednotlivých lidských preferencích. V úvahu se bere pouze poptávka po statku.Tento koncept má dva hlavní problémy. Prvně nebere v úvahu dlouhodobější horizont - bere v úvahu preference současné generace bez ohledu na generace příští. Druhým problémem je předpoklad schopností platit, neboli je podmíněna rozdělováním důchodu ve společnosti. Dá se ale předpokládat, že ochota platit za životní prostředí bude u chudších lidí menší než u ostatních.&lt;ref&gt;Seják a kol.Oceňování pozemků a přírodních zdrojů&lt;/ref&gt;<br /> <br /> = Metody =<br /> <br /> Environmentální hodnocení je dvojího druhu:&lt;br&gt;1) sumární současná hodnota služeb (funkcí) určitého environmentálního zdroje, nebo &lt;br&gt;- oceňujeme přírodní zdroj jako zásobu přírodního kapitálu, poskytujícího užitné a neužitní služby&lt;br&gt;2) hodnotíme škody ze znečišťování a z poklesu současné hodnoty toku služeb (kvality) nějakého environmentálního zdroje&lt;br&gt;- oceńujeme ztráty (škody) z poklesu množství a kvality služeb environmentálního zdroje – to lze např.prostřednictvím výše nákladů nutných na obnovu původní kvality zdroje, k nimiž jsou připočítány škody na službách zdroje za období obnovy&lt;br&gt; <br /> <br /> &lt;br&gt;<br /> <br /> &lt;br&gt;<br /> <br /> prvně vyčíslení škod po ropných skvrnách a dalších ekologických katastrofách. &lt;br&gt;this first attempt to transfer envi values seems to be the calculation of lost recreational value from the Hell§s Canyon hydroelectric project more than 30 years ago, as described by John V.Krutilla and Anthony C.Fischer in their book: The Economics of Natural Environments Studies on the Valuation of Commodity and Amenity Resources (1975). even earlier 1972 – article Anthony C.Fischer and Charles Cicchetti in the American Economic Review. they were attempting to estimate the recreational value that would be lost as a consequence of putting a dam in the Hells Canyon reach of the Snake River, part of the Columbia river system in the Pacific Nortwest of the U.S. &lt;br&gt;recreational activities: hunting, fishing, &lt;ref&gt;Stale Navrud, R.Ready: Environmental Value Transfer: Issues and Methods:&lt;/ref&gt;<br /> <br /> <br /> <br /> Vzácnost a omezenost přírodních zdrojů limituje možnosti jejich využívání. Kdyby byly zdroje neomezené, nepovažovali bychom je za ekonomické statky (s kladnou cenou), ale za bezplatné a volně přístupné.&amp;nbsp; <br /> <br /> V tržní ekonomice nutné přírodní zdroje oceňovat - majetkové převody, výpočty výše daní, podnikatelské důvody, restitutuce. Vedle toho také snaha ocenit také ekologické užitky přírody, její životadárné a estetické funkce, efektivní alokace přírodních zdrojů, politický nástroj, posouzení vlivu na životní prostředí <br /> <br /> Oceňování složitých vztahů mezi ekonomikou a životním prostředím. <br /> <br /> Metodologie oceňování přírodních statků&lt;br&gt;Tržní&lt;br&gt;Netržní <br /> <br /> Metody oceňování podle vyhlášky ministerstva financí č.279/1997 Sb. <br /> <br /> &lt;br&gt; <br /> <br /> &lt;br&gt; <br /> <br /> &lt;br&gt;Oceňení přírodního zdroje - 3 způsoby:&lt;br&gt;odvození od ceny jiného podobného statku - metoda komparativní&lt;br&gt;podle nákladů, které bylo třeba vynaložit na jeho získání - nákladová metoda&lt;br&gt;podle užitečných efektů, které zdroj poskytuje - metoda výnosová&lt;br&gt; - nejvíce používaná&lt;br&gt; - oceňuje službu přírodního zdroje jako sumu diskontovaných budoucích čistých ekonomických efektů za dobu používání zdroje <br /> <br /> netržní:&lt;br&gt;rostoucí intenzita využívání přírodních zdrojů vedla ke změně pohledu na tyto statky. Přírodní prostředí, přírodní zdroje a celý globální ekosystém se staly vzácnými ekonomickými statky, které již nadále nemohou být využívány jako volně přístupné a bezplatné. Nelze ani vystačit s tradičním utilitaristickým přístupem, podle něhož základem ceny je přímý užitek pro jednotlivce.&lt;br&gt;Přírodní statky mají často charakter veřejných statků, charakterizovaných zejména nevylučitelností jednotlivců ze spotřeby. Lidské činnosti zase produkují externality, a jako takové je ekonomika nevztahuje automaticky do svého rámce. To jsou dvě hlavní těžkosti při posuzování hodnoty přírodních statků. <br /> <br /> Účelem ekonomického hodnocení je odhalit skutečné společenské náklady využívání omezených přírodních zdrojů. Hledání nástrojů je pak mechanizmus, který převádí získané hodnoty do ekonomického rozhodování. <br /> <br /> &lt;br&gt; <br /> <br /> Kapitál:&lt;br&gt;člověkem vytvořený kapitál&lt;br&gt;kriticky ohrožený kapitál (ozónová vrstva, globální klima, biodiverzita, globální ekosystém Země, jednotlivé regionální ekosystémy) – složen z významných částí přírody, které tvoří základní podmínky života a nelze je nahradit člověkem vytvořeným kapitálem. tento kapitál je nenahraditelný a proto je jeho cena vysoká – stojí nad systémem oceňování&lt;br&gt;ostatní přírodní kapitál – obnovitelné přírodní zdroje, některé neobnovitelné minerální a fosilní zdroje, které lze částečně vyčerpat nebo nahradit člověkem vytvořeným kapitálem. <br /> <br /> &lt;br&gt; <br /> <br /> &lt;br&gt; <br /> <br /> &lt;references /&gt;&lt;br&gt;</div>

Xmath00