Enviwiki - Příspěvky [cs]

Územní plánování/Úloha hlavních subjektů

2010-06-03T04:16:08Z

Martin Říha: Založena nová stránka: Hlavními subjekty územního plánování jsou především úřady územního plánování, působící v roli pořizovatele územně plánovacích podkladů a dokumentac…

Hlavními subjekty územního plánování jsou především úřady územního plánování, působící v roli pořizovatele územně plánovacích podkladů a dokumentací, což jsou krajské a vybrané městské (obecní) úřady a v nich konkrétně příslušné odbory územního plánování a stavební úřady s pravomocí umisťovat a povolovat stavby. Dále jsou to dotčené správní orgány, kterými jsou pro problematiku ochrany přírody a krajiny zejména orgány s působností v oblasti životního prostředí, zemědělství, lesního a vodního hospodářství, pro geologii a těžbu, odpadové hospodářství, ochrany ovzduší a hygieny a také orgány kultury, resp. památkové péče. Třetí velkou specifickou skupinou hlavních subjektů působících v územním plánování jsou samosprávy krajů, měst a obcí jako nositelé zodpovědnosti za harmonický vývoj v jimi spravovaném území. Čtvrtou důležitou množinou subjektů územního plánování jsou zpracovatelé územně plánovacích podkladů a dokumentací, tedy projektanti, dalšími jsou „hybatelé změn v území“, tedy především investoři a stavebníci a poslední z nich, ale nikoliv méně důležité jsou laická i odborná veřejnost a v ní i zájmová sdružení, nevládní neziskové organizace orientované na ochranu životního prostředí, přírody a krajiny. Co je důležité pro každý z těchto subjektů, mají-li vykonávat řádně své úlohy v subsystému územního plánování při ochraně přírody a krajiny?

==Pořizovatelé a hlavní „uživatelé“ (pracovníci stavebních úřadů)==
*mít kvalitní všeobecné vzdělání a přehled o vývoji v přírodních, společenských a technických vědách, v hospodářství a v politice, v kultuře. Ovládat dokonale český jazyk v mluvené i písemné formě a na „uživatelské úrovni“ alespoň ještě jeden cizí jazyk - buď (v pohraničí obzvlášť) sousedních zemí nebo některý ze světových jazyků, používaných v mezinárodních institucích (zejména EU).
*znát dobře spravované území, jeho hodnoty, vlastnosti a limity (teprve cca po 10 letech je úředník schopen vybavit si každé místo svého správního obvodu, kde má řešit nějaký územně plánovací nebo rozhodovací problém, aniž je musí znovu navštívit),
*znát dokonale účel, historii a současnou právní úpravu územního plánování, a to nejen „literu“, ale i „ducha“ zákona, a povšechně i předpisy související, zejména zákony o životním prostředí, o posuzování vlivů na životní prostředí, o ochraně vod, o ochraně ovzduší, o ochraně ZPF, lesní zákon, zákon o odpadech, o ochraně přírody a krajiny, zákona a navazujících předpisů o veřejném zdraví (a v tom i o ochraně proti hluku), horní zákon, zákon o ochraně památek, správní řád, oba zákony o povinném poskytování informací, atd.
*být si vědom toho, že zatímco ochranu soukromých a skupinových zájmů si je schopen v demokracii a tržní ekonomice s využitím svých práv a svobod chránit a prosazovat každý sám, k ochraně veřejných zájmů, a zájmů na ochraně přírody a krajiny zvlášť, je tu právě úřednictvo veřejné správy a v záležitostech územního plánování a stavebního řádu především on sám (příroda a krajina, ač živá, nemá v územním plánování ani řízení jiné zástupce, jiné „advokáty“, než úředníky státní správy!)
*průběžně dále celoživotně studovat svůj obor a přiměřeně i obory související, znát limity svého vzdělání a přizvávat odborníky na vše, co sám neumí - územní plánování je svrchovaně týmová práce,
*mít sociální i prostorovou představivost a schopnost na základě zkušenosti z praxe v území formulovat a průběžně korigovat určitou vizi žádoucího vývoje v území, která je základem všech zadání územně plánovacích podkladů, územně plánovací dokumentace a koncepčního pojetí důležitých územních rozhodnutí, (Neznám větší hřích proti účelu a dělbě kompetencí podle zákona, než když si „zadání“ územně plánovací dokumentace pořizovatel zadá u budoucího zhotovitele, namísto aby je formuloval ve spolupráci se samosprávou, dotčenými správními úřady a veřejností sám! Společenskou zakázku „co jsou problémy v území a jak je chci v území řešit“ by si neměl formulovat její budoucí zhotovitel!)
*být schopen empatie a korektní komunikace se zástupci ostatních skupin - subjektů územního plánování, nevnášet do úřední činnosti emoce a nebrat věcné spory a konflikty osobně (úřad se neuráží!),
*ohlásit příslušnému orgánu ochrany přírody a krajiny případné nálezy dosud neevidovaných chráněných částí přírody, ke kterým dojde při postupech podle stavebního zákona nebo v souvislosti s nimi (místní šetření, průzkumy apod.), konzultovat s ním další postup pro zajištění ochrany takového nálezu nástroji územního plánování, než o nich bude rozhodnuto podle zákona č. 114/1992 Sb., v platném znění,
*plnit informační povinnosti, vyplývající ze stavebního zákona a z obou zákonů o svobodném přístupu k informacím,
*spolupůsobit s ostatními orgány veřejné správy a vzdělávacími institucemi při ekologické výchově, vzdělávání a osvětě obyvatel, jiných úředníků a nových zastupitelů či poslanců.

==Dotčené správní orgány (vč. orgánů péče o životní prostředí, ochrany přírody a krajiny)==
*znát dokonale spravované území, všechny zájmy a předměty ochrany podle speciálních zákonů ve své kompetenci, udržovat v ažuritě se stavem v území a s platnými právními předpisy informace o nich a podávat ve stavebním zákonu požadovaných lhůtách úplná věcná a odborně odůvodněná stanoviska, odpovídající obsahem příslušné kategorii územně plánovacích podkladů, územně plánovací dokumentace nebo územního řízení,
*respektovat ustanovení stavebního zákona, že v rámci svých kompetencí jsou ve stanovených lhůtách povinny poskytnout odborné podklady pro zpracování „územně-analytických podkladů“ a ověřit jejich správnost, úplnost a aktuálnost.
*respektovat ustanovení stavebního zákona o povinnosti poskytovat ve stanovené lhůtě úplná, zdůvodněná a o kompetence příslušného orgánu opřená stanoviska k zadání, konceptu a návrhu územně plánovací dokumentace a závazná stanoviska pro územní řízení, neboť nedodání stanoviska v požadované lhůtě se považuje ze zákona za souhlas bez podmínek, resp. k později uplatněným připomínkám nebude brán zřetel. Ve složitých případech s delší dobou na přípravu stanoviska si musí o příslušný orgán včas požádat o prodloužení lhůty z 30 na max. 60 dnů. Nesplnění může být sankcionováno nebo být důvodem k vymáhání náhrady za případné vzniklé škody.
*respektovat ustanovení stavebního zákona, že stanoviska a připomínky k územnímu plánu obce se nemohou vztahovat k věcem, které již byly rozhodnuty, příp. řešeny jako rozpor, při vydání „Zásad územního rozvoje kraje“,
*respektovat ustanovení stavebního zákona, že dotčený orgán je vázán svým předchozím stanoviskem nebo závazným stanoviskem v téže věci a nemůže je bez vážného důvodu měnit. To lze jen na základě nově zjištěných a doložených skutečností, které prokazatelně nebylo možné uplatnit dříve, nebo vzhledem k jinému měřítku a podrobnosti projednávané záležitosti, než v jakých byla projednávána předtím.
*podávat příslušnému úřadu územního plánování podněty pro zpracování změn nebo nového územního plánu, ukáže-li se, že se změnily podmínky uplatňování jím sledovaných zájmů nebo podmínky v území,
*respektovat ustanovení zákona, že v řízeních spadajících do části čtvrté stavebního zákona (Stavební řád) se už nepřihlíží k závazným stanoviskům dotčených orgánů ve věcech, o kterých již bylo rozhodnuto ve vydaném regulačním plánu, v územním rozhodnutí nebo v územním opatření, (nejedná-li se o předchozí případ),
*neuplatňovat extrémní stanoviska, neumožňující dosažení kompromisu a všeobecně přijatelné ekonomicky reálné dohody, umožňuje-li to zákonná úprava a je-li možno případnou ekologickou újmu dostatečně kompenzovat v rámci řešení nebo je kompenzována jinak,
*nepovažovat člověka jako živočišný druh á priori za „škodnou“, kterou je z přírody a krajiny potřeba nejlépe zcela vypudit nebo omezovat nad míru potřebnou pro jejich ochranu (Člověk je také živočich, zasluhující přiměřené ochrany, neboť je to (vlastním přičiněním) ohrožený druh. Lidská sídla pak jsou jen specifickým druhem „hnízd“tohoto specifického živočišného druhu, s obdobným fungováním, to znamená nošením surovin, energie, vody a potravy do hnízda z okolní přírody a krajiny a vyhazováním výměšků a dalších odpadů z hnízd do ní zpět. Kdyby se člověk choval odpovědně ve vztazích k sobě navzájem a vůči přírodě,nebyly by s ním problémy).

==Orgány samosprávy krajů, měst a obcí==
*považovat územně plánovací podklady a územně plánovací dokumentaci spolu s dokumenty programování sociálně ekonomického rozvoje za klíčové průřezové nástroje pro zajištění dlouhodobě udržitelného vývoje v území (s vyvážeností ekonomického, sociálního a environmentálního pilíře této udržitelnosti) a věnovat jim odpovídající čas, pozornost a vážnost v náplni činnosti a jednání nad běžnou rutinní operativu v dílčích záležitostech,
*chápat kompetence zastupitelstva rozhodovat o pořízení, schvalovat zadání, pokyny k dokončení návrhu a návrhu územně plánovací dokumentace jako výzvu a jedinečnou příležitost pro uplatnění své samosprávné funkce a politické vůle k naplňování úlohy kvalitní ochrany veřejných zájmů občanské komunity na spravovaném území (nikoliv k prosazování soukromých a skupinových zájmů na úkor veřejných),
*plnit úlohu samosprávy, a to nejen pasivně povinnosti vyplývající pro orgány samosprávy ze zákona a předepsaného procedurálního minima, ale aktivně se podílet na formulování obsahu příslušných dokumentů a zprostředkovat dalšími formami účast veřejnosti na ovlivňování jejich věcného obsahu (veřejná zasedání, besedy, ankety, shromažďování a vyhodnocování relevantních podnětů a návrhů občanů, průzkumy veřejného mínění, referenda o strategicky důležitých otázkách rozvoje ap.).
*respektovat přírodu a krajinu jako živoucí subsystém, jehož biologická rozmanitost, ekologická stabilita a zdravý vývoj jsou pro občanskou komunitu spravovaného území stejně důležité, jako ekonomická prosperita a sociální smír, resp. soudržnost (kde je překročena únosná míra narušení životního prostředí a míra schopnosti regenerace přírody a krajiny, tam se dostavuje i narušení zdravých sociálních podmínek a vztahů a začíná i ekonomický rozvrat - viz SHP, Sokolovsko a Ostravsko - karvínsko v 80. letech 20. století).

==Projektanti==
*Celoživotně obnovovat a doplňovat svou kvalifikaci ve vlastním oboru a orientačně i v oborech souvisejících (na rozdíl např. od lékařů to bohužel zatím náš právní řád nevyžaduje), včetně ochrany životního prostředí a v tom i přírody a krajiny,
*respektovat související obory a pracovat týmově s přizváním všech potřebných odborných profesí pro kvalitní zvládnutí úkolů („vše, co sám dokonale neumím, zadám a zaplatím tomu, kdo to umí a nepokusím se suplovat vlastní amatérskou prací“),
*vyhodnocování vlivů navrhovaných řešení na udržitelnost rozvoje řešeného území, na životní prostředí a v tom na přírodu a krajinu považovat za samozřejmou a průběžnou součást práce na územně plánovací dokumentaci (zejména preferovat metodu „ex ante“ před metodou „ex post“ hodnocení vlivů na ŽP),
*respektovat účel, podstatu a smysl disciplíny územního plánování nejen v jejím technickém, ale i sociálně - ekonomickém a environmentálním rozměru a nejen v rámci současně platné legislativní úpravy, ale i v historickém a kulturním kontextu,
*vyžadovat od pořizovatele důsledně úplné podklady a informace, ovlivňující vývoj v území a příslib operativní průběžné součinnosti jako podmínku přijetí zakázky,
*při prezentaci územně plánovací dokumentace a dalších veřejných vystoupeních přizpůsobit způsob vyjadřování a slovník složení posluchačů (jinak mluvit a používat odborné výrazy na shromáždění odborníků, jinak před obecným publikem - veřejností),
*mít rád lidi a být vnímavý k jejich potřebám (schopnost empatie), přemýšlet bez předsudků nejen o tom, „co“ říkají, ale snažit se pochopit i „proč“ to říkají, snažit se pochopit širší kontext jejich jednání a použitelnost takových poznatků pro vlastní práci („Co z toho vyplývá pro nás bratislavské Židy“, jak říkával můj někdejší šéf),
*mít rád přírodu a krajinu a současně k ní mít respekt jako k základní podmínce spokojené lidské existence, jako ke zdroji pro uspokojování nejzákladnějších lidských potřeb, jako k součásti našeho hmotného i kulturního dědictví, které si nesmíme zničit ani ochudit.

==Investoři a stavebníci==
*chovat se „osvíceně“ a dát si poradit od úřadů a odborníků, jaké jsou optimální cesty k realizaci jejich potřeb a záměrů, a to jak co do umístění v území, tak jejich ztvárnění co do funkce a použitých technologií, prostorového uspořádání a vzhledu, (to vše dříve, než začnou pro svůj záměr kupovat pozemky!),
*zapomenout na falešně deklarovanou „zásadu“ zastánců svobodného trhu bez přívlastků, že „na svém pozemku nebo ve svém domě si mohu dělat co chci“, nebo „jsou to moje peníze a nikdo mi nebude přikazovat, do čeho je vložím, resp. co si za ně pořídím“. Ústava a zákony (zejména o životním prostředí, o ochraně přírody a krajiny, ovzduší, vod, ZPF, o IPPC, lesní, horní a stavební zákon) jasně stanovují mantinely omezující tento „svobodný rozlet“ ve veřejném zájmu,
*z vlastní vnitřní potřeby respektovat krajinný ráz a urbánní kontext při realizaci svého záměru jako podmínku harmonie s přírodou a krajinou, ale i se sousedy a veřejnou správou, což je důležitým předpokladem i vlastní budoucí spokojenosti v území.

==Veřejnost (vč. nevládních neziskových organizací působících v ochraně přírody a krajiny)==
*Respektovat účel a možnosti discipliny územního plánování a rozlišovat možnosti jejích jednotlivých nástrojů (nemyslet si, že je lékem na řešení všech problémů v území vč. těch, které jsou v kompetencích jiných orgánů veřejné správy nebo subjektů mimo ni),
*zajímat se aktivně o dění v obci a v kraji, číst úřední tabule orgánů obecní a krajské samosprávy a státní správy nebo elektronické úřední desky úřadů, zejména MMR a MŽP a v něm především informační systém EIA a SEA, kde jsou v souladu se zákonem č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí, v platném znění, povinně zveřejňovány údaje o všech aktuálně zpracovávaných a z hlediska dopadů na životní prostředí a veřejné zdraví hodnocených záměrech, koncepcích i územních plánech,
*zúčastňovat se veřejných projednání zadání, konceptů a návrhů územně plánovací dokumentace a podávat k nim v požadovaných lhůtách relevantní a zdůvodněné podněty, námitky nebo připomínky s vědomím, že pozdě uplatněné nebo k věci nesměřující nebudou brány v úvahu,
*kontrolovat dodržování schválených územně plánovacích dokumentací při územních řízeních a v další činnosti stavebních úřadů, upozorňovat včas na závady v jejich postupech a důsledně se domáhat nápravy.
{{licence cc|Martin Říha}}
[[územní plánování]]

Územní plánování/Úloha v ochraně přírody a krajiny

2010-06-03T04:10:25Z

Martin Říha: Založena nová stránka: V dalším vystoupení se tedy konečně dostáváme k jádru tématu i přednášky, totiž jak konkrétně může a musí územní plánování pomoci v ochraně přírod…

V dalším vystoupení se tedy konečně dostáváme k jádru tématu i přednášky, totiž jak konkrétně může a musí územní plánování pomoci v ochraně přírody a krajiny, o co se v zákonu a vyhláškách může tato ochrana opřít. Jen pro úplnost předesílám, že inteligentní a kulturní lidi, včetně úředníků do toho nemusí nutit právní předpis. Chrání přírodu, krajinu, životní prostředí a veřejné zdraví stejně jako historické kulturní dědictví po minulých generacích z vlastního přesvědčení. Právní řád je tu od toho, aby k tomu donutil i ty méně chápavé a nezodpovědné a představuje spíše cosi jako „společensky vyžadované minimum“, i když někteří barbaři jej naopak považují za přílišné omezování osobní svobody. A teď už k dnešním možnostem územního plánování v ochraně přírody a krajiny konkrétně:

Základní pojmy:
*pojem „zastavěné území“ se vykládá tak, že je stanoveno platným územním plánem nebo postupem dle tohoto zákona. Nemá-li obec schválený územní plán, ani stanoveno zastavěné území postupem podle § 59 zákona, je jím zástavba v hranicích intravilánu k 1. 9. 1966 a nezastavěné pozemky vedené jako zemědělská půda vně požívají ochrany dle zákona č. 334/1992 Sb. o ochraně ZPF bez ohledu na to, že od té doby mohly být dávno obestavěny a staly se fakticky součástí zastavěného území. Je to tedy pojetí výrazně restriktivní, chránící nezastavěné území.
*„nezastavitelným pozemkem“ je v obci bez územního plánu pozemek veřejné zeleně a parku, sloužící obecnému užívání, v intravilánu i zemědělský nebo lesní pozemek nebo soubor pozemků nad 0,5 ha,
*pozemky nezahrnuté do zastavěného území nebo do územním plánem určené zastavitelné plochy tvoří „nezastavěné území“, které je, jak uvidíme dále, jinými ustanoveními zákona dnes oproti minulosti výrazně lépe chráněno,
*vedle již existující kategorie „veřejně prospěšná stavba“ se zavádí nový pojem „veřejně prospěšné opatření“ (nestavebního charakteru), pro jehož realizaci lze rovněž vyvlastnit potřebné pozemky (např. pro ochranu přírody a krajiny, vhodné např. pro ÚSES),

Výkon veřejné správy:
*Orgány územního plánování musí postupovat v součinnosti s dotčenými orgány chránícími veřejné zájmy podle zvláštních předpisů, která pro územní řízení vydávají závazná stanoviska dle svých kompetencí a pro ostatní postupy stanoviska, která jsou pro orgány územního plánování závaznými podklady.
*Nově se zřizují „rady obcí pro udržitelný rozvoj území“, které projednávají a vydávají stanoviska k „územně-analytickým podkladům“ a k „vyhodnocení vlivů na udržitelný rozvoj“. Posiluje se tak veřejná kontrola činností prováděných jako přenesený výkon státní správy orgánem, v němž působí především zástupci obecních samospráv řešeného územního obvodu,

Cíle územního plánování:
*...vytvářet předpoklady...pro udržitelný rozvoj území,...příznivé životní prostředí, hospodářský rozvoj a soudržnost společenství obyvatel...pro současnou i budoucí generace.
*Územní plánování ve veřejném zájmu chrání a rozvíjí přírodní, kulturní a civilizační hodnoty území,....chrání krajinu jako podstatnou složku prostředí života obyvatel a základ jejich totožnosti,....určuje podmínky pro hospodárné využití zastavěného území a zajišťuje ochranu nezastavěného území a nezastavitelných pozemků.
*V nezastavěném území lze (v souladu s jeho charakterem) umisťovat stavby, zařízení a jiná opatření pouze pro zemědělství, lesnictví, vodní hospodářství, těžbu nerostů, ochranu přírody a krajiny, veřejnou dopravní a technickou infrastrukturu, pro snižování nebezpečí přírodních a ekologických katastrof a jejich důsledků a dále opatření a stavby zlepšující jeho využití pro rekreaci a cestovní ruch...
Úkoly územního plánování:
*zjišťovat a posuzovat stav území, jeho přírodní, kulturní a civilizační hodnoty,
*koncepci rozvoje...stanovovat s ohledem na hodnoty a podmínky v území,
*prověřovat a posuzovat potřebu změn v území, veřejný zájem, přínosy, problémy, rizika s ohledem na veřejné zdraví, životní prostředí, přírodní podmínky...
*stanovovat požadavky na využívání a prostorové uspořádání území a podmínky pro provedení změn,
*vytvářet v území podmínky pro snižování nebezpečí přírodních a ekologických katastrof a jejich důsledků.....přírodě blízkým způsobem,
*určovat nutné asanační, rekonstrukční a rekultivační zásahy do území,
*vytvářet podmínky pro ochranu území podle zvláštních právních předpisů před negativními vlivy záměrů a navrhovat případná kompenzační opatření,
*regulovat rozsah ploch pro využívání přírodních zdrojů,
*uplatňovat poznatky....z oborů...urbanismu, územního plánování....ekologie a památkové péče,
*vyhodnocovat vlivy politiky územního rozvoje ČR a územně plánovací dokumentace na udržitelný rozvoj území a regulačních plánů na životní prostředí.
Obecná ustanovení mimo jiné zajišťují účast dotčených úřadů a veřejnosti:
*povinností zveřejňovat písemnosti v určených případech veřejnou vyhláškou nebo zajištění dálkového přístupu v elektronické podobě,
*podáváním územně plánovacích informací,
*veřejným projednáváním zadání, konceptů i návrhů územně plánovací dokumentace a vyhodnocení vlivů na udržitelný rozvoj,
*možností veřejnosti zajistit si pro jednání s úřady kvalifikovaného „zástupce veřejnosti“.

Kvalita územního plánování i s ohledem na zájmy ochrany přírody a krajiny jako součásti životního prostředí je mj. zajišťována i tím, že vybrané činnosti na příslušných úřadech a u projektantů musí zajišťovat osoby s příslušnou kvalifikací a autorizační zkouškou buď podle stavebního zákona a zákona č. 360/1992 Sb., o výkonu povolání autorizovaných architektů, inženýrů a techniků ve výstavbě, nebo podle zákona č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí, v platném znění, nebo konečně i podle zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny (pro biologická hodnocení a hodnocení vlivů na lokality NATURA 2000).

Při územním rozhodování, tzn. v územním řízení o umístění stavby, o změně ve využití území nebo o změně vlivu stavby na využití území, o dělení nebo scelování pozemků nebo o ochranném pásmu je ochrana přírody a krajiny zajištěna:
*povinnou účastí dotčených orgánů ochrany ŽP, vč. ochrany přírody a krajiny, podávajících závazná stanoviska za jimi hájené veřejné zájmy,
*povinnou účastí orgánů dotčených samospráv,
*povinným posouzením, zda záměr je v souladu s vydanou (schválenou) územně plánovací dokumentací, s cíli a úkoly územního plánování, s požadavky tohoto zákona a jeho prováděcími vyhláškami, s požadavky zvláštních právních předpisů a se stanovisky dotčených orgánů podle nich vydaných, s výsledkem řešení případných rozporů a s ochranou práv a právem chráněných zájmů účastníků řízení.
*přiznáním účastenství v řízení kromě obligátních účastníků i osobám a občanským sdružením, o kterých tak stanoví zvláštní předpis (zejména zákon č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí a zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny),
*posuzováním vlivů záměrů na životní prostředí podle zákona č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí, jako povinného odborného podkladu pro řízení.

Není-li záměr v souladu s požadavky uvedenými v předchozích odrážkách, je stavební úřad povinen žádost o územní rozhodnutí zamítnout. To platí i pro případné vydání tzv. „územního souhlasu“.

Novými nástroji územního plánování, které se mohou uplatnit i při ochraně přírody a krajiny, jsou v novém zákoně tzv. „územní opatření o stavební uzávěře“ a „územní opatření o asanaci území“. Jsou to opatření vydávaná jako opatření obecné povahy podle správního řádu, nikoliv jako v minulosti v režimu správních rozhodnutí.

Prosazování zájmů ochrany přírody a krajiny může přispět i ustanovení o náhradách za újmu, kterou vlastník pozemku nebo jiný uživatel může utrpět v důsledku změny v území nebo v určení jeho funkce při územním plánování a rozhodování.

Vymahatelnost plnění povinností subjektů, podílejících se na územním plánování jistě zvyšuje i zavedení citelných sankcí za prohřešky a nedodržení ustanovení zákona a uzákonění možnosti dle správního řádu obrátit se v případě nespokojenosti s činností příslušných úřadů po vyčerpání správních nástrojů na správní soud. Tolik ve stručnosti stavební zákon.
{{licence cc|Martin Říha}}

Územní plánování/Současná legislativní úprava

2010-06-03T04:07:03Z

Martin Říha: Založena nová stránka: ==Nedostatky== Z hlediska obecných principů má dnešní právní úprava územního plánování, představovaná zákonem č. 183/2006 Sb. a navazujícími zákony a pr…

==Nedostatky==
Z hlediska obecných principů má dnešní právní úprava územního plánování, představovaná zákonem č. 183/2006 Sb. a navazujícími zákony a prováděcími vyhláškami některé nedostatky. Jsou to následující skutečnosti:
* Územní plánování zůstalo výkonem státní správy v přenesené působnosti, ačkoliv má zřejmý samosprávný charakter. Samosprávné orgány se mohou ke všem fázím sice vyjadřovat, ale jinak mají jen volbu schválit či neschválit (zadání, pokyny pro dokončení návrhu po projednání konceptu u územních plánů, návrh), připravené a kontrolované aparátem státní správy.
* Namísto velmi konkrétního územně-plánovacího podkladu celostátní úrovně, jakým byla již zmíněná Koncepce urbanizace a dlouhodobého osídlení ČR, na níž byly práce ze strany MMR jako objednavatele zastaveny v roce 1994, se nyní na celostátní úrovni zpracovává vágní a přírodní prostředí do značné míry ignorující Politika územního rozvoje. Je to dokument verbálního charakteru, jehož doprovodnou grafiku tvoří jen hrubá schémata osídlení a dalších antropogenních systémů (doprava, technická infrastruktura), zatímco přírodní subsystémy (chráněná území přírody, významné krajinné prvky, prvky ÚSES ap.) zcela chybí. Tento hrubý nedostatek nevytklo Politice územního rozvoje kupodivu ani vyhodnocení jejích vlivů na životní prostředí (SEA).
*Zásady územního rozvoje, které na regionální úrovni nahradily bývalé územní plány velkých územních celků, musí být zpracovány na správní úrovni krajů a řešené území zásadně jen v jejich hranicích. Možnost jiného vymezení řešeného území, jako bylo zpracování dosud platných ÚPn VÚC národních parků (Krkonoše, Šumava), chráněných krajinných oblastí (Lužické hory, České středohoří, Český les, Beskydy, Jeseníky) nebo velkých sídelních a průmyslových aglomerací (např. Hradecko - pardubická), přesahujících krajské hranice, zmizela. Tím méně je dnes možné pořídit společnou územně-plánovací dokumentaci pro území zasahující do sousedících států. Ačkoliv jsme součástí EU, nemůžeme dnes udělat už ani to, co se povedlo v 90. letech na Šumavě, totiž pořídit společný územně-plánovací podklad pro celou Šumavu v ČR, SRN a Rakousku na jednotném mapovém podkladu a s koordinovaným obsahem. Také měřítka stanovená pro grafiku ZÚR zákonem (1: 100 000 či v odůvodněných případech (!) 1: 50 000) neumožňují efektivně řešit územní problémy právě v oblasti ochrany přírody a krajiny v nezastavěném území tak, jak to bylo možné v ÚPn VÚC (1:10 000 - 1: 25 000, příp. 1: 50 000). Zásady územního rozvoje kraje smějí navíc obsahovat v závazné části jen záměry v kompetenci státu a kraje, nikoliv obcí. Jak se tím snižuje informační a uživatelská hodnota takového dokumentu, je pro lidi s představivostí zřejmé.
*Bohatý instrumentář nezávazných nástrojů územního plánování původních územně plánovacích podkladů, obsahující tzv. „územně-technické podklady“, „územní prognózy“, „územní generely“ a „urbanistické studie“ byl zredukován jen na tzv. „územně analytické podklady“ a „územní studie“, do kterých se jen s obtížemi vměstná bohatost problémů k řešení, kterou přináší praxe. Nejde o slovíčkaření. Nástroje nejmenované v zákonu a prováděcích vyhláškách nelze financovat z veřejných prostředků a rozpočtů, což je pro pořizovatele a uživatele kardinální problém.
*Zcela nesmyslně byla vypuštěna z pracovních postupů územního plánování pracovní etapa a kategorie „průzkumů a rozborů“, v naivní víře, že je nahradí využívání periodicky aktualizovaných a příslušnými správci dílčích dat verifikovaných „územně analytických podkladů“. Víra zákonodárců, že dnešní dosažená úroveň monitorovací, informační a spojové techniky může nahradit smyslové vjemy a zkušenost lidí z řešeného území je nejen nepatřičná, ale dokonce nebezpečná. (První zkušenosti s naplněním registru sledovaných jevů v podkladech pro hodnocení podmínek udržitelného rozvoje území v ÚAP informacemi potvrzuje naše včasné, ale nevyslyšené varování zákonodárcům, že to v požadovaných formě a čase jednak nelze splnit, ale ani v celém rozsahu nahradit osobní fyzický průzkum řešeného území odborníky různých profesí a zjistit skutečně aktuální stav, nezkreslený dobou potřebnou pro aktualizaci, zpracování a prezentaci dat o území v jeho reflexi v mapových podkladech i v informačních systémech).

==Klady==
Ale abych nezůstal jen u nedostatků nového stavebního zákona, neboť má samozřejmě i své klady, zejména právě ve vztahu k ochraně životního prostředí a veřejného zdraví a v tom i ve vztahu k ochraně přírody a krajiny. Nebudu zde dlouze vykládat o struktuře a obsahu zákona, zákonů souvisejících a prováděcích vyhlášek, protože si je snadno můžete najít na Internetu nebo koupit nebo půjčit i s komentáři jako knihy hned od několika autorských kolektivů. Alespoň stručný přehled partií, vztahujících se k dnešnímu tématu však uvést musím. Vlastní zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon) je účinný od 1. 1. 2007. Spolu s ním byly schváleny dva související zákony.
*Zákon č. 184/2001 Sb., o odnětí nebo omezení vlastnického práva k pozemku nebo ke stavbě (zákon o vyvlastnění) spolu s Usnesením poslanecké sněmovny Parlamentu ČR č. 186/2006 Sb., kterým PS přehlasovala veto presidenta republiky,
*Zákon č. 186/2006 Sb., o změně zákonů souvisejících s přijetím stavebního zákona a zákona o vyvlastnění.

Z prováděcích vyhlášek pak se územního plánování bezprostředně týkají
*Vyhláška č. 500/2006 Sb., o územně analytických podkladech, územně plánovací dokumentaci a způsobu evidence územně plánovací činnosti,
*Vyhláška č. 501/2006 Sb., o obecných požadavcích na využívání území,
*Vyhláška č. 502/2006 Sb., kterou se mění Vyhláška č. 137/1998 Sb., o obecně technických požadavcích na výstavbu a
*Vyhláška č. 503/2006 Sb., o podrobnější úpravě územního řízení, veřejnoprávní smlouvy a územního opatření.

Ostatní prováděcí vyhlášky ke stavebnímu zákonu se vztahují jen ke stavebnímu řádu.

Stavební zákon obsahuje po úvodních ustanoveních o předmětu úpravy a vysvětlení základních pojmů druhou část o výkonu veřejné správy, tedy o působnosti obcí, krajů, v hlavním městě Praze, zavádí nově institut „rad obcí pro udržitelný rozvoj“, definuje působnosti Ministerstva pro místní rozvoj a Ministerstva obrany (ve vojenských újezdech, vyjmutých z civilní správy) a definuje kompetence obecných stavebních úřadů, speciálních stavebních úřadů (dopravní, vodohospodářské, pro stavby vyžadující integrované povolení podle zákona č. 76/2002 Sb., o integrované prevenci a omezování znečištění (IPPC) a vojenské stavební úřady). Ve třetí části pak uvádí cíle a úkoly územního plánování, obecná ustanovení a společné postupy v něm (zveřejňování písemností, územně plánovací informace, veřejné projednání, zástupce veřejnosti, kvalifikační požadavky), nástroje územního plánování (územně analytické podklady, územní studie, politika územního rozvoje, zásady územního rozvoje (kraje), územní plán, vymezení zastavěného území, regulační plán, územní rozhodnutí, územní souhlas, územní opatření o stavební uzávěře nebo o asanaci území a konečně ustanovení o úpravě vztahů v území, u všech s popisem pořizovací, projednávací a schvalovací procedury, vč. posuzování vlivů na životní prostředí, resp. na udržitelný rozvoj území. Nově zákon umožňuje, aby navrhovatelem pořízení nejen změn, ale celého nového územního nebo regulačního plánu byly nejen orgány veřejné správy, ale i jiné, např. i soukromé právnické či fyzické osoby.

Další části zákona se vztahují ke stavebnímu řádu a teprve část pátá zákona obsahuje zase společná ustanovení, týkající se i územního plánování, jako jsou ustanovení o vybraných činnostech ve výstavbě, které smějí vykonávat jen autorizované osoby, o evidenci územně plánovací činnosti, ukládání písemností a nahlížení do nich, o obecných požadavcích na výstavbu, přípustných účelech vyvlastnění, o státním dozoru, o vstupu na pozemky, expertní součinnosti, o ochraně veřejných zájmů a součinnosti správních orgánů, o sankcích, o opravných prostředcích, přechodná a závěrečná ustanovení. Zákon o změně jiných zákonů upravuje formou novelizace všechny související speciální zákony, dotčené novým stavebním zákonem a uvádí jejich působení v právním řádu do věcného i terminologického souladu, zákon o vyvlastnění rozvíjí ustanovení o vyvlastnění ve veřejném zájmu. Prováděcí vyhlášky pak podrobněji rozvádějí některá ustanovení zákona v těch částech, kde je pro to v zákonu výslovné zmocnění pro ministerstvo.
{{licence cc|Martin Řiha}}

Územní plánování/Obecné zásady a procesní principy

2010-06-02T06:37:17Z

Martin Říha: Založena nová stránka: Bez ohledu na to, co o územním plánování říká právě aktuální právní úprava, bylo a je územní plánování svébytnou a po staletí se vyvíjející odborno…

Bez ohledu na to, co o územním plánování říká právě aktuální právní úprava, bylo a je územní plánování svébytnou a po staletí se vyvíjející odbornou disciplinou se svými vlastními praxí ověřenými principy a pracovními postupy, směřujícími k udržení co nejlepšího souladu v názoru na funkční využití a prostorové uspořádání území mezi jeho majiteli, uživateli a správci, souladu mezi lidskými zájmy na rozvoji, na uspokojování vlastních lidských potřeb (jako jsou zejména bydlení, výroba, rekreace a regenerace sil, užívání občanské, dopravní a technické vybavenosti a kvalitní životní prostředí) se zájmem na zachování bohatosti a stability přírodních prvků prostředí a v jejich souhrnu celé krajiny. Je to multidisciplinární obor, v němž jedním z nosných principů a podmínek úspěšnosti je spolupracovat se širokou paletou odborníků z přírodních, ekonomických a sociálních věd a s právníky, ale i s pracovníky četných dalších správních úřadů, s podnikateli, zájmovými profesními sdruženími, nevládními organizacemi a s veřejností. Je to disciplina náročná na schopnosti vyjednávání, spočívající v hledání kompromisů nebo optimálních řešení prostřednictvím hodnocení více variant, vyjednávání možných kompenzací ap., tedy disciplína také politická. V území se totiž navzájem střetávají mnohé soukromé zájmy, ale i zájmy soukromé s veřejnými. Nacházet za takové situace dočasně společně přijatelné řešení se neobejde bez ústupků, bez vážení každého zájmu a argumentu. Každé neumětelství, každý pokus obejít tento obecný princip multidisciplinarity, otevřenosti a trpělivého vyjednávání vedou k rychlému zjištění o nepoužitelnosti výsledku, byť byl formálně příslušnými orgány schválen a vyhlášen jako závazný. Vede to jen k nerespektování a obcházení schválených územně plánovacích dokumentů, překotnému požadování změn, úprav nebo přepracování celého plánu. Osvědčené procedury pořizování, projednávání a schvalování územně-plánovacích dokumentů zajišťují tedy obvykle rozfázování celého procesu do několika logických fází.

Jsou to
*průběžné shromažďování informací a podkladů o stavu a vývoji území a pro územní plánování relevantních činností (funkcí) v něm,
*průběžné sledování a ověřování nových potřeb, námětů a záměrů na změny v území v porovnání s obsahem dosud platné územně plánovací dokumentace a hodnocení, zda a jak na ně reagovat nástroji územního plánování,
*formulování zadání změn nebo úprav nebo zcela nové ÚPD, pokud je zřejmé, že stávající již nevyhovuje potřebám, jeho projednání s dotčenými správními úřady a veřejností a předložení volenému orgánu ke schválení,
*zajištění zpracování, projednání a příprav na schválení změn nebo nové ÚPD zpravidla ve dvou fázích (koncept ve variantách, zhodnocených a porovnaných z ekonomických, sociálních i environmentálních hledisek, z toho formulované pokyny pro dokončení již invariantního návrhu) a konečné projednání a schválení jako direktivy pro územní rozhodování v určeném návrhovém období.

Podle rozhodovací úrovně a s ní spojenými kompetencemi a také podle charakteru, vlastností a problémů řešeného území se historicky osvědčilo diferencovat nástroje územního plánování na:
*materiály celostátního dosahu (jako byla do 90. let minulého století tzv. „Koncepce urbanizace a dlouhodobého vývoje osídlení ČR“ nebo je dnes tzv. „Politika územního rozvoje ČR“, pořizované ústředním orgánem státní správy pro územní plánování, jakým bývalo do roku 1989 MVT ČSR a jakým je nyní MMR,
*územně plánovací dokumentace regionálního charakteru, jakým byly kdysi „územní plány rajonů“ a donedávna tzv. „územní plány velkých územních celků“ (kde si velikost řešeného území mohl pořizovatel vymezit podle vlastních potřeb bez ohledu na správní členění a kompetence), podle nového stavebního zákona dnes „Zásady územního rozvoje (krajů)“,
*dále donedávna „územní plány sídelních útvarů“, pak „územní plány měst nebo obcí“ a dnes jen „územní plány“ pro správní území jednotlivých obcí
*a konečně i měřítkem a podrobností řešení funkčního využití a prostorového uspořádání území nejpodrobnější dokumenty pro části obcí, jakými byly kdysi „územní plán zóny nebo územní projekt zóny“ a později „regulační plán“.

Podle původního znění zákona č. 50/1976 Sb. o územním plánování a stavebním řádu byly rozlišovány i různé časové horizonty pro návrhové období územně-plánovacích dokumentů. Nejdelší 20 a více let pro „územní prognózy“, 10 - 15 let „územní plány“ a 5 - 8 let „územní projekty“. Toto členění bylo zrušeno novelami citovaného zákona z 90. let minulého století, jinak ale tento zákon platil ve znění četných novel až do Silvestra 2006, tedy plných 30 let.

Této diferenciaci pak odpovídal standardní obsah textové části a zejména měřítko doprovodné grafiky, které mohl pořizovatel a zhotovitel pružně volit ve značném rozsahu dle vlastních potřeb.

{{licence cc|Martin Říha}}

Územní plánování/Uživatelé

2010-06-02T06:34:20Z

Martin Říha: Založena nová stránka: Uživateli výsledků činnosti na úseku územního plánování jsou především orgány veřejné správy. Tedy orgány samosprávy krajů, měst a obcí, orgány v…

Uživateli výsledků činnosti na úseku územního plánování jsou především [[orgány veřejné správy]]. Tedy orgány samosprávy krajů, měst a obcí, orgány vykonávající působnost na úseku [[územní plánování|územního plánování] a [[stavební řád|stavebního řádu]], jako jsou [[Ministerstvo pro místní rozvoj]], v přenesené působnosti výkonu státní správy pak i příslušné odbory krajských, městských a obecních úřadů, magistráty hlavního města Prahy a dalších tzv. „statutárních“ měst, ale i mnohé další úřady státní správy, právnické a fyzické osoby, sídlící nebo působící v dotčeném území nebo vykonávající zde nějaké správní, hospodářské (výrobní, obchodní) či jiné činnosti, např. realitní agentury, pojišťovny, banky, stavební firmy, majitelé či správci občanské, technické a dopravní infrastruktury ap. Pro ně pro všechny by měly být zdrojem informací, zárukou jistoty ochrany jejich nebo jimi chráněných zájmů jako je stabilita hodnoty (a ceny) jejich nemovitostí, podmínek pro podnikání (napojení na IS a zásobování vodou, energiemi, odvod odpadních vod, sběr odpadu, dopravní dostupnost a obsluha ap.), ochrana zděděného kulturního dědictví, zdravého životního prostředí ap.

Územně plánovací podklady a dokumentace kromě ochrany zájmů stávajících uživatelů území mají obsahovat impulsy a v souladu s charakterem území vytvářet předpoklady i pro vstup nových žádoucích staveb, aktivit a změn využití území, tedy nových obyvatel, podnikatelů či návštěvníků, přičemž udržování a zvyšování harmonie mezi starým a novým, mezi soukromými a veřejnými zájmy je samo o sobě veřejným zájmem a zárukou dlouhodobé udržitelnosti zdravého vývoje. Plody činností spadajících do discipliny územního plánování konzumují a užívají nevědomky i ti, kdo je považují za „bolševický přežitek“ (jako plánování vůbec), za brzdu svobodného podnikání a tvůrčího rozletu, kterou už dávno měla nahradit „neviditelná ruka trhu“.

{{licence cc|Martin Říha}}

Územní plánování

2010-06-02T06:30:21Z

Martin Říha:

==Úvod==
[[Územní plánování]] je jeden z důležitých subsystémů seberegulace lidské společnosti, přispívajících k dlouhodobé udržitelnosti života. Zaměřuje se na plánování a rozhodování o funkčním využití a prostorové uspořádání území a lidských činností v něm, a to s ohledem na vlastnosti, hodnoty a limity tohoto území, zděděné přírodní a kulturní bohatství, ale i s cílem uspokojit nové oprávněné potřeby a požadavky současné generace a neznemožnit uspokojování potřeb generací budoucích. Cílem územního plánování je vytvářet (územní) předpoklady pro umisťování staveb a využívání území pro hospodářský rozvoj při respektování potřeby udržení příznivého životního prostředí a podmínek pro sociální soudržnost společenství uživatelů předmětného území. Zajišťuje dosahování dočasné shody o využití a uspořádání území s respektem k soukromým a veřejným zájmům subjektů v území působících. Má k tomu definované kompetence orgánů veřejné správy, odborné i laické veřejnosti a také zákonem a vyhláškami definované pracovní postupy při pořizování územně plánovacích podkladů, územně plánovací dokumentace i pro správní rozhodování o umisťování staveb a funkčním využití území.

[http://aplikace.mvcr.cz/archiv2008/sbirka/2006/sb063-06.pdf Stavební zákon (183/2006 Sb.)] dále říká, že územní plánování ve veřejném zájmu chrání a rozvíjí přírodní, kulturní a civilizační hodnoty území včetně urbanistického, architektonického a archeologického dědictví, chrání krajinu jako podstatnou složku prostředí a s ohledem na to určuje podmínky pro hospodárné využití zastavěného území, zajišťuje ochranu území nezastavěného a stanoví pozemky, které jsou nezastavitelné. Do nezastavěného území povoluje v souladu s jeho charakterem umisťovat pouze stavby, zařízení a jiná opatření sloužící zemědělství, lesnictví, vodní hospodářství, těžbu nerostů, pro ochranu přírody a krajiny, pro veřejnou dopravní a technickou infrastrukturu, pro snižování nebezpečí ekologických a přírodních katastrof a odstraňování jejich důsledků a dále taková technická opatření a stavby, které zlepší podmínky jeho využití pro účely rekreace a cestovního ruchu, např. cyklistické stezky, hygienická zařízení, ekologická a informační centra a zařízení ap.

Aby mohlo územní plánování tuto úlohu plnit, musí orgány územního plánování průběžně zjišťovat a aktualizovat informace o stavu a tendencích vývoje v území, stanovovat koncepci jeho harmonického rozvoje, prověřovat a posuzovat potřeby změn, veřejné zájmy na jejich provedení, přínosy, problémy, rizika s ohledem na životní prostředí a veřejné zdraví, na stávající využití území a fondy v něm, stanovovat podmínky pro provedení změn v území, pořadí změn, vytvářet podmínky pro civilní ochranu, pro snižování nebezpečí ekologických a přírodních katastrof a pro odstraňování jejich důsledků, a to přírodě blízkým způsobem, vytvářet v území podmínky pro odstraňování důsledků náhlých hospodářských změn či sociálních otřesů, stanovovat podmínky pro obnovu a rozvoj sídelní struktury a pro kvalitní bydlení a prověřovat a vytvářet podmínky pro hospodárné vynakládání prostředků z veřejných rozpočtů na změny v území, určovat nutné asanační, rekonstrukční a rekultivační zásahy do území, vytvářet podmínky pro ochranu území podle zvláštních právních předpisů před negativními vlivy záměrů na území a navrhovat kompenzační opatření, regulovat rozsah ploch pro využívání přírodních zdrojů, uplatňovat poznatky z oborů architektury, urbanismu, územního plánování, ekologie a památkové péče a také vyhodnocovat vlivy politiky územního rozvoje a územně plánovací dokumentace na udržitelnost rozvoje území ve všech jeho základních třech pilířích - environmentálním, ekonomickém i sociálním.

== Funkce v ochraně přírody a krajiny ==
Z pohledu plánování v ochraně přírody a krajiny má [[územní plánování]] dle [http://aplikace.mvcr.cz/archiv2008/sbirka/2006/sb063-06.pdf stavebního zákona (183/2006 Sb.)] následující funkce:
* vytvářet předpoklady pro udržitelný rozvoj území, příznivé životní prostředí, hospodářský rozvoj a soudržnost společenství obyvatel, to vše pro současnou i budoucí generace.
* chrání ve veřejném zájmu a rozvíjí přírodní, kulturní a civilizační hodnoty území, chrání [[krajina|krajinu]] jako podstatnou složku prostředí života obyvatel a základ jejich totožnosti, určuje podmínky pro hospodárné využití [[pojmy územního plánování|zastavěného území]] a zajišťuje ochranu [[pojmy územního plánování|nezastavěného území]] a [[pojmy územního plánování|nezastavitelných pozemků]].
* definuje, že v [[pojmy územního plánování|nezastavěném území]] lze (v souladu s jeho charakterem) umisťovat stavby, zařízení a jiná opatření pouze pro zemědělství, lesnictví, vodní hospodářství, těžbu nerostů, ochranu přírody a krajiny, veřejnou dopravní a technickou infrastrukturu, pro snižování nebezpečí přírodních a ekologických katastrof a jejich důsledků a dále opatření a stavby zlepšující jeho využití pro rekreaci a cestovní ruch...

== Úkoly územního plánování ==
*zjišťovat a posuzovat stav území, jeho přírodní, kulturní a civilizační hodnoty,
*koncepci rozvoje...stanovovat s ohledem na hodnoty a podmínky v území,
*prověřovat a posuzovat potřebu změn v území, veřejný zájem, přínosy, problémy, rizika s ohledem na veřejné zdraví, životní prostředí, přírodní podmínky...
*stanovovat požadavky na využívání a prostorové uspořádání území a podmínky pro provedení změn,
*vytvářet v území podmínky pro snižování nebezpečí přírodních a ekologických katastrof a jejich důsledků.....přírodě blízkým způsobem,
*určovat nutné asanační, rekonstrukční a rekultivační zásahy do území,
*vytvářet podmínky pro ochranu území podle zvláštních právních předpisů před negativními vlivy záměrů a navrhovat případná kompenzační opatření,
*regulovat rozsah ploch pro využívání přírodních zdrojů,
*uplatňovat poznatky....z oborů...urbanismu, územního plánování....ekologie a památkové péče,
*vyhodnocovat vlivy politiky územního rozvoje ČR a územně plánovací dokumentace na udržitelný rozvoj území a regulačních plánů na životní prostředí.

== Výkon veřejné správy ==
* orgány územního plánování musí postupovat v součinnosti s dotčenými orgány chránícími veřejné zájmy podle zvláštních předpisů, která pro územní řízení vydávají závazná stanoviska dle svých kompetencí a pro ostatní postupy stanoviska, která jsou pro orgány územního plánování závaznými podklady.
* nově se zřizují „rady obcí pro udržitelný rozvoj území“, které projednávají a vydávají stanoviska k „územně-analytickým podkladům“ a k „vyhodnocení vlivů na udržitelný rozvoj“. Posiluje se tak veřejná kontrola činností prováděných jako přenesený výkon státní správy orgánem, v němž působí především zástupci obecních samospráv řešeného územního obvodu.

== Účast dotčených úřadů a veřejnosti ==
*povinností zveřejňovat písemnosti v určených případech veřejnou vyhláškou nebo zajištění dálkového přístupu v elektronické podobě,
*podáváním územně plánovacích informací,
*veřejným projednáváním zadání, konceptů i návrhů územně plánovací dokumentace a vyhodnocení vlivů na udržitelný rozvoj,
*možností veřejnosti zajistit si pro jednání s úřady kvalifikovaného „zástupce veřejnosti“.

== Témata ==
*[[/Uživatelé/|Uživatelé výsledků činností na úseku územního plánování]]
*[[/Obecné zásady a procesní principy/|Obecné zásady a procesní principy územního plánování]]
*[[/Současná legislativní úprava/|Současná legislativní úprava územního plánování v České republice]]
*[[/Úloha v ochraně přírody a krajiny/|Úloha územního plánování v ochraně přírody a krajiny]]
*[[/Úloha hlavních subjektů/|Úloha hlavních subjektů územního plánování při ochraně přírody a krajiny]]
*[[Pojmy územního plánování]]
*[[Územní rozhodování]]
*[[ÚSES|Územní systémy ekologické stability]]

== Zdroje ==
*[http://aplikace.mvcr.cz/archiv2008/sbirka/2006/sb063-06.pdf Stavební zákon (183/2006 Sb.)]

== Odkazy ==
=== Související stránky ===
*[[Co je to územní plánování]]
=== Externí odkazy ===
*[[wikipedia:cs:Územní plánování|Územní plánování na české Wikipedii]]
*[[wikipedia:en:Spatial planning|Územní plánování na anglické wikipedii]]

{{licence cc|Říha, Martin}}
[[Kategorie:územní plánování]]