Enviwiki - Příspěvky [cs]

Decoupling

2010-05-31T06:45:25Z

Oleguta: /* Definice */

{{Studenti VŠE}}

== Definice ==

Decoupling – rozdvojení trendů. Oddělení křivek zátěže životního prostředí a ekonomického výkonu. V souvislosti se stoupající zátěží životního prostředí se v posledních letech dostává do popředí otázka decouplingu nebo rozdvojení trendů. Někteří autoři tvrdí, že pojem „decoupling“ se bude používat tak často jako třeba pojem "[[Globalizace]]"

== Cíl decouplingu ==

Cílem decouplingu je dosáhnout toho, aby [[zátěž životního prostředí]] vyjádřená prostřednictvím vybraného „environmentálního zla“ klesala a ekonomická výkonnost vyjádřená pomocí vybraného „ekonomického dobra“ stoupala. Environmentálním „zlem“ může být velikost vypouštění [[Emisí|emisí]] produkce odpadů, spotřeby surovin a energie, objemy automobilové dopravy a. j. tedy obecně environmentální indikátor vyjadřující [[zátěž životného prostředí]], „ekonomickým dobrem“ bývá nejčastěji indikátor hrubého domácího produktu ([[HDP]]), který je zde brán jako indikátor kvality života. 

 

                                                                                                     Graf rozdvojení trendů.[[Image:Decoupling.JPG|frame|center]]

 

               

== Rozdvojení trendů ==

Rozdvojení křivek zátěže životního prostředí a ekonomického výkonu je relativní nebo absolutní. Při relativním decouplingu klesá vypouštěné znečištění na jednotku [[HDP]] (nebo spotřeba surovin, výkony dopravy atd.),  v absolutních hodnotách však vypouštěné znečištění neustále roste. Při absolutním decouplingu dochází k růstu [[HDP]]  a k absolutnímu poklesu vypouštěného znečištění. Cílem je dosáhnout absolutního decouplingu, protože celková zátěž životního prostředí závisí na absolutních hodnotách vypouštěného znečištění. Environmentální indikátory bývají často uspořádány do formálního rámce [[OECD]] (Organizace pro Hospodářské spolupráce a rozvoj):

„hnací síla – tlak – stav – dopad – odpověď“ (driving force – pressure – state – impact – response), který vyjadřuje kauzální závislost jevů. 

Příklad: potřeba zvýšit výkon ocelárny (hnací síla), se odráží na zvýšení spotřeby surovin (uhlí) a také emisi do ovzduší (tlak), což má za důsledek snižování surovin a kvality ovzduší v okolí (stav). Špatná kvalita [[ovzduší]] působí negativně na lidské zdraví (dopad), proto v některých případech dochází k regulaci (odpověď). Mluvíme-li o decouplingu, popisujeme vzájemný vztah mezi indikátory hnacích sil (ekonomické dobro, to co chceme, aby se zvyšovalo) a indikátory tlaku (environmentální zlo). Jedním ze způsobů, jak vyjádřit decoupling, je vynést do jednoho grafu v časové řadě hodnoty indikátoru, který charakterizuje zátěž životního prostředí a časový průběh indikátoru ekonomické výkonnosti. Hodnoty jsou zpravidla indexovány, to znamená, že vybraným veličinám je pro určitý výchozí rok přiřazena hodnota 100 a pro přištý roky se vynáší procentuální změna zaznamenaná oproti této hodnotě. Při tomto vyjádření dobře poznáme, jaký je vývoj obou sledovaných indikátorů, odkdy dochází k decouplingu (nastává výše zmiňované rozevírání nůžek mezi  vynesenými křivkami) a je-li decoupling absolutní či relativní.

== Koeficient decouplingu ==

Další způsob, jak vyjádřit oddělení křivek zátěže životního prostředí a ekonomického výkonnosti, je pomocí koeficientu decouplingu (Kd), který je definován:

Kd = 1 – (Indikátor zátěže ŽP/Indikátor ekonomické výkonnosti) konec období / (Indikátor zátěže ŽP/Indikátor ekonomické výkonnosti) začátek období

K decouplingu dochází tehdy, je-li hodnota Kd větší než 0. Maximální hodnota koeficientu je rovna 1 – v tomto případě dosahuje indikátor zátěže životního prostředí nulové hodnoty. Decoupling je možné vyjádřit také prostřednictvím ekologické efektivity. V takovém případě se do grafu vynese jedna řada hodnot, které vyjadřují časový vývoj podílu indikátoru zátěže životního prostředí a indikátoru ekonomické výkonnosti (tzv. ekologická náročnost), respektive podílu indikátoru ekonomické výkonnosti a indikátoru zátěže životního prostředí (tzv. ekologická produktivita). Tento podíl může být vyjádřen v absolutních hodnotách nebo jako index. Cílem je ukázat, zda klesá ekologická náročnost (či stoupá ekologická produktivita), tedy dochází-li na jednotku [[HDP]] k poklesu zátěže životního prostředí. Při tomto vyjádření není patrné, dochází-li k absolutnímu či relativnímu decouplingu, ani jaký je vývoj jednotlivých indikátorů.

Jako indikátor ekonomických hnacích sil je v publikaci [[OECD]] nejčastěji používán [[HDP]]. Pouze v několika málo případech, kdy je to smysluplné, se jedná o jiný indikátor př. populace, která není připojena na čistírnu odpadních vod je vztahována k celkovému počtu obyvatel a produkce komunálního odpadu ke konečné spotřebě obyvatelstva. Také v případě některých sektorových indikátorů není brán [[HDP]] jako celek, ale pouze příslušná hrubá přidaná hodnota.

== HDP jako indikátor kvality ==

 Při vyjadřování decouplingu by bylo ideální vztahovat indikátory zátěže životního prostředí k vhodnému indikátoru kvality lidského života.  Růst HDP bývá s růstem kvality života ztotožňován, při bližším zkoumání je však v tomto směru často kritizován. Hlavní argumenty této kritiky jsou:

*[[HDP]] odráží pouze takovou ekonomickou aktivitu, která je spojena s finančními toky. Nezachycuje tedy převážnou část práce v rodinách a v obcích,nerozlišuje se mezi aktivitami z různých hledisek kladnými nebo zápornými (např. z hlediska přínosu nebo škody na životním prostředí). Na růstu [[HDP]] se tak například podílí i odstraňování následků ropných havárií apod.
*[[HDP]] započítává stejným způsobem výsledky “nemoci” i její “léčby” ([[HDP]] je zvyšován jak prodejem cigaret, tak i léčbou závislosti na nikotinu, protože obojí stojí peníze), cena přírodních zdrojů neodráží jejich skutečnou hodnotu.
*[[HDP]] nezapočítává nic z toho, čeho si lidé cení, pokud to není spojeno s finančními toky (volný čas, pohoda atd.).

Na druhou stranu velkou předností [[HDP]] je to, že je počítán podle jasné metodiky, jsou k dispozici dlouhé časové řady a je mezinárodně dobře srovnatelný.

Světová veřejnost se dosud neshodla na konsensuálním indikátoru kvality života, který by bylo vhodné při vyjadřování decouplingu použít. Nejznámější jsou v současnosti:

-  Index lidského rozvoje (Human Development Index – HDI), který kvantifikuje kvalitu lidského života na základě tří kategorií faktorů: lidské zdraví, úroveň vzdělanosti a hmotná životní úroveň. 

-  Index udržitelného ekonomického blahobytu (The Index of Sustainable Economic Welfare – ISEW). Jeho podstata spočívá v tom, že upravuje (snižuje) standardně měřený HDP o vliv nerovností v rozdělování příjmů, práci v domácnosti, poškození přírodního kapitálu, sociální a environmentální výdaje apod.

Ani jeden ze zmiňovaných indikátorů však dosud nebyl při vyjadřování decouplingu standardně používán, protože buď nejsou k dispozici delší časové řady počítané podle jednotné metodiky nebo byl indikátor vypočítán pouze pro omezený počet zemí.

== Eko-efektivnost ==

Se snahou dosáhnout decouplingu přímo souvisí úsilí o zvyšování eko-efektivity. Základní myšlenka je vyrábět z jednotkového množství materiálů a energie, které vstupují do ekonomické soustavy, více produktů a zajišťovat více služeb, to znamená vyrábět více z méně. Tato problematika byla rozpracována již ve známé knize Faktor 4 od Weizsäckera a Lovinse. Autoři navrhovali zvýšit celkovou eko-efektivitu 4 krát, což znamená vyrábět za stávající materiálové a energetické spotřeby 4 krát více výrobků nebo udržet výrobu na současné úrovni, ale snížit 4 krát spotřebu materiálů a energie. Tento koncept je teoreticky dosažitelný, protože více jak 80 % materiálů, které vstupují do ekonomické soustavy, je již během výroby nebo při procesech souvisejících s výrobou přeměněno na odpadní látky. Řešení je nutné hledat zejména v zavádění nových nízkoodpadových technologií, které umožní snížit nejen produkci tuhých odpadů, ale i emisí do ovzduší a do vody, a budou šetrnější při čerpání přírodních zdrojů (těžba surovin, pěstování [[Biomasy]])

== Zdroje ==

1. ŠAUER, P.: Introduction to Environental Economics and Policy, Praha : Nakladatelství a vydavatelství litomyšlského semináře,Praha 2007, ISBN 978-80-86709-10-9

2. Kovanda, J., Hák, T., Moldan, B., Christiánová, A., Krčma, M., Ouředníková, K. (2004): Analýza materiálových toků na makroekonomické úrovni s aplikací na mikroekonomickou úroveň a využití analýzy při rozpracování indikátorů trvale udržitelného rozvoje. Závěrečná zpráva projektu VaV/320/2/03 Ministerstva životního prostředí ČR.

3. Organizace pro Hospodářské spolupráce a rozvoj (OECD)  přístup z internetu: [http://www.oecd.org/home/0,2987,en_2649_201185_1_1_1_1_1,00.html www.oecd.org/home/0,2987,en_2649_201185_1_1_1_1_1,00.html] 

4. ŠAUER, P.: Kapitoly z environmentální ekonomie a politiky i pro neekonomy, Praha : Centrum pro otázky životního prostředí ve spolupráci s KEŽP VŠE Praha, 2007, ISBN 978-80-87076-06-4 5. [http://cozp.cuni.cz/COZP-38.html cozp.cuni.cz/COZP-38.html]                                                                 

 

                                                           

 

----

Decoupling

2010-05-31T06:44:57Z

Oleguta: /* Definice */

{{Studenti VŠE}}

== Definice ==

Decoupling – rozdvojení trendů. Oddělení křivek zátěže životního prostředí a ekonomického výkonu. V souvislosti se stoupající zátěží životního prostředí se v posledních letech dostává do popředí otázka decouplingu nebo rozdvojení trendů. Někteří autoři tvrdí, že pojem „decoupling“ se bude používat tak často jako třeba pojem "[[Globalizace]]"

----

== Cíl decouplingu ==

Cílem decouplingu je dosáhnout toho, aby [[zátěž životního prostředí]] vyjádřená prostřednictvím vybraného „environmentálního zla“ klesala a ekonomická výkonnost vyjádřená pomocí vybraného „ekonomického dobra“ stoupala. Environmentálním „zlem“ může být velikost vypouštění [[Emisí|emisí]] produkce odpadů, spotřeby surovin a energie, objemy automobilové dopravy a. j. tedy obecně environmentální indikátor vyjadřující [[zátěž životného prostředí]], „ekonomickým dobrem“ bývá nejčastěji indikátor hrubého domácího produktu ([[HDP]]), který je zde brán jako indikátor kvality života. 

 

                                                                                                     Graf rozdvojení trendů.[[Image:Decoupling.JPG|frame|center]]

 

               

== Rozdvojení trendů ==

Rozdvojení křivek zátěže životního prostředí a ekonomického výkonu je relativní nebo absolutní. Při relativním decouplingu klesá vypouštěné znečištění na jednotku [[HDP]] (nebo spotřeba surovin, výkony dopravy atd.),  v absolutních hodnotách však vypouštěné znečištění neustále roste. Při absolutním decouplingu dochází k růstu [[HDP]]  a k absolutnímu poklesu vypouštěného znečištění. Cílem je dosáhnout absolutního decouplingu, protože celková zátěž životního prostředí závisí na absolutních hodnotách vypouštěného znečištění. Environmentální indikátory bývají často uspořádány do formálního rámce [[OECD]] (Organizace pro Hospodářské spolupráce a rozvoj):

„hnací síla – tlak – stav – dopad – odpověď“ (driving force – pressure – state – impact – response), který vyjadřuje kauzální závislost jevů. 

Příklad: potřeba zvýšit výkon ocelárny (hnací síla), se odráží na zvýšení spotřeby surovin (uhlí) a také emisi do ovzduší (tlak), což má za důsledek snižování surovin a kvality ovzduší v okolí (stav). Špatná kvalita [[ovzduší]] působí negativně na lidské zdraví (dopad), proto v některých případech dochází k regulaci (odpověď). Mluvíme-li o decouplingu, popisujeme vzájemný vztah mezi indikátory hnacích sil (ekonomické dobro, to co chceme, aby se zvyšovalo) a indikátory tlaku (environmentální zlo). Jedním ze způsobů, jak vyjádřit decoupling, je vynést do jednoho grafu v časové řadě hodnoty indikátoru, který charakterizuje zátěž životního prostředí a časový průběh indikátoru ekonomické výkonnosti. Hodnoty jsou zpravidla indexovány, to znamená, že vybraným veličinám je pro určitý výchozí rok přiřazena hodnota 100 a pro přištý roky se vynáší procentuální změna zaznamenaná oproti této hodnotě. Při tomto vyjádření dobře poznáme, jaký je vývoj obou sledovaných indikátorů, odkdy dochází k decouplingu (nastává výše zmiňované rozevírání nůžek mezi  vynesenými křivkami) a je-li decoupling absolutní či relativní.

== Koeficient decouplingu ==

Další způsob, jak vyjádřit oddělení křivek zátěže životního prostředí a ekonomického výkonnosti, je pomocí koeficientu decouplingu (Kd), který je definován:

Kd = 1 – (Indikátor zátěže ŽP/Indikátor ekonomické výkonnosti) konec období / (Indikátor zátěže ŽP/Indikátor ekonomické výkonnosti) začátek období

K decouplingu dochází tehdy, je-li hodnota Kd větší než 0. Maximální hodnota koeficientu je rovna 1 – v tomto případě dosahuje indikátor zátěže životního prostředí nulové hodnoty. Decoupling je možné vyjádřit také prostřednictvím ekologické efektivity. V takovém případě se do grafu vynese jedna řada hodnot, které vyjadřují časový vývoj podílu indikátoru zátěže životního prostředí a indikátoru ekonomické výkonnosti (tzv. ekologická náročnost), respektive podílu indikátoru ekonomické výkonnosti a indikátoru zátěže životního prostředí (tzv. ekologická produktivita). Tento podíl může být vyjádřen v absolutních hodnotách nebo jako index. Cílem je ukázat, zda klesá ekologická náročnost (či stoupá ekologická produktivita), tedy dochází-li na jednotku [[HDP]] k poklesu zátěže životního prostředí. Při tomto vyjádření není patrné, dochází-li k absolutnímu či relativnímu decouplingu, ani jaký je vývoj jednotlivých indikátorů.

Jako indikátor ekonomických hnacích sil je v publikaci [[OECD]] nejčastěji používán [[HDP]]. Pouze v několika málo případech, kdy je to smysluplné, se jedná o jiný indikátor př. populace, která není připojena na čistírnu odpadních vod je vztahována k celkovému počtu obyvatel a produkce komunálního odpadu ke konečné spotřebě obyvatelstva. Také v případě některých sektorových indikátorů není brán [[HDP]] jako celek, ale pouze příslušná hrubá přidaná hodnota.

== HDP jako indikátor kvality ==

 Při vyjadřování decouplingu by bylo ideální vztahovat indikátory zátěže životního prostředí k vhodnému indikátoru kvality lidského života.  Růst HDP bývá s růstem kvality života ztotožňován, při bližším zkoumání je však v tomto směru často kritizován. Hlavní argumenty této kritiky jsou:

*[[HDP]] odráží pouze takovou ekonomickou aktivitu, která je spojena s finančními toky. Nezachycuje tedy převážnou část práce v rodinách a v obcích,nerozlišuje se mezi aktivitami z různých hledisek kladnými nebo zápornými (např. z hlediska přínosu nebo škody na životním prostředí). Na růstu [[HDP]] se tak například podílí i odstraňování následků ropných havárií apod.
*[[HDP]] započítává stejným způsobem výsledky “nemoci” i její “léčby” ([[HDP]] je zvyšován jak prodejem cigaret, tak i léčbou závislosti na nikotinu, protože obojí stojí peníze), cena přírodních zdrojů neodráží jejich skutečnou hodnotu.
*[[HDP]] nezapočítává nic z toho, čeho si lidé cení, pokud to není spojeno s finančními toky (volný čas, pohoda atd.).

Na druhou stranu velkou předností [[HDP]] je to, že je počítán podle jasné metodiky, jsou k dispozici dlouhé časové řady a je mezinárodně dobře srovnatelný.

Světová veřejnost se dosud neshodla na konsensuálním indikátoru kvality života, který by bylo vhodné při vyjadřování decouplingu použít. Nejznámější jsou v současnosti:

-  Index lidského rozvoje (Human Development Index – HDI), který kvantifikuje kvalitu lidského života na základě tří kategorií faktorů: lidské zdraví, úroveň vzdělanosti a hmotná životní úroveň. 

-  Index udržitelného ekonomického blahobytu (The Index of Sustainable Economic Welfare – ISEW). Jeho podstata spočívá v tom, že upravuje (snižuje) standardně měřený HDP o vliv nerovností v rozdělování příjmů, práci v domácnosti, poškození přírodního kapitálu, sociální a environmentální výdaje apod.

Ani jeden ze zmiňovaných indikátorů však dosud nebyl při vyjadřování decouplingu standardně používán, protože buď nejsou k dispozici delší časové řady počítané podle jednotné metodiky nebo byl indikátor vypočítán pouze pro omezený počet zemí.

== Eko-efektivnost ==

Se snahou dosáhnout decouplingu přímo souvisí úsilí o zvyšování eko-efektivity. Základní myšlenka je vyrábět z jednotkového množství materiálů a energie, které vstupují do ekonomické soustavy, více produktů a zajišťovat více služeb, to znamená vyrábět více z méně. Tato problematika byla rozpracována již ve známé knize Faktor 4 od Weizsäckera a Lovinse. Autoři navrhovali zvýšit celkovou eko-efektivitu 4 krát, což znamená vyrábět za stávající materiálové a energetické spotřeby 4 krát více výrobků nebo udržet výrobu na současné úrovni, ale snížit 4 krát spotřebu materiálů a energie. Tento koncept je teoreticky dosažitelný, protože více jak 80 % materiálů, které vstupují do ekonomické soustavy, je již během výroby nebo při procesech souvisejících s výrobou přeměněno na odpadní látky. Řešení je nutné hledat zejména v zavádění nových nízkoodpadových technologií, které umožní snížit nejen produkci tuhých odpadů, ale i emisí do ovzduší a do vody, a budou šetrnější při čerpání přírodních zdrojů (těžba surovin, pěstování [[Biomasy]])

== Zdroje ==

1. ŠAUER, P.: Introduction to Environental Economics and Policy, Praha : Nakladatelství a vydavatelství litomyšlského semináře,Praha 2007, ISBN 978-80-86709-10-9

2. Kovanda, J., Hák, T., Moldan, B., Christiánová, A., Krčma, M., Ouředníková, K. (2004): Analýza materiálových toků na makroekonomické úrovni s aplikací na mikroekonomickou úroveň a využití analýzy při rozpracování indikátorů trvale udržitelného rozvoje. Závěrečná zpráva projektu VaV/320/2/03 Ministerstva životního prostředí ČR.

3. Organizace pro Hospodářské spolupráce a rozvoj (OECD)  přístup z internetu: [http://www.oecd.org/home/0,2987,en_2649_201185_1_1_1_1_1,00.html www.oecd.org/home/0,2987,en_2649_201185_1_1_1_1_1,00.html] 

4. ŠAUER, P.: Kapitoly z environmentální ekonomie a politiky i pro neekonomy, Praha : Centrum pro otázky životního prostředí ve spolupráci s KEŽP VŠE Praha, 2007, ISBN 978-80-87076-06-4 5. [http://cozp.cuni.cz/COZP-38.html cozp.cuni.cz/COZP-38.html]                                                                 

 

                                                           

 

----

Decoupling

2010-05-04T07:55:49Z

Oleguta: /* Cíl decouplingu */

{{Studenti VŠE}}

== Definice ==

Decoupling – rozdvojení trendů. Oddělení křivek zátěže životního prostředí a ekonomického výkonu. V souvislosti se stoupající zátěží životního prostředí se v posledních letech dostává do popředí otázka decouplingu nebo rozdvojení trendů. Někteří lidé tvrdí, že pojem „decoupling“ se bude používat tak často jako třeba pojem "[[Globalizace]]"

----

== Cíl decouplingu ==

Cílem decouplingu je dosáhnout toho, aby [[zátěž životního prostředí]] vyjádřená prostřednictvím vybraného „environmentálního zla“ klesala a ekonomická výkonnost vyjádřená pomocí vybraného „ekonomického dobra“ stoupala. Environmentálním „zlem“ může být velikost vypouštění [[Emisí|emisí]] produkce odpadů, spotřeby surovin a energie, objemy automobilové dopravy a. j. tedy obecně environmentální indikátor vyjadřující [[zátěž životného prostředí]], „ekonomickým dobrem“ bývá nejčastěji indikátor hrubého domácího produktu ([[HDP]]), který je zde brán jako indikátor kvality života. 

 

                                                                                                     Graf rozdvojení trendů.[[Image:Decoupling.JPG|frame|center]]

 

               

== Rozdvojení trendů ==

Rozdvojení křivek zátěže životního prostředí a ekonomického výkonu je relativní nebo absolutní. Při relativním decouplingu klesá vypouštěné znečištění na jednotku [[HDP]] (nebo spotřeba surovin, výkony dopravy atd.),  v absolutních hodnotách však vypouštěné znečištění neustále roste. Při absolutním decouplingu dochází k růstu [[HDP]]  a k absolutnímu poklesu vypouštěného znečištění. Cílem je dosáhnout absolutního decouplingu, protože celková zátěž životního prostředí závisí na absolutních hodnotách vypouštěného znečištění. Environmentální indikátory bývají často uspořádány do formálního rámce [[OECD]] (Organizace pro Hospodářské spolupráce a rozvoj):

„hnací síla – tlak – stav – dopad – odpověď“ (driving force – pressure – state – impact – response), který vyjadřuje kauzální závislost jevů. 

Příklad: potřeba zvýšit výkon ocelárny (hnací síla), se odráží na zvýšení spotřeby surovin (uhlí) a také emisi do ovzduší (tlak), což má za důsledek snižování surovin a kvality ovzduší v okolí (stav). Špatná kvalita [[ovzduší]] působí negativně na lidské zdraví (dopad), proto v některých případech dochází k regulaci (odpověď). Mluvíme-li o decouplingu, popisujeme vzájemný vztah mezi indikátory hnacích sil (ekonomické dobro, to co chceme, aby se zvyšovalo) a indikátory tlaku (environmentální zlo). Jedním ze způsobů, jak vyjádřit decoupling, je vynést do jednoho grafu v časové řadě hodnoty indikátoru, který charakterizuje zátěž životního prostředí a časový průběh indikátoru ekonomické výkonnosti. Hodnoty jsou zpravidla indexovány, to znamená, že vybraným veličinám je pro určitý výchozí rok přiřazena hodnota 100 a pro přištý roky se vynáší procentuální změna zaznamenaná oproti této hodnotě. Při tomto vyjádření dobře poznáme, jaký je vývoj obou sledovaných indikátorů, odkdy dochází k decouplingu (nastává výše zmiňované rozevírání nůžek mezi  vynesenými křivkami) a je-li decoupling absolutní či relativní.

== Koeficient decouplingu ==

Další způsob, jak vyjádřit oddělení křivek zátěže životního prostředí a ekonomického výkonnosti, je pomocí koeficientu decouplingu (Kd), který je definován:

Kd = 1 – (Indikátor zátěže ŽP/Indikátor ekonomické výkonnosti) konec období / (Indikátor zátěže ŽP/Indikátor ekonomické výkonnosti) začátek období

K decouplingu dochází tehdy, je-li hodnota Kd větší než 0. Maximální hodnota koeficientu je rovna 1 – v tomto případě dosahuje indikátor zátěže životního prostředí nulové hodnoty. Decoupling je možné vyjádřit také prostřednictvím ekologické efektivity. V takovém případě se do grafu vynese jedna řada hodnot, které vyjadřují časový vývoj podílu indikátoru zátěže životního prostředí a indikátoru ekonomické výkonnosti (tzv. ekologická náročnost), respektive podílu indikátoru ekonomické výkonnosti a indikátoru zátěže životního prostředí (tzv. ekologická produktivita). Tento podíl může být vyjádřen v absolutních hodnotách nebo jako index. Cílem je ukázat, zda klesá ekologická náročnost (či stoupá ekologická produktivita), tedy dochází-li na jednotku [[HDP]] k poklesu zátěže životního prostředí. Při tomto vyjádření není patrné, dochází-li k absolutnímu či relativnímu decouplingu, ani jaký je vývoj jednotlivých indikátorů.

Jako indikátor ekonomických hnacích sil je v publikaci [[OECD]] nejčastěji používán [[HDP]]. Pouze v několika málo případech, kdy je to smysluplné, se jedná o jiný indikátor př. populace, která není připojena na čistírnu odpadních vod je vztahována k celkovému počtu obyvatel a produkce komunálního odpadu ke konečné spotřebě obyvatelstva. Také v případě některých sektorových indikátorů není brán [[HDP]] jako celek, ale pouze příslušná hrubá přidaná hodnota.

== HDP jako indikátor kvality ==

 Při vyjadřování decouplingu by bylo ideální vztahovat indikátory zátěže životního prostředí k vhodnému indikátoru kvality lidského života.  Růst HDP bývá s růstem kvality života ztotožňován, při bližším zkoumání je však v tomto směru často kritizován. Hlavní argumenty této kritiky jsou:

*[[HDP]] odráží pouze takovou ekonomickou aktivitu, která je spojena s finančními toky. Nezachycuje tedy převážnou část práce v rodinách a v obcích,nerozlišuje se mezi aktivitami z různých hledisek kladnými nebo zápornými (např. z hlediska přínosu nebo škody na životním prostředí). Na růstu [[HDP]] se tak například podílí i odstraňování následků ropných havárií apod.
*[[HDP]] započítává stejným způsobem výsledky “nemoci” i její “léčby” ([[HDP]] je zvyšován jak prodejem cigaret, tak i léčbou závislosti na nikotinu, protože obojí stojí peníze), cena přírodních zdrojů neodráží jejich skutečnou hodnotu.
*[[HDP]] nezapočítává nic z toho, čeho si lidé cení, pokud to není spojeno s finančními toky (volný čas, pohoda atd.).

Na druhou stranu velkou předností [[HDP]] je to, že je počítán podle jasné metodiky, jsou k dispozici dlouhé časové řady a je mezinárodně dobře srovnatelný.

Světová veřejnost se dosud neshodla na konsensuálním indikátoru kvality života, který by bylo vhodné při vyjadřování decouplingu použít. Nejznámější jsou v současnosti:

-  Index lidského rozvoje (Human Development Index – HDI), který kvantifikuje kvalitu lidského života na základě tří kategorií faktorů: lidské zdraví, úroveň vzdělanosti a hmotná životní úroveň. 

-  Index udržitelného ekonomického blahobytu (The Index of Sustainable Economic Welfare – ISEW). Jeho podstata spočívá v tom, že upravuje (snižuje) standardně měřený HDP o vliv nerovností v rozdělování příjmů, práci v domácnosti, poškození přírodního kapitálu, sociální a environmentální výdaje apod.

Ani jeden ze zmiňovaných indikátorů však dosud nebyl při vyjadřování decouplingu standardně používán, protože buď nejsou k dispozici delší časové řady počítané podle jednotné metodiky nebo byl indikátor vypočítán pouze pro omezený počet zemí.

== Eko-efektivnost ==

Se snahou dosáhnout decouplingu přímo souvisí úsilí o zvyšování eko-efektivity. Základní myšlenka je vyrábět z jednotkového množství materiálů a energie, které vstupují do ekonomické soustavy, více produktů a zajišťovat více služeb, to znamená vyrábět více z méně. Tato problematika byla rozpracována již ve známé knize Faktor 4 od Weizsäckera a Lovinse. Autoři navrhovali zvýšit celkovou eko-efektivitu 4 krát, což znamená vyrábět za stávající materiálové a energetické spotřeby 4 krát více výrobků nebo udržet výrobu na současné úrovni, ale snížit 4 krát spotřebu materiálů a energie. Tento koncept je teoreticky dosažitelný, protože více jak 80 % materiálů, které vstupují do ekonomické soustavy, je již během výroby nebo při procesech souvisejících s výrobou přeměněno na odpadní látky. Řešení je nutné hledat zejména v zavádění nových nízkoodpadových technologií, které umožní snížit nejen produkci tuhých odpadů, ale i emisí do ovzduší a do vody, a budou šetrnější při čerpání přírodních zdrojů (těžba surovin, pěstování [[Biomasy]])

== Zdroje ==

1. ŠAUER, P.: Introduction to Environental Economics and Policy, Praha : Nakladatelství a vydavatelství litomyšlského semináře,Praha 2007, ISBN 978-80-86709-10-9

2. Kovanda, J., Hák, T., Moldan, B., Christiánová, A., Krčma, M., Ouředníková, K. (2004): Analýza materiálových toků na makroekonomické úrovni s aplikací na mikroekonomickou úroveň a využití analýzy při rozpracování indikátorů trvale udržitelného rozvoje. Závěrečná zpráva projektu VaV/320/2/03 Ministerstva životního prostředí ČR.

3. Organizace pro Hospodářské spolupráce a rozvoj (OECD)  přístup z internetu: [http://www.oecd.org/home/0,2987,en_2649_201185_1_1_1_1_1,00.html www.oecd.org/home/0,2987,en_2649_201185_1_1_1_1_1,00.html] 

4. ŠAUER, P.: Kapitoly z environmentální ekonomie a politiky i pro neekonomy, Praha : Centrum pro otázky životního prostředí ve spolupráci s KEŽP VŠE Praha, 2007, ISBN 978-80-87076-06-4 5. [http://cozp.cuni.cz/COZP-38.html cozp.cuni.cz/COZP-38.html]                                                                 

 

                                                           

 

----

Decoupling

2010-05-04T07:54:39Z

Oleguta:

{{Studenti VŠE}}

== Definice ==

Decoupling – rozdvojení trendů. Oddělení křivek zátěže životního prostředí a ekonomického výkonu. V souvislosti se stoupající zátěží životního prostředí se v posledních letech dostává do popředí otázka decouplingu nebo rozdvojení trendů. Někteří lidé tvrdí, že pojem „decoupling“ se bude používat tak často jako třeba pojem "[[Globalizace]]"

----

== Cíl decouplingu ==

Cílem decouplingu je dosáhnout toho, aby [[zátěž životního prostředí]] vyjádřená prostřednictvím vybraného „environmentálního zla“ klesala a ekonomická výkonnost vyjádřená pomocí vybraného „ekonomického dobra“ stoupala. Environmentálním „zlem“ může být velikost vypouštění [[Emisí|emisí]] produkce odpadů, spotřeby surovin a energie, objemy automobilové dopravy a. j. tedy obecně environmentální indikátor vyjadřující z[[Zátěž životného prostředí|átěž životného prostředí]], „ekonomickým dobrem“ bývá nejčastěji indikátor hrubého domácího produktu ([[HDP]]), který je zde brán jako indikátor kvality života. 

 

                                                                                                     Graf rozdvojení trendů.[[Image:Decoupling.JPG|frame|center]]

 

               

== Rozdvojení trendů ==

Rozdvojení křivek zátěže životního prostředí a ekonomického výkonu je relativní nebo absolutní. Při relativním decouplingu klesá vypouštěné znečištění na jednotku [[HDP]] (nebo spotřeba surovin, výkony dopravy atd.),  v absolutních hodnotách však vypouštěné znečištění neustále roste. Při absolutním decouplingu dochází k růstu [[HDP]]  a k absolutnímu poklesu vypouštěného znečištění. Cílem je dosáhnout absolutního decouplingu, protože celková zátěž životního prostředí závisí na absolutních hodnotách vypouštěného znečištění. Environmentální indikátory bývají často uspořádány do formálního rámce [[OECD]] (Organizace pro Hospodářské spolupráce a rozvoj):

„hnací síla – tlak – stav – dopad – odpověď“ (driving force – pressure – state – impact – response), který vyjadřuje kauzální závislost jevů. 

Příklad: potřeba zvýšit výkon ocelárny (hnací síla), se odráží na zvýšení spotřeby surovin (uhlí) a také emisi do ovzduší (tlak), což má za důsledek snižování surovin a kvality ovzduší v okolí (stav). Špatná kvalita [[ovzduší]] působí negativně na lidské zdraví (dopad), proto v některých případech dochází k regulaci (odpověď). Mluvíme-li o decouplingu, popisujeme vzájemný vztah mezi indikátory hnacích sil (ekonomické dobro, to co chceme, aby se zvyšovalo) a indikátory tlaku (environmentální zlo). Jedním ze způsobů, jak vyjádřit decoupling, je vynést do jednoho grafu v časové řadě hodnoty indikátoru, který charakterizuje zátěž životního prostředí a časový průběh indikátoru ekonomické výkonnosti. Hodnoty jsou zpravidla indexovány, to znamená, že vybraným veličinám je pro určitý výchozí rok přiřazena hodnota 100 a pro přištý roky se vynáší procentuální změna zaznamenaná oproti této hodnotě. Při tomto vyjádření dobře poznáme, jaký je vývoj obou sledovaných indikátorů, odkdy dochází k decouplingu (nastává výše zmiňované rozevírání nůžek mezi  vynesenými křivkami) a je-li decoupling absolutní či relativní.

== Koeficient decouplingu ==

Další způsob, jak vyjádřit oddělení křivek zátěže životního prostředí a ekonomického výkonnosti, je pomocí koeficientu decouplingu (Kd), který je definován:

Kd = 1 – (Indikátor zátěže ŽP/Indikátor ekonomické výkonnosti) konec období / (Indikátor zátěže ŽP/Indikátor ekonomické výkonnosti) začátek období

K decouplingu dochází tehdy, je-li hodnota Kd větší než 0. Maximální hodnota koeficientu je rovna 1 – v tomto případě dosahuje indikátor zátěže životního prostředí nulové hodnoty. Decoupling je možné vyjádřit také prostřednictvím ekologické efektivity. V takovém případě se do grafu vynese jedna řada hodnot, které vyjadřují časový vývoj podílu indikátoru zátěže životního prostředí a indikátoru ekonomické výkonnosti (tzv. ekologická náročnost), respektive podílu indikátoru ekonomické výkonnosti a indikátoru zátěže životního prostředí (tzv. ekologická produktivita). Tento podíl může být vyjádřen v absolutních hodnotách nebo jako index. Cílem je ukázat, zda klesá ekologická náročnost (či stoupá ekologická produktivita), tedy dochází-li na jednotku [[HDP]] k poklesu zátěže životního prostředí. Při tomto vyjádření není patrné, dochází-li k absolutnímu či relativnímu decouplingu, ani jaký je vývoj jednotlivých indikátorů.

Jako indikátor ekonomických hnacích sil je v publikaci [[OECD]] nejčastěji používán [[HDP]]. Pouze v několika málo případech, kdy je to smysluplné, se jedná o jiný indikátor př. populace, která není připojena na čistírnu odpadních vod je vztahována k celkovému počtu obyvatel a produkce komunálního odpadu ke konečné spotřebě obyvatelstva. Také v případě některých sektorových indikátorů není brán [[HDP]] jako celek, ale pouze příslušná hrubá přidaná hodnota.

== HDP jako indikátor kvality ==

 Při vyjadřování decouplingu by bylo ideální vztahovat indikátory zátěže životního prostředí k vhodnému indikátoru kvality lidského života.  Růst HDP bývá s růstem kvality života ztotožňován, při bližším zkoumání je však v tomto směru často kritizován. Hlavní argumenty této kritiky jsou:

*[[HDP]] odráží pouze takovou ekonomickou aktivitu, která je spojena s finančními toky. Nezachycuje tedy převážnou část práce v rodinách a v obcích,nerozlišuje se mezi aktivitami z různých hledisek kladnými nebo zápornými (např. z hlediska přínosu nebo škody na životním prostředí). Na růstu [[HDP]] se tak například podílí i odstraňování následků ropných havárií apod.
*[[HDP]] započítává stejným způsobem výsledky “nemoci” i její “léčby” ([[HDP]] je zvyšován jak prodejem cigaret, tak i léčbou závislosti na nikotinu, protože obojí stojí peníze), cena přírodních zdrojů neodráží jejich skutečnou hodnotu.
*[[HDP]] nezapočítává nic z toho, čeho si lidé cení, pokud to není spojeno s finančními toky (volný čas, pohoda atd.).

Na druhou stranu velkou předností [[HDP]] je to, že je počítán podle jasné metodiky, jsou k dispozici dlouhé časové řady a je mezinárodně dobře srovnatelný.

Světová veřejnost se dosud neshodla na konsensuálním indikátoru kvality života, který by bylo vhodné při vyjadřování decouplingu použít. Nejznámější jsou v současnosti:

-  Index lidského rozvoje (Human Development Index – HDI), který kvantifikuje kvalitu lidského života na základě tří kategorií faktorů: lidské zdraví, úroveň vzdělanosti a hmotná životní úroveň. 

-  Index udržitelného ekonomického blahobytu (The Index of Sustainable Economic Welfare – ISEW). Jeho podstata spočívá v tom, že upravuje (snižuje) standardně měřený HDP o vliv nerovností v rozdělování příjmů, práci v domácnosti, poškození přírodního kapitálu, sociální a environmentální výdaje apod.

Ani jeden ze zmiňovaných indikátorů však dosud nebyl při vyjadřování decouplingu standardně používán, protože buď nejsou k dispozici delší časové řady počítané podle jednotné metodiky nebo byl indikátor vypočítán pouze pro omezený počet zemí.

== Eko-efektivnost ==

Se snahou dosáhnout decouplingu přímo souvisí úsilí o zvyšování eko-efektivity. Základní myšlenka je vyrábět z jednotkového množství materiálů a energie, které vstupují do ekonomické soustavy, více produktů a zajišťovat více služeb, to znamená vyrábět více z méně. Tato problematika byla rozpracována již ve známé knize Faktor 4 od Weizsäckera a Lovinse. Autoři navrhovali zvýšit celkovou eko-efektivitu 4 krát, což znamená vyrábět za stávající materiálové a energetické spotřeby 4 krát více výrobků nebo udržet výrobu na současné úrovni, ale snížit 4 krát spotřebu materiálů a energie. Tento koncept je teoreticky dosažitelný, protože více jak 80 % materiálů, které vstupují do ekonomické soustavy, je již během výroby nebo při procesech souvisejících s výrobou přeměněno na odpadní látky. Řešení je nutné hledat zejména v zavádění nových nízkoodpadových technologií, které umožní snížit nejen produkci tuhých odpadů, ale i emisí do ovzduší a do vody, a budou šetrnější při čerpání přírodních zdrojů (těžba surovin, pěstování [[Biomasy]])

== Zdroje ==

1. ŠAUER, P.: Introduction to Environental Economics and Policy, Praha : Nakladatelství a vydavatelství litomyšlského semináře,Praha 2007, ISBN 978-80-86709-10-9

2. Kovanda, J., Hák, T., Moldan, B., Christiánová, A., Krčma, M., Ouředníková, K. (2004): Analýza materiálových toků na makroekonomické úrovni s aplikací na mikroekonomickou úroveň a využití analýzy při rozpracování indikátorů trvale udržitelného rozvoje. Závěrečná zpráva projektu VaV/320/2/03 Ministerstva životního prostředí ČR.

3. Organizace pro Hospodářské spolupráce a rozvoj (OECD)  přístup z internetu: [http://www.oecd.org/home/0,2987,en_2649_201185_1_1_1_1_1,00.html www.oecd.org/home/0,2987,en_2649_201185_1_1_1_1_1,00.html] 

4. ŠAUER, P.: Kapitoly z environmentální ekonomie a politiky i pro neekonomy, Praha : Centrum pro otázky životního prostředí ve spolupráci s KEŽP VŠE Praha, 2007, ISBN 978-80-87076-06-4 5. [http://cozp.cuni.cz/COZP-38.html cozp.cuni.cz/COZP-38.html]                                                                 

 

                                                           

 

----

Rozdvojení trendu

2010-05-02T14:22:37Z

Oleguta: Založena nová stránka: == Definice == Decoupling – rozdvojení trendů. Oddělení křivek zátěže životního prostředí a ekonomického výkonu. V souvislosti se stoupající zátě…

== Definice ==

Decoupling – rozdvojení trendů. Oddělení křivek zátěže životního prostředí a ekonomického výkonu. V souvislosti se stoupající zátěží životního prostředí se v posledních letech dostává do popředí otázka decouplingu nebo rozdvojení trendů. Někteří lidé tvrdí, že pojem „decoupling“ se bude používat tak často jako třeba pojem "globalizace"

== Cíl decouplingu ==

 Cílem decouplingu je dosáhnout toho, aby zátěž životního prostředí vyjádřená prostřednictvím vybraného „environmentálního zla“ klesala a ekonomická výkonnost vyjádřená pomocí vybraného „ekonomického dobra“ stoupala. Environmentálním „zlem“ může být velikost vypouštění emisí produkce odpadů, spotřeby surovin a energie, objemy automobilové dopravy a. j. tedy obecně environmentální indikátor vyjadřující zátěž životného prostředí, „ekonomickým dobrem“ bývá nejčastěji indikátor hrubého domácího produktu (HDP), který je zde brán jako indikátor kvality života.

 

Graf rozdvojení trendů.

== Rozdvojení trendů ==

 Rozdvojení křivek zátěže životního prostředí a ekonomického výkonu je relativní nebo absolutní. Při relativním decouplingu klesá vypouštěné znečištění na jednotku HDP (nebo spotřeba surovin, výkony dopravy atd.), v absolutních hodnotách však vypouštěné znečištění neustále roste. Při absolutním decouplingu dochází k růstu HDP a k absolutnímu poklesu vypouštěného znečištění. Cílem je dosáhnout absolutního decouplingu, protože celková zátěž životního prostředí závisí na absolutních hodnotách vypouštěného znečištění. Environmentální indikátory bývají často uspořádány do formálního rámce OECD (Organizace pro Hospodářské spolupráce a rozvoj):

„hnací síla – tlak – stav – dopad – odpověď“ (driving force – pressure – state – impact – response), který vyjadřuje kauzální závislost jevů.

 Příklad: potřeba zvýšit výkon ocelárny (hnací síla), se odráží na zvýšení spotřeby surovin (uhlí) a také emisi do ovzduší (tlak), což má za důsledek snižování surovin a kvality ovzduší v okolí (stav). Špatná kvalita Ovzduší působí negativně na lidské zdraví (dopad), proto v některých případech dochází k regulaci (odpověď). Mluvíme-li o decouplingu, popisujeme vzájemný vztah mezi indikátory hnacích sil (ekonomické dobro, to co chceme, aby se zvyšovalo) a indikátory tlaku (environmentální zlo). Jedním ze způsobů, jak vyjádřit decoupling, je vynést do jednoho grafu v časové řadě hodnoty indikátoru, který charakterizuje zátěž životního prostředí a časový průběh indikátoru ekonomické výkonnosti. Hodnoty jsou zpravidla indexovány, to znamená, že vybraným veličinám je pro určitý výchozí rok přiřazena hodnota 100 a pro přištý roky se vynáší procentuální změna zaznamenaná oproti této hodnotě. Při tomto vyjádření dobře poznáme, jaký je vývoj obou sledovaných indikátorů, odkdy dochází k decouplingu (nastává výše zmiňované rozevírání nůžek mezi vynesenými křivkami) a je-li decoupling absolutní či relativní.

== Koeficient decouplingu ==

 Další způsob, jak vyjádřit oddělení křivek zátěže životního prostředí a ekonomického výkonnosti, je pomocí koeficientu decouplingu (Kd), který je definován:

Kd = 1 – (Indikátor zátěže ŽP/Indikátor ekonomické výkonnosti) konec období / (Indikátor zátěže ŽP/Indikátor ekonomické výkonnosti) začátek období

K decouplingu dochází tehdy, je-li hodnota Kd větší než 0. Maximální hodnota koeficientu je rovna 1 – v tomto případě dosahuje indikátor zátěže životního prostředí nulové hodnoty. Decoupling je možné vyjádřit také prostřednictvím ekologické efektivity. V takovém případě se do grafu vynese jedna řada hodnot, které vyjadřují časový vývoj podílu indikátoru zátěže životního prostředí a indikátoru ekonomické výkonnosti (tzv. ekologická náročnost), respektive podílu indikátoru ekonomické výkonnosti a indikátoru zátěže životního prostředí (tzv. ekologická produktivita). Tento podíl může být vyjádřen v absolutních hodnotách nebo jako index. Cílem je ukázat, zda klesá ekologická náročnost (či stoupá ekologická produktivita), tedy dochází-li na jednotku HDP k poklesu zátěže životního prostředí. Při tomto vyjádření není patrné, dochází-li k absolutnímu či relativnímu decouplingu, ani jaký je vývoj jednotlivých indikátorů.

Jako indikátor ekonomických hnacích sil je v publikaci OECD nejčastěji používán HDP. Pouze v několika málo případech, kdy je to smysluplné, se jedná o jiný indikátor př. populace, která není připojena na čistírnu odpadních vod je vztahována k celkovému počtu obyvatel a produkce komunálního odpadu ke konečné spotřebě obyvatelstva. Také v případě některých sektorových indikátorů není brán HDP jako celek, ale pouze příslušná hrubá přidaná hodnota.

== HDP jako indikátor kvality ==

Při vyjadřování decouplingu by bylo ideální vztahovat indikátory zátěže životního prostředí k vhodnému indikátoru kvality lidského života. Růst HDP bývá s růstem kvality života ztotožňován, při bližším zkoumání je však v tomto směru často kritizován. Hlavní argumenty této kritiky jsou:

*HDP odráží pouze takovou ekonomickou aktivitu, která je spojena s finančními toky. Nezachycuje tedy převážnou část práce v rodinách a v obcích,nerozlišuje se mezi aktivitami z různých hledisek kladnými nebo zápornými (např. z hlediska přínosu nebo škody na životním prostředí). Na růstu HDP se tak například podílí i odstraňování následků ropných havárií apod.
*HDP započítává stejným způsobem výsledky “nemoci” i její “léčby” (HDP je zvyšován jak prodejem cigaret, tak i léčbou závislosti na nikotinu, protože obojí stojí peníze), cena přírodních zdrojů neodráží jejich skutečnou hodnotu.
*HDP nezapočítává nic z toho, čeho si lidé cení, pokud to není spojeno s finančními toky (volný čas, pohoda atd.).

Na druhou stranu velkou předností HDP je to, že je počítán podle jasné metodiky, jsou k dispozici dlouhé časové řady a je mezinárodně dobře srovnatelný.

Světová veřejnost se dosud neshodla na konsensuálním indikátoru kvality života, který by bylo vhodné při vyjadřování decouplingu použít. Nejznámější jsou v současnosti:

- Index lidského rozvoje (Human Development Index – HDI), který kvantifikuje kvalitu lidského života na základě tří kategorií faktorů: lidské zdraví, úroveň vzdělanosti a hmotná životní úroveň.

- Index udržitelného ekonomického blahobytu (The Index of Sustainable Economic Welfare – ISEW). Jeho podstata spočívá v tom, že upravuje (snižuje) standardně měřený HDP o vliv nerovností v rozdělování příjmů, práci v domácnosti, poškození přírodního kapitálu, sociální a environmentální výdaje apod.

Ani jeden ze zmiňovaných indikátorů však dosud nebyl při vyjadřování decouplingu standardně používán, protože buď nejsou k dispozici delší časové řady počítané podle jednotné metodiky nebo byl indikátor vypočítán pouze pro omezený počet zemí.

== Eko-efektivnost ==

Se snahou dosáhnout decouplingu přímo souvisí úsilí o zvyšování eko-efektivity. Základní myšlenka je vyrábět z jednotkového množství materiálů a energie, které vstupují do ekonomické soustavy, více produktů a zajišťovat více služeb, to znamená vyrábět více z méně. Tato problematika byla rozpracována již ve známé knize Faktor 4 od Weizsäckera a Lovinse. Autoři navrhovali zvýšit celkovou eko-efektivitu 4 krát, což znamená vyrábět za stávající materiálové a energetické spotřeby 4 krát více výrobků nebo udržet výrobu na současné úrovni, ale snížit 4 krát spotřebu materiálů a energie. Tento koncept je teoreticky dosažitelný, protože více jak 80 % materiálů, které vstupují do ekonomické soustavy, je již během výroby nebo při procesech souvisejících s výrobou přeměněno na odpadní látky. Řešení je nutné hledat zejména v zavádění nových nízkoodpadových technologií, které umožní snížit nejen produkci tuhých odpadů, ale i emisí do ovzduší a do vody, a budou šetrnější při čerpání přírodních zdrojů (těžba surovin, pěstování Biomasy)

== Zdroje ==

 1. ŠAUER, P.: Introduction to Environental Economics and Policy, Praha : Nakladatelství a vydavatelství litomyšlského semináře,Praha 2007, ISBN 978-80-86709-10-9

2. Kovanda, J., Hák, T., Moldan, B., Christiánová, A., Krčma, M., Ouředníková, K. (2004): Analýza materiálových toků na makroekonomické úrovni s aplikací na mikroekonomickou úroveň a využití analýzy při rozpracování indikátorů trvale udržitelného rozvoje. Závěrečná zpráva projektu VaV/320/2/03 Ministerstva životního prostředí ČR.

3. Organizace pro Hospodářské spolupráce a rozvoj (OECD) přístup z internetu: www.oecd.org/home/0,2987,en_2649_201185_1_1_1_1_1,00.html

4. ŠAUER, P.: Kapitoly z environmentální ekonomie a politiky i pro neekonomy, Praha : Centrum pro otázky životního prostředí ve spolupráci s KEŽP VŠE Praha, 2007, ISBN 978-80-87076-06-4 5. cozp.cuni.cz/COZP-38.html

Decoupling

2010-05-02T14:13:58Z

Oleguta:

== Definice ==

Decoupling – rozdvojení trendů. Oddělení křivek zátěže životního prostředí a ekonomického výkonu. V souvislosti se stoupající zátěží životního prostředí se v posledních letech dostává do popředí otázka decouplingu nebo rozdvojení trendů. Někteří lidé tvrdí, že pojem „decoupling“ se bude používat tak často jako třeba pojem "[[Globalizace]]"

----

== Cíl decouplingu ==

Cílem decouplingu je dosáhnout toho, aby zátěž životního prostředí vyjádřená prostřednictvím vybraného „environmentálního zla“ klesala a ekonomická výkonnost vyjádřená pomocí vybraného „ekonomického dobra“ stoupala. Environmentálním „zlem“ může být velikost vypouštění [[Emisí|emisí]] produkce odpadů, spotřeby surovin a energie, objemy automobilové dopravy a. j. tedy obecně environmentální indikátor vyjadřující z[[Zátěž životného prostředí|átěž životného prostředí]], „ekonomickým dobrem“ bývá nejčastěji indikátor hrubého domácího produktu ([[HDP]]), který je zde brán jako indikátor kvality života. 

 

                                                                                                     Graf rozdvojení trendů.[[Image:Decoupling.JPG|frame|center]]

 

               

== Rozdvojení trendů ==

Rozdvojení křivek zátěže životního prostředí a ekonomického výkonu je relativní nebo absolutní. Při relativním decouplingu klesá vypouštěné znečištění na jednotku [[HDP]] (nebo spotřeba surovin, výkony dopravy atd.),  v absolutních hodnotách však vypouštěné znečištění neustále roste. Při absolutním decouplingu dochází k růstu [[HDP]]  a k absolutnímu poklesu vypouštěného znečištění. Cílem je dosáhnout absolutního decouplingu, protože celková zátěž životního prostředí závisí na absolutních hodnotách vypouštěného znečištění. Environmentální indikátory bývají často uspořádány do formálního rámce [[OECD]] (Organizace pro Hospodářské spolupráce a rozvoj):

„hnací síla – tlak – stav – dopad – odpověď“ (driving force – pressure – state – impact – response), který vyjadřuje kauzální závislost jevů. 

Příklad: potřeba zvýšit výkon ocelárny (hnací síla), se odráží na zvýšení spotřeby surovin (uhlí) a také emisi do ovzduší (tlak), což má za důsledek snižování surovin a kvality ovzduší v okolí (stav). Špatná kvalita [[ovzduší]] působí negativně na lidské zdraví (dopad), proto v některých případech dochází k regulaci (odpověď). Mluvíme-li o decouplingu, popisujeme vzájemný vztah mezi indikátory hnacích sil (ekonomické dobro, to co chceme, aby se zvyšovalo) a indikátory tlaku (environmentální zlo). Jedním ze způsobů, jak vyjádřit decoupling, je vynést do jednoho grafu v časové řadě hodnoty indikátoru, který charakterizuje zátěž životního prostředí a časový průběh indikátoru ekonomické výkonnosti. Hodnoty jsou zpravidla indexovány, to znamená, že vybraným veličinám je pro určitý výchozí rok přiřazena hodnota 100 a pro přištý roky se vynáší procentuální změna zaznamenaná oproti této hodnotě. Při tomto vyjádření dobře poznáme, jaký je vývoj obou sledovaných indikátorů, odkdy dochází k decouplingu (nastává výše zmiňované rozevírání nůžek mezi  vynesenými křivkami) a je-li decoupling absolutní či relativní.

== Koeficient decouplingu ==

Další způsob, jak vyjádřit oddělení křivek zátěže životního prostředí a ekonomického výkonnosti, je pomocí koeficientu decouplingu (Kd), který je definován:

Kd = 1 – (Indikátor zátěže ŽP/Indikátor ekonomické výkonnosti) konec období / (Indikátor zátěže ŽP/Indikátor ekonomické výkonnosti) začátek období

K decouplingu dochází tehdy, je-li hodnota Kd větší než 0. Maximální hodnota koeficientu je rovna 1 – v tomto případě dosahuje indikátor zátěže životního prostředí nulové hodnoty. Decoupling je možné vyjádřit také prostřednictvím ekologické efektivity. V takovém případě se do grafu vynese jedna řada hodnot, které vyjadřují časový vývoj podílu indikátoru zátěže životního prostředí a indikátoru ekonomické výkonnosti (tzv. ekologická náročnost), respektive podílu indikátoru ekonomické výkonnosti a indikátoru zátěže životního prostředí (tzv. ekologická produktivita). Tento podíl může být vyjádřen v absolutních hodnotách nebo jako index. Cílem je ukázat, zda klesá ekologická náročnost (či stoupá ekologická produktivita), tedy dochází-li na jednotku [[HDP]] k poklesu zátěže životního prostředí. Při tomto vyjádření není patrné, dochází-li k absolutnímu či relativnímu decouplingu, ani jaký je vývoj jednotlivých indikátorů.

Jako indikátor ekonomických hnacích sil je v publikaci [[OECD]] nejčastěji používán [[HDP]]. Pouze v několika málo případech, kdy je to smysluplné, se jedná o jiný indikátor př. populace, která není připojena na čistírnu odpadních vod je vztahována k celkovému počtu obyvatel a produkce komunálního odpadu ke konečné spotřebě obyvatelstva. Také v případě některých sektorových indikátorů není brán [[HDP]] jako celek, ale pouze příslušná hrubá přidaná hodnota.

== HDP jako indikátor kvality ==

 Při vyjadřování decouplingu by bylo ideální vztahovat indikátory zátěže životního prostředí k vhodnému indikátoru kvality lidského života.  Růst HDP bývá s růstem kvality života ztotožňován, při bližším zkoumání je však v tomto směru často kritizován. Hlavní argumenty této kritiky jsou:

*[[HDP]] odráží pouze takovou ekonomickou aktivitu, která je spojena s finančními toky. Nezachycuje tedy převážnou část práce v rodinách a v obcích,nerozlišuje se mezi aktivitami z různých hledisek kladnými nebo zápornými (např. z hlediska přínosu nebo škody na životním prostředí). Na růstu [[HDP]] se tak například podílí i odstraňování následků ropných havárií apod.
*[[HDP]] započítává stejným způsobem výsledky “nemoci” i její “léčby” ([[HDP]] je zvyšován jak prodejem cigaret, tak i léčbou závislosti na nikotinu, protože obojí stojí peníze), cena přírodních zdrojů neodráží jejich skutečnou hodnotu.
*[[HDP]] nezapočítává nic z toho, čeho si lidé cení, pokud to není spojeno s finančními toky (volný čas, pohoda atd.).

Na druhou stranu velkou předností [[HDP]] je to, že je počítán podle jasné metodiky, jsou k dispozici dlouhé časové řady a je mezinárodně dobře srovnatelný.

Světová veřejnost se dosud neshodla na konsensuálním indikátoru kvality života, který by bylo vhodné při vyjadřování decouplingu použít. Nejznámější jsou v současnosti:

-  Index lidského rozvoje (Human Development Index – HDI), který kvantifikuje kvalitu lidského života na základě tří kategorií faktorů: lidské zdraví, úroveň vzdělanosti a hmotná životní úroveň. 

-  Index udržitelného ekonomického blahobytu (The Index of Sustainable Economic Welfare – ISEW). Jeho podstata spočívá v tom, že upravuje (snižuje) standardně měřený HDP o vliv nerovností v rozdělování příjmů, práci v domácnosti, poškození přírodního kapitálu, sociální a environmentální výdaje apod.

Ani jeden ze zmiňovaných indikátorů však dosud nebyl při vyjadřování decouplingu standardně používán, protože buď nejsou k dispozici delší časové řady počítané podle jednotné metodiky nebo byl indikátor vypočítán pouze pro omezený počet zemí.

== Eko-efektivnost ==

Se snahou dosáhnout decouplingu přímo souvisí úsilí o zvyšování eko-efektivity. Základní myšlenka je vyrábět z jednotkového množství materiálů a energie, které vstupují do ekonomické soustavy, více produktů a zajišťovat více služeb, to znamená vyrábět více z méně. Tato problematika byla rozpracována již ve známé knize Faktor 4 od Weizsäckera a Lovinse. Autoři navrhovali zvýšit celkovou eko-efektivitu 4 krát, což znamená vyrábět za stávající materiálové a energetické spotřeby 4 krát více výrobků nebo udržet výrobu na současné úrovni, ale snížit 4 krát spotřebu materiálů a energie. Tento koncept je teoreticky dosažitelný, protože více jak 80 % materiálů, které vstupují do ekonomické soustavy, je již během výroby nebo při procesech souvisejících s výrobou přeměněno na odpadní látky. Řešení je nutné hledat zejména v zavádění nových nízkoodpadových technologií, které umožní snížit nejen produkci tuhých odpadů, ale i emisí do ovzduší a do vody, a budou šetrnější při čerpání přírodních zdrojů (těžba surovin, pěstování [[Biomasy]])

== Zdroje ==

1. ŠAUER, P.: Introduction to Environental Economics and Policy, Praha : Nakladatelství a vydavatelství litomyšlského semináře,Praha 2007, ISBN 978-80-86709-10-9

2. Kovanda, J., Hák, T., Moldan, B., Christiánová, A., Krčma, M., Ouředníková, K. (2004): Analýza materiálových toků na makroekonomické úrovni s aplikací na mikroekonomickou úroveň a využití analýzy při rozpracování indikátorů trvale udržitelného rozvoje. Závěrečná zpráva projektu VaV/320/2/03 Ministerstva životního prostředí ČR.

3. Organizace pro Hospodářské spolupráce a rozvoj (OECD)  přístup z internetu: [http://www.oecd.org/home/0,2987,en_2649_201185_1_1_1_1_1,00.html www.oecd.org/home/0,2987,en_2649_201185_1_1_1_1_1,00.html] 

4. ŠAUER, P.: Kapitoly z environmentální ekonomie a politiky i pro neekonomy, Praha : Centrum pro otázky životního prostředí ve spolupráci s KEŽP VŠE Praha, 2007, ISBN 978-80-87076-06-4 5. [http://cozp.cuni.cz/COZP-38.html cozp.cuni.cz/COZP-38.html]                                                                 

 

                                                           

 

----

Decoupling

2010-05-02T14:13:03Z

Oleguta:

== Definice ==

Decoupling – rozdvojení trendů. Oddělení křivek zátěže životního prostředí a ekonomického výkonu. V souvislosti se stoupající zátěží životního prostředí se v posledních letech dostává do popředí otázka decouplingu nebo rozdvojení trendů. Někteří lidé tvrdí, že pojem „decoupling“ se bude používat tak často jako třeba pojem "[[Globalizace]]"

----

== Cíl decouplingu ==

Cílem decouplingu je dosáhnout toho, aby zátěž životního prostředí vyjádřená prostřednictvím vybraného „environmentálního zla“ klesala a ekonomická výkonnost vyjádřená pomocí vybraného „ekonomického dobra“ stoupala. Environmentálním „zlem“ může být velikost vypouštění [[Emisí|emisí]] produkce odpadů, spotřeby surovin a energie, objemy automobilové dopravy a. j. tedy obecně environmentální indikátor vyjadřující z[[Zátěž životného prostředí|átěž životného prostředí]], „ekonomickým dobrem“ bývá nejčastěji indikátor hrubého domácího produktu ([[HDP]]), který je zde brán jako indikátor kvality života. 

 

                                                                                                     Graf rozdvojení trendů.[[Image:Decoupling.JPG|frame|center]]

 

               

== Rozdvojení trendů ==

Rozdvojení křivek zátěže životního prostředí a ekonomického výkonu je relativní nebo absolutní. Při relativním decouplingu klesá vypouštěné znečištění na jednotku [[HDP]] (nebo spotřeba surovin, výkony dopravy atd.),  v absolutních hodnotách však vypouštěné znečištění neustále roste. Při absolutním decouplingu dochází k růstu [[HDP]]  a k absolutnímu poklesu vypouštěného znečištění. Cílem je dosáhnout absolutního decouplingu, protože celková zátěž životního prostředí závisí na absolutních hodnotách vypouštěného znečištění. Environmentální indikátory bývají často uspořádány do formálního rámce [[OECD]] (Organizace pro Hospodářské spolupráce a rozvoj):

„hnací síla – tlak – stav – dopad – odpověď“ (driving force – pressure – state – impact – response), který vyjadřuje kauzální závislost jevů. 

Příklad: potřeba zvýšit výkon ocelárny (hnací síla), se odráží na zvýšení spotřeby surovin (uhlí) a také emisi do ovzduší (tlak), což má za důsledek snižování surovin a kvality ovzduší v okolí (stav). Špatná kvalita ovzduší působí negativně na lidské zdraví (dopad), proto v některých případech dochází k regulaci (odpověď). Mluvíme-li o decouplingu, popisujeme vzájemný vztah mezi indikátory hnacích sil (ekonomické dobro, to co chceme, aby se zvyšovalo) a indikátory tlaku (environmentální zlo). Jedním ze způsobů, jak vyjádřit decoupling, je vynést do jednoho grafu v časové řadě hodnoty indikátoru, který charakterizuje zátěž životního prostředí a časový průběh indikátoru ekonomické výkonnosti. Hodnoty jsou zpravidla indexovány, to znamená, že vybraným veličinám je pro určitý výchozí rok přiřazena hodnota 100 a pro přištý roky se vynáší procentuální změna zaznamenaná oproti této hodnotě. Při tomto vyjádření dobře poznáme, jaký je vývoj obou sledovaných indikátorů, odkdy dochází k decouplingu (nastává výše zmiňované rozevírání nůžek mezi  vynesenými křivkami) a je-li decoupling absolutní či relativní.

== Koeficient decouplingu ==

Další způsob, jak vyjádřit oddělení křivek zátěže životního prostředí a ekonomického výkonnosti, je pomocí koeficientu decouplingu (Kd), který je definován:

Kd = 1 – (Indikátor zátěže ŽP/Indikátor ekonomické výkonnosti) konec období / (Indikátor zátěže ŽP/Indikátor ekonomické výkonnosti) začátek období

K decouplingu dochází tehdy, je-li hodnota Kd větší než 0. Maximální hodnota koeficientu je rovna 1 – v tomto případě dosahuje indikátor zátěže životního prostředí nulové hodnoty. Decoupling je možné vyjádřit také prostřednictvím ekologické efektivity. V takovém případě se do grafu vynese jedna řada hodnot, které vyjadřují časový vývoj podílu indikátoru zátěže životního prostředí a indikátoru ekonomické výkonnosti (tzv. ekologická náročnost), respektive podílu indikátoru ekonomické výkonnosti a indikátoru zátěže životního prostředí (tzv. ekologická produktivita). Tento podíl může být vyjádřen v absolutních hodnotách nebo jako index. Cílem je ukázat, zda klesá ekologická náročnost (či stoupá ekologická produktivita), tedy dochází-li na jednotku [[HDP]] k poklesu zátěže životního prostředí. Při tomto vyjádření není patrné, dochází-li k absolutnímu či relativnímu decouplingu, ani jaký je vývoj jednotlivých indikátorů.

Jako indikátor ekonomických hnacích sil je v publikaci [[OECD]] nejčastěji používán [[HDP]]. Pouze v několika málo případech, kdy je to smysluplné, se jedná o jiný indikátor př. populace, která není připojena na čistírnu odpadních vod je vztahována k celkovému počtu obyvatel a produkce komunálního odpadu ke konečné spotřebě obyvatelstva. Také v případě některých sektorových indikátorů není brán [[HDP]] jako celek, ale pouze příslušná hrubá přidaná hodnota.

== HDP jako indikátor kvality ==

 Při vyjadřování decouplingu by bylo ideální vztahovat indikátory zátěže životního prostředí k vhodnému indikátoru kvality lidského života.  Růst HDP bývá s růstem kvality života ztotožňován, při bližším zkoumání je však v tomto směru často kritizován. Hlavní argumenty této kritiky jsou:

*[[HDP]] odráží pouze takovou ekonomickou aktivitu, která je spojena s finančními toky. Nezachycuje tedy převážnou část práce v rodinách a v obcích,nerozlišuje se mezi aktivitami z různých hledisek kladnými nebo zápornými (např. z hlediska přínosu nebo škody na životním prostředí). Na růstu [[HDP]] se tak například podílí i odstraňování následků ropných havárií apod.
*[[HDP]] započítává stejným způsobem výsledky “nemoci” i její “léčby” ([[HDP]] je zvyšován jak prodejem cigaret, tak i léčbou závislosti na nikotinu, protože obojí stojí peníze), cena přírodních zdrojů neodráží jejich skutečnou hodnotu.
*[[HDP]] nezapočítává nic z toho, čeho si lidé cení, pokud to není spojeno s finančními toky (volný čas, pohoda atd.).

Na druhou stranu velkou předností [[HDP]] je to, že je počítán podle jasné metodiky, jsou k dispozici dlouhé časové řady a je mezinárodně dobře srovnatelný.

Světová veřejnost se dosud neshodla na konsensuálním indikátoru kvality života, který by bylo vhodné při vyjadřování decouplingu použít. Nejznámější jsou v současnosti:

-  Index lidského rozvoje (Human Development Index – HDI), který kvantifikuje kvalitu lidského života na základě tří kategorií faktorů: lidské zdraví, úroveň vzdělanosti a hmotná životní úroveň. 

-  Index udržitelného ekonomického blahobytu (The Index of Sustainable Economic Welfare – ISEW). Jeho podstata spočívá v tom, že upravuje (snižuje) standardně měřený HDP o vliv nerovností v rozdělování příjmů, práci v domácnosti, poškození přírodního kapitálu, sociální a environmentální výdaje apod.

Ani jeden ze zmiňovaných indikátorů však dosud nebyl při vyjadřování decouplingu standardně používán, protože buď nejsou k dispozici delší časové řady počítané podle jednotné metodiky nebo byl indikátor vypočítán pouze pro omezený počet zemí.

== Eko-efektivnost ==

Se snahou dosáhnout decouplingu přímo souvisí úsilí o zvyšování eko-efektivity. Základní myšlenka je vyrábět z jednotkového množství materiálů a energie, které vstupují do ekonomické soustavy, více produktů a zajišťovat více služeb, to znamená vyrábět více z méně. Tato problematika byla rozpracována již ve známé knize Faktor 4 od Weizsäckera a Lovinse. Autoři navrhovali zvýšit celkovou eko-efektivitu 4 krát, což znamená vyrábět za stávající materiálové a energetické spotřeby 4 krát více výrobků nebo udržet výrobu na současné úrovni, ale snížit 4 krát spotřebu materiálů a energie. Tento koncept je teoreticky dosažitelný, protože více jak 80 % materiálů, které vstupují do ekonomické soustavy, je již během výroby nebo při procesech souvisejících s výrobou přeměněno na odpadní látky. Řešení je nutné hledat zejména v zavádění nových nízkoodpadových technologií, které umožní snížit nejen produkci tuhých odpadů, ale i emisí do ovzduší a do vody, a budou šetrnější při čerpání přírodních zdrojů (těžba surovin, pěstování [[Biomasy]])

== Zdroje ==

1. ŠAUER, P.: Introduction to Environental Economics and Policy, Praha : Nakladatelství a vydavatelství litomyšlského semináře,Praha 2007, ISBN 978-80-86709-10-9

2. Kovanda, J., Hák, T., Moldan, B., Christiánová, A., Krčma, M., Ouředníková, K. (2004): Analýza materiálových toků na makroekonomické úrovni s aplikací na mikroekonomickou úroveň a využití analýzy při rozpracování indikátorů trvale udržitelného rozvoje. Závěrečná zpráva projektu VaV/320/2/03 Ministerstva životního prostředí ČR.

3. Organizace pro Hospodářské spolupráce a rozvoj (OECD)  přístup z internetu: [http://www.oecd.org/home/0,2987,en_2649_201185_1_1_1_1_1,00.html www.oecd.org/home/0,2987,en_2649_201185_1_1_1_1_1,00.html] 

4. ŠAUER, P.: Kapitoly z environmentální ekonomie a politiky i pro neekonomy, Praha : Centrum pro otázky životního prostředí ve spolupráci s KEŽP VŠE Praha, 2007, ISBN 978-80-87076-06-4 5. [http://cozp.cuni.cz/COZP-38.html cozp.cuni.cz/COZP-38.html]                                                                 

 

                                                           

 

----

Decoupling

2010-05-02T14:11:38Z

Oleguta:

== Definice ==

Decoupling – rozdvojení trendů. Oddělení křivek zátěže životního prostředí a ekonomického výkonu. V souvislosti se stoupající zátěží životního prostředí se v posledních letech dostává do popředí otázka decouplingu nebo rozdvojení trendů. Někteří lidé tvrdí, že pojem „decoupling“ se bude používat tak často jako třeba pojem "[[Globalizace]]"

----

== Cíl decouplingu ==

Cílem decouplingu je dosáhnout toho, aby zátěž životního prostředí vyjádřená prostřednictvím vybraného „environmentálního zla“ klesala a ekonomická výkonnost vyjádřená pomocí vybraného „ekonomického dobra“ stoupala. Environmentálním „zlem“ může být velikost vypouštění [[Emisí|emisí]] produkce odpadů, spotřeby surovin a energie, objemy automobilové dopravy a. j. tedy obecně environmentální indikátor vyjadřující z[[Zátěž životného prostředí|átěž životného prostředí]], „ekonomickým dobrem“ bývá nejčastěji indikátor hrubého domácího produktu ([[HDP]]), který je zde brán jako indikátor kvality života. 

 

                                                                                                     Graf rozdvojení trendů.[[Image:Decoupling.JPG|frame|center]]

 

               

== Rozdvojení trendů ==

Rozdvojení křivek zátěže životního prostředí a ekonomického výkonu je relativní nebo absolutní. Při relativním decouplingu klesá vypouštěné znečištění na jednotku [[HDP]] (nebo spotřeba surovin, výkony dopravy atd.),  v absolutních hodnotách však vypouštěné znečištění neustále roste. Při absolutním decouplingu dochází k růstu [[HDP]]  a k absolutnímu poklesu vypouštěného znečištění. Cílem je dosáhnout absolutního decouplingu, protože celková zátěž životního prostředí závisí na absolutních hodnotách vypouštěného znečištění. Environmentální indikátory bývají často uspořádány do formálního rámce [[OECD]] (Organizace pro Hospodářské spolupráce a rozvoj):

„hnací síla – tlak – stav – dopad – odpověď“ (driving force – pressure – state – impact – response), který vyjadřuje kauzální závislost jevů. 

Příklad: potřeba zvýšit výkon ocelárny (hnací síla), se odráží na zvýšení spotřeby surovin (uhlí) a také emisi do ovzduší (tlak), což má za důsledek snižování surovin a kvality ovzduší v okolí (stav). Špatná kvalita ovzduší působí negativně na lidské zdraví (dopad), proto v některých případech dochází k regulaci (odpověď). Mluvíme-li o decouplingu, popisujeme vzájemný vztah mezi indikátory hnacích sil (ekonomické dobro, to co chceme, aby se zvyšovalo) a indikátory tlaku (environmentální zlo). Jedním ze způsobů, jak vyjádřit decoupling, je vynést do jednoho grafu v časové řadě hodnoty indikátoru, který charakterizuje zátěž životního prostředí a časový průběh indikátoru ekonomické výkonnosti. Hodnoty jsou zpravidla indexovány, to znamená, že vybraným veličinám je pro určitý výchozí rok přiřazena hodnota 100 a pro přištý roky se vynáší procentuální změna zaznamenaná oproti této hodnotě. Při tomto vyjádření dobře poznáme, jaký je vývoj obou sledovaných indikátorů, odkdy dochází k decouplingu (nastává výše zmiňované rozevírání nůžek mezi  vynesenými křivkami) a je-li decoupling absolutní či relativní.

== Koeficient decouplingu ==

Další způsob, jak vyjádřit oddělení křivek zátěže životního prostředí a ekonomického výkonnosti, je pomocí koeficientu decouplingu (Kd), který je definován:

Kd = 1 – (Indikátor zátěže ŽP/Indikátor ekonomické výkonnosti) konec období / (Indikátor zátěže ŽP/Indikátor ekonomické výkonnosti) začátek období

K decouplingu dochází tehdy, je-li hodnota Kd větší než 0. Maximální hodnota koeficientu je rovna 1 – v tomto případě dosahuje indikátor zátěže životního prostředí nulové hodnoty¨. Decoupling je možné vyjádřit také prostřednictvím ekologické efektivity. V takovém případě se do grafu vynese jedna řada hodnot, které vyjadřují časový vývoj podílu indikátoru zátěže životního prostředí a indikátoru ekonomické výkonnosti (tzv. ekologická náročnost), respektive podílu indikátoru ekonomické výkonnosti a indikátoru zátěže životního prostředí (tzv. ekologická produktivita). Tento podíl může být vyjádřen v absolutních hodnotách nebo jako index. Cílem je ukázat, zda klesá ekologická náročnost (či stoupá ekologická produktivita), tedy dochází-li na jednotku [[HDP]] k poklesu zátěže životního prostředí. Při tomto vyjádření není patrné, dochází-li k absolutnímu či relativnímu decouplingu, ani jaký je vývoj jednotlivých indikátorů.

Jako indikátor ekonomických hnacích sil je v publikaci OECD nejčastěji používán [[HDP]]. Pouze v několika málo případech, kdy je to smysluplné, se jedná o jiný indikátor př. populace, která není připojena na čistírnu odpadních vod je vztahována k celkovému počtu obyvatel a produkce komunálního odpadu ke konečné spotřebě obyvatelstva. Také v případě některých sektorových indikátorů není brán [[HDP]] jako celek, ale pouze příslušná hrubá přidaná hodnota.

== HDP jako indikátor kvality ==

 Při vyjadřování decouplingu by bylo ideální vztahovat indikátory zátěže životního prostředí k vhodnému indikátoru kvality lidského života.  Růst HDP bývá s růstem kvality života ztotožňován, při bližším zkoumání je však v tomto směru často kritizován. Hlavní argumenty této kritiky jsou:

*[[HDP]] odráží pouze takovou ekonomickou aktivitu, která je spojena s finančními toky. Nezachycuje tedy převážnou část práce v rodinách a v obcích,nerozlišuje se mezi aktivitami z různých hledisek kladnými nebo zápornými (např. z hlediska přínosu nebo škody na životním prostředí). Na růstu [[HDP]] se tak například podílí i odstraňování následků ropných havárií apod.
*[[HDP]] započítává stejným způsobem výsledky “nemoci” i její “léčby” ([[HDP]] je zvyšován jak prodejem cigaret, tak i léčbou závislosti na nikotinu, protože obojí stojí peníze), cena přírodních zdrojů neodráží jejich skutečnou hodnotu.
*[[HDP]] nezapočítává nic z toho, čeho si lidé cení, pokud to není spojeno s finančními toky (volný čas, pohoda atd.).

Na druhou stranu velkou předností [[HDP]] je to, že je počítán podle jasné metodiky, jsou k dispozici dlouhé časové řady a je mezinárodně dobře srovnatelný.

Světová veřejnost se dosud neshodla na konsensuálním indikátoru kvality života, který by bylo vhodné při vyjadřování decouplingu použít. Nejznámější jsou v současnosti:

-  Index lidského rozvoje (Human Development Index – HDI), který kvantifikuje kvalitu lidského života na základě tří kategorií faktorů: lidské zdraví, úroveň vzdělanosti a hmotná životní úroveň. 

-  Index udržitelného ekonomického blahobytu (The Index of Sustainable Economic Welfare – ISEW). Jeho podstata spočívá v tom, že upravuje (snižuje) standardně měřený HDP o vliv nerovností v rozdělování příjmů, práci v domácnosti, poškození přírodního kapitálu, sociální a environmentální výdaje apod.

Ani jeden ze zmiňovaných indikátorů však dosud nebyl při vyjadřování decouplingu standardně používán, protože buď nejsou k dispozici delší časové řady počítané podle jednotné metodiky nebo byl indikátor vypočítán pouze pro omezený počet zemí.

== Eko-efektivnost ==

Se snahou dosáhnout decouplingu přímo souvisí úsilí o zvyšování eko-efektivity. Základní myšlenka je vyrábět z jednotkového množství materiálů a energie, které vstupují do ekonomické soustavy, více produktů a zajišťovat více služeb, to znamená vyrábět více z méně. Tato problematika byla rozpracována již ve známé knize Faktor 4 od Weizsäckera a Lovinse. Autoři navrhovali zvýšit celkovou eko-efektivitu 4 krát, což znamená vyrábět za stávající materiálové a energetické spotřeby 4 krát více výrobků nebo udržet výrobu na současné úrovni, ale snížit 4 krát spotřebu materiálů a energie. Tento koncept je teoreticky dosažitelný, protože více jak 80 % materiálů, které vstupují do ekonomické soustavy, je již během výroby nebo při procesech souvisejících s výrobou přeměněno na odpadní látky. Řešení je nutné hledat zejména v zavádění nových nízkoodpadových technologií, které umožní snížit nejen produkci tuhých odpadů, ale i emisí do ovzduší a do vody, a budou šetrnější při čerpání přírodních zdrojů (těžba surovin, pěstování [[Biomasy]])

== Zdroje ==

1. ŠAUER, P.: Introduction to Environental Economics and Policy, Praha : Nakladatelství a vydavatelství litomyšlského semináře,Praha 2007, ISBN 978-80-86709-10-9

2. Kovanda, J., Hák, T., Moldan, B., Christiánová, A., Krčma, M., Ouředníková, K. (2004): Analýza materiálových toků na makroekonomické úrovni s aplikací na mikroekonomickou úroveň a využití analýzy při rozpracování indikátorů trvale udržitelného rozvoje. Závěrečná zpráva projektu VaV/320/2/03 Ministerstva životního prostředí ČR.

3. Organizace pro Hospodářské spolupráce a rozvoj (OECD)  přístup z internetu: [http://www.oecd.org/home/0,2987,en_2649_201185_1_1_1_1_1,00.html www.oecd.org/home/0,2987,en_2649_201185_1_1_1_1_1,00.html] 

4. ŠAUER, P.: Kapitoly z environmentální ekonomie a politiky i pro neekonomy, Praha : Centrum pro otázky životního prostředí ve spolupráci s KEŽP VŠE Praha, 2007, ISBN 978-80-87076-06-4 5. [http://cozp.cuni.cz/COZP-38.html cozp.cuni.cz/COZP-38.html]                                                                 

 

                                                           

 

----

Decoupling

2010-05-02T13:35:16Z

Oleguta: /* HDP jako indikátor kvality */

== Definice ==

Decoupling – rozdvojení trendů. Oddělení křivek zátěže životního prostředí a ekonomického výkonu. V souvislosti se stoupající zátěží životního prostředí se v posledních letech dostává do popředí otázka decouplingu nebo rozdvojení trendů. Někteří lidé tvrdí, že pojem „decoupling“ se bude používat tak často jako třeba pojem "[[Globalizace]]"

----

== Cíl decouplingu ==

Cílem decouplingu je dosáhnout toho, aby zátěž životního prostředí vyjádřená prostřednictvím vybraného „environmentálního zla“ klesala a ekonomická výkonnost vyjádřená pomocí vybraného „ekonomického dobra“ stoupala. Environmentálním „zlem“ může být velikost vypouštění [[Emisí|emisí]] produkce odpadů, spotřeby surovin a energie, objemy automobilové dopravy a. j. tedy obecně environmentální indikátor vyjadřující z[[Zátěž životného prostředí|átěž životného prostředí]], „ekonomickým dobrem“ bývá nejčastěji indikátor hrubého domácího produktu ([[HDP]]), který je zde brán jako indikátor kvality života. 

 

                                                                                                     Graf rozdvojení trendů.[[Image:Decoupling.JPG|frame|center]]

 

               

== Rozdvojení trendů ==

Rozdvojení křivek zátěže životního prostředí a ekonomického výkonu je relativní nebo absolutní. Při relativním decouplingu klesá vypouštěné znečištění na jednotku [[HDP]] (nebo spotřeba surovin, výkony dopravy atd.),  v absolutních hodnotách však vypouštěné znečištění neustále roste. Při absolutním decouplingu dochází k růstu [[HDP]]  a k absolutnímu poklesu vypouštěného znečištění. Cílem je dosáhnout absolutního decouplingu, protože celková zátěž životního prostředí závisí na absolutních hodnotách vypouštěného znečištění. Environmentální indikátory bývají často uspořádány do formálního rámce [[OECD]] (Organizace pro Hospodářské spolupráce a rozvoj):

„hnací síla – tlak – stav – dopad – odpověď“ (driving force – pressure – state – impact – response), který vyjadřuje kauzální závislost jevů. 

Příklad: potřeba zvýšit výkon ocelárny (hnací síla), se odráží na zvýšení spotřeby surovin (uhlí) a také emisi do ovzduší (tlak), což má za důsledek snižování surovin a kvality ovzduší v okolí (stav). Špatná kvalita ovzduší působí negativně na lidské zdraví (dopad), proto v některých případech dochází k regulaci (odpověď). Mluvíme-li o decouplingu, popisujeme vzájemný vztah mezi indikátory hnacích sil (ekonomické dobro, to co chceme, aby se zvyšovalo) a indikátory tlaku (environmentální zlo). Jedním ze způsobů, jak vyjádřit decoupling, je vynést do jednoho grafu v časové řadě hodnoty indikátoru, který charakterizuje zátěž životního prostředí a časový průběh indikátoru ekonomické výkonnosti. Hodnoty jsou zpravidla indexovány, to znamená, že vybraným veličinám je pro určitý výchozí rok přiřazena hodnota 100 a pro přištý roky se vynáší procentuální změna zaznamenaná oproti této hodnotě. Při tomto vyjádření dobře poznáme, jaký je vývoj obou sledovaných indikátorů, odkdy dochází k decouplingu (nastává výše zmiňované rozevírání nůžek mezi  vynesenými křivkami) a je-li decoupling absolutní či relativní.

== Koeficient decouplingu ==

Další způsob, jak vyjádřit oddělení křivek zátěže životního prostředí a ekonomického výkonnosti, je pomocí koeficientu decouplingu (Kd), který je definován:

Kd = 1 – (Indikátor zátěže ŽP/Indikátor ekonomické výkonnosti) konec období / (Indikátor zátěže ŽP/Indikátor ekonomické výkonnosti) začátek období

K decouplingu dochází tehdy, je-li hodnota Kd větší než 0. Maximální hodnota koeficientu je rovna 1 – v tomto případě dosahuje indikátor zátěže životního prostředí nulové hodnoty¨. Decoupling je možné vyjádřit také prostřednictvím ekologické efektivity. V takovém případě se do grafu vynese jedna řada hodnot, které vyjadřují časový vývoj podílu indikátoru zátěže životního prostředí a indikátoru ekonomické výkonnosti (tzv. ekologická náročnost), respektive podílu indikátoru ekonomické výkonnosti a indikátoru zátěže životního prostředí (tzv. ekologická produktivita). Tento podíl může být vyjádřen v absolutních hodnotách nebo jako index. Cílem je ukázat, zda klesá ekologická náročnost (či stoupá ekologická produktivita), tedy dochází-li na jednotku [[HDP]] k poklesu zátěže životního prostředí. Při tomto vyjádření není patrné, dochází-li k absolutnímu či relativnímu decouplingu, ani jaký je vývoj jednotlivých indikátorů.

Jako indikátor ekonomických hnacích sil je v publikaci OECD nejčastěji používán [[HDP]]. Pouze v několika málo případech, kdy je to smysluplné, se jedná o jiný indikátor př. populace, která není připojena na čistírnu odpadních vod je vztahována k celkovému počtu obyvatel a produkce komunálního odpadu ke konečné spotřebě obyvatelstva. Také v případě některých sektorových indikátorů není brán [[HDP]] jako celek, ale pouze příslušná hrubá přidaná hodnota.

== HDP jako indikátor kvality ==

 Při vyjadřování decouplingu by bylo ideální vztahovat indikátory zátěže životního prostředí k vhodnému indikátoru kvality lidského života.  Růst HDP bývá s růstem kvality života ztotožňován, při bližším zkoumání je však v tomto směru často kritizován. Hlavní argumenty této kritiky jsou:

*[[HDP]] odráží pouze takovou ekonomickou aktivitu, která je spojena s finančními toky. Nezachycuje tedy převážnou část práce v rodinách a v obcích,nerozlišuje se mezi aktivitami z různých hledisek kladnými nebo zápornými (např. z hlediska přínosu nebo škody na životním prostředí). Na růstu [[HDP]] se tak například podílí i odstraňování následků ropných havárií apod.
*[[HDP]] započítává stejným způsobem výsledky “nemoci” i její “léčby” ([[HDP]] je zvyšován jak prodejem cigaret, tak i léčbou závislosti na nikotinu, protože obojí stojí peníze), cena přírodních zdrojů neodráží jejich skutečnou hodnotu.
*[[HDP]] nezapočítává nic z toho, čeho si lidé cení, pokud to není spojeno s finančními toky (volný čas, pohoda atd.).

Na druhou stranu velkou předností [[HDP]] je to, že je počítán podle jasné metodiky, jsou k dispozici dlouhé časové řady a je mezinárodně dobře srovnatelný.

Světová veřejnost se dosud neshodla na konsensuálním indikátoru kvality života, který by bylo vhodné při vyjadřování decouplingu použít. Nejznámější jsou v současnosti:

-  Index lidského rozvoje (Human Development Index – HDI), který kvantifikuje kvalitu lidského života na základě tří kategorií faktorů: lidské zdraví, úroveň vzdělanosti a hmotná životní úroveň. 

-  Index udržitelného ekonomického blahobytu (The Index of Sustainable Economic Welfare – ISEW). Jeho podstata spočívá v tom, že upravuje (snižuje) standardně měřený HDP o vliv nerovností v rozdělování příjmů, práci v domácnosti, poškození přírodního kapitálu, sociální a environmentální výdaje apod.

Ani jeden ze zmiňovaných indikátorů však dosud nebyl při vyjadřování decouplingu standardně používán, protože buď nejsou k dispozici delší časové řady počítané podle jednotné metodiky nebo byl indikátor vypočítán pouze pro omezený počet zemí.

== Eko-efektivnost ==

Se snahou dosáhnout decouplingu přímo souvisí úsilí o zvyšování eko-efektivity. Základní myšlenka je vyrábět z jednotkového množství materiálů a energie, které vstupují do ekonomické soustavy, více produktů a zajišťovat více služeb, to znamená vyrábět více z méně. Tato problematika byla rozpracována již ve známé knize Faktor 4 od Weizsäckera a Lovinse. Autoři navrhovali zvýšit celkovou eko-efektivitu 4 krát, což znamená vyrábět za stávající materiálové a energetické spotřeby 4 krát více výrobků nebo udržet výrobu na současné úrovni, ale snížit 4 krát spotřebu materiálů a energie. Tento koncept je teoreticky dosažitelný, protože více jak 80 % materiálů, které vstupují do ekonomické soustavy, je již během výroby nebo při procesech souvisejících s výrobou přeměněno na odpadní látky. Řešení je nutné hledat zejména v zavádění nových nízkoodpadových technologií, které umožní snížit nejen produkci tuhých odpadů, ale i emisí do ovzduší a do vody, a budou šetrnější při čerpání přírodních zdrojů (těžba surovin, pěstování [[biomasy]])  

                                                                      

 

                                                           

 

----

Decoupling

2010-05-02T12:37:12Z

Oleguta:

Decoupling

2010-05-02T12:35:10Z

Oleguta:

Decoupling

2010-05-02T12:26:53Z

Oleguta:

Decoupling

2010-05-02T12:23:25Z

Oleguta:

Decoupling

2010-05-02T12:19:34Z

Oleguta:

Decoupling

2010-05-02T12:17:45Z

Oleguta:

Decoupling

2010-05-02T12:17:00Z

Oleguta:

Decoupling

2010-05-02T12:15:43Z

Oleguta:

Decoupling

2010-05-02T12:15:05Z

Oleguta:

= Definice =

Decoupling – rozdvojení trendů. Oddělení křivek zátěže životního prostředí a ekonomického výkonu. V souvislosti se stoupající zátěží životního prostředí se v posledních letech dostává do popředí otázka decouplingu nebo rozdvojení trendů. Někteří lidé tvrdí, že pojem „decoupling“ se bude používat tak často jako třeba pojem "[[Globalizace]]"

----

== Cíl decouplingu ==

Cílem decouplingu je dosáhnout toho, aby zátěž životního prostředí vyjádřená prostřednictvím vybraného „environmentálního zla“ klesala a ekonomická výkonnost vyjádřená pomocí vybraného „ekonomického dobra“ stoupala. Environmentálním „zlem“ může být velikost vypouštění [[Emisí|emisí]] produkce odpadů, spotřeby surovin a energie, objemy automobilové dopravy a. j. tedy obecně environmentální indikátor vyjadřující [[Zátěž životního prostředí]], „ekonomickým dobrem“ bývá nejčastěji indikátor hrubého domácího produktu ([[HDP]]), který je zde brán jako indikátor kvality života. 

 

                                                                                                     Graf rozdvojení trendů.[[Image:Decoupling.JPG|frame|center]]

 

               

== Rozdvojení trendů ==

Rozdvojení křivek zátěže životního prostředí a ekonomického výkonu je relativní nebo absolutní. Při relativním decouplingu klesá vypouštěné znečištění na jednotku HDP (nebo spotřeba surovin, výkony dopravy atd.), v absolutních hodnotách však vypouštěné znečištění neustále roste. Při absolutním decouplingu dochází k růstu HDP a k absolutnímu poklesu vypouštěného znečištění. Cílem je dosáhnout absolutního decouplingu, protože celková zátěž životního prostředí závisí na absolutních hodnotách vypouštěného znečištění. Environmentální indikátory bývají často uspořádány do formálního rámce [[OECD]] (Organizace pro Hospodářské spolupráce a rozvoj):

„hnací síla – tlak – stav – dopad – odpověď“ (driving force – pressure – state – impact – response), který vyjadřuje kauzální závislost jevů. 

Příklad: potřeba zvýšit výkon ocelárny (hnací síla), se odráží na zvýšení spotřeby surovin (uhlí) a také emisi do ovzduší (tlak), což má za důsledek snižování surovin a kvality ovzduší v okolí (stav). Špatná kvalita ovzduší působí negativně na lidské zdraví (dopad), proto v některých případech dochází k regulaci (odpověď). Mluvíme-li o decouplingu, popisujeme vzájemný vztah mezi indikátory hnacích sil (ekonomické dobro, to co chceme, aby se zvyšovalo) a indikátory tlaku (environmentální zlo). Jedním ze způsobů, jak vyjádřit decoupling, je vynést do jednoho grafu v časové řadě hodnoty indikátoru, který charakterizuje zátěž životního prostředí a časový průběh indikátoru ekonomické výkonnosti. Hodnoty jsou zpravidla indexovány, to znamená, že vybraným veličinám je pro určitý výchozí rok přiřazena hodnota 100 a pro přištý roky se vynáší procentuální změna zaznamenaná oproti této hodnotě. Při tomto vyjádření dobře poznáme, jaký je vývoj obou sledovaných indikátorů, odkdy dochází k decouplingu (nastává výše zmiňované rozevírání nůžek mezi  vynesenými křivkami) a je-li decoupling absolutní či relativní.

== Koeficient decouplingu ==

Další způsob, jak vyjádřit oddělení křivek zátěže životního prostředí a ekonomického výkonnosti, je pomocí koeficientu decouplingu (Kdec), který je definován:

Kdec = 1 – (indikátor zátěže ŽP/indikátor ekonomické výkonnosti) konec období / (indikátor zátěže ŽP/indikátor ekonomické výkonnosti)začátek období K decouplingu dochází tehdy, je-li hodnota Kdec větší než 0. Maximální hodnota koeficientu je rovna 1 – v tomto případě dosahuje indikátor zátěže životního prostředí nulové hodnoty (OECD, 2002). Decoupling je možné vyjádřit také prostřednictvím ekologické efektivity. V takovém případě se do grafu vynese jedna řada hodnot, které vyjadřují časový vývoj podílu indikátoru zátěže životního prostředí a indikátoru ekonomické výkonnosti (tzv. ekologická náročnost), respektive podílu indikátoru ekonomické výkonnosti a indikátoru zátěže životního prostředí (tzv. ekologická produktivita). Tento podíl může být vyjádřen v absolutních hodnotách nebo jako index. Cílem je ukázat, zda klesá ekologická náročnost (či stoupá ekologická produktivita), tedy dochází-li na jednotku HDP k poklesu zátěže životního prostředí. Při tomto vyjádření není patrné, dochází-li k absolutnímu či relativnímu decouplingu, ani jaký je vývoj jednotlivých indikátorů.

 

                                                                      

 

                                                           

 

----

Decoupling

2010-05-02T12:14:41Z

Oleguta:

= Definice =

Decoupling – rozdvojení trendů. Oddělení křivek zátěže životního prostředí a ekonomického výkonu. V souvislosti se stoupající zátěží životního prostředí se v posledních letech dostává do popředí otázka decouplingu nebo rozdvojení trendů. Někteří lidé tvrdí, že pojem „decoupling“ se bude používat tak často jako třeba pojem "[[Globalizace]]"

----

== Cíl decouplingu ==

Cílem decouplingu je dosáhnout toho, aby zátěž životního prostředí vyjádřená prostřednictvím vybraného „environmentálního zla“ klesala a ekonomická výkonnost vyjádřená pomocí vybraného „ekonomického dobra“ stoupala. Environmentálním „zlem“ může být velikost vypouštění [[Emisí]], produkce odpadů, spotřeby surovin a energie, objemy automobilové dopravy a. j. tedy obecně environmentální indikátor vyjadřující [[zátěž životního prostředí]], „ekonomickým dobrem“ bývá nejčastěji indikátor hrubého domácího produktu ([[HDP]]), který je zde brán jako indikátor kvality života. 

 

                                                                                                     Graf rozdvojení trendů.[[Image:Decoupling.JPG|frame|center]]

 

               

== Rozdvojení trendů ==

Rozdvojení křivek zátěže životního prostředí a ekonomického výkonu je relativní nebo absolutní. Při relativním decouplingu klesá vypouštěné znečištění na jednotku HDP (nebo spotřeba surovin, výkony dopravy atd.), v absolutních hodnotách však vypouštěné znečištění neustále roste. Při absolutním decouplingu dochází k růstu HDP a k absolutnímu poklesu vypouštěného znečištění. Cílem je dosáhnout absolutního decouplingu, protože celková zátěž životního prostředí závisí na absolutních hodnotách vypouštěného znečištění. Environmentální indikátory bývají často uspořádány do formálního rámce [[OECD]] (Organizace pro Hospodářské spolupráce a rozvoj):

„hnací síla – tlak – stav – dopad – odpověď“ (driving force – pressure – state – impact – response), který vyjadřuje kauzální závislost jevů. 

Příklad: potřeba zvýšit výkon ocelárny (hnací síla), se odráží na zvýšení spotřeby surovin (uhlí) a také emisi do ovzduší (tlak), což má za důsledek snižování surovin a kvality ovzduší v okolí (stav). Špatná kvalita ovzduší působí negativně na lidské zdraví (dopad), proto v některých případech dochází k regulaci (odpověď). Mluvíme-li o decouplingu, popisujeme vzájemný vztah mezi indikátory hnacích sil (ekonomické dobro, to co chceme, aby se zvyšovalo) a indikátory tlaku (environmentální zlo). Jedním ze způsobů, jak vyjádřit decoupling, je vynést do jednoho grafu v časové řadě hodnoty indikátoru, který charakterizuje zátěž životního prostředí a časový průběh indikátoru ekonomické výkonnosti. Hodnoty jsou zpravidla indexovány, to znamená, že vybraným veličinám je pro určitý výchozí rok přiřazena hodnota 100 a pro přištý roky se vynáší procentuální změna zaznamenaná oproti této hodnotě. Při tomto vyjádření dobře poznáme, jaký je vývoj obou sledovaných indikátorů, odkdy dochází k decouplingu (nastává výše zmiňované rozevírání nůžek mezi  vynesenými křivkami) a je-li decoupling absolutní či relativní.

== Koeficient decouplingu ==

Další způsob, jak vyjádřit oddělení křivek zátěže životního prostředí a ekonomického výkonnosti, je pomocí koeficientu decouplingu (Kdec), který je definován:

Kdec = 1 – (indikátor zátěže ŽP/indikátor ekonomické výkonnosti) konec období / (indikátor zátěže ŽP/indikátor ekonomické výkonnosti)začátek období K decouplingu dochází tehdy, je-li hodnota Kdec větší než 0. Maximální hodnota koeficientu je rovna 1 – v tomto případě dosahuje indikátor zátěže životního prostředí nulové hodnoty (OECD, 2002). Decoupling je možné vyjádřit také prostřednictvím ekologické efektivity. V takovém případě se do grafu vynese jedna řada hodnot, které vyjadřují časový vývoj podílu indikátoru zátěže životního prostředí a indikátoru ekonomické výkonnosti (tzv. ekologická náročnost), respektive podílu indikátoru ekonomické výkonnosti a indikátoru zátěže životního prostředí (tzv. ekologická produktivita). Tento podíl může být vyjádřen v absolutních hodnotách nebo jako index. Cílem je ukázat, zda klesá ekologická náročnost (či stoupá ekologická produktivita), tedy dochází-li na jednotku HDP k poklesu zátěže životního prostředí. Při tomto vyjádření není patrné, dochází-li k absolutnímu či relativnímu decouplingu, ani jaký je vývoj jednotlivých indikátorů.

 

                                                                      

 

                                                           

 

----

Decoupling

2010-05-02T12:13:27Z

Oleguta:

= Definice =

Decoupling – rozdvojení trendů. Oddělení křivek zátěže životního prostředí a ekonomického výkonu. V souvislosti se stoupající zátěží životního prostředí se v posledních letech dostává do popředí otázka decouplingu nebo rozdvojení trendů. Někteří lidé tvrdí, že pojem „decoupling“ se bude používat tak často jako třeba pojem "[[Globalizace]]"

----

== Cíl decouplingu ==

Cílem decouplingu je dosáhnout toho, aby zátěž životního prostředí vyjádřená prostřednictvím vybraného „environmentálního zla“ klesala a ekonomická výkonnost vyjádřená pomocí vybraného „ekonomického dobra“ stoupala. Environmentálním „zlem“ může být velikost vypouštění [[Emisí]], produkce odpadů, spotřeby surovin a energie, objemy automobilové dopravy a. j. tedy obecně environmentální indikátor vyjadřující zátěž životního prostředí, „ekonomickým dobrem“ bývá nejčastěji indikátor hrubého domácího produktu ([[HDP]]), který je zde brán jako indikátor kvality života. 

 

                                                                                                     Graf rozdvojení trendů.[[Image:Decoupling.JPG|frame|center]]

 

               

== Rozdvojení trendů ==

Rozdvojení křivek zátěže životního prostředí a ekonomického výkonu je relativní nebo absolutní. Při relativním decouplingu klesá vypouštěné znečištění na jednotku HDP (nebo spotřeba surovin, výkony dopravy atd.), v absolutních hodnotách však vypouštěné znečištění neustále roste. Při absolutním decouplingu dochází k růstu HDP a k absolutnímu poklesu vypouštěného znečištění. Cílem je dosáhnout absolutního decouplingu, protože celková zátěž životního prostředí závisí na absolutních hodnotách vypouštěného znečištění. Environmentální indikátory bývají často uspořádány do formálního rámce [[OECD]] (Organizace pro Hospodářské spolupráce a rozvoj):

„hnací síla – tlak – stav – dopad – odpověď“ (driving force – pressure – state – impact – response), který vyjadřuje kauzální závislost jevů. 

Příklad: potřeba zvýšit výkon ocelárny (hnací síla), se odráží na zvýšení spotřeby surovin (uhlí) a také emisi do ovzduší (tlak), což má za důsledek snižování surovin a kvality ovzduší v okolí (stav). Špatná kvalita ovzduší působí negativně na lidské zdraví (dopad), proto v některých případech dochází k regulaci (odpověď). Mluvíme-li o decouplingu, popisujeme vzájemný vztah mezi indikátory hnacích sil (ekonomické dobro, to co chceme, aby se zvyšovalo) a indikátory tlaku (environmentální zlo). Jedním ze způsobů, jak vyjádřit decoupling, je vynést do jednoho grafu v časové řadě hodnoty indikátoru, který charakterizuje zátěž životního prostředí a časový průběh indikátoru ekonomické výkonnosti. Hodnoty jsou zpravidla indexovány, to znamená, že vybraným veličinám je pro určitý výchozí rok přiřazena hodnota 100 a pro přištý roky se vynáší procentuální změna zaznamenaná oproti této hodnotě. Při tomto vyjádření dobře poznáme, jaký je vývoj obou sledovaných indikátorů, odkdy dochází k decouplingu (nastává výše zmiňované rozevírání nůžek mezi  vynesenými křivkami) a je-li decoupling absolutní či relativní.

== Koeficient decouplingu ==

Další způsob, jak vyjádřit oddělení křivek zátěže životního prostředí a ekonomického výkonnosti, je pomocí koeficientu decouplingu (Kdec), který je definován:

Kdec = 1 – (indikátor zátěže ŽP/indikátor ekonomické výkonnosti) konec období / (indikátor zátěže ŽP/indikátor ekonomické výkonnosti)začátek období K decouplingu dochází tehdy, je-li hodnota Kdec větší než 0. Maximální hodnota koeficientu je rovna 1 – v tomto případě dosahuje indikátor zátěže životního prostředí nulové hodnoty (OECD, 2002). Decoupling je možné vyjádřit také prostřednictvím ekologické efektivity. V takovém případě se do grafu vynese jedna řada hodnot, které vyjadřují časový vývoj podílu indikátoru zátěže životního prostředí a indikátoru ekonomické výkonnosti (tzv. ekologická náročnost), respektive podílu indikátoru ekonomické výkonnosti a indikátoru zátěže životního prostředí (tzv. ekologická produktivita). Tento podíl může být vyjádřen v absolutních hodnotách nebo jako index. Cílem je ukázat, zda klesá ekologická náročnost (či stoupá ekologická produktivita), tedy dochází-li na jednotku HDP k poklesu zátěže životního prostředí. Při tomto vyjádření není patrné, dochází-li k absolutnímu či relativnímu decouplingu, ani jaký je vývoj jednotlivých indikátorů.

 

                                                                      

 

                                                           

 

----

Decoupling

2010-05-02T12:13:11Z

Oleguta:

= Definice =

Decoupling – rozdvojení trendů. Oddělení křivek zátěže životního prostředí a ekonomického výkonu. V souvislosti se stoupající zátěží životního prostředí se v posledních letech dostává do popředí otázka decouplingu nebo rozdvojení trendů. Někteří lidé tvrdí, že pojem „decoupling“ se bude používat tak často jako třeba pojem "[[Globalizace]]"

----

== Cíl decouplingu ==

Cílem decouplingu je dosáhnout toho, aby zátěž životního prostředí vyjádřená prostřednictvím vybraného „environmentálního zla“ klesala a ekonomická výkonnost vyjádřená pomocí vybraného „ekonomického dobra“ stoupala. Environmentálním „zlem“ může být velikost vypouštění [[Emisí]], produkce odpadů, spotřeby surovin a energie, objemy automobilové dopravy a. j. tedy obecně environmentální indikátor vyjadřující zátěž životního prostředí, „ekonomickým dobrem“ bývá nejčastěji indikátor hrubého domácího produktu ([[HDP]]), který je zde brán jako indikátor kvality života. 

 

                                                                  Graf rozdvojení trendů.[[Image:Decoupling.JPG|frame|center]]

 

               

== Rozdvojení trendů ==

Rozdvojení křivek zátěže životního prostředí a ekonomického výkonu je relativní nebo absolutní. Při relativním decouplingu klesá vypouštěné znečištění na jednotku HDP (nebo spotřeba surovin, výkony dopravy atd.), v absolutních hodnotách však vypouštěné znečištění neustále roste. Při absolutním decouplingu dochází k růstu HDP a k absolutnímu poklesu vypouštěného znečištění. Cílem je dosáhnout absolutního decouplingu, protože celková zátěž životního prostředí závisí na absolutních hodnotách vypouštěného znečištění. Environmentální indikátory bývají často uspořádány do formálního rámce [[OECD]] (Organizace pro Hospodářské spolupráce a rozvoj):

„hnací síla – tlak – stav – dopad – odpověď“ (driving force – pressure – state – impact – response), který vyjadřuje kauzální závislost jevů. 

Příklad: potřeba zvýšit výkon ocelárny (hnací síla), se odráží na zvýšení spotřeby surovin (uhlí) a také emisi do ovzduší (tlak), což má za důsledek snižování surovin a kvality ovzduší v okolí (stav). Špatná kvalita ovzduší působí negativně na lidské zdraví (dopad), proto v některých případech dochází k regulaci (odpověď). Mluvíme-li o decouplingu, popisujeme vzájemný vztah mezi indikátory hnacích sil (ekonomické dobro, to co chceme, aby se zvyšovalo) a indikátory tlaku (environmentální zlo). Jedním ze způsobů, jak vyjádřit decoupling, je vynést do jednoho grafu v časové řadě hodnoty indikátoru, který charakterizuje zátěž životního prostředí a časový průběh indikátoru ekonomické výkonnosti. Hodnoty jsou zpravidla indexovány, to znamená, že vybraným veličinám je pro určitý výchozí rok přiřazena hodnota 100 a pro přištý roky se vynáší procentuální změna zaznamenaná oproti této hodnotě. Při tomto vyjádření dobře poznáme, jaký je vývoj obou sledovaných indikátorů, odkdy dochází k decouplingu (nastává výše zmiňované rozevírání nůžek mezi  vynesenými křivkami) a je-li decoupling absolutní či relativní.

== Koeficient decouplingu ==

Další způsob, jak vyjádřit oddělení křivek zátěže životního prostředí a ekonomického výkonnosti, je pomocí koeficientu decouplingu (Kdec), který je definován:

Kdec = 1 – (indikátor zátěže ŽP/indikátor ekonomické výkonnosti) konec období / (indikátor zátěže ŽP/indikátor ekonomické výkonnosti)začátek období K decouplingu dochází tehdy, je-li hodnota Kdec větší než 0. Maximální hodnota koeficientu je rovna 1 – v tomto případě dosahuje indikátor zátěže životního prostředí nulové hodnoty (OECD, 2002). Decoupling je možné vyjádřit také prostřednictvím ekologické efektivity. V takovém případě se do grafu vynese jedna řada hodnot, které vyjadřují časový vývoj podílu indikátoru zátěže životního prostředí a indikátoru ekonomické výkonnosti (tzv. ekologická náročnost), respektive podílu indikátoru ekonomické výkonnosti a indikátoru zátěže životního prostředí (tzv. ekologická produktivita). Tento podíl může být vyjádřen v absolutních hodnotách nebo jako index. Cílem je ukázat, zda klesá ekologická náročnost (či stoupá ekologická produktivita), tedy dochází-li na jednotku HDP k poklesu zátěže životního prostředí. Při tomto vyjádření není patrné, dochází-li k absolutnímu či relativnímu decouplingu, ani jaký je vývoj jednotlivých indikátorů.

 

                                                                      

 

                                                           

 

----

Decoupling

2010-05-02T12:12:41Z

Oleguta:

= Definice =

Decoupling – rozdvojení trendů. Oddělení křivek zátěže životního prostředí a ekonomického výkonu. V souvislosti se stoupající zátěží životního prostředí se v posledních letech dostává do popředí otázka decouplingu nebo rozdvojení trendů. Někteří lidé tvrdí, že pojem „decoupling“ se bude používat tak často jako třeba pojem "[[Globalizace]]"

----

== Cíl decouplingu ==

Cílem decouplingu je dosáhnout toho, aby zátěž životního prostředí vyjádřená prostřednictvím vybraného „environmentálního zla“ klesala a ekonomická výkonnost vyjádřená pomocí vybraného „ekonomického dobra“ stoupala. Environmentálním „zlem“ může být velikost vypouštění [[Emisí]], produkce odpadů, spotřeby surovin a energie, objemy automobilové dopravy a. j. tedy obecně environmentální indikátor vyjadřující zátěž životního prostředí, „ekonomickým dobrem“ bývá nejčastěji indikátor hrubého domácího produktu ([[HDP]]), který je zde brán jako indikátor kvality života. 

 

 Graf rozdvojení trendů.[[Image:Decoupling.JPG|frame|center]]

 

               

== Rozdvojení trendů ==

Rozdvojení křivek zátěže životního prostředí a ekonomického výkonu je relativní nebo absolutní. Při relativním decouplingu klesá vypouštěné znečištění na jednotku HDP (nebo spotřeba surovin, výkony dopravy atd.), v absolutních hodnotách však vypouštěné znečištění neustále roste. Při absolutním decouplingu dochází k růstu HDP a k absolutnímu poklesu vypouštěného znečištění. Cílem je dosáhnout absolutního decouplingu, protože celková zátěž životního prostředí závisí na absolutních hodnotách vypouštěného znečištění. Environmentální indikátory bývají často uspořádány do formálního rámce [[OECD]] (Organizace pro Hospodářské spolupráce a rozvoj):

„hnací síla – tlak – stav – dopad – odpověď“ (driving force – pressure – state – impact – response), který vyjadřuje kauzální závislost jevů. 

Příklad: potřeba zvýšit výkon ocelárny (hnací síla), se odráží na zvýšení spotřeby surovin (uhlí) a také emisi do ovzduší (tlak), což má za důsledek snižování surovin a kvality ovzduší v okolí (stav). Špatná kvalita ovzduší působí negativně na lidské zdraví (dopad), proto v některých případech dochází k regulaci (odpověď). Mluvíme-li o decouplingu, popisujeme vzájemný vztah mezi indikátory hnacích sil (ekonomické dobro, to co chceme, aby se zvyšovalo) a indikátory tlaku (environmentální zlo). Jedním ze způsobů, jak vyjádřit decoupling, je vynést do jednoho grafu v časové řadě hodnoty indikátoru, který charakterizuje zátěž životního prostředí a časový průběh indikátoru ekonomické výkonnosti. Hodnoty jsou zpravidla indexovány, to znamená, že vybraným veličinám je pro určitý výchozí rok přiřazena hodnota 100 a pro přištý roky se vynáší procentuální změna zaznamenaná oproti této hodnotě. Při tomto vyjádření dobře poznáme, jaký je vývoj obou sledovaných indikátorů, odkdy dochází k decouplingu (nastává výše zmiňované rozevírání nůžek mezi  vynesenými křivkami) a je-li decoupling absolutní či relativní.

== Koeficient decouplingu ==

Další způsob, jak vyjádřit oddělení křivek zátěže životního prostředí a ekonomického výkonnosti, je pomocí koeficientu decouplingu (Kdec), který je definován:

Kdec = 1 – (indikátor zátěže ŽP/indikátor ekonomické výkonnosti) konec období / (indikátor zátěže ŽP/indikátor ekonomické výkonnosti)začátek období K decouplingu dochází tehdy, je-li hodnota Kdec větší než 0. Maximální hodnota koeficientu je rovna 1 – v tomto případě dosahuje indikátor zátěže životního prostředí nulové hodnoty (OECD, 2002). Decoupling je možné vyjádřit také prostřednictvím ekologické efektivity. V takovém případě se do grafu vynese jedna řada hodnot, které vyjadřují časový vývoj podílu indikátoru zátěže životního prostředí a indikátoru ekonomické výkonnosti (tzv. ekologická náročnost), respektive podílu indikátoru ekonomické výkonnosti a indikátoru zátěže životního prostředí (tzv. ekologická produktivita). Tento podíl může být vyjádřen v absolutních hodnotách nebo jako index. Cílem je ukázat, zda klesá ekologická náročnost (či stoupá ekologická produktivita), tedy dochází-li na jednotku HDP k poklesu zátěže životního prostředí. Při tomto vyjádření není patrné, dochází-li k absolutnímu či relativnímu decouplingu, ani jaký je vývoj jednotlivých indikátorů.

 

                                                                      

 

                                                           

 

----

Decoupling

2010-05-02T12:12:29Z

Oleguta:

= Definice =

Decoupling – rozdvojení trendů. Oddělení křivek zátěže životního prostředí a ekonomického výkonu. V souvislosti se stoupající zátěží životního prostředí se v posledních letech dostává do popředí otázka decouplingu nebo rozdvojení trendů. Někteří lidé tvrdí, že pojem „decoupling“ se bude používat tak často jako třeba pojem "[[Globalizace]]"

----

== Cíl decouplingu ==

Cílem decouplingu je dosáhnout toho, aby zátěž životního prostředí vyjádřená prostřednictvím vybraného „environmentálního zla“ klesala a ekonomická výkonnost vyjádřená pomocí vybraného „ekonomického dobra“ stoupala. Environmentálním „zlem“ může být velikost vypouštění [[Emisí]], produkce odpadů, spotřeby surovin a energie, objemy automobilové dopravy a. j. tedy obecně environmentální indikátor vyjadřující zátěž životního prostředí, „ekonomickým dobrem“ bývá nejčastěji indikátor hrubého domácího produktu ([[HDP]]), který je zde brán jako indikátor kvality života. 

 

 Graf rozdvojení trendů.[[Image:Decoupling.JPG|frame|center]]

 

               

== Rozdvojení trendů ==

Rozdvojení křivek zátěže životního prostředí a ekonomického výkonu je relativní nebo absolutní. Při relativním decouplingu klesá vypouštěné znečištění na jednotku HDP (nebo spotřeba surovin, výkony dopravy atd.), v absolutních hodnotách však vypouštěné znečištění neustále roste. Při absolutním decouplingu dochází k růstu HDP a k absolutnímu poklesu vypouštěného znečištění. Cílem je dosáhnout absolutního decouplingu, protože celková zátěž životního prostředí závisí na absolutních hodnotách vypouštěného znečištění. Environmentální indikátory bývají často uspořádány do formálního rámce [[OECD]] (Organizace pro Hospodářské spolupráce a rozvoj):

„hnací síla – tlak – stav – dopad – odpověď“ (driving force – pressure – state – impact – response), který vyjadřuje kauzální závislost jevů. 

Příklad: potřeba zvýšit výkon ocelárny (hnací síla), se odráží na zvýšení spotřeby surovin (uhlí) a také emisi do ovzduší (tlak), což má za důsledek snižování surovin a kvality ovzduší v okolí (stav). Špatná kvalita ovzduší působí negativně na lidské zdraví (dopad), proto v některých případech dochází k regulaci (odpověď). Mluvíme-li o decouplingu, popisujeme vzájemný vztah mezi indikátory hnacích sil (ekonomické dobro, to co chceme, aby se zvyšovalo) a indikátory tlaku (environmentální zlo). Jedním ze způsobů, jak vyjádřit decoupling, je vynést do jednoho grafu v časové řadě hodnoty indikátoru, který charakterizuje zátěž životního prostředí a časový průběh indikátoru ekonomické výkonnosti. Hodnoty jsou zpravidla indexovány, to znamená, že vybraným veličinám je pro určitý výchozí rok přiřazena hodnota 100 a pro přištý roky se vynáší procentuální změna zaznamenaná oproti této hodnotě. Při tomto vyjádření dobře poznáme, jaký je vývoj obou sledovaných indikátorů, odkdy dochází k decouplingu (nastává výše zmiňované rozevírání nůžek mezi  vynesenými křivkami) a je-li decoupling absolutní či relativní.

== Koeficient decouplingu ==

Další způsob, jak vyjádřit oddělení křivek zátěže životního prostředí a ekonomického výkonnosti, je pomocí koeficientu decouplingu (Kdec), který je definován:

Kdec = 1 – (indikátor zátěže ŽP/indikátor ekonomické výkonnosti) konec období / (indikátor zátěže ŽP/indikátor ekonomické výkonnosti)začátek období K decouplingu dochází tehdy, je-li hodnota Kdec větší než 0. Maximální hodnota koeficientu je rovna 1 – v tomto případě dosahuje indikátor zátěže životního prostředí nulové hodnoty (OECD, 2002). Decoupling je možné vyjádřit také prostřednictvím ekologické efektivity. V takovém případě se do grafu vynese jedna řada hodnot, které vyjadřují časový vývoj podílu indikátoru zátěže životního prostředí a indikátoru ekonomické výkonnosti (tzv. ekologická náročnost), respektive podílu indikátoru ekonomické výkonnosti a indikátoru zátěže životního prostředí (tzv. ekologická produktivita). Tento podíl může být vyjádřen v absolutních hodnotách nebo jako index. Cílem je ukázat, zda klesá ekologická náročnost (či stoupá ekologická produktivita), tedy dochází-li na jednotku HDP k poklesu zátěže životního prostředí. Při tomto vyjádření není patrné, dochází-li k absolutnímu či relativnímu decouplingu, ani jaký je vývoj jednotlivých indikátorů.

 

                                                                      

 

                                                           

 

----

Decoupling

2010-05-02T12:11:46Z

Oleguta:

= Definice =

Decoupling – rozdvojení trendů. Oddělení křivek zátěže životního prostředí a ekonomického výkonu. V souvislosti se stoupající zátěží životního prostředí se v posledních letech dostává do popředí otázka decouplingu nebo rozdvojení trendů. Někteří lidé tvrdí, že pojem „decoupling“ se bude používat tak často jako třeba pojem "[[Globalizace]]"

----

== Cíl decouplingu ==

Cílem decouplingu je dosáhnout toho, aby zátěž životního prostředí vyjádřená prostřednictvím vybraného „environmentálního zla“ klesala a ekonomická výkonnost vyjádřená pomocí vybraného „ekonomického dobra“ stoupala. Environmentálním „zlem“ může být velikost vypouštění [[Emisí]], produkce odpadů, spotřeby surovin a energie, objemy automobilové dopravy a. j. tedy obecně environmentální indikátor vyjadřující zátěž životního prostředí, „ekonomickým dobrem“ bývá nejčastěji indikátor hrubého domácího produktu ([[HDP]]), který je zde brán jako indikátor kvality života. 

 

 [[Image:Decoupling.JPG|frame|center]]

 

               

== Rozdvojení trendů ==

Rozdvojení křivek zátěže životního prostředí a ekonomického výkonu je relativní nebo absolutní. Při relativním decouplingu klesá vypouštěné znečištění na jednotku HDP (nebo spotřeba surovin, výkony dopravy atd.), v absolutních hodnotách však vypouštěné znečištění neustále roste. Při absolutním decouplingu dochází k růstu HDP a k absolutnímu poklesu vypouštěného znečištění. Cílem je dosáhnout absolutního decouplingu, protože celková zátěž životního prostředí závisí na absolutních hodnotách vypouštěného znečištění. Environmentální indikátory bývají často uspořádány do formálního rámce [[OECD]] (Organizace pro Hospodářské spolupráce a rozvoj):

„hnací síla – tlak – stav – dopad – odpověď“ (driving force – pressure – state – impact – response), který vyjadřuje kauzální závislost jevů. 

Příklad: potřeba zvýšit výkon ocelárny (hnací síla), se odráží na zvýšení spotřeby surovin (uhlí) a také emisi do ovzduší (tlak), což má za důsledek snižování surovin a kvality ovzduší v okolí (stav). Špatná kvalita ovzduší působí negativně na lidské zdraví (dopad), proto v některých případech dochází k regulaci (odpověď). Mluvíme-li o decouplingu, popisujeme vzájemný vztah mezi indikátory hnacích sil (ekonomické dobro, to co chceme, aby se zvyšovalo) a indikátory tlaku (environmentální zlo). Jedním ze způsobů, jak vyjádřit decoupling, je vynést do jednoho grafu v časové řadě hodnoty indikátoru, který charakterizuje zátěž životního prostředí a časový průběh indikátoru ekonomické výkonnosti. Hodnoty jsou zpravidla indexovány, to znamená, že vybraným veličinám je pro určitý výchozí rok přiřazena hodnota 100 a pro přištý roky se vynáší procentuální změna zaznamenaná oproti této hodnotě. Při tomto vyjádření dobře poznáme, jaký je vývoj obou sledovaných indikátorů, odkdy dochází k decouplingu (nastává výše zmiňované rozevírání nůžek mezi  vynesenými křivkami) a je-li decoupling absolutní či relativní.

== Koeficient decouplingu ==

Další způsob, jak vyjádřit oddělení křivek zátěže životního prostředí a ekonomického výkonnosti, je pomocí koeficientu decouplingu (Kdec), který je definován:

Kdec = 1 – (indikátor zátěže ŽP/indikátor ekonomické výkonnosti) konec období / (indikátor zátěže ŽP/indikátor ekonomické výkonnosti)začátek období K decouplingu dochází tehdy, je-li hodnota Kdec větší než 0. Maximální hodnota koeficientu je rovna 1 – v tomto případě dosahuje indikátor zátěže životního prostředí nulové hodnoty (OECD, 2002). Decoupling je možné vyjádřit také prostřednictvím ekologické efektivity. V takovém případě se do grafu vynese jedna řada hodnot, které vyjadřují časový vývoj podílu indikátoru zátěže životního prostředí a indikátoru ekonomické výkonnosti (tzv. ekologická náročnost), respektive podílu indikátoru ekonomické výkonnosti a indikátoru zátěže životního prostředí (tzv. ekologická produktivita). Tento podíl může být vyjádřen v absolutních hodnotách nebo jako index. Cílem je ukázat, zda klesá ekologická náročnost (či stoupá ekologická produktivita), tedy dochází-li na jednotku HDP k poklesu zátěže životního prostředí. Při tomto vyjádření není patrné, dochází-li k absolutnímu či relativnímu decouplingu, ani jaký je vývoj jednotlivých indikátorů.

 

                                                                      

 

                                                           

 

----

Decoupling

2010-05-02T12:11:07Z

Oleguta:

= Definice =

Decoupling – rozdvojení trendů. Oddělení křivek zátěže životního prostředí a ekonomického výkonu. V souvislosti se stoupající zátěží životního prostředí se v posledních letech dostává do popředí otázka decouplingu nebo rozdvojení trendů. Někteří lidé tvrdí, že pojem „decoupling“ se bude používat tak často jako třeba pojem "[[Globalizace]]"

----

== Cíl decouplingu ==

Cílem decouplingu je dosáhnout toho, aby zátěž životního prostředí vyjádřená prostřednictvím vybraného „environmentálního zla“ klesala a ekonomická výkonnost vyjádřená pomocí vybraného „ekonomického dobra“ stoupala. Environmentálním „zlem“ může být velikost vypouštění [[Emisí]], produkce odpadů, spotřeby surovin a energie, objemy automobilové dopravy a. j. tedy obecně environmentální indikátor vyjadřující zátěž životního prostředí, „ekonomickým dobrem“ bývá nejčastěji indikátor hrubého domácího produktu ([[HDP]]), který je zde brán jako indikátor kvality života. 

 

 [[Image:Decoupling.JPG|frame|center]]

 

               

== Rozdvojení trendů ==

Rozdvojení křivek zátěže životního prostředí a ekonomického výkonu je relativní nebo absolutní. Při relativním decouplingu klesá vypouštěné znečištění na jednotku HDP (nebo spotřeba surovin, výkony dopravy atd.), v absolutních hodnotách však vypouštěné znečištění neustále roste. Při absolutním decouplingu dochází k růstu HDP a k absolutnímu poklesu vypouštěného znečištění. Cílem je dosáhnout absolutního decouplingu, protože celková zátěž životního prostředí závisí na absolutních hodnotách vypouštěného znečištění. Environmentální indikátory bývají často uspořádány do formálního rámce [[OECD]] (Organizace pro Hospodářské spolupráce a rozvoj):

„hnací síla – tlak – stav – dopad – odpověď“ (driving force – pressure – state – impact – response), který vyjadřuje kauzální závislost jevů. 

Příklad: potřeba zvýšit výkon ocelárny (hnací síla), se odráží na zvýšení spotřeby surovin (uhlí) a také emisi do ovzduší (tlak), což má za důsledek snižování surovin a kvality ovzduší v okolí (stav). Špatná kvalita ovzduší působí negativně na lidské zdraví (dopad), proto v některých případech dochází k regulaci (odpověď). Mluvíme-li o decouplingu, popisujeme vzájemný vztah mezi indikátory hnacích sil (ekonomické dobro, to co chceme, aby se zvyšovalo) a indikátory tlaku (environmentální zlo). Jedním ze způsobů, jak vyjádřit decoupling, je vynést do jednoho grafu v časové řadě hodnoty indikátoru, který charakterizuje zátěž životního prostředí a časový průběh indikátoru ekonomické výkonnosti. Hodnoty jsou zpravidla indexovány, to znamená, že vybraným veličinám je pro určitý výchozí rok přiřazena hodnota 100 a pro přištý roky se vynáší procentuální změna zaznamenaná oproti této hodnotě. Při tomto vyjádření dobře poznáme, jaký je vývoj obou sledovaných indikátorů, odkdy dochází k decouplingu (nastává výše zmiňované rozevírání nůžek mezi  vynesenými křivkami) a je-li decoupling absolutní či relativní.

== Koeficient decouplingu ==

Další způsob, jak vyjádřit oddělení křivek zátěže životního prostředí a ekonomického výkonnosti, je pomocí koeficientu decouplingu (Kdec), který je definován:

Kdec = 1 – (indikátor zátěže ŽP/indikátor ekonomické výkonnosti) konec období / (indikátor zátěže ŽP/indikátor ekonomické výkonnosti)začátek období K decouplingu dochází tehdy, je-li hodnota Kdec větší než 0. Maximální hodnota koeficientu je rovna 1 – v tomto případě dosahuje indikátor zátěže životního prostředí nulové hodnoty (OECD, 2002). Decoupling je možné vyjádřit také prostřednictvím ekologické efektivity. V takovém případě se do grafu vynese jedna řada hodnot, které vyjadřují časový vývoj podílu indikátoru zátěže životního prostředí a indikátoru ekonomické výkonnosti (tzv. ekologická náročnost), respektive podílu indikátoru ekonomické výkonnosti a indikátoru zátěže životního prostředí (tzv. ekologická produktivita). Tento podíl může být vyjádřen v absolutních hodnotách nebo jako index. Cílem je ukázat, zda klesá ekologická náročnost (či stoupá ekologická produktivita), tedy dochází-li na jednotku HDP k poklesu zátěže životního prostředí. Při tomto vyjádření není patrné, dochází-li k absolutnímu či relativnímu decouplingu, ani jaký je vývoj jednotlivých indikátorů

 

                                                                      

 

                                                           

 

----

Poplatky za znečišťování životního prostředí

2010-05-02T12:02:13Z

Oleguta:

----

= '''Úvod''' =

V současné době otázka [[Ekologie|ekologie]] je velmi aktuální a důležitá. Provádí se celá řada opatření na podporu a ochranu životního prostředí, její očištění a budování šetrného a ekonomického chování lidí k přírodě. Dnes lze jmenovat několik nástrojů pro ochranu životního prostředí, které pomáhají uplatňovat šetrnější přístup k životnímu prostředí:<ref>Aktivní evropský občan [online]. 2001-2010 [cit. 2010-04-30]. Nástroje ochrany životního prostředí . Dostupné z WWW: http://www.cpkp.cz/evropskyobcan/manual/nastroje.htm</ref>

*[[Normativní nástroje]] (právní, administrativní)
*[[Ekonomické nástroje]]
*[[Dobrovolné nástroje ochrany životního prostředí|Dobrovolné]] (měkké)
*[[Informační nástroje ochrany životního prostředí|Informační]]
*[[Institucionální nástroje ochrany životního prostředí|Institucionální]]

Každý [[Znečišťovatel|znečišťovatel]] je povinen platit [[Poplatek|poplatky]] za znečišťování životního prostředí, které jsou úměrné množství emitovaných škodlivin. Poplatky za znečišťování životního prostředí patří mezi nejefektivnější [[Nástroje politiky životního prostředí|ekonomické nástroje státní politiky životního prostředí]] České republiky. Jsou to poplatky placené podle jednotlivých zákonů na ochranu životního prostředí a hlavně platby postihující znečišťování životního prostředí a ohrožování zdraví a život lidí, zvířat a rostlinstva v důsledku lidské činnosti. V případě překročení [[Emisní limit|emisních limitů]] platí znečišťovatel navíc ještě pokutu. Poplatky přispívá k promítnutí negativních [[Externality|externalit]] do nákladů původců. Poplatky naplňují zásadu „znečišťovatel platí“ a zároveň přispívají ke snižování množství škodlivin uvolňovaných do životního prostředí (nižší množství vypouštěných látek znamená nižší platbu). V České republice má používání poplatků za znečišťování životního prostředí již dlouhou tradici. Například poplatky za znečišťování ovzduší byly v České republice zavedeny již zákonem č.35/1967 sb., o opatřeních proti [[Znečištění a ochrana ovzduší|znečišťování ovzduší]].<ref>PARLAMENT. LexDATA. C.H.BECK [online]. 2002-2007 [cit. 2010-04-30]. Zákon o ochraně ovzduší před znečišťujícími látkami (zákon o ovzduší). Dostupné z WWW:http://www.lexdata.cz/lexdata/sb_free.nsf/c12571d20046a0b20000000000000000/c12571d20046a0b2c12566d40073a920?OpenDocument&amp;amp;amp;</ref> Poplatky za znečišťování by měly být dostatečně vysoké, aby nutily znečišťovatele vybudovat a hlavně provozovat filtrační zařízení. Stanovení výše poplatků za znečišťování není snadná záležitost a opět by se mělo vycházet ze skutečných výrobních nákladů a dosahovaných zisků znečišťovatelů.  Znečišťovatel může snížit produkci škodlivin i jinými prostředky, např. výměnou staré výrobní technologie za novou, která znečišťuje životní prostředí jen minimálně. Stanovení správné výše poplatků je časově a finančně náročné. Ekonomická efektivnost metody poplatky za znečišťování je daleko vyšší než u metody emisní limity.<ref>NEUŽIL, Ing. Martin . MŽP ČR [online].[cit. 2010-05-01]. Legislativa a životní prostředí. Dostupné z WWW:http://www.mzp.cz/osv/edice.nsf/AA54B8AF1F813BD7C1256FC00040D54E/$file/e-0401.htm</ref> 

Od obecných daní se poplatky v ochraně životního prostředí liší zejména svým rozpočtovým určením, neboť výnos z těchto poplatků je používán buď na nápravu některých škod na životním prostředí (např. u úhrad podle horního zákona) nebo na podporu ekologicky příznivých projektů, a to zejména formou dotací a půjček ze [[Státní fond životního prostředí|Státního fondu životního prostředí]]. Druhy poplatků za znečišťování životního prostředí mohou být následující:<ref>MŽP ČR [online]. 2008 [cit. 2010-05-01]. Poplatky. Dostupné z WWW:http://www.mzp.cz/cz/poplatky</ref>

*V oblasti ochrany [[Ovzduší|ovzduší]] jsou zavedeny poplatky za znečišťování ovzduší, které platí provozovatelé zdrojů znečišťování.
*Pro ochranu ozonové vrstvy země byl zaveden poplatek za výrobu a dovoz regulovaných látek, které poškozují ozonovou vrstvu a výrobků, které je obsahují.
*K ochraně vod slouží platba za odebrané množství podzemní vody, poplatek za vypouštění odpadních vod do vod povrchových, poplatek za povolené vypouštění odpadních vod do vod podzemních a platba k úhradě správy vodních toků a správy povodí.
*V oblasti [[Odpady|odpadů]] jsou zavedeny poplatky za uložení odpadů na skládky, poplatek za komunální odpad, poplatek za provoz systému shromažďování, sběru, přepravy, třídění, využívání a odstraňování komunálních odpadů, poplatek na podporu sběru, zpracování, využití a odstranění vybraných autovraků a registrační a evidenční poplatek podle zákona o obalech.

Každý znečišťovatel musí mít počet jednotek znečištění, který odpovídá množství emitovaných škodlivin. Orgány státní správy vydají pro každou oblast státu pouze omezený počet jednotek znečištění v závislosti na současné úrovni znečištění životního prostředí, a tím i jeho schopnosti rozptylovat a pohlcovat škodliviny. Jednotliví znečišťovatelé si pak kupují povolené jednotky znečištění. Vzniká trh s povolenými jednotkami znečištění. Jejich počáteční cena je určena obdobně jako u poplatků za znečišťování orgány státní správy (první přiblížení ke skutečné ceně). Aktuální cena jednotek znečištění se řídí zákonem nabídky a poptávky. Např. výrobci, kteří používají moderní bezodpadové technologie, si nakoupí určité množství jednotek znečištění. Pro vlastní potřebu pak použijí pouze část a zbylou část prodají za vyšší cenu výrobcům, kteří používají zastaralé výrobní technologie produkující velké množství odpadů. Výše popsaný model zajišťuje vysokou efektivnost vložených prostředků, neboť výrazně snižuje náklady na chod orgánů státní správy, neboť trh si sám určí správnou cenu jednotky znečištění.<ref>MŽP ČR [online]. 2008 [cit. 2010-05-01]. Poplatky. Dostupné z WWW:http://www.mzp.cz/cz/poplatky</ref> 

= '''Ovzduší''' =

=== Poplatky za znečišťování ovzduší ===

O výši poplatku [[Provozovatel|provozovatelů]] zvláště velkých a velkých [[Stacionární zdroj|stacionárních zdrojů]] podle tohoto zákonu č.86/2002 Sb, § 19 rozhoduje krajský úřad a poplatek vybírá a vymáhá [[Celní úřad]] příslušný podle místa stacionárního zdroje a v případě Prahy celní úřad příslušný podle sídla orgánu ochrany ovzduší na území hlavního města Prahy. Údaje na vyžádání poskytuje orgán kraje ministerstvu. Poplatky jsou příjmem Státního fondu životního prostředí České republiky. Krajský úřad vede evidenci zvláště velkých a velkých stacionárních zdrojů a evidenci vyměřených poplatků za znečišťování ovzduší. O výši poplatku provozovatelů středních stacionárních zdrojů rozhodují obecní úřady obcí s rozšířenou působností. Poplatky vybírá a vymáhá celní úřad příslušný podle místa stacionárního zdroje a v případě Prahy celní úřad příslušný podle sídla orgánu ochrany ovzduší na území hlavního města Prahy. Tyto poplatky jsou příjmem Státního fondu životního prostředí České republiky. Obecní úřad obce s rozšířenou působností vede evidenci středních stacionárních zdrojů a evidenci vyměřených poplatků za znečišťování ovzduší. O výši poplatku provozovatelů malých stacionárních zdrojů rozhoduje a poplatek vybírá a vymáhá obecní úřad podle zvláštního právního předpisu. Obecní úřad vede evidenci zpoplatněných malých stacionárních zdrojů a evidenci o vyměřených poplatcích za znečišťování ovzduší. Výnosy poplatků jsou příjmem obce a musí být použity k ochraně životního prostředí. Nevyměří se poplatky, jejichž výše nedosahuje 500 Kč a poplatkovým obdobím je kalendářní rok. Poplatek se platí zpravidla [[Záloha|zálohově]].<ref>Ministerstvo životního prostředí ČR. Ministerstvo životního prostředí České republiky [online]. 2008 [cit. 2010-04-30]. Platná legislativa. Dostupné z WWW: http://www.mzp.cz/__c1256e7000424ac6.nsf/Categories?OpenView&amp;amp;amp;Start=1&amp;amp;amp;Count=30&amp;amp;amp;Expand=4.3#4.3. Zákon č. 86/2002 Sb. o ochraně ovzduší.</ref>

*Sazby poplatků za znečišťující látky produkované zvláště velkými, velkými a středními stacionárními zdroji a způsob jejich výpočtů jsou uvedeny v příloze č. 1 zákonu č.86/2002 Sb o ochraně ovzduší: 

{| style="width: 304px; height: 261px" border="1" cellspacing="1" cellpadding="1" align="center"
|-
| Znečišťující látka 
| valign="middle" align="center" | Sazba (Kč/t) 
|-
| Tuhé znečišťující látky 
| valign="middle" align="center" | 3000 
|-
| Oxid siřičitý 
| valign="middle" align="center" | 1000 
|-
| Oxidy dusíku 
| valign="middle" align="center" | 800 
|-
| Těkavé organické látky 
| valign="middle" align="center" | 2000 
|-
| Těžké kovy a jejich sloučeniny 
| valign="middle" align="center" | 20000 
|-
| Oxid uhelnatý 
| valign="middle" align="center" | 600 
|-
| Amoniak 
| valign="middle" align="center" | 1000 
|-
| Methan 
| valign="middle" align="center" | 1000 
|-
| Polycyklické aromatické uhlovodíky 
| valign="middle" align="center" | 20000 
|}

 

*[[Spalovací zdroj]] jmenovitém tepelném výkonu do 50 kW včetně není předmětem poplatku za znečišťování ovzduší. Při tepelném výkonu nad 50 kW provozovatel už je povinen hradit poplatky podle těchto sazeb: 

{| border="1" cellspacing="1" cellpadding="1" width="411" align="center"
|-
| Palivo 
| colspan="2" | Rozmezí sazeb (Kč/rok)
|-
| Jmenovitý tepelný výkon 
| valign="middle" align="center" | 50 -100 kW 
| valign="middle" align="center" | 100 -200 kW 
|-
| Topné oleje s obsahem síry do 0,2% 
| valign="middle" align="center" | 1 000 - 1 500 
| valign="middle" align="center" | 1 500 - 2 000 
|-
| Topné oleje s obsahem síry do 1% 
| valign="middle" align="center" | 1 500 - 2 500 
| valign="middle" align="center" | 2 500 - 3 000 
|-
| Jiná kapalná paliva a látky 
| valign="middle" align="center" | 6 000 - 8 000 
| valign="middle" align="center" | 8 000 – 12 000 
|-
| Černé uhlí 
| valign="middle" align="center" | 1 500 - 2 000 
| valign="middle" align="center" | 2 000 - 3 000 
|-
| Hnědé uhlí, palivo z hnědého uhlí 
| valign="middle" align="center" | 2 500 - 4 000 
| valign="middle" align="center" | 4 000 - 5 000 
|-
| Hnědé uhlí energetické, lignit 
| valign="middle" align="center" | 4 000 - 6 000 
| valign="middle" align="center" | 6 000 - 10 000 
|-
| Uhelné kaly, proplástky 
| valign="middle" align="center" | 10 000-20 000 
| valign="middle" align="center" | 20 000 - 40 000 
|}

 

= '''Voda''' =

=== Poplatky za odebrané množství podzemní vody ===

[[Odběratel]] je za podmínek stanovených tímto zákonem, podle § 88 povinen platit za skutečné množství odebrané podzemní vody podle účelu odběru vody. Poplatek za odebrané množství podzemní vody platí ten, kdo má povolení k odběru podzemní vody. [[Plátce]] je povinen platit za skutečné množství odebrané podzemní vody podle účelu odběru vody. Poplatek se platí za kalendářní rok a jeho sazby v Kč/m³ jsou uvedeny v příloze č. 2. zákona č. 254/2001Sb o vodách. Poplatek se neplatí za: 

*skutečný odběr podzemní vody z jednoho vodního zdroje menší nebo rovný 6000m³ za kalendářní rok,
*menší nebo rovný 500m³ v každém měsíci kalendářního roku,
*odběry povolené k účelu získání tepelné energie,
*odběry vody ke snížení znečištění podzemních vod,
*odběry vody ke snižování jejich hladiny,
*odběry vody sloužící hydraulické ochraně podzemních vod před znečištěním.

Vybírání a vymáhání poplatku vykonávají celní úřady místně příslušné podle sídla nebo bydliště jednotlivých odběratelů na základě výměrů vydaných Českou inspekcí životního prostředí; přitom postupují podle právního předpisu upravujícího správu daní a poplatků, pokud tento zákon nestanoví jinak. Pro stanovení výše záloh poplatku pro následující kalendářní rok je odběratel povinen zpracovat [[Poplatkové hlášení|poplatkové hlášení]], ve kterém sdělí svoje identifikační údaje podle právního předpisu upravujícího správu daní a poplatků a uvede skutečnosti rozhodné k výpočtu zálohy. V poplatkovém hlášení vypočte odběratel výši záloh poplatku pro následující kalendářní rok a předloží jej [[Česká inspekce žitovního prostředí|České inspekci životního prostředí]] do 15. října běžného roku. Vzor poplatkového hlášení stanoví [[Ministerstvo životního prostředí]] ve spolupráci s Ministerstvem zemědělství vyhláškou. Roční výši zálohy poplatku v poplatkovém hlášení vypočte odběratel vynásobením příslušné sazby poplatku povoleným ročním odběrem podzemní vody v m³. Odběratel je povinen do 15. února předložit České inspekci životního prostředí [[Poplatkové přiznání|poplatkové přiznání]] za uplynulý kalendářní rok, ve kterém uvede skutečnosti rozhodné k výpočtu vyrovnání poplatku. V poplatkovém přiznání vypočte odběratel roční výši poplatku za uplynulý kalendářní rok, porovná ji se zaplacenými zálohami, navrhne vyrovnání a předloží poplatkové přiznání České inspekci životního prostředí. Vzor poplatkového přiznání stanoví Ministerstvo životního prostředí ve spolupráci s Ministerstvem zemědělství vyhláškou. Roční výši poplatku v poplatkovém přiznání vypočte odběratel vynásobením příslušné sazby poplatku skutečně odebraným objemem podzemní vody za uplynulý kalendářní rok v m³. Část poplatků za odběr podzemní vody ve výši 50% je příjmem rozpočtu kraje, na jehož území se odběr podzemní vody uskutečňuje, zbytek je příjmem Státního fondu životního prostředí. Poplatky, které jsou příjmem rozpočtu kraje, mohou být použity jen na podporu výstavby a obnovy vodohospodářské infrastruktury, a to zejména pro obec, na jejímž území se odběr podzemní vody uskutečňuje, a na zřízení a doplňování zvláštního účtu podle § 42 odst. 4.<ref>Ministerstvo životního prostředí ČR. Ministerstvo životního prostředí České republiky [online]. 2008 [cit. 2010-04-30]. Platná legislativa. Dostupné z WWW: http://www.mzp.cz/__c1256e7000424ac6.nsf/Categories?OpenView&amp;amp;amp;Start=1&amp;amp;amp;Count=30&amp;amp;amp;Expand=2.3#2.3. Zákon č. 254/2001 Sb. o vodách.</ref> 

=== Poplatky za vypouštění odpadních vod do vod povrchových ===

Znečišťovatel je za podmínek stanovených v tomto zákoně, podle § 89 povinen platit poplatek za znečištění vypouštěných odpadních vod a poplatek z objemu vypouštěných odpadních vod. Poplatky se platí za jednotlivé zdroje znečišťování. Povinnost platit poplatky se nevztahuje na vypouštění: 

*minerálních vod osvědčených podle zvláštního zákona jako přírodní léčivý zdroj, pokud nebyly použity při lázeňské péči,
*přírodních minerálních vod, pokud nebyly použity při výrobě balených minerálních vod,
*vod ze [[Sanační vrty|sanačních vrtů]],
*odpadních vod z průtočného chlazení parních turbín.

Dojde-li v důsledku povodně nebo jiné přírodní katastrofy k omezení nebo přerušení provozu čistírny odpadních vod, platí znečišťovatel za období nezbytně nutné k obnovení jejího provozu poplatky ve výši odpovídající poměrné části poplatků stanovených poplatkovým výměrem za předchozí kalendářní rok. Oznámí České inspekci životního prostředí, která tyto skutečnosti prověří a zohlední v poplatkovém výměru za toto období. Poplatek za znečištění vypouštěných odpadních vod je znečišťovatel povinen platit, jestliže jím vypouštěné odpadní vody překročí v příslušném ukazateli znečištění zároveň hmotnostní a [[Koncentrační limit|koncentrační limit]] zpoplatnění a jsou uvedeny v příloze č. 2 zákonu č.254/2001 Sb o vodách: 

{| style="width: 319px; height: 83px" border="1" cellspacing="1" cellpadding="1" align="center"
|-
| valign="top" align="left" | Účel užití odebrané podzemní vody 
| valign="middle" align="center" | Sazba v Kč/m³ 
|-
| valign="top" align="left" | Pro zásobování pitnou vodou 
| valign="middle" align="center" | 2 
|-
| valign="top" align="left" | Pro zásobování pitnou vodou 
| valign="middle" align="center" | 3 
|}

Znečišťovatel povinen platit, jestliže objem jím vypouštěných odpadních vod překročí za kalendářní rok 100 000 m³. Poplatek z objemu vypouštěných odpadních vod se vypočte vynásobením objemu vypouštěných odpadních vod za kalendářní rok sazbou 0,1 Kč za 1 m³. Znečišťovatel je povinen do 15. února předložit České inspekci životního prostředí poplatkové přiznání za uplynulý kalendářní rok. V tomto přiznání znečišťovatel uvede skutečné údaje o množství ukazatelů znečištění podléhajících zpoplatnění, jejich koncentraci ve vypouštěných odpadních vodách a o objemu vypouštěných odpadních vod pro jednotlivé zdroje znečišťování a jejich výpustě. Česká inspekce životního prostředí stanoví výši poplatků za uplynulý kalendářní rok poplatkovým výměrem, který doručí znečišťovateli, příslušnému celnímu úřadu a Státnímu fondu životního prostředí České republiky do 30. dubna běžného roku.<ref>Ministerstvo životního prostředí ČR. Ministerstvo životního prostředí České republiky [online]. 2008 [cit. 2010-04-30]. Platná legislativa. Dostupné z WWW: http://www.mzp.cz/__c1256e7000424ac6.nsf/Categories?OpenView&amp;amp;amp;Start=1&amp;amp;amp;Count=30&amp;amp;amp;Expand=2.3#2.3. Zákon č. 254/2001 Sb. o vodách.</ref> 

= '''Odpady''' =

=== Poplatky za uložení odpadů ===

Podle zákona § 45 platí, že za ukládání odpadů na skládky je [[Původce|původce]] povinen platit poplatek. Dále platí, že poplatek platí i původce, který je sám provozovatelem skládky a tato skládka je na jeho vlastním pozemku. Poplatky se neplatí za ukládání odpadů jako technologického materiálu na zajištění skládky za účelem technického zabezpečení skládky v souladu se schváleným projektem a provozním řádem skládky. Technologickým materiálem není odpad, který je ukládán nad rámec projektu určujícího nezbytné množství. Ministerstvo stanoví prováděcím právním předpisem požadavky na ukládání odpadů jako technologického materiálu na zajištění skládky.

Poplatek od původce vybírá provozovatel skládky při uložení odpadů na skládku. Provozovatel skládky potvrdí původci vybrání poplatku. Provozovatel skládky odvádí vybrané poplatky příjemci poplatku vždy k poslednímu dni následujícího kalendářního měsíce a současně ho informuje o dlužných poplatcích. Pokud původce nezaplatil poplatek ve stanovené výši, uloží mu povinnost zaplatit poplatek krajský úřad, který vydal souhlas k provozování skládky, rozhodnutím na návrh příjemce poplatku. Poplatek je v rozsahu stanoveném tímto zákonem příjmem obce, na jejímž katastrálním území je skládka umístěna, a Státního fondu životního prostředí České republiky. Pokud je původcem obec a ukládá odpad na skládku, která je na jejím katastrálním území, nevybírá se od této obce základní složka poplatku. Kontrolu placení poplatků u provozovatele skládky provádí obec a krajský úřad, na jejichž katastrálním území leží skládka. Poplatky úrok z prodlení vymáhá příslušný správce daně podle katastrálního území, na kterém je skládka umístěna. Základní složka poplatku je příjmem obce, na jejímž katastrálním území skládka leží. V případě, že skládka leží na katastrálních územích několika obcí, dělí se tento příjem proporcionálně podle velikosti části skládky ležící v katastrálních územích těchto obcí. 

*Výše sazby základní a rizikové složky poplatku je stanovena v příloze č. 6 k zákonu č.254/2001 Sb o vodách 185/2001 Sb o odpadech.
*Riziková složka poplatku je příjmem Státního fondu životního prostředí.
*Odpady azbestu se zpoplatňují ve výši sazby za ukládání ostatních odpadů.

Výše sazby základní složky poplatku podle prilohy č.6: 

{| width="412" cellspacing="1" cellpadding="1" border="1" align="center" style=""
|-
| Odpady 
| valign="middle" align="center" | 2002-2004 
| valign="middle" align="center" | 2005 - 2006 
| valign="middle" align="center" | 2007 - 2008 
| valign="middle" align="center" | 2009 - 
|-
| Komunální 
| valign="middle" align="center" | 200 
| valign="middle" align="center" | 300 
| valign="middle" align="center" | 400 
| valign="middle" align="center" | 500 
|-
| Nebezpečné 
| valign="middle" align="center" | 1100 
| valign="middle" align="center" | 1200 
| valign="middle" align="center" | 1400 
| valign="middle" align="center" | 1700 
|}

Výše sazby rizikové složky poplatku: 

{| width="415" cellspacing="1" cellpadding="1" border="1" align="center" style=""
|-
| Odpady 
| valign="middle" align="center" | 2002 - 2004 
| valign="middle" align="center" | 2005 - 2006 
| valign="middle" align="center" | 2007 - 2008 
| valign="middle" align="center" | 2009 - 
|-
| Nebezpečné 
| valign="middle" align="center" | 2000 
| valign="middle" align="center" | 2500 
| valign="middle" align="center" | 3300 
| valign="middle" align="center" | 4500 
|}

 

Základem ekonomických nástrojů ochrany životního prostředí České republiky by měla být ekologická daňová reforma. Ekologická daňová reforma v České republice stále ještě nebyla zavedena do praxe. Od zavedení [[Ekologická daňová reforma|ekologické daňové reformy]] v České republice se očekává zejména snižování znečišťování životního prostředí a snížení čerpání přírodních zdrojů. Česká republika patří mezi ty evropské země, které produkují nejvíce oxidu uhličitého, který způsobuje globální změny podnebí. Vysoká produkce oxidu uhličitého je důsledkem spalování uhlí, ropy a zemního plynu v elektrárnách, autech, továrnách i jinde. Zdanění znečišťování životního prostředí motivuje průmyslové podniky k zavádění čistších technologií (technologií šetrnějších k životnímu prostředí) a k úsporám energie a surovin při výrobě.<ref>Ministerstvo životního prostředí ČR. Ministerstvo životního prostředí České republiky [online]. 2008 [cit. 2010-04-30]. Platná legislativa. Dostupné z WWW: http://www.mzp.cz/__c1256e7000424ac6.nsf/Categories?OpenView&amp;amp;Start=1&amp;amp;Count=30&amp;amp;Expand=3.3#3.3. Zákon č. 185/2001 Sb.o odpadech.</ref> 

= Zdroje =

<references />

Poplatky za znečišťování životního prostředí

2010-05-02T12:01:34Z

Oleguta:

----

= '''Úvod''' =

V současné době otázka [[Ekologie|ekologie]] je velmi aktuální a důležitá. Provádí se celá řada opatření na podporu a ochranu životního prostředí, její očištění a budování šetrného a ekonomického chování lidí k přírodě. Dnes lze jmenovat několik nástrojů pro ochranu životního prostředí, které pomáhají uplatňovat šetrnější přístup k životnímu prostředí:<ref>Aktivní evropský občan [online]. 2001-2010 [cit. 2010-04-30]. Nástroje ochrany životního prostředí . Dostupné z WWW: http://www.cpkp.cz/evropskyobcan/manual/nastroje.htm</ref>

*[[Normativní nástroje]] (právní, administrativní)
*[[Ekonomické nástroje]]
*[[Dobrovolné nástroje ochrany životního prostředí|Dobrovolné]] (měkké)
*[[Informační nástroje ochrany životního prostředí|Informační]]
*[[Institucionální nástroje ochrany životního prostředí|Institucionální]]

Každý [[Znečišťovatel|znečišťovatel]] je povinen platit [[Poplatek|poplatky]] za znečišťování životního prostředí, které jsou úměrné množství emitovaných škodlivin. Poplatky za znečišťování životního prostředí patří mezi nejefektivnější [[Nástroje politiky životního prostředí|ekonomické nástroje státní politiky životního prostředí]] České republiky. Jsou to poplatky placené podle jednotlivých zákonů na ochranu životního prostředí a hlavně platby postihující znečišťování životního prostředí a ohrožování zdraví a život lidí, zvířat a rostlinstva v důsledku lidské činnosti. V případě překročení [[Emisní limit|emisních limitů]] platí znečišťovatel navíc ještě pokutu. Poplatky přispívá k promítnutí negativních [[Externality|externalit]] do nákladů původců. Poplatky naplňují zásadu „znečišťovatel platí“ a zároveň přispívají ke snižování množství škodlivin uvolňovaných do životního prostředí (nižší množství vypouštěných látek znamená nižší platbu). V České republice má používání poplatků za znečišťování životního prostředí již dlouhou tradici. Například poplatky za znečišťování ovzduší byly v České republice zavedeny již zákonem č.35/1967 sb., o opatřeních proti [[Znečištění a ochrana ovzduší|znečišťování ovzduší]].<ref>PARLAMENT. LexDATA. C.H.BECK [online]. 2002-2007 [cit. 2010-04-30]. Zákon o ochraně ovzduší před znečišťujícími látkami (zákon o ovzduší). Dostupné z WWW:http://www.lexdata.cz/lexdata/sb_free.nsf/c12571d20046a0b20000000000000000/c12571d20046a0b2c12566d40073a920?OpenDocument&amp;amp;amp;</ref> Poplatky za znečišťování by měly být dostatečně vysoké, aby nutily znečišťovatele vybudovat a hlavně provozovat filtrační zařízení. Stanovení výše poplatků za znečišťování není snadná záležitost a opět by se mělo vycházet ze skutečných výrobních nákladů a dosahovaných zisků znečišťovatelů.  Znečišťovatel může snížit produkci škodlivin i jinými prostředky, např. výměnou staré výrobní technologie za novou, která znečišťuje životní prostředí jen minimálně. Stanovení správné výše poplatků je časově a finančně náročné. Ekonomická efektivnost metody poplatky za znečišťování je daleko vyšší než u metody emisní limity.<ref>NEUŽIL, Ing. Martin . MŽP ČR [online].[cit. 2010-05-01]. Legislativa a životní prostředí. Dostupné z WWW:http://www.mzp.cz/osv/edice.nsf/AA54B8AF1F813BD7C1256FC00040D54E/$file/e-0401.htm</ref> 

Od obecných daní se poplatky v ochraně životního prostředí liší zejména svým rozpočtovým určením, neboť výnos z těchto poplatků je používán buď na nápravu některých škod na životním prostředí (např. u úhrad podle horního zákona) nebo na podporu ekologicky příznivých projektů, a to zejména formou dotací a půjček ze [[Státní fond životního prostředí|Státního fondu životního prostředí]]. Druhy poplatků za znečišťování životního prostředí mohou být následující:<ref>MŽP ČR [online]. 2008 [cit. 2010-05-01]. Poplatky. Dostupné z WWW:http://www.mzp.cz/cz/poplatky</ref>

*V oblasti ochrany [[Ovzduší|ovzduší]] jsou zavedeny poplatky za znečišťování ovzduší, které platí provozovatelé zdrojů znečišťování.
*Pro ochranu ozonové vrstvy země byl zaveden poplatek za výrobu a dovoz regulovaných látek, které poškozují ozonovou vrstvu a výrobků, které je obsahují.
*K ochraně vod slouží platba za odebrané množství podzemní vody, poplatek za vypouštění odpadních vod do vod povrchových, poplatek za povolené vypouštění odpadních vod do vod podzemních a platba k úhradě správy vodních toků a správy povodí.
*V oblasti [[Odpady|odpadů]] jsou zavedeny poplatky za uložení odpadů na skládky, poplatek za komunální odpad, poplatek za provoz systému shromažďování, sběru, přepravy, třídění, využívání a odstraňování komunálních odpadů, poplatek na podporu sběru, zpracování, využití a odstranění vybraných autovraků a registrační a evidenční poplatek podle zákona o obalech.

Každý znečišťovatel musí mít počet jednotek znečištění, který odpovídá množství emitovaných škodlivin. Orgány státní správy vydají pro každou oblast státu pouze omezený počet jednotek znečištění v závislosti na současné úrovni znečištění životního prostředí, a tím i jeho schopnosti rozptylovat a pohlcovat škodliviny. Jednotliví znečišťovatelé si pak kupují povolené jednotky znečištění. Vzniká trh s povolenými jednotkami znečištění. Jejich počáteční cena je určena obdobně jako u poplatků za znečišťování orgány státní správy (první přiblížení ke skutečné ceně). Aktuální cena jednotek znečištění se řídí zákonem nabídky a poptávky. Např. výrobci, kteří používají moderní bezodpadové technologie, si nakoupí určité množství jednotek znečištění. Pro vlastní potřebu pak použijí pouze část a zbylou část prodají za vyšší cenu výrobcům, kteří používají zastaralé výrobní technologie produkující velké množství odpadů. Výše popsaný model zajišťuje vysokou efektivnost vložených prostředků, neboť výrazně snižuje náklady na chod orgánů státní správy, neboť trh si sám určí správnou cenu jednotky znečištění.<ref>MŽP ČR [online]. 2008 [cit. 2010-05-01]. Poplatky. Dostupné z WWW:http://www.mzp.cz/cz/poplatky</ref> 

= '''Ovzduší''' =

=== Poplatky za znečišťování ovzduší ===

O výši poplatku [[Provozovatel|provozovatelů]] zvláště velkých a velkých [[Stacionární zdroj|stacionárních zdrojů]] podle tohoto zákonu č.86/2002 Sb, § 19 rozhoduje krajský úřad a poplatek vybírá a vymáhá [[Celní úřad]] příslušný podle místa stacionárního zdroje a v případě Prahy celní úřad příslušný podle sídla orgánu ochrany ovzduší na území hlavního města Prahy. Údaje na vyžádání poskytuje orgán kraje ministerstvu. Poplatky jsou příjmem Státního fondu životního prostředí České republiky. Krajský úřad vede evidenci zvláště velkých a velkých stacionárních zdrojů a evidenci vyměřených poplatků za znečišťování ovzduší. O výši poplatku provozovatelů středních stacionárních zdrojů rozhodují obecní úřady obcí s rozšířenou působností. Poplatky vybírá a vymáhá celní úřad příslušný podle místa stacionárního zdroje a v případě Prahy celní úřad příslušný podle sídla orgánu ochrany ovzduší na území hlavního města Prahy. Tyto poplatky jsou příjmem Státního fondu životního prostředí České republiky. Obecní úřad obce s rozšířenou působností vede evidenci středních stacionárních zdrojů a evidenci vyměřených poplatků za znečišťování ovzduší. O výši poplatku provozovatelů malých stacionárních zdrojů rozhoduje a poplatek vybírá a vymáhá obecní úřad podle zvláštního právního předpisu. Obecní úřad vede evidenci zpoplatněných malých stacionárních zdrojů a evidenci o vyměřených poplatcích za znečišťování ovzduší. Výnosy poplatků jsou příjmem obce a musí být použity k ochraně životního prostředí. Nevyměří se poplatky, jejichž výše nedosahuje 500 Kč a poplatkovým obdobím je kalendářní rok. Poplatek se platí zpravidla [[Záloha|zálohově]].<ref>Ministerstvo životního prostředí ČR. Ministerstvo životního prostředí České republiky [online]. 2008 [cit. 2010-04-30]. Platná legislativa. Dostupné z WWW: http://www.mzp.cz/__c1256e7000424ac6.nsf/Categories?OpenView&amp;amp;Start=1&amp;amp;Count=30&amp;amp;Expand=4.3#4.3. Zákon č. 86/2002 Sb. o ochraně ovzduší.</ref>

*Sazby poplatků za znečišťující látky produkované zvláště velkými, velkými a středními stacionárními zdroji a způsob jejich výpočtů jsou uvedeny v příloze č. 1 zákonu č.86/2002 Sb o ochraně ovzduší: 

{| cellspacing="1" cellpadding="1" border="1" align="center" style="width: 304px; height: 261px;"
|-
| Znečišťující látka 
| valign="middle" align="center" | Sazba (Kč/t) 
|-
| Tuhé znečišťující látky 
| valign="middle" align="center" | 3000 
|-
| Oxid siřičitý 
| valign="middle" align="center" | 1000 
|-
| Oxidy dusíku 
| valign="middle" align="center" | 800 
|-
| Těkavé organické látky 
| valign="middle" align="center" | 2000 
|-
| Těžké kovy a jejich sloučeniny 
| valign="middle" align="center" | 20000 
|-
| Oxid uhelnatý 
| valign="middle" align="center" | 600 
|-
| Amoniak 
| valign="middle" align="center" | 1000 
|-
| Methan 
| valign="middle" align="center" | 1000 
|-
| Polycyklické aromatické uhlovodíky 
| valign="middle" align="center" | 20000 
|}

[[Image:Рисунок1.jpg|center]]

*[[Spalovací zdroj]] jmenovitém tepelném výkonu do 50 kW včetně není předmětem poplatku za znečišťování ovzduší. Při tepelném výkonu nad 50 kW provozovatel už je povinen hradit poplatky podle těchto sazeb: 

{| width="411" cellspacing="1" cellpadding="1" border="1" align="center" style=""
|-
| Palivo 
| colspan="2" | Rozmezí sazeb (Kč/rok)
|-
| Jmenovitý tepelný výkon 
| valign="middle" align="center" | 50 -100 kW 
| valign="middle" align="center" | 100 -200 kW 
|-
| Topné oleje s obsahem síry do 0,2% 
| valign="middle" align="center" | 1 000 - 1 500 
| valign="middle" align="center" | 1 500 - 2 000 
|-
| Topné oleje s obsahem síry do 1% 
| valign="middle" align="center" | 1 500 - 2 500 
| valign="middle" align="center" | 2 500 - 3 000 
|-
| Jiná kapalná paliva a látky 
| valign="middle" align="center" | 6 000 - 8 000 
| valign="middle" align="center" | 8 000 – 12 000 
|-
| Černé uhlí 
| valign="middle" align="center" | 1 500 - 2 000 
| valign="middle" align="center" | 2 000 - 3 000 
|-
| Hnědé uhlí, palivo z hnědého uhlí 
| valign="middle" align="center" | 2 500 - 4 000 
| valign="middle" align="center" | 4 000 - 5 000 
|-
| Hnědé uhlí energetické, lignit 
| valign="middle" align="center" | 4 000 - 6 000 
| valign="middle" align="center" | 6 000 - 10 000 
|-
| Uhelné kaly, proplástky 
| valign="middle" align="center" | 10 000-20 000 
| valign="middle" align="center" | 20 000 - 40 000 
|}

 

= '''Voda''' =

=== Poplatky za odebrané množství podzemní vody ===

[[Odběratel]] je za podmínek stanovených tímto zákonem, podle § 88 povinen platit za skutečné množství odebrané podzemní vody podle účelu odběru vody. Poplatek za odebrané množství podzemní vody platí ten, kdo má povolení k odběru podzemní vody. [[Plátce]] je povinen platit za skutečné množství odebrané podzemní vody podle účelu odběru vody. Poplatek se platí za kalendářní rok a jeho sazby v Kč/m³ jsou uvedeny v příloze č. 2. zákona č. 254/2001Sb o vodách. Poplatek se neplatí za: 

*skutečný odběr podzemní vody z jednoho vodního zdroje menší nebo rovný 6000m³ za kalendářní rok,
*menší nebo rovný 500m³ v každém měsíci kalendářního roku,
*odběry povolené k účelu získání tepelné energie,
*odběry vody ke snížení znečištění podzemních vod,
*odběry vody ke snižování jejich hladiny,
*odběry vody sloužící hydraulické ochraně podzemních vod před znečištěním.

Vybírání a vymáhání poplatku vykonávají celní úřady místně příslušné podle sídla nebo bydliště jednotlivých odběratelů na základě výměrů vydaných Českou inspekcí životního prostředí; přitom postupují podle právního předpisu upravujícího správu daní a poplatků, pokud tento zákon nestanoví jinak. Pro stanovení výše záloh poplatku pro následující kalendářní rok je odběratel povinen zpracovat [[Poplatkové hlášení|poplatkové hlášení]], ve kterém sdělí svoje identifikační údaje podle právního předpisu upravujícího správu daní a poplatků a uvede skutečnosti rozhodné k výpočtu zálohy. V poplatkovém hlášení vypočte odběratel výši záloh poplatku pro následující kalendářní rok a předloží jej [[Česká inspekce žitovního prostředí|České inspekci životního prostředí]] do 15. října běžného roku. Vzor poplatkového hlášení stanoví [[Ministerstvo životního prostředí]] ve spolupráci s Ministerstvem zemědělství vyhláškou. Roční výši zálohy poplatku v poplatkovém hlášení vypočte odběratel vynásobením příslušné sazby poplatku povoleným ročním odběrem podzemní vody v m³. Odběratel je povinen do 15. února předložit České inspekci životního prostředí [[Poplatkové přiznání|poplatkové přiznání]] za uplynulý kalendářní rok, ve kterém uvede skutečnosti rozhodné k výpočtu vyrovnání poplatku. V poplatkovém přiznání vypočte odběratel roční výši poplatku za uplynulý kalendářní rok, porovná ji se zaplacenými zálohami, navrhne vyrovnání a předloží poplatkové přiznání České inspekci životního prostředí. Vzor poplatkového přiznání stanoví Ministerstvo životního prostředí ve spolupráci s Ministerstvem zemědělství vyhláškou. Roční výši poplatku v poplatkovém přiznání vypočte odběratel vynásobením příslušné sazby poplatku skutečně odebraným objemem podzemní vody za uplynulý kalendářní rok v m³. Část poplatků za odběr podzemní vody ve výši 50% je příjmem rozpočtu kraje, na jehož území se odběr podzemní vody uskutečňuje, zbytek je příjmem Státního fondu životního prostředí. Poplatky, které jsou příjmem rozpočtu kraje, mohou být použity jen na podporu výstavby a obnovy vodohospodářské infrastruktury, a to zejména pro obec, na jejímž území se odběr podzemní vody uskutečňuje, a na zřízení a doplňování zvláštního účtu podle § 42 odst. 4.<ref>Ministerstvo životního prostředí ČR. Ministerstvo životního prostředí České republiky [online]. 2008 [cit. 2010-04-30]. Platná legislativa. Dostupné z WWW: http://www.mzp.cz/__c1256e7000424ac6.nsf/Categories?OpenView&amp;amp;amp;Start=1&amp;amp;amp;Count=30&amp;amp;amp;Expand=2.3#2.3. Zákon č. 254/2001 Sb. o vodách.</ref> 

=== Poplatky za vypouštění odpadních vod do vod povrchových ===

Znečišťovatel je za podmínek stanovených v tomto zákoně, podle § 89 povinen platit poplatek za znečištění vypouštěných odpadních vod a poplatek z objemu vypouštěných odpadních vod. Poplatky se platí za jednotlivé zdroje znečišťování. Povinnost platit poplatky se nevztahuje na vypouštění: 

*minerálních vod osvědčených podle zvláštního zákona jako přírodní léčivý zdroj, pokud nebyly použity při lázeňské péči,
*přírodních minerálních vod, pokud nebyly použity při výrobě balených minerálních vod,
*vod ze [[Sanační vrty|sanačních vrtů]],
*odpadních vod z průtočného chlazení parních turbín.

Dojde-li v důsledku povodně nebo jiné přírodní katastrofy k omezení nebo přerušení provozu čistírny odpadních vod, platí znečišťovatel za období nezbytně nutné k obnovení jejího provozu poplatky ve výši odpovídající poměrné části poplatků stanovených poplatkovým výměrem za předchozí kalendářní rok. Oznámí České inspekci životního prostředí, která tyto skutečnosti prověří a zohlední v poplatkovém výměru za toto období. Poplatek za znečištění vypouštěných odpadních vod je znečišťovatel povinen platit, jestliže jím vypouštěné odpadní vody překročí v příslušném ukazateli znečištění zároveň hmotnostní a [[Koncentrační limit|koncentrační limit]] zpoplatnění a jsou uvedeny v příloze č. 2 zákonu č.254/2001 Sb o vodách: 

{| style="width: 319px; height: 83px" border="1" cellspacing="1" cellpadding="1" align="center"
|-
| valign="top" align="left" | Účel užití odebrané podzemní vody 
| valign="middle" align="center" | Sazba v Kč/m³ 
|-
| valign="top" align="left" | Pro zásobování pitnou vodou 
| valign="middle" align="center" | 2 
|-
| valign="top" align="left" | Pro zásobování pitnou vodou 
| valign="middle" align="center" | 3 
|}

Znečišťovatel povinen platit, jestliže objem jím vypouštěných odpadních vod překročí za kalendářní rok 100 000 m³. Poplatek z objemu vypouštěných odpadních vod se vypočte vynásobením objemu vypouštěných odpadních vod za kalendářní rok sazbou 0,1 Kč za 1 m³. Znečišťovatel je povinen do 15. února předložit České inspekci životního prostředí poplatkové přiznání za uplynulý kalendářní rok. V tomto přiznání znečišťovatel uvede skutečné údaje o množství ukazatelů znečištění podléhajících zpoplatnění, jejich koncentraci ve vypouštěných odpadních vodách a o objemu vypouštěných odpadních vod pro jednotlivé zdroje znečišťování a jejich výpustě. Česká inspekce životního prostředí stanoví výši poplatků za uplynulý kalendářní rok poplatkovým výměrem, který doručí znečišťovateli, příslušnému celnímu úřadu a Státnímu fondu životního prostředí České republiky do 30. dubna běžného roku.<ref>Ministerstvo životního prostředí ČR. Ministerstvo životního prostředí České republiky [online]. 2008 [cit. 2010-04-30]. Platná legislativa. Dostupné z WWW: http://www.mzp.cz/__c1256e7000424ac6.nsf/Categories?OpenView&amp;amp;amp;Start=1&amp;amp;amp;Count=30&amp;amp;amp;Expand=2.3#2.3. Zákon č. 254/2001 Sb. o vodách.</ref> 

= '''Odpady''' =

=== Poplatky za uložení odpadů ===

Podle zákona § 45 platí, že za ukládání odpadů na skládky je [[Původce|původce]] povinen platit poplatek. Dále platí, že poplatek platí i původce, který je sám provozovatelem skládky a tato skládka je na jeho vlastním pozemku. Poplatky se neplatí za ukládání odpadů jako technologického materiálu na zajištění skládky za účelem technického zabezpečení skládky v souladu se schváleným projektem a provozním řádem skládky. Technologickým materiálem není odpad, který je ukládán nad rámec projektu určujícího nezbytné množství. Ministerstvo stanoví prováděcím právním předpisem požadavky na ukládání odpadů jako technologického materiálu na zajištění skládky.

Poplatek od původce vybírá provozovatel skládky při uložení odpadů na skládku. Provozovatel skládky potvrdí původci vybrání poplatku. Provozovatel skládky odvádí vybrané poplatky příjemci poplatku vždy k poslednímu dni následujícího kalendářního měsíce a současně ho informuje o dlužných poplatcích. Pokud původce nezaplatil poplatek ve stanovené výši, uloží mu povinnost zaplatit poplatek krajský úřad, který vydal souhlas k provozování skládky, rozhodnutím na návrh příjemce poplatku. Poplatek je v rozsahu stanoveném tímto zákonem příjmem obce, na jejímž katastrálním území je skládka umístěna, a Státního fondu životního prostředí České republiky. Pokud je původcem obec a ukládá odpad na skládku, která je na jejím katastrálním území, nevybírá se od této obce základní složka poplatku. Kontrolu placení poplatků u provozovatele skládky provádí obec a krajský úřad, na jejichž katastrálním území leží skládka. Poplatky úrok z prodlení vymáhá příslušný správce daně podle katastrálního území, na kterém je skládka umístěna. Základní složka poplatku je příjmem obce, na jejímž katastrálním území skládka leží. V případě, že skládka leží na katastrálních územích několika obcí, dělí se tento příjem proporcionálně podle velikosti části skládky ležící v katastrálních územích těchto obcí. 

*Výše sazby základní a rizikové složky poplatku je stanovena v příloze č. 6 k zákonu č.254/2001 Sb o vodách 185/2001 Sb o odpadech.
*Riziková složka poplatku je příjmem Státního fondu životního prostředí.
*Odpady azbestu se zpoplatňují ve výši sazby za ukládání ostatních odpadů.

Výše sazby základní složky poplatku podle prilohy č.6: 

{| width="412" cellspacing="1" cellpadding="1" border="1" align="center" style=""
|-
| Odpady 
| valign="middle" align="center" | 2002-2004 
| valign="middle" align="center" | 2005 - 2006 
| valign="middle" align="center" | 2007 - 2008 
| valign="middle" align="center" | 2009 - 
|-
| Komunální 
| valign="middle" align="center" | 200 
| valign="middle" align="center" | 300 
| valign="middle" align="center" | 400 
| valign="middle" align="center" | 500 
|-
| Nebezpečné 
| valign="middle" align="center" | 1100 
| valign="middle" align="center" | 1200 
| valign="middle" align="center" | 1400 
| valign="middle" align="center" | 1700 
|}

Výše sazby rizikové složky poplatku: 

{| width="415" cellspacing="1" cellpadding="1" border="1" align="center" style=""
|-
| Odpady 
| valign="middle" align="center" | 2002 - 2004 
| valign="middle" align="center" | 2005 - 2006 
| valign="middle" align="center" | 2007 - 2008 
| valign="middle" align="center" | 2009 - 
|-
| Nebezpečné 
| valign="middle" align="center" | 2000 
| valign="middle" align="center" | 2500 
| valign="middle" align="center" | 3300 
| valign="middle" align="center" | 4500 
|}

 

Základem ekonomických nástrojů ochrany životního prostředí České republiky by měla být ekologická daňová reforma. Ekologická daňová reforma v České republice stále ještě nebyla zavedena do praxe. Od zavedení [[Ekologická daňová reforma|ekologické daňové reformy]] v České republice se očekává zejména snižování znečišťování životního prostředí a snížení čerpání přírodních zdrojů. Česká republika patří mezi ty evropské země, které produkují nejvíce oxidu uhličitého, který způsobuje globální změny podnebí. Vysoká produkce oxidu uhličitého je důsledkem spalování uhlí, ropy a zemního plynu v elektrárnách, autech, továrnách i jinde. Zdanění znečišťování životního prostředí motivuje průmyslové podniky k zavádění čistších technologií (technologií šetrnějších k životnímu prostředí) a k úsporám energie a surovin při výrobě.<ref>Ministerstvo životního prostředí ČR. Ministerstvo životního prostředí České republiky [online]. 2008 [cit. 2010-04-30]. Platná legislativa. Dostupné z WWW: http://www.mzp.cz/__c1256e7000424ac6.nsf/Categories?OpenView&amp;amp;Start=1&amp;amp;Count=30&amp;amp;Expand=3.3#3.3. Zákon č. 185/2001 Sb.o odpadech.</ref> 

= Zdroje =

<references />

Decoupling

2010-05-02T11:45:26Z

Oleguta:

= Úvod =

Decoupling – rozdvojení trendů. Oddělení křivek zátěže životního prostředí a ekonomického výkonu. V souvislosti se stoupající zátěží životního prostředí se v posledních letech dostává do popředí otázka decouplingu nebo rozdvojení trendů. Někteří lidé tvrdí, že pojem „decoupling“ se bude používat tak často jako třeba pojem "[[globalizace]]"

Cílem decouplingu je dosáhnout toho, aby zátěž životního prostředí vyjádřená prostřednictvím vybraného „environmentálního zla“ klesala a ekonomická výkonnost vyjádřená pomocí vybraného „ekonomického dobra“ stoupala. Environmentálním „zlem“ může být velikost vypouštění [[Emisí]], produkce odpadů, spotřeby surovin a energie, objemy automobilové dopravy a. j. tedy obecně environmentální indikátor vyjadřující zátěž životního prostředí, „ekonomickým dobrem“ bývá nejčastěji indikátor hrubého domácího produktu (HDP), který je zde brán jako indikátor kvality života. 

Rozdvojení křivek zátěže životního prostředí a ekonomického výkonu je relativní nebo absolutní. Při relativním decouplingu klesá vypouštěné znečištění na jednotku HDP (nebo spotřeba surovin, výkony dopravy atd.), v absolutních hodnotách však vypouštěné znečištění neustále roste. Při absolutním decouplingu dochází k růstu HDP a k absolutnímu poklesu vypouštěného znečištění. Cílem je dosáhnout absolutního decouplingu, protože celková zátěž životního prostředí závisí na absolutních hodnotách vypouštěného znečištění. Environmentální indikátory bývají často uspořádány do formálního rámce OECD (Organizace pro Hospodářské spolupráce a rozvoj):

„hnací síla – tlak – stav – dopad – odpověď“ (driving force – pressure – state – impact – response), který vyjadřuje kauzální závislost jevů. 

Příklad: potřeba zvýšit výkon ocelárny (hnací síla), se odráží na zvýšení spotřeby surovin (uhlí) a také emisi do ovzduší (tlak), což má za důsledek snižování surovin a kvality ovzduší v okolí (stav). Špatná kvalita ovzduší působí negativně na lidské zdraví (dopad), proto v některých případech dochází k regulaci (odpověď). Mluvíme-li o decouplingu, popisujeme vzájemný vztah mezi indikátory hnacích sil (ekonomické dobro, to co chceme, aby se zvyšovalo) a indikátory tlaku (environmentální zlo). Jedním ze způsobů, jak vyjádřit decoupling, je vynést do jednoho grafu v časové řadě hodnoty indikátoru, který charakterizuje zátěž životního prostředí a časový průběh indikátoru ekonomické výkonnosti. Hodnoty jsou zpravidla indexovány, to znamená, že vybraným veličinám je pro určitý výchozí rok přiřazena hodnota 100 a pro přištý roky se vynáší procentuální změna zaznamenaná oproti této hodnotě. Při tomto vyjádření dobře poznáme, jaký je vývoj obou sledovaných indikátorů, odkdy dochází k decouplingu (nastává výše zmiňované rozevírání nůžek mezi  vynesenými křivkami) a je-li decoupling absolutní či relativní. Další způsob, jak vyjádřit oddělení křivek zátěže životního prostředí a ekonomického výkonnosti, je pomocí koeficientu decouplingu (Kdec), který je definován:

Kdec = 1 – (indikátor zátěže ŽP/indikátor ekonomické výkonnosti) konec období / (indikátor zátěže ŽP/indikátor ekonomické výkonnosti)začátek období K decouplingu dochází tehdy, je-li hodnota Kdec větší než 0. Maximální hodnota koeficientu je rovna 1 – v tomto případě dosahuje indikátor zátěže životního prostředí nulové hodnoty (OECD, 2002). Decoupling je možné vyjádřit také prostřednictvím ekologické efektivity. V takovém případě se do grafu vynese jedna řada hodnot, které vyjadřují časový vývoj podílu indikátoru zátěže životního prostředí a indikátoru ekonomické výkonnosti (tzv. ekologická náročnost), respektive podílu indikátoru ekonomické výkonnosti a indikátoru zátěže životního prostředí (tzv. ekologická produktivita). Tento podíl může být vyjádřen v absolutních hodnotách nebo jako index. Cílem je ukázat, zda klesá ekologická náročnost (či stoupá ekologická produktivita), tedy dochází-li na jednotku HDP k poklesu zátěže životního prostředí. Při tomto vyjádření není patrné, dochází-li k absolutnímu či relativnímu decouplingu, ani jaký je vývoj jednotlivých indikátorů

 

                                                                      [[Image:Decoupling.JPG]]

 

                                                           

 

----

Decoupling

2010-05-02T11:43:02Z

Oleguta:

= Úvod =

Decoupling – rozdvojení trendů. Oddělení křivek zátěže životního prostředí a ekonomického výkonu. V souvislosti se stoupající zátěží životního prostředí se v posledních letech dostává do popředí otázka decouplingu nebo rozdvojení trendů. Někteří lidé tvrdí, že pojem „decoupling“ se bude používat tak často jako třeba pojem „[[g[[Globalizace|lobalizace]]]]“.

Cílem decouplingu je dosáhnout toho, aby zátěž životního prostředí vyjádřená prostřednictvím vybraného „environmentálního zla“ klesala a ekonomická výkonnost vyjádřená pomocí vybraného „ekonomického dobra“ stoupala. Environmentálním „zlem“ může být velikost vypouštění [[emisí]], produkce odpadů, spotřeby surovin a energie, objemy automobilové dopravy a. j. tedy obecně environmentální indikátor vyjadřující zátěž životního prostředí, „ekonomickým dobrem“ bývá nejčastěji indikátor hrubého domácího produktu (HDP), který je zde brán jako indikátor kvality života. 

Rozdvojení křivek zátěže životního prostředí a ekonomického výkonu je relativní nebo absolutní. Při relativním decouplingu klesá vypouštěné znečištění na jednotku HDP (nebo spotřeba surovin, výkony dopravy atd.), v absolutních hodnotách však vypouštěné znečištění neustále roste. Při absolutním decouplingu dochází k růstu HDP a k absolutnímu poklesu vypouštěného znečištění. Cílem je dosáhnout absolutního decouplingu, protože celková zátěž životního prostředí závisí na absolutních hodnotách vypouštěného znečištění. Environmentální indikátory bývají často uspořádány do formálního rámce OECD (Organizace pro Hospodářské spolupráce a rozvoj):

„hnací síla – tlak – stav – dopad – odpověď“ (driving force – pressure – state – impact – response), který vyjadřuje kauzální závislost jevů. 

Příklad: potřeba zvýšit výkon ocelárny (hnací síla), se odráží na zvýšení spotřeby surovin (uhlí) a také emisi do ovzduší (tlak), což má za důsledek snižování surovin a kvality ovzduší v okolí (stav). Špatná kvalita ovzduší působí negativně na lidské zdraví (dopad), proto v některých případech dochází k regulaci (odpověď). Mluvíme-li o decouplingu, popisujeme vzájemný vztah mezi indikátory hnacích sil (ekonomické dobro, to co chceme, aby se zvyšovalo) a indikátory tlaku (environmentální zlo). Jedním ze způsobů, jak vyjádřit decoupling, je vynést do jednoho grafu v časové řadě hodnoty indikátoru, který charakterizuje zátěž životního prostředí a časový průběh indikátoru ekonomické výkonnosti. Hodnoty jsou zpravidla indexovány, to znamená, že vybraným veličinám je pro určitý výchozí rok přiřazena hodnota 100 a pro přištý roky se vynáší procentuální změna zaznamenaná oproti této hodnotě. Při tomto vyjádření dobře poznáme, jaký je vývoj obou sledovaných indikátorů, odkdy dochází k decouplingu (nastává výše zmiňované rozevírání nůžek mezi  vynesenými křivkami) a je-li decoupling absolutní či relativní. Další způsob, jak vyjádřit oddělení křivek zátěže životního prostředí a ekonomického výkonnosti, je pomocí koeficientu decouplingu (Kdec), který je definován:

Kdec = 1 – (indikátor zátěže ŽP/indikátor ekonomické výkonnosti) konec období / (indikátor zátěže ŽP/indikátor ekonomické výkonnosti)začátek období K decouplingu dochází tehdy, je-li hodnota Kdec větší než 0. Maximální hodnota koeficientu je rovna 1 – v tomto případě dosahuje indikátor zátěže životního prostředí nulové hodnoty (OECD, 2002). Decoupling je možné vyjádřit také prostřednictvím ekologické efektivity. V takovém případě se do grafu vynese jedna řada hodnot, které vyjadřují časový vývoj podílu indikátoru zátěže životního prostředí a indikátoru ekonomické výkonnosti (tzv. ekologická náročnost), respektive podílu indikátoru ekonomické výkonnosti a indikátoru zátěže životního prostředí (tzv. ekologická produktivita). Tento podíl může být vyjádřen v absolutních hodnotách nebo jako index. Cílem je ukázat, zda klesá ekologická náročnost (či stoupá ekologická produktivita), tedy dochází-li na jednotku HDP k poklesu zátěže životního prostředí. Při tomto vyjádření není patrné, dochází-li k absolutnímu či relativnímu decouplingu, ani jaký je vývoj jednotlivých indikátorů

 

                                                                      [[Image:Decoupling.JPG]]

 

                                                           

 

----

Decoupling

2010-05-02T11:41:16Z

Oleguta:

= Úvod =

Decoupling – rozdvojení trendů. Oddělení křivek zátěže životního prostředí a ekonomického výkonu. V souvislosti se stoupající zátěží životního prostředí se v posledních letech dostává do popředí otázka decouplingu nebo rozdvojení trendů. Někteří lidé tvrdí, že pojem „decoupling“ se bude používat tak často jako třeba pojem „[[globalizace]]“.

Cílem decouplingu je dosáhnout toho, aby zátěž životního prostředí vyjádřená prostřednictvím vybraného „environmentálního zla“ klesala a ekonomická výkonnost vyjádřená pomocí vybraného „ekonomického dobra“ stoupala. Environmentálním „zlem“ může být velikost vypouštění emisí, produkce odpadů, spotřeby surovin a energie, objemy automobilové dopravy a. j. tedy obecně environmentální indikátor vyjadřující zátěž životního prostředí, „ekonomickým dobrem“ bývá nejčastěji indikátor hrubého domácího produktu (HDP), který je zde brán jako indikátor kvality života. 

Rozdvojení křivek zátěže životního prostředí a ekonomického výkonu je relativní nebo absolutní. Při relativním decouplingu klesá vypouštěné znečištění na jednotku HDP (nebo spotřeba surovin, výkony dopravy atd.), v absolutních hodnotách však vypouštěné znečištění neustále roste. Při absolutním decouplingu dochází k růstu HDP a k absolutnímu poklesu vypouštěného znečištění. Cílem je dosáhnout absolutního decouplingu, protože celková zátěž životního prostředí závisí na absolutních hodnotách vypouštěného znečištění. Environmentální indikátory bývají často uspořádány do formálního rámce OECD (Organizace pro Hospodářské spolupráce a rozvoj):

„hnací síla – tlak – stav – dopad – odpověď“ (driving force – pressure – state – impact – response), který vyjadřuje kauzální závislost jevů. 

Příklad: potřeba zvýšit výkon ocelárny (hnací síla), se odráží na zvýšení spotřeby surovin (uhlí) a také emisi do ovzduší (tlak), což má za důsledek snižování surovin a kvality ovzduší v okolí (stav). Špatná kvalita ovzduší působí negativně na lidské zdraví (dopad), proto v některých případech dochází k regulaci (odpověď). Mluvíme-li o decouplingu, popisujeme vzájemný vztah mezi indikátory hnacích sil (ekonomické dobro, to co chceme, aby se zvyšovalo) a indikátory tlaku (environmentální zlo). Jedním ze způsobů, jak vyjádřit decoupling, je vynést do jednoho grafu v časové řadě hodnoty indikátoru, který charakterizuje zátěž životního prostředí a časový průběh indikátoru ekonomické výkonnosti. Hodnoty jsou zpravidla indexovány, to znamená, že vybraným veličinám je pro určitý výchozí rok přiřazena hodnota 100 a pro přištý roky se vynáší procentuální změna zaznamenaná oproti této hodnotě. Při tomto vyjádření dobře poznáme, jaký je vývoj obou sledovaných indikátorů, odkdy dochází k decouplingu (nastává výše zmiňované rozevírání nůžek mezi  vynesenými křivkami) a je-li decoupling absolutní či relativní. Další způsob, jak vyjádřit oddělení křivek zátěže životního prostředí a ekonomického výkonnosti, je pomocí koeficientu decouplingu (Kdec), který je definován:

Kdec = 1 – (indikátor zátěže ŽP/indikátor ekonomické výkonnosti) konec období / (indikátor zátěže ŽP/indikátor ekonomické výkonnosti)začátek období K decouplingu dochází tehdy, je-li hodnota Kdec větší než 0. Maximální hodnota koeficientu je rovna 1 – v tomto případě dosahuje indikátor zátěže životního prostředí nulové hodnoty (OECD, 2002). Decoupling je možné vyjádřit také prostřednictvím ekologické efektivity. V takovém případě se do grafu vynese jedna řada hodnot, které vyjadřují časový vývoj podílu indikátoru zátěže životního prostředí a indikátoru ekonomické výkonnosti (tzv. ekologická náročnost), respektive podílu indikátoru ekonomické výkonnosti a indikátoru zátěže životního prostředí (tzv. ekologická produktivita). Tento podíl může být vyjádřen v absolutních hodnotách nebo jako index. Cílem je ukázat, zda klesá ekologická náročnost (či stoupá ekologická produktivita), tedy dochází-li na jednotku HDP k poklesu zátěže životního prostředí. Při tomto vyjádření není patrné, dochází-li k absolutnímu či relativnímu decouplingu, ani jaký je vývoj jednotlivých indikátorů

 

                                                                      [[Image:Decoupling.JPG]]

 

                                                           

 

----

Decoupling

2010-05-02T11:40:15Z

Oleguta:

= Úvod =

Decoupling – rozdvojení trendů. Oddělení křivek zátěže životního prostředí a ekonomického výkonu. V souvislosti se stoupající zátěží životního prostředí se v posledních letech dostává do popředí otázka decouplingu nebo rozdvojení trendů. Někteří lidé tvrdí, že pojem „decoupling“ se bude používat tak často jako třeba pojem „globalizace“.

Cílem decouplingu je dosáhnout toho, aby zátěž životního prostředí vyjádřená prostřednictvím vybraného „environmentálního zla“ klesala a ekonomická výkonnost vyjádřená pomocí vybraného „ekonomického dobra“ stoupala. Environmentálním „zlem“ může být velikost vypouštění emisí, produkce odpadů, spotřeby surovin a energie, objemy automobilové dopravy a. j. tedy obecně environmentální indikátor vyjadřující zátěž životního prostředí, „ekonomickým dobrem“ bývá nejčastěji indikátor hrubého domácího produktu (HDP), který je zde brán jako indikátor kvality života. 

Rozdvojení křivek zátěže životního prostředí a ekonomického výkonu je relativní nebo absolutní. Při relativním decouplingu klesá vypouštěné znečištění na jednotku HDP (nebo spotřeba surovin, výkony dopravy atd.), v absolutních hodnotách však vypouštěné znečištění neustále roste. Při absolutním decouplingu dochází k růstu HDP a k absolutnímu poklesu vypouštěného znečištění. Cílem je dosáhnout absolutního decouplingu, protože celková zátěž životního prostředí závisí na absolutních hodnotách vypouštěného znečištění. Environmentální indikátory bývají často uspořádány do formálního rámce OECD (Organizace pro Hospodářské spolupráce a rozvoj):

„hnací síla – tlak – stav – dopad – odpověď“ (driving force – pressure – state – impact – response), který vyjadřuje kauzální závislost jevů. 

Příklad: potřeba zvýšit výkon ocelárny (hnací síla), se odráží na zvýšení spotřeby surovin (uhlí) a také emisi do ovzduší (tlak), což má za důsledek snižování surovin a kvality ovzduší v okolí (stav). Špatná kvalita ovzduší působí negativně na lidské zdraví (dopad), proto v některých případech dochází k regulaci (odpověď). Mluvíme-li o decouplingu, popisujeme vzájemný vztah mezi indikátory hnacích sil (ekonomické dobro, to co chceme, aby se zvyšovalo) a indikátory tlaku (environmentální zlo). Jedním ze způsobů, jak vyjádřit decoupling, je vynést do jednoho grafu v časové řadě hodnoty indikátoru, který charakterizuje zátěž životního prostředí a časový průběh indikátoru ekonomické výkonnosti. Hodnoty jsou zpravidla indexovány, to znamená, že vybraným veličinám je pro určitý výchozí rok přiřazena hodnota 100 a pro přištý roky se vynáší procentuální změna zaznamenaná oproti této hodnotě. Při tomto vyjádření dobře poznáme, jaký je vývoj obou sledovaných indikátorů, odkdy dochází k decouplingu (nastává výše zmiňované rozevírání nůžek mezi  vynesenými křivkami) a je-li decoupling absolutní či relativní. Další způsob, jak vyjádřit oddělení křivek zátěže životního prostředí a ekonomického výkonnosti, je pomocí koeficientu decouplingu (Kdec), který je definován:

Kdec = 1 – (indikátor zátěže ŽP/indikátor ekonomické výkonnosti) konec období / (indikátor zátěže ŽP/indikátor ekonomické výkonnosti)začátek období K decouplingu dochází tehdy, je-li hodnota Kdec větší než 0. Maximální hodnota koeficientu je rovna 1 – v tomto případě dosahuje indikátor zátěže životního prostředí nulové hodnoty (OECD, 2002). Decoupling je možné vyjádřit také prostřednictvím ekologické efektivity. V takovém případě se do grafu vynese jedna řada hodnot, které vyjadřují časový vývoj podílu indikátoru zátěže životního prostředí a indikátoru ekonomické výkonnosti (tzv. ekologická náročnost), respektive podílu indikátoru ekonomické výkonnosti a indikátoru zátěže životního prostředí (tzv. ekologická produktivita). Tento podíl může být vyjádřen v absolutních hodnotách nebo jako index. Cílem je ukázat, zda klesá ekologická náročnost (či stoupá ekologická produktivita), tedy dochází-li na jednotku HDP k poklesu zátěže životního prostředí. Při tomto vyjádření není patrné, dochází-li k absolutnímu či relativnímu decouplingu, ani jaký je vývoj jednotlivých indikátorů

 

                                                                      [[Image:Decoupling.JPG]]

 

                                                           

 

----

Decoupling

2010-05-02T11:39:41Z

Oleguta:

= Uvod =

Decoupling – rozdvojení trendů. Oddělení křivek zátěže životního prostředí a ekonomického výkonu. V souvislosti se stoupající zátěží životního prostředí se v posledních letech dostává do popředí otázka decouplingu nebo rozdvojení trendů. Někteří lidé tvrdí, že pojem „decoupling“ se bude používat tak často jako třeba pojem „globalizace“.

Cílem decouplingu je dosáhnout toho, aby zátěž životního prostředí vyjádřená prostřednictvím vybraného „environmentálního zla“ klesala a ekonomická výkonnost vyjádřená pomocí vybraného „ekonomického dobra“ stoupala. Environmentálním „zlem“ může být velikost vypouštění emisí, produkce odpadů, spotřeby surovin a energie, objemy automobilové dopravy a. j. tedy obecně environmentální indikátor vyjadřující zátěž životního prostředí, „ekonomickým dobrem“ bývá nejčastěji indikátor hrubého domácího produktu (HDP), který je zde brán jako indikátor kvality života. 

Rozdvojení křivek zátěže životního prostředí a ekonomického výkonu je relativní nebo absolutní. Při relativním decouplingu klesá vypouštěné znečištění na jednotku HDP (nebo spotřeba surovin, výkony dopravy atd.), v absolutních hodnotách však vypouštěné znečištění neustále roste. Při absolutním decouplingu dochází k růstu HDP a k absolutnímu poklesu vypouštěného znečištění. Cílem je dosáhnout absolutního decouplingu, protože celková zátěž životního prostředí závisí na absolutních hodnotách vypouštěného znečištění. Environmentální indikátory bývají často uspořádány do formálního rámce OECD (Organizace pro Hospodářské spolupráce a rozvoj):

„hnací síla – tlak – stav – dopad – odpověď“ (driving force – pressure – state – impact – response), který vyjadřuje kauzální závislost jevů. 

Příklad: potřeba zvýšit výkon ocelárny (hnací síla), se odráží na zvýšení spotřeby surovin (uhlí) a také emisi do ovzduší (tlak), což má za důsledek snižování surovin a kvality ovzduší v okolí (stav). Špatná kvalita ovzduší působí negativně na lidské zdraví (dopad), proto v některých případech dochází k regulaci (odpověď). Mluvíme-li o decouplingu, popisujeme vzájemný vztah mezi indikátory hnacích sil (ekonomické dobro, to co chceme, aby se zvyšovalo) a indikátory tlaku (environmentální zlo). Jedním ze způsobů, jak vyjádřit decoupling, je vynést do jednoho grafu v časové řadě hodnoty indikátoru, který charakterizuje zátěž životního prostředí a časový průběh indikátoru ekonomické výkonnosti. Hodnoty jsou zpravidla indexovány, to znamená, že vybraným veličinám je pro určitý výchozí rok přiřazena hodnota 100 a pro přištý roky se vynáší procentuální změna zaznamenaná oproti této hodnotě. Při tomto vyjádření dobře poznáme, jaký je vývoj obou sledovaných indikátorů, odkdy dochází k decouplingu (nastává výše zmiňované rozevírání nůžek mezi  vynesenými křivkami) a je-li decoupling absolutní či relativní. Další způsob, jak vyjádřit oddělení křivek zátěže životního prostředí a ekonomického výkonnosti, je pomocí koeficientu decouplingu (Kdec), který je definován:

Kdec = 1 – (indikátor zátěže ŽP/indikátor ekonomické výkonnosti) konec období / (indikátor zátěže ŽP/indikátor ekonomické výkonnosti)začátek období K decouplingu dochází tehdy, je-li hodnota Kdec větší než 0. Maximální hodnota koeficientu je rovna 1 – v tomto případě dosahuje indikátor zátěže životního prostředí nulové hodnoty (OECD, 2002). Decoupling je možné vyjádřit také prostřednictvím ekologické efektivity. V takovém případě se do grafu vynese jedna řada hodnot, které vyjadřují časový vývoj podílu indikátoru zátěže životního prostředí a indikátoru ekonomické výkonnosti (tzv. ekologická náročnost), respektive podílu indikátoru ekonomické výkonnosti a indikátoru zátěže životního prostředí (tzv. ekologická produktivita). Tento podíl může být vyjádřen v absolutních hodnotách nebo jako index. Cílem je ukázat, zda klesá ekologická náročnost (či stoupá ekologická produktivita), tedy dochází-li na jednotku HDP k poklesu zátěže životního prostředí. Při tomto vyjádření není patrné, dochází-li k absolutnímu či relativnímu decouplingu, ani jaký je vývoj jednotlivých indikátorů

 

                                                                      [[Image:Decoupling.JPG]]

                                                           

----

Decoupling

2010-05-02T11:33:06Z

Oleguta:

= Uvod =

Decoupling – rozdvojení trendů. Oddělení křivek zátěže životního prostředí a ekonomického výkonu. V souvislosti se stoupající zátěží životního prostředí se v posledních letech dostává do popředí otázka decouplingu nebo rozdvojení trendů. Někteří lidé tvrdí, že pojem „decoupling“ se bude používat tak často jako třeba pojem „globalizace“.

Cílem decouplingu je dosáhnout toho, aby zátěž životního prostředí vyjádřená prostřednictvím vybraného „environmentálního zla“ klesala
a ekonomická výkonnost vyjádřená pomocí vybraného „ekonomického dobra“ stoupala. Environmentálním „zlem“ může být velikost vypouštění emisí,
produkce odpadů, spotřeby surovin a energie, objemy automobilové dopravy a. j. tedy obecně environmentální indikátor vyjadřující
zátěž životního prostředí, „ekonomickým dobrem“ bývá nejčastěji indikátor hrubého domácího produktu (HDP), který je zde brán jako indikátor kvality života.

Rozdvojení křivek zátěže životního prostředí a ekonomického výkonu je relativní nebo absolutní. Při relativním decouplingu klesá vypouštěné znečištění na jednotku HDP (nebo spotřeba surovin, výkony dopravy atd.), v absolutních hodnotách však vypouštěné znečištění neustále roste. Při absolutním decouplingu dochází k růstu HDP a k absolutnímu poklesu vypouštěného znečištění. Cílem je dosáhnout absolutního decouplingu, protože celková zátěž životního prostředí závisí na absolutních hodnotách vypouštěného znečištění. Environmentální indikátory bývají často uspořádány do formálního rámce OECD (Organizace pro Hospodářské spolupráce a rozvoj):

„hnací síla – tlak – stav – dopad – odpověď“ (driving force – pressure – state – impact – response), který vyjadřuje kauzální závislost jevů.

Příklad: potřeba zvýšit výkon ocelárny (hnací síla), se odráží na zvýšení spotřeby surovin (uhlí) a také emisi do ovzduší (tlak), což má za důsledek snižování surovin a kvality ovzduší v okolí (stav). Špatná kvalita ovzduší působí negativně na lidské zdraví (dopad), proto v některých případech dochází k regulaci (odpověď). Mluvíme-li o decouplingu, popisujeme vzájemný vztah mezi indikátory hnacích sil (ekonomické dobro, to co chceme, aby se zvyšovalo) a indikátory tlaku (environmentální zlo). Jedním ze způsobů, jak vyjádřit decoupling, je vynést do jednoho grafu v časové řadě hodnoty indikátoru, který charakterizuje zátěž životního prostředí a časový průběh indikátoru ekonomické výkonnosti. Hodnoty jsou zpravidla indexovány, to znamená, že vybraným veličinám je pro určitý výchozí rok přiřazena hodnota 100 a pro přištý roky se vynáší procentuální změna zaznamenaná oproti této hodnotě. Při tomto vyjádření dobře poznáme, jaký je vývoj obou sledovaných indikátorů, odkdy dochází k decouplingu (nastává výše zmiňované rozevírání nůžek mezi  vynesenými křivkami) a je-li decoupling absolutní či relativní. Další způsob, jak vyjádřit oddělení křivek zátěže životního prostředí a ekonomického výkonnosti, je pomocí koeficientu decouplingu (Kdec), který je definován:

Kdec = 1 – (indikátor zátěže ŽP/indikátor ekonomické výkonnosti) konec období / (indikátor zátěže ŽP/indikátor ekonomické výkonnosti)začátek období K decouplingu dochází tehdy, je-li hodnota Kdec větší než 0. Maximální hodnota koeficientu je rovna 1 – v tomto případě dosahuje indikátor zátěže životního prostředí nulové hodnoty (OECD, 2002). Decoupling je možné vyjádřit také prostřednictvím ekologické efektivity. V takovém případě se do grafu vynese jedna řada hodnot, které vyjadřují časový vývoj podílu indikátoru zátěže životního prostředí a indikátoru ekonomické výkonnosti (tzv. ekologická náročnost), respektive podílu indikátoru ekonomické výkonnosti a indikátoru zátěže životního prostředí (tzv. ekologická produktivita). Tento podíl může být vyjádřen v absolutních hodnotách nebo jako index. Cílem je ukázat, zda klesá ekologická náročnost (či stoupá ekologická produktivita), tedy dochází-li na jednotku HDP k poklesu zátěže životního prostředí. Při tomto vyjádření není patrné, dochází-li k absolutnímu či relativnímu decouplingu, ani jaký je vývoj jednotlivých indikátorů.

Soubor:Decoupling.JPG

2010-05-02T10:05:45Z

Oleguta: Rozdvojení trendů

Rozdvojení trendů

Decoupling

2010-05-02T09:39:06Z

Oleguta:

Decoupling – rozdvojení trendů. Oddělení křivek zátěže životního prostředí a ekonomického výkonu. V souvislosti se stoupající zátěží životního prostředí se v posledních letech dostává do popředí otázka decouplingu nebo rozdvojení trendů. Někteří lidé tvrdí, že pojem „decoupling“ se bude používat tak často jako třeba pojem „globalizace“.

Cílem decouplingu je dosáhnout toho, aby zátěž životního prostředí vyjádřená prostřednictvím vybraného „environmentálního zla“ klesala
a ekonomická výkonnost vyjádřená pomocí vybraného „ekonomického dobra“ stoupala. Environmentálním „zlem“ může být velikost vypouštění emisí,
produkce odpadů, spotřeby surovin a energie, objemy automobilové dopravy a. j. tedy obecně environmentální indikátor vyjadřující
zátěž životního prostředí, „ekonomickým dobrem“ bývá nejčastěji indikátor hrubého domácího produktu (HDP), který je zde brán jako indikátor kvality života.

Rozdvojení křivek zátěže životního prostředí a ekonomického výkonu je relativní nebo absolutní. Při relativním decouplingu klesá vypouštěné znečištění na jednotku HDP (nebo spotřeba surovin, výkony dopravy atd.), v absolutních hodnotách však vypouštěné znečištění neustále roste. Při absolutním decouplingu dochází k růstu HDP a k absolutnímu poklesu vypouštěného znečištění. Cílem je dosáhnout absolutního decouplingu, protože celková zátěž životního prostředí závisí na absolutních hodnotách vypouštěného znečištění. Environmentální indikátory bývají často uspořádány do formálního rámce OECD (Organizace pro Hospodářské spolupráce a rozvoj):

„hnací síla – tlak – stav – dopad – odpověď“ (driving force – pressure – state – impact – response), který vyjadřuje kauzální závislost jevů.

Příklad: potřeba zvýšit výkon ocelárny (hnací síla), se odráží na zvýšení spotřeby surovin (uhlí) a také emisi do ovzduší (tlak), což má za důsledek snižování surovin a kvality ovzduší v okolí (stav). Špatná kvalita ovzduší působí negativně na lidské zdraví (dopad), proto v některých případech dochází k regulaci (odpověď). Mluvíme-li o decouplingu, popisujeme vzájemný vztah mezi indikátory hnacích sil (ekonomické dobro, to co chceme, aby se zvyšovalo) a indikátory tlaku (environmentální zlo). Jedním ze způsobů, jak vyjádřit decoupling, je vynést do jednoho grafu v časové řadě hodnoty indikátoru, který charakterizuje zátěž životního prostředí a časový průběh indikátoru ekonomické výkonnosti. Hodnoty jsou zpravidla indexovány, to znamená, že vybraným veličinám je pro určitý výchozí rok přiřazena hodnota 100 a pro přištý roky se vynáší procentuální změna zaznamenaná oproti této hodnotě. Při tomto vyjádření dobře poznáme, jaký je vývoj obou sledovaných indikátorů, odkdy dochází k decouplingu (nastává výše zmiňované rozevírání nůžek mezi  vynesenými křivkami) a je-li decoupling absolutní či relativní. Další způsob, jak vyjádřit oddělení křivek zátěže životního prostředí a ekonomického výkonnosti, je pomocí koeficientu decouplingu (Kdec), který je definován:

Kdec = 1 – (indikátor zátěže ŽP/indikátor ekonomické výkonnosti) konec období / (indikátor zátěže ŽP/indikátor ekonomické výkonnosti)začátek období K decouplingu dochází tehdy, je-li hodnota Kdec větší než 0. Maximální hodnota koeficientu je rovna 1 – v tomto případě dosahuje indikátor zátěže životního prostředí nulové hodnoty (OECD, 2002). Decoupling je možné vyjádřit také prostřednictvím ekologické efektivity. V takovém případě se do grafu vynese jedna řada hodnot, které vyjadřují časový vývoj podílu indikátoru zátěže životního prostředí a indikátoru ekonomické výkonnosti (tzv. ekologická náročnost), respektive podílu indikátoru ekonomické výkonnosti a indikátoru zátěže životního prostředí (tzv. ekologická produktivita). Tento podíl může být vyjádřen v absolutních hodnotách nebo jako index. Cílem je ukázat, zda klesá ekologická náročnost (či stoupá ekologická produktivita), tedy dochází-li na jednotku HDP k poklesu zátěže životního prostředí. Při tomto vyjádření není patrné, dochází-li k absolutnímu či relativnímu decouplingu, ani jaký je vývoj jednotlivých indikátorů.

Decoupling

2010-05-02T09:16:51Z

Oleguta:

Decoupling – rozdvojení trendů. Oddělení křivek zátěže životního prostředí a ekonomického výkonu. V souvislosti se stoupající zátěží životního prostředí se v posledních letech dostává do popředí otázka decouplingu nebo rozdvojení trendů. Někteří lidé tvrdí, že pojem „decoupling“ se bude používat tak často jako třeba pojem „globalizace“.
Cílem decouplingu je dosáhnout toho, aby zátěž životního prostředí vyjádřená prostřednictvím vybraného „environmentálního zla“ klesala a ekonomická výkonnost vyjádřená pomocí vybraného „ekonomického dobra“ stoupala. Environmentálním „zlem“ může být velikost vypouštění emisí, produkce odpadů, spotřeby surovin a energie, objemy automobilové dopravy a. j. tedy obecně environmentální indikátor vyjadřující zátěž životního prostředí, „ekonomickým dobrem“ bývá nejčastěji indikátor hrubého domácího produktu (HDP), který je zde brán jako indikátor kvality života.
Rozdvojení křivek zátěže životního prostředí a ekonomického výkonu je relativní nebo absolutní. Při relativním decouplingu klesá vypouštěné znečištění na jednotku HDP (nebo spotřeba surovin, výkony dopravy atd.), v absolutních hodnotách však vypouštěné znečištění neustále roste. Při absolutním decouplingu dochází k růstu HDP a k absolutnímu poklesu vypouštěného znečištění. Cílem je dosáhnout absolutního decouplingu, protože celková zátěž životního prostředí závisí na absolutních hodnotách vypouštěného znečištění.
Environmentální indikátory bývají často uspořádány do formálního rámce OECD (Organizace pro Hospodářské spolupráce a rozvoj):
„hnací síla – tlak – stav – dopad – odpověď“ (driving force – pressure – state – impact – response), který vyjadřuje kauzální závislost jevů.
Příklad: potřeba zvýšit výkon ocelárny (hnací síla), se odráží na zvýšení spotřeby surovin (uhlí) a také emisi do ovzduší (tlak), což má za důsledek snižování surovin a kvality ovzduší v okolí (stav). Špatná kvalita ovzduší působí negativně na lidské zdraví (dopad), proto v některých případech dochází k regulaci (odpověď).
Mluvíme-li o decouplingu, popisujeme vzájemný vztah mezi indikátory hnacích sil (ekonomické dobro, to co chceme, aby se zvyšovalo) a indikátory tlaku (environmentální zlo).
Jedním ze způsobů, jak vyjádřit decoupling, je vynést do jednoho grafu v časové řadě
hodnoty indikátoru, který charakterizuje zátěž životního prostředí a časový průběh indikátoru
ekonomické výkonnosti. Hodnoty jsou zpravidla indexovány, to znamená, že vybraným
veličinám je pro určitý výchozí rok přiřazena hodnota 100 a pro přištý roky se vynáší
procentuální změna zaznamenaná oproti této hodnotě. Při tomto vyjádření dobře poznáme,
jaký je vývoj obou sledovaných indikátorů, odkdy dochází k decouplingu (nastává výše
zmiňované rozevírání nůžek mezi vynesenými křivkami) a je-li decoupling absolutní či
relativní.
Další způsob, jak vyjádřit oddělení křivek zátěže životního prostředí a ekonomického výkonnosti, je pomocí koeficientu decouplingu (Kdec), který je definován:
Kdec = 1 – (indikátor zátěže ŽP/indikátor ekonomické výkonnosti) konec období / (indikátor
zátěže ŽP/indikátor ekonomické výkonnosti)začátek období
K decouplingu dochází tehdy, je-li hodnota Kdec větší než 0. Maximální hodnota koeficientu
je rovna 1 – v tomto případě dosahuje indikátor zátěže životního prostředí nulové
hodnoty (OECD, 2002).
Decoupling je možné vyjádřit také prostřednictvím ekologické efektivity. V takovém případě
se do grafu vynese jedna řada hodnot, které vyjadřují časový vývoj podílu indikátoru
zátěže životního prostředí a indikátoru ekonomické výkonnosti (tzv. ekologická náročnost),
respektive podílu indikátoru ekonomické výkonnosti a indikátoru zátěže životního prostředí
(tzv. ekologická produktivita). Tento podíl může být vyjádřen v absolutních hodnotách
nebo jako index. Cílem je ukázat, zda klesá ekologická náročnost (či stoupá ekologická
produktivita), tedy dochází-li na jednotku HDP k poklesu zátěže životního prostředí. Při
tomto vyjádření není patrné, dochází-li k absolutnímu či relativnímu decouplingu, ani jaký
je vývoj jednotlivých indikátorů.

Decoupling

2010-04-30T11:47:04Z

Oleguta: Založena nová stránka: student vytvarim

student vytvarim