Zdroj: PRIMACK, Richard D.; Kindlmann, Pavel; Jerskáková, Jana. ''Biologické Principy ochrany přírody''. 1. vydání, Praha: Portál, 2001. ISBN 80-7178-552-0

2009-01-09T09:32:55Z

Spilkaj:

Diverzita charakterizuje [[společenstvo]] (či společenstva) prostřednictvím počtu druhů v něm obsažených. Bývá chápána a vyjadřována jednak jako samotný počet druhů ve společenstvu – tedy druhová bohatost (species richness)– i jako komplexnější charakteristika stuktury společenstva, která zahrnuje i početnost jedinců jednotlivých druhů a vyrovnanost jejich rozložení.
V závislosti na měřítku lze diverzitu podle Whittakera <ref name=whit>WHITTAKER R. H. Evolution and measurement of species diversity. ''Taxon.'' 1972, vol.21, no..., s.213 – 251.</ref> rozčlenit na tři úrovně: alfa – , beta – a gama – diverzitu .
== Alfa diverzita ==
Nejnižší prostorovou úrovní diverzity je alfa – diverzita. Jedná se o druhovou diverzitu v rámci jednoho společenstva či [[stanoviště]] (whithin – habitat diversity). Kromě prostého počtu druhů ve společenstvu může být vyjádřena některým z indexů diverzity:
* Index diverzity podle Oduma (Idiv) je poměrem počtu druhů k počtu jedinců <ref name=mor>MORAVEC J. et al. ''Fytocenologie'' Praha: Akademia, 2000 ISBN 80-200-0128-X</ref>.

[[Soubor:Odum_spol.PNG]]

S je počtem druhů, N počtem jedinců. Index může nabývat hodnot od 0 – v takovém případě se jedná o monocenózu, společenstvo tvořené jedním druhem – do 1, což by byl případ teoretického společenstva, kde by každý druh byl zastoupen právě jedním jedincem.

* '''Simpsonův index diverzity (D)''' vychází z pravděpodobnosti, s jakou budou dva náhodně nalezení jedinci ve společenstvu náležet k odlišným druhům. Pravděpodobnost výběru jedince i-tého druhu (pi)je odhadována poměrem počtu jedinců druhu (ni) k celkovému počtu jedinců ve společenstvu (N). Rozmezí hodnot indexu jde od 0 k 1 – S-1 (Stejně jako v předchozím indexu i zde je S počet druhů ve společenstvu). Tento index dává větší váhu běžným druhům na úkor druhů vzácných<ref name=kov>KOVÁŘ P. ''Geobotanika.'' Praha: 2000 ISBN 80-246-0359-4</ref>.

[[Soubor:Simp_spol.PNG]]

* '''Shannon - Weaverův index''' Pro hodnocení „uspořádanosti“ společenstva se uplatňuje z teorie informace vycházející míra entropie, kterou do ekologie zavedli Mac Artur a Margalef<ref name=piv>PIVNIČKA K. ''Ekologie'' Praha: 1984</ref><ref name=kov>KOVÁŘ P. ''Geobotanika.'' Praha: 2002 ISBN 80-246-0359-4</ref>. Počítá taktéž s pravděpodobností nalezení jedince daného druhu (tedy pi odhadovanou jako součin ni.N-1 ).

[[Soubor:Shan_spol.PNG]]

Maxima je dosaženo v případě, že se pravděpodobnosti náležející všem druhům ve společenstvu rovnají. Toto maximum (H’max) je rovno log2S. Poměr maximální a naměřené diverzity pak udává míru vyrovnanosti (equitability, E) či dominance (R) ve společenstvu<ref name=kov>KOVÁŘ P. ''Geobotanika.'' Praha: 2002 ISBN 80-246-0359-4</ref>.

[[Soubor:Equi_spol.PNG]]

==Beta diverzita==
Beta – diverzita popisuje strukturní komplexitu prostředí, je mírou rozdílnosti (či naopak podobnosti) druhového složení mezi společenstvy podél určitého [[gradient]]u prostředí nebo zeměpisné šířky či mezi společenstvem a jeho okolím. Je tím vyšší, čím méně společných druhů společenstva obsahují.

*Nejjednodušeji ji lze vyjádřit – dle Whittakera – jako poměr druhové diverzity všech společenstev (celkového počtu druhů) k průměru jednotlivých diverzit<ref name=kov>KOVÁŘ P. ''Geobotanika.'' Praha: 2002 ISBN 80-246-0359-4</ref>

V ekologii se též běžně využívají indexy podobnosti např.:
* Jaccardův index<ref name=kov>KOVÁŘ P. ''Geobotanika.'' Praha: 2002 ISBN 80-246-0359-4</ref><ref name=mor>MORAVEC J. et al. ''Fytocenologie'' Praha: Akademia, 2000 ISBN 80-200-0128-X</ref> je nejstarším indexem vyjadřujícím podobnost druhového složení dvou společenstev. Jednoduše porovnává počet druhů v jednotlivých společenstvech (A,B) s počtem druhů společných oběma společenstvům.

[[Soubor:Jacc_spol.png]]

* Podobný je novější '''Sørensenův index'''<ref name=kov>KOVÁŘ P. ''Geobotanika.'' Praha: 2002 ISBN 80-246-0359-4</ref><ref name=mor>MORAVEC J. et al. ''Fytocenologie'' Praha: Akademia, 2000 ISBN 80-200-0128-X</ref>.

[[Soubor:Sore_spol.PNG]]

* Jinou možností je změřit rozdílnost mezi [[společenstvo|společenstvy]] 1 a 2 jako pomyslnou vzdálenost v mnohorozměrném prostoru:

[[Soubor:Vzda_spol.PNG]]

xi1, xi2 jsou míry i-tého znaku ve [[společenstvo|společenstvech]] 1 a 2. Je -li tímto znakem přítomnost určitého [[druh]]u, nabývají hodnot 1 (druh přítomen) a 0 (druh nepřítomen)<ref name=piv>PIVNIČKA K. ''Ekologie'' Praha: 1984 </ref>.

==Gama diverzita==
Nejvyšší úrovní je regionální, popř. nadregionální druhová diverzita, neboli gama – diverzita. Podle Whittakera<ref name=kuc>KUČERA T. ''Vliv reliéfu na diverzitu vegetace.'' Praha, 1997. Disertační práce, Universita Karlova, Přírodovědecká fakulta,
katedra botaniky </ref> je celkovou diverzitou dané oblasti a je definována součinem beta -diversity a průměrné alfa – diverzity. V jiném pojetí je obdobou beta – diverzity ve větším měřítku, porovnávající rozdíly mezi druhovým složením společenstev v různých regionech.
==Faktory ovlivňující diverzitu==
Druhové složení a struktura [[společenstvo|společenstva]] jsou výsledkem působení různých ekologických faktorů a jejich vzájemných kombinací.
Na všech úrovních má pro diverzitu společenstev velký význam heterogenita prostředí – zdrojů, pokryvu, [[krajinná matrice|krajinné matrice]] na regionální úrovni atd. Diverzita společenstev živočichů koreluje těsněji se strukturní diverzitou [[vegetace]] než s její diverzitou druhovou<ref name=beg>BEGON, M.; HARPER, J. L.; TOWNSEND, C. R.''Ekologie: jedinci, populace, společenstva.'' Přel. Grygová B., Olomouc: Vydavatelství univerzity Palackého, 1997 ISBN 80-7067-695-7</ref>.

Závislost druhového bohatství (tedy složky diverzity) na ploše ekosystému a jeho izolovanosti popisuje tzv. [[Teorie ostrovní biogeografie]] – i terrestrický ekosystém lze chápat jako ostrov v [[krajinná matrice|krajinné matrici]]. Druhové bohatství obvykle klesá s rostoucí vzdáleností (izolovaností) [[ekosystém]]u a naopak vzrůstá s jeho rozlohou<ref name=kov2>
KOVÁŘ P. ''Ekosystémová a krajinná ekologie: textové teze'' Praha, Karolinum: 2008 ISBN 978-80-246-1507-3
</ref>.

Na nejnižší úrovni se projevují především dostupnost a rozmístění zdrojů a [[biotické interakce]] vně i uvnitř [[druh]]ů. Podle Grimea<ref name=grim>GRIME J. P. ''Plant strategies & vegetation processes.'' New York: Wiley, 1979 ISBN 0-471-99695-5</ref>
má závislost druhového bohatství vegetace na produktivitě prostředí unimodální tvar (závisle porměnná - druhové bohatství - do určitého bodu s rostoucí nezávislou proměnnou - produktivitou- stoupá, od téhož bodu dále klesá). S rostoucím množstvím zdrojů roste počet druhů schopných v prostředí přežít, zároveň se však též zvyšuje intenzita [[kompetice]]. Vysoce produktivní prostředí bývá osídleno malým množstvím konkurenčně silných druhů. Důležité však není jen množství zdrojů, ale i jejich rozmístění, Rajaniemi<ref name=raja>RAJANIEMI T.K. Explaining productivity-diversity realtionship in plants. ''Oikos.'' June 2003, vol.101, s. 449 – 457</ref> uvádí, že vysokou diverzitu, lez očekávat v prostředí, kde jsou půdní živiny rozmístěny homogenně a naopak. Podobnou závislost jako na produktivitě vykazuje druhové bohatství na [[disturbance|disturbanci]]. Podle [[střední narušení|„hypotézy středního narušení“]] (IDH, intermediate disurbance hypothesis) je druhová bohatost nejvyšší při střední míře disturbance. Na lokální úrovni jsou pro diverzitu důležité mikroklimatické podmínky.

Na vyšší úrovni lze pozorovat pokles diverzity s rostoucí nadmořskou výškou, tedy i s měnícím se mezoklimatem. Stále má výrazný vliv produktivita, projevují se regionální [[disturbance]] (kupř. lesní požáry). Významným faktorem je [[sukcese|sukcesní stáří]] – předpokládá se, že [[sukcese|sukcesní stádia]] jsou tím druhově bohatší, čím jsou bližší [[klimax]]u<ref name=kuc>KUČERA T. ''Vliv reliéfu na diverzitu vegetace.'' Praha, 1997. Disertační práce, Universita Karlova, Přírodovědecká fakulta, katedra botaniky</ref>.

Na nejvyšší úrovni je prokazatelné, že diverzita klesá spolu s rostoucí zeměpisnou šířkou. Vysvětlení komplikuje skutečnost, že se jedná o velmi komplexní faktor, zahrnující často i protichůdné procesy. Z časových hledisek hraje významnou roli čtvrtohorní vývoj a [[evoluce|evoluční stáří]]. Dlouhá a nepřerušovaná [[sukcese]] může být jednou z příčin vysokého druhového bohatství v tropech. Význam produktivity je v tomto měřítku dosti neurčitý. <ref name=beg>BEGON, M.; HARPER, J. L.; TOWNSEND, C. R.''Ekologie: jedinci, populace, společenstva.'' Přel. Grygová B., Olomouc: Vydavatelství univerzity Palackého, 1997 ISBN 80-7067-695-7</ref>

[[Soubor:Hory.GIF]]

== Témata ==
* [[biodiverzita]]
* [[ekologie]]
* [[společenstvo]]
* [[ekosystém]]
* [[habitat]]
* [[biom]]
* [[teorie ostrovní biogeografie]]
* [[evoluce]]
* [[sukcese]]
* [[disturbance]]
* [[střední narušení]]

== Zdroje ==
<references/>
== Odkazy ==

=== Související stránky ===

viz témata

=== Externí odkazy ===

[[wikipedia:cs:diverzita|heslo 'diverzita' v české Wikipedii]]

[[wikipedia:en:biodiversity|heslo 'biodiversity' v anglické Wikipedii]]

[[wikipedia:en:alpha diversity|heslo 'alpha diversity' v anglické Wikipedii]]

[[wikipedia:en:beta diversity|heslo 'beta diversity' v anglické Wikipedii]]

[[wikipedia:en:gamma diversity|heslo 'gamma diversity' v anglické Wikipedii]]

[[wikipedia:en:species richness|heslo 'species richness' v anglické Wikipedii]]

[[wikipedia:en:Shannon-Weaver index|heslo 'Shannon-Weaver index' v anglické Wikipedii]]

[[wikipedia:en:simpson index|heslo 'simpson index' v anglické Wikipedii]]

alfa-,beta- a gama- diverzita http://cnx.org/content/m12147/latest/

interaktivní světová mapa biodiverzity http://stort.unep-wcmc.org/imaps/gb2002/book/viewer.htm

=== Literatura ===
BEGON, M.; HARPER, J. L.; TOWNSEND, C. R.''Ekologie: jedinci, populace, společenstva.'' Přel. Grygová B., Olomouc: Vydavatelství univerzity Palackého, 1997 ISBN 80-7067-695-7

GRIME J. P. ''Plant strategies & vegetation processes.'' New York: Wiley, 1979 ISBN 0-471-99695-5

KOVÁŘ P. ''Geobotanika.'' Praha: Karolinum, 2002 ISBN 80-246-0359-4

KOVÁŘ P. ''Ekosystémová a krajinná ekologie: textové teze'' Praha, Karolinum: 2008 ISBN 978-80-246-1507-3

KUČERA T. ''Vliv reliéfu na diverzitu vegetace.'' Praha, 1997. Disertační práce, Universita Karlova, Přírodovědecká fakulta,
katedra botaniky

MORAVEC J. et al. ''Fytocenologie'' Praha: Akademia, 2000 ISBN 80-200-0128-X

PIVNIČKA K. ''Ekologie'' Praha: Karolinum, 1984

RAJANIEMI T.K. Explaining productivity-diversity realtionship in plants. ''Oikos.'' June 2003, vol.101, s. 449 – 457

WHITTAKER R. H. Evolution and measurement of species diversity. ''Taxon.'' 1972, vol.21, no..., s.213 – 251

[[Kategorie:Skupina D]][[Kategorie:Ekologie]]

2008-11-27T10:46:33Z

Spilkaj:

Diverzita charakterizuje [[společenstvo]] (či společenstva) prostřednictvím počtu druhů v něm obsažených. Bývá chápana a vyjadřována jednak jako samotný počet druhů ve společenstvu – tedy druhová bohatost (species richness)– i jako komplexnější charakteristika stuktury společenstva, která zahrnuje i početnost jedinců jednotlivých druhů a vyrovnanost jejich rozložení .
V závislosti na měřítku lze diverzitu podle Whittakera <ref name=whit>WHITTAKER R. H. Evolution and measurement of species diversity. ''Taxon.'' 1972, vol.21, no..., s.213 – 251.</ref> rozčlenit na tři úrovně: alfa – , beta – a gama – diverzitu .
== Alfa diverzita ==
Nejnižsší prostorovou úrovní diverzity je alfa – diverzita. Jedná se o druhovou diverzitu v rámci jednoho společenstva či [[stanoviště]] (whithin – habitat diversity). Kromě prostého počtu druhů ve společenstvu může bát vyjádřena některým z indexů diverzity:
* Index diverzity podle Oduma (Idiv) je poměrem počtu druhů k počtu jedinců <ref name=mor>MORAVEC J. et al. ''Fytocenologie'' Praha: Akademia, 2000 ISBN 80-200-0128-X</ref>.

[[Soubor:Odum_spol.PNG]]

S je počtem druhů, N počtem jedinců. Index může nabývat hodnot od 0 – v takovém případě se jedná o monocenózu, společenstvo tvořené jedním druhem – do 1, což by byl případ teoretického společenstva, kde by každý druh byl zastoupen právě jedním jedincem.

* '''Simpsonův index diverzity (D)''' vychází z pravděpodobnosti, s jakou budou dva náhodně nalezení jedinci ve společenstvu náležet k odlišným druhům. Pravděpodobnost výběru jedince i-tého druhu (pi)je odhadována poměrem počtu jedinců druhu (ni) k celkovému počtu jedinců ve společenstvu (N). Rozmezí hodnot indexu jde od 0 k 1 – S-1. Tento index dává větší váhu běžným druhům na úkor druhů vzácných<ref name=kov>KOVÁŘ P. ''Geobotanika.'' Praha: 2000 ISBN 80-246-0359-4</ref>.

[[Soubor:Simp_spol.PNG]]

* '''Shannon - Weaverův index''' Pro hodnocení „uspořádanosti“ společenstva se uplatňuje z teorie informace vycházející míra entropie, kterou do ekologie zavedli Mac Artur a Margalef<ref name=piv>PIVNIČKA K. ''Ekologie'' Praha: 1984</ref><ref name=kov>KOVÁŘ P. ''Geobotanika.'' Praha: 2002 ISBN 80-246-0359-4</ref>. Počítá taktéž s pravděpodobností nalezení jedince daného druhu (tedy pi odhadovanou jako součin ni.N-1 ).

[[Soubor:Shan_spol.PNG]]

Maxima je dosaženo v případě, že se pravděpodobnosti náležející všem druhům ve společenstvu rovnají. Toto maximum (H’max) je rovno log2S. Poměr maximální a naměřené diverzity pak udává míru vyrovnanosti (equitability, E) či dominance (R) ve společenstvu<ref name=kov>KOVÁŘ P. ''Geobotanika.'' Praha: 2002 ISBN 80-246-0359-4</ref>.

[[Soubor:Equi_spol.PNG]]

==Beta diverzita==
Beta – diverzita popisuje strukturní komplexitu prostředí, je mírou rozdílnosti (či naopak podobnosti) druhového složení mezi společenstvy podél určitého [[gradient]]u či mezi společenstvem a jeho okolím. Je tím vyšší, čím méně společných druhů společenstva obsahují.

*Nejjednodušeji ji lze vyjádřit – dle Whittakera – jako poměr druhové diverzity všech společenstev (celkového počtu druhů) k průměru jednotlivých diverzit<ref name=kov>KOVÁŘ P. ''Geobotanika.'' Praha: 2002 ISBN 80-246-0359-4</ref>

V ekologii se též běžně využívají indexy podobnosti např.:
* Jaccardův index<ref name=kov>KOVÁŘ P. ''Geobotanika.'' Praha: 2002 ISBN 80-246-0359-4</ref><ref name=mor>MORAVEC J. et al. ''Fytocenologie'' Praha: Akademia, 2000 ISBN 80-200-0128-X</ref> je nejstarším indexem vyjadřujícím podobnost druhového složení dvou společenstev. Jednoduše porovnává počet druhů v jednotlivých společenstvech (A,B) s počtem druhů oběma společenstvům.

[[Soubor:Jacc_spol.png]]

* Podobný je novější '''Sørensenův index'''<ref name=kov>KOVÁŘ P. ''Geobotanika.'' Praha: 2002 ISBN 80-246-0359-4</ref><ref name=mor>MORAVEC J. et al. ''Fytocenologie'' Praha: Akademia, 2000 ISBN 80-200-0128-X</ref>.

[[Soubor:Sore_spol.PNG]]

* Jinou možností je změřit rozdílnost mezi [[společenstvo|společenstvy]] 1 a 2 jako pomyslnou vzdálenost v mnohorozměrném prostoru:

[[Soubor:Vzda_spol.PNG]]

xi1, xi2 jsou míry i-tého znaku ve [[společenstvo|společenstvech]] 1 a 2. Je- li tímto znakem přítomnost určitého [[druh]]u, nabývají hodnot 1 (druh přítomen) a 0 (druh nepřítomen)<ref name=piv>PIVNIČKA K. ''Ekologie'' Praha: 1984 </ref>.

==Gama diverzita==
Nejvyšší úrovní je regionální, popř. nadregionální druhová diverzita, neboli gama – diverzita. Podle Whittakera<ref name=kuc>KUČERA T. ''Vliv reliéfu na diverzitu vegetace.'' Praha, 1997. Disertační práce, Universita Karlova, Přírodovědecká fakulta,
katedra botaniky </ref> je celkovou diverzitou dané oblasti a je definována součinem beta -diversity a průměrné alfa – diverzity. V jiném pojetí je obdobou beta – diverzity ve větším měřítku, porovnávající rozdíly mezi druhovým složením společenstev v různých regionech.
==Faktory ovlivňující diverzitu==
Druhové složení a struktura [[společenstvo|společenstva]] jsou výsledkem působení různých ekologických faktorů a jejich vzájemných kombinací.
Na všech úrovních má pro diverzitu společenstev velký význam heterogenita prostředí – zdrojů, pokryvu, [[krejinná matrice|krajinné matrice]] na regionální úrovni atd. Diverzita společenstev živočichů koreluje těsněji se strukturní diverzitou [[vegetace]] než s její diverzitou druhovou<ref name=beg>BEGON, M.; HARPER, J. L.; TOWNSEND, C. R.''Ekologie: jedinci, populace, společenstva.'' Přel. Grygová B., Olomouc: Vydavatelství univerzity Palackého, 1997 ISBN 80-7067-695-7</ref>.

Závislost druhového bohatství (tedy složky diverzity) na ploše ekosystému a jeho izolovanosti popisuje tzv. [[Teorie ostrovní biogegografie]] – i terrestrický ekosystém lze chápat jako ostrov v [[krajinná matrice|krajinné matrici]]. Druhové bohatství obvykle klesá s rostoucí vzdáleností (izolovaností) [[ekosystém]]u a naopak vzrůstá s jeho rozlohou<ref name=kov2>
KOVÁŘ P. ''Ekosystémová a krajinná ekologie: textové teze'' Praha, Karolinum: 2008 ISBN 978-80-246-1507-3
</ref>.

Na nejnižší úrovni se projevují především dostupnost a rozmístění zdrojů a [[biotické interakce]] vně i uvnitř [[druh]]ů. Podle Grimea<ref name=grim>GRIME J. P. ''Plant strategies & vegetation processes.'' New York: Wiley, 1979 ISBN 0-471-99695-5</ref>
má závislost druhového bohatství vegetace na produktivitě prostředí unimodální tvar. S rostoucím množstvím zdrojů roste počet druhů schopných v prostředí přežít, zároveň se však též zvyšuje intenzita [[kompetice]]. Vysoce produktivní prostředí bývá osídleno malým množstvím konkurenčně silných druhů. Důležité však není jen množství zdrojů, ale i jejich rozmístění, Rajaniemi<ref name=raja>RAJANIEMI T.K. Explaining productivity-diversity realtionship in plants. ''Oikos.'' June 2003, vol.101, s. 449 – 457</ref> uvádí, že vysokou diverzitu, lez očekávat v prostředí, kde jsou půdní živiny rozmístěny homogenně a naopak. Podobnou závislost jako na produktivitě vykazuje druhové bohatství na [[disturbance|disturbanci]]. Podle [[střední narušení|„hypotézy středního narušení“]] (IDH, intermediate disurbance hypothesis) je druhová bohatost nejvyšší při střední míře disturbance. Na lokální úrovni jsou pro diverzitu důležité mikroklimatické podmínky.

Na vyšší úrovni lze pozorovat pokles diverzity s rostoucí nadmořskou výškou, tedy i s měnícím se mezoklimatem. Stále má výrazný vliv produktivita, projevují se regionální [[disturbance]] (kupř. lesní požáry). Významným faktorem je [[sukcese|sukcesní stáří]] – předpokládá se, že [[sukcese|sukcesní stádia]] jsou tím druhově bohatší, čím jsou bližší [[klimax]]u<ref name=kuc>KUČERA T. ''Vliv reliéfu na diverzitu vegetace.'' Praha, 1997. Disertační práce, Universita Karlova, Přírodovědecká fakulta, katedra botaniky</ref>.

Na nejvyšší úrovni je prokazatelné, že diverzita klesá spolu s rostoucí zeměpisnou šířkou. Vysvětlení komplikuje skutečnost, že se jedná o velmi komplexní faktor, zahrnující často i protichůdné procesy. Z časových hledisek hraje významnou roli čtvrtohorní vývoj a [[evoluce|evoluční stáří]]. Dlouhá a nepřerušovaná [[sukcese]] může být jednou z příčin vysokého druhového bohatství v tropech. Význam produktivity je v tomto měřítku dosti neurčitý. <ref name=beg>BEGON, M.; HARPER, J. L.; TOWNSEND, C. R.''Ekologie: jedinci, populace, společenstva.'' Přel. Grygová B., Olomouc: Vydavatelství univerzity Palackého, 1997 ISBN 80-7067-695-7</ref>

== Témata ==
* [[biodiverzita]]
* [[ekologie]]
* [[společenstvo]]
* [[ekosystém]]
* [[habitat]]
* [[biom]]
* [[teorie ostrovní biogeografie]]
* [[evoluce]]
* [[sukcese]]
* [[disturbance]]
* [[střední narušení]]

== Zdroje ==
<references/>
== Odkazy ==

=== Související stránky ===

viz témata

=== Externí odkazy ===

[[wikipedia:cs:diverzita|heslo 'diverzita' v české Wikipedii]]

[[wikipedia:en:biodiversity|heslo 'biodiversity' v anglické Wikipedii]]

[[wikipedia:en:alpha diversity|heslo 'alpha diversity' v anglické Wikipedii]]

[[wikipedia:en:beta diversity|heslo 'beta diversity' v anglické Wikipedii]]

[[wikipedia:en:gamma diversity|heslo 'gamma diversity' v anglické Wikipedii]]

[[wikipedia:en:species richness|heslo 'species richness' v anglické Wikipedii]]

[[wikipedia:en:Shannon-Weaver index|heslo 'Shannon-Weaver index' v anglické Wikipedii]]

[[wikipedia:en:simpson index|heslo 'simpson index' v anglické Wikipedii]]

alfa-,beta- a gama- diverzita http://cnx.org/content/m12147/latest/

interaktivní světová mapa biodiverzity http://stort.unep-wcmc.org/imaps/gb2002/book/viewer.htm

=== Literatura ===
BEGON, M.; HARPER, J. L.; TOWNSEND, C. R.''Ekologie: jedinci, populace, společenstva.'' Přel. Grygová B., Olomouc: Vydavatelství univerzity Palackého, 1997 ISBN 80-7067-695-7

GRIME J. P. ''Plant strategies & vegetation processes.'' New York: Wiley, 1979 ISBN 0-471-99695-5

KOVÁŘ P. ''Geobotanika.'' Praha: Karolinum, 2002 ISBN 80-246-0359-4

KOVÁŘ P. ''Ekosystémová a krajinná ekologie: textové teze'' Praha, Karolinum: 2008 ISBN 978-80-246-1507-3

KUČERA T. ''Vliv reliéfu na diverzitu vegetace.'' Praha, 1997. Disertační práce, Universita Karlova, Přírodovědecká fakulta,
katedra botaniky

MORAVEC J. et al. ''Fytocenologie'' Praha: Akademia, 2000 ISBN 80-200-0128-X

PIVNIČKA K. ''Ekologie'' Praha: Karolinum, 1984

RAJANIEMI T.K. Explaining productivity-diversity realtionship in plants. ''Oikos.'' June 2003, vol.101, s. 449 – 457

WHITTAKER R. H. Evolution and measurement of species diversity. ''Taxon.'' 1972, vol.21, no..., s.213 – 251

[[Kategorie:Skupina D]]