Enviwiki - Příspěvky [cs]

Ekonomické nástroje

2010-05-26T17:51:01Z

Gabriela: /* Uživatelské poplatky */

{{Studenti VŠE}}

Nástroje regulace normativního charakteru, na kterých je historicky primárně založen systém přímé regulace ochrany životního prostředí zemí OECD, doplňuje využití ekonomických nástrojů ochrany životního prostředí. Ty byly zkonstruovány k dosažení ekologických cílů způsobem, který je nákladově efektivnější než přímá administrativní regulace. Jsou založeny na nepřímém ovlivňování chování subjektů, které poškozují (znečišťují, nepřiměřeně devastují) životní prostředí. Na rozdíl od normativních nástrojů tedy nepůsobí na základě přímého mocenského přinucení, ale prostřednictvím ekonomické kalkulace. Podniky, obce i jednotliví občané se sami mohou rozhodnout, zda je pro ně finančně výhodnější vynaložit určité náklady na zamezení, popř. omezení poškozování životního prostředí nebo životní prostředí poškozovat a platit za to (poplatky, daně apod.).

Podstatou působení ekonomických nástrojů je nahrazení, popř. doplnění chybějících nebo nedostatečných hodnotových signálů, které poskytuje standardní tržní mechanismus. K absenci těchto signálů dochází i ve vyspělých ekonomikách a důsledkem této absence jsou [[Ekonomické pojmy|negativní externality]]. Internalizace požadavků životního prostředí do nákladové kalkulace a rozhodovacího procesu znečišťovatelů prostřednictvím ekonomických nástrojů přináší výhody, které spočívají v:

*minimalizaci celkových společenských nákladů nutných na dosažení stanovených environmentálních efektů (nepůsobí plošně, ale přihlížejí k různým nákladům jednotlivých subjektů na zamezení znečištění),
*podněcování subjektů k ekonomicky optimálnímu snižování znečištění (nikoli pouze ke splnění nařízených norem a limitů),
*minimalizaci nároků na státní administrativu (neboť působí v rámci hry tržních sil) a díky tomu snížení nákladů, omezení nebezpečí korupce ap.;
*vytváření dodatečného zdroje prostředků na ochranu prostředí.

Současné politiky životního prostředí vyspělých zemí disponují širokým rejstříkem ekonomických nástrojů. Nejčastější klasifikace ekonomických nástrojů je dělí na poplatky, subvence, systém zálohování a specielní tržní nástroje, jako je prodej emisních povolení a pojištění odpovědnosti za škody na životním prostředí. Tento soubor je v praxi doplňován nástroji daňové, celní a úvěrové politiky.

== Znaky ekonomických nástrojů ==
Jedná se o opatření finanční povahy, jejichž smyslem je akumulace a následná alokace a redistribuce peněžních prostředků. Výchozím cílem je ovlivnit chování ekonomických subjektů a zabezpečit prostředky k provádění opatření, pomáhajícím chránit životní prostředí. Ekonomické nástroje jsou realizovány jak v soukromé, tak ve veřejné sféře. <ref name="Vosátka Jakub">Vosátka, Jakub: Ekonomika životního prostředí ,10.4.2010, dostupné na: http://fzp.ujep.cz/~vosatka/</ref>

== Funkce ekonomických nástrojů ==
Ekonomické nástroje plní mnoho funkcí. Jedná se o funkce kompenzační, fiskální, stimulační, redistribuční a komparativní. Kompenzační funkcí ekonomických nástrojů se rozumí finanční odškodnění možného poškození životního prostředí. Fiskální funkce představuje příjmy do státního rozpočtu, které jsou pak dále použity k financování činností, které zabezpečují ochranu životního prostředí. Stimulační funkce podporuje realizaci určitého cíle. Redistribuční funkce představuje usměrnění možných dopadů na různé subjekty. Komparativní funkce sleduje vyrovnání různých ekonomických podmínek znečišťovatelů. <ref name="Dienstbier Filip">Dienstbier, Filip: Ekonomické nástroje ochrany životního prostředí - otázky právní, 11.4.2010, dostupné na: http://theses.cz/id/krhvgt/</ref>

== Klasifikace ekonomických nástrojů ==
''Podle pragmatické klasifikace, kterou ve svých materiálech používá OECD, je lze strukturovat do několika hlavních skupin:''
=== Poplatky za znečišťování životního prostředí ===
Podrobněji také [[Poplatky za znečišťování životního prostředí]]

Poplatky za znečišťování životního prostředí jsou součástí [[Ekonomické nástroje|ekonomických nástrojů]]. Tento typ nástroje vede z ekonomického hlediska k [[nákladově efektivní řešení|nákladově efektivnímu řešení]]. Jedná se o řešení, kdy je stanoveného cíle dosahováno s minimálními náklady. Subjekty, pro které je dosažení cílů politiky životního prostředí relativně levnější příspívají relativně více a naopak subjekty, pro které je dosažení těchto cílů relativně dražší, příspívají méně.<ref name="ŠAUER Petr">ŠAUER Petr: Kapitoly z environmentální ekonomie a politiky, Univerzita Karlova v Praze, 2007, ISBN: 978-80-87076-06-4</ref>
Poplatky jsou povinné platby, nejčastěji za znečišťování životního prostředí nebo za využívání přírodních zdrojů aj. Vychází z principu „znečišťovatel platí“. Způsob jejich placení musí být upraven zákonem. Příjemcem poplatků je buď [[Státní fond životního prostředí]], obecní rozpočty, rozpočty krajů, případně státní rozpočty. Tento příjem se využívá účelově k nápravě škod nebo na podporu ekologických projektů. <ref name="HADRABOVÁ Alena a kolektiv">HADRABOVÁ A. a kolektiv: Ekonomika a řízení péče o životní prostředí, VŠE v Praze, 1991, ISBN: 80-7007-985-4</ref>

*'''poplatky za znečišťování ovzduší'''
V současné době jsou poplatky za znečišťování ovzduší stanoveny zákonem č. 86/2002 Sb., o ochraně ovzduší, ve znění pozdějších předpisů. Poplatky jsou placeny provozovateli stacionárních zdrojů, které se kategorizují podle velikosti na zvláště velké, velké, střední a malé podle jejich výkonu. <ref name="MOLDAN, Bedřich a kol">MOLDAN, Bedřich a kol.: Ekonomické aspekty ochrany životního prostředí, Univerzita Karlova, Vydavatelství Karolinum, Praha 1997, ISBN: 80-7184-434-9</ref> Mezi zpoplatněné látky patří především tuhé emise, SO2 (oxid siřičitý), NOx(oxidy dusíku), CO (oxid uhelnatý), CXHY (uhlovodíky). Způsob výpočtu poplatků je dán zákonem. U malých zdrojů je to roční paušál podle druhu používaného paliva. U zvláště velkých, velkých a středních zdrojů závisí výše poplatků na druhu a množství škodlivin. <ref name="CENIA">Statistická ročenka životního prostředí české republiky 2009,11.4.2010, dostupné na: http://rocenka.cenia.cz/stat_rocenka_2009/index.htm#d1</ref>

Vypouštění odpadních vod směřuje buď do vod povrchových nebo do vod podzemních

*'''poplatky za vypouštění odpadních vod do vod povrchových'''
Poplatky za vypouštění odpadních vod do vod povrchových jsou upraveny ve vodním zákoně č. 254/2001 Sb. Znečišťovatel je povinen platit poplatek jak za znečištění, tak i za objem vypouštěných odpadních vod. Poplatek se platí především při vypouštění nerozpuštěných látek, rozpuštěných anorganických solí, ropných látek, nebo pokud je zjištěna zvýšená acidita a alkalita. Správu poplatků za vypouštění odpadních vod do vod povrchových mají na starosti příslušné celní úřady na základě podkladů [[Česká inspekce životního prostředí|České inspekce životního prostředí]] [http://www.cizp.cz/]. Poplatky jsou placeny příslušnému celnímu úřadu. Příjmy směřují do Státního fondu Životního prostředí. <ref name="CENIA">tamtéž</ref>

*'''Poplatky za povolené vypouštění odpadních vod do vod podzemních'''
Poplatky za vypouštění odpadních vod do vod podzemních jsou upraveny ve vodním zákoně č. 254/2001 Sb. Poplatek se platí paušálně a představuje 3 500 Kč ročně za vypouštění odpadních vod domácnostmi. Povolení k vypouštění odpadních vod do vod podzemních vydává vodoprávní úřad, který příslušné obci poskytuje podklady. Poplatek je placen obci daného katastrálního území, kde dochází k vypouštění odpadních vod. Poplatky jsou stanoveny obcí, která postupuje podle správního řádu. Postup při vymáhání a vybírání poplatků je veden podle právních předpisů, které upravují správu daní a poplatků.<ref name="CENIA">tamtéž</ref>

*'''poplatky za ukládání odpadů na skládky'''
Poplatky za ukládání odpadů na skládky jsou upraveny zákonem č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně některých dalších zákonů. Poplatek se skládá vždy ze základní složky, která je placena za ukládání odpadu a pokud jde o odpad nebezpečný je připlácena riziková složka. Poplatek je placen původcem odpadu provozovateli skládky za umístění odpadu na skládku.
Příjemcem poplatků je obec, v jejímž katastrálním území se skládka nachází a [[Státní fond Životního prostředí]]. V případě ukládání odpadů na skládky obcí, pak tato obec neplatí základní složku poplatku. Kontrolu placení poplatků má v kompetenci příslušná obec a krajský úřad. Příslušná obec vybírá základní složku poplatku. Pokud se skládka nachází na území více obcí, je základní složka poplatku rozdělena daným obcím podle velikosti skládky na jejich území. Výše sazby základní složky poplatku je od roku 2009 stanovena na 500 Kč za 1 tunu komunálního a ostatního odpadu a 1 700 Kč za 1 tunu nebezpečného odpadu. Riziková složka poplatku směřuje do [[Státní fond životního prostředí|Státního fondu životního prostředí]]. Výše sazby rizikové složky poplatku je od roku 2009 stanovena na 4 500 Kč za 1 tunu nebezpečného odpadu. Tyto poplatky jsou na rozdíl od ostatních poplatků fixně dané, vždy v rozmezí 2-3 let a jejich výše stále roste.<ref name="CENIA">tamtéž</ref>

*'''poplatky za spalování odpadů'''
*'''poplatky za hluk'''

=== Poplatky za využívání přírodních zdrojů <ref name="CENIA">tamtéž</ref> ===
Podrobněji také [[Poplatky za využívání přírodních zdrojů]]

*'''poplatky za odběry podzemní vody'''
Jedná se o úhradu částky za odebrané množství podzemní vody. Poplatek je stanoven novelou zákona č. 20/2004 Sb., o vodách. Příjemcem poplatků je z 50% [[Státní fond životního prostředí]] a z 50 % rozpočty územně příslušného kraje.

*'''poplatky za odběry vody z vodních toků'''
Platba, kterou hradí organizace, které odebírají vodu z povrchových vod jeho správci.

*'''odvody za odnětí půdy ze zemědělského půdního fondu'''
Úhrady jsou stanoveny zákonem č. 334/1992 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu, ve znění pozdějších předpisů. Souhlas s odvodem poskytuje příslušný orgán ochrany zemědělského půdního fondu. Výběr mají v kompetenci celní úřady. Výnos z odvodů směřuje z 60 % Státnímu fondu životního prostředí a z 40 % rozpočtům obcí příslušného katastru. Vytěžené prostředky musí být využity na zlepšení životního prostředí obce a na chránění krajiny a přírody.

*'''poplatky za odnětí pozemků určených k plnění funkcí lesa'''
Tyto poplatky jsou stanoveny v zákoně č. 289/1995 Sb., o lesích, ve znění pozdějších předpisů. Výše poplatku je určena orgánem státní ochrany lesů a výběr mají v kompetenci celní úřady. Příjemcem poplatků je z 60% [[Státní fond životního prostředí]] a z 40 % rozpočty obcí příslušného katastru. Vytěžené prostředky musí být využity na zlepšení životního prostředí obce a na zachování lesa.

*'''úhrady z dobývacího prostoru a z vydobytých vyhrazených nerostů'''
[[Dobývací prostor]] je zhodnocen pomocí výsledků průzkumu daného naleziště, a sice na základě rozsahu, tvaru a mocnosti hlavního naleziště. [[Nerosty]] jsou zaznamenány v zákoně č. 44/1988 Sb., o ochraně a využití nerostného bohatství, ve znění pozdějších předpisů. Sazba úhrady se pohybuje v rozmezí 100-1000 Kč za 1 hektar (bere se v potaz úroveň ochrany životního prostředí, povaha činnosti a dopadu na životního prostředí)

*'''poplatky za kácení dřevin'''
Ochrana dřeviny před jejich poškozením je upravena zákonem č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny. Nemusí se žádat o povolení, pokud dřeviny nedosahují stanovených rozměrů, tedy pokud dřeviny dosahuje výšky do 80 cm a 130 cm nad zemí nebo se jedná o souvislý keřový porost do 40 m2.

===Uživatelské poplatky===

*'''poplatky za spotřebu látek poškozujících ozonovou vrstvu'''
Jedná se o poplatek za výrobu a dovoz regulovaných látek, který napomáhá chránit ozonovou vrstvu Země [http://cs.wikipedia.org/wiki/Ozónová_vrstva]. Poplatky jsou vybírány za látky, které poškozují ozonovou vrstvu a produkty, které je zahrnují. <ref name="Vosátka Jakub">Vosátka, Jakub: Ekonomika životního prostředí ,10.4.2010, dostupné na: http://fzp.ujep.cz/~vosatka/</ref>

*'''poplatky za užívání vybraných umělých hnojiv a pesticidů'''
*'''poplatky za používání tašek z umělých hmot, apod.'''

===Daně===

Na základě daňové statistiky OECD jsou za ekologické daně v České republice považovány veškeré poplatky k ochraně ŽP. Mezi tyto daně [http://www.finance.cz/dane-a-mzda/informace/reforma-2008/ekologicke-dane/] patří [[dálniční známka]], mýtné, [[silniční daň]], spotřební daň, [[daň z minerálních olejů]]. V roce 2007 vznikají v rámci [[Ekologická daňová reforma|Ekologické daňové reformy]] tři nové daně [http://cs.wikipedia.org/wiki/Reforma_veřejných_financí#Da.C5.88_z_elekt.C5.99iny], které pouze rozšířily spotřební daň z minerálních olejů, a sice [[daň ze zemního plynu]], [[daň z pevných paliv]] a [[daň z elektřiny]]. <ref name="MZP">MZP: Daně ,10.4.2010, dostupné na: http://mzp.cz/cz/dane/</ref>

*'''daně k ochraně životního prostředí'''
*'''komunální (místní) daně'''

===Sankční platby===

Sankční platby jsou použity, pokud někdo nedodržuje zákony na ochranu životního prostředí. Sankční platby se uvalují ve formě pokuty a nedají se odpočítat z daňového základu. Veškeré postihy a sankce v případě nedodržení určitých pravidel jsou určeny v zákonech týkajících se ochrany životního prostředí. <ref name="Vosátka Jakub">Vosátka, Jakub: Ekonomika životního prostředí ,10.4.2010, dostupné na: http://fzp.ujep.cz/~vosatka/</ref>

*'''pokuty'''
*'''přirážky'''

===Daňové úlevy===

Za [[daňové zvýhodnění]] se považuje snížená sazba u daně z přidané hodnoty na určité výrobky ekologického charakteru. Můžeme mluvit o úlevě od daně z příjmu u organizací, které se zabývají provozem [[vodních a větrných elektráren]], [[tepelných čerpadel]], [[solárních zařízení]], výrobou bioplynu,[[ elektřiny]] [http://cs.wikipedia.org/wiki/Bioplyn], tepla, či [[biomasy]] [http://cs.wikipedia.org/wiki/Biomasa]. O daňovém zvýhodnění se mluví ve smyslu snížené sazby spotřební daně u pohonných hmot [http://ekonomika.idnes.cz/rok-2010-benzin-podrazi-dvakrat-po-sobe-dsk-/ekonomika.asp?c=A091118_203456_ekonomika_mmb], jako je [[bionafta]], či [[bioplyn]]. <ref name="Vosátka Jakub">Vosátka, Jakub: Ekonomika životního prostředí ,10.4.2010, dostupné na: http://fzp.ujep.cz/~vosatka/</ref>
Vláda přijala (koncem roku 2009) návrh [[MŽP|Ministerstva životního prostředí]] [http://www.mzp.cz/cz/dane], aby se zvedl podíl biopaliv v benzinu i naftě. Jeho podíl v benzinu by se měl v dubnu 2010 zvednout z nynějších 3,5 % na 4,5 %. V naftě se jeho podíl zvýší ze 4,5 na 6,3%. Biopalivo je však skoro jednou tak dražší než pohonné hmoty z ropy.
Daňová úleva se dále týká daní z nemovitosti, týkající se některých ekologických aktivit a daně dědické a darovací, pokud je předmět daně propojen s ochranou životního prostředí. <ref name="IDNES">Spotřební daň u pohonných hmot, 11.4.2010, dostupné na: http://ekonomika.idnes.cz/rok-2010-benzin-podrazi-dvakrat-po-sobe-dsk-/ekonomika.asp?c=A091118_203456_ekonomika_mmb</ref>

*'''v rámci DPH'''
*'''v rámci spotřebních daní'''
*'''v rámci daní z příjmů'''
*'''v rámci silniční daně'''
*'''v rámci daně z nemovitostí'''
*'''v rámci daně dědické a darovací'''

===Finanční podpory===

Finanční podpora je chápána jako oblast příznivé ekonomické stimulace. Při jejím poskytování se nesmějí narušovat rovné tržní podmínky a poskytování by mělo být v souladu se směrnicemi Evropské unie.<ref name="Vosátka Jakub">Vosátka, Jakub: Ekonomika životního prostředí ,10.4.2010, dostupné na: http://fzp.ujep.cz/~vosatka/</ref>

*'''granty, dotace, dary'''

Dotace v rámci finanční podpory jsou chápány jako nástroje využívající veřejné výdaje a jsou významným prvkem Státní politiky životního prostředí ve vyspělých zemích. Jsou poskytovány především obcím a neziskovým organizacím. Dotace mají problémové alokační působení. Účel jejich poskytování je spojen s ochranou vod a ovzduší. Mezi dotace patří přímé podpory, úhrady úroků, zvýhodněné půjčky, záruky na úvěry nebo daňová zvýhodnění. Dotace bývají poskytovány buď ze státních fondů, státního rozpočtu, nebo od Evropské unie.<ref name="JÍLKOVÁ Jiřina">JÍLKOVÁ Jiřina: Daně, dotace a obchodovatelná povolení - nástroje ochrany ovzduší a klimatu, IREAS, 2003, ISBN:80-86684-04-0</ref>

*'''ze státního rozpočtu'''
*'''z účelových fondů'''
*'''výhodné půjčky (soft loans)'''
*'''garance úvěrů'''

===Úlevy===

*'''v placení poplatků'''

*'''ostatní úlevy'''

===Depozitně refundační systémy===

Depozitně refundační systém se vztahuje na výrobky, u kterých je možnost, že se stanou nebezpečným opadem. Týkají se především obalů a některých odpadů. Jejich cílem je recyklace výrobků, jejich opětovné využití nebo snaha o minimalizaci odpadů. Jedná se například o pneumatiky, motorové oleje, nebo akumulátory. Dále se vztahuje na výrobky, kde je možnost jejich opakovaného použití. Jako příkladem jsou vratné láhve a některé umělé hmoty. Pomocí tohoto systému je spotřebitel stimulován k opětovnému vrácení zakoupených výrobků.<ref name="Vosátka Jakub">Vosátka, Jakub: Ekonomika životního prostředí ,10.4.2010, dostupné na: http://fzp.ujep.cz/~vosatka/</ref>

*'''zálohování'''

Při zakoupení zboží se platí záloha, která se při vrácení zboží vrací zpět. Lidé díky tomuto systému mají záruku, že se jim zakoupené výrobky vrátí zpět formou peněz, které do nich vložili. Zálohový systém se vztahuje na skleněné láhve, některé vybrané láhve a umělé hmoty. Spotřebitel má tedy jistotu jejich opětovného vrácení a také jejich opětovného využití.<ref name="Vosátka Jakub">Vosátka, Jakub: Ekonomika životního prostředí ,10.4.2010, dostupné na: http://fzp.ujep.cz/~vosatka/</ref>

*'''recyklační poplatky'''

===Obchodovatelná emisní povolení===

Obchodovatelná emisní povolení jsou charakteristická horizontálními vztahy mezi znečišťovateli. Jednotliví znečišťovatelé se snaží snižovat své náklady spojené s nároky na kvalitu životního prostředí dané státem. Principem zmíněných emisních povolení je stanovení přípustného množství znečištění, které je rozděleno mezi znečišťovatele určitého území. Toto rozdělení přípustného množství znečištění je vydáváno formou emisních povolení, které si znečišťovatelé mezi sebou mohou navzájem prodávat. Tvorba ceny povolenek je ponechána trhu.Jedním z přínosů je úspora nákladů.
Jednotliví znečišťovatelé volí pro ně ekonomicky optimální variantu své ekologické strategie. Předpokládá se, že obchodování musí probíhat podle stanovených pravidel. <ref name="JÍLKOVÁ Jiřina">JÍLKOVÁ Jiřina: Daně, dotace a obchodovatelná povolení - nástroje ochrany ovzduší a klimatu, IREAS, 2003, ISBN:80-86684-04-0</ref>

*[[Obchodovatelná povolení k emisím skleníkových plynů]]
*[[Začlenění letectví do systému pro obchodování s povolenkami na emise]]

==== Environmentální pojištění ====

Tento druh pojištění začíná fungovat koncem 80. let. Je uzavíráno na základě absolutní odpovědnosti znečišťovatele. Podrobné rozmezí krytí škod je určeno přímo pojišťovnami.

* povinnost mít sjednané pojištění pro případ poškození životního prostředí.

===Zelené fondy===

== Zdroje ==

<references/>

== Další použité zdroje ==

Economic Instruments for Environmental Protection, OECD, Paris 1989

*KOVÁŘ, Jaromír a ŠTĚPÁNEK, Zdeněk: Poplatky a daně nejen k ochraně životního prostředí, NUKLIN, 1993, ISBN: 80-7073-049-8
*KOUMROVÁ, Miluše; Česká společnost pro životní prostředí ekologické manažerské služby: Ekonomické nástroje v ochraně životního prostředí, sborník přednášek
*Ministerstvo životního prostředí, Cenia, ČSÚ: Statistická ročenka životního prostředí české republiky 2006, Praha 2006, ISBN: 80-7212-443-9
*Centrum univerzity Karlovy pro otázky životního prostředí,: Teoretická východiska, souvislosti, instituce, Praha 2002, ISBN: 80-238-8378-X (soubor)

== Internetové zdroje ==

*http://mzp.cz/cz/poplatky, 11.4.2010 - Poplatky
*Statistická ročenka životního prostředí české republiky 2009,11.4.2010, dostupné na: http://rocenka.cenia.cz/stat_rocenka_2009/index.htm#d1
*Zákon o odpadech,10.4.2010, dostupné na: http://business.center.cz/BUSINESS/PRAVO/ZAKONY/odpady/cast8.aspx
*Spotřební daň u pohonných hmot,11.4.2010, dostupné na: http://ekonomika.idnes.cz/rok-2010-benzin-podrazi-dvakrat-po-sobe-dsk-/ekonomika.asp?c=A091118_203456_ekonomika_mmb
*Ekologické daně,10.4.2010, dostupné na: http://www.finance.cz/dane-a-mzda/informace/reforma-2008/ekologicke-dane/
*Povolení ke kácení stromů,10.4.2010, dostupné na: http://www.ekoporadny.cz/faq/jak-a-kde-zadat-o-povoleni-ke-kaceni-stromu.htm

== Odkazy ==
=== Související stránky ===
[[Ekonomické nástroje k udržitelné dopravě]]

[[Ekologická daňová reforma]]

{{upravit}}

[[Kategorie:Ekonomické nástroje regulace podnikání]]

Ekonomické nástroje

2010-05-26T17:48:15Z

Gabriela:

{{Studenti VŠE}}

Nástroje regulace normativního charakteru, na kterých je historicky primárně založen systém přímé regulace ochrany životního prostředí zemí OECD, doplňuje využití ekonomických nástrojů ochrany životního prostředí. Ty byly zkonstruovány k dosažení ekologických cílů způsobem, který je nákladově efektivnější než přímá administrativní regulace. Jsou založeny na nepřímém ovlivňování chování subjektů, které poškozují (znečišťují, nepřiměřeně devastují) životní prostředí. Na rozdíl od normativních nástrojů tedy nepůsobí na základě přímého mocenského přinucení, ale prostřednictvím ekonomické kalkulace. Podniky, obce i jednotliví občané se sami mohou rozhodnout, zda je pro ně finančně výhodnější vynaložit určité náklady na zamezení, popř. omezení poškozování životního prostředí nebo životní prostředí poškozovat a platit za to (poplatky, daně apod.).

Podstatou působení ekonomických nástrojů je nahrazení, popř. doplnění chybějících nebo nedostatečných hodnotových signálů, které poskytuje standardní tržní mechanismus. K absenci těchto signálů dochází i ve vyspělých ekonomikách a důsledkem této absence jsou [[Ekonomické pojmy|negativní externality]]. Internalizace požadavků životního prostředí do nákladové kalkulace a rozhodovacího procesu znečišťovatelů prostřednictvím ekonomických nástrojů přináší výhody, které spočívají v:

*minimalizaci celkových společenských nákladů nutných na dosažení stanovených environmentálních efektů (nepůsobí plošně, ale přihlížejí k různým nákladům jednotlivých subjektů na zamezení znečištění),
*podněcování subjektů k ekonomicky optimálnímu snižování znečištění (nikoli pouze ke splnění nařízených norem a limitů),
*minimalizaci nároků na státní administrativu (neboť působí v rámci hry tržních sil) a díky tomu snížení nákladů, omezení nebezpečí korupce ap.;
*vytváření dodatečného zdroje prostředků na ochranu prostředí.

Současné politiky životního prostředí vyspělých zemí disponují širokým rejstříkem ekonomických nástrojů. Nejčastější klasifikace ekonomických nástrojů je dělí na poplatky, subvence, systém zálohování a specielní tržní nástroje, jako je prodej emisních povolení a pojištění odpovědnosti za škody na životním prostředí. Tento soubor je v praxi doplňován nástroji daňové, celní a úvěrové politiky.

== Znaky ekonomických nástrojů ==
Jedná se o opatření finanční povahy, jejichž smyslem je akumulace a následná alokace a redistribuce peněžních prostředků. Výchozím cílem je ovlivnit chování ekonomických subjektů a zabezpečit prostředky k provádění opatření, pomáhajícím chránit životní prostředí. Ekonomické nástroje jsou realizovány jak v soukromé, tak ve veřejné sféře. <ref name="Vosátka Jakub">Vosátka, Jakub: Ekonomika životního prostředí ,10.4.2010, dostupné na: http://fzp.ujep.cz/~vosatka/</ref>

== Funkce ekonomických nástrojů ==
Ekonomické nástroje plní mnoho funkcí. Jedná se o funkce kompenzační, fiskální, stimulační, redistribuční a komparativní. Kompenzační funkcí ekonomických nástrojů se rozumí finanční odškodnění možného poškození životního prostředí. Fiskální funkce představuje příjmy do státního rozpočtu, které jsou pak dále použity k financování činností, které zabezpečují ochranu životního prostředí. Stimulační funkce podporuje realizaci určitého cíle. Redistribuční funkce představuje usměrnění možných dopadů na různé subjekty. Komparativní funkce sleduje vyrovnání různých ekonomických podmínek znečišťovatelů. <ref name="Dienstbier Filip">Dienstbier, Filip: Ekonomické nástroje ochrany životního prostředí - otázky právní, 11.4.2010, dostupné na: http://theses.cz/id/krhvgt/</ref>

== Klasifikace ekonomických nástrojů ==
''Podle pragmatické klasifikace, kterou ve svých materiálech používá OECD, je lze strukturovat do několika hlavních skupin:''
=== Poplatky za znečišťování životního prostředí ===
Podrobněji také [[Poplatky za znečišťování životního prostředí]]

Poplatky za znečišťování životního prostředí jsou součástí [[Ekonomické nástroje|ekonomických nástrojů]]. Tento typ nástroje vede z ekonomického hlediska k [[nákladově efektivní řešení|nákladově efektivnímu řešení]]. Jedná se o řešení, kdy je stanoveného cíle dosahováno s minimálními náklady. Subjekty, pro které je dosažení cílů politiky životního prostředí relativně levnější příspívají relativně více a naopak subjekty, pro které je dosažení těchto cílů relativně dražší, příspívají méně.<ref name="ŠAUER Petr">ŠAUER Petr: Kapitoly z environmentální ekonomie a politiky, Univerzita Karlova v Praze, 2007, ISBN: 978-80-87076-06-4</ref>
Poplatky jsou povinné platby, nejčastěji za znečišťování životního prostředí nebo za využívání přírodních zdrojů aj. Vychází z principu „znečišťovatel platí“. Způsob jejich placení musí být upraven zákonem. Příjemcem poplatků je buď [[Státní fond životního prostředí]], obecní rozpočty, rozpočty krajů, případně státní rozpočty. Tento příjem se využívá účelově k nápravě škod nebo na podporu ekologických projektů. <ref name="HADRABOVÁ Alena a kolektiv">HADRABOVÁ A. a kolektiv: Ekonomika a řízení péče o životní prostředí, VŠE v Praze, 1991, ISBN: 80-7007-985-4</ref>

*'''poplatky za znečišťování ovzduší'''
V současné době jsou poplatky za znečišťování ovzduší stanoveny zákonem č. 86/2002 Sb., o ochraně ovzduší, ve znění pozdějších předpisů. Poplatky jsou placeny provozovateli stacionárních zdrojů, které se kategorizují podle velikosti na zvláště velké, velké, střední a malé podle jejich výkonu. <ref name="MOLDAN, Bedřich a kol">MOLDAN, Bedřich a kol.: Ekonomické aspekty ochrany životního prostředí, Univerzita Karlova, Vydavatelství Karolinum, Praha 1997, ISBN: 80-7184-434-9</ref> Mezi zpoplatněné látky patří především tuhé emise, SO2 (oxid siřičitý), NOx(oxidy dusíku), CO (oxid uhelnatý), CXHY (uhlovodíky). Způsob výpočtu poplatků je dán zákonem. U malých zdrojů je to roční paušál podle druhu používaného paliva. U zvláště velkých, velkých a středních zdrojů závisí výše poplatků na druhu a množství škodlivin. <ref name="CENIA">Statistická ročenka životního prostředí české republiky 2009,11.4.2010, dostupné na: http://rocenka.cenia.cz/stat_rocenka_2009/index.htm#d1</ref>

Vypouštění odpadních vod směřuje buď do vod povrchových nebo do vod podzemních

*'''poplatky za vypouštění odpadních vod do vod povrchových'''
Poplatky za vypouštění odpadních vod do vod povrchových jsou upraveny ve vodním zákoně č. 254/2001 Sb. Znečišťovatel je povinen platit poplatek jak za znečištění, tak i za objem vypouštěných odpadních vod. Poplatek se platí především při vypouštění nerozpuštěných látek, rozpuštěných anorganických solí, ropných látek, nebo pokud je zjištěna zvýšená acidita a alkalita. Správu poplatků za vypouštění odpadních vod do vod povrchových mají na starosti příslušné celní úřady na základě podkladů [[Česká inspekce životního prostředí|České inspekce životního prostředí]] [http://www.cizp.cz/]. Poplatky jsou placeny příslušnému celnímu úřadu. Příjmy směřují do Státního fondu Životního prostředí. <ref name="CENIA">tamtéž</ref>

*'''Poplatky za povolené vypouštění odpadních vod do vod podzemních'''
Poplatky za vypouštění odpadních vod do vod podzemních jsou upraveny ve vodním zákoně č. 254/2001 Sb. Poplatek se platí paušálně a představuje 3 500 Kč ročně za vypouštění odpadních vod domácnostmi. Povolení k vypouštění odpadních vod do vod podzemních vydává vodoprávní úřad, který příslušné obci poskytuje podklady. Poplatek je placen obci daného katastrálního území, kde dochází k vypouštění odpadních vod. Poplatky jsou stanoveny obcí, která postupuje podle správního řádu. Postup při vymáhání a vybírání poplatků je veden podle právních předpisů, které upravují správu daní a poplatků.<ref name="CENIA">tamtéž</ref>

*'''poplatky za ukládání odpadů na skládky'''
Poplatky za ukládání odpadů na skládky jsou upraveny zákonem č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně některých dalších zákonů. Poplatek se skládá vždy ze základní složky, která je placena za ukládání odpadu a pokud jde o odpad nebezpečný je připlácena riziková složka. Poplatek je placen původcem odpadu provozovateli skládky za umístění odpadu na skládku.
Příjemcem poplatků je obec, v jejímž katastrálním území se skládka nachází a [[Státní fond Životního prostředí]]. V případě ukládání odpadů na skládky obcí, pak tato obec neplatí základní složku poplatku. Kontrolu placení poplatků má v kompetenci příslušná obec a krajský úřad. Příslušná obec vybírá základní složku poplatku. Pokud se skládka nachází na území více obcí, je základní složka poplatku rozdělena daným obcím podle velikosti skládky na jejich území. Výše sazby základní složky poplatku je od roku 2009 stanovena na 500 Kč za 1 tunu komunálního a ostatního odpadu a 1 700 Kč za 1 tunu nebezpečného odpadu. Riziková složka poplatku směřuje do [[Státní fond životního prostředí|Státního fondu životního prostředí]]. Výše sazby rizikové složky poplatku je od roku 2009 stanovena na 4 500 Kč za 1 tunu nebezpečného odpadu. Tyto poplatky jsou na rozdíl od ostatních poplatků fixně dané, vždy v rozmezí 2-3 let a jejich výše stále roste.<ref name="CENIA">tamtéž</ref>

*'''poplatky za spalování odpadů'''
*'''poplatky za hluk'''

=== Poplatky za využívání přírodních zdrojů <ref name="CENIA">tamtéž</ref> ===
Podrobněji také [[Poplatky za využívání přírodních zdrojů]]

*'''poplatky za odběry podzemní vody'''
Jedná se o úhradu částky za odebrané množství podzemní vody. Poplatek je stanoven novelou zákona č. 20/2004 Sb., o vodách. Příjemcem poplatků je z 50% [[Státní fond životního prostředí]] a z 50 % rozpočty územně příslušného kraje.

*'''poplatky za odběry vody z vodních toků'''
Platba, kterou hradí organizace, které odebírají vodu z povrchových vod jeho správci.

*'''odvody za odnětí půdy ze zemědělského půdního fondu'''
Úhrady jsou stanoveny zákonem č. 334/1992 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu, ve znění pozdějších předpisů. Souhlas s odvodem poskytuje příslušný orgán ochrany zemědělského půdního fondu. Výběr mají v kompetenci celní úřady. Výnos z odvodů směřuje z 60 % Státnímu fondu životního prostředí a z 40 % rozpočtům obcí příslušného katastru. Vytěžené prostředky musí být využity na zlepšení životního prostředí obce a na chránění krajiny a přírody.

*'''poplatky za odnětí pozemků určených k plnění funkcí lesa'''
Tyto poplatky jsou stanoveny v zákoně č. 289/1995 Sb., o lesích, ve znění pozdějších předpisů. Výše poplatku je určena orgánem státní ochrany lesů a výběr mají v kompetenci celní úřady. Příjemcem poplatků je z 60% [[Státní fond životního prostředí]] a z 40 % rozpočty obcí příslušného katastru. Vytěžené prostředky musí být využity na zlepšení životního prostředí obce a na zachování lesa.

*'''úhrady z dobývacího prostoru a z vydobytých vyhrazených nerostů'''
[[Dobývací prostor]] je zhodnocen pomocí výsledků průzkumu daného naleziště, a sice na základě rozsahu, tvaru a mocnosti hlavního naleziště. [[Nerosty]] jsou zaznamenány v zákoně č. 44/1988 Sb., o ochraně a využití nerostného bohatství, ve znění pozdějších předpisů. Sazba úhrady se pohybuje v rozmezí 100-1000 Kč za 1 hektar (bere se v potaz úroveň ochrany životního prostředí, povaha činnosti a dopadu na životního prostředí)

*'''poplatky za kácení dřevin'''
Ochrana dřeviny před jejich poškozením je upravena zákonem č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny. Nemusí se žádat o povolení, pokud dřeviny nedosahují stanovených rozměrů, tedy pokud dřeviny dosahuje výšky do 80 cm a 130 cm nad zemí nebo se jedná o souvislý keřový porost do 40 m2.

===Uživatelské poplatky===

*'''poplatky za spotřebu látek poškozujících ozonovou vrstvu'''
Jedná se o poplatek za výrobu a dovoz regulovaných látek, který napomáhá chránit ozonovou vrstvu Země. Poplatky jsou vybírány za látky, které poškozují ozonovou vrstvu a produkty, které je zahrnují. <ref name="Vosátka Jakub">Vosátka, Jakub: Ekonomika životního prostředí ,10.4.2010, dostupné na: http://fzp.ujep.cz/~vosatka/</ref>

*'''poplatky za užívání vybraných umělých hnojiv a pesticidů'''
*'''poplatky za používání tašek z umělých hmot, apod.'''

===Daně===

Na základě daňové statistiky OECD jsou za ekologické daně v České republice považovány veškeré poplatky k ochraně ŽP. Mezi tyto daně [http://www.finance.cz/dane-a-mzda/informace/reforma-2008/ekologicke-dane/] patří [[dálniční známka]], mýtné, [[silniční daň]], spotřební daň, [[daň z minerálních olejů]]. V roce 2007 vznikají v rámci [[Ekologická daňová reforma|Ekologické daňové reformy]] tři nové daně [http://cs.wikipedia.org/wiki/Reforma_veřejných_financí#Da.C5.88_z_elekt.C5.99iny], které pouze rozšířily spotřební daň z minerálních olejů, a sice [[daň ze zemního plynu]], [[daň z pevných paliv]] a [[daň z elektřiny]]. <ref name="MZP">MZP: Daně ,10.4.2010, dostupné na: http://mzp.cz/cz/dane/</ref>

*'''daně k ochraně životního prostředí'''
*'''komunální (místní) daně'''

===Sankční platby===

Sankční platby jsou použity, pokud někdo nedodržuje zákony na ochranu životního prostředí. Sankční platby se uvalují ve formě pokuty a nedají se odpočítat z daňového základu. Veškeré postihy a sankce v případě nedodržení určitých pravidel jsou určeny v zákonech týkajících se ochrany životního prostředí. <ref name="Vosátka Jakub">Vosátka, Jakub: Ekonomika životního prostředí ,10.4.2010, dostupné na: http://fzp.ujep.cz/~vosatka/</ref>

*'''pokuty'''
*'''přirážky'''

===Daňové úlevy===

Za [[daňové zvýhodnění]] se považuje snížená sazba u daně z přidané hodnoty na určité výrobky ekologického charakteru. Můžeme mluvit o úlevě od daně z příjmu u organizací, které se zabývají provozem [[vodních a větrných elektráren]], [[tepelných čerpadel]], [[solárních zařízení]], výrobou bioplynu,[[ elektřiny]] [http://cs.wikipedia.org/wiki/Bioplyn], tepla, či [[biomasy]] [http://cs.wikipedia.org/wiki/Biomasa]. O daňovém zvýhodnění se mluví ve smyslu snížené sazby spotřební daně u pohonných hmot [http://ekonomika.idnes.cz/rok-2010-benzin-podrazi-dvakrat-po-sobe-dsk-/ekonomika.asp?c=A091118_203456_ekonomika_mmb], jako je [[bionafta]], či [[bioplyn]]. <ref name="Vosátka Jakub">Vosátka, Jakub: Ekonomika životního prostředí ,10.4.2010, dostupné na: http://fzp.ujep.cz/~vosatka/</ref>
Vláda přijala (koncem roku 2009) návrh [[MŽP|Ministerstva životního prostředí]] [http://www.mzp.cz/cz/dane], aby se zvedl podíl biopaliv v benzinu i naftě. Jeho podíl v benzinu by se měl v dubnu 2010 zvednout z nynějších 3,5 % na 4,5 %. V naftě se jeho podíl zvýší ze 4,5 na 6,3%. Biopalivo je však skoro jednou tak dražší než pohonné hmoty z ropy.
Daňová úleva se dále týká daní z nemovitosti, týkající se některých ekologických aktivit a daně dědické a darovací, pokud je předmět daně propojen s ochranou životního prostředí. <ref name="IDNES">Spotřební daň u pohonných hmot, 11.4.2010, dostupné na: http://ekonomika.idnes.cz/rok-2010-benzin-podrazi-dvakrat-po-sobe-dsk-/ekonomika.asp?c=A091118_203456_ekonomika_mmb</ref>

*'''v rámci DPH'''
*'''v rámci spotřebních daní'''
*'''v rámci daní z příjmů'''
*'''v rámci silniční daně'''
*'''v rámci daně z nemovitostí'''
*'''v rámci daně dědické a darovací'''

===Finanční podpory===

Finanční podpora je chápána jako oblast příznivé ekonomické stimulace. Při jejím poskytování se nesmějí narušovat rovné tržní podmínky a poskytování by mělo být v souladu se směrnicemi Evropské unie.<ref name="Vosátka Jakub">Vosátka, Jakub: Ekonomika životního prostředí ,10.4.2010, dostupné na: http://fzp.ujep.cz/~vosatka/</ref>

*'''granty, dotace, dary'''

Dotace v rámci finanční podpory jsou chápány jako nástroje využívající veřejné výdaje a jsou významným prvkem Státní politiky životního prostředí ve vyspělých zemích. Jsou poskytovány především obcím a neziskovým organizacím. Dotace mají problémové alokační působení. Účel jejich poskytování je spojen s ochranou vod a ovzduší. Mezi dotace patří přímé podpory, úhrady úroků, zvýhodněné půjčky, záruky na úvěry nebo daňová zvýhodnění. Dotace bývají poskytovány buď ze státních fondů, státního rozpočtu, nebo od Evropské unie.<ref name="JÍLKOVÁ Jiřina">JÍLKOVÁ Jiřina: Daně, dotace a obchodovatelná povolení - nástroje ochrany ovzduší a klimatu, IREAS, 2003, ISBN:80-86684-04-0</ref>

*'''ze státního rozpočtu'''
*'''z účelových fondů'''
*'''výhodné půjčky (soft loans)'''
*'''garance úvěrů'''

===Úlevy===

*'''v placení poplatků'''

*'''ostatní úlevy'''

===Depozitně refundační systémy===

Depozitně refundační systém se vztahuje na výrobky, u kterých je možnost, že se stanou nebezpečným opadem. Týkají se především obalů a některých odpadů. Jejich cílem je recyklace výrobků, jejich opětovné využití nebo snaha o minimalizaci odpadů. Jedná se například o pneumatiky, motorové oleje, nebo akumulátory. Dále se vztahuje na výrobky, kde je možnost jejich opakovaného použití. Jako příkladem jsou vratné láhve a některé umělé hmoty. Pomocí tohoto systému je spotřebitel stimulován k opětovnému vrácení zakoupených výrobků.<ref name="Vosátka Jakub">Vosátka, Jakub: Ekonomika životního prostředí ,10.4.2010, dostupné na: http://fzp.ujep.cz/~vosatka/</ref>

*'''zálohování'''

Při zakoupení zboží se platí záloha, která se při vrácení zboží vrací zpět. Lidé díky tomuto systému mají záruku, že se jim zakoupené výrobky vrátí zpět formou peněz, které do nich vložili. Zálohový systém se vztahuje na skleněné láhve, některé vybrané láhve a umělé hmoty. Spotřebitel má tedy jistotu jejich opětovného vrácení a také jejich opětovného využití.<ref name="Vosátka Jakub">Vosátka, Jakub: Ekonomika životního prostředí ,10.4.2010, dostupné na: http://fzp.ujep.cz/~vosatka/</ref>

*'''recyklační poplatky'''

===Obchodovatelná emisní povolení===

Obchodovatelná emisní povolení jsou charakteristická horizontálními vztahy mezi znečišťovateli. Jednotliví znečišťovatelé se snaží snižovat své náklady spojené s nároky na kvalitu životního prostředí dané státem. Principem zmíněných emisních povolení je stanovení přípustného množství znečištění, které je rozděleno mezi znečišťovatele určitého území. Toto rozdělení přípustného množství znečištění je vydáváno formou emisních povolení, které si znečišťovatelé mezi sebou mohou navzájem prodávat. Tvorba ceny povolenek je ponechána trhu.Jedním z přínosů je úspora nákladů.
Jednotliví znečišťovatelé volí pro ně ekonomicky optimální variantu své ekologické strategie. Předpokládá se, že obchodování musí probíhat podle stanovených pravidel. <ref name="JÍLKOVÁ Jiřina">JÍLKOVÁ Jiřina: Daně, dotace a obchodovatelná povolení - nástroje ochrany ovzduší a klimatu, IREAS, 2003, ISBN:80-86684-04-0</ref>

*[[Obchodovatelná povolení k emisím skleníkových plynů]]
*[[Začlenění letectví do systému pro obchodování s povolenkami na emise]]

==== Environmentální pojištění ====

Tento druh pojištění začíná fungovat koncem 80. let. Je uzavíráno na základě absolutní odpovědnosti znečišťovatele. Podrobné rozmezí krytí škod je určeno přímo pojišťovnami.

* povinnost mít sjednané pojištění pro případ poškození životního prostředí.

===Zelené fondy===

== Zdroje ==

<references/>

== Další použité zdroje ==

Economic Instruments for Environmental Protection, OECD, Paris 1989

*KOVÁŘ, Jaromír a ŠTĚPÁNEK, Zdeněk: Poplatky a daně nejen k ochraně životního prostředí, NUKLIN, 1993, ISBN: 80-7073-049-8
*KOUMROVÁ, Miluše; Česká společnost pro životní prostředí ekologické manažerské služby: Ekonomické nástroje v ochraně životního prostředí, sborník přednášek
*Ministerstvo životního prostředí, Cenia, ČSÚ: Statistická ročenka životního prostředí české republiky 2006, Praha 2006, ISBN: 80-7212-443-9
*Centrum univerzity Karlovy pro otázky životního prostředí,: Teoretická východiska, souvislosti, instituce, Praha 2002, ISBN: 80-238-8378-X (soubor)

== Internetové zdroje ==

*http://mzp.cz/cz/poplatky, 11.4.2010 - Poplatky
*Statistická ročenka životního prostředí české republiky 2009,11.4.2010, dostupné na: http://rocenka.cenia.cz/stat_rocenka_2009/index.htm#d1
*Zákon o odpadech,10.4.2010, dostupné na: http://business.center.cz/BUSINESS/PRAVO/ZAKONY/odpady/cast8.aspx
*Spotřební daň u pohonných hmot,11.4.2010, dostupné na: http://ekonomika.idnes.cz/rok-2010-benzin-podrazi-dvakrat-po-sobe-dsk-/ekonomika.asp?c=A091118_203456_ekonomika_mmb
*Ekologické daně,10.4.2010, dostupné na: http://www.finance.cz/dane-a-mzda/informace/reforma-2008/ekologicke-dane/
*Povolení ke kácení stromů,10.4.2010, dostupné na: http://www.ekoporadny.cz/faq/jak-a-kde-zadat-o-povoleni-ke-kaceni-stromu.htm

== Odkazy ==
=== Související stránky ===
[[Ekonomické nástroje k udržitelné dopravě]]

[[Ekologická daňová reforma]]

{{upravit}}

[[Kategorie:Ekonomické nástroje regulace podnikání]]

Ekonomické nástroje

2010-05-26T17:46:25Z

Gabriela: /* Daňové úlevy */

{{Studenti VŠE}}

Nástroje regulace normativního charakteru, na kterých je historicky primárně založen systém přímé regulace ochrany životního prostředí zemí OECD, doplňuje využití ekonomických nástrojů ochrany životního prostředí. Ty byly zkonstruovány k dosažení ekologických cílů způsobem, který je nákladově efektivnější než přímá administrativní regulace. Jsou založeny na nepřímém ovlivňování chování subjektů, které poškozují (znečišťují, nepřiměřeně devastují) životní prostředí. Na rozdíl od normativních nástrojů tedy nepůsobí na základě přímého mocenského přinucení, ale prostřednictvím ekonomické kalkulace. Podniky, obce i jednotliví občané se sami mohou rozhodnout, zda je pro ně finančně výhodnější vynaložit určité náklady na zamezení, popř. omezení poškozování životního prostředí nebo životní prostředí poškozovat a platit za to (poplatky, daně apod.).

Podstatou působení ekonomických nástrojů je nahrazení, popř. doplnění chybějících nebo nedostatečných hodnotových signálů, které poskytuje standardní tržní mechanismus. K absenci těchto signálů dochází i ve vyspělých ekonomikách a důsledkem této absence jsou [[Ekonomické pojmy|negativní externality]]. Internalizace požadavků životního prostředí do nákladové kalkulace a rozhodovacího procesu znečišťovatelů prostřednictvím ekonomických nástrojů přináší výhody, které spočívají v:

*minimalizaci celkových společenských nákladů nutných na dosažení stanovených environmentálních efektů (nepůsobí plošně, ale přihlížejí k různým nákladům jednotlivých subjektů na zamezení znečištění),
*podněcování subjektů k ekonomicky optimálnímu snižování znečištění (nikoli pouze ke splnění nařízených norem a limitů),
*minimalizaci nároků na státní administrativu (neboť působí v rámci hry tržních sil) a díky tomu snížení nákladů, omezení nebezpečí korupce ap.;
*vytváření dodatečného zdroje prostředků na ochranu prostředí.

Současné politiky životního prostředí vyspělých zemí disponují širokým rejstříkem ekonomických nástrojů. Nejčastější klasifikace ekonomických nástrojů je dělí na poplatky, subvence, systém zálohování a specielní tržní nástroje, jako je prodej emisních povolení a pojištění odpovědnosti za škody na životním prostředí. Tento soubor je v praxi doplňován nástroji daňové, celní a úvěrové politiky.

== Znaky ekonomických nástrojů ==
Jedná se o opatření finanční povahy, jejichž smyslem je akumulace a následná alokace a redistribuce peněžních prostředků. Výchozím cílem je ovlivnit chování ekonomických subjektů a zabezpečit prostředky k provádění opatření, pomáhajícím chránit životní prostředí. Ekonomické nástroje jsou realizovány jak v soukromé, tak ve veřejné sféře. <ref name="Vosátka Jakub">Vosátka, Jakub: Ekonomika životního prostředí ,10.4.2010, dostupné na: http://fzp.ujep.cz/~vosatka/</ref>

== Funkce ekonomických nástrojů ==
Ekonomické nástroje plní mnoho funkcí. Jedná se o funkce kompenzační, fiskální, stimulační, redistribuční a komparativní. Kompenzační funkcí ekonomických nástrojů se rozumí finanční odškodnění možného poškození životního prostředí. Fiskální funkce představuje příjmy do státního rozpočtu, které jsou pak dále použity k financování činností, které zabezpečují ochranu životního prostředí. Stimulační funkce podporuje realizaci určitého cíle. Redistribuční funkce představuje usměrnění možných dopadů na různé subjekty. Komparativní funkce sleduje vyrovnání různých ekonomických podmínek znečišťovatelů. <ref name="Dienstbier Filip">Dienstbier, Filip: Ekonomické nástroje ochrany životního prostředí - otázky právní, 11.4.2010, dostupné na: http://theses.cz/id/krhvgt/</ref>

== Klasifikace ekonomických nástrojů ==
''Podle pragmatické klasifikace, kterou ve svých materiálech používá OECD, je lze strukturovat do několika hlavních skupin:''
=== Poplatky za znečišťování životního prostředí ===
Podrobněji také [[Poplatky za znečišťování životního prostředí]]

Poplatky za znečišťování životního prostředí jsou součástí [[Ekonomické nástroje|ekonomických nástrojů]]. Tento typ nástroje vede z ekonomického hlediska k [[nákladově efektivní řešení|nákladově efektivnímu řešení]]. Jedná se o řešení, kdy je stanoveného cíle dosahováno s minimálními náklady. Subjekty, pro které je dosažení cílů politiky životního prostředí relativně levnější příspívají relativně více a naopak subjekty, pro které je dosažení těchto cílů relativně dražší, příspívají méně.<ref name="ŠAUER Petr">ŠAUER Petr: Kapitoly z environmentální ekonomie a politiky, Univerzita Karlova v Praze, 2007, ISBN: 978-80-87076-06-4</ref>
Poplatky jsou povinné platby, nejčastěji za znečišťování životního prostředí nebo za využívání přírodních zdrojů aj. Vychází z principu „znečišťovatel platí“. Způsob jejich placení musí být upraven zákonem. Příjemcem poplatků je buď [[Státní fond životního prostředí]], obecní rozpočty, rozpočty krajů, případně státní rozpočty. Tento příjem se využívá účelově k nápravě škod nebo na podporu ekologických projektů. <ref name="HADRABOVÁ Alena a kolektiv">HADRABOVÁ A. a kolektiv: Ekonomika a řízení péče o životní prostředí, VŠE v Praze, 1991, ISBN: 80-7007-985-4</ref>

*'''poplatky za znečišťování ovzduší'''
V současné době jsou poplatky za znečišťování ovzduší stanoveny zákonem č. 86/2002 Sb., o ochraně ovzduší, ve znění pozdějších předpisů. Poplatky jsou placeny provozovateli stacionárních zdrojů, které se kategorizují podle velikosti na zvláště velké, velké, střední a malé podle jejich výkonu. <ref name="MOLDAN, Bedřich a kol">MOLDAN, Bedřich a kol.: Ekonomické aspekty ochrany životního prostředí, Univerzita Karlova, Vydavatelství Karolinum, Praha 1997, ISBN: 80-7184-434-9</ref> Mezi zpoplatněné látky patří především tuhé emise, SO2 (oxid siřičitý), NOx(oxidy dusíku), CO (oxid uhelnatý), CXHY (uhlovodíky). Způsob výpočtu poplatků je dán zákonem. U malých zdrojů je to roční paušál podle druhu používaného paliva. U zvláště velkých, velkých a středních zdrojů závisí výše poplatků na druhu a množství škodlivin. <ref name="CENIA">Statistická ročenka životního prostředí české republiky 2009,11.4.2010, dostupné na: http://rocenka.cenia.cz/stat_rocenka_2009/index.htm#d1</ref>

Vypouštění odpadních vod směřuje buď do vod povrchových nebo do vod podzemních

*'''poplatky za vypouštění odpadních vod do vod povrchových'''
Poplatky za vypouštění odpadních vod do vod povrchových jsou upraveny ve vodním zákoně č. 254/2001 Sb. Znečišťovatel je povinen platit poplatek jak za znečištění, tak i za objem vypouštěných odpadních vod. Poplatek se platí především při vypouštění nerozpuštěných látek, rozpuštěných anorganických solí, ropných látek, nebo pokud je zjištěna zvýšená acidita a alkalita. Správu poplatků za vypouštění odpadních vod do vod povrchových mají na starosti příslušné celní úřady na základě podkladů [[Česká inspekce životního prostředí|České inspekce životního prostředí]] [http://www.cizp.cz/]. Poplatky jsou placeny příslušnému celnímu úřadu. Příjmy směřují do Státního fondu Životního prostředí. <ref name="CENIA">tamtéž</ref>

*'''Poplatky za povolené vypouštění odpadních vod do vod podzemních'''
Poplatky za vypouštění odpadních vod do vod podzemních jsou upraveny ve vodním zákoně č. 254/2001 Sb. Poplatek se platí paušálně a představuje 3 500 Kč ročně za vypouštění odpadních vod domácnostmi. Povolení k vypouštění odpadních vod do vod podzemních vydává vodoprávní úřad, který příslušné obci poskytuje podklady. Poplatek je placen obci daného katastrálního území, kde dochází k vypouštění odpadních vod. Poplatky jsou stanoveny obcí, která postupuje podle správního řádu. Postup při vymáhání a vybírání poplatků je veden podle právních předpisů, které upravují správu daní a poplatků.<ref name="CENIA">tamtéž</ref>

*'''poplatky za ukládání odpadů na skládky'''
Poplatky za ukládání odpadů na skládky jsou upraveny zákonem č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně některých dalších zákonů. Poplatek se skládá vždy ze základní složky, která je placena za ukládání odpadu a pokud jde o odpad nebezpečný je připlácena riziková složka. Poplatek je placen původcem odpadu provozovateli skládky za umístění odpadu na skládku.
Příjemcem poplatků je obec, v jejímž katastrálním území se skládka nachází a [[Státní fond Životního prostředí]]. V případě ukládání odpadů na skládky obcí, pak tato obec neplatí základní složku poplatku. Kontrolu placení poplatků má v kompetenci příslušná obec a krajský úřad. Příslušná obec vybírá základní složku poplatku. Pokud se skládka nachází na území více obcí, je základní složka poplatku rozdělena daným obcím podle velikosti skládky na jejich území. Výše sazby základní složky poplatku je od roku 2009 stanovena na 500 Kč za 1 tunu komunálního a ostatního odpadu a 1 700 Kč za 1 tunu nebezpečného odpadu. Riziková složka poplatku směřuje do [[Státní fond životního prostředí|Státního fondu životního prostředí]]. Výše sazby rizikové složky poplatku je od roku 2009 stanovena na 4 500 Kč za 1 tunu nebezpečného odpadu. Tyto poplatky jsou na rozdíl od ostatních poplatků fixně dané, vždy v rozmezí 2-3 let a jejich výše stále roste.<ref name="CENIA">tamtéž</ref>

*'''poplatky za spalování odpadů'''
*'''poplatky za hluk'''

=== Poplatky za využívání přírodních zdrojů <ref name="CENIA">tamtéž</ref> ===
Podrobněji také [[Poplatky za využívání přírodních zdrojů]]

*'''poplatky za odběry podzemní vody'''
Jedná se o úhradu částky za odebrané množství podzemní vody. Poplatek je stanoven novelou zákona č. 20/2004 Sb., o vodách. Příjemcem poplatků je z 50% [[Státní fond životního prostředí]] a z 50 % rozpočty územně příslušného kraje.

*'''poplatky za odběry vody z vodních toků'''
Platba, kterou hradí organizace, které odebírají vodu z povrchových vod jeho správci.

*'''odvody za odnětí půdy ze zemědělského půdního fondu'''
Úhrady jsou stanoveny zákonem č. 334/1992 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu, ve znění pozdějších předpisů. Souhlas s odvodem poskytuje příslušný orgán ochrany zemědělského půdního fondu. Výběr mají v kompetenci celní úřady. Výnos z odvodů směřuje z 60 % Státnímu fondu životního prostředí a z 40 % rozpočtům obcí příslušného katastru. Vytěžené prostředky musí být využity na zlepšení životního prostředí obce a na chránění krajiny a přírody.

*'''poplatky za odnětí pozemků určených k plnění funkcí lesa'''
Tyto poplatky jsou stanoveny v zákoně č. 289/1995 Sb., o lesích, ve znění pozdějších předpisů. Výše poplatku je určena orgánem státní ochrany lesů a výběr mají v kompetenci celní úřady. Příjemcem poplatků je z 60% [[Státní fond životního prostředí]] a z 40 % rozpočty obcí příslušného katastru. Vytěžené prostředky musí být využity na zlepšení životního prostředí obce a na zachování lesa.

*'''úhrady z dobývacího prostoru a z vydobytých vyhrazených nerostů'''
[[Dobývací prostor]] je zhodnocen pomocí výsledků průzkumu daného naleziště, a sice na základě rozsahu, tvaru a mocnosti hlavního naleziště. [[Nerosty]] jsou zaznamenány v zákoně č. 44/1988 Sb., o ochraně a využití nerostného bohatství, ve znění pozdějších předpisů. Sazba úhrady se pohybuje v rozmezí 100-1000 Kč za 1 hektar (bere se v potaz úroveň ochrany životního prostředí, povaha činnosti a dopadu na životního prostředí)

*'''poplatky za kácení dřevin'''
Ochrana dřeviny před jejich poškozením je upravena zákonem č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny. Nemusí se žádat o povolení, pokud dřeviny nedosahují stanovených rozměrů, tedy pokud dřeviny dosahuje výšky do 80 cm a 130 cm nad zemí nebo se jedná o souvislý keřový porost do 40 m2.

===Uživatelské poplatky===

*'''poplatky za spotřebu látek poškozujících ozonovou vrstvu'''
Jedná se o poplatek za výrobu a dovoz regulovaných látek, který napomáhá chránit ozonovou vrstvu Země. Poplatky jsou vybírány za látky, které poškozují ozonovou vrstvu a produkty, které je zahrnují. <ref name="Vosátka Jakub">Vosátka, Jakub: Ekonomika životního prostředí ,10.4.2010, dostupné na: http://fzp.ujep.cz/~vosatka/</ref>

*'''poplatky za užívání vybraných umělých hnojiv a pesticidů'''
*'''poplatky za používání tašek z umělých hmot, apod.'''

===Daně===

Na základě daňové statistiky OECD jsou za ekologické daně v České republice považovány veškeré poplatky k ochraně ŽP. Mezi tyto daně patří [[dálniční známka]], mýtné, [[silniční daň]], spotřební daň, [[daň z minerálních olejů]]. V roce 2007 vznikají v rámci [[Ekologická daňová reforma|Ekologické daňové reformy]] tři nové daně [http://cs.wikipedia.org/wiki/Reforma_veřejných_financí#Da.C5.88_z_elekt.C5.99iny], které pouze rozšířily spotřební daň z minerálních olejů, a sice [[daň ze zemního plynu]], [[daň z pevných paliv]] a [[daň z elektřiny]]. <ref name="MZP">MZP: Daně ,10.4.2010, dostupné na: http://mzp.cz/cz/dane/</ref>

*'''daně k ochraně životního prostředí'''
*'''komunální (místní) daně'''

===Sankční platby===

Sankční platby jsou použity, pokud někdo nedodržuje zákony na ochranu životního prostředí. Sankční platby se uvalují ve formě pokuty a nedají se odpočítat z daňového základu. Veškeré postihy a sankce v případě nedodržení určitých pravidel jsou určeny v zákonech týkajících se ochrany životního prostředí. <ref name="Vosátka Jakub">Vosátka, Jakub: Ekonomika životního prostředí ,10.4.2010, dostupné na: http://fzp.ujep.cz/~vosatka/</ref>

*'''pokuty'''
*'''přirážky'''

===Daňové úlevy===

Za [[daňové zvýhodnění]] se považuje snížená sazba u daně z přidané hodnoty na určité výrobky ekologického charakteru. Můžeme mluvit o úlevě od daně z příjmu u organizací, které se zabývají provozem [[vodních a větrných elektráren]], [[tepelných čerpadel]], [[solárních zařízení]], výrobou bioplynu,[[ elektřiny]] [http://cs.wikipedia.org/wiki/Bioplyn], tepla, či [[biomasy]] [http://cs.wikipedia.org/wiki/Biomasa]. O daňovém zvýhodnění se mluví ve smyslu snížené sazby spotřební daně u pohonných hmot [http://ekonomika.idnes.cz/rok-2010-benzin-podrazi-dvakrat-po-sobe-dsk-/ekonomika.asp?c=A091118_203456_ekonomika_mmb], jako je [[bionafta]], či [[bioplyn]]. <ref name="Vosátka Jakub">Vosátka, Jakub: Ekonomika životního prostředí ,10.4.2010, dostupné na: http://fzp.ujep.cz/~vosatka/</ref>
Vláda přijala (koncem roku 2009) návrh [[MŽP|Ministerstva životního prostředí]] [http://www.mzp.cz/cz/dane], aby se zvedl podíl biopaliv v benzinu i naftě. Jeho podíl v benzinu by se měl v dubnu 2010 zvednout z nynějších 3,5 % na 4,5 %. V naftě se jeho podíl zvýší ze 4,5 na 6,3%. Biopalivo je však skoro jednou tak dražší než pohonné hmoty z ropy.
Daňová úleva se dále týká daní z nemovitosti, týkající se některých ekologických aktivit a daně dědické a darovací, pokud je předmět daně propojen s ochranou životního prostředí. <ref name="IDNES">Spotřební daň u pohonných hmot, 11.4.2010, dostupné na: http://ekonomika.idnes.cz/rok-2010-benzin-podrazi-dvakrat-po-sobe-dsk-/ekonomika.asp?c=A091118_203456_ekonomika_mmb</ref>

*'''v rámci DPH'''
*'''v rámci spotřebních daní'''
*'''v rámci daní z příjmů'''
*'''v rámci silniční daně'''
*'''v rámci daně z nemovitostí'''
*'''v rámci daně dědické a darovací'''

===Finanční podpory===

Finanční podpora je chápána jako oblast příznivé ekonomické stimulace. Při jejím poskytování se nesmějí narušovat rovné tržní podmínky a poskytování by mělo být v souladu se směrnicemi Evropské unie.<ref name="Vosátka Jakub">Vosátka, Jakub: Ekonomika životního prostředí ,10.4.2010, dostupné na: http://fzp.ujep.cz/~vosatka/</ref>

*'''granty, dotace, dary'''

Dotace v rámci finanční podpory jsou chápány jako nástroje využívající veřejné výdaje a jsou významným prvkem Státní politiky životního prostředí ve vyspělých zemích. Jsou poskytovány především obcím a neziskovým organizacím. Dotace mají problémové alokační působení. Účel jejich poskytování je spojen s ochranou vod a ovzduší. Mezi dotace patří přímé podpory, úhrady úroků, zvýhodněné půjčky, záruky na úvěry nebo daňová zvýhodnění. Dotace bývají poskytovány buď ze státních fondů, státního rozpočtu, nebo od Evropské unie.<ref name="JÍLKOVÁ Jiřina">JÍLKOVÁ Jiřina: Daně, dotace a obchodovatelná povolení - nástroje ochrany ovzduší a klimatu, IREAS, 2003, ISBN:80-86684-04-0</ref>

*'''ze státního rozpočtu'''
*'''z účelových fondů'''
*'''výhodné půjčky (soft loans)'''
*'''garance úvěrů'''

===Úlevy===

*'''v placení poplatků'''

*'''ostatní úlevy'''

===Depozitně refundační systémy===

Depozitně refundační systém se vztahuje na výrobky, u kterých je možnost, že se stanou nebezpečným opadem. Týkají se především obalů a některých odpadů. Jejich cílem je recyklace výrobků, jejich opětovné využití nebo snaha o minimalizaci odpadů. Jedná se například o pneumatiky, motorové oleje, nebo akumulátory. Dále se vztahuje na výrobky, kde je možnost jejich opakovaného použití. Jako příkladem jsou vratné láhve a některé umělé hmoty. Pomocí tohoto systému je spotřebitel stimulován k opětovnému vrácení zakoupených výrobků.<ref name="Vosátka Jakub">Vosátka, Jakub: Ekonomika životního prostředí ,10.4.2010, dostupné na: http://fzp.ujep.cz/~vosatka/</ref>

*'''zálohování'''

Při zakoupení zboží se platí záloha, která se při vrácení zboží vrací zpět. Lidé díky tomuto systému mají záruku, že se jim zakoupené výrobky vrátí zpět formou peněz, které do nich vložili. Zálohový systém se vztahuje na skleněné láhve, některé vybrané láhve a umělé hmoty. Spotřebitel má tedy jistotu jejich opětovného vrácení a také jejich opětovného využití.<ref name="Vosátka Jakub">Vosátka, Jakub: Ekonomika životního prostředí ,10.4.2010, dostupné na: http://fzp.ujep.cz/~vosatka/</ref>

*'''recyklační poplatky'''

===Obchodovatelná emisní povolení===

Obchodovatelná emisní povolení jsou charakteristická horizontálními vztahy mezi znečišťovateli. Jednotliví znečišťovatelé se snaží snižovat své náklady spojené s nároky na kvalitu životního prostředí dané státem. Principem zmíněných emisních povolení je stanovení přípustného množství znečištění, které je rozděleno mezi znečišťovatele určitého území. Toto rozdělení přípustného množství znečištění je vydáváno formou emisních povolení, které si znečišťovatelé mezi sebou mohou navzájem prodávat. Tvorba ceny povolenek je ponechána trhu.Jedním z přínosů je úspora nákladů.
Jednotliví znečišťovatelé volí pro ně ekonomicky optimální variantu své ekologické strategie. Předpokládá se, že obchodování musí probíhat podle stanovených pravidel. <ref name="JÍLKOVÁ Jiřina">JÍLKOVÁ Jiřina: Daně, dotace a obchodovatelná povolení - nástroje ochrany ovzduší a klimatu, IREAS, 2003, ISBN:80-86684-04-0</ref>

*[[Obchodovatelná povolení k emisím skleníkových plynů]]
*[[Začlenění letectví do systému pro obchodování s povolenkami na emise]]

==== Environmentální pojištění ====

Tento druh pojištění začíná fungovat koncem 80. let. Je uzavíráno na základě absolutní odpovědnosti znečišťovatele. Podrobné rozmezí krytí škod je určeno přímo pojišťovnami.

* povinnost mít sjednané pojištění pro případ poškození životního prostředí.

===Zelené fondy===

== Zdroje ==

<references/>

== Další použité zdroje ==

Economic Instruments for Environmental Protection, OECD, Paris 1989

*KOVÁŘ, Jaromír a ŠTĚPÁNEK, Zdeněk: Poplatky a daně nejen k ochraně životního prostředí, NUKLIN, 1993, ISBN: 80-7073-049-8
*KOUMROVÁ, Miluše; Česká společnost pro životní prostředí ekologické manažerské služby: Ekonomické nástroje v ochraně životního prostředí, sborník přednášek
*Ministerstvo životního prostředí, Cenia, ČSÚ: Statistická ročenka životního prostředí české republiky 2006, Praha 2006, ISBN: 80-7212-443-9
*Centrum univerzity Karlovy pro otázky životního prostředí,: Teoretická východiska, souvislosti, instituce, Praha 2002, ISBN: 80-238-8378-X (soubor)

== Internetové zdroje ==

*http://mzp.cz/cz/poplatky, 11.4.2010 - Poplatky
*Statistická ročenka životního prostředí české republiky 2009,11.4.2010, dostupné na: http://rocenka.cenia.cz/stat_rocenka_2009/index.htm#d1
*Zákon o odpadech,10.4.2010, dostupné na: http://business.center.cz/BUSINESS/PRAVO/ZAKONY/odpady/cast8.aspx
*Spotřební daň u pohonných hmot,11.4.2010, dostupné na: http://ekonomika.idnes.cz/rok-2010-benzin-podrazi-dvakrat-po-sobe-dsk-/ekonomika.asp?c=A091118_203456_ekonomika_mmb
*Ekologické daně,10.4.2010, dostupné na: http://www.finance.cz/dane-a-mzda/informace/reforma-2008/ekologicke-dane/
*Povolení ke kácení stromů,10.4.2010, dostupné na: http://www.ekoporadny.cz/faq/jak-a-kde-zadat-o-povoleni-ke-kaceni-stromu.htm

== Odkazy ==
=== Související stránky ===
[[Ekonomické nástroje k udržitelné dopravě]]

[[Ekologická daňová reforma]]

{{upravit}}

[[Kategorie:Ekonomické nástroje regulace podnikání]]

Ekonomické nástroje

2010-05-26T17:44:46Z

Gabriela: /* Poplatky za znečišťování životního prostředí */

{{Studenti VŠE}}

Nástroje regulace normativního charakteru, na kterých je historicky primárně založen systém přímé regulace ochrany životního prostředí zemí OECD, doplňuje využití ekonomických nástrojů ochrany životního prostředí. Ty byly zkonstruovány k dosažení ekologických cílů způsobem, který je nákladově efektivnější než přímá administrativní regulace. Jsou založeny na nepřímém ovlivňování chování subjektů, které poškozují (znečišťují, nepřiměřeně devastují) životní prostředí. Na rozdíl od normativních nástrojů tedy nepůsobí na základě přímého mocenského přinucení, ale prostřednictvím ekonomické kalkulace. Podniky, obce i jednotliví občané se sami mohou rozhodnout, zda je pro ně finančně výhodnější vynaložit určité náklady na zamezení, popř. omezení poškozování životního prostředí nebo životní prostředí poškozovat a platit za to (poplatky, daně apod.).

Podstatou působení ekonomických nástrojů je nahrazení, popř. doplnění chybějících nebo nedostatečných hodnotových signálů, které poskytuje standardní tržní mechanismus. K absenci těchto signálů dochází i ve vyspělých ekonomikách a důsledkem této absence jsou [[Ekonomické pojmy|negativní externality]]. Internalizace požadavků životního prostředí do nákladové kalkulace a rozhodovacího procesu znečišťovatelů prostřednictvím ekonomických nástrojů přináší výhody, které spočívají v:

*minimalizaci celkových společenských nákladů nutných na dosažení stanovených environmentálních efektů (nepůsobí plošně, ale přihlížejí k různým nákladům jednotlivých subjektů na zamezení znečištění),
*podněcování subjektů k ekonomicky optimálnímu snižování znečištění (nikoli pouze ke splnění nařízených norem a limitů),
*minimalizaci nároků na státní administrativu (neboť působí v rámci hry tržních sil) a díky tomu snížení nákladů, omezení nebezpečí korupce ap.;
*vytváření dodatečného zdroje prostředků na ochranu prostředí.

Současné politiky životního prostředí vyspělých zemí disponují širokým rejstříkem ekonomických nástrojů. Nejčastější klasifikace ekonomických nástrojů je dělí na poplatky, subvence, systém zálohování a specielní tržní nástroje, jako je prodej emisních povolení a pojištění odpovědnosti za škody na životním prostředí. Tento soubor je v praxi doplňován nástroji daňové, celní a úvěrové politiky.

== Znaky ekonomických nástrojů ==
Jedná se o opatření finanční povahy, jejichž smyslem je akumulace a následná alokace a redistribuce peněžních prostředků. Výchozím cílem je ovlivnit chování ekonomických subjektů a zabezpečit prostředky k provádění opatření, pomáhajícím chránit životní prostředí. Ekonomické nástroje jsou realizovány jak v soukromé, tak ve veřejné sféře. <ref name="Vosátka Jakub">Vosátka, Jakub: Ekonomika životního prostředí ,10.4.2010, dostupné na: http://fzp.ujep.cz/~vosatka/</ref>

== Funkce ekonomických nástrojů ==
Ekonomické nástroje plní mnoho funkcí. Jedná se o funkce kompenzační, fiskální, stimulační, redistribuční a komparativní. Kompenzační funkcí ekonomických nástrojů se rozumí finanční odškodnění možného poškození životního prostředí. Fiskální funkce představuje příjmy do státního rozpočtu, které jsou pak dále použity k financování činností, které zabezpečují ochranu životního prostředí. Stimulační funkce podporuje realizaci určitého cíle. Redistribuční funkce představuje usměrnění možných dopadů na různé subjekty. Komparativní funkce sleduje vyrovnání různých ekonomických podmínek znečišťovatelů. <ref name="Dienstbier Filip">Dienstbier, Filip: Ekonomické nástroje ochrany životního prostředí - otázky právní, 11.4.2010, dostupné na: http://theses.cz/id/krhvgt/</ref>

== Klasifikace ekonomických nástrojů ==
''Podle pragmatické klasifikace, kterou ve svých materiálech používá OECD, je lze strukturovat do několika hlavních skupin:''
=== Poplatky za znečišťování životního prostředí ===
Podrobněji také [[Poplatky za znečišťování životního prostředí]]

Poplatky za znečišťování životního prostředí jsou součástí [[Ekonomické nástroje|ekonomických nástrojů]]. Tento typ nástroje vede z ekonomického hlediska k [[nákladově efektivní řešení|nákladově efektivnímu řešení]]. Jedná se o řešení, kdy je stanoveného cíle dosahováno s minimálními náklady. Subjekty, pro které je dosažení cílů politiky životního prostředí relativně levnější příspívají relativně více a naopak subjekty, pro které je dosažení těchto cílů relativně dražší, příspívají méně.<ref name="ŠAUER Petr">ŠAUER Petr: Kapitoly z environmentální ekonomie a politiky, Univerzita Karlova v Praze, 2007, ISBN: 978-80-87076-06-4</ref>
Poplatky jsou povinné platby, nejčastěji za znečišťování životního prostředí nebo za využívání přírodních zdrojů aj. Vychází z principu „znečišťovatel platí“. Způsob jejich placení musí být upraven zákonem. Příjemcem poplatků je buď [[Státní fond životního prostředí]], obecní rozpočty, rozpočty krajů, případně státní rozpočty. Tento příjem se využívá účelově k nápravě škod nebo na podporu ekologických projektů. <ref name="HADRABOVÁ Alena a kolektiv">HADRABOVÁ A. a kolektiv: Ekonomika a řízení péče o životní prostředí, VŠE v Praze, 1991, ISBN: 80-7007-985-4</ref>

*'''poplatky za znečišťování ovzduší'''
V současné době jsou poplatky za znečišťování ovzduší stanoveny zákonem č. 86/2002 Sb., o ochraně ovzduší, ve znění pozdějších předpisů. Poplatky jsou placeny provozovateli stacionárních zdrojů, které se kategorizují podle velikosti na zvláště velké, velké, střední a malé podle jejich výkonu. <ref name="MOLDAN, Bedřich a kol">MOLDAN, Bedřich a kol.: Ekonomické aspekty ochrany životního prostředí, Univerzita Karlova, Vydavatelství Karolinum, Praha 1997, ISBN: 80-7184-434-9</ref> Mezi zpoplatněné látky patří především tuhé emise, SO2 (oxid siřičitý), NOx(oxidy dusíku), CO (oxid uhelnatý), CXHY (uhlovodíky). Způsob výpočtu poplatků je dán zákonem. U malých zdrojů je to roční paušál podle druhu používaného paliva. U zvláště velkých, velkých a středních zdrojů závisí výše poplatků na druhu a množství škodlivin. <ref name="CENIA">Statistická ročenka životního prostředí české republiky 2009,11.4.2010, dostupné na: http://rocenka.cenia.cz/stat_rocenka_2009/index.htm#d1</ref>

Vypouštění odpadních vod směřuje buď do vod povrchových nebo do vod podzemních

*'''poplatky za vypouštění odpadních vod do vod povrchových'''
Poplatky za vypouštění odpadních vod do vod povrchových jsou upraveny ve vodním zákoně č. 254/2001 Sb. Znečišťovatel je povinen platit poplatek jak za znečištění, tak i za objem vypouštěných odpadních vod. Poplatek se platí především při vypouštění nerozpuštěných látek, rozpuštěných anorganických solí, ropných látek, nebo pokud je zjištěna zvýšená acidita a alkalita. Správu poplatků za vypouštění odpadních vod do vod povrchových mají na starosti příslušné celní úřady na základě podkladů [[Česká inspekce životního prostředí|České inspekce životního prostředí]] [http://www.cizp.cz/]. Poplatky jsou placeny příslušnému celnímu úřadu. Příjmy směřují do Státního fondu Životního prostředí. <ref name="CENIA">tamtéž</ref>

*'''Poplatky za povolené vypouštění odpadních vod do vod podzemních'''
Poplatky za vypouštění odpadních vod do vod podzemních jsou upraveny ve vodním zákoně č. 254/2001 Sb. Poplatek se platí paušálně a představuje 3 500 Kč ročně za vypouštění odpadních vod domácnostmi. Povolení k vypouštění odpadních vod do vod podzemních vydává vodoprávní úřad, který příslušné obci poskytuje podklady. Poplatek je placen obci daného katastrálního území, kde dochází k vypouštění odpadních vod. Poplatky jsou stanoveny obcí, která postupuje podle správního řádu. Postup při vymáhání a vybírání poplatků je veden podle právních předpisů, které upravují správu daní a poplatků.<ref name="CENIA">tamtéž</ref>

*'''poplatky za ukládání odpadů na skládky'''
Poplatky za ukládání odpadů na skládky jsou upraveny zákonem č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně některých dalších zákonů. Poplatek se skládá vždy ze základní složky, která je placena za ukládání odpadu a pokud jde o odpad nebezpečný je připlácena riziková složka. Poplatek je placen původcem odpadu provozovateli skládky za umístění odpadu na skládku.
Příjemcem poplatků je obec, v jejímž katastrálním území se skládka nachází a [[Státní fond Životního prostředí]]. V případě ukládání odpadů na skládky obcí, pak tato obec neplatí základní složku poplatku. Kontrolu placení poplatků má v kompetenci příslušná obec a krajský úřad. Příslušná obec vybírá základní složku poplatku. Pokud se skládka nachází na území více obcí, je základní složka poplatku rozdělena daným obcím podle velikosti skládky na jejich území. Výše sazby základní složky poplatku je od roku 2009 stanovena na 500 Kč za 1 tunu komunálního a ostatního odpadu a 1 700 Kč za 1 tunu nebezpečného odpadu. Riziková složka poplatku směřuje do [[Státní fond životního prostředí|Státního fondu životního prostředí]]. Výše sazby rizikové složky poplatku je od roku 2009 stanovena na 4 500 Kč za 1 tunu nebezpečného odpadu. Tyto poplatky jsou na rozdíl od ostatních poplatků fixně dané, vždy v rozmezí 2-3 let a jejich výše stále roste.<ref name="CENIA">tamtéž</ref>

*'''poplatky za spalování odpadů'''
*'''poplatky za hluk'''

=== Poplatky za využívání přírodních zdrojů <ref name="CENIA">tamtéž</ref> ===
Podrobněji také [[Poplatky za využívání přírodních zdrojů]]

*'''poplatky za odběry podzemní vody'''
Jedná se o úhradu částky za odebrané množství podzemní vody. Poplatek je stanoven novelou zákona č. 20/2004 Sb., o vodách. Příjemcem poplatků je z 50% [[Státní fond životního prostředí]] a z 50 % rozpočty územně příslušného kraje.

*'''poplatky za odběry vody z vodních toků'''
Platba, kterou hradí organizace, které odebírají vodu z povrchových vod jeho správci.

*'''odvody za odnětí půdy ze zemědělského půdního fondu'''
Úhrady jsou stanoveny zákonem č. 334/1992 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu, ve znění pozdějších předpisů. Souhlas s odvodem poskytuje příslušný orgán ochrany zemědělského půdního fondu. Výběr mají v kompetenci celní úřady. Výnos z odvodů směřuje z 60 % Státnímu fondu životního prostředí a z 40 % rozpočtům obcí příslušného katastru. Vytěžené prostředky musí být využity na zlepšení životního prostředí obce a na chránění krajiny a přírody.

*'''poplatky za odnětí pozemků určených k plnění funkcí lesa'''
Tyto poplatky jsou stanoveny v zákoně č. 289/1995 Sb., o lesích, ve znění pozdějších předpisů. Výše poplatku je určena orgánem státní ochrany lesů a výběr mají v kompetenci celní úřady. Příjemcem poplatků je z 60% [[Státní fond životního prostředí]] a z 40 % rozpočty obcí příslušného katastru. Vytěžené prostředky musí být využity na zlepšení životního prostředí obce a na zachování lesa.

*'''úhrady z dobývacího prostoru a z vydobytých vyhrazených nerostů'''
[[Dobývací prostor]] je zhodnocen pomocí výsledků průzkumu daného naleziště, a sice na základě rozsahu, tvaru a mocnosti hlavního naleziště. [[Nerosty]] jsou zaznamenány v zákoně č. 44/1988 Sb., o ochraně a využití nerostného bohatství, ve znění pozdějších předpisů. Sazba úhrady se pohybuje v rozmezí 100-1000 Kč za 1 hektar (bere se v potaz úroveň ochrany životního prostředí, povaha činnosti a dopadu na životního prostředí)

*'''poplatky za kácení dřevin'''
Ochrana dřeviny před jejich poškozením je upravena zákonem č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny. Nemusí se žádat o povolení, pokud dřeviny nedosahují stanovených rozměrů, tedy pokud dřeviny dosahuje výšky do 80 cm a 130 cm nad zemí nebo se jedná o souvislý keřový porost do 40 m2.

===Uživatelské poplatky===

*'''poplatky za spotřebu látek poškozujících ozonovou vrstvu'''
Jedná se o poplatek za výrobu a dovoz regulovaných látek, který napomáhá chránit ozonovou vrstvu Země. Poplatky jsou vybírány za látky, které poškozují ozonovou vrstvu a produkty, které je zahrnují. <ref name="Vosátka Jakub">Vosátka, Jakub: Ekonomika životního prostředí ,10.4.2010, dostupné na: http://fzp.ujep.cz/~vosatka/</ref>

*'''poplatky za užívání vybraných umělých hnojiv a pesticidů'''
*'''poplatky za používání tašek z umělých hmot, apod.'''

===Daně===

Na základě daňové statistiky OECD jsou za ekologické daně v České republice považovány veškeré poplatky k ochraně ŽP. Mezi tyto daně patří [[dálniční známka]], mýtné, [[silniční daň]], spotřební daň, [[daň z minerálních olejů]]. V roce 2007 vznikají v rámci [[Ekologická daňová reforma|Ekologické daňové reformy]] tři nové daně [http://cs.wikipedia.org/wiki/Reforma_veřejných_financí#Da.C5.88_z_elekt.C5.99iny], které pouze rozšířily spotřební daň z minerálních olejů, a sice [[daň ze zemního plynu]], [[daň z pevných paliv]] a [[daň z elektřiny]]. <ref name="MZP">MZP: Daně ,10.4.2010, dostupné na: http://mzp.cz/cz/dane/</ref>

*'''daně k ochraně životního prostředí'''
*'''komunální (místní) daně'''

===Sankční platby===

Sankční platby jsou použity, pokud někdo nedodržuje zákony na ochranu životního prostředí. Sankční platby se uvalují ve formě pokuty a nedají se odpočítat z daňového základu. Veškeré postihy a sankce v případě nedodržení určitých pravidel jsou určeny v zákonech týkajících se ochrany životního prostředí. <ref name="Vosátka Jakub">Vosátka, Jakub: Ekonomika životního prostředí ,10.4.2010, dostupné na: http://fzp.ujep.cz/~vosatka/</ref>

*'''pokuty'''
*'''přirážky'''

===Daňové úlevy===

Za [[daňové zvýhodnění]] se považuje snížená sazba u daně z přidané hodnoty na určité výrobky ekologického charakteru. Můžeme mluvit o úlevě od daně z příjmu u organizací, které se zabývají provozem [[vodních a větrných elektráren]], [[tepelných čerpadel]], [[solárních zařízení]], výrobou bioplynu,[[ elektřiny]] [http://cs.wikipedia.org/wiki/Bioplyn], tepla, či [[biomasy]] [http://cs.wikipedia.org/wiki/Biomasa]. O daňovém zvýhodnění se mluví ve smyslu snížené sazby spotřební daně u pohonných hmot, jako je [[bionafta]], či [[bioplyn]]. <ref name="Vosátka Jakub">Vosátka, Jakub: Ekonomika životního prostředí ,10.4.2010, dostupné na: http://fzp.ujep.cz/~vosatka/</ref>
Vláda přijala (koncem roku 2009) návrh [[MŽP|Ministerstva životního prostředí]] [http://www.mzp.cz/cz/dane], aby se zvedl podíl biopaliv v benzinu i naftě. Jeho podíl v benzinu by se měl v dubnu 2010 zvednout z nynějších 3,5 % na 4,5 %. V naftě se jeho podíl zvýší ze 4,5 na 6,3%. Biopalivo je však skoro jednou tak dražší než pohonné hmoty z ropy.
Daňová úleva se dále týká daní z nemovitosti, týkající se některých ekologických aktivit a daně dědické a darovací, pokud je předmět daně propojen s ochranou životního prostředí. <ref name="IDNES">Spotřební daň u pohonných hmot, 11.4.2010, dostupné na: http://ekonomika.idnes.cz/rok-2010-benzin-podrazi-dvakrat-po-sobe-dsk-/ekonomika.asp?c=A091118_203456_ekonomika_mmb</ref>

*'''v rámci DPH'''
*'''v rámci spotřebních daní'''
*'''v rámci daní z příjmů'''
*'''v rámci silniční daně'''
*'''v rámci daně z nemovitostí'''
*'''v rámci daně dědické a darovací'''

===Finanční podpory===

Finanční podpora je chápána jako oblast příznivé ekonomické stimulace. Při jejím poskytování se nesmějí narušovat rovné tržní podmínky a poskytování by mělo být v souladu se směrnicemi Evropské unie.<ref name="Vosátka Jakub">Vosátka, Jakub: Ekonomika životního prostředí ,10.4.2010, dostupné na: http://fzp.ujep.cz/~vosatka/</ref>

*'''granty, dotace, dary'''

Dotace v rámci finanční podpory jsou chápány jako nástroje využívající veřejné výdaje a jsou významným prvkem Státní politiky životního prostředí ve vyspělých zemích. Jsou poskytovány především obcím a neziskovým organizacím. Dotace mají problémové alokační působení. Účel jejich poskytování je spojen s ochranou vod a ovzduší. Mezi dotace patří přímé podpory, úhrady úroků, zvýhodněné půjčky, záruky na úvěry nebo daňová zvýhodnění. Dotace bývají poskytovány buď ze státních fondů, státního rozpočtu, nebo od Evropské unie.<ref name="JÍLKOVÁ Jiřina">JÍLKOVÁ Jiřina: Daně, dotace a obchodovatelná povolení - nástroje ochrany ovzduší a klimatu, IREAS, 2003, ISBN:80-86684-04-0</ref>

*'''ze státního rozpočtu'''
*'''z účelových fondů'''
*'''výhodné půjčky (soft loans)'''
*'''garance úvěrů'''

===Úlevy===

*'''v placení poplatků'''

*'''ostatní úlevy'''

===Depozitně refundační systémy===

Depozitně refundační systém se vztahuje na výrobky, u kterých je možnost, že se stanou nebezpečným opadem. Týkají se především obalů a některých odpadů. Jejich cílem je recyklace výrobků, jejich opětovné využití nebo snaha o minimalizaci odpadů. Jedná se například o pneumatiky, motorové oleje, nebo akumulátory. Dále se vztahuje na výrobky, kde je možnost jejich opakovaného použití. Jako příkladem jsou vratné láhve a některé umělé hmoty. Pomocí tohoto systému je spotřebitel stimulován k opětovnému vrácení zakoupených výrobků.<ref name="Vosátka Jakub">Vosátka, Jakub: Ekonomika životního prostředí ,10.4.2010, dostupné na: http://fzp.ujep.cz/~vosatka/</ref>

*'''zálohování'''

Při zakoupení zboží se platí záloha, která se při vrácení zboží vrací zpět. Lidé díky tomuto systému mají záruku, že se jim zakoupené výrobky vrátí zpět formou peněz, které do nich vložili. Zálohový systém se vztahuje na skleněné láhve, některé vybrané láhve a umělé hmoty. Spotřebitel má tedy jistotu jejich opětovného vrácení a také jejich opětovného využití.<ref name="Vosátka Jakub">Vosátka, Jakub: Ekonomika životního prostředí ,10.4.2010, dostupné na: http://fzp.ujep.cz/~vosatka/</ref>

*'''recyklační poplatky'''

===Obchodovatelná emisní povolení===

Obchodovatelná emisní povolení jsou charakteristická horizontálními vztahy mezi znečišťovateli. Jednotliví znečišťovatelé se snaží snižovat své náklady spojené s nároky na kvalitu životního prostředí dané státem. Principem zmíněných emisních povolení je stanovení přípustného množství znečištění, které je rozděleno mezi znečišťovatele určitého území. Toto rozdělení přípustného množství znečištění je vydáváno formou emisních povolení, které si znečišťovatelé mezi sebou mohou navzájem prodávat. Tvorba ceny povolenek je ponechána trhu.Jedním z přínosů je úspora nákladů.
Jednotliví znečišťovatelé volí pro ně ekonomicky optimální variantu své ekologické strategie. Předpokládá se, že obchodování musí probíhat podle stanovených pravidel. <ref name="JÍLKOVÁ Jiřina">JÍLKOVÁ Jiřina: Daně, dotace a obchodovatelná povolení - nástroje ochrany ovzduší a klimatu, IREAS, 2003, ISBN:80-86684-04-0</ref>

*[[Obchodovatelná povolení k emisím skleníkových plynů]]
*[[Začlenění letectví do systému pro obchodování s povolenkami na emise]]

==== Environmentální pojištění ====

Tento druh pojištění začíná fungovat koncem 80. let. Je uzavíráno na základě absolutní odpovědnosti znečišťovatele. Podrobné rozmezí krytí škod je určeno přímo pojišťovnami.

* povinnost mít sjednané pojištění pro případ poškození životního prostředí.

===Zelené fondy===

== Zdroje ==

<references/>

== Další použité zdroje ==

Economic Instruments for Environmental Protection, OECD, Paris 1989

*KOVÁŘ, Jaromír a ŠTĚPÁNEK, Zdeněk: Poplatky a daně nejen k ochraně životního prostředí, NUKLIN, 1993, ISBN: 80-7073-049-8
*KOUMROVÁ, Miluše; Česká společnost pro životní prostředí ekologické manažerské služby: Ekonomické nástroje v ochraně životního prostředí, sborník přednášek
*Ministerstvo životního prostředí, Cenia, ČSÚ: Statistická ročenka životního prostředí české republiky 2006, Praha 2006, ISBN: 80-7212-443-9
*Centrum univerzity Karlovy pro otázky životního prostředí,: Teoretická východiska, souvislosti, instituce, Praha 2002, ISBN: 80-238-8378-X (soubor)

== Internetové zdroje ==

*http://mzp.cz/cz/poplatky, 11.4.2010 - Poplatky
*Statistická ročenka životního prostředí české republiky 2009,11.4.2010, dostupné na: http://rocenka.cenia.cz/stat_rocenka_2009/index.htm#d1
*Zákon o odpadech,10.4.2010, dostupné na: http://business.center.cz/BUSINESS/PRAVO/ZAKONY/odpady/cast8.aspx
*Spotřební daň u pohonných hmot,11.4.2010, dostupné na: http://ekonomika.idnes.cz/rok-2010-benzin-podrazi-dvakrat-po-sobe-dsk-/ekonomika.asp?c=A091118_203456_ekonomika_mmb
*Ekologické daně,10.4.2010, dostupné na: http://www.finance.cz/dane-a-mzda/informace/reforma-2008/ekologicke-dane/
*Povolení ke kácení stromů,10.4.2010, dostupné na: http://www.ekoporadny.cz/faq/jak-a-kde-zadat-o-povoleni-ke-kaceni-stromu.htm

== Odkazy ==
=== Související stránky ===
[[Ekonomické nástroje k udržitelné dopravě]]

[[Ekologická daňová reforma]]

{{upravit}}

[[Kategorie:Ekonomické nástroje regulace podnikání]]

Ekonomické nástroje

2010-05-26T17:43:26Z

Gabriela:

{{Studenti VŠE}}

Nástroje regulace normativního charakteru, na kterých je historicky primárně založen systém přímé regulace ochrany životního prostředí zemí OECD, doplňuje využití ekonomických nástrojů ochrany životního prostředí. Ty byly zkonstruovány k dosažení ekologických cílů způsobem, který je nákladově efektivnější než přímá administrativní regulace. Jsou založeny na nepřímém ovlivňování chování subjektů, které poškozují (znečišťují, nepřiměřeně devastují) životní prostředí. Na rozdíl od normativních nástrojů tedy nepůsobí na základě přímého mocenského přinucení, ale prostřednictvím ekonomické kalkulace. Podniky, obce i jednotliví občané se sami mohou rozhodnout, zda je pro ně finančně výhodnější vynaložit určité náklady na zamezení, popř. omezení poškozování životního prostředí nebo životní prostředí poškozovat a platit za to (poplatky, daně apod.).

Podstatou působení ekonomických nástrojů je nahrazení, popř. doplnění chybějících nebo nedostatečných hodnotových signálů, které poskytuje standardní tržní mechanismus. K absenci těchto signálů dochází i ve vyspělých ekonomikách a důsledkem této absence jsou [[Ekonomické pojmy|negativní externality]]. Internalizace požadavků životního prostředí do nákladové kalkulace a rozhodovacího procesu znečišťovatelů prostřednictvím ekonomických nástrojů přináší výhody, které spočívají v:

*minimalizaci celkových společenských nákladů nutných na dosažení stanovených environmentálních efektů (nepůsobí plošně, ale přihlížejí k různým nákladům jednotlivých subjektů na zamezení znečištění),
*podněcování subjektů k ekonomicky optimálnímu snižování znečištění (nikoli pouze ke splnění nařízených norem a limitů),
*minimalizaci nároků na státní administrativu (neboť působí v rámci hry tržních sil) a díky tomu snížení nákladů, omezení nebezpečí korupce ap.;
*vytváření dodatečného zdroje prostředků na ochranu prostředí.

Současné politiky životního prostředí vyspělých zemí disponují širokým rejstříkem ekonomických nástrojů. Nejčastější klasifikace ekonomických nástrojů je dělí na poplatky, subvence, systém zálohování a specielní tržní nástroje, jako je prodej emisních povolení a pojištění odpovědnosti za škody na životním prostředí. Tento soubor je v praxi doplňován nástroji daňové, celní a úvěrové politiky.

== Znaky ekonomických nástrojů ==
Jedná se o opatření finanční povahy, jejichž smyslem je akumulace a následná alokace a redistribuce peněžních prostředků. Výchozím cílem je ovlivnit chování ekonomických subjektů a zabezpečit prostředky k provádění opatření, pomáhajícím chránit životní prostředí. Ekonomické nástroje jsou realizovány jak v soukromé, tak ve veřejné sféře. <ref name="Vosátka Jakub">Vosátka, Jakub: Ekonomika životního prostředí ,10.4.2010, dostupné na: http://fzp.ujep.cz/~vosatka/</ref>

== Funkce ekonomických nástrojů ==
Ekonomické nástroje plní mnoho funkcí. Jedná se o funkce kompenzační, fiskální, stimulační, redistribuční a komparativní. Kompenzační funkcí ekonomických nástrojů se rozumí finanční odškodnění možného poškození životního prostředí. Fiskální funkce představuje příjmy do státního rozpočtu, které jsou pak dále použity k financování činností, které zabezpečují ochranu životního prostředí. Stimulační funkce podporuje realizaci určitého cíle. Redistribuční funkce představuje usměrnění možných dopadů na různé subjekty. Komparativní funkce sleduje vyrovnání různých ekonomických podmínek znečišťovatelů. <ref name="Dienstbier Filip">Dienstbier, Filip: Ekonomické nástroje ochrany životního prostředí - otázky právní, 11.4.2010, dostupné na: http://theses.cz/id/krhvgt/</ref>

== Klasifikace ekonomických nástrojů ==
''Podle pragmatické klasifikace, kterou ve svých materiálech používá OECD, je lze strukturovat do několika hlavních skupin:''
=== Poplatky za znečišťování životního prostředí ===
Podrobněji také [[Poplatky za znečišťování životního prostředí]]

Poplatky za znečišťování životního prostředí jsou součástí [[Ekonomické nástroje|ekonomických nástrojů]]. Tento typ nástroje vede z ekonomického hlediska k [[nákladově efektivní řešení|nákladově efektivnímu řešení]]. Jedná se o řešení, kdy je stanoveného cíle dosahováno s minimálními náklady. Subjekty, pro které je dosažení cílů politiky životního prostředí relativně levnější příspívají relativně více a naopak subjekty, pro které je dosažení těchto cílů relativně dražší, příspívají méně.<ref name="ŠAUER Petr">ŠAUER Petr: Kapitoly z environmentální ekonomie a politiky, Univerzita Karlova v Praze, 2007, ISBN: 978-80-87076-06-4</ref>
Poplatky jsou povinné platby, nejčastěji za znečišťování životního prostředí nebo za využívání přírodních zdrojů aj. Vychází z principu „znečišťovatel platí“. Způsob jejich placení musí být upraven zákonem. Příjemcem poplatků je buď [[Státní fond životního prostředí]], obecní rozpočty, rozpočty krajů, případně státní rozpočty. Tento příjem se využívá účelově k nápravě škod nebo na podporu ekologických projektů. <ref name="HADRABOVÁ Alena a kolektiv">HADRABOVÁ A. a kolektiv: Ekonomika a řízení péče o životní prostředí, VŠE v Praze, 1991, ISBN: 80-7007-985-4</ref>

*'''poplatky za znečišťování ovzduší'''
V současné době jsou poplatky za znečišťování ovzduší stanoveny zákonem č. 86/2002 Sb., o ochraně ovzduší, ve znění pozdějších předpisů. Poplatky jsou placeny provozovateli stacionárních zdrojů, které se kategorizují podle velikosti na zvláště velké, velké, střední a malé podle jejich výkonu. <ref name="MOLDAN, Bedřich a kol">MOLDAN, Bedřich a kol.: Ekonomické aspekty ochrany životního prostředí, Univerzita Karlova, Vydavatelství Karolinum, Praha 1997, ISBN: 80-7184-434-9</ref> Mezi zpoplatněné látky patří především tuhé emise, SO2 (oxid siřičitý), NOx(oxidy dusíku), CO (oxid uhelnatý), CXHY (uhlovodíky). Způsob výpočtu poplatků je dán zákonem. U malých zdrojů je to roční paušál podle druhu používaného paliva. U zvláště velkých, velkých a středních zdrojů závisí výše poplatků na druhu a množství škodlivin. <ref name="CENIA">Statistická ročenka životního prostředí české republiky 2009,11.4.2010, dostupné na: http://rocenka.cenia.cz/stat_rocenka_2009/index.htm#d1</ref>

Vypouštění odpadních vod směřuje buď do vod povrchových nebo do vod podzemních

*'''poplatky za vypouštění odpadních vod do vod povrchových'''
Poplatky za vypouštění odpadních vod do vod povrchových jsou upraveny ve vodním zákoně č. 254/2001 Sb. Znečišťovatel je povinen platit poplatek jak za znečištění, tak i za objem vypouštěných odpadních vod. Poplatek se platí především při vypouštění nerozpuštěných látek, rozpuštěných anorganických solí, ropných látek, nebo pokud je zjištěna zvýšená acidita a alkalita. Správu poplatků za vypouštění odpadních vod do vod povrchových mají na starosti příslušné celní úřady na základě podkladů [[Česká inspekce životního prostředí|České inspekce životního prostředí]] [ http://www.cizp.cz/]. Poplatky jsou placeny příslušnému celnímu úřadu. Příjmy směřují do Státního fondu Životního prostředí. <ref name="CENIA">tamtéž</ref>

*'''Poplatky za povolené vypouštění odpadních vod do vod podzemních'''
Poplatky za vypouštění odpadních vod do vod podzemních jsou upraveny ve vodním zákoně č. 254/2001 Sb. Poplatek se platí paušálně a představuje 3 500 Kč ročně za vypouštění odpadních vod domácnostmi. Povolení k vypouštění odpadních vod do vod podzemních vydává vodoprávní úřad, který příslušné obci poskytuje podklady. Poplatek je placen obci daného katastrálního území, kde dochází k vypouštění odpadních vod. Poplatky jsou stanoveny obcí, která postupuje podle správního řádu. Postup při vymáhání a vybírání poplatků je veden podle právních předpisů, které upravují správu daní a poplatků.<ref name="CENIA">tamtéž</ref>

*'''poplatky za ukládání odpadů na skládky'''
Poplatky za ukládání odpadů na skládky jsou upraveny zákonem č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně některých dalších zákonů. Poplatek se skládá vždy ze základní složky, která je placena za ukládání odpadu a pokud jde o odpad nebezpečný je připlácena riziková složka. Poplatek je placen původcem odpadu provozovateli skládky za umístění odpadu na skládku.
Příjemcem poplatků je obec, v jejímž katastrálním území se skládka nachází a [[Státní fond Životního prostředí]]. V případě ukládání odpadů na skládky obcí, pak tato obec neplatí základní složku poplatku. Kontrolu placení poplatků má v kompetenci příslušná obec a krajský úřad. Příslušná obec vybírá základní složku poplatku. Pokud se skládka nachází na území více obcí, je základní složka poplatku rozdělena daným obcím podle velikosti skládky na jejich území. Výše sazby základní složky poplatku je od roku 2009 stanovena na 500 Kč za 1 tunu komunálního a ostatního odpadu a 1 700 Kč za 1 tunu nebezpečného odpadu. Riziková složka poplatku směřuje do [[Státní fond životního prostředí|Státního fondu životního prostředí]]. Výše sazby rizikové složky poplatku je od roku 2009 stanovena na 4 500 Kč za 1 tunu nebezpečného odpadu. Tyto poplatky jsou na rozdíl od ostatních poplatků fixně dané, vždy v rozmezí 2-3 let a jejich výše stále roste.<ref name="CENIA">tamtéž</ref>

*'''poplatky za spalování odpadů'''
*'''poplatky za hluk'''

=== Poplatky za využívání přírodních zdrojů <ref name="CENIA">tamtéž</ref> ===
Podrobněji také [[Poplatky za využívání přírodních zdrojů]]

*'''poplatky za odběry podzemní vody'''
Jedná se o úhradu částky za odebrané množství podzemní vody. Poplatek je stanoven novelou zákona č. 20/2004 Sb., o vodách. Příjemcem poplatků je z 50% [[Státní fond životního prostředí]] a z 50 % rozpočty územně příslušného kraje.

*'''poplatky za odběry vody z vodních toků'''
Platba, kterou hradí organizace, které odebírají vodu z povrchových vod jeho správci.

*'''odvody za odnětí půdy ze zemědělského půdního fondu'''
Úhrady jsou stanoveny zákonem č. 334/1992 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu, ve znění pozdějších předpisů. Souhlas s odvodem poskytuje příslušný orgán ochrany zemědělského půdního fondu. Výběr mají v kompetenci celní úřady. Výnos z odvodů směřuje z 60 % Státnímu fondu životního prostředí a z 40 % rozpočtům obcí příslušného katastru. Vytěžené prostředky musí být využity na zlepšení životního prostředí obce a na chránění krajiny a přírody.

*'''poplatky za odnětí pozemků určených k plnění funkcí lesa'''
Tyto poplatky jsou stanoveny v zákoně č. 289/1995 Sb., o lesích, ve znění pozdějších předpisů. Výše poplatku je určena orgánem státní ochrany lesů a výběr mají v kompetenci celní úřady. Příjemcem poplatků je z 60% [[Státní fond životního prostředí]] a z 40 % rozpočty obcí příslušného katastru. Vytěžené prostředky musí být využity na zlepšení životního prostředí obce a na zachování lesa.

*'''úhrady z dobývacího prostoru a z vydobytých vyhrazených nerostů'''
[[Dobývací prostor]] je zhodnocen pomocí výsledků průzkumu daného naleziště, a sice na základě rozsahu, tvaru a mocnosti hlavního naleziště. [[Nerosty]] jsou zaznamenány v zákoně č. 44/1988 Sb., o ochraně a využití nerostného bohatství, ve znění pozdějších předpisů. Sazba úhrady se pohybuje v rozmezí 100-1000 Kč za 1 hektar (bere se v potaz úroveň ochrany životního prostředí, povaha činnosti a dopadu na životního prostředí)

*'''poplatky za kácení dřevin'''
Ochrana dřeviny před jejich poškozením je upravena zákonem č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny. Nemusí se žádat o povolení, pokud dřeviny nedosahují stanovených rozměrů, tedy pokud dřeviny dosahuje výšky do 80 cm a 130 cm nad zemí nebo se jedná o souvislý keřový porost do 40 m2.

===Uživatelské poplatky===

*'''poplatky za spotřebu látek poškozujících ozonovou vrstvu'''
Jedná se o poplatek za výrobu a dovoz regulovaných látek, který napomáhá chránit ozonovou vrstvu Země. Poplatky jsou vybírány za látky, které poškozují ozonovou vrstvu a produkty, které je zahrnují. <ref name="Vosátka Jakub">Vosátka, Jakub: Ekonomika životního prostředí ,10.4.2010, dostupné na: http://fzp.ujep.cz/~vosatka/</ref>

*'''poplatky za užívání vybraných umělých hnojiv a pesticidů'''
*'''poplatky za používání tašek z umělých hmot, apod.'''

===Daně===

Na základě daňové statistiky OECD jsou za ekologické daně v České republice považovány veškeré poplatky k ochraně ŽP. Mezi tyto daně patří [[dálniční známka]], mýtné, [[silniční daň]], spotřební daň, [[daň z minerálních olejů]]. V roce 2007 vznikají v rámci [[Ekologická daňová reforma|Ekologické daňové reformy]] tři nové daně [http://cs.wikipedia.org/wiki/Reforma_veřejných_financí#Da.C5.88_z_elekt.C5.99iny], které pouze rozšířily spotřební daň z minerálních olejů, a sice [[daň ze zemního plynu]], [[daň z pevných paliv]] a [[daň z elektřiny]]. <ref name="MZP">MZP: Daně ,10.4.2010, dostupné na: http://mzp.cz/cz/dane/</ref>

*'''daně k ochraně životního prostředí'''
*'''komunální (místní) daně'''

===Sankční platby===

Sankční platby jsou použity, pokud někdo nedodržuje zákony na ochranu životního prostředí. Sankční platby se uvalují ve formě pokuty a nedají se odpočítat z daňového základu. Veškeré postihy a sankce v případě nedodržení určitých pravidel jsou určeny v zákonech týkajících se ochrany životního prostředí. <ref name="Vosátka Jakub">Vosátka, Jakub: Ekonomika životního prostředí ,10.4.2010, dostupné na: http://fzp.ujep.cz/~vosatka/</ref>

*'''pokuty'''
*'''přirážky'''

===Daňové úlevy===

Za [[daňové zvýhodnění]] se považuje snížená sazba u daně z přidané hodnoty na určité výrobky ekologického charakteru. Můžeme mluvit o úlevě od daně z příjmu u organizací, které se zabývají provozem [[vodních a větrných elektráren]], [[tepelných čerpadel]], [[solárních zařízení]], výrobou bioplynu,[[ elektřiny]] [http://cs.wikipedia.org/wiki/Bioplyn], tepla, či [[biomasy]] [http://cs.wikipedia.org/wiki/Biomasa]. O daňovém zvýhodnění se mluví ve smyslu snížené sazby spotřební daně u pohonných hmot, jako je [[bionafta]], či [[bioplyn]]. <ref name="Vosátka Jakub">Vosátka, Jakub: Ekonomika životního prostředí ,10.4.2010, dostupné na: http://fzp.ujep.cz/~vosatka/</ref>
Vláda přijala (koncem roku 2009) návrh [[MŽP|Ministerstva životního prostředí]] [http://www.mzp.cz/cz/dane], aby se zvedl podíl biopaliv v benzinu i naftě. Jeho podíl v benzinu by se měl v dubnu 2010 zvednout z nynějších 3,5 % na 4,5 %. V naftě se jeho podíl zvýší ze 4,5 na 6,3%. Biopalivo je však skoro jednou tak dražší než pohonné hmoty z ropy.
Daňová úleva se dále týká daní z nemovitosti, týkající se některých ekologických aktivit a daně dědické a darovací, pokud je předmět daně propojen s ochranou životního prostředí. <ref name="IDNES">Spotřební daň u pohonných hmot, 11.4.2010, dostupné na: http://ekonomika.idnes.cz/rok-2010-benzin-podrazi-dvakrat-po-sobe-dsk-/ekonomika.asp?c=A091118_203456_ekonomika_mmb</ref>

*'''v rámci DPH'''
*'''v rámci spotřebních daní'''
*'''v rámci daní z příjmů'''
*'''v rámci silniční daně'''
*'''v rámci daně z nemovitostí'''
*'''v rámci daně dědické a darovací'''

===Finanční podpory===

Finanční podpora je chápána jako oblast příznivé ekonomické stimulace. Při jejím poskytování se nesmějí narušovat rovné tržní podmínky a poskytování by mělo být v souladu se směrnicemi Evropské unie.<ref name="Vosátka Jakub">Vosátka, Jakub: Ekonomika životního prostředí ,10.4.2010, dostupné na: http://fzp.ujep.cz/~vosatka/</ref>

*'''granty, dotace, dary'''

Dotace v rámci finanční podpory jsou chápány jako nástroje využívající veřejné výdaje a jsou významným prvkem Státní politiky životního prostředí ve vyspělých zemích. Jsou poskytovány především obcím a neziskovým organizacím. Dotace mají problémové alokační působení. Účel jejich poskytování je spojen s ochranou vod a ovzduší. Mezi dotace patří přímé podpory, úhrady úroků, zvýhodněné půjčky, záruky na úvěry nebo daňová zvýhodnění. Dotace bývají poskytovány buď ze státních fondů, státního rozpočtu, nebo od Evropské unie.<ref name="JÍLKOVÁ Jiřina">JÍLKOVÁ Jiřina: Daně, dotace a obchodovatelná povolení - nástroje ochrany ovzduší a klimatu, IREAS, 2003, ISBN:80-86684-04-0</ref>

*'''ze státního rozpočtu'''
*'''z účelových fondů'''
*'''výhodné půjčky (soft loans)'''
*'''garance úvěrů'''

===Úlevy===

*'''v placení poplatků'''

*'''ostatní úlevy'''

===Depozitně refundační systémy===

Depozitně refundační systém se vztahuje na výrobky, u kterých je možnost, že se stanou nebezpečným opadem. Týkají se především obalů a některých odpadů. Jejich cílem je recyklace výrobků, jejich opětovné využití nebo snaha o minimalizaci odpadů. Jedná se například o pneumatiky, motorové oleje, nebo akumulátory. Dále se vztahuje na výrobky, kde je možnost jejich opakovaného použití. Jako příkladem jsou vratné láhve a některé umělé hmoty. Pomocí tohoto systému je spotřebitel stimulován k opětovnému vrácení zakoupených výrobků.<ref name="Vosátka Jakub">Vosátka, Jakub: Ekonomika životního prostředí ,10.4.2010, dostupné na: http://fzp.ujep.cz/~vosatka/</ref>

*'''zálohování'''

Při zakoupení zboží se platí záloha, která se při vrácení zboží vrací zpět. Lidé díky tomuto systému mají záruku, že se jim zakoupené výrobky vrátí zpět formou peněz, které do nich vložili. Zálohový systém se vztahuje na skleněné láhve, některé vybrané láhve a umělé hmoty. Spotřebitel má tedy jistotu jejich opětovného vrácení a také jejich opětovného využití.<ref name="Vosátka Jakub">Vosátka, Jakub: Ekonomika životního prostředí ,10.4.2010, dostupné na: http://fzp.ujep.cz/~vosatka/</ref>

*'''recyklační poplatky'''

===Obchodovatelná emisní povolení===

Obchodovatelná emisní povolení jsou charakteristická horizontálními vztahy mezi znečišťovateli. Jednotliví znečišťovatelé se snaží snižovat své náklady spojené s nároky na kvalitu životního prostředí dané státem. Principem zmíněných emisních povolení je stanovení přípustného množství znečištění, které je rozděleno mezi znečišťovatele určitého území. Toto rozdělení přípustného množství znečištění je vydáváno formou emisních povolení, které si znečišťovatelé mezi sebou mohou navzájem prodávat. Tvorba ceny povolenek je ponechána trhu.Jedním z přínosů je úspora nákladů.
Jednotliví znečišťovatelé volí pro ně ekonomicky optimální variantu své ekologické strategie. Předpokládá se, že obchodování musí probíhat podle stanovených pravidel. <ref name="JÍLKOVÁ Jiřina">JÍLKOVÁ Jiřina: Daně, dotace a obchodovatelná povolení - nástroje ochrany ovzduší a klimatu, IREAS, 2003, ISBN:80-86684-04-0</ref>

*[[Obchodovatelná povolení k emisím skleníkových plynů]]
*[[Začlenění letectví do systému pro obchodování s povolenkami na emise]]

==== Environmentální pojištění ====

Tento druh pojištění začíná fungovat koncem 80. let. Je uzavíráno na základě absolutní odpovědnosti znečišťovatele. Podrobné rozmezí krytí škod je určeno přímo pojišťovnami.

* povinnost mít sjednané pojištění pro případ poškození životního prostředí.

===Zelené fondy===

== Zdroje ==

<references/>

== Další použité zdroje ==

Economic Instruments for Environmental Protection, OECD, Paris 1989

*KOVÁŘ, Jaromír a ŠTĚPÁNEK, Zdeněk: Poplatky a daně nejen k ochraně životního prostředí, NUKLIN, 1993, ISBN: 80-7073-049-8
*KOUMROVÁ, Miluše; Česká společnost pro životní prostředí ekologické manažerské služby: Ekonomické nástroje v ochraně životního prostředí, sborník přednášek
*Ministerstvo životního prostředí, Cenia, ČSÚ: Statistická ročenka životního prostředí české republiky 2006, Praha 2006, ISBN: 80-7212-443-9
*Centrum univerzity Karlovy pro otázky životního prostředí,: Teoretická východiska, souvislosti, instituce, Praha 2002, ISBN: 80-238-8378-X (soubor)

== Internetové zdroje ==

*http://mzp.cz/cz/poplatky, 11.4.2010 - Poplatky
*Statistická ročenka životního prostředí české republiky 2009,11.4.2010, dostupné na: http://rocenka.cenia.cz/stat_rocenka_2009/index.htm#d1
*Zákon o odpadech,10.4.2010, dostupné na: http://business.center.cz/BUSINESS/PRAVO/ZAKONY/odpady/cast8.aspx
*Spotřební daň u pohonných hmot,11.4.2010, dostupné na: http://ekonomika.idnes.cz/rok-2010-benzin-podrazi-dvakrat-po-sobe-dsk-/ekonomika.asp?c=A091118_203456_ekonomika_mmb
*Ekologické daně,10.4.2010, dostupné na: http://www.finance.cz/dane-a-mzda/informace/reforma-2008/ekologicke-dane/
*Povolení ke kácení stromů,10.4.2010, dostupné na: http://www.ekoporadny.cz/faq/jak-a-kde-zadat-o-povoleni-ke-kaceni-stromu.htm

== Odkazy ==
=== Související stránky ===
[[Ekonomické nástroje k udržitelné dopravě]]

[[Ekologická daňová reforma]]

{{upravit}}

[[Kategorie:Ekonomické nástroje regulace podnikání]]

Ekonomické nástroje

2010-05-26T17:31:06Z

Gabriela:

{{Studenti VŠE}}

Nástroje regulace normativního charakteru, na kterých je historicky primárně založen systém přímé regulace ochrany životního prostředí zemí OECD, doplňuje využití ekonomických nástrojů ochrany životního prostředí. Ty byly zkonstruovány k dosažení ekologických cílů způsobem, který je nákladově efektivnější než přímá administrativní regulace. Jsou založeny na nepřímém ovlivňování chování subjektů, které poškozují (znečišťují, nepřiměřeně devastují) životní prostředí. Na rozdíl od normativních nástrojů tedy nepůsobí na základě přímého mocenského přinucení, ale prostřednictvím ekonomické kalkulace. Podniky, obce i jednotliví občané se sami mohou rozhodnout, zda je pro ně finančně výhodnější vynaložit určité náklady na zamezení, popř. omezení poškozování životního prostředí nebo životní prostředí poškozovat a platit za to (poplatky, daně apod.).

Podstatou působení ekonomických nástrojů je nahrazení, popř. doplnění chybějících nebo nedostatečných hodnotových signálů, které poskytuje standardní tržní mechanismus. K absenci těchto signálů dochází i ve vyspělých ekonomikách a důsledkem této absence jsou [[Ekonomické pojmy|negativní externality]]. Internalizace požadavků životního prostředí do nákladové kalkulace a rozhodovacího procesu znečišťovatelů prostřednictvím ekonomických nástrojů přináší výhody, které spočívají v:

*minimalizaci celkových společenských nákladů nutných na dosažení stanovených environmentálních efektů (nepůsobí plošně, ale přihlížejí k různým nákladům jednotlivých subjektů na zamezení znečištění),
*podněcování subjektů k ekonomicky optimálnímu snižování znečištění (nikoli pouze ke splnění nařízených norem a limitů),
*minimalizaci nároků na státní administrativu (neboť působí v rámci hry tržních sil) a díky tomu snížení nákladů, omezení nebezpečí korupce ap.;
*vytváření dodatečného zdroje prostředků na ochranu prostředí.

Současné politiky životního prostředí vyspělých zemí disponují širokým rejstříkem ekonomických nástrojů. Nejčastější klasifikace ekonomických nástrojů je dělí na poplatky, subvence, systém zálohování a specielní tržní nástroje, jako je prodej emisních povolení a pojištění odpovědnosti za škody na životním prostředí. Tento soubor je v praxi doplňován nástroji daňové, celní a úvěrové politiky.

== Znaky ekonomických nástrojů ==
Jedná se o opatření finanční povahy, jejichž smyslem je akumulace a následná alokace a redistribuce peněžních prostředků. Výchozím cílem je ovlivnit chování ekonomických subjektů a zabezpečit prostředky k provádění opatření, pomáhajícím chránit životní prostředí. Ekonomické nástroje jsou realizovány jak v soukromé, tak ve veřejné sféře. <ref name="Vosátka Jakub">Vosátka, Jakub: Ekonomika životního prostředí ,10.4.2010, dostupné na: http://fzp.ujep.cz/~vosatka/</ref>

== Funkce ekonomických nástrojů ==
Ekonomické nástroje plní mnoho funkcí. Jedná se o funkce kompenzační, fiskální, stimulační, redistribuční a komparativní. Kompenzační funkcí ekonomických nástrojů se rozumí finanční odškodnění možného poškození životního prostředí. Fiskální funkce představuje příjmy do státního rozpočtu, které jsou pak dále použity k financování činností, které zabezpečují ochranu životního prostředí. Stimulační funkce podporuje realizaci určitého cíle. Redistribuční funkce představuje usměrnění možných dopadů na různé subjekty. Komparativní funkce sleduje vyrovnání různých ekonomických podmínek znečišťovatelů. <ref name="Dienstbier Filip">Dienstbier, Filip: Ekonomické nástroje ochrany životního prostředí - otázky právní, 11.4.2010, dostupné na: http://theses.cz/id/krhvgt/</ref>

== Klasifikace ekonomických nástrojů ==
''Podle pragmatické klasifikace, kterou ve svých materiálech používá OECD, je lze strukturovat do několika hlavních skupin:''
=== Poplatky za znečišťování životního prostředí ===
Podrobněji také [[Poplatky za znečišťování životního prostředí]]

Poplatky za znečišťování životního prostředí jsou součástí [[Ekonomické nástroje|ekonomických nástrojů]]. Tento typ nástroje vede z ekonomického hlediska k [[nákladově efektivní řešení|nákladově efektivnímu řešení]]. Jedná se o řešení, kdy je stanoveného cíle dosahováno s minimálními náklady. Subjekty, pro které je dosažení cílů politiky životního prostředí relativně levnější příspívají relativně více a naopak subjekty, pro které je dosažení těchto cílů relativně dražší, příspívají méně.<ref name="ŠAUER Petr">ŠAUER Petr: Kapitoly z environmentální ekonomie a politiky, Univerzita Karlova v Praze, 2007, ISBN: 978-80-87076-06-4</ref>
Poplatky jsou povinné platby, nejčastěji za znečišťování životního prostředí nebo za využívání přírodních zdrojů aj. Vychází z principu „znečišťovatel platí“. Způsob jejich placení musí být upraven zákonem. Příjemcem poplatků je buď [[Státní fond životního prostředí]], obecní rozpočty, rozpočty krajů, případně státní rozpočty. Tento příjem se využívá účelově k nápravě škod nebo na podporu ekologických projektů. <ref name="HADRABOVÁ Alena a kolektiv">HADRABOVÁ A. a kolektiv: Ekonomika a řízení péče o životní prostředí, VŠE v Praze, 1991, ISBN: 80-7007-985-4</ref>

*'''poplatky za znečišťování ovzduší'''
V současné době jsou poplatky za znečišťování ovzduší stanoveny zákonem č. 86/2002 Sb., o ochraně ovzduší, ve znění pozdějších předpisů. Poplatky jsou placeny provozovateli stacionárních zdrojů, které se kategorizují podle velikosti na zvláště velké, velké, střední a malé podle jejich výkonu. <ref name="MOLDAN, Bedřich a kol">MOLDAN, Bedřich a kol.: Ekonomické aspekty ochrany životního prostředí, Univerzita Karlova, Vydavatelství Karolinum, Praha 1997, ISBN: 80-7184-434-9</ref> Mezi zpoplatněné látky patří především tuhé emise, SO2 (oxid siřičitý), NOx(oxidy dusíku), CO (oxid uhelnatý), CXHY (uhlovodíky). Způsob výpočtu poplatků je dán zákonem. U malých zdrojů je to roční paušál podle druhu používaného paliva. U zvláště velkých, velkých a středních zdrojů závisí výše poplatků na druhu a množství škodlivin. <ref name="CENIA">Statistická ročenka životního prostředí české republiky 2009,11.4.2010, dostupné na: http://rocenka.cenia.cz/stat_rocenka_2009/index.htm#d1</ref>

Vypouštění odpadních vod směřuje buď do vod povrchových nebo do vod podzemních

*'''poplatky za vypouštění odpadních vod do vod povrchových'''
Poplatky za vypouštění odpadních vod do vod povrchových jsou upraveny ve vodním zákoně č. 254/2001 Sb. Znečišťovatel je povinen platit poplatek jak za znečištění, tak i za objem vypouštěných odpadních vod. Poplatek se platí především při vypouštění nerozpuštěných látek, rozpuštěných anorganických solí, ropných látek, nebo pokud je zjištěna zvýšená acidita a alkalita. Správu poplatků za vypouštění odpadních vod do vod povrchových mají na starosti příslušné celní úřady na základě podkladů [[České inspekce životního prostředí]] [ http://www.cizp.cz/]. Poplatky jsou placeny příslušnému celnímu úřadu. Příjmy směřují do Státního fondu Životního prostředí. <ref name="CENIA">tamtéž</ref>

*'''Poplatky za povolené vypouštění odpadních vod do vod podzemních'''
Poplatky za vypouštění odpadních vod do vod podzemních jsou upraveny ve vodním zákoně č. 254/2001 Sb. Poplatek se platí paušálně a představuje 3 500 Kč ročně za vypouštění odpadních vod domácnostmi. Povolení k vypouštění odpadních vod do vod podzemních vydává vodoprávní úřad, který příslušné obci poskytuje podklady. Poplatek je placen obci daného katastrálního území, kde dochází k vypouštění odpadních vod. Poplatky jsou stanoveny obcí, která postupuje podle správního řádu. Postup při vymáhání a vybírání poplatků je veden podle právních předpisů, které upravují správu daní a poplatků.<ref name="CENIA">tamtéž</ref>

*'''poplatky za ukládání odpadů na skládky'''
Poplatky za ukládání odpadů na skládky jsou upraveny zákonem č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně některých dalších zákonů. Poplatek se skládá vždy ze základní složky, která je placena za ukládání odpadu a pokud jde o odpad nebezpečný je připlácena riziková složka. Poplatek je placen původcem odpadu provozovateli skládky za umístění odpadu na skládku.
Příjemcem poplatků je obec, v jejímž katastrálním území se skládka nachází a Státní fond Životního prostředí. V případě ukládání odpadů na skládky obcí, pak tato obec neplatí základní složku poplatku. Kontrolu placení poplatků má v kompetenci příslušná obec a krajský úřad. Příslušná obec vybírá základní složku poplatku. Pokud se skládka nachází na území více obcí, je základní složka poplatku rozdělena daným obcím podle velikosti skládky na jejich území. Výše sazby základní složky poplatku je od roku 2009 stanovena na 500 Kč za 1 tunu komunálního a ostatního odpadu a 1 700 Kč za 1 tunu nebezpečného odpadu. Riziková složka poplatku směřuje do [[Státní fond životního prostředí]]. Výše sazby rizikové složky poplatku je od roku 2009 stanovena na 4 500 Kč za 1 tunu nebezpečného odpadu. Tyto poplatky jsou na rozdíl od ostatních poplatků fixně dané, vždy v rozmezí 2-3 let a jejich výše stále roste.<ref name="CENIA">tamtéž</ref>

*'''poplatky za spalování odpadů'''
*'''poplatky za hluk'''

=== Poplatky za využívání přírodních zdrojů <ref name="CENIA">tamtéž</ref> ===
Podrobněji také [[Poplatky za využívání přírodních zdrojů]]

*'''poplatky za odběry podzemní vody'''
Jedná se o úhradu částky za odebrané množství podzemní vody. Poplatek je stanoven novelou zákona č. 20/2004 Sb., o vodách. Příjemcem poplatků je z 50% [[Státní fond životního prostředí]] a z 50 % rozpočty územně příslušného kraje.

*'''poplatky za odběry vody z vodních toků'''
Platba, kterou hradí organizace, které odebírají vodu z povrchových vod jeho správci.

*'''odvody za odnětí půdy ze zemědělského půdního fondu'''
Úhrady jsou stanoveny zákonem č. 334/1992 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu, ve znění pozdějších předpisů. Souhlas s odvodem poskytuje příslušný orgán ochrany zemědělského půdního fondu. Výběr mají v kompetenci celní úřady. Výnos z odvodů směřuje z 60 % Státnímu fondu životního prostředí a z 40 % rozpočtům obcí příslušného katastru. Vytěžené prostředky musí být využity na zlepšení životního prostředí obce a na chránění krajiny a přírody.

*'''poplatky za odnětí pozemků určených k plnění funkcí lesa'''
Tyto poplatky jsou stanoveny v zákoně č. 289/1995 Sb., o lesích, ve znění pozdějších předpisů. Výše poplatku je určena orgánem státní ochrany lesů a výběr mají v kompetenci celní úřady. Příjemcem poplatků je z 60% [[Státní fond životního prostředí]] a z 40 % rozpočty obcí příslušného katastru. Vytěžené prostředky musí být využity na zlepšení životního prostředí obce a na zachování lesa.

*'''úhrady z dobývacího prostoru a z vydobytých vyhrazených nerostů'''
[[Dobývací prostor]] je zhodnocen pomocí výsledků průzkumu daného naleziště, a sice na základě rozsahu, tvaru a mocnosti hlavního naleziště. [[Nerosty]] jsou zaznamenány v zákoně č. 44/1988 Sb., o ochraně a využití nerostného bohatství, ve znění pozdějších předpisů. Sazba úhrady se pohybuje v rozmezí 100-1000 Kč za 1 hektar (bere se v potaz úroveň ochrany životního prostředí, povaha činnosti a dopadu na životního prostředí)

*'''poplatky za kácení dřevin'''
Ochrana dřeviny před jejich poškozením je upravena zákonem č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny. Nemusí se žádat o povolení, pokud dřeviny nedosahují stanovených rozměrů, tedy pokud dřeviny dosahuje výšky do 80 cm a 130 cm nad zemí nebo se jedná o souvislý keřový porost do 40 m2.

===Uživatelské poplatky===

*'''poplatky za spotřebu látek poškozujících ozonovou vrstvu'''
Jedná se o poplatek za výrobu a dovoz regulovaných látek, který napomáhá chránit ozonovou vrstvu Země. Poplatky jsou vybírány za látky, které poškozují ozonovou vrstvu a produkty, které je zahrnují. <ref name="Vosátka Jakub">Vosátka, Jakub: Ekonomika životního prostředí ,10.4.2010, dostupné na: http://fzp.ujep.cz/~vosatka/</ref>

*'''poplatky za užívání vybraných umělých hnojiv a pesticidů'''
*'''poplatky za používání tašek z umělých hmot, apod.'''

===Daně===

Na základě daňové statistiky OECD jsou za ekologické daně v České republice považovány veškeré poplatky k ochraně ŽP. Mezi tyto daně patří [[dálniční známka]], mýtné, [[silniční daň]], spotřební daň, [[daň z minerálních olejů]]. V roce 2007 vznikají v rámci [[Ekologická daňová reforma|Ekologické daňové reformy]] tři nové daně, které pouze rozšířily spotřební daň z minerálních olejů, a sice [[daň ze zemního plynu]], [[daň z pevných paliv]] a [[daň z elektřiny]]. <ref name="MZP">MZP: Daně ,10.4.2010, dostupné na: http://mzp.cz/cz/dane/</ref>

*'''daně k ochraně životního prostředí'''
*'''komunální (místní) daně'''

===Sankční platby===

Sankční platby jsou použity, pokud někdo nedodržuje zákony na ochranu životního prostředí. Sankční platby se uvalují ve formě pokuty a nedají se odpočítat z daňového základu. Veškeré postihy a sankce v případě nedodržení určitých pravidel jsou určeny v zákonech týkajících se ochrany životního prostředí. <ref name="Vosátka Jakub">Vosátka, Jakub: Ekonomika životního prostředí ,10.4.2010, dostupné na: http://fzp.ujep.cz/~vosatka/</ref>

*'''pokuty'''
*'''přirážky'''

===Daňové úlevy===

Za [[daňové zvýhodnění]] se považuje snížená sazba u daně z přidané hodnoty na určité výrobky ekologického charakteru. Můžeme mluvit o úlevě od daně z příjmu u organizací, které se zabývají provozem [[vodních a větrných elektráren]], [[tepelných čerpadel]], [[solárních zařízení]], výrobou bioplynu,[[ elektřiny]], tepla, či [[biomasy]]. O daňovém zvýhodnění se mluví ve smyslu snížené sazby spotřební daně u pohonných hmot, jako je [[bionafta]], či [[bioplyn]]. <ref name="Vosátka Jakub">Vosátka, Jakub: Ekonomika životního prostředí ,10.4.2010, dostupné na: http://fzp.ujep.cz/~vosatka/</ref>
Vláda přijala (koncem roku 2009) návrh [[MŽP|Ministerstva životního prostředí]] [http://www.mzp.cz/cz/dane], aby se zvedl podíl biopaliv v benzinu i naftě. Jeho podíl v benzinu by se měl v dubnu 2010 zvednout z nynějších 3,5 % na 4,5 %. V naftě se jeho podíl zvýší ze 4,5 na 6,3%. Biopalivo je však skoro jednou tak dražší než pohonné hmoty z ropy.
Daňová úleva se dále týká daní z nemovitosti, týkající se některých ekologických aktivit a daně dědické a darovací, pokud je předmět daně propojen s ochranou životního prostředí. <ref name="IDNES">Spotřební daň u pohonných hmot, 11.4.2010, dostupné na: http://ekonomika.idnes.cz/rok-2010-benzin-podrazi-dvakrat-po-sobe-dsk-/ekonomika.asp?c=A091118_203456_ekonomika_mmb</ref>

*'''v rámci DPH'''
*'''v rámci spotřebních daní'''
*'''v rámci daní z příjmů'''
*'''v rámci silniční daně'''
*'''v rámci daně z nemovitostí'''
*'''v rámci daně dědické a darovací'''

===Finanční podpory===

Finanční podpora je chápána jako oblast příznivé ekonomické stimulace. Při jejím poskytování se nesmějí narušovat rovné tržní podmínky a poskytování by mělo být v souladu se směrnicemi Evropské unie.<ref name="Vosátka Jakub">Vosátka, Jakub: Ekonomika životního prostředí ,10.4.2010, dostupné na: http://fzp.ujep.cz/~vosatka/</ref>

*'''granty, dotace, dary'''

Dotace v rámci finanční podpory jsou chápány jako nástroje využívající veřejné výdaje a jsou významným prvkem Státní politiky životního prostředí ve vyspělých zemích. Jsou poskytovány především obcím a neziskovým organizacím. Dotace mají problémové alokační působení. Účel jejich poskytování je spojen s ochranou vod a ovzduší. Mezi dotace patří přímé podpory, úhrady úroků, zvýhodněné půjčky, záruky na úvěry nebo daňová zvýhodnění. Dotace bývají poskytovány buď ze státních fondů, státního rozpočtu, nebo od Evropské unie.<ref name="JÍLKOVÁ Jiřina">JÍLKOVÁ Jiřina: Daně, dotace a obchodovatelná povolení - nástroje ochrany ovzduší a klimatu, IREAS, 2003, ISBN:80-86684-04-0</ref>

*'''ze státního rozpočtu'''
*'''z účelových fondů'''
*'''výhodné půjčky (soft loans)'''
*'''garance úvěrů'''

===Úlevy===

*'''v placení poplatků'''

*'''ostatní úlevy'''

===Depozitně refundační systémy===

Depozitně refundační systém se vztahuje na výrobky, u kterých je možnost, že se stanou nebezpečným opadem. Týkají se především obalů a některých odpadů. Jejich cílem je recyklace výrobků, jejich opětovné využití nebo snaha o minimalizaci odpadů. Jedná se například o pneumatiky, motorové oleje, nebo akumulátory. Dále se vztahuje na výrobky, kde je možnost jejich opakovaného použití. Jako příkladem jsou vratné láhve a některé umělé hmoty. Pomocí tohoto systému je spotřebitel stimulován k opětovnému vrácení zakoupených výrobků.<ref name="Vosátka Jakub">Vosátka, Jakub: Ekonomika životního prostředí ,10.4.2010, dostupné na: http://fzp.ujep.cz/~vosatka/</ref>

*'''zálohování'''

Při zakoupení zboží se platí záloha, která se při vrácení zboží vrací zpět. Lidé díky tomuto systému mají záruku, že se jim zakoupené výrobky vrátí zpět formou peněz, které do nich vložili. Zálohový systém se vztahuje na skleněné láhve, některé vybrané láhve a umělé hmoty. Spotřebitel má tedy jistotu jejich opětovného vrácení a také jejich opětovného využití.<ref name="Vosátka Jakub">Vosátka, Jakub: Ekonomika životního prostředí ,10.4.2010, dostupné na: http://fzp.ujep.cz/~vosatka/</ref>

*'''recyklační poplatky'''

===Obchodovatelná emisní povolení===

Obchodovatelná emisní povolení jsou charakteristická horizontálními vztahy mezi znečišťovateli. Jednotliví znečišťovatelé se snaží snižovat své náklady spojené s nároky na kvalitu životního prostředí dané státem. Principem zmíněných emisních povolení je stanovení přípustného množství znečištění, které je rozděleno mezi znečišťovatele určitého území. Toto rozdělení přípustného množství znečištění je vydáváno formou emisních povolení, které si znečišťovatelé mezi sebou mohou navzájem prodávat. Tvorba ceny povolenek je ponechána trhu.Jedním z přínosů je úspora nákladů.
Jednotliví znečišťovatelé volí pro ně ekonomicky optimální variantu své ekologické strategie. Předpokládá se, že obchodování musí probíhat podle stanovených pravidel. <ref name="JÍLKOVÁ Jiřina">JÍLKOVÁ Jiřina: Daně, dotace a obchodovatelná povolení - nástroje ochrany ovzduší a klimatu, IREAS, 2003, ISBN:80-86684-04-0</ref>

*[[Obchodovatelná povolení k emisím skleníkových plynů]]
*[[Začlenění letectví do systému pro obchodování s povolenkami na emise]]

==== Environmentální pojištění ====

Tento druh pojištění začíná fungovat koncem 80. let. Je uzavíráno na základě absolutní odpovědnosti znečišťovatele. Podrobné rozmezí krytí škod je určeno přímo pojišťovnami.

* povinnost mít sjednané pojištění pro případ poškození životního prostředí.

===Zelené fondy===

== Zdroje ==

<references/>

== Další použité zdroje ==

Economic Instruments for Environmental Protection, OECD, Paris 1989

*KOVÁŘ, Jaromír a ŠTĚPÁNEK, Zdeněk: Poplatky a daně nejen k ochraně životního prostředí, NUKLIN, 1993, ISBN: 80-7073-049-8
*KOUMROVÁ, Miluše; Česká společnost pro životní prostředí ekologické manažerské služby: Ekonomické nástroje v ochraně životního prostředí, sborník přednášek
*Ministerstvo životního prostředí, Cenia, ČSÚ: Statistická ročenka životního prostředí české republiky 2006, Praha 2006, ISBN: 80-7212-443-9
*Centrum univerzity Karlovy pro otázky životního prostředí,: Teoretická východiska, souvislosti, instituce, Praha 2002, ISBN: 80-238-8378-X (soubor)

== Internetové zdroje ==

*http://mzp.cz/cz/poplatky, 11.4.2010 - Poplatky
*Statistická ročenka životního prostředí české republiky 2009,11.4.2010, dostupné na: http://rocenka.cenia.cz/stat_rocenka_2009/index.htm#d1
*Zákon o odpadech,10.4.2010, dostupné na: http://business.center.cz/BUSINESS/PRAVO/ZAKONY/odpady/cast8.aspx
*Spotřební daň u pohonných hmot,11.4.2010, dostupné na: http://ekonomika.idnes.cz/rok-2010-benzin-podrazi-dvakrat-po-sobe-dsk-/ekonomika.asp?c=A091118_203456_ekonomika_mmb
*Ekologické daně,10.4.2010, dostupné na: http://www.finance.cz/dane-a-mzda/informace/reforma-2008/ekologicke-dane/
*Povolení ke kácení stromů,10.4.2010, dostupné na: http://www.ekoporadny.cz/faq/jak-a-kde-zadat-o-povoleni-ke-kaceni-stromu.htm

== Odkazy ==
=== Související stránky ===
[[Ekonomické nástroje k udržitelné dopravě]]

[[Ekologická daňová reforma]]

{{upravit}}

[[Kategorie:Ekonomické nástroje regulace podnikání]]

Ekonomické nástroje

2010-05-26T17:24:55Z

Gabriela:

{{Studenti VŠE}}

Nástroje regulace normativního charakteru, na kterých je historicky primárně založen systém přímé regulace ochrany životního prostředí zemí OECD, doplňuje využití ekonomických nástrojů ochrany životního prostředí. Ty byly zkonstruovány k dosažení ekologických cílů způsobem, který je nákladově efektivnější než přímá administrativní regulace. Jsou založeny na nepřímém ovlivňování chování subjektů, které poškozují (znečišťují, nepřiměřeně devastují) životní prostředí. Na rozdíl od normativních nástrojů tedy nepůsobí na základě přímého mocenského přinucení, ale prostřednictvím ekonomické kalkulace. Podniky, obce i jednotliví občané se sami mohou rozhodnout, zda je pro ně finančně výhodnější vynaložit určité náklady na zamezení, popř. omezení poškozování životního prostředí nebo životní prostředí poškozovat a platit za to (poplatky, daně apod.).

Podstatou působení ekonomických nástrojů je nahrazení, popř. doplnění chybějících nebo nedostatečných hodnotových signálů, které poskytuje standardní tržní mechanismus. K absenci těchto signálů dochází i ve vyspělých ekonomikách a důsledkem této absence jsou [[Ekonomické pojmy|negativní externality]]. Internalizace požadavků životního prostředí do nákladové kalkulace a rozhodovacího procesu znečišťovatelů prostřednictvím ekonomických nástrojů přináší výhody, které spočívají v:

*minimalizaci celkových společenských nákladů nutných na dosažení stanovených environmentálních efektů (nepůsobí plošně, ale přihlížejí k různým nákladům jednotlivých subjektů na zamezení znečištění),
*podněcování subjektů k ekonomicky optimálnímu snižování znečištění (nikoli pouze ke splnění nařízených norem a limitů),
*minimalizaci nároků na státní administrativu (neboť působí v rámci hry tržních sil) a díky tomu snížení nákladů, omezení nebezpečí korupce ap.;
*vytváření dodatečného zdroje prostředků na ochranu prostředí.

Současné politiky životního prostředí vyspělých zemí disponují širokým rejstříkem ekonomických nástrojů. Nejčastější klasifikace ekonomických nástrojů je dělí na poplatky, subvence, systém zálohování a specielní tržní nástroje, jako je prodej emisních povolení a pojištění odpovědnosti za škody na životním prostředí. Tento soubor je v praxi doplňován nástroji daňové, celní a úvěrové politiky.

== Znaky ekonomických nástrojů ==
Jedná se o opatření finanční povahy, jejichž smyslem je akumulace a následná alokace a redistribuce peněžních prostředků. Výchozím cílem je ovlivnit chování ekonomických subjektů a zabezpečit prostředky k provádění opatření, pomáhajícím chránit životní prostředí. Ekonomické nástroje jsou realizovány jak v soukromé, tak ve veřejné sféře. <ref name="Vosátka Jakub">Vosátka, Jakub: Ekonomika životního prostředí ,10.4.2010, dostupné na: http://fzp.ujep.cz/~vosatka/</ref>

== Funkce ekonomických nástrojů ==
Ekonomické nástroje plní mnoho funkcí. Jedná se o funkce kompenzační, fiskální, stimulační, redistribuční a komparativní. Kompenzační funkcí ekonomických nástrojů se rozumí finanční odškodnění možného poškození životního prostředí. Fiskální funkce představuje příjmy do státního rozpočtu, které jsou pak dále použity k financování činností, které zabezpečují ochranu životního prostředí. Stimulační funkce podporuje realizaci určitého cíle. Redistribuční funkce představuje usměrnění možných dopadů na různé subjekty. Komparativní funkce sleduje vyrovnání různých ekonomických podmínek znečišťovatelů. <ref name="Dienstbier Filip">Dienstbier, Filip: Ekonomické nástroje ochrany životního prostředí - otázky právní, 11.4.2010, dostupné na: http://theses.cz/id/krhvgt/</ref>

== Klasifikace ekonomických nástrojů ==
''Podle pragmatické klasifikace, kterou ve svých materiálech používá OECD, je lze strukturovat do několika hlavních skupin:''
=== Poplatky za znečišťování životního prostředí ===
Podrobněji také [[Poplatky za znečišťování životního prostředí]]

Poplatky za znečišťování životního prostředí jsou součástí [[Ekonomické nástroje|ekonomických nástrojů]]. Tento typ nástroje vede z ekonomického hlediska k [[nákladově efektivní řešení|nákladově efektivnímu řešení]]. Jedná se o řešení, kdy je stanoveného cíle dosahováno s minimálními náklady. Subjekty, pro které je dosažení cílů politiky životního prostředí relativně levnější příspívají relativně více a naopak subjekty, pro které je dosažení těchto cílů relativně dražší, příspívají méně.<ref name="ŠAUER Petr">ŠAUER Petr: Kapitoly z environmentální ekonomie a politiky, Univerzita Karlova v Praze, 2007, ISBN: 978-80-87076-06-4</ref>
Poplatky jsou povinné platby, nejčastěji za znečišťování životního prostředí nebo za využívání přírodních zdrojů aj. Vychází z principu „znečišťovatel platí“. Způsob jejich placení musí být upraven zákonem. Příjemcem poplatků je buď [[Státní fond životního prostředí]], obecní rozpočty, rozpočty krajů, případně státní rozpočty. Tento příjem se využívá účelově k nápravě škod nebo na podporu ekologických projektů. <ref name="HADRABOVÁ Alena a kolektiv">HADRABOVÁ A. a kolektiv: Ekonomika a řízení péče o životní prostředí, VŠE v Praze, 1991, ISBN: 80-7007-985-4</ref>

*'''poplatky za znečišťování ovzduší'''
V současné době jsou poplatky za znečišťování ovzduší stanoveny zákonem č. 86/2002 Sb., o ochraně ovzduší, ve znění pozdějších předpisů. Poplatky jsou placeny provozovateli stacionárních zdrojů, které se kategorizují podle velikosti na zvláště velké, velké, střední a malé podle jejich výkonu. <ref name="MOLDAN, Bedřich a kol">MOLDAN, Bedřich a kol.: Ekonomické aspekty ochrany životního prostředí, Univerzita Karlova, Vydavatelství Karolinum, Praha 1997, ISBN: 80-7184-434-9</ref> Mezi zpoplatněné látky patří především tuhé emise, SO2 (oxid siřičitý), NOx(oxidy dusíku), CO (oxid uhelnatý), CXHY (uhlovodíky). Způsob výpočtu poplatků je dán zákonem. U malých zdrojů je to roční paušál podle druhu používaného paliva. U zvláště velkých, velkých a středních zdrojů závisí výše poplatků na druhu a množství škodlivin. <ref name="CENIA">Statistická ročenka životního prostředí české republiky 2009,11.4.2010, dostupné na: http://rocenka.cenia.cz/stat_rocenka_2009/index.htm#d1</ref>

Vypouštění odpadních vod směřuje buď do vod povrchových nebo do vod podzemních

*'''poplatky za vypouštění odpadních vod do vod povrchových'''
Poplatky za vypouštění odpadních vod do vod povrchových jsou upraveny ve vodním zákoně č. 254/2001 Sb. Znečišťovatel je povinen platit poplatek jak za znečištění, tak i za objem vypouštěných odpadních vod. Poplatek se platí především při vypouštění nerozpuštěných látek, rozpuštěných anorganických solí, ropných látek, nebo pokud je zjištěna zvýšená acidita a alkalita. Správu poplatků za vypouštění odpadních vod do vod povrchových mají na starosti příslušné celní úřady na základě podkladů [[České inspekce životního prostředí]][ http://www.cizp.cz/]. Poplatky jsou placeny příslušnému celnímu úřadu. Příjmy směřují do Státního fondu Životního prostředí. <ref name="CENIA">tamtéž</ref>

*'''Poplatky za povolené vypouštění odpadních vod do vod podzemních'''
Poplatky za vypouštění odpadních vod do vod podzemních jsou upraveny ve vodním zákoně č. 254/2001 Sb. Poplatek se platí paušálně a představuje 3 500 Kč ročně za vypouštění odpadních vod domácnostmi. Povolení k vypouštění odpadních vod do vod podzemních vydává vodoprávní úřad, který příslušné obci poskytuje podklady. Poplatek je placen obci daného katastrálního území, kde dochází k vypouštění odpadních vod. Poplatky jsou stanoveny obcí, která postupuje podle správního řádu. Postup při vymáhání a vybírání poplatků je veden podle právních předpisů, které upravují správu daní a poplatků.<ref name="CENIA">tamtéž</ref>

*'''poplatky za ukládání odpadů na skládky'''
Poplatky za ukládání odpadů na skládky jsou upraveny zákonem č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně některých dalších zákonů. Poplatek se skládá vždy ze základní složky, která je placena za ukládání odpadu a pokud jde o odpad nebezpečný je připlácena riziková složka. Poplatek je placen původcem odpadu provozovateli skládky za umístění odpadu na skládku.
Příjemcem poplatků je obec, v jejímž katastrálním území se skládka nachází a Státní fond Životního prostředí. V případě ukládání odpadů na skládky obcí, pak tato obec neplatí základní složku poplatku. Kontrolu placení poplatků má v kompetenci příslušná obec a krajský úřad. Příslušná obec vybírá základní složku poplatku. Pokud se skládka nachází na území více obcí, je základní složka poplatku rozdělena daným obcím podle velikosti skládky na jejich území. Výše sazby základní složky poplatku je od roku 2009 stanovena na 500 Kč za 1 tunu komunálního a ostatního odpadu a 1 700 Kč za 1 tunu nebezpečného odpadu. Riziková složka poplatku směřuje do [[Státní fond životního prostředí]]. Výše sazby rizikové složky poplatku je od roku 2009 stanovena na 4 500 Kč za 1 tunu nebezpečného odpadu. Tyto poplatky jsou na rozdíl od ostatních poplatků fixně dané, vždy v rozmezí 2-3 let a jejich výše stále roste.<ref name="CENIA">tamtéž</ref>

*'''poplatky za spalování odpadů'''
*'''poplatky za hluk'''

=== Poplatky za využívání přírodních zdrojů <ref name="CENIA">tamtéž</ref> ===
Podrobněji také [[Poplatky za využívání přírodních zdrojů]]

*'''poplatky za odběry podzemní vody'''
Jedná se o úhradu částky za odebrané množství podzemní vody. Poplatek je stanoven novelou zákona č. 20/2004 Sb., o vodách. Příjemcem poplatků je z 50% [[Státní fond životního prostředí]] a z 50 % rozpočty územně příslušného kraje.

*'''poplatky za odběry vody z vodních toků'''
Platba, kterou hradí organizace, které odebírají vodu z povrchových vod jeho správci.

*'''odvody za odnětí půdy ze zemědělského půdního fondu'''
Úhrady jsou stanoveny zákonem č. 334/1992 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu, ve znění pozdějších předpisů. Souhlas s odvodem poskytuje příslušný orgán ochrany zemědělského půdního fondu. Výběr mají v kompetenci celní úřady. Výnos z odvodů směřuje z 60 % Státnímu fondu životního prostředí a z 40 % rozpočtům obcí příslušného katastru. Vytěžené prostředky musí být využity na zlepšení životního prostředí obce a na chránění krajiny a přírody.

*'''poplatky za odnětí pozemků určených k plnění funkcí lesa'''
Tyto poplatky jsou stanoveny v zákoně č. 289/1995 Sb., o lesích, ve znění pozdějších předpisů. Výše poplatku je určena orgánem státní ochrany lesů a výběr mají v kompetenci celní úřady. Příjemcem poplatků je z 60% [[Státní fond životního prostředí]] a z 40 % rozpočty obcí příslušného katastru. Vytěžené prostředky musí být využity na zlepšení životního prostředí obce a na zachování lesa.

*'''úhrady z dobývacího prostoru a z vydobytých vyhrazených nerostů'''
[[Dobývací prostor]] je zhodnocen pomocí výsledků průzkumu daného naleziště, a sice na základě rozsahu, tvaru a mocnosti hlavního naleziště. [[Nerosty]] jsou zaznamenány v zákoně č. 44/1988 Sb., o ochraně a využití nerostného bohatství, ve znění pozdějších předpisů. Sazba úhrady se pohybuje v rozmezí 100-1000 Kč za 1 hektar (bere se v potaz úroveň ochrany životního prostředí, povaha činnosti a dopadu na životního prostředí)

*'''poplatky za kácení dřevin'''
Ochrana dřeviny před jejich poškozením je upravena zákonem č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny. Nemusí se žádat o povolení, pokud dřeviny nedosahují stanovených rozměrů, tedy pokud dřeviny dosahuje výšky do 80 cm a 130 cm nad zemí nebo se jedná o souvislý keřový porost do 40 m2.

===Uživatelské poplatky===

*'''poplatky za spotřebu látek poškozujících ozonovou vrstvu'''
Jedná se o poplatek za výrobu a dovoz regulovaných látek, který napomáhá chránit ozonovou vrstvu Země. Poplatky jsou vybírány za látky, které poškozují ozonovou vrstvu a produkty, které je zahrnují. <ref name="Vosátka Jakub">Vosátka, Jakub: Ekonomika životního prostředí ,10.4.2010, dostupné na: http://fzp.ujep.cz/~vosatka/</ref>

*'''poplatky za užívání vybraných umělých hnojiv a pesticidů'''
*'''poplatky za používání tašek z umělých hmot, apod.'''

===Daně===

Na základě daňové statistiky OECD jsou za ekologické daně v České republice považovány veškeré poplatky k ochraně ŽP. Mezi tyto daně patří [[dálniční známka]], mýtné, [[silniční daň]], spotřební daň, [[daň z minerálních olejů]]. V roce 2007 vznikají v rámci [[Ekologická daňová reforma|Ekologické daňové reformy]] tři nové daně, které pouze rozšířily spotřební daň z minerálních olejů, a sice [[daň ze zemního plynu]], [[daň z pevných paliv]] a [[daň z elektřiny]]. <ref name="MZP">MZP: Daně ,10.4.2010, dostupné na: http://mzp.cz/cz/dane/</ref>

*'''daně k ochraně životního prostředí'''
*'''komunální (místní) daně'''

===Sankční platby===

Sankční platby jsou použity, pokud někdo nedodržuje zákony na ochranu životního prostředí. Sankční platby se uvalují ve formě pokuty a nedají se odpočítat z daňového základu. Veškeré postihy a sankce v případě nedodržení určitých pravidel jsou určeny v zákonech týkajících se ochrany životního prostředí. <ref name="Vosátka Jakub">Vosátka, Jakub: Ekonomika životního prostředí ,10.4.2010, dostupné na: http://fzp.ujep.cz/~vosatka/</ref>

*'''pokuty'''
*'''přirážky'''

===Daňové úlevy===

Za [[daňové zvýhodnění]] se považuje snížená sazba u daně z přidané hodnoty na určité výrobky ekologického charakteru. Můžeme mluvit o úlevě od daně z příjmu u organizací, které se zabývají provozem [[vodních a větrných elektráren]], [[tepelných čerpadel]], [[solárních zařízení]], výrobou bioplynu,[[ elektřiny]], tepla, či [[biomasy]]. O daňovém zvýhodnění se mluví ve smyslu snížené sazby spotřební daně u pohonných hmot, jako je [[bionafta]], či [[bioplyn]]. <ref name="Vosátka Jakub">Vosátka, Jakub: Ekonomika životního prostředí ,10.4.2010, dostupné na: http://fzp.ujep.cz/~vosatka/</ref>
Vláda přijala (koncem roku 2009) návrh [[MŽP|Ministerstva životního prostředí]], aby se zvedl podíl biopaliv v benzinu i naftě. Jeho podíl v benzinu by se měl v dubnu 2010 zvednout z nynějších 3,5 % na 4,5 %. V naftě se jeho podíl zvýší ze 4,5 na 6,3%. Biopalivo je však skoro jednou tak dražší než pohonné hmoty z ropy.
Daňová úleva se dále týká daní z nemovitosti, týkající se některých ekologických aktivit a daně dědické a darovací, pokud je předmět daně propojen s ochranou životního prostředí. <ref name="IDNES">Spotřební daň u pohonných hmot, 11.4.2010, dostupné na: http://ekonomika.idnes.cz/rok-2010-benzin-podrazi-dvakrat-po-sobe-dsk-/ekonomika.asp?c=A091118_203456_ekonomika_mmb</ref>

*'''v rámci DPH'''
*'''v rámci spotřebních daní'''
*'''v rámci daní z příjmů'''
*'''v rámci silniční daně'''
*'''v rámci daně z nemovitostí'''
*'''v rámci daně dědické a darovací'''

===Finanční podpory===

Finanční podpora je chápána jako oblast příznivé ekonomické stimulace. Při jejím poskytování se nesmějí narušovat rovné tržní podmínky a poskytování by mělo být v souladu se směrnicemi Evropské unie.<ref name="Vosátka Jakub">Vosátka, Jakub: Ekonomika životního prostředí ,10.4.2010, dostupné na: http://fzp.ujep.cz/~vosatka/</ref>

*'''granty, dotace, dary'''

Dotace v rámci finanční podpory jsou chápány jako nástroje využívající veřejné výdaje a jsou významným prvkem Státní politiky životního prostředí ve vyspělých zemích. Jsou poskytovány především obcím a neziskovým organizacím. Dotace mají problémové alokační působení. Účel jejich poskytování je spojen s ochranou vod a ovzduší. Mezi dotace patří přímé podpory, úhrady úroků, zvýhodněné půjčky, záruky na úvěry nebo daňová zvýhodnění. Dotace bývají poskytovány buď ze státních fondů, státního rozpočtu, nebo od Evropské unie.<ref name="JÍLKOVÁ Jiřina">JÍLKOVÁ Jiřina: Daně, dotace a obchodovatelná povolení - nástroje ochrany ovzduší a klimatu, IREAS, 2003, ISBN:80-86684-04-0</ref>

*'''ze státního rozpočtu'''
*'''z účelových fondů'''
*'''výhodné půjčky (soft loans)'''
*'''garance úvěrů'''

===Úlevy===

*'''v placení poplatků'''

*'''ostatní úlevy'''

===Depozitně refundační systémy===

Depozitně refundační systém se vztahuje na výrobky, u kterých je možnost, že se stanou nebezpečným opadem. Týkají se především obalů a některých odpadů. Jejich cílem je recyklace výrobků, jejich opětovné využití nebo snaha o minimalizaci odpadů. Jedná se například o pneumatiky, motorové oleje, nebo akumulátory. Dále se vztahuje na výrobky, kde je možnost jejich opakovaného použití. Jako příkladem jsou vratné láhve a některé umělé hmoty. Pomocí tohoto systému je spotřebitel stimulován k opětovnému vrácení zakoupených výrobků.<ref name="Vosátka Jakub">Vosátka, Jakub: Ekonomika životního prostředí ,10.4.2010, dostupné na: http://fzp.ujep.cz/~vosatka/</ref>

*'''zálohování'''

Při zakoupení zboží se platí záloha, která se při vrácení zboží vrací zpět. Lidé díky tomuto systému mají záruku, že se jim zakoupené výrobky vrátí zpět formou peněz, které do nich vložili. Zálohový systém se vztahuje na skleněné láhve, některé vybrané láhve a umělé hmoty. Spotřebitel má tedy jistotu jejich opětovného vrácení a také jejich opětovného využití.<ref name="Vosátka Jakub">Vosátka, Jakub: Ekonomika životního prostředí ,10.4.2010, dostupné na: http://fzp.ujep.cz/~vosatka/</ref>

*'''recyklační poplatky'''

===Obchodovatelná emisní povolení===

Obchodovatelná emisní povolení jsou charakteristická horizontálními vztahy mezi znečišťovateli. Jednotliví znečišťovatelé se snaží snižovat své náklady spojené s nároky na kvalitu životního prostředí dané státem. Principem zmíněných emisních povolení je stanovení přípustného množství znečištění, které je rozděleno mezi znečišťovatele určitého území. Toto rozdělení přípustného množství znečištění je vydáváno formou emisních povolení, které si znečišťovatelé mezi sebou mohou navzájem prodávat. Tvorba ceny povolenek je ponechána trhu.Jedním z přínosů je úspora nákladů.
Jednotliví znečišťovatelé volí pro ně ekonomicky optimální variantu své ekologické strategie. Předpokládá se, že obchodování musí probíhat podle stanovených pravidel. <ref name="JÍLKOVÁ Jiřina">JÍLKOVÁ Jiřina: Daně, dotace a obchodovatelná povolení - nástroje ochrany ovzduší a klimatu, IREAS, 2003, ISBN:80-86684-04-0</ref>

*[[Obchodovatelná povolení k emisím skleníkových plynů]]
*[[Začlenění letectví do systému pro obchodování s povolenkami na emise]]

==== Environmentální pojištění ====

Tento druh pojištění začíná fungovat koncem 80. let. Je uzavíráno na základě absolutní odpovědnosti znečišťovatele. Podrobné rozmezí krytí škod je určeno přímo pojišťovnami.

* povinnost mít sjednané pojištění pro případ poškození životního prostředí.

===Zelené fondy===

== Zdroje ==

<references/>

== Další použité zdroje ==

Economic Instruments for Environmental Protection, OECD, Paris 1989

*KOVÁŘ, Jaromír a ŠTĚPÁNEK, Zdeněk: Poplatky a daně nejen k ochraně životního prostředí, NUKLIN, 1993, ISBN: 80-7073-049-8
*KOUMROVÁ, Miluše; Česká společnost pro životní prostředí ekologické manažerské služby: Ekonomické nástroje v ochraně životního prostředí, sborník přednášek
*Ministerstvo životního prostředí, Cenia, ČSÚ: Statistická ročenka životního prostředí české republiky 2006, Praha 2006, ISBN: 80-7212-443-9
*Centrum univerzity Karlovy pro otázky životního prostředí,: Teoretická východiska, souvislosti, instituce, Praha 2002, ISBN: 80-238-8378-X (soubor)

== Internetové zdroje ==

*http://mzp.cz/cz/poplatky, 11.4.2010 - Poplatky
*Statistická ročenka životního prostředí české republiky 2009,11.4.2010, dostupné na: http://rocenka.cenia.cz/stat_rocenka_2009/index.htm#d1
*Zákon o odpadech,10.4.2010, dostupné na: http://business.center.cz/BUSINESS/PRAVO/ZAKONY/odpady/cast8.aspx
*Spotřební daň u pohonných hmot,11.4.2010, dostupné na: http://ekonomika.idnes.cz/rok-2010-benzin-podrazi-dvakrat-po-sobe-dsk-/ekonomika.asp?c=A091118_203456_ekonomika_mmb
*Ekologické daně,10.4.2010, dostupné na: http://www.finance.cz/dane-a-mzda/informace/reforma-2008/ekologicke-dane/
*Povolení ke kácení stromů,10.4.2010, dostupné na: http://www.ekoporadny.cz/faq/jak-a-kde-zadat-o-povoleni-ke-kaceni-stromu.htm

== Odkazy ==
=== Související stránky ===
[[Ekonomické nástroje k udržitelné dopravě]]

[[Ekologická daňová reforma]]

{{upravit}}

[[Kategorie:Ekonomické nástroje regulace podnikání]]

Ekonomické nástroje

2010-05-25T17:56:46Z

Gabriela: /* Funkce ekonomických nástrojů */

{{Studenti VŠE}}

Nástroje regulace normativního charakteru, na kterých je historicky primárně založen systém přímé regulace ochrany životního prostředí zemí OECD, doplňuje využití ekonomických nástrojů ochrany životního prostředí. Ty byly zkonstruovány k dosažení ekologických cílů způsobem, který je nákladově efektivnější než přímá administrativní regulace. Jsou založeny na nepřímém ovlivňování chování subjektů, které poškozují (znečišťují, nepřiměřeně devastují) životní prostředí. Na rozdíl od normativních nástrojů tedy nepůsobí na základě přímého mocenského přinucení, ale prostřednictvím ekonomické kalkulace. Podniky, obce i jednotliví občané se sami mohou rozhodnout, zda je pro ně finančně výhodnější vynaložit určité náklady na zamezení, popř. omezení poškozování životního prostředí nebo životní prostředí poškozovat a platit za to (poplatky, daně apod.).

Podstatou působení ekonomických nástrojů je nahrazení, popř. doplnění chybějících nebo nedostatečných hodnotových signálů, které poskytuje standardní tržní mechanismus. K absenci těchto signálů dochází i ve vyspělých ekonomikách a důsledkem této absence jsou [[Ekonomické pojmy|negativní externality]]. Internalizace požadavků životního prostředí do nákladové kalkulace a rozhodovacího procesu znečišťovatelů prostřednictvím ekonomických nástrojů přináší výhody, které spočívají v:

*minimalizaci celkových společenských nákladů nutných na dosažení stanovených environmentálních efektů (nepůsobí plošně, ale přihlížejí k různým nákladům jednotlivých subjektů na zamezení znečištění),
*podněcování subjektů k ekonomicky optimálnímu snižování znečištění (nikoli pouze ke splnění nařízených norem a limitů),
*minimalizaci nároků na státní administrativu (neboť působí v rámci hry tržních sil) a díky tomu snížení nákladů, omezení nebezpečí korupce ap.;
*vytváření dodatečného zdroje prostředků na ochranu prostředí.

Současné politiky životního prostředí vyspělých zemí disponují širokým rejstříkem ekonomických nástrojů. Nejčastější klasifikace ekonomických nástrojů je dělí na poplatky, subvence, systém zálohování a specielní tržní nástroje, jako je prodej emisních povolení a pojištění odpovědnosti za škody na životním prostředí. Tento soubor je v praxi doplňován nástroji daňové, celní a úvěrové politiky.

== Znaky ekonomických nástrojů ==
Jedná se o opatření finanční povahy, jejichž smyslem je akumulace a následná alokace a redistribuce peněžních prostředků. Výchozím cílem je ovlivnit chování ekonomických subjektů a zabezpečit prostředky k provádění opatření, pomáhajícím chránit životní prostředí. Ekonomické nástroje jsou realizovány jak v soukromé, tak ve veřejné sféře. <ref name="Vosátka Jakub">Vosátka, Jakub: Ekonomika životního prostředí ,10.4.2010, dostupné na: http://fzp.ujep.cz/~vosatka/</ref>

== Funkce ekonomických nástrojů ==
Ekonomické nástroje plní mnoho funkcí. Jedná se o funkce kompenzační, fiskální, stimulační, redistribuční a komparativní. Kompenzační funkcí ekonomických nástrojů se rozumí finanční odškodnění možného poškození životního prostředí. Fiskální funkce představuje příjmy do státního rozpočtu, které jsou pak dále použity k financování činností, které zabezpečují ochranu životního prostředí. Stimulační funkce podporuje realizaci určitého cíle. Redistribuční funkce představuje usměrnění možných dopadů na různé subjekty. Komparativní funkce sleduje vyrovnání různých ekonomických podmínek znečišťovatelů. <ref name="Dienstbier Filip">Dienstbier, Filip: Ekonomické nástroje ochrany životního prostředí - otázky právní, 11.4.2010, dostupné na: http://theses.cz/id/krhvgt/</ref>

== Klasifikace ekonomických nástrojů ==
''Podle pragmatické klasifikace, kterou ve svých materiálech používá OECD, je lze strukturovat do několika hlavních skupin:''
=== Poplatky za znečišťování životního prostředí ===
Podrobněji také [[Poplatky za znečišťování životního prostředí]]

Poplatky za znečišťování životního prostředí jsou součástí [[Ekonomické nástroje|ekonomických nástrojů]]. Tento typ nástroje vede z ekonomického hlediska k [[nákladově efektivní řešení|nákladově efektivnímu řešení]]. Jedná se o řešení, kdy je stanoveného cíle dosahováno s minimálními náklady. Subjekty, pro které je dosažení cílů politiky životního prostředí relativně levnější příspívají relativně více a naopak subjekty, pro které je dosažení těchto cílů relativně dražší, příspívají méně.<ref name="ŠAUER Petr">ŠAUER Petr: Kapitoly z environmentální ekonomie a politiky, Univerzita Karlova v Praze, 2007, ISBN: 978-80-87076-06-4</ref>
Poplatky jsou povinné platby, nejčastěji za znečišťování životního prostředí nebo za využívání přírodních zdrojů aj. Vychází z principu „znečišťovatel platí“. Způsob jejich placení musí být upraven zákonem. Příjemcem poplatků je buď [[Státní fond životního prostředí]], obecní rozpočty, rozpočty krajů, případně státní rozpočty. Tento příjem se využívá účelově k nápravě škod nebo na podporu ekologických projektů. <ref name="HADRABOVÁ Alena a kolektiv">HADRABOVÁ A. a kolektiv: Ekonomika a řízení péče o životní prostředí, VŠE v Praze, 1991, ISBN: 80-7007-985-4</ref>

*'''poplatky za znečišťování ovzduší'''
V současné době jsou poplatky za znečišťování ovzduší stanoveny zákonem č. 86/2002 Sb., o ochraně ovzduší, ve znění pozdějších předpisů. Poplatky jsou placeny provozovateli stacionárních zdrojů, které se kategorizují podle velikosti na zvláště velké, velké, střední a malé podle jejich výkonu. <ref name="MOLDAN, Bedřich a kol">MOLDAN, Bedřich a kol.: Ekonomické aspekty ochrany životního prostředí, Univerzita Karlova, Vydavatelství Karolinum, Praha 1997, ISBN: 80-7184-434-9</ref> Mezi zpoplatněné látky patří především tuhé emise, SO2 (oxid siřičitý), NOx(oxidy dusíku), CO (oxid uhelnatý), CXHY (uhlovodíky). Způsob výpočtu poplatků je dán zákonem. U malých zdrojů je to roční paušál podle druhu používaného paliva. U zvláště velkých, velkých a středních zdrojů závisí výše poplatků na druhu a množství škodlivin. <ref name="CENIA">Statistická ročenka životního prostředí české republiky 2009,11.4.2010, dostupné na: http://rocenka.cenia.cz/stat_rocenka_2009/index.htm#d1</ref>

Vypouštění odpadních vod směřuje buď do vod povrchových nebo do vod podzemních

*'''poplatky za vypouštění odpadních vod do vod povrchových'''
Poplatky za vypouštění odpadních vod do vod povrchových jsou upraveny ve vodním zákoně č. 254/2001 Sb. Znečišťovatel je povinen platit poplatek jak za znečištění, tak i za objem vypouštěných odpadních vod. Poplatek se platí především při vypouštění nerozpuštěných látek, rozpuštěných anorganických solí, ropných látek, nebo pokud je zjištěna zvýšená acidita a alkalita. Správu poplatků za vypouštění odpadních vod do vod povrchových mají na starosti příslušné celní úřady na základě podkladů České inspekce životního prostředí [[http://www.cizp.cz/]]. Poplatky jsou placeny příslušnému celnímu úřadu. Příjmy směřují do Státního fondu Životního prostředí. <ref name="CENIA">tamtéž</ref>

*'''Poplatky za povolené vypouštění odpadních vod do vod podzemních'''
Poplatky za vypouštění odpadních vod do vod podzemních jsou upraveny ve vodním zákoně č. 254/2001 Sb. Poplatek se platí paušálně a představuje 3 500 Kč ročně za vypouštění odpadních vod domácnostmi. Povolení k vypouštění odpadních vod do vod podzemních vydává vodoprávní úřad, který příslušné obci poskytuje podklady. Poplatek je placen obci daného katastrálního území, kde dochází k vypouštění odpadních vod. Poplatky jsou stanoveny obcí, která postupuje podle správního řádu. Postup při vymáhání a vybírání poplatků je veden podle právních předpisů, které upravují správu daní a poplatků.<ref name="CENIA">tamtéž</ref>

*'''poplatky za ukládání odpadů na skládky'''
Poplatky za ukládání odpadů na skládky jsou upraveny zákonem č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně některých dalších zákonů. Poplatek se skládá vždy ze základní složky, která je placena za ukládání odpadu a pokud jde o odpad nebezpečný je připlácena riziková složka. Poplatek je placen původcem odpadu provozovateli skládky za umístění odpadu na skládku.
Příjemcem poplatků je obec, v jejímž katastrálním území se skládka nachází a Státní fond Životního prostředí. V případě ukládání odpadů na skládky obcí, pak tato obec neplatí základní složku poplatku. Kontrolu placení poplatků má v kompetenci příslušná obec a krajský úřad. Příslušná obec vybírá základní složku poplatku. Pokud se skládka nachází na území více obcí, je základní složka poplatku rozdělena daným obcím podle velikosti skládky na jejich území. Výše sazby základní složky poplatku je od roku 2009 stanovena na 500 Kč za 1 tunu komunálního a ostatního odpadu a 1 700 Kč za 1 tunu nebezpečného odpadu. Riziková složka poplatku směřuje do [[Státní fond životního prostředí]]. Výše sazby rizikové složky poplatku je od roku 2009 stanovena na 4 500 Kč za 1 tunu nebezpečného odpadu. Tyto poplatky jsou na rozdíl od ostatních poplatků fixně dané, vždy v rozmezí 2-3 let a jejich výše stále roste.<ref name="CENIA">tamtéž</ref>

*'''poplatky za spalování odpadů'''
*'''poplatky za hluk'''

=== Poplatky za využívání přírodních zdrojů <ref name="CENIA">tamtéž</ref> ===
Podrobněji také [[Poplatky za využívání přírodních zdrojů]]

*'''poplatky za odběry podzemní vody'''
Jedná se o úhradu částky za odebrané množství podzemní vody. Poplatek je stanoven novelou zákona č. 20/2004 Sb., o vodách. Příjemcem poplatků je z 50% [[Státní fond životního prostředí]] a z 50 % rozpočty územně příslušného kraje.

*'''poplatky za odběry vody z vodních toků'''
Platba, kterou hradí organizace, které odebírají vodu z povrchových vod jeho správci.

*'''odvody za odnětí půdy ze zemědělského půdního fondu'''
Úhrady jsou stanoveny zákonem č. 334/1992 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu, ve znění pozdějších předpisů. Souhlas s odvodem poskytuje příslušný orgán ochrany zemědělského půdního fondu. Výběr mají v kompetenci celní úřady. Výnos z odvodů směřuje z 60 % Státnímu fondu životního prostředí a z 40 % rozpočtům obcí příslušného katastru. Vytěžené prostředky musí být využity na zlepšení životního prostředí obce a na chránění krajiny a přírody.

*'''poplatky za odnětí pozemků určených k plnění funkcí lesa'''
Tyto poplatky jsou stanoveny v zákoně č. 289/1995 Sb., o lesích, ve znění pozdějších předpisů. Výše poplatku je určena orgánem státní ochrany lesů a výběr mají v kompetenci celní úřady. Příjemcem poplatků je z 60% [[Státní fond životního prostředí]] a z 40 % rozpočty obcí příslušného katastru. Vytěžené prostředky musí být využity na zlepšení životního prostředí obce a na zachování lesa.

*'''úhrady z dobývacího prostoru a z vydobytých vyhrazených nerostů'''
[[Dobývací prostor]] je zhodnocen pomocí výsledků průzkumu daného naleziště, a sice na základě rozsahu, tvaru a mocnosti hlavního naleziště. [[Nerosty]] jsou zaznamenány v zákoně č. 44/1988 Sb., o ochraně a využití nerostného bohatství, ve znění pozdějších předpisů. Sazba úhrady se pohybuje v rozmezí 100-1000 Kč za 1 hektar (bere se v potaz úroveň ochrany životního prostředí, povaha činnosti a dopadu na životního prostředí)

*'''poplatky za kácení dřevin'''
Ochrana dřeviny před jejich poškozením je upravena zákonem č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny. Nemusí se žádat o povolení, pokud dřeviny nedosahují stanovených rozměrů, tedy pokud dřeviny dosahuje výšky do 80 cm a 130 cm nad zemí nebo se jedná o souvislý keřový porost do 40 m2.

===Uživatelské poplatky===

*'''poplatky za spotřebu látek poškozujících ozonovou vrstvu'''
Jedná se o poplatek za výrobu a dovoz regulovaných látek, který napomáhá chránit ozonovou vrstvu Země. Poplatky jsou vybírány za látky, které poškozují ozonovou vrstvu a produkty, které je zahrnují. <ref name="Vosátka Jakub">Vosátka, Jakub: Ekonomika životního prostředí ,10.4.2010, dostupné na: http://fzp.ujep.cz/~vosatka/</ref>

*'''poplatky za užívání vybraných umělých hnojiv a pesticidů'''
*'''poplatky za používání tašek z umělých hmot, apod.'''

===Daně===

Na základě daňové statistiky OECD jsou za ekologické daně v České republice považovány veškeré poplatky k ochraně ŽP. Mezi tyto daně patří [[dálniční známka]], mýtné, [[silniční daň]], spotřební daň, [[daň z minerálních olejů]]. V roce 2007 vznikají v rámci [[Ekologická daňová reforma]] tři nové daně, které pouze rozšířily spotřební daň z minerálních olejů, a sice [[daň ze zemního plynu]], [[daň z pevných paliv]] a [[daň z elektřiny]]. <ref name="MZP">MZP: Daně ,10.4.2010, dostupné na: http://mzp.cz/cz/dane/</ref>

*'''daně k ochraně životního prostředí'''
*'''komunální (místní) daně'''

===Sankční platby===

Sankční platby jsou použity, pokud někdo nedodržuje zákony na ochranu životního prostředí. Sankční platby se uvalují ve formě pokuty a nedají se odpočítat z daňového základu. Veškeré postihy a sankce v případě nedodržení určitých pravidel jsou určeny v zákonech týkajících se ochrany životního prostředí. <ref name="Vosátka Jakub">Vosátka, Jakub: Ekonomika životního prostředí ,10.4.2010, dostupné na: http://fzp.ujep.cz/~vosatka/</ref>

*'''pokuty'''
*'''přirážky'''

===Daňové úlevy===

Za [[daňové zvýhodnění]] se považuje snížená sazba u daně z přidané hodnoty na určité výrobky ekologického charakteru. Můžeme mluvit o úlevě od daně z příjmu u organizací, které se zabývají provozem [[vodních a větrných elektráren]], [[tepelných čerpadel]], [[solárních zařízení]], výrobou bioplynu,[[ elektřiny]], tepla, či [[biomasy]]. O daňovém zvýhodnění se mluví ve smyslu snížené sazby spotřební daně u pohonných hmot, jako je [[bionafta]], či [[bioplyn]]. <ref name="Vosátka Jakub">Vosátka, Jakub: Ekonomika životního prostředí ,10.4.2010, dostupné na: http://fzp.ujep.cz/~vosatka/</ref>
Vláda přijala (koncem roku 2009) návrh [[MŽP|Ministerstva životního prostředí]], aby se zvedl podíl biopaliv v benzinu i naftě. Jeho podíl v benzinu by se měl v dubnu 2010 zvednout z nynějších 3,5 % na 4,5 %. V naftě se jeho podíl zvýší ze 4,5 na 6,3%. Biopalivo je však skoro jednou tak dražší než pohonné hmoty z ropy.
Daňová úleva se dále týká daní z nemovitosti, týkající se některých ekologických aktivit a daně dědické a darovací, pokud je předmět daně propojen s ochranou životního prostředí. <ref name="IDNES">Spotřební daň u pohonných hmot, 11.4.2010, dostupné na: http://ekonomika.idnes.cz/rok-2010-benzin-podrazi-dvakrat-po-sobe-dsk-/ekonomika.asp?c=A091118_203456_ekonomika_mmb</ref>

*'''v rámci DPH'''
*'''v rámci spotřebních daní'''
*'''v rámci daní z příjmů'''
*'''v rámci silniční daně'''
*'''v rámci daně z nemovitostí'''
*'''v rámci daně dědické a darovací'''

===Finanční podpory===

Finanční podpora je chápána jako oblast příznivé ekonomické stimulace. Při jejím poskytování se nesmějí narušovat rovné tržní podmínky a poskytování by mělo být v souladu se směrnicemi Evropské unie.<ref name="Vosátka Jakub">Vosátka, Jakub: Ekonomika životního prostředí ,10.4.2010, dostupné na: http://fzp.ujep.cz/~vosatka/</ref>

*'''granty, dotace, dary'''

Dotace v rámci finanční podpory jsou chápány jako nástroje využívající veřejné výdaje a jsou významným prvkem Státní politiky životního prostředí ve vyspělých zemích. Jsou poskytovány především obcím a neziskovým organizacím. Dotace mají problémové alokační působení. Účel jejich poskytování je spojen s ochranou vod a ovzduší. Mezi dotace patří přímé podpory, úhrady úroků, zvýhodněné půjčky, záruky na úvěry nebo daňová zvýhodnění. Dotace bývají poskytovány buď ze státních fondů, státního rozpočtu, nebo od Evropské unie.<ref name="JÍLKOVÁ Jiřina">JÍLKOVÁ Jiřina: Daně, dotace a obchodovatelná povolení - nástroje ochrany ovzduší a klimatu, IREAS, 2003, ISBN:80-86684-04-0</ref>

*'''ze státního rozpočtu'''
*'''z účelových fondů'''
*'''výhodné půjčky (soft loans)'''
*'''garance úvěrů'''

===Úlevy===

*'''v placení poplatků'''

*'''ostatní úlevy'''

===Depozitně refundační systémy===

Depozitně refundační systém se vztahuje na výrobky, u kterých je možnost, že se stanou nebezpečným opadem. Jedná se například o pneumatiky, motorové oleje, nebo akumulátory. Dále se vztahuje na výrobky, kde je možnost jejich opakovaného použití. Jako příkladem jsou bezesporu vratné láhve a některé umělé hmoty. Pomocí tohoto systému je spotřebitel stimulován k opětovnému vrácení zakoupených výrobků.<ref name="Vosátka Jakub">Vosátka, Jakub: Ekonomika životního prostředí ,10.4.2010, dostupné na: http://fzp.ujep.cz/~vosatka/</ref>

*'''zálohování'''

Při zakoupení zboží se platí záloha, která se při vrácení zboží vrací zpět. Lidé díky tomuto systému mají záruku, že se jim zakoupené výrobky vrátí zpět formou peněz, které do nich vložili. Zálohový systém se vztahuje na skleněné láhve, některé vybrané láhve a umělé hmoty. Spotřebitel má tedy jistotu jejich opětovného vrácení a také jejich opětovného využití.<ref name="Vosátka Jakub">Vosátka, Jakub: Ekonomika životního prostředí ,10.4.2010, dostupné na: http://fzp.ujep.cz/~vosatka/</ref>

*'''recyklační poplatky'''

===Obchodovatelná emisní povolení===

Obchodovatelná emisní povolení jsou charakteristická horizontálními vztahy mezi znečišťovateli. Jednotliví znečišťovatelé se snaží snižovat své náklady spojené s nároky na kvalitu životního prostředí dané státem. Principem zmíněných emisních povolení je stanovení přípustného množství znečištění, které je rozděleno mezi znečišťovatele určitého území. Toto rozdělení přípustného množství znečištění je vydáváno formou emisních povolení, které si znečišťovatelé mezi sebou mohou navzájem prodávat. Tvorba ceny povolenek je ponechána trhu.Jedním z přínosů je úspora nákladů.
Jednotliví znečišťovatelé volí pro ně ekonomicky optimální variantu své ekologické strategie. Předpokládá se, že obchodování musí probíhat podle stanovených pravidel. <ref name="JÍLKOVÁ Jiřina">JÍLKOVÁ Jiřina: Daně, dotace a obchodovatelná povolení - nástroje ochrany ovzduší a klimatu, IREAS, 2003, ISBN:80-86684-04-0</ref>

*[[Obchodovatelná povolení k emisím skleníkových plynů]]
*[[Začlenění letectví do systému pro obchodování s povolenkami na emise]]

==== Environmentální pojištění ====

Tento druh pojištění začíná fungovat koncem 80. let. Je uzavíráno na základě absolutní odpovědnosti znečišťovatele. Podrobné rozmezí krytí škod je určeno přímo pojišťovnami.

* povinnost mít sjednané pojištění pro případ poškození životního prostředí.

===Zelené fondy===

== Zdroje ==

<references/>

== Další použité zdroje ==

Economic Instruments for Environmental Protection, OECD, Paris 1989

*KOVÁŘ, Jaromír a ŠTĚPÁNEK, Zdeněk: Poplatky a daně nejen k ochraně životního prostředí, NUKLIN, 1993, ISBN: 80-7073-049-8
*KOUMROVÁ, Miluše; Česká společnost pro životní prostředí ekologické manažerské služby: Ekonomické nástroje v ochraně životního prostředí, sborník přednášek
*Ministerstvo životního prostředí, Cenia, ČSÚ: Statistická ročenka životního prostředí české republiky 2006, Praha 2006, ISBN: 80-7212-443-9
*Centrum univerzity Karlovy pro otázky životního prostředí,: Teoretická východiska, souvislosti, instituce, Praha 2002, ISBN: 80-238-8378-X (soubor)

== Internetové zdroje ==

*http://mzp.cz/cz/poplatky, 11.4.2010 - Poplatky
*Statistická ročenka životního prostředí české republiky 2009,11.4.2010, dostupné na: http://rocenka.cenia.cz/stat_rocenka_2009/index.htm#d1
*Zákon o odpadech,10.4.2010, dostupné na: http://business.center.cz/BUSINESS/PRAVO/ZAKONY/odpady/cast8.aspx
*Spotřební daň u pohonných hmot,11.4.2010, dostupné na: http://ekonomika.idnes.cz/rok-2010-benzin-podrazi-dvakrat-po-sobe-dsk-/ekonomika.asp?c=A091118_203456_ekonomika_mmb
*Ekologické daně,10.4.2010, dostupné na: http://www.finance.cz/dane-a-mzda/informace/reforma-2008/ekologicke-dane/
*Povolení ke kácení stromů,10.4.2010, dostupné na: http://www.ekoporadny.cz/faq/jak-a-kde-zadat-o-povoleni-ke-kaceni-stromu.htm

== Odkazy ==
=== Související stránky ===
[[Ekonomické nástroje k udržitelné dopravě]]

[[Ekologická daňová reforma]]

{{upravit}}

[[Kategorie:Ekonomické nástroje regulace podnikání]]

Ekonomické nástroje

2010-05-25T17:53:00Z

Gabriela: /* Poplatky za znečišťování životního prostředí */

{{Studenti VŠE}}

Nástroje regulace normativního charakteru, na kterých je historicky primárně založen systém přímé regulace ochrany životního prostředí zemí OECD, doplňuje využití ekonomických nástrojů ochrany životního prostředí. Ty byly zkonstruovány k dosažení ekologických cílů způsobem, který je nákladově efektivnější než přímá administrativní regulace. Jsou založeny na nepřímém ovlivňování chování subjektů, které poškozují (znečišťují, nepřiměřeně devastují) životní prostředí. Na rozdíl od normativních nástrojů tedy nepůsobí na základě přímého mocenského přinucení, ale prostřednictvím ekonomické kalkulace. Podniky, obce i jednotliví občané se sami mohou rozhodnout, zda je pro ně finančně výhodnější vynaložit určité náklady na zamezení, popř. omezení poškozování životního prostředí nebo životní prostředí poškozovat a platit za to (poplatky, daně apod.).

Podstatou působení ekonomických nástrojů je nahrazení, popř. doplnění chybějících nebo nedostatečných hodnotových signálů, které poskytuje standardní tržní mechanismus. K absenci těchto signálů dochází i ve vyspělých ekonomikách a důsledkem této absence jsou [[Ekonomické pojmy|negativní externality]]. Internalizace požadavků životního prostředí do nákladové kalkulace a rozhodovacího procesu znečišťovatelů prostřednictvím ekonomických nástrojů přináší výhody, které spočívají v:

*minimalizaci celkových společenských nákladů nutných na dosažení stanovených environmentálních efektů (nepůsobí plošně, ale přihlížejí k různým nákladům jednotlivých subjektů na zamezení znečištění),
*podněcování subjektů k ekonomicky optimálnímu snižování znečištění (nikoli pouze ke splnění nařízených norem a limitů),
*minimalizaci nároků na státní administrativu (neboť působí v rámci hry tržních sil) a díky tomu snížení nákladů, omezení nebezpečí korupce ap.;
*vytváření dodatečného zdroje prostředků na ochranu prostředí.

Současné politiky životního prostředí vyspělých zemí disponují širokým rejstříkem ekonomických nástrojů. Nejčastější klasifikace ekonomických nástrojů je dělí na poplatky, subvence, systém zálohování a specielní tržní nástroje, jako je prodej emisních povolení a pojištění odpovědnosti za škody na životním prostředí. Tento soubor je v praxi doplňován nástroji daňové, celní a úvěrové politiky.

== Znaky ekonomických nástrojů ==
Jedná se o opatření finanční povahy, jejichž smyslem je akumulace a následná alokace a redistribuce peněžních prostředků. Výchozím cílem je ovlivnit chování ekonomických subjektů a zabezpečit prostředky k provádění opatření, pomáhajícím chránit životní prostředí. Ekonomické nástroje jsou realizovány jak v soukromé, tak ve veřejné sféře. <ref name="Vosátka Jakub">Vosátka, Jakub: Ekonomika životního prostředí ,10.4.2010, dostupné na: http://fzp.ujep.cz/~vosatka/</ref>

== Funkce ekonomických nástrojů ==
Ekonomické nástroje plní mnoho funkcí.Jedná se o funkce kompenzační, fiskální, stimulační, redistribuční a komparativní. Kompenzační funkcí ekonomických nástrojů se rozumí finanční odškodnění možného poškození životního prostředí. Fiskální funkce představuje příjmy do státního rozpočtu, které jsou pak dále použity k financování činností, které zabezpečují ochranu životního prostředí. Stimulační funkce podporuje realizaci určitého cíle. Redistribuční funkce představuje usměrnění možných dopadů na různé subjekty. Komparativní funkcí se rozumí pozorování schopnosti se vyrovnávat za různých ekonomických podmínek mezi znečišťovateli. <ref name="Dienstbier Filip">Dienstbier, Filip: Ekonomické nástroje ochrany životního prostředí - otázky právní, 11.4.2010, dostupné na: http://theses.cz/id/krhvgt/</ref>

== Klasifikace ekonomických nástrojů ==
''Podle pragmatické klasifikace, kterou ve svých materiálech používá OECD, je lze strukturovat do několika hlavních skupin:''
=== Poplatky za znečišťování životního prostředí ===
Podrobněji také [[Poplatky za znečišťování životního prostředí]]

Poplatky za znečišťování životního prostředí jsou součástí [[Ekonomické nástroje|ekonomických nástrojů]]. Tento typ nástroje vede z ekonomického hlediska k [[nákladově efektivní řešení|nákladově efektivnímu řešení]]. Jedná se o řešení, kdy je stanoveného cíle dosahováno s minimálními náklady. Subjekty, pro které je dosažení cílů politiky životního prostředí relativně levnější příspívají relativně více a naopak subjekty, pro které je dosažení těchto cílů relativně dražší, příspívají méně.<ref name="ŠAUER Petr">ŠAUER Petr: Kapitoly z environmentální ekonomie a politiky, Univerzita Karlova v Praze, 2007, ISBN: 978-80-87076-06-4</ref>
Poplatky jsou povinné platby, nejčastěji za znečišťování životního prostředí nebo za využívání přírodních zdrojů aj. Vychází z principu „znečišťovatel platí“. Způsob jejich placení musí být upraven zákonem. Příjemcem poplatků je buď [[Státní fond životního prostředí]], obecní rozpočty, rozpočty krajů, případně státní rozpočty. Tento příjem se využívá účelově k nápravě škod nebo na podporu ekologických projektů. <ref name="HADRABOVÁ Alena a kolektiv">HADRABOVÁ A. a kolektiv: Ekonomika a řízení péče o životní prostředí, VŠE v Praze, 1991, ISBN: 80-7007-985-4</ref>

*'''poplatky za znečišťování ovzduší'''
V současné době jsou poplatky za znečišťování ovzduší stanoveny zákonem č. 86/2002 Sb., o ochraně ovzduší, ve znění pozdějších předpisů. Poplatky jsou placeny provozovateli stacionárních zdrojů, které se kategorizují podle velikosti na zvláště velké, velké, střední a malé podle jejich výkonu. <ref name="MOLDAN, Bedřich a kol">MOLDAN, Bedřich a kol.: Ekonomické aspekty ochrany životního prostředí, Univerzita Karlova, Vydavatelství Karolinum, Praha 1997, ISBN: 80-7184-434-9</ref> Mezi zpoplatněné látky patří především tuhé emise, SO2 (oxid siřičitý), NOx(oxidy dusíku), CO (oxid uhelnatý), CXHY (uhlovodíky). Způsob výpočtu poplatků je dán zákonem. U malých zdrojů je to roční paušál podle druhu používaného paliva. U zvláště velkých, velkých a středních zdrojů závisí výše poplatků na druhu a množství škodlivin. <ref name="CENIA">Statistická ročenka životního prostředí české republiky 2009,11.4.2010, dostupné na: http://rocenka.cenia.cz/stat_rocenka_2009/index.htm#d1</ref>

Vypouštění odpadních vod směřuje buď do vod povrchových nebo do vod podzemních

*'''poplatky za vypouštění odpadních vod do vod povrchových'''
Poplatky za vypouštění odpadních vod do vod povrchových jsou upraveny ve vodním zákoně č. 254/2001 Sb. Znečišťovatel je povinen platit poplatek jak za znečištění, tak i za objem vypouštěných odpadních vod. Poplatek se platí především při vypouštění nerozpuštěných látek, rozpuštěných anorganických solí, ropných látek, nebo pokud je zjištěna zvýšená acidita a alkalita. Správu poplatků za vypouštění odpadních vod do vod povrchových mají na starosti příslušné celní úřady na základě podkladů České inspekce životního prostředí [[http://www.cizp.cz/]]. Poplatky jsou placeny příslušnému celnímu úřadu. Příjmy směřují do Státního fondu Životního prostředí. <ref name="CENIA">tamtéž</ref>

*'''Poplatky za povolené vypouštění odpadních vod do vod podzemních'''
Poplatky za vypouštění odpadních vod do vod podzemních jsou upraveny ve vodním zákoně č. 254/2001 Sb. Poplatek se platí paušálně a představuje 3 500 Kč ročně za vypouštění odpadních vod domácnostmi. Povolení k vypouštění odpadních vod do vod podzemních vydává vodoprávní úřad, který příslušné obci poskytuje podklady. Poplatek je placen obci daného katastrálního území, kde dochází k vypouštění odpadních vod. Poplatky jsou stanoveny obcí, která postupuje podle správního řádu. Postup při vymáhání a vybírání poplatků je veden podle právních předpisů, které upravují správu daní a poplatků.<ref name="CENIA">tamtéž</ref>

*'''poplatky za ukládání odpadů na skládky'''
Poplatky za ukládání odpadů na skládky jsou upraveny zákonem č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně některých dalších zákonů. Poplatek se skládá vždy ze základní složky, která je placena za ukládání odpadu a pokud jde o odpad nebezpečný je připlácena riziková složka. Poplatek je placen původcem odpadu provozovateli skládky za umístění odpadu na skládku.
Příjemcem poplatků je obec, v jejímž katastrálním území se skládka nachází a Státní fond Životního prostředí. V případě ukládání odpadů na skládky obcí, pak tato obec neplatí základní složku poplatku. Kontrolu placení poplatků má v kompetenci příslušná obec a krajský úřad. Příslušná obec vybírá základní složku poplatku. Pokud se skládka nachází na území více obcí, je základní složka poplatku rozdělena daným obcím podle velikosti skládky na jejich území. Výše sazby základní složky poplatku je od roku 2009 stanovena na 500 Kč za 1 tunu komunálního a ostatního odpadu a 1 700 Kč za 1 tunu nebezpečného odpadu. Riziková složka poplatku směřuje do [[Státní fond životního prostředí]]. Výše sazby rizikové složky poplatku je od roku 2009 stanovena na 4 500 Kč za 1 tunu nebezpečného odpadu. Tyto poplatky jsou na rozdíl od ostatních poplatků fixně dané, vždy v rozmezí 2-3 let a jejich výše stále roste.<ref name="CENIA">tamtéž</ref>

*'''poplatky za spalování odpadů'''
*'''poplatky za hluk'''

=== Poplatky za využívání přírodních zdrojů <ref name="CENIA">tamtéž</ref> ===
Podrobněji také [[Poplatky za využívání přírodních zdrojů]]

*'''poplatky za odběry podzemní vody'''
Jedná se o úhradu částky za odebrané množství podzemní vody. Poplatek je stanoven novelou zákona č. 20/2004 Sb., o vodách. Příjemcem poplatků je z 50% [[Státní fond životního prostředí]] a z 50 % rozpočty územně příslušného kraje.

*'''poplatky za odběry vody z vodních toků'''
Platba, kterou hradí organizace, které odebírají vodu z povrchových vod jeho správci.

*'''odvody za odnětí půdy ze zemědělského půdního fondu'''
Úhrady jsou stanoveny zákonem č. 334/1992 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu, ve znění pozdějších předpisů. Souhlas s odvodem poskytuje příslušný orgán ochrany zemědělského půdního fondu. Výběr mají v kompetenci celní úřady. Výnos z odvodů směřuje z 60 % Státnímu fondu životního prostředí a z 40 % rozpočtům obcí příslušného katastru. Vytěžené prostředky musí být využity na zlepšení životního prostředí obce a na chránění krajiny a přírody.

*'''poplatky za odnětí pozemků určených k plnění funkcí lesa'''
Tyto poplatky jsou stanoveny v zákoně č. 289/1995 Sb., o lesích, ve znění pozdějších předpisů. Výše poplatku je určena orgánem státní ochrany lesů a výběr mají v kompetenci celní úřady. Příjemcem poplatků je z 60% [[Státní fond životního prostředí]] a z 40 % rozpočty obcí příslušného katastru. Vytěžené prostředky musí být využity na zlepšení životního prostředí obce a na zachování lesa.

*'''úhrady z dobývacího prostoru a z vydobytých vyhrazených nerostů'''
[[Dobývací prostor]] je zhodnocen pomocí výsledků průzkumu daného naleziště, a sice na základě rozsahu, tvaru a mocnosti hlavního naleziště. [[Nerosty]] jsou zaznamenány v zákoně č. 44/1988 Sb., o ochraně a využití nerostného bohatství, ve znění pozdějších předpisů. Sazba úhrady se pohybuje v rozmezí 100-1000 Kč za 1 hektar (bere se v potaz úroveň ochrany životního prostředí, povaha činnosti a dopadu na životního prostředí)

*'''poplatky za kácení dřevin'''
Ochrana dřeviny před jejich poškozením je upravena zákonem č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny. Nemusí se žádat o povolení, pokud dřeviny nedosahují stanovených rozměrů, tedy pokud dřeviny dosahuje výšky do 80 cm a 130 cm nad zemí nebo se jedná o souvislý keřový porost do 40 m2.

===Uživatelské poplatky===

*'''poplatky za spotřebu látek poškozujících ozonovou vrstvu'''
Jedná se o poplatek za výrobu a dovoz regulovaných látek, který napomáhá chránit ozonovou vrstvu Země. Poplatky jsou vybírány za látky, které poškozují ozonovou vrstvu a produkty, které je zahrnují. <ref name="Vosátka Jakub">Vosátka, Jakub: Ekonomika životního prostředí ,10.4.2010, dostupné na: http://fzp.ujep.cz/~vosatka/</ref>

*'''poplatky za užívání vybraných umělých hnojiv a pesticidů'''
*'''poplatky za používání tašek z umělých hmot, apod.'''

===Daně===

Na základě daňové statistiky OECD jsou za ekologické daně v České republice považovány veškeré poplatky k ochraně ŽP. Mezi tyto daně patří [[dálniční známka]], mýtné, [[silniční daň]], spotřební daň, [[daň z minerálních olejů]]. V roce 2007 vznikají v rámci [[Ekologická daňová reforma]] tři nové daně, které pouze rozšířily spotřební daň z minerálních olejů, a sice [[daň ze zemního plynu]], [[daň z pevných paliv]] a [[daň z elektřiny]]. <ref name="MZP">MZP: Daně ,10.4.2010, dostupné na: http://mzp.cz/cz/dane/</ref>

*'''daně k ochraně životního prostředí'''
*'''komunální (místní) daně'''

===Sankční platby===

Sankční platby jsou použity, pokud někdo nedodržuje zákony na ochranu životního prostředí. Sankční platby se uvalují ve formě pokuty a nedají se odpočítat z daňového základu. Veškeré postihy a sankce v případě nedodržení určitých pravidel jsou určeny v zákonech týkajících se ochrany životního prostředí. <ref name="Vosátka Jakub">Vosátka, Jakub: Ekonomika životního prostředí ,10.4.2010, dostupné na: http://fzp.ujep.cz/~vosatka/</ref>

*'''pokuty'''
*'''přirážky'''

===Daňové úlevy===

Za [[daňové zvýhodnění]] se považuje snížená sazba u daně z přidané hodnoty na určité výrobky ekologického charakteru. Můžeme mluvit o úlevě od daně z příjmu u organizací, které se zabývají provozem [[vodních a větrných elektráren]], [[tepelných čerpadel]], [[solárních zařízení]], výrobou bioplynu,[[ elektřiny]], tepla, či [[biomasy]]. O daňovém zvýhodnění se mluví ve smyslu snížené sazby spotřební daně u pohonných hmot, jako je [[bionafta]], či [[bioplyn]]. <ref name="Vosátka Jakub">Vosátka, Jakub: Ekonomika životního prostředí ,10.4.2010, dostupné na: http://fzp.ujep.cz/~vosatka/</ref>
Vláda přijala (koncem roku 2009) návrh [[MŽP|Ministerstva životního prostředí]], aby se zvedl podíl biopaliv v benzinu i naftě. Jeho podíl v benzinu by se měl v dubnu 2010 zvednout z nynějších 3,5 % na 4,5 %. V naftě se jeho podíl zvýší ze 4,5 na 6,3%. Biopalivo je však skoro jednou tak dražší než pohonné hmoty z ropy.
Daňová úleva se dále týká daní z nemovitosti, týkající se některých ekologických aktivit a daně dědické a darovací, pokud je předmět daně propojen s ochranou životního prostředí. <ref name="IDNES">Spotřební daň u pohonných hmot, 11.4.2010, dostupné na: http://ekonomika.idnes.cz/rok-2010-benzin-podrazi-dvakrat-po-sobe-dsk-/ekonomika.asp?c=A091118_203456_ekonomika_mmb</ref>

*'''v rámci DPH'''
*'''v rámci spotřebních daní'''
*'''v rámci daní z příjmů'''
*'''v rámci silniční daně'''
*'''v rámci daně z nemovitostí'''
*'''v rámci daně dědické a darovací'''

===Finanční podpory===

Finanční podpora je chápána jako oblast příznivé ekonomické stimulace. Při jejím poskytování se nesmějí narušovat rovné tržní podmínky a poskytování by mělo být v souladu se směrnicemi Evropské unie.<ref name="Vosátka Jakub">Vosátka, Jakub: Ekonomika životního prostředí ,10.4.2010, dostupné na: http://fzp.ujep.cz/~vosatka/</ref>

*'''granty, dotace, dary'''

Dotace v rámci finanční podpory jsou chápány jako nástroje využívající veřejné výdaje a jsou významným prvkem Státní politiky životního prostředí ve vyspělých zemích. Jsou poskytovány především obcím a neziskovým organizacím. Dotace mají problémové alokační působení. Účel jejich poskytování je spojen s ochranou vod a ovzduší. Mezi dotace patří přímé podpory, úhrady úroků, zvýhodněné půjčky, záruky na úvěry nebo daňová zvýhodnění. Dotace bývají poskytovány buď ze státních fondů, státního rozpočtu, nebo od Evropské unie.<ref name="JÍLKOVÁ Jiřina">JÍLKOVÁ Jiřina: Daně, dotace a obchodovatelná povolení - nástroje ochrany ovzduší a klimatu, IREAS, 2003, ISBN:80-86684-04-0</ref>

*'''ze státního rozpočtu'''
*'''z účelových fondů'''
*'''výhodné půjčky (soft loans)'''
*'''garance úvěrů'''

===Úlevy===

*'''v placení poplatků'''

*'''ostatní úlevy'''

===Depozitně refundační systémy===

Depozitně refundační systém se vztahuje na výrobky, u kterých je možnost, že se stanou nebezpečným opadem. Jedná se například o pneumatiky, motorové oleje, nebo akumulátory. Dále se vztahuje na výrobky, kde je možnost jejich opakovaného použití. Jako příkladem jsou bezesporu vratné láhve a některé umělé hmoty. Pomocí tohoto systému je spotřebitel stimulován k opětovnému vrácení zakoupených výrobků.<ref name="Vosátka Jakub">Vosátka, Jakub: Ekonomika životního prostředí ,10.4.2010, dostupné na: http://fzp.ujep.cz/~vosatka/</ref>

*'''zálohování'''

Při zakoupení zboží se platí záloha, která se při vrácení zboží vrací zpět. Lidé díky tomuto systému mají záruku, že se jim zakoupené výrobky vrátí zpět formou peněz, které do nich vložili. Zálohový systém se vztahuje na skleněné láhve, některé vybrané láhve a umělé hmoty. Spotřebitel má tedy jistotu jejich opětovného vrácení a také jejich opětovného využití.<ref name="Vosátka Jakub">Vosátka, Jakub: Ekonomika životního prostředí ,10.4.2010, dostupné na: http://fzp.ujep.cz/~vosatka/</ref>

*'''recyklační poplatky'''

===Obchodovatelná emisní povolení===

Obchodovatelná emisní povolení jsou charakteristická horizontálními vztahy mezi znečišťovateli. Jednotliví znečišťovatelé se snaží snižovat své náklady spojené s nároky na kvalitu životního prostředí dané státem. Principem zmíněných emisních povolení je stanovení přípustného množství znečištění, které je rozděleno mezi znečišťovatele určitého území. Toto rozdělení přípustného množství znečištění je vydáváno formou emisních povolení, které si znečišťovatelé mezi sebou mohou navzájem prodávat. Tvorba ceny povolenek je ponechána trhu.Jedním z přínosů je úspora nákladů.
Jednotliví znečišťovatelé volí pro ně ekonomicky optimální variantu své ekologické strategie. Předpokládá se, že obchodování musí probíhat podle stanovených pravidel. <ref name="JÍLKOVÁ Jiřina">JÍLKOVÁ Jiřina: Daně, dotace a obchodovatelná povolení - nástroje ochrany ovzduší a klimatu, IREAS, 2003, ISBN:80-86684-04-0</ref>

*[[Obchodovatelná povolení k emisím skleníkových plynů]]
*[[Začlenění letectví do systému pro obchodování s povolenkami na emise]]

==== Environmentální pojištění ====

Tento druh pojištění začíná fungovat koncem 80. let. Je uzavíráno na základě absolutní odpovědnosti znečišťovatele. Podrobné rozmezí krytí škod je určeno přímo pojišťovnami.

* povinnost mít sjednané pojištění pro případ poškození životního prostředí.

===Zelené fondy===

== Zdroje ==

<references/>

== Další použité zdroje ==

Economic Instruments for Environmental Protection, OECD, Paris 1989

*KOVÁŘ, Jaromír a ŠTĚPÁNEK, Zdeněk: Poplatky a daně nejen k ochraně životního prostředí, NUKLIN, 1993, ISBN: 80-7073-049-8
*KOUMROVÁ, Miluše; Česká společnost pro životní prostředí ekologické manažerské služby: Ekonomické nástroje v ochraně životního prostředí, sborník přednášek
*Ministerstvo životního prostředí, Cenia, ČSÚ: Statistická ročenka životního prostředí české republiky 2006, Praha 2006, ISBN: 80-7212-443-9
*Centrum univerzity Karlovy pro otázky životního prostředí,: Teoretická východiska, souvislosti, instituce, Praha 2002, ISBN: 80-238-8378-X (soubor)

== Internetové zdroje ==

*http://mzp.cz/cz/poplatky, 11.4.2010 - Poplatky
*Statistická ročenka životního prostředí české republiky 2009,11.4.2010, dostupné na: http://rocenka.cenia.cz/stat_rocenka_2009/index.htm#d1
*Zákon o odpadech,10.4.2010, dostupné na: http://business.center.cz/BUSINESS/PRAVO/ZAKONY/odpady/cast8.aspx
*Spotřební daň u pohonných hmot,11.4.2010, dostupné na: http://ekonomika.idnes.cz/rok-2010-benzin-podrazi-dvakrat-po-sobe-dsk-/ekonomika.asp?c=A091118_203456_ekonomika_mmb
*Ekologické daně,10.4.2010, dostupné na: http://www.finance.cz/dane-a-mzda/informace/reforma-2008/ekologicke-dane/
*Povolení ke kácení stromů,10.4.2010, dostupné na: http://www.ekoporadny.cz/faq/jak-a-kde-zadat-o-povoleni-ke-kaceni-stromu.htm

== Odkazy ==
=== Související stránky ===
[[Ekonomické nástroje k udržitelné dopravě]]

[[Ekologická daňová reforma]]

{{upravit}}

[[Kategorie:Ekonomické nástroje regulace podnikání]]

Poplatky za znečišťování životního prostředí

2010-05-25T17:52:06Z

Gabriela: /* Poplatky za znečišťování životního prostředí */

{{Studenti VŠE}}

= Úvod =

V současné době je otázka [[Ekologie|ekologie]] velmi aktuální a důležitá. Provádí se celá řada opatření na podporu a ochranu životního prostředí, její očištění a budování šetrného a ekonomického chování lidí k přírodě. Dnes lze jmenovat několik nástrojů pro ochranu životního prostředí, které pomáhají uplatňovat šetrnější přístup k životnímu prostředí:<ref>Aktivní evropský občan [online]. 2001-2010 [cit. 2010-04-30]. Nástroje ochrany životního prostředí . Dostupné z WWW: http://www.cpkp.cz/evropskyobcan/manual/nastroje.htm</ref>

*[[Normativní nástroje]] (právní, administrativní)
*[[Ekonomické nástroje]]
*[[Dobrovolné nástroje ochrany životního prostředí|Dobrovolné]] (měkké)
*[[Informační nástroje ochrany životního prostředí|Informační]]
*[[Institucionální nástroje ochrany životního prostředí|Institucionální]]

=== Poplatky za znečišťování životního prostředí ===
Poplatky za znečišťování životního prostředí jsou součástí [[Ekonomické nástroje|ekonomických nástrojů]]. Tento typ nástroje vede z ekonomického hlediska k [[nákladově efektivní řešení|nákladově efektivnímu řešení]]. Jedná se o řešení, kdy je stanoveného cíle dosahováno s minimálními náklady. Subjekty, pro které je dosažení cílů politiky životního prostředí relativně levnější příspívají relativně více a naopak subjekty, pro které je dosažení těchto cílů relativně dražší, příspívají méně.<ref name="ŠAUER Petr">ŠAUER Petr: Kapitoly z environmentální ekonomie a politiky, Univerzita Karlova v Praze, 2007, ISBN: 978-80-87076-06-4</ref>
Poplatky jsou povinné platby, nejčastěji za [[znečišťování životního prostředí]] nebo za [[Poplatky za využívání přírodních zdrojů|využívání přírodních zdrojů]] aj. Vychází z principu „znečišťovatel platí“. Způsob jejich placení musí být upraven zákonem. Příjemcem poplatků je buď [[Státní fond životního prostředí]], obecní rozpočty, rozpočty krajů, případně státní rozpočty. Tento příjem se využívá účelově k nápravě škod nebo na podporu ekologických projektů. <ref name="HADRABOVÁ Alena a kolektiv">HADRABOVÁ A. a kolektiv: Ekonomika a řízení péče o životní prostředí, VŠE v Praze, 1991, ISBN: 80-7007-985-4</ref>

Každý [[Znečišťovatel|znečišťovatel]] je povinen platit [[Poplatek|poplatky]] za znečišťování životního prostředí, které jsou úměrné množství emitovaných škodlivin. Poplatky za znečišťování životního prostředí patří mezi nejefektivnější [[Nástroje politiky životního prostředí|ekonomické nástroje státní politiky životního prostředí]] České republiky. Jsou to poplatky placené podle jednotlivých zákonů na ochranu životního prostředí a hlavně platby postihující znečišťování životního prostředí a ohrožování zdraví a život lidí, zvířat a rostlinstva v důsledku lidské činnosti. V případě překročení [[Emisní limit|emisních limitů]] platí znečišťovatel navíc ještě pokutu. Poplatky přispívá k promítnutí negativních [[Externality|externalit]] do nákladů původců. Poplatky naplňují zásadu „znečišťovatel platí“ a zároveň přispívají ke snižování množství škodlivin uvolňovaných do životního prostředí (nižší množství vypouštěných látek znamená nižší platbu).<ref>PARLAMENT. LexDATA. C.H.BECK [online]. 2002-2007 [cit. 2010-04-30]. Zákon o ochraně ovzduší před znečišťujícími látkami (zákon o ovzduší). Dostupné z WWW:http://www.lexdata.cz/lexdata/sb_free.nsf/c12571d20046a0b20000000000000000/c12571d20046a0b2c12566d40073a920?OpenDocument&amp;</ref> V České republice má používání poplatků za znečišťování životního prostředí již dlouhou tradici. Například poplatky za znečišťování ovzduší byly v České republice zavedeny již zákonem č.35/1967 sb., o opatřeních proti [[Znečištění a ochrana ovzduší|znečišťování ovzduší]].<ref>NEUŽIL, Ing. Martin . MŽP ČR [online].[cit. 2010-05-01]. Legislativa a životní prostředí. Dostupné z WWW:http://www.mzp.cz/osv/edice.nsf/AA54B8AF1F813BD7C1256FC00040D54E/$file/e-0401.htm</ref> 

Poplatky za znečišťování by měly být dostatečně vysoké, aby nutily znečišťovatele vybudovat a hlavně provozovat filtrační zařízení. Stanovení výše poplatků za znečišťování není snadná záležitost a opět by se mělo vycházet ze skutečných výrobních nákladů a dosahovaných zisků znečišťovatelů.  Znečišťovatel může snížit produkci škodlivin i jinými prostředky, např. výměnou staré výrobní technologie za novou, která znečišťuje životní prostředí jen minimálně. Stanovení správné výše poplatků je časově a finančně náročné. Ekonomická efektivnost metody poplatky za znečišťování je daleko vyšší než u metody emisní limity.

Od obecných daní se poplatky v ochraně životního prostředí liší zejména svým rozpočtovým určením, neboť výnos z těchto poplatků je používán buď na nápravu některých škod na životním prostředí (např. u úhrad podle horního zákona) nebo na podporu ekologicky příznivých projektů, a to zejména formou dotací a půjček ze [[Státní fond životního prostředí|Státního fondu životního prostředí]]. Druhy poplatků za znečišťování životního prostředí mohou být následující:<ref>MŽP ČR [online]. 2008 [cit. 2010-05-01]. Poplatky. Dostupné z WWW:http://www.mzp.cz/cz/poplatky</ref>

*V oblasti ochrany [[Ovzduší|ovzduší]] jsou zavedeny poplatky za znečišťování ovzduší, které platí provozovatelé zdrojů znečišťování.
*Pro ochranu ozonové vrstvy země byl zaveden poplatek za výrobu a dovoz regulovaných látek, které poškozují ozonovou vrstvu a výrobků, které je obsahují.
*K ochraně vod slouží platba za odebrané množství podzemní vody, poplatek za vypouštění odpadních vod do vod povrchových, poplatek za povolené vypouštění odpadních vod do vod podzemních a platba k úhradě správy vodních toků a správy povodí.
*V oblasti [[Odpady|odpadů]] jsou zavedeny poplatky za uložení odpadů na skládky, poplatek za komunální odpad, poplatek za provoz systému shromažďování, sběru, přepravy, třídění, využívání a odstraňování komunálních odpadů, poplatek na podporu sběru, zpracování, využití a odstranění vybraných autovraků a registrační a evidenční poplatek podle zákona o obalech.

Každý znečišťovatel musí mít počet jednotek znečištění, který odpovídá množství emitovaných škodlivin. Orgány státní správy vydají pro každou oblast státu pouze omezený počet jednotek znečištění v závislosti na současné úrovni znečištění životního prostředí, a tím i jeho schopnosti rozptylovat a pohlcovat škodliviny. Jednotliví znečišťovatelé si pak kupují povolené jednotky znečištění. Vzniká trh s povolenými jednotkami znečištění. Jejich počáteční cena je určena obdobně jako u poplatků za znečišťování orgány státní správy (první přiblížení ke skutečné ceně). Aktuální cena jednotek znečištění se řídí zákonem nabídky a poptávky. Např. výrobci, kteří používají moderní bezodpadové technologie, si nakoupí určité množství jednotek znečištění. Pro vlastní potřebu pak použijí pouze část a zbylou část prodají za vyšší cenu výrobcům, kteří používají zastaralé výrobní technologie produkující velké množství odpadů. Výše popsaný model zajišťuje vysokou efektivnost vložených prostředků, neboť výrazně snižuje náklady na chod orgánů státní správy, neboť trh si sám určí správnou cenu jednotky znečištění.<ref>NEUŽIL, Ing. Martin . Legislativa a životní prostředí [online]. [cit. 2010-05-01]. MŽP ČR. Dostupné z WWW: &lt;http://www.mzp.cz/osv/edice.nsf/AA54B8AF1F813BD7C1256FC00040D54E/$file/e-0401.htm&gt;</ref>

= Ovzduší =

=== Poplatky za znečišťování ovzduší ===

O výši poplatku [[Provozovatel|provozovatelů]] zvláště velkých a velkých [[Stacionární zdroj|stacionárních zdrojů]] podle tohoto zákonu č.86/2002 Sb, § 19 rozhoduje krajský úřad a poplatek vybírá a vymáhá [[Celní úřad]] příslušný podle místa stacionárního zdroje a v případě Prahy celní úřad příslušný podle sídla orgánu ochrany ovzduší na území hlavního města Prahy. Údaje na vyžádání poskytuje orgán kraje ministerstvu. Poplatky jsou příjmem Státního fondu životního prostředí České republiky. Krajský úřad vede evidenci zvláště velkých a velkých stacionárních zdrojů a evidenci vyměřených poplatků za znečišťování ovzduší. O výši poplatku provozovatelů středních stacionárních zdrojů rozhodují obecní úřady obcí s rozšířenou působností. Poplatky vybírá a vymáhá celní úřad příslušný podle místa stacionárního zdroje a v případě Prahy celní úřad příslušný podle sídla orgánu ochrany ovzduší na území hlavního města Prahy. Tyto poplatky jsou příjmem Státního fondu životního prostředí České republiky. Obecní úřad obce s rozšířenou působností vede evidenci středních stacionárních zdrojů a evidenci vyměřených poplatků za znečišťování ovzduší. O výši poplatku provozovatelů malých stacionárních zdrojů rozhoduje a poplatek vybírá a vymáhá obecní úřad podle zvláštního právního předpisu. Obecní úřad vede evidenci zpoplatněných malých stacionárních zdrojů a evidenci o vyměřených poplatcích za znečišťování ovzduší. Výnosy poplatků jsou příjmem obce a musí být použity k ochraně životního prostředí. Nevyměří se poplatky, jejichž výše nedosahuje 500 Kč a poplatkovým obdobím je kalendářní rok. Poplatek se platí zpravidla [[Záloha|zálohově]].<ref>Ministerstvo životního prostředí ČR. Ministerstvo životního prostředí České republiky [online]. 2008 [cit. 2010-04-30]. Platná legislativa. Dostupné z WWW: http://www.mzp.cz/__c1256e7000424ac6.nsf/Categories?OpenView&amp;Start=1&amp;Count=30&amp;Expand=4.3#4.3. Zákon č. 86/2002 Sb. o ochraně ovzduší</ref>

*Sazby poplatků za znečišťující látky produkované zvláště velkými, velkými a středními stacionárními zdroji a způsob jejich výpočtů jsou uvedeny v příloze č. 1 zákonu č.86/2002 Sb o ochraně ovzduší: 

{| cellspacing="1" cellpadding="1" border="1" align="center" style="width: 304px; height: 261px;"
|-
| Znečišťující látka 
| valign="middle" align="center" | Sazba (Kč/t) 
|-
| Tuhé znečišťující látky 
| valign="middle" align="center" | 3000 
|-
| Oxid siřičitý 
| valign="middle" align="center" | 1000 
|-
| Oxidy dusíku 
| valign="middle" align="center" | 800 
|-
| Těkavé organické látky 
| valign="middle" align="center" | 2000 
|-
| Těžké kovy a jejich sloučeniny 
| valign="middle" align="center" | 20000 
|-
| Oxid uhelnatý 
| valign="middle" align="center" | 600 
|-
| Amoniak 
| valign="middle" align="center" | 1000 
|-
| Methan 
| valign="middle" align="center" | 1000 
|-
| Polycyklické aromatické uhlovodíky 
| valign="middle" align="center" | 20000 
|}

 

*[[Spalovací zdroj]] jmenovitém tepelném výkonu do 50 kW včetně není předmětem poplatku za znečišťování ovzduší. Při tepelném výkonu nad 50 kW provozovatel už je povinen hradit poplatky podle těchto sazeb: 

{| width="411" cellspacing="1" cellpadding="1" border="1" align="center"
|-
| Palivo 
| colspan="2" | Rozmezí sazeb (Kč/rok)
|-
| Jmenovitý tepelný výkon 
| valign="middle" align="center" | 50 -100 kW 
| valign="middle" align="center" | 100 -200 kW 
|-
| Topné oleje s obsahem síry do 0,2% 
| valign="middle" align="center" | 1 000 - 1 500 
| valign="middle" align="center" | 1 500 - 2 000 
|-
| Topné oleje s obsahem síry do 1% 
| valign="middle" align="center" | 1 500 - 2 500 
| valign="middle" align="center" | 2 500 - 3 000 
|-
| Jiná kapalná paliva a látky 
| valign="middle" align="center" | 6 000 - 8 000 
| valign="middle" align="center" | 8 000 – 12 000 
|-
| Černé uhlí 
| valign="middle" align="center" | 1 500 - 2 000 
| valign="middle" align="center" | 2 000 - 3 000 
|-
| Hnědé uhlí, palivo z hnědého uhlí 
| valign="middle" align="center" | 2 500 - 4 000 
| valign="middle" align="center" | 4 000 - 5 000 
|-
| Hnědé uhlí energetické, lignit 
| valign="middle" align="center" | 4 000 - 6 000 
| valign="middle" align="center" | 6 000 - 10 000 
|-
| Uhelné kaly, proplástky 
| valign="middle" align="center" | 10 000-20 000 
| valign="middle" align="center" | 20 000 - 40 000 
|}

 

= Voda =

=== Poplatky za odebrané množství podzemní vody ===

[[Odběratel]] je za podmínek stanovených zákonem č.254/2001 Sb, podle § 88 povinen platit za skutečné množství odebrané podzemní vody podle účelu odběru vody. Poplatek za odebrané množství podzemní vody platí ten, kdo má povolení k odběru podzemní vody. [[Plátce]] je povinen platit za skutečné množství odebrané podzemní vody podle účelu odběru vody. Poplatek se platí za kalendářní rok a jeho sazby v Kč/m³ jsou uvedeny v příloze č. 2. tomuto zákonu o vodách. Poplatek se neplatí za: 

*skutečný odběr podzemní vody z jednoho vodního zdroje menší nebo rovný 6000m³ za kalendářní rok,
*menší nebo rovný 500m³ v každém měsíci kalendářního roku,
*odběry povolené k účelu získání tepelné energie,
*odběry vody ke snížení znečištění podzemních vod,
*odběry vody ke snižování jejich hladiny,
*odběry vody sloužící hydraulické ochraně podzemních vod před znečištěním.

Vybírání a vymáhání poplatku vykonávají celní úřady místně příslušné podle sídla nebo bydliště jednotlivých odběratelů na základě výměrů vydaných Českou inspekcí životního prostředí; přitom postupují podle právního předpisu upravujícího správu daní a poplatků, pokud tento zákon nestanoví jinak. Pro stanovení výše záloh poplatku pro následující kalendářní rok je odběratel povinen zpracovat [[Poplatkové hlášení|poplatkové hlášení]], ve kterém sdělí svoje identifikační údaje podle právního předpisu upravujícího správu daní a poplatků a uvede skutečnosti rozhodné k výpočtu zálohy. V poplatkovém hlášení vypočte odběratel výši záloh poplatku pro následující kalendářní rok a předloží jej [[Česká inspekce žitovního prostředí|České inspekci životního prostředí]] do 15. října běžného roku. Vzor poplatkového hlášení stanoví [[Ministerstvo životního prostředí]] ve spolupráci s Ministerstvem zemědělství vyhláškou. Roční výši zálohy poplatku v poplatkovém hlášení vypočte odběratel vynásobením příslušné sazby poplatku povoleným ročním odběrem podzemní vody v m³. Odběratel je povinen do 15. února předložit České inspekci životního prostředí [[Poplatkové přiznání|poplatkové přiznání]] za uplynulý kalendářní rok, ve kterém uvede skutečnosti rozhodné k výpočtu vyrovnání poplatku. V poplatkovém přiznání vypočte odběratel roční výši poplatku za uplynulý kalendářní rok, porovná ji se zaplacenými zálohami, navrhne vyrovnání a předloží poplatkové přiznání České inspekci životního prostředí. Vzor poplatkového přiznání stanoví Ministerstvo životního prostředí ve spolupráci s Ministerstvem zemědělství vyhláškou. Roční výši poplatku v poplatkovém přiznání vypočte odběratel vynásobením příslušné sazby poplatku skutečně odebraným objemem podzemní vody za uplynulý kalendářní rok v m³. Část poplatků za odběr podzemní vody ve výši 50% je příjmem rozpočtu kraje, na jehož území se odběr podzemní vody uskutečňuje, zbytek je příjmem Státního fondu životního prostředí. Poplatky, které jsou příjmem rozpočtu kraje, mohou být použity jen na podporu výstavby a obnovy vodohospodářské infrastruktury, a to zejména pro obec, na jejímž území se odběr podzemní vody uskutečňuje, a na zřízení a doplňování zvláštního účtu podle § 42 odst. 4.<ref>Ministerstvo životního prostředí ČR. Ministerstvo životního prostředí České republiky [online]. 2008 [cit. 2010-04-30]. Platná legislativa. Dostupné z WWW: http://www.mzp.cz/__c1256e7000424ac6.nsf/Categories?OpenView&amp;Start=1&amp;Count=30&amp;Expand=2.3#2.3. Zákon č. 254/2001 Sb. o vodách</ref>

=== Poplatky za vypouštění odpadních vod do vod povrchových ===

Znečišťovatel je za podmínek stanovených v tomto zákoně č.254/2001 Sb, podle § 89 povinen platit poplatek za znečištění vypouštěných odpadních vod a poplatek z objemu vypouštěných odpadních vod. Poplatky se platí za jednotlivé zdroje znečišťování. Povinnost platit poplatky se nevztahuje na vypouštění: 

*minerálních vod osvědčených podle zvláštního zákona jako přírodní léčivý zdroj, pokud nebyly použity při lázeňské péči,
*přírodních minerálních vod, pokud nebyly použity při výrobě balených minerálních vod,
*vod ze [[Sanační vrty|sanačních vrtů]],
*odpadních vod z průtočného chlazení parních turbín.

Dojde-li v důsledku povodně nebo jiné přírodní katastrofy k omezení nebo přerušení provozu čistírny odpadních vod, platí znečišťovatel za období nezbytně nutné k obnovení jejího provozu poplatky ve výši odpovídající poměrné části poplatků stanovených poplatkovým výměrem za předchozí kalendářní rok. Oznámí České inspekci životního prostředí, která tyto skutečnosti prověří a zohlední v poplatkovém výměru za toto období. Poplatek za znečištění vypouštěných odpadních vod je znečišťovatel povinen platit, jestliže jím vypouštěné odpadní vody překročí v příslušném ukazateli znečištění zároveň hmotnostní a [[Koncentrační limit|koncentrační limit]] zpoplatnění a jsou uvedeny v příloze č. 2 zákonu č.254/2001 Sb o vodách: 

{| cellspacing="1" cellpadding="1" border="1" align="center" style="width: 319px; height: 83px;"
|-
| valign="top" align="left" | Účel užití odebrané podzemní vody 
| valign="middle" align="center" | Sazba v Kč/m³ 
|-
| valign="top" align="left" | Pro zásobování pitnou vodou 
| valign="middle" align="center" | 2 
|-
| valign="top" align="left" | Pro ostatní úžití 
| valign="middle" align="center" | 3 
|}

Znečišťovatel povinen platit, jestliže objem jím vypouštěných odpadních vod překročí za kalendářní rok 100 000 m³. Poplatek z objemu vypouštěných odpadních vod se vypočte vynásobením objemu vypouštěných odpadních vod za kalendářní rok sazbou 0,1 Kč za 1 m³. Znečišťovatel je povinen do 15. února předložit České inspekci životního prostředí poplatkové přiznání za uplynulý kalendářní rok. V tomto přiznání znečišťovatel uvede skutečné údaje o množství ukazatelů znečištění podléhajících zpoplatnění, jejich koncentraci ve vypouštěných odpadních vodách a o objemu vypouštěných odpadních vod pro jednotlivé zdroje znečišťování a jejich výpustě. Česká inspekce životního prostředí stanoví výši poplatků za uplynulý kalendářní rok poplatkovým výměrem, který doručí znečišťovateli, příslušnému celnímu úřadu a Státnímu fondu životního prostředí České republiky do 30. dubna běžného roku.<ref>Ministerstvo životního prostředí ČR. Ministerstvo životního prostředí České republiky [online]. 2008 [cit. 2010-04-30]. Platná legislativa. Dostupné z WWW: http://www.mzp.cz/__c1256e7000424ac6.nsf/Categories?OpenView&amp;Start=1&amp;Count=30&amp;Expand=2.3#2.3. Zákon č. 254/2001 Sb. o vodách</ref>

= Odpady =

=== Poplatky za uložení odpadů ===

Podle zákona č.185/2001 §45 platí, že za ukládání odpadů na skládky je [[Původce|původce]] povinen platit poplatek. Dále platí, že poplatek platí i původce, který je sám provozovatelem skládky a tato skládka je na jeho vlastním pozemku. Poplatky se neplatí za ukládání odpadů jako technologického materiálu na zajištění skládky za účelem technického zabezpečení skládky v souladu se schváleným projektem a provozním řádem skládky. Technologickým materiálem není odpad, který je ukládán nad rámec projektu určujícího nezbytné množství. Ministerstvo stanoví prováděcím právním předpisem požadavky na ukládání odpadů jako technologického materiálu na zajištění skládky.

Poplatek od původce vybírá provozovatel skládky při uložení odpadů na skládku. Provozovatel skládky potvrdí původci vybrání poplatku. Provozovatel skládky odvádí vybrané poplatky příjemci poplatku vždy k poslednímu dni následujícího kalendářního měsíce a současně ho informuje o dlužných poplatcích. Pokud původce nezaplatil poplatek ve stanovené výši, uloží mu povinnost zaplatit poplatek krajský úřad, který vydal souhlas k provozování skládky, rozhodnutím na návrh příjemce poplatku. Poplatek je v rozsahu stanoveném tímto zákonem příjmem obce, na jejímž katastrálním území je skládka umístěna, a Státního fondu životního prostředí České republiky. Pokud je původcem obec a ukládá odpad na skládku, která je na jejím katastrálním území, nevybírá se od této obce základní složka poplatku. Kontrolu placení poplatků u provozovatele skládky provádí obec a krajský úřad, na jejichž katastrálním území leží skládka. Poplatky úrok z prodlení vymáhá příslušný správce daně podle katastrálního území, na kterém je skládka umístěna. Základní složka poplatku je příjmem obce, na jejímž katastrálním území skládka leží. V případě, že skládka leží na katastrálních územích několika obcí, dělí se tento příjem proporcionálně podle velikosti části skládky ležící v katastrálních územích těchto obcí. 

Poplatek za ukládání odpadů na skládky se skládá ze dvou složek. Základní složka poplatku se platí za uložení odpadu, za uložení nebezpečného odpadu se dále platí riziková složka. 

*Výše sazby základní a rizikové složky poplatku je stanovena v příloze č. 6 k zákonu č.185/2001 Sb o odpadech.
*Riziková složka poplatku je příjmem Státního fondu životního prostředí.
*Odpady azbestu se zpoplatňují ve výši sazby za ukládání ostatních odpadů.

Výše sazby základní složky poplatku podle prilohy č.6: 

{| width="412" cellspacing="1" cellpadding="1" border="1" align="center" style=""
|-
| Odpady 
| valign="middle" align="center" | 2002-2004 
| valign="middle" align="center" | 2005 - 2006 
| valign="middle" align="center" | 2007 - 2008 
| valign="middle" align="center" | 2009 - 
|-
| Komunální 
| valign="middle" align="center" | 200 
| valign="middle" align="center" | 300 
| valign="middle" align="center" | 400 
| valign="middle" align="center" | 500 
|-
| Nebezpečné 
| valign="middle" align="center" | 1100 
| valign="middle" align="center" | 1200 
| valign="middle" align="center" | 1400 
| valign="middle" align="center" | 1700 
|}

Výše sazby rizikové složky poplatku: 

{| width="415" cellspacing="1" cellpadding="1" border="1" align="center" style=""
|-
| Odpady 
| valign="middle" align="center" | 2002 - 2004 
| valign="middle" align="center" | 2005 - 2006 
| valign="middle" align="center" | 2007 - 2008 
| valign="middle" align="center" | 2009 - 
|-
| Nebezpečné 
| valign="middle" align="center" | 2000 
| valign="middle" align="center" | 2500 
| valign="middle" align="center" | 3300 
| valign="middle" align="center" | 4500 
|}

 

= Zdroje =

<references />

Ekonomické nástroje

2010-05-24T15:42:44Z

Gabriela:

{{Studenti VŠE}}

Nástroje regulace normativního charakteru, na kterých je historicky primárně založen systém přímé regulace ochrany životního prostředí zemí OECD, doplňuje využití ekonomických nástrojů ochrany životního prostředí. Ty byly zkonstruovány k dosažení ekologických cílů způsobem, který je nákladově efektivnější než přímá administrativní regulace. Jsou založeny na nepřímém ovlivňování chování subjektů, které poškozují (znečišťují, nepřiměřeně devastují) životní prostředí. Na rozdíl od normativních nástrojů tedy nepůsobí na základě přímého mocenského přinucení, ale prostřednictvím ekonomické kalkulace. Podniky, obce i jednotliví občané se sami mohou rozhodnout, zda je pro ně finančně výhodnější vynaložit určité náklady na zamezení, popř. omezení poškozování životního prostředí nebo životní prostředí poškozovat a platit za to (poplatky, daně apod.).

Podstatou působení ekonomických nástrojů je nahrazení, popř. doplnění chybějících nebo nedostatečných hodnotových signálů, které poskytuje standardní tržní mechanismus. K absenci těchto signálů dochází i ve vyspělých ekonomikách a důsledkem této absence jsou [[Ekonomické pojmy|negativní externality]]. Internalizace požadavků životního prostředí do nákladové kalkulace a rozhodovacího procesu znečišťovatelů prostřednictvím ekonomických nástrojů přináší výhody, které spočívají v:

*minimalizaci celkových společenských nákladů nutných na dosažení stanovených environmentálních efektů (nepůsobí plošně, ale přihlížejí k různým nákladům jednotlivých subjektů na zamezení znečištění),
*podněcování subjektů k ekonomicky optimálnímu snižování znečištění (nikoli pouze ke splnění nařízených norem a limitů),
*minimalizaci nároků na státní administrativu (neboť působí v rámci hry tržních sil) a díky tomu snížení nákladů, omezení nebezpečí korupce ap.;
*vytváření dodatečného zdroje prostředků na ochranu prostředí.

Současné politiky životního prostředí vyspělých zemí disponují širokým rejstříkem ekonomických nástrojů. Nejčastější klasifikace ekonomických nástrojů je dělí na poplatky, subvence, systém zálohování a specielní tržní nástroje, jako je prodej emisních povolení a pojištění odpovědnosti za škody na životním prostředí. Tento soubor je v praxi doplňován nástroji daňové, celní a úvěrové politiky.

== Znaky ekonomických nástrojů ==
Jedná se o opatření finanční povahy, jejichž smyslem je akumulace a následná alokace a redistribuce peněžních prostředků. Výchozím cílem je ovlivnit chování ekonomických subjektů a zabezpečit prostředky k provádění opatření, pomáhajícím chránit životní prostředí. Ekonomické nástroje jsou realizovány jak v soukromé, tak ve veřejné sféře. <ref name="Vosátka Jakub">Vosátka, Jakub: Ekonomika životního prostředí ,10.4.2010, dostupné na: http://fzp.ujep.cz/~vosatka/</ref>

== Funkce ekonomických nástrojů ==
Ekonomické nástroje plní mnoho funkcí.Jedná se o funkce kompenzační, fiskální, stimulační, redistribuční a komparativní. Kompenzační funkcí ekonomických nástrojů se rozumí finanční odškodnění možného poškození životního prostředí. Fiskální funkce představuje příjmy do státního rozpočtu, které jsou pak dále použity k financování činností, které zabezpečují ochranu životního prostředí. Stimulační funkce podporuje realizaci určitého cíle. Redistribuční funkce představuje usměrnění možných dopadů na různé subjekty. Komparativní funkcí se rozumí pozorování schopnosti se vyrovnávat za různých ekonomických podmínek mezi znečišťovateli. <ref name="Dienstbier Filip">Dienstbier, Filip: Ekonomické nástroje ochrany životního prostředí - otázky právní, 11.4.2010, dostupné na: http://theses.cz/id/krhvgt/</ref>

== Klasifikace ekonomických nástrojů ==
''Podle pragmatické klasifikace, kterou ve svých materiálech používá OECD, je lze strukturovat do několika hlavních skupin:''
=== Poplatky za znečišťování životního prostředí ===
Podrobněji také [[Poplatky za znečišťování životního prostředí]]

Poplatky za znečišťování životního prostředí jsou součástí [[Ekonomické nástroje|ekonomických nástrojů]]. Tento typ nástroje vede z ekonomického hlediska k [[nákladově efektivní řešení|nákladově efektivnímu řešení]]. Jedná se o řešení, kdy je stanoveného cíle dosahováno s minimálními náklady. Subjekty, pro které je dosažení cílů politiky životního prostředí relativně levnější příspívají relativně více a naopak subjekty, pro které je dosažení těchto cílů relativně dražší, příspívají méně.<ref name="ŠAUER Petr">ŠAUER Petr: Kapitoly z environmentální ekonomie a politiky, Univerzita Karlova v Praze, 2007, ISBN: 978-80-87076-06-4</ref>
Poplatky jsou povinné platby, nejčastěji za znečišťování životního prostředí nebo za využívání přírodních zdrojů aj. Vychází z principu „znečišťovatel platí“. Způsob jejich placení musí být upraven zákonem. Příjemcem poplatků je buď do [[Státní fond životního prostředí]], do obecních rozpočtů, do rozpočtů krajů, případně do státního rozpočtu. Tento příjem se využívá účelově k nápravě škod nebo na podporu ekologických projektů. <ref name="HADRABOVÁ Alena a kolektiv">HADRABOVÁ A. a kolektiv: Ekonomika a řízení péče o životní prostředí, VŠE v Praze, 1991, ISBN: 80-7007-985-4</ref>

*'''poplatky za znečišťování ovzduší'''
V současné době jsou poplatky za znečišťování ovzduší stanoveny zákonem č. 86/2002 Sb., o ochraně ovzduší, ve znění pozdějších předpisů. Poplatky jsou placeny provozovateli stacionárních zdrojů, které se kategorizují podle velikosti na zvláště velké, velké, střední a malé podle jejich výkonu. <ref name="MOLDAN, Bedřich a kol">MOLDAN, Bedřich a kol.: Ekonomické aspekty ochrany životního prostředí, Univerzita Karlova, Vydavatelství Karolinum, Praha 1997, ISBN: 80-7184-434-9</ref> Mezi zpoplatněné látky patří především tuhé emise, SO2 (oxid siřičitý), NOx(oxidy dusíku), CO (oxid uhelnatý), CXHY (uhlovodíky). Způsob výpočtu poplatků je dán zákonem. U malých zdrojů je to roční paušál podle druhu používaného paliva. U zvláště velkých, velkých a středních zdrojů závisí výše poplatků na druhu a množství škodlivin. <ref name="CENIA">Statistická ročenka životního prostředí české republiky 2009,11.4.2010, dostupné na: http://rocenka.cenia.cz/stat_rocenka_2009/index.htm#d1</ref>

Vypouštění odpadních vod směřuje buď do vod povrchových nebo do vod podzemních

*'''poplatky za vypouštění odpadních vod do vod povrchových'''
Poplatky za vypouštění odpadních vod do vod povrchových jsou upraveny ve vodním zákoně č. 254/2001 Sb. Znečišťovatel je povinen platit poplatek jak za znečištění, tak i za objem vypouštěných odpadních vod. Poplatek se platí především při vypouštění nerozpuštěných látek, rozpuštěných anorganických solí, ropných látek, nebo pokud je zjištěna zvýšená acidita a alkalita. Správu poplatků za vypouštění odpadních vod do vod povrchových mají na starosti příslušné celní úřady na základě podkladů České inspekce životního prostředí [[http://www.cizp.cz/]]. Poplatky jsou placeny příslušnému celnímu úřadu. Příjmy směřují do Státního fondu Životního prostředí. <ref name="CENIA">tamtéž</ref>

*'''Poplatky za povolené vypouštění odpadních vod do vod podzemních'''
Poplatky za vypouštění odpadních vod do vod podzemních jsou upraveny ve vodním zákoně č. 254/2001 Sb. Poplatek se platí paušálně a představuje 3 500 Kč ročně za vypouštění odpadních vod domácnostmi. Povolení k vypouštění odpadních vod do vod podzemních vydává vodoprávní úřad, který příslušné obci poskytuje podklady. Poplatek je placen obci daného katastrálního území, kde dochází k vypouštění odpadních vod. Poplatky jsou stanoveny obcí, která postupuje podle správního řádu. Postup při vymáhání a vybírání poplatků je veden podle právních předpisů, které upravují správu daní a poplatků.<ref name="CENIA">tamtéž</ref>

*'''poplatky za ukládání odpadů na skládky'''
Poplatky za ukládání odpadů na skládky jsou upraveny zákonem č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně některých dalších zákonů. Poplatek se skládá vždy ze základní složky, která je placena za ukládání odpadu a pokud jde o odpad nebezpečný je připlácena riziková složka. Poplatek je placen původcem odpadu provozovateli skládky za umístění odpadu na skládku.
Příjemcem poplatků je obec, v jejímž katastrálním území se skládka nachází a Státní fond Životního prostředí. V případě ukládání odpadů na skládky obcí, pak tato obec neplatí základní složku poplatku. Kontrolu placení poplatků má v kompetenci příslušná obec a krajský úřad. Příslušná obec vybírá základní složku poplatku. Pokud se skládka nachází na území více obcí, je základní složka poplatku rozdělena daným obcím podle velikosti skládky na jejich území. Výše sazby základní složky poplatku je od roku 2009 stanovena na 500 Kč za 1 tunu komunálního a ostatního odpadu a 1 700 Kč za 1 tunu nebezpečného odpadu. Riziková složka poplatku směřuje do [[Státní fond životního prostředí]]. Výše sazby rizikové složky poplatku je od roku 2009 stanovena na 4 500 Kč za 1 tunu nebezpečného odpadu. Tyto poplatky jsou na rozdíl od ostatních poplatků fixně dané, vždy v rozmezí 2-3 let a jejich výše stále roste.<ref name="CENIA">tamtéž</ref>

*'''poplatky za spalování odpadů'''
*'''poplatky za hluk'''

=== Poplatky za využívání přírodních zdrojů <ref name="CENIA">tamtéž</ref> ===
Podrobněji také [[Poplatky za využívání přírodních zdrojů]]

*'''poplatky za odběry podzemní vody'''
Jedná se o úhradu částky za odebrané množství podzemní vody. Poplatek je stanoven novelou zákona č. 20/2004 Sb., o vodách. Příjemcem poplatků je z 50% [[Státní fond životního prostředí]] a z 50 % rozpočty územně příslušného kraje.

*'''poplatky za odběry vody z vodních toků'''
Platba, kterou hradí organizace, které odebírají vodu z povrchových vod jeho správci.

*'''odvody za odnětí půdy ze zemědělského půdního fondu'''
Úhrady jsou stanoveny zákonem č. 334/1992 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu, ve znění pozdějších předpisů. Souhlas s odvodem poskytuje příslušný orgán ochrany zemědělského půdního fondu. Výběr mají v kompetenci celní úřady. Výnos z odvodů směřuje z 60 % Státnímu fondu životního prostředí a z 40 % rozpočtům obcí příslušného katastru. Vytěžené prostředky musí být využity na zlepšení životního prostředí obce a na chránění krajiny a přírody.

*'''poplatky za odnětí pozemků určených k plnění funkcí lesa'''
Tyto poplatky jsou stanoveny v zákoně č. 289/1995 Sb., o lesích, ve znění pozdějších předpisů. Výše poplatku je určena orgánem státní ochrany lesů a výběr mají v kompetenci celní úřady. Příjemcem poplatků je z 60% [[Státní fond životního prostředí]] a z 40 % rozpočty obcí příslušného katastru. Vytěžené prostředky musí být využity na zlepšení životního prostředí obce a na zachování lesa.

*'''úhrady z dobývacího prostoru a z vydobytých vyhrazených nerostů'''
[[Dobývací prostor]] je zhodnocen pomocí výsledků průzkumu daného naleziště, a sice na základě rozsahu, tvaru a mocnosti hlavního naleziště. [[Nerosty]] jsou zaznamenány v zákoně č. 44/1988 Sb., o ochraně a využití nerostného bohatství, ve znění pozdějších předpisů. Sazba úhrady se pohybuje v rozmezí 100-1000 Kč za 1 hektar (bere se v potaz úroveň ochrany životního prostředí, povaha činnosti a dopadu na životního prostředí)

*'''poplatky za kácení dřevin'''
Ochrana dřeviny před jejich poškozením je upravena zákonem č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny. Nemusí se žádat o povolení, pokud dřeviny nedosahují stanovených rozměrů, tedy pokud dřeviny dosahuje výšky do 80 cm a 130 cm nad zemí nebo se jedná o souvislý keřový porost do 40 m2.

===Uživatelské poplatky===

*'''poplatky za spotřebu látek poškozujících ozonovou vrstvu'''
Jedná se o poplatek za výrobu a dovoz regulovaných látek, který napomáhá chránit ozonovou vrstvu Země. Poplatky jsou vybírány za látky, které poškozují ozonovou vrstvu a produkty, které je zahrnují. <ref name="Vosátka Jakub">Vosátka, Jakub: Ekonomika životního prostředí ,10.4.2010, dostupné na: http://fzp.ujep.cz/~vosatka/</ref>

*'''poplatky za užívání vybraných umělých hnojiv a pesticidů'''
*'''poplatky za používání tašek z umělých hmot, apod.'''

===Daně===

Na základě daňové statistiky OECD jsou za ekologické daně v České republice považovány veškeré poplatky k ochraně ŽP. Mezi tyto daně patří [[dálniční známka]], mýtné, [[silniční daň]], spotřební daň, [[daň z minerálních olejů]]. V roce 2007 vznikají v rámci [[Ekologická daňová reforma]] tři nové daně, které pouze rozšířily spotřební daň z minerálních olejů, a sice [[daň ze zemního plynu]], [[daň z pevných paliv]] a [[daň z elektřiny]]. <ref name="MZP">MZP: Daně ,10.4.2010, dostupné na: http://mzp.cz/cz/dane/</ref>

*'''daně k ochraně životního prostředí'''
*'''komunální (místní) daně'''

===Sankční platby===

Sankční platby jsou použity, pokud někdo nedodržuje zákony na ochranu životního prostředí. Sankční platby se uvalují ve formě pokuty a nedají se odpočítat z daňového základu. Veškeré postihy a sankce v případě nedodržení určitých pravidel jsou určeny v zákonech týkajících se ochrany životního prostředí. <ref name="Vosátka Jakub">Vosátka, Jakub: Ekonomika životního prostředí ,10.4.2010, dostupné na: http://fzp.ujep.cz/~vosatka/</ref>

*'''pokuty'''
*'''přirážky'''

===Daňové úlevy===

Za [[daňové zvýhodnění]] se považuje snížená sazba u daně z přidané hodnoty na určité výrobky ekologického charakteru. Můžeme mluvit o úlevě od daně z příjmu u organizací, které se zabývají provozem [[vodních a větrných elektráren]], [[tepelných čerpadel]], [[solárních zařízení]], výrobou bioplynu,[[ elektřiny]], tepla, či [[biomasy]]. O daňovém zvýhodnění se mluví ve smyslu snížené sazby spotřební daně u pohonných hmot, jako je [[bionafta]], či [[bioplyn]]. <ref name="Vosátka Jakub">Vosátka, Jakub: Ekonomika životního prostředí ,10.4.2010, dostupné na: http://fzp.ujep.cz/~vosatka/</ref>
Vláda přijala (koncem roku 2009) návrh [[MŽP|Ministerstva životního prostředí]], aby se zvedl podíl biopaliv v benzinu i naftě. Jeho podíl v benzinu by se měl v dubnu 2010 zvednout z nynějších 3,5 % na 4,5 %. V naftě se jeho podíl zvýší ze 4,5 na 6,3%. Biopalivo je však skoro jednou tak dražší než pohonné hmoty z ropy.
Daňová úleva se dále týká daní z nemovitosti, týkající se některých ekologických aktivit a daně dědické a darovací, pokud je předmět daně propojen s ochranou životního prostředí. <ref name="IDNES">Spotřební daň u pohonných hmot, 11.4.2010, dostupné na: http://ekonomika.idnes.cz/rok-2010-benzin-podrazi-dvakrat-po-sobe-dsk-/ekonomika.asp?c=A091118_203456_ekonomika_mmb</ref>

*'''v rámci DPH'''
*'''v rámci spotřebních daní'''
*'''v rámci daní z příjmů'''
*'''v rámci silniční daně'''
*'''v rámci daně z nemovitostí'''
*'''v rámci daně dědické a darovací'''

===Finanční podpory===

Finanční podpora je chápána jako oblast příznivé ekonomické stimulace. Při jejím poskytování se nesmějí narušovat rovné tržní podmínky a poskytování by mělo být v souladu se směrnicemi Evropské unie.<ref name="Vosátka Jakub">Vosátka, Jakub: Ekonomika životního prostředí ,10.4.2010, dostupné na: http://fzp.ujep.cz/~vosatka/</ref>

*'''granty, dotace, dary'''

Dotace v rámci finanční podpory jsou chápány jako nástroje využívající veřejné výdaje a jsou významným prvkem Státní politiky životního prostředí ve vyspělých zemích. Jsou poskytovány především obcím a neziskovým organizacím. Dotace mají problémové alokační působení. Účel jejich poskytování je spojen s ochranou vod a ovzduší. Mezi dotace patří přímé podpory, úhrady úroků, zvýhodněné půjčky, záruky na úvěry nebo daňová zvýhodnění. Dotace bývají poskytovány buď ze státních fondů, státního rozpočtu, nebo od Evropské unie.<ref name="JÍLKOVÁ Jiřina">JÍLKOVÁ Jiřina: Daně, dotace a obchodovatelná povolení - nástroje ochrany ovzduší a klimatu, IREAS, 2003, ISBN:80-86684-04-0</ref>

*'''ze státního rozpočtu'''
*'''z účelových fondů'''
*'''výhodné půjčky (soft loans)'''
*'''garance úvěrů'''

===Úlevy===

*'''v placení poplatků'''

*'''ostatní úlevy'''

===Depozitně refundační systémy===

Depozitně refundační systém se vztahuje na výrobky, u kterých je možnost, že se stanou nebezpečným opadem. Jedná se například o pneumatiky, motorové oleje, nebo akumulátory. Dále se vztahuje na výrobky, kde je možnost jejich opakovaného použití. Jako příkladem jsou bezesporu vratné láhve a některé umělé hmoty. Pomocí tohoto systému je spotřebitel stimulován k opětovnému vrácení zakoupených výrobků.<ref name="Vosátka Jakub">Vosátka, Jakub: Ekonomika životního prostředí ,10.4.2010, dostupné na: http://fzp.ujep.cz/~vosatka/</ref>

*'''zálohování'''

Při zakoupení zboží se platí záloha, která se při vrácení zboží vrací zpět. Lidé díky tomuto systému mají záruku, že se jim zakoupené výrobky vrátí zpět formou peněz, které do nich vložili. Zálohový systém se vztahuje na skleněné láhve, některé vybrané láhve a umělé hmoty. Spotřebitel má tedy jistotu jejich opětovného vrácení a také jejich opětovného využití.<ref name="Vosátka Jakub">Vosátka, Jakub: Ekonomika životního prostředí ,10.4.2010, dostupné na: http://fzp.ujep.cz/~vosatka/</ref>

*'''recyklační poplatky'''

===Obchodovatelná emisní povolení===

Obchodovatelná emisní povolení jsou charakteristická horizontálními vztahy mezi znečišťovateli. Jednotliví znečišťovatelé se snaží snižovat své náklady spojené s nároky na kvalitu životního prostředí dané státem. Principem zmíněných emisních povolení je stanovení přípustného množství znečištění, které je rozděleno mezi znečišťovatele určitého území. Toto rozdělení přípustného množství znečištění je vydáváno formou emisních povolení, které si znečišťovatelé mezi sebou mohou navzájem prodávat. Tvorba ceny povolenek je ponechána trhu.Jedním z přínosů je úspora nákladů.
Jednotliví znečišťovatelé volí pro ně ekonomicky optimální variantu své ekologické strategie. Předpokládá se, že obchodování musí probíhat podle stanovených pravidel. <ref name="JÍLKOVÁ Jiřina">JÍLKOVÁ Jiřina: Daně, dotace a obchodovatelná povolení - nástroje ochrany ovzduší a klimatu, IREAS, 2003, ISBN:80-86684-04-0</ref>

*[[Obchodovatelná povolení k emisím skleníkových plynů]]
*[[Začlenění letectví do systému pro obchodování s povolenkami na emise]]

==== Environmentální pojištění ====

Tento druh pojištění začíná fungovat koncem 80. let. Je uzavíráno na základě absolutní odpovědnosti znečišťovatele. Podrobné rozmezí krytí škod je určeno přímo pojišťovnami.

* povinnost mít sjednané pojištění pro případ poškození životního prostředí.

===Zelené fondy===

== Zdroje ==

<references/>

== Další použité zdroje ==

Economic Instruments for Environmental Protection, OECD, Paris 1989

*KOVÁŘ, Jaromír a ŠTĚPÁNEK, Zdeněk: Poplatky a daně nejen k ochraně životního prostředí, NUKLIN, 1993, ISBN: 80-7073-049-8
*KOUMROVÁ, Miluše; Česká společnost pro životní prostředí ekologické manažerské služby: Ekonomické nástroje v ochraně životního prostředí, sborník přednášek
*Ministerstvo životního prostředí, Cenia, ČSÚ: Statistická ročenka životního prostředí české republiky 2006, Praha 2006, ISBN: 80-7212-443-9
*Centrum univerzity Karlovy pro otázky životního prostředí,: Teoretická východiska, souvislosti, instituce, Praha 2002, ISBN: 80-238-8378-X (soubor)

== Internetové zdroje ==

*http://mzp.cz/cz/poplatky, 11.4.2010 - Poplatky
*Statistická ročenka životního prostředí české republiky 2009,11.4.2010, dostupné na: http://rocenka.cenia.cz/stat_rocenka_2009/index.htm#d1
*Zákon o odpadech,10.4.2010, dostupné na: http://business.center.cz/BUSINESS/PRAVO/ZAKONY/odpady/cast8.aspx
*Spotřební daň u pohonných hmot,11.4.2010, dostupné na: http://ekonomika.idnes.cz/rok-2010-benzin-podrazi-dvakrat-po-sobe-dsk-/ekonomika.asp?c=A091118_203456_ekonomika_mmb
*Ekologické daně,10.4.2010, dostupné na: http://www.finance.cz/dane-a-mzda/informace/reforma-2008/ekologicke-dane/
*Povolení ke kácení stromů,10.4.2010, dostupné na: http://www.ekoporadny.cz/faq/jak-a-kde-zadat-o-povoleni-ke-kaceni-stromu.htm

== Odkazy ==
=== Související stránky ===
[[Ekonomické nástroje k udržitelné dopravě]]

[[Ekologická daňová reforma]]

{{upravit}}

[[Kategorie:Ekonomické nástroje regulace podnikání]]

Ekonomické nástroje

2010-05-24T15:36:51Z

Gabriela: /* Poplatky za znečišťování životního prostředí */

{{Studenti VŠE}}

Nástroje regulace normativního charakteru, na kterých je historicky primárně založen systém přímé regulace ochrany životního prostředí zemí OECD, doplňuje využití ekonomických nástrojů ochrany životního prostředí. Ty byly zkonstruovány k dosažení ekologických cílů způsobem, který je nákladově efektivnější než přímá administrativní regulace. Jsou založeny na nepřímém ovlivňování chování subjektů, které poškozují (znečišťují, nepřiměřeně devastují) životní prostředí. Na rozdíl od normativních nástrojů tedy nepůsobí na základě přímého mocenského přinucení, ale prostřednictvím ekonomické kalkulace. Podniky, obce i jednotliví občané se sami mohou rozhodnout, zda je pro ně finančně výhodnější vynaložit určité náklady na zamezení, popř. omezení poškozování životního prostředí nebo životní prostředí poškozovat a platit za to (poplatky, daně apod.).

Podstatou působení ekonomických nástrojů je nahrazení, popř. doplnění chybějících nebo nedostatečných hodnotových signálů, které poskytuje standardní tržní mechanismus. K absenci těchto signálů dochází i ve vyspělých ekonomikách a důsledkem této absence jsou [[Ekonomické pojmy|negativní externality]]. Internalizace požadavků životního prostředí do nákladové kalkulace a rozhodovacího procesu znečišťovatelů prostřednictvím ekonomických nástrojů přináší výhody, které spočívají v:

*minimalizaci celkových společenských nákladů nutných na dosažení stanovených environmentálních efektů (nepůsobí plošně, ale přihlížejí k různým nákladům jednotlivých subjektů na zamezení znečištění),
*podněcování subjektů k ekonomicky optimálnímu snižování znečištění (nikoli pouze ke splnění nařízených norem a limitů),
*minimalizaci nároků na státní administrativu (neboť působí v rámci hry tržních sil) a díky tomu snížení nákladů, omezení nebezpečí korupce ap.;
*vytváření dodatečného zdroje prostředků na ochranu prostředí.

Současné politiky životního prostředí vyspělých zemí disponují širokým rejstříkem ekonomických nástrojů. Nejčastější klasifikace ekonomických nástrojů je dělí na poplatky, subvence, systém zálohování a specielní tržní nástroje, jako je prodej emisních povolení a pojištění odpovědnosti za škody na životním prostředí. Tento soubor je v praxi doplňován nástroji daňové, celní a úvěrové politiky.

== Znaky ekonomických nástrojů ==
Jedná se o opatření finanční povahy, jejichž smyslem je akumulace a následná alokace a redistribuce peněžních prostředků. Výchozím cílem je ovlivnit chování ekonomických subjektů a zabezpečit prostředky k provádění opatření, pomáhajícím chránit životní prostředí. Ekonomické nástroje jsou realizovány jak v soukromé, tak ve veřejné sféře. <ref name="Vosátka Jakub">Vosátka, Jakub: Ekonomika životního prostředí ,10.4.2010, dostupné na: http://fzp.ujep.cz/~vosatka/</ref>

== Funkce ekonomických nástrojů ==
Ekonomické nástroje plní mnoho funkcí, z nichž nejdůležitější jsou funkce kompenzační, fiskální, stimulační, redistribuční a komparativní. Kompenzační funkcí ekonomických nástrojů se rozumí finanční odškodnění možného poškození životního prostředí. Fiskální funkce představuje příjmy do státního rozpočtu, které jsou pak dále použity k financování činností, které zabezpečují ochranu životního prostředí. Stimulační funkce podporuje realizaci určitého cíle. Redistribuční funkce představuje usměrnění možných dopadů na různé subjekty. Komparativní funkcí se rozumí pozorování schopnosti se vyrovnávat za různých ekonomických podmínek mezi znečišťovateli. <ref name="Dienstbier Filip">Dienstbier, Filip: Ekonomické nástroje ochrany životního prostředí - otázky právní, 11.4.2010, dostupné na: http://theses.cz/id/krhvgt/</ref>

== Klasifikace ekonomických nástrojů ==
''Podle pragmatické klasifikace, kterou ve svých materiálech používá OECD, je lze strukturovat do několika hlavních skupin:''
=== Poplatky za znečišťování životního prostředí ===
Podrobněji také [[Poplatky za znečišťování životního prostředí]]

Poplatky za znečišťování životního prostředí jsou součástí [[Ekonomické nástroje|ekonomických nástrojů]]. Tento typ nástroje vede z ekonomického hlediska k [[nákladově efektivní řešení|nákladově efektivnímu řešení]]. Jedná se o řešení, kdy je stanoveného cíle dosahováno s minimálními náklady. Subjekty, pro které je dosažení cílů politiky životního prostředí relativně levnější příspívají relativně více a naopak subjekty, pro které je dosažení těchto cílů relativně dražší, příspívají méně.<ref name="ŠAUER Petr">ŠAUER Petr: Kapitoly z environmentální ekonomie a politiky, Univerzita Karlova v Praze, 2007, ISBN: 978-80-87076-06-4</ref>
Poplatky jsou povinné platby, nejčastěji za znečišťování životního prostředí nebo za využívání přírodních zdrojů aj. Vychází z principu „znečišťovatel platí“. Způsob jejich placení musí být upraven zákonem. Příjemcem poplatků je buď do [[Státní fond životního prostředí]], do obecních rozpočtů, do rozpočtů krajů, případně do státního rozpočtu. Tento příjem se využívá účelově k nápravě škod nebo na podporu ekologických projektů. <ref name="HADRABOVÁ Alena a kolektiv">HADRABOVÁ A. a kolektiv: Ekonomika a řízení péče o životní prostředí, VŠE v Praze, 1991, ISBN: 80-7007-985-4</ref>

*'''poplatky za znečišťování ovzduší'''
V současné době jsou poplatky za znečišťování ovzduší stanoveny zákonem č. 86/2002 Sb., o ochraně ovzduší, ve znění pozdějších předpisů. Poplatky jsou placeny provozovateli stacionárních zdrojů, které se kategorizují podle velikosti na zvláště velké, velké, střední a malé podle jejich výkonu. <ref name="MOLDAN, Bedřich a kol">MOLDAN, Bedřich a kol.: Ekonomické aspekty ochrany životního prostředí, Univerzita Karlova, Vydavatelství Karolinum, Praha 1997, ISBN: 80-7184-434-9</ref> Mezi zpoplatněné látky patří především tuhé emise, SO2 (oxid siřičitý), NOx(oxidy dusíku), CO (oxid uhelnatý), CXHY (uhlovodíky). Způsob výpočtu poplatků je dán zákonem. U malých zdrojů je to roční paušál podle druhu používaného paliva. U zvláště velkých, velkých a středních zdrojů závisí výše poplatků na druhu a množství škodlivin. <ref name="CENIA">Statistická ročenka životního prostředí české republiky 2009,11.4.2010, dostupné na: http://rocenka.cenia.cz/stat_rocenka_2009/index.htm#d1</ref>

Vypouštění odpadních vod směřuje buď do vod povrchových nebo do vod podzemních

*'''poplatky za vypouštění odpadních vod do vod povrchových'''
Poplatky za vypouštění odpadních vod do vod povrchových jsou upraveny ve vodním zákoně č. 254/2001 Sb. Znečišťovatel je povinen platit poplatek jak za znečištění, tak i za objem vypouštěných odpadních vod. Poplatek se platí především při vypouštění nerozpuštěných látek, rozpuštěných anorganických solí, ropných látek, nebo pokud je zjištěna zvýšená acidita a alkalita. Správu poplatků za vypouštění odpadních vod do vod povrchových mají na starosti příslušné celní úřady na základě podkladů České inspekce životního prostředí [[http://www.cizp.cz/]]. Poplatky jsou placeny příslušnému celnímu úřadu. Příjmy směřují do Státního fondu Životního prostředí. <ref name="CENIA">tamtéž</ref>

*'''Poplatky za povolené vypouštění odpadních vod do vod podzemních'''
Poplatky za vypouštění odpadních vod do vod podzemních jsou upraveny ve vodním zákoně č. 254/2001 Sb. Poplatek se platí paušálně a představuje 3 500 Kč ročně za vypouštění odpadních vod domácnostmi. Povolení k vypouštění odpadních vod do vod podzemních vydává vodoprávní úřad, který příslušné obci poskytuje podklady. Poplatek je placen obci daného katastrálního území, kde dochází k vypouštění odpadních vod. Poplatky jsou stanoveny obcí, která postupuje podle správního řádu. Postup při vymáhání a vybírání poplatků je veden podle právních předpisů, které upravují správu daní a poplatků.<ref name="CENIA">tamtéž</ref>

*'''poplatky za ukládání odpadů na skládky'''
Poplatky za ukládání odpadů na skládky jsou upraveny zákonem č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně některých dalších zákonů. Poplatek se skládá vždy ze základní složky, která je placena za ukládání odpadu a pokud jde o odpad nebezpečný je připlácena riziková složka. Poplatek je placen původcem odpadu provozovateli skládky za umístění odpadu na skládku.
Příjemcem poplatků je obec, v jejímž katastrálním území se skládka nachází a Státní fond Životního prostředí. V případě ukládání odpadů na skládky obcí, pak tato obec neplatí základní složku poplatku. Kontrolu placení poplatků má v kompetenci příslušná obec a krajský úřad. Příslušná obec vybírá základní složku poplatku. Pokud se skládka nachází na území více obcí, je základní složka poplatku rozdělena daným obcím podle velikosti skládky na jejich území. Výše sazby základní složky poplatku je od roku 2009 stanovena na 500 Kč za 1 tunu komunálního a ostatního odpadu a 1 700 Kč za 1 tunu nebezpečného odpadu. Riziková složka poplatku směřuje do [[Státní fond životního prostředí]]. Výše sazby rizikové složky poplatku je od roku 2009 stanovena na 4 500 Kč za 1 tunu nebezpečného odpadu. Tyto poplatky jsou na rozdíl od ostatních poplatků fixně dané, vždy v rozmezí 2-3 let a jejich výše stále roste.<ref name="CENIA">tamtéž</ref>

*'''poplatky za spalování odpadů'''
*'''poplatky za hluk'''

=== Poplatky za využívání přírodních zdrojů <ref name="CENIA">tamtéž</ref> ===
Podrobněji také [[Poplatky za využívání přírodních zdrojů]]

*'''poplatky za odběry podzemní vody'''
Jedná se o úhradu částky za odebrané množství podzemní vody. Poplatek je stanoven novelou zákona č. 20/2004 Sb., o vodách. Příjemcem poplatků je z 50% [[Státní fond životního prostředí]] a z 50 % rozpočty územně příslušného kraje.

*'''poplatky za odběry vody z vodních toků'''
Platba, kterou hradí organizace, které odebírají vodu z povrchových vod jeho správci.

*'''odvody za odnětí půdy ze zemědělského půdního fondu'''
Úhrady jsou stanoveny zákonem č. 334/1992 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu, ve znění pozdějších předpisů. Souhlas s odvodem poskytuje příslušný orgán ochrany zemědělského půdního fondu. Výběr mají v kompetenci celní úřady. Výnos z odvodů směřuje z 60 % Státnímu fondu životního prostředí a z 40 % rozpočtům obcí příslušného katastru. Vytěžené prostředky musí být využity na zlepšení životního prostředí obce a na chránění krajiny a přírody.

*'''poplatky za odnětí pozemků určených k plnění funkcí lesa'''
Tyto poplatky jsou stanoveny v zákoně č. 289/1995 Sb., o lesích, ve znění pozdějších předpisů. Výše poplatku je určena orgánem státní ochrany lesů a výběr mají v kompetenci celní úřady. Příjemcem poplatků je z 60% [[Státní fond životního prostředí]] a z 40 % rozpočty obcí příslušného katastru. Vytěžené prostředky musí být využity na zlepšení životního prostředí obce a na zachování lesa.

*'''úhrady z dobývacího prostoru a z vydobytých vyhrazených nerostů'''
[[Dobývací prostor]] je zhodnocen pomocí výsledků průzkumu daného naleziště, a sice na základě rozsahu, tvaru a mocnosti hlavního naleziště. [[Nerosty]] jsou zaznamenány v zákoně č. 44/1988 Sb., o ochraně a využití nerostného bohatství, ve znění pozdějších předpisů. Sazba úhrady se pohybuje v rozmezí 100-1000 Kč za 1 hektar (bere se v potaz úroveň ochrany životního prostředí, povaha činnosti a dopadu na životního prostředí)

*'''poplatky za kácení dřevin'''
Ochrana dřeviny před jejich poškozením je upravena zákonem č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny. Nemusí se žádat o povolení, pokud dřeviny nedosahují stanovených rozměrů, tedy pokud dřeviny dosahuje výšky do 80 cm a 130 cm nad zemí nebo se jedná o souvislý keřový porost do 40 m2.

===Uživatelské poplatky===

*'''poplatky za spotřebu látek poškozujících ozonovou vrstvu'''
Jedná se o poplatek za výrobu a dovoz regulovaných látek, který napomáhá chránit ozonovou vrstvu Země. Poplatky jsou vybírány za látky, které poškozují ozonovou vrstvu a produkty, které je zahrnují. <ref name="Vosátka Jakub">Vosátka, Jakub: Ekonomika životního prostředí ,10.4.2010, dostupné na: http://fzp.ujep.cz/~vosatka/</ref>

*'''poplatky za užívání vybraných umělých hnojiv a pesticidů'''
*'''poplatky za používání tašek z umělých hmot, apod.'''

===Daně===

Na základě daňové statistiky OECD jsou za ekologické daně v České republice považovány veškeré poplatky k ochraně ŽP. Mezi tyto daně patří [[dálniční známka]], mýtné, [[silniční daň]], spotřební daň, [[daň z minerálních olejů]]. V roce 2007 vznikají v rámci [[Ekologická daňová reforma]] tři nové daně, které pouze rozšířily spotřební daň z minerálních olejů, a sice [[daň ze zemního plynu]], [[daň z pevných paliv]] a [[daň z elektřiny]]. <ref name="MZP">MZP: Daně ,10.4.2010, dostupné na: http://mzp.cz/cz/dane/</ref>

*'''daně k ochraně životního prostředí'''
*'''komunální (místní) daně'''

===Sankční platby===

Sankční platby jsou použity, pokud někdo nedodržuje zákony na ochranu životního prostředí. Sankční platby se uvalují ve formě pokuty a nedají se odpočítat z daňového základu. Veškeré postihy a sankce v případě nedodržení určitých pravidel jsou určeny v zákonech týkajících se ochrany životního prostředí. <ref name="Vosátka Jakub">Vosátka, Jakub: Ekonomika životního prostředí ,10.4.2010, dostupné na: http://fzp.ujep.cz/~vosatka/</ref>

*'''pokuty'''
*'''přirážky'''

===Daňové úlevy===

Za [[daňové zvýhodnění]] se považuje snížená sazba u daně z přidané hodnoty na určité výrobky ekologického charakteru. Můžeme mluvit o úlevě od daně z příjmu u organizací, které se zabývají provozem [[vodních a větrných elektráren]], [[tepelných čerpadel]], [[solárních zařízení]], výrobou bioplynu,[[ elektřiny]], tepla, či [[biomasy]]. O daňovém zvýhodnění se mluví ve smyslu snížené sazby spotřební daně u pohonných hmot, jako je [[bionafta]], či [[bioplyn]]. <ref name="Vosátka Jakub">Vosátka, Jakub: Ekonomika životního prostředí ,10.4.2010, dostupné na: http://fzp.ujep.cz/~vosatka/</ref>
Vláda přijala (koncem roku 2009) návrh [[MŽP|Ministerstva životního prostředí]], aby se zvedl podíl biopaliv v benzinu i naftě. Jeho podíl v benzinu by se měl v dubnu 2010 zvednout z nynějších 3,5 % na 4,5 %. V naftě se jeho podíl zvýší ze 4,5 na 6,3%. Biopalivo je však skoro jednou tak dražší než pohonné hmoty z ropy.
Daňová úleva se dále týká daní z nemovitosti, týkající se některých ekologických aktivit a daně dědické a darovací, pokud je předmět daně propojen s ochranou životního prostředí. <ref name="IDNES">Spotřební daň u pohonných hmot, 11.4.2010, dostupné na: http://ekonomika.idnes.cz/rok-2010-benzin-podrazi-dvakrat-po-sobe-dsk-/ekonomika.asp?c=A091118_203456_ekonomika_mmb</ref>

*'''v rámci DPH'''
*'''v rámci spotřebních daní'''
*'''v rámci daní z příjmů'''
*'''v rámci silniční daně'''
*'''v rámci daně z nemovitostí'''
*'''v rámci daně dědické a darovací'''

===Finanční podpory===

Finanční podpora je chápána jako oblast příznivé ekonomické stimulace. Při jejím poskytování se nesmějí narušovat rovné tržní podmínky a poskytování by mělo být v souladu se směrnicemi Evropské unie.<ref name="Vosátka Jakub">Vosátka, Jakub: Ekonomika životního prostředí ,10.4.2010, dostupné na: http://fzp.ujep.cz/~vosatka/</ref>

*'''granty, dotace, dary'''

Dotace v rámci finanční podpory jsou chápány jako nástroje využívající veřejné výdaje a jsou významným prvkem Státní politiky životního prostředí ve vyspělých zemích. Jsou poskytovány především obcím a neziskovým organizacím. Dotace mají problémové alokační působení. Účel jejich poskytování je spojen s ochranou vod a ovzduší. Mezi dotace patří přímé podpory, úhrady úroků, zvýhodněné půjčky, záruky na úvěry nebo daňová zvýhodnění. Dotace bývají poskytovány buď ze státních fondů, státního rozpočtu, nebo od Evropské unie.<ref name="JÍLKOVÁ Jiřina">JÍLKOVÁ Jiřina: Daně, dotace a obchodovatelná povolení - nástroje ochrany ovzduší a klimatu, IREAS, 2003, ISBN:80-86684-04-0</ref>

*'''ze státního rozpočtu'''
*'''z účelových fondů'''
*'''výhodné půjčky (soft loans)'''
*'''garance úvěrů'''

===Úlevy===

*'''v placení poplatků'''

*'''ostatní úlevy'''

===Depozitně refundační systémy===

Depozitně refundační systém se vztahuje na výrobky, u kterých je možnost, že se stanou nebezpečným opadem. Jedná se například o pneumatiky, motorové oleje, nebo akumulátory. Dále se vztahuje na výrobky, kde je možnost jejich opakovaného použití. Jako příkladem jsou bezesporu vratné láhve a některé umělé hmoty. Pomocí tohoto systému je spotřebitel stimulován k opětovnému vrácení zakoupených výrobků.<ref name="Vosátka Jakub">Vosátka, Jakub: Ekonomika životního prostředí ,10.4.2010, dostupné na: http://fzp.ujep.cz/~vosatka/</ref>

*'''zálohování'''

Při zakoupení zboží se platí záloha, která se při vrácení zboží vrací zpět. Lidé díky tomuto systému mají záruku, že se jim zakoupené výrobky vrátí zpět formou peněz, které do nich vložili. Zálohový systém se vztahuje na skleněné láhve, některé vybrané láhve a umělé hmoty. Spotřebitel má tedy jistotu jejich opětovného vrácení a také jejich opětovného využití.<ref name="Vosátka Jakub">Vosátka, Jakub: Ekonomika životního prostředí ,10.4.2010, dostupné na: http://fzp.ujep.cz/~vosatka/</ref>

*'''recyklační poplatky'''

===Obchodovatelná emisní povolení===

Obchodovatelná emisní povolení jsou charakteristická horizontálními vztahy mezi znečišťovateli. Jednotliví znečišťovatelé se snaží snižovat své náklady spojené s nároky na kvalitu životního prostředí dané státem. Principem zmíněných emisních povolení je stanovení přípustného množství znečištění, které je rozděleno mezi znečišťovatele určitého území. Toto rozdělení přípustného množství znečištění je vydáváno formou emisních povolení, které si znečišťovatelé mezi sebou mohou navzájem prodávat. Tvorba ceny povolenek je ponechána trhu.Jedním z přínosů je úspora nákladů.
Jednotliví znečišťovatelé volí pro ně ekonomicky optimální variantu své ekologické strategie. Předpokládá se, že obchodování musí probíhat podle stanovených pravidel. <ref name="JÍLKOVÁ Jiřina">JÍLKOVÁ Jiřina: Daně, dotace a obchodovatelná povolení - nástroje ochrany ovzduší a klimatu, IREAS, 2003, ISBN:80-86684-04-0</ref>

*[[Obchodovatelná povolení k emisím skleníkových plynů]]
*[[Začlenění letectví do systému pro obchodování s povolenkami na emise]]

==== Environmentální pojištění ====

Tento druh pojištění začíná fungovat koncem 80. let. Je uzavíráno na základě absolutní odpovědnosti znečišťovatele. Podrobné rozmezí krytí škod je určeno přímo pojišťovnami.

* povinnost mít sjednané pojištění pro případ poškození životního prostředí.

===Zelené fondy===

== Zdroje ==

<references/>

== Další použité zdroje ==

Economic Instruments for Environmental Protection, OECD, Paris 1989

*KOVÁŘ, Jaromír a ŠTĚPÁNEK, Zdeněk: Poplatky a daně nejen k ochraně životního prostředí, NUKLIN, 1993, ISBN: 80-7073-049-8
*KOUMROVÁ, Miluše; Česká společnost pro životní prostředí ekologické manažerské služby: Ekonomické nástroje v ochraně životního prostředí, sborník přednášek
*Ministerstvo životního prostředí, Cenia, ČSÚ: Statistická ročenka životního prostředí české republiky 2006, Praha 2006, ISBN: 80-7212-443-9
*Centrum univerzity Karlovy pro otázky životního prostředí,: Teoretická východiska, souvislosti, instituce, Praha 2002, ISBN: 80-238-8378-X (soubor)

== Internetové zdroje ==

*http://mzp.cz/cz/poplatky, 11.4.2010 - Poplatky
*Statistická ročenka životního prostředí české republiky 2009,11.4.2010, dostupné na: http://rocenka.cenia.cz/stat_rocenka_2009/index.htm#d1
*Zákon o odpadech,10.4.2010, dostupné na: http://business.center.cz/BUSINESS/PRAVO/ZAKONY/odpady/cast8.aspx
*Spotřební daň u pohonných hmot,11.4.2010, dostupné na: http://ekonomika.idnes.cz/rok-2010-benzin-podrazi-dvakrat-po-sobe-dsk-/ekonomika.asp?c=A091118_203456_ekonomika_mmb
*Ekologické daně,10.4.2010, dostupné na: http://www.finance.cz/dane-a-mzda/informace/reforma-2008/ekologicke-dane/
*Povolení ke kácení stromů,10.4.2010, dostupné na: http://www.ekoporadny.cz/faq/jak-a-kde-zadat-o-povoleni-ke-kaceni-stromu.htm

== Odkazy ==
=== Související stránky ===
[[Ekonomické nástroje k udržitelné dopravě]]

[[Ekologická daňová reforma]]

{{upravit}}

[[Kategorie:Ekonomické nástroje regulace podnikání]]

Poplatky za znečišťování životního prostředí

2010-05-24T15:35:28Z

Gabriela: /* Poplatky za znečišťování životního prostředí */

{{Studenti VŠE}}

= Úvod =

V současné době je otázka [[Ekologie|ekologie]] velmi aktuální a důležitá. Provádí se celá řada opatření na podporu a ochranu životního prostředí, její očištění a budování šetrného a ekonomického chování lidí k přírodě. Dnes lze jmenovat několik nástrojů pro ochranu životního prostředí, které pomáhají uplatňovat šetrnější přístup k životnímu prostředí:<ref>Aktivní evropský občan [online]. 2001-2010 [cit. 2010-04-30]. Nástroje ochrany životního prostředí . Dostupné z WWW: http://www.cpkp.cz/evropskyobcan/manual/nastroje.htm</ref>

*[[Normativní nástroje]] (právní, administrativní)
*[[Ekonomické nástroje]]
*[[Dobrovolné nástroje ochrany životního prostředí|Dobrovolné]] (měkké)
*[[Informační nástroje ochrany životního prostředí|Informační]]
*[[Institucionální nástroje ochrany životního prostředí|Institucionální]]

=== Poplatky za znečišťování životního prostředí ===
Poplatky za znečišťování životního prostředí jsou součástí [[Ekonomické nástroje|ekonomických nástrojů]]. Tento typ nástroje vede z ekonomického hlediska k [[nákladově efektivní řešení|nákladově efektivnímu řešení]]. Jedná se o řešení, kdy je stanoveného cíle dosahováno s minimálními náklady. Subjekty, pro které je dosažení cílů politiky životního prostředí relativně levnější příspívají relativně více a naopak subjekty, pro které je dosažení těchto cílů relativně dražší, příspívají méně.<ref name="ŠAUER Petr">ŠAUER Petr: Kapitoly z environmentální ekonomie a politiky, Univerzita Karlova v Praze, 2007, ISBN: 978-80-87076-06-4</ref>
Poplatky jsou povinné platby, nejčastěji za [[znečišťování životního prostředí]] nebo za [[Poplatky za využívání přírodních zdrojů|využívání přírodních zdrojů]] aj. Vychází z principu „znečišťovatel platí“. Způsob jejich placení musí být upraven zákonem. Příjemcem poplatků je buď do [[Státní fond životního prostředí]], do obecních rozpočtů, do rozpočtů krajů, případně do státního rozpočtu. Tento příjem se využívá účelově k nápravě škod nebo na podporu ekologických projektů. <ref name="HADRABOVÁ Alena a kolektiv">HADRABOVÁ A. a kolektiv: Ekonomika a řízení péče o životní prostředí, VŠE v Praze, 1991, ISBN: 80-7007-985-4</ref>

Každý [[Znečišťovatel|znečišťovatel]] je povinen platit [[Poplatek|poplatky]] za znečišťování životního prostředí, které jsou úměrné množství emitovaných škodlivin. Poplatky za znečišťování životního prostředí patří mezi nejefektivnější [[Nástroje politiky životního prostředí|ekonomické nástroje státní politiky životního prostředí]] České republiky. Jsou to poplatky placené podle jednotlivých zákonů na ochranu životního prostředí a hlavně platby postihující znečišťování životního prostředí a ohrožování zdraví a život lidí, zvířat a rostlinstva v důsledku lidské činnosti. V případě překročení [[Emisní limit|emisních limitů]] platí znečišťovatel navíc ještě pokutu. Poplatky přispívá k promítnutí negativních [[Externality|externalit]] do nákladů původců. Poplatky naplňují zásadu „znečišťovatel platí“ a zároveň přispívají ke snižování množství škodlivin uvolňovaných do životního prostředí (nižší množství vypouštěných látek znamená nižší platbu).<ref>PARLAMENT. LexDATA. C.H.BECK [online]. 2002-2007 [cit. 2010-04-30]. Zákon o ochraně ovzduší před znečišťujícími látkami (zákon o ovzduší). Dostupné z WWW:http://www.lexdata.cz/lexdata/sb_free.nsf/c12571d20046a0b20000000000000000/c12571d20046a0b2c12566d40073a920?OpenDocument&amp;</ref> V České republice má používání poplatků za znečišťování životního prostředí již dlouhou tradici. Například poplatky za znečišťování ovzduší byly v České republice zavedeny již zákonem č.35/1967 sb., o opatřeních proti [[Znečištění a ochrana ovzduší|znečišťování ovzduší]].<ref>NEUŽIL, Ing. Martin . MŽP ČR [online].[cit. 2010-05-01]. Legislativa a životní prostředí. Dostupné z WWW:http://www.mzp.cz/osv/edice.nsf/AA54B8AF1F813BD7C1256FC00040D54E/$file/e-0401.htm</ref> 

Poplatky za znečišťování by měly být dostatečně vysoké, aby nutily znečišťovatele vybudovat a hlavně provozovat filtrační zařízení. Stanovení výše poplatků za znečišťování není snadná záležitost a opět by se mělo vycházet ze skutečných výrobních nákladů a dosahovaných zisků znečišťovatelů.  Znečišťovatel může snížit produkci škodlivin i jinými prostředky, např. výměnou staré výrobní technologie za novou, která znečišťuje životní prostředí jen minimálně. Stanovení správné výše poplatků je časově a finančně náročné. Ekonomická efektivnost metody poplatky za znečišťování je daleko vyšší než u metody emisní limity.

Od obecných daní se poplatky v ochraně životního prostředí liší zejména svým rozpočtovým určením, neboť výnos z těchto poplatků je používán buď na nápravu některých škod na životním prostředí (např. u úhrad podle horního zákona) nebo na podporu ekologicky příznivých projektů, a to zejména formou dotací a půjček ze [[Státní fond životního prostředí|Státního fondu životního prostředí]]. Druhy poplatků za znečišťování životního prostředí mohou být následující:<ref>MŽP ČR [online]. 2008 [cit. 2010-05-01]. Poplatky. Dostupné z WWW:http://www.mzp.cz/cz/poplatky</ref>

*V oblasti ochrany [[Ovzduší|ovzduší]] jsou zavedeny poplatky za znečišťování ovzduší, které platí provozovatelé zdrojů znečišťování.
*Pro ochranu ozonové vrstvy země byl zaveden poplatek za výrobu a dovoz regulovaných látek, které poškozují ozonovou vrstvu a výrobků, které je obsahují.
*K ochraně vod slouží platba za odebrané množství podzemní vody, poplatek za vypouštění odpadních vod do vod povrchových, poplatek za povolené vypouštění odpadních vod do vod podzemních a platba k úhradě správy vodních toků a správy povodí.
*V oblasti [[Odpady|odpadů]] jsou zavedeny poplatky za uložení odpadů na skládky, poplatek za komunální odpad, poplatek za provoz systému shromažďování, sběru, přepravy, třídění, využívání a odstraňování komunálních odpadů, poplatek na podporu sběru, zpracování, využití a odstranění vybraných autovraků a registrační a evidenční poplatek podle zákona o obalech.

Každý znečišťovatel musí mít počet jednotek znečištění, který odpovídá množství emitovaných škodlivin. Orgány státní správy vydají pro každou oblast státu pouze omezený počet jednotek znečištění v závislosti na současné úrovni znečištění životního prostředí, a tím i jeho schopnosti rozptylovat a pohlcovat škodliviny. Jednotliví znečišťovatelé si pak kupují povolené jednotky znečištění. Vzniká trh s povolenými jednotkami znečištění. Jejich počáteční cena je určena obdobně jako u poplatků za znečišťování orgány státní správy (první přiblížení ke skutečné ceně). Aktuální cena jednotek znečištění se řídí zákonem nabídky a poptávky. Např. výrobci, kteří používají moderní bezodpadové technologie, si nakoupí určité množství jednotek znečištění. Pro vlastní potřebu pak použijí pouze část a zbylou část prodají za vyšší cenu výrobcům, kteří používají zastaralé výrobní technologie produkující velké množství odpadů. Výše popsaný model zajišťuje vysokou efektivnost vložených prostředků, neboť výrazně snižuje náklady na chod orgánů státní správy, neboť trh si sám určí správnou cenu jednotky znečištění.<ref>NEUŽIL, Ing. Martin . Legislativa a životní prostředí [online]. [cit. 2010-05-01]. MŽP ČR. Dostupné z WWW: &lt;http://www.mzp.cz/osv/edice.nsf/AA54B8AF1F813BD7C1256FC00040D54E/$file/e-0401.htm&gt;</ref>

= Ovzduší =

=== Poplatky za znečišťování ovzduší ===

O výši poplatku [[Provozovatel|provozovatelů]] zvláště velkých a velkých [[Stacionární zdroj|stacionárních zdrojů]] podle tohoto zákonu č.86/2002 Sb, § 19 rozhoduje krajský úřad a poplatek vybírá a vymáhá [[Celní úřad]] příslušný podle místa stacionárního zdroje a v případě Prahy celní úřad příslušný podle sídla orgánu ochrany ovzduší na území hlavního města Prahy. Údaje na vyžádání poskytuje orgán kraje ministerstvu. Poplatky jsou příjmem Státního fondu životního prostředí České republiky. Krajský úřad vede evidenci zvláště velkých a velkých stacionárních zdrojů a evidenci vyměřených poplatků za znečišťování ovzduší. O výši poplatku provozovatelů středních stacionárních zdrojů rozhodují obecní úřady obcí s rozšířenou působností. Poplatky vybírá a vymáhá celní úřad příslušný podle místa stacionárního zdroje a v případě Prahy celní úřad příslušný podle sídla orgánu ochrany ovzduší na území hlavního města Prahy. Tyto poplatky jsou příjmem Státního fondu životního prostředí České republiky. Obecní úřad obce s rozšířenou působností vede evidenci středních stacionárních zdrojů a evidenci vyměřených poplatků za znečišťování ovzduší. O výši poplatku provozovatelů malých stacionárních zdrojů rozhoduje a poplatek vybírá a vymáhá obecní úřad podle zvláštního právního předpisu. Obecní úřad vede evidenci zpoplatněných malých stacionárních zdrojů a evidenci o vyměřených poplatcích za znečišťování ovzduší. Výnosy poplatků jsou příjmem obce a musí být použity k ochraně životního prostředí. Nevyměří se poplatky, jejichž výše nedosahuje 500 Kč a poplatkovým obdobím je kalendářní rok. Poplatek se platí zpravidla [[Záloha|zálohově]].<ref>Ministerstvo životního prostředí ČR. Ministerstvo životního prostředí České republiky [online]. 2008 [cit. 2010-04-30]. Platná legislativa. Dostupné z WWW: http://www.mzp.cz/__c1256e7000424ac6.nsf/Categories?OpenView&amp;Start=1&amp;Count=30&amp;Expand=4.3#4.3. Zákon č. 86/2002 Sb. o ochraně ovzduší</ref>

*Sazby poplatků za znečišťující látky produkované zvláště velkými, velkými a středními stacionárními zdroji a způsob jejich výpočtů jsou uvedeny v příloze č. 1 zákonu č.86/2002 Sb o ochraně ovzduší: 

{| cellspacing="1" cellpadding="1" border="1" align="center" style="width: 304px; height: 261px;"
|-
| Znečišťující látka 
| valign="middle" align="center" | Sazba (Kč/t) 
|-
| Tuhé znečišťující látky 
| valign="middle" align="center" | 3000 
|-
| Oxid siřičitý 
| valign="middle" align="center" | 1000 
|-
| Oxidy dusíku 
| valign="middle" align="center" | 800 
|-
| Těkavé organické látky 
| valign="middle" align="center" | 2000 
|-
| Těžké kovy a jejich sloučeniny 
| valign="middle" align="center" | 20000 
|-
| Oxid uhelnatý 
| valign="middle" align="center" | 600 
|-
| Amoniak 
| valign="middle" align="center" | 1000 
|-
| Methan 
| valign="middle" align="center" | 1000 
|-
| Polycyklické aromatické uhlovodíky 
| valign="middle" align="center" | 20000 
|}

 

*[[Spalovací zdroj]] jmenovitém tepelném výkonu do 50 kW včetně není předmětem poplatku za znečišťování ovzduší. Při tepelném výkonu nad 50 kW provozovatel už je povinen hradit poplatky podle těchto sazeb: 

{| width="411" cellspacing="1" cellpadding="1" border="1" align="center"
|-
| Palivo 
| colspan="2" | Rozmezí sazeb (Kč/rok)
|-
| Jmenovitý tepelný výkon 
| valign="middle" align="center" | 50 -100 kW 
| valign="middle" align="center" | 100 -200 kW 
|-
| Topné oleje s obsahem síry do 0,2% 
| valign="middle" align="center" | 1 000 - 1 500 
| valign="middle" align="center" | 1 500 - 2 000 
|-
| Topné oleje s obsahem síry do 1% 
| valign="middle" align="center" | 1 500 - 2 500 
| valign="middle" align="center" | 2 500 - 3 000 
|-
| Jiná kapalná paliva a látky 
| valign="middle" align="center" | 6 000 - 8 000 
| valign="middle" align="center" | 8 000 – 12 000 
|-
| Černé uhlí 
| valign="middle" align="center" | 1 500 - 2 000 
| valign="middle" align="center" | 2 000 - 3 000 
|-
| Hnědé uhlí, palivo z hnědého uhlí 
| valign="middle" align="center" | 2 500 - 4 000 
| valign="middle" align="center" | 4 000 - 5 000 
|-
| Hnědé uhlí energetické, lignit 
| valign="middle" align="center" | 4 000 - 6 000 
| valign="middle" align="center" | 6 000 - 10 000 
|-
| Uhelné kaly, proplástky 
| valign="middle" align="center" | 10 000-20 000 
| valign="middle" align="center" | 20 000 - 40 000 
|}

 

= Voda =

=== Poplatky za odebrané množství podzemní vody ===

[[Odběratel]] je za podmínek stanovených zákonem č.254/2001 Sb, podle § 88 povinen platit za skutečné množství odebrané podzemní vody podle účelu odběru vody. Poplatek za odebrané množství podzemní vody platí ten, kdo má povolení k odběru podzemní vody. [[Plátce]] je povinen platit za skutečné množství odebrané podzemní vody podle účelu odběru vody. Poplatek se platí za kalendářní rok a jeho sazby v Kč/m³ jsou uvedeny v příloze č. 2. tomuto zákonu o vodách. Poplatek se neplatí za: 

*skutečný odběr podzemní vody z jednoho vodního zdroje menší nebo rovný 6000m³ za kalendářní rok,
*menší nebo rovný 500m³ v každém měsíci kalendářního roku,
*odběry povolené k účelu získání tepelné energie,
*odběry vody ke snížení znečištění podzemních vod,
*odběry vody ke snižování jejich hladiny,
*odběry vody sloužící hydraulické ochraně podzemních vod před znečištěním.

Vybírání a vymáhání poplatku vykonávají celní úřady místně příslušné podle sídla nebo bydliště jednotlivých odběratelů na základě výměrů vydaných Českou inspekcí životního prostředí; přitom postupují podle právního předpisu upravujícího správu daní a poplatků, pokud tento zákon nestanoví jinak. Pro stanovení výše záloh poplatku pro následující kalendářní rok je odběratel povinen zpracovat [[Poplatkové hlášení|poplatkové hlášení]], ve kterém sdělí svoje identifikační údaje podle právního předpisu upravujícího správu daní a poplatků a uvede skutečnosti rozhodné k výpočtu zálohy. V poplatkovém hlášení vypočte odběratel výši záloh poplatku pro následující kalendářní rok a předloží jej [[Česká inspekce žitovního prostředí|České inspekci životního prostředí]] do 15. října běžného roku. Vzor poplatkového hlášení stanoví [[Ministerstvo životního prostředí]] ve spolupráci s Ministerstvem zemědělství vyhláškou. Roční výši zálohy poplatku v poplatkovém hlášení vypočte odběratel vynásobením příslušné sazby poplatku povoleným ročním odběrem podzemní vody v m³. Odběratel je povinen do 15. února předložit České inspekci životního prostředí [[Poplatkové přiznání|poplatkové přiznání]] za uplynulý kalendářní rok, ve kterém uvede skutečnosti rozhodné k výpočtu vyrovnání poplatku. V poplatkovém přiznání vypočte odběratel roční výši poplatku za uplynulý kalendářní rok, porovná ji se zaplacenými zálohami, navrhne vyrovnání a předloží poplatkové přiznání České inspekci životního prostředí. Vzor poplatkového přiznání stanoví Ministerstvo životního prostředí ve spolupráci s Ministerstvem zemědělství vyhláškou. Roční výši poplatku v poplatkovém přiznání vypočte odběratel vynásobením příslušné sazby poplatku skutečně odebraným objemem podzemní vody za uplynulý kalendářní rok v m³. Část poplatků za odběr podzemní vody ve výši 50% je příjmem rozpočtu kraje, na jehož území se odběr podzemní vody uskutečňuje, zbytek je příjmem Státního fondu životního prostředí. Poplatky, které jsou příjmem rozpočtu kraje, mohou být použity jen na podporu výstavby a obnovy vodohospodářské infrastruktury, a to zejména pro obec, na jejímž území se odběr podzemní vody uskutečňuje, a na zřízení a doplňování zvláštního účtu podle § 42 odst. 4.<ref>Ministerstvo životního prostředí ČR. Ministerstvo životního prostředí České republiky [online]. 2008 [cit. 2010-04-30]. Platná legislativa. Dostupné z WWW: http://www.mzp.cz/__c1256e7000424ac6.nsf/Categories?OpenView&amp;Start=1&amp;Count=30&amp;Expand=2.3#2.3. Zákon č. 254/2001 Sb. o vodách</ref>

=== Poplatky za vypouštění odpadních vod do vod povrchových ===

Znečišťovatel je za podmínek stanovených v tomto zákoně č.254/2001 Sb, podle § 89 povinen platit poplatek za znečištění vypouštěných odpadních vod a poplatek z objemu vypouštěných odpadních vod. Poplatky se platí za jednotlivé zdroje znečišťování. Povinnost platit poplatky se nevztahuje na vypouštění: 

*minerálních vod osvědčených podle zvláštního zákona jako přírodní léčivý zdroj, pokud nebyly použity při lázeňské péči,
*přírodních minerálních vod, pokud nebyly použity při výrobě balených minerálních vod,
*vod ze [[Sanační vrty|sanačních vrtů]],
*odpadních vod z průtočného chlazení parních turbín.

Dojde-li v důsledku povodně nebo jiné přírodní katastrofy k omezení nebo přerušení provozu čistírny odpadních vod, platí znečišťovatel za období nezbytně nutné k obnovení jejího provozu poplatky ve výši odpovídající poměrné části poplatků stanovených poplatkovým výměrem za předchozí kalendářní rok. Oznámí České inspekci životního prostředí, která tyto skutečnosti prověří a zohlední v poplatkovém výměru za toto období. Poplatek za znečištění vypouštěných odpadních vod je znečišťovatel povinen platit, jestliže jím vypouštěné odpadní vody překročí v příslušném ukazateli znečištění zároveň hmotnostní a [[Koncentrační limit|koncentrační limit]] zpoplatnění a jsou uvedeny v příloze č. 2 zákonu č.254/2001 Sb o vodách: 

{| cellspacing="1" cellpadding="1" border="1" align="center" style="width: 319px; height: 83px;"
|-
| valign="top" align="left" | Účel užití odebrané podzemní vody 
| valign="middle" align="center" | Sazba v Kč/m³ 
|-
| valign="top" align="left" | Pro zásobování pitnou vodou 
| valign="middle" align="center" | 2 
|-
| valign="top" align="left" | Pro ostatní úžití 
| valign="middle" align="center" | 3 
|}

Znečišťovatel povinen platit, jestliže objem jím vypouštěných odpadních vod překročí za kalendářní rok 100 000 m³. Poplatek z objemu vypouštěných odpadních vod se vypočte vynásobením objemu vypouštěných odpadních vod za kalendářní rok sazbou 0,1 Kč za 1 m³. Znečišťovatel je povinen do 15. února předložit České inspekci životního prostředí poplatkové přiznání za uplynulý kalendářní rok. V tomto přiznání znečišťovatel uvede skutečné údaje o množství ukazatelů znečištění podléhajících zpoplatnění, jejich koncentraci ve vypouštěných odpadních vodách a o objemu vypouštěných odpadních vod pro jednotlivé zdroje znečišťování a jejich výpustě. Česká inspekce životního prostředí stanoví výši poplatků za uplynulý kalendářní rok poplatkovým výměrem, který doručí znečišťovateli, příslušnému celnímu úřadu a Státnímu fondu životního prostředí České republiky do 30. dubna běžného roku.<ref>Ministerstvo životního prostředí ČR. Ministerstvo životního prostředí České republiky [online]. 2008 [cit. 2010-04-30]. Platná legislativa. Dostupné z WWW: http://www.mzp.cz/__c1256e7000424ac6.nsf/Categories?OpenView&amp;Start=1&amp;Count=30&amp;Expand=2.3#2.3. Zákon č. 254/2001 Sb. o vodách</ref>

= Odpady =

=== Poplatky za uložení odpadů ===

Podle zákona č.185/2001 §45 platí, že za ukládání odpadů na skládky je [[Původce|původce]] povinen platit poplatek. Dále platí, že poplatek platí i původce, který je sám provozovatelem skládky a tato skládka je na jeho vlastním pozemku. Poplatky se neplatí za ukládání odpadů jako technologického materiálu na zajištění skládky za účelem technického zabezpečení skládky v souladu se schváleným projektem a provozním řádem skládky. Technologickým materiálem není odpad, který je ukládán nad rámec projektu určujícího nezbytné množství. Ministerstvo stanoví prováděcím právním předpisem požadavky na ukládání odpadů jako technologického materiálu na zajištění skládky.

Poplatek od původce vybírá provozovatel skládky při uložení odpadů na skládku. Provozovatel skládky potvrdí původci vybrání poplatku. Provozovatel skládky odvádí vybrané poplatky příjemci poplatku vždy k poslednímu dni následujícího kalendářního měsíce a současně ho informuje o dlužných poplatcích. Pokud původce nezaplatil poplatek ve stanovené výši, uloží mu povinnost zaplatit poplatek krajský úřad, který vydal souhlas k provozování skládky, rozhodnutím na návrh příjemce poplatku. Poplatek je v rozsahu stanoveném tímto zákonem příjmem obce, na jejímž katastrálním území je skládka umístěna, a Státního fondu životního prostředí České republiky. Pokud je původcem obec a ukládá odpad na skládku, která je na jejím katastrálním území, nevybírá se od této obce základní složka poplatku. Kontrolu placení poplatků u provozovatele skládky provádí obec a krajský úřad, na jejichž katastrálním území leží skládka. Poplatky úrok z prodlení vymáhá příslušný správce daně podle katastrálního území, na kterém je skládka umístěna. Základní složka poplatku je příjmem obce, na jejímž katastrálním území skládka leží. V případě, že skládka leží na katastrálních územích několika obcí, dělí se tento příjem proporcionálně podle velikosti části skládky ležící v katastrálních územích těchto obcí. 

Poplatek za ukládání odpadů na skládky se skládá ze dvou složek. Základní složka poplatku se platí za uložení odpadu, za uložení nebezpečného odpadu se dále platí riziková složka. 

*Výše sazby základní a rizikové složky poplatku je stanovena v příloze č. 6 k zákonu č.185/2001 Sb o odpadech.
*Riziková složka poplatku je příjmem Státního fondu životního prostředí.
*Odpady azbestu se zpoplatňují ve výši sazby za ukládání ostatních odpadů.

Výše sazby základní složky poplatku podle prilohy č.6: 

{| width="412" cellspacing="1" cellpadding="1" border="1" align="center" style=""
|-
| Odpady 
| valign="middle" align="center" | 2002-2004 
| valign="middle" align="center" | 2005 - 2006 
| valign="middle" align="center" | 2007 - 2008 
| valign="middle" align="center" | 2009 - 
|-
| Komunální 
| valign="middle" align="center" | 200 
| valign="middle" align="center" | 300 
| valign="middle" align="center" | 400 
| valign="middle" align="center" | 500 
|-
| Nebezpečné 
| valign="middle" align="center" | 1100 
| valign="middle" align="center" | 1200 
| valign="middle" align="center" | 1400 
| valign="middle" align="center" | 1700 
|}

Výše sazby rizikové složky poplatku: 

{| width="415" cellspacing="1" cellpadding="1" border="1" align="center" style=""
|-
| Odpady 
| valign="middle" align="center" | 2002 - 2004 
| valign="middle" align="center" | 2005 - 2006 
| valign="middle" align="center" | 2007 - 2008 
| valign="middle" align="center" | 2009 - 
|-
| Nebezpečné 
| valign="middle" align="center" | 2000 
| valign="middle" align="center" | 2500 
| valign="middle" align="center" | 3300 
| valign="middle" align="center" | 4500 
|}

 

= Zdroje =

<references />

Poplatky za znečišťování životního prostředí

2010-05-24T15:33:53Z

Gabriela: /* Poplatky za znečišťování životního prostředí */

{{Studenti VŠE}}

= Úvod =

V současné době je otázka [[Ekologie|ekologie]] velmi aktuální a důležitá. Provádí se celá řada opatření na podporu a ochranu životního prostředí, její očištění a budování šetrného a ekonomického chování lidí k přírodě. Dnes lze jmenovat několik nástrojů pro ochranu životního prostředí, které pomáhají uplatňovat šetrnější přístup k životnímu prostředí:<ref>Aktivní evropský občan [online]. 2001-2010 [cit. 2010-04-30]. Nástroje ochrany životního prostředí . Dostupné z WWW: http://www.cpkp.cz/evropskyobcan/manual/nastroje.htm</ref>

*[[Normativní nástroje]] (právní, administrativní)
*[[Ekonomické nástroje]]
*[[Dobrovolné nástroje ochrany životního prostředí|Dobrovolné]] (měkké)
*[[Informační nástroje ochrany životního prostředí|Informační]]
*[[Institucionální nástroje ochrany životního prostředí|Institucionální]]

=== Poplatky za znečišťování životního prostředí ===
Poplatky za znečišťování životního prostředí jsou součástí [[Ekonomické nástroje|ekonomických nástrojů]]. Tento typ nástroje vede z ekonomického hlediska k [[nákladově efektivní řešení|nákladově efektivnímu řešení]]. Jedná se o řešení, kdy je stanoveného cíle dosahováno s minimálními náklady. Subjekty, pro které je dosažení cílů politiky životního prostředí relativně levnější příspívají relativně více a naopak subjekty, pro které je dosažení těchto cílů relativně dražší příspívají méně.<ref name="ŠAUER Petr">ŠAUER Petr: Kapitoly z environmentální ekonomie a politiky, Univerzita Karlova v Praze, 2007, ISBN: 978-80-87076-06-4</ref>
Poplatky jsou povinné platby, nejčastěji za [[znečišťování životního prostředí]] nebo za [[Poplatky za využívání přírodních zdrojů|využívání přírodních zdrojů]] aj. Vychází z principu „znečišťovatel platí“. Způsob jejich placení musí být upraven zákonem. Příjemcem poplatků je buď do [[Státní fond životního prostředí]], do obecních rozpočtů, do rozpočtů krajů, případně do státního rozpočtu. Tento příjem se využívá účelově k nápravě škod nebo na podporu ekologických projektů. <ref name="HADRABOVÁ Alena a kolektiv">HADRABOVÁ A. a kolektiv: Ekonomika a řízení péče o životní prostředí, VŠE v Praze, 1991, ISBN: 80-7007-985-4</ref>

Každý [[Znečišťovatel|znečišťovatel]] je povinen platit [[Poplatek|poplatky]] za znečišťování životního prostředí, které jsou úměrné množství emitovaných škodlivin. Poplatky za znečišťování životního prostředí patří mezi nejefektivnější [[Nástroje politiky životního prostředí|ekonomické nástroje státní politiky životního prostředí]] České republiky. Jsou to poplatky placené podle jednotlivých zákonů na ochranu životního prostředí a hlavně platby postihující znečišťování životního prostředí a ohrožování zdraví a život lidí, zvířat a rostlinstva v důsledku lidské činnosti. V případě překročení [[Emisní limit|emisních limitů]] platí znečišťovatel navíc ještě pokutu. Poplatky přispívá k promítnutí negativních [[Externality|externalit]] do nákladů původců. Poplatky naplňují zásadu „znečišťovatel platí“ a zároveň přispívají ke snižování množství škodlivin uvolňovaných do životního prostředí (nižší množství vypouštěných látek znamená nižší platbu).<ref>PARLAMENT. LexDATA. C.H.BECK [online]. 2002-2007 [cit. 2010-04-30]. Zákon o ochraně ovzduší před znečišťujícími látkami (zákon o ovzduší). Dostupné z WWW:http://www.lexdata.cz/lexdata/sb_free.nsf/c12571d20046a0b20000000000000000/c12571d20046a0b2c12566d40073a920?OpenDocument&amp;</ref> V České republice má používání poplatků za znečišťování životního prostředí již dlouhou tradici. Například poplatky za znečišťování ovzduší byly v České republice zavedeny již zákonem č.35/1967 sb., o opatřeních proti [[Znečištění a ochrana ovzduší|znečišťování ovzduší]].<ref>NEUŽIL, Ing. Martin . MŽP ČR [online].[cit. 2010-05-01]. Legislativa a životní prostředí. Dostupné z WWW:http://www.mzp.cz/osv/edice.nsf/AA54B8AF1F813BD7C1256FC00040D54E/$file/e-0401.htm</ref> 

Poplatky za znečišťování by měly být dostatečně vysoké, aby nutily znečišťovatele vybudovat a hlavně provozovat filtrační zařízení. Stanovení výše poplatků za znečišťování není snadná záležitost a opět by se mělo vycházet ze skutečných výrobních nákladů a dosahovaných zisků znečišťovatelů.  Znečišťovatel může snížit produkci škodlivin i jinými prostředky, např. výměnou staré výrobní technologie za novou, která znečišťuje životní prostředí jen minimálně. Stanovení správné výše poplatků je časově a finančně náročné. Ekonomická efektivnost metody poplatky za znečišťování je daleko vyšší než u metody emisní limity.

Od obecných daní se poplatky v ochraně životního prostředí liší zejména svým rozpočtovým určením, neboť výnos z těchto poplatků je používán buď na nápravu některých škod na životním prostředí (např. u úhrad podle horního zákona) nebo na podporu ekologicky příznivých projektů, a to zejména formou dotací a půjček ze [[Státní fond životního prostředí|Státního fondu životního prostředí]]. Druhy poplatků za znečišťování životního prostředí mohou být následující:<ref>MŽP ČR [online]. 2008 [cit. 2010-05-01]. Poplatky. Dostupné z WWW:http://www.mzp.cz/cz/poplatky</ref>

*V oblasti ochrany [[Ovzduší|ovzduší]] jsou zavedeny poplatky za znečišťování ovzduší, které platí provozovatelé zdrojů znečišťování.
*Pro ochranu ozonové vrstvy země byl zaveden poplatek za výrobu a dovoz regulovaných látek, které poškozují ozonovou vrstvu a výrobků, které je obsahují.
*K ochraně vod slouží platba za odebrané množství podzemní vody, poplatek za vypouštění odpadních vod do vod povrchových, poplatek za povolené vypouštění odpadních vod do vod podzemních a platba k úhradě správy vodních toků a správy povodí.
*V oblasti [[Odpady|odpadů]] jsou zavedeny poplatky za uložení odpadů na skládky, poplatek za komunální odpad, poplatek za provoz systému shromažďování, sběru, přepravy, třídění, využívání a odstraňování komunálních odpadů, poplatek na podporu sběru, zpracování, využití a odstranění vybraných autovraků a registrační a evidenční poplatek podle zákona o obalech.

Každý znečišťovatel musí mít počet jednotek znečištění, který odpovídá množství emitovaných škodlivin. Orgány státní správy vydají pro každou oblast státu pouze omezený počet jednotek znečištění v závislosti na současné úrovni znečištění životního prostředí, a tím i jeho schopnosti rozptylovat a pohlcovat škodliviny. Jednotliví znečišťovatelé si pak kupují povolené jednotky znečištění. Vzniká trh s povolenými jednotkami znečištění. Jejich počáteční cena je určena obdobně jako u poplatků za znečišťování orgány státní správy (první přiblížení ke skutečné ceně). Aktuální cena jednotek znečištění se řídí zákonem nabídky a poptávky. Např. výrobci, kteří používají moderní bezodpadové technologie, si nakoupí určité množství jednotek znečištění. Pro vlastní potřebu pak použijí pouze část a zbylou část prodají za vyšší cenu výrobcům, kteří používají zastaralé výrobní technologie produkující velké množství odpadů. Výše popsaný model zajišťuje vysokou efektivnost vložených prostředků, neboť výrazně snižuje náklady na chod orgánů státní správy, neboť trh si sám určí správnou cenu jednotky znečištění.<ref>NEUŽIL, Ing. Martin . Legislativa a životní prostředí [online]. [cit. 2010-05-01]. MŽP ČR. Dostupné z WWW: &lt;http://www.mzp.cz/osv/edice.nsf/AA54B8AF1F813BD7C1256FC00040D54E/$file/e-0401.htm&gt;</ref>

= Ovzduší =

=== Poplatky za znečišťování ovzduší ===

O výši poplatku [[Provozovatel|provozovatelů]] zvláště velkých a velkých [[Stacionární zdroj|stacionárních zdrojů]] podle tohoto zákonu č.86/2002 Sb, § 19 rozhoduje krajský úřad a poplatek vybírá a vymáhá [[Celní úřad]] příslušný podle místa stacionárního zdroje a v případě Prahy celní úřad příslušný podle sídla orgánu ochrany ovzduší na území hlavního města Prahy. Údaje na vyžádání poskytuje orgán kraje ministerstvu. Poplatky jsou příjmem Státního fondu životního prostředí České republiky. Krajský úřad vede evidenci zvláště velkých a velkých stacionárních zdrojů a evidenci vyměřených poplatků za znečišťování ovzduší. O výši poplatku provozovatelů středních stacionárních zdrojů rozhodují obecní úřady obcí s rozšířenou působností. Poplatky vybírá a vymáhá celní úřad příslušný podle místa stacionárního zdroje a v případě Prahy celní úřad příslušný podle sídla orgánu ochrany ovzduší na území hlavního města Prahy. Tyto poplatky jsou příjmem Státního fondu životního prostředí České republiky. Obecní úřad obce s rozšířenou působností vede evidenci středních stacionárních zdrojů a evidenci vyměřených poplatků za znečišťování ovzduší. O výši poplatku provozovatelů malých stacionárních zdrojů rozhoduje a poplatek vybírá a vymáhá obecní úřad podle zvláštního právního předpisu. Obecní úřad vede evidenci zpoplatněných malých stacionárních zdrojů a evidenci o vyměřených poplatcích za znečišťování ovzduší. Výnosy poplatků jsou příjmem obce a musí být použity k ochraně životního prostředí. Nevyměří se poplatky, jejichž výše nedosahuje 500 Kč a poplatkovým obdobím je kalendářní rok. Poplatek se platí zpravidla [[Záloha|zálohově]].<ref>Ministerstvo životního prostředí ČR. Ministerstvo životního prostředí České republiky [online]. 2008 [cit. 2010-04-30]. Platná legislativa. Dostupné z WWW: http://www.mzp.cz/__c1256e7000424ac6.nsf/Categories?OpenView&amp;Start=1&amp;Count=30&amp;Expand=4.3#4.3. Zákon č. 86/2002 Sb. o ochraně ovzduší</ref>

*Sazby poplatků za znečišťující látky produkované zvláště velkými, velkými a středními stacionárními zdroji a způsob jejich výpočtů jsou uvedeny v příloze č. 1 zákonu č.86/2002 Sb o ochraně ovzduší: 

{| cellspacing="1" cellpadding="1" border="1" align="center" style="width: 304px; height: 261px;"
|-
| Znečišťující látka 
| valign="middle" align="center" | Sazba (Kč/t) 
|-
| Tuhé znečišťující látky 
| valign="middle" align="center" | 3000 
|-
| Oxid siřičitý 
| valign="middle" align="center" | 1000 
|-
| Oxidy dusíku 
| valign="middle" align="center" | 800 
|-
| Těkavé organické látky 
| valign="middle" align="center" | 2000 
|-
| Těžké kovy a jejich sloučeniny 
| valign="middle" align="center" | 20000 
|-
| Oxid uhelnatý 
| valign="middle" align="center" | 600 
|-
| Amoniak 
| valign="middle" align="center" | 1000 
|-
| Methan 
| valign="middle" align="center" | 1000 
|-
| Polycyklické aromatické uhlovodíky 
| valign="middle" align="center" | 20000 
|}

 

*[[Spalovací zdroj]] jmenovitém tepelném výkonu do 50 kW včetně není předmětem poplatku za znečišťování ovzduší. Při tepelném výkonu nad 50 kW provozovatel už je povinen hradit poplatky podle těchto sazeb: 

{| width="411" cellspacing="1" cellpadding="1" border="1" align="center"
|-
| Palivo 
| colspan="2" | Rozmezí sazeb (Kč/rok)
|-
| Jmenovitý tepelný výkon 
| valign="middle" align="center" | 50 -100 kW 
| valign="middle" align="center" | 100 -200 kW 
|-
| Topné oleje s obsahem síry do 0,2% 
| valign="middle" align="center" | 1 000 - 1 500 
| valign="middle" align="center" | 1 500 - 2 000 
|-
| Topné oleje s obsahem síry do 1% 
| valign="middle" align="center" | 1 500 - 2 500 
| valign="middle" align="center" | 2 500 - 3 000 
|-
| Jiná kapalná paliva a látky 
| valign="middle" align="center" | 6 000 - 8 000 
| valign="middle" align="center" | 8 000 – 12 000 
|-
| Černé uhlí 
| valign="middle" align="center" | 1 500 - 2 000 
| valign="middle" align="center" | 2 000 - 3 000 
|-
| Hnědé uhlí, palivo z hnědého uhlí 
| valign="middle" align="center" | 2 500 - 4 000 
| valign="middle" align="center" | 4 000 - 5 000 
|-
| Hnědé uhlí energetické, lignit 
| valign="middle" align="center" | 4 000 - 6 000 
| valign="middle" align="center" | 6 000 - 10 000 
|-
| Uhelné kaly, proplástky 
| valign="middle" align="center" | 10 000-20 000 
| valign="middle" align="center" | 20 000 - 40 000 
|}

 

= Voda =

=== Poplatky za odebrané množství podzemní vody ===

[[Odběratel]] je za podmínek stanovených zákonem č.254/2001 Sb, podle § 88 povinen platit za skutečné množství odebrané podzemní vody podle účelu odběru vody. Poplatek za odebrané množství podzemní vody platí ten, kdo má povolení k odběru podzemní vody. [[Plátce]] je povinen platit za skutečné množství odebrané podzemní vody podle účelu odběru vody. Poplatek se platí za kalendářní rok a jeho sazby v Kč/m³ jsou uvedeny v příloze č. 2. tomuto zákonu o vodách. Poplatek se neplatí za: 

*skutečný odběr podzemní vody z jednoho vodního zdroje menší nebo rovný 6000m³ za kalendářní rok,
*menší nebo rovný 500m³ v každém měsíci kalendářního roku,
*odběry povolené k účelu získání tepelné energie,
*odběry vody ke snížení znečištění podzemních vod,
*odběry vody ke snižování jejich hladiny,
*odběry vody sloužící hydraulické ochraně podzemních vod před znečištěním.

Vybírání a vymáhání poplatku vykonávají celní úřady místně příslušné podle sídla nebo bydliště jednotlivých odběratelů na základě výměrů vydaných Českou inspekcí životního prostředí; přitom postupují podle právního předpisu upravujícího správu daní a poplatků, pokud tento zákon nestanoví jinak. Pro stanovení výše záloh poplatku pro následující kalendářní rok je odběratel povinen zpracovat [[Poplatkové hlášení|poplatkové hlášení]], ve kterém sdělí svoje identifikační údaje podle právního předpisu upravujícího správu daní a poplatků a uvede skutečnosti rozhodné k výpočtu zálohy. V poplatkovém hlášení vypočte odběratel výši záloh poplatku pro následující kalendářní rok a předloží jej [[Česká inspekce žitovního prostředí|České inspekci životního prostředí]] do 15. října běžného roku. Vzor poplatkového hlášení stanoví [[Ministerstvo životního prostředí]] ve spolupráci s Ministerstvem zemědělství vyhláškou. Roční výši zálohy poplatku v poplatkovém hlášení vypočte odběratel vynásobením příslušné sazby poplatku povoleným ročním odběrem podzemní vody v m³. Odběratel je povinen do 15. února předložit České inspekci životního prostředí [[Poplatkové přiznání|poplatkové přiznání]] za uplynulý kalendářní rok, ve kterém uvede skutečnosti rozhodné k výpočtu vyrovnání poplatku. V poplatkovém přiznání vypočte odběratel roční výši poplatku za uplynulý kalendářní rok, porovná ji se zaplacenými zálohami, navrhne vyrovnání a předloží poplatkové přiznání České inspekci životního prostředí. Vzor poplatkového přiznání stanoví Ministerstvo životního prostředí ve spolupráci s Ministerstvem zemědělství vyhláškou. Roční výši poplatku v poplatkovém přiznání vypočte odběratel vynásobením příslušné sazby poplatku skutečně odebraným objemem podzemní vody za uplynulý kalendářní rok v m³. Část poplatků za odběr podzemní vody ve výši 50% je příjmem rozpočtu kraje, na jehož území se odběr podzemní vody uskutečňuje, zbytek je příjmem Státního fondu životního prostředí. Poplatky, které jsou příjmem rozpočtu kraje, mohou být použity jen na podporu výstavby a obnovy vodohospodářské infrastruktury, a to zejména pro obec, na jejímž území se odběr podzemní vody uskutečňuje, a na zřízení a doplňování zvláštního účtu podle § 42 odst. 4.<ref>Ministerstvo životního prostředí ČR. Ministerstvo životního prostředí České republiky [online]. 2008 [cit. 2010-04-30]. Platná legislativa. Dostupné z WWW: http://www.mzp.cz/__c1256e7000424ac6.nsf/Categories?OpenView&amp;Start=1&amp;Count=30&amp;Expand=2.3#2.3. Zákon č. 254/2001 Sb. o vodách</ref>

=== Poplatky za vypouštění odpadních vod do vod povrchových ===

Znečišťovatel je za podmínek stanovených v tomto zákoně č.254/2001 Sb, podle § 89 povinen platit poplatek za znečištění vypouštěných odpadních vod a poplatek z objemu vypouštěných odpadních vod. Poplatky se platí za jednotlivé zdroje znečišťování. Povinnost platit poplatky se nevztahuje na vypouštění: 

*minerálních vod osvědčených podle zvláštního zákona jako přírodní léčivý zdroj, pokud nebyly použity při lázeňské péči,
*přírodních minerálních vod, pokud nebyly použity při výrobě balených minerálních vod,
*vod ze [[Sanační vrty|sanačních vrtů]],
*odpadních vod z průtočného chlazení parních turbín.

Dojde-li v důsledku povodně nebo jiné přírodní katastrofy k omezení nebo přerušení provozu čistírny odpadních vod, platí znečišťovatel za období nezbytně nutné k obnovení jejího provozu poplatky ve výši odpovídající poměrné části poplatků stanovených poplatkovým výměrem za předchozí kalendářní rok. Oznámí České inspekci životního prostředí, která tyto skutečnosti prověří a zohlední v poplatkovém výměru za toto období. Poplatek za znečištění vypouštěných odpadních vod je znečišťovatel povinen platit, jestliže jím vypouštěné odpadní vody překročí v příslušném ukazateli znečištění zároveň hmotnostní a [[Koncentrační limit|koncentrační limit]] zpoplatnění a jsou uvedeny v příloze č. 2 zákonu č.254/2001 Sb o vodách: 

{| cellspacing="1" cellpadding="1" border="1" align="center" style="width: 319px; height: 83px;"
|-
| valign="top" align="left" | Účel užití odebrané podzemní vody 
| valign="middle" align="center" | Sazba v Kč/m³ 
|-
| valign="top" align="left" | Pro zásobování pitnou vodou 
| valign="middle" align="center" | 2 
|-
| valign="top" align="left" | Pro ostatní úžití 
| valign="middle" align="center" | 3 
|}

Znečišťovatel povinen platit, jestliže objem jím vypouštěných odpadních vod překročí za kalendářní rok 100 000 m³. Poplatek z objemu vypouštěných odpadních vod se vypočte vynásobením objemu vypouštěných odpadních vod za kalendářní rok sazbou 0,1 Kč za 1 m³. Znečišťovatel je povinen do 15. února předložit České inspekci životního prostředí poplatkové přiznání za uplynulý kalendářní rok. V tomto přiznání znečišťovatel uvede skutečné údaje o množství ukazatelů znečištění podléhajících zpoplatnění, jejich koncentraci ve vypouštěných odpadních vodách a o objemu vypouštěných odpadních vod pro jednotlivé zdroje znečišťování a jejich výpustě. Česká inspekce životního prostředí stanoví výši poplatků za uplynulý kalendářní rok poplatkovým výměrem, který doručí znečišťovateli, příslušnému celnímu úřadu a Státnímu fondu životního prostředí České republiky do 30. dubna běžného roku.<ref>Ministerstvo životního prostředí ČR. Ministerstvo životního prostředí České republiky [online]. 2008 [cit. 2010-04-30]. Platná legislativa. Dostupné z WWW: http://www.mzp.cz/__c1256e7000424ac6.nsf/Categories?OpenView&amp;Start=1&amp;Count=30&amp;Expand=2.3#2.3. Zákon č. 254/2001 Sb. o vodách</ref>

= Odpady =

=== Poplatky za uložení odpadů ===

Podle zákona č.185/2001 §45 platí, že za ukládání odpadů na skládky je [[Původce|původce]] povinen platit poplatek. Dále platí, že poplatek platí i původce, který je sám provozovatelem skládky a tato skládka je na jeho vlastním pozemku. Poplatky se neplatí za ukládání odpadů jako technologického materiálu na zajištění skládky za účelem technického zabezpečení skládky v souladu se schváleným projektem a provozním řádem skládky. Technologickým materiálem není odpad, který je ukládán nad rámec projektu určujícího nezbytné množství. Ministerstvo stanoví prováděcím právním předpisem požadavky na ukládání odpadů jako technologického materiálu na zajištění skládky.

Poplatek od původce vybírá provozovatel skládky při uložení odpadů na skládku. Provozovatel skládky potvrdí původci vybrání poplatku. Provozovatel skládky odvádí vybrané poplatky příjemci poplatku vždy k poslednímu dni následujícího kalendářního měsíce a současně ho informuje o dlužných poplatcích. Pokud původce nezaplatil poplatek ve stanovené výši, uloží mu povinnost zaplatit poplatek krajský úřad, který vydal souhlas k provozování skládky, rozhodnutím na návrh příjemce poplatku. Poplatek je v rozsahu stanoveném tímto zákonem příjmem obce, na jejímž katastrálním území je skládka umístěna, a Státního fondu životního prostředí České republiky. Pokud je původcem obec a ukládá odpad na skládku, která je na jejím katastrálním území, nevybírá se od této obce základní složka poplatku. Kontrolu placení poplatků u provozovatele skládky provádí obec a krajský úřad, na jejichž katastrálním území leží skládka. Poplatky úrok z prodlení vymáhá příslušný správce daně podle katastrálního území, na kterém je skládka umístěna. Základní složka poplatku je příjmem obce, na jejímž katastrálním území skládka leží. V případě, že skládka leží na katastrálních územích několika obcí, dělí se tento příjem proporcionálně podle velikosti části skládky ležící v katastrálních územích těchto obcí. 

Poplatek za ukládání odpadů na skládky se skládá ze dvou složek. Základní složka poplatku se platí za uložení odpadu, za uložení nebezpečného odpadu se dále platí riziková složka. 

*Výše sazby základní a rizikové složky poplatku je stanovena v příloze č. 6 k zákonu č.185/2001 Sb o odpadech.
*Riziková složka poplatku je příjmem Státního fondu životního prostředí.
*Odpady azbestu se zpoplatňují ve výši sazby za ukládání ostatních odpadů.

Výše sazby základní složky poplatku podle prilohy č.6: 

{| width="412" cellspacing="1" cellpadding="1" border="1" align="center" style=""
|-
| Odpady 
| valign="middle" align="center" | 2002-2004 
| valign="middle" align="center" | 2005 - 2006 
| valign="middle" align="center" | 2007 - 2008 
| valign="middle" align="center" | 2009 - 
|-
| Komunální 
| valign="middle" align="center" | 200 
| valign="middle" align="center" | 300 
| valign="middle" align="center" | 400 
| valign="middle" align="center" | 500 
|-
| Nebezpečné 
| valign="middle" align="center" | 1100 
| valign="middle" align="center" | 1200 
| valign="middle" align="center" | 1400 
| valign="middle" align="center" | 1700 
|}

Výše sazby rizikové složky poplatku: 

{| width="415" cellspacing="1" cellpadding="1" border="1" align="center" style=""
|-
| Odpady 
| valign="middle" align="center" | 2002 - 2004 
| valign="middle" align="center" | 2005 - 2006 
| valign="middle" align="center" | 2007 - 2008 
| valign="middle" align="center" | 2009 - 
|-
| Nebezpečné 
| valign="middle" align="center" | 2000 
| valign="middle" align="center" | 2500 
| valign="middle" align="center" | 3300 
| valign="middle" align="center" | 4500 
|}

 

= Zdroje =

<references />

Poplatky za znečišťování životního prostředí

2010-05-24T15:30:19Z

Gabriela: /* Úvod */

{{Studenti VŠE}}

= Úvod =

V současné době je otázka [[Ekologie|ekologie]] velmi aktuální a důležitá. Provádí se celá řada opatření na podporu a ochranu životního prostředí, její očištění a budování šetrného a ekonomického chování lidí k přírodě. Dnes lze jmenovat několik nástrojů pro ochranu životního prostředí, které pomáhají uplatňovat šetrnější přístup k životnímu prostředí:<ref>Aktivní evropský občan [online]. 2001-2010 [cit. 2010-04-30]. Nástroje ochrany životního prostředí . Dostupné z WWW: http://www.cpkp.cz/evropskyobcan/manual/nastroje.htm</ref>

*[[Normativní nástroje]] (právní, administrativní)
*[[Ekonomické nástroje]]
*[[Dobrovolné nástroje ochrany životního prostředí|Dobrovolné]] (měkké)
*[[Informační nástroje ochrany životního prostředí|Informační]]
*[[Institucionální nástroje ochrany životního prostředí|Institucionální]]

=== Poplatky za znečišťování životního prostředí ===
Poplatky za znečišťování životního prostředí jsou součástí ekonomických nástrojů. Tento typ nástroje vede z ekonomického hlediska k nákladově efektivnímu řešení. Jedná se o řešení, kdy je stanoveného cíle dosahováno s minimálními náklady. Subjekty, pro které je dosažení cílů politiky životního prostředí relativně levnější příspívají relativně více a naopak subjekty, pro které je dosažení těchto cílů relativně dražší příspívají méně.<ref name="ŠAUER Petr">ŠAUER Petr: Kapitoly z environmentální ekonomie a politiky, Univerzita Karlova v Praze, 2007, ISBN: 978-80-87076-06-4</ref>
Poplatky jsou povinné platby, nejčastěji za znečišťování životního prostředí nebo za využívání přírodních zdrojů aj. Vychází z principu „znečišťovatel platí“. Způsob jejich placení musí být upraven zákonem. Příjemcem poplatků je buď do [[Státní fond životního prostředí]], do obecních rozpočtů, do rozpočtů krajů, případně do státního rozpočtu. Tento příjem se využívá účelově k nápravě škod nebo na podporu ekologických projektů. <ref name="HADRABOVÁ Alena a kolektiv">HADRABOVÁ A. a kolektiv: Ekonomika a řízení péče o životní prostředí, VŠE v Praze, 1991, ISBN: 80-7007-985-4</ref>

Každý [[Znečišťovatel|znečišťovatel]] je povinen platit [[Poplatek|poplatky]] za znečišťování životního prostředí, které jsou úměrné množství emitovaných škodlivin. Poplatky za znečišťování životního prostředí patří mezi nejefektivnější [[Nástroje politiky životního prostředí|ekonomické nástroje státní politiky životního prostředí]] České republiky. Jsou to poplatky placené podle jednotlivých zákonů na ochranu životního prostředí a hlavně platby postihující znečišťování životního prostředí a ohrožování zdraví a život lidí, zvířat a rostlinstva v důsledku lidské činnosti. V případě překročení [[Emisní limit|emisních limitů]] platí znečišťovatel navíc ještě pokutu. Poplatky přispívá k promítnutí negativních [[Externality|externalit]] do nákladů původců. Poplatky naplňují zásadu „znečišťovatel platí“ a zároveň přispívají ke snižování množství škodlivin uvolňovaných do životního prostředí (nižší množství vypouštěných látek znamená nižší platbu).<ref>PARLAMENT. LexDATA. C.H.BECK [online]. 2002-2007 [cit. 2010-04-30]. Zákon o ochraně ovzduší před znečišťujícími látkami (zákon o ovzduší). Dostupné z WWW:http://www.lexdata.cz/lexdata/sb_free.nsf/c12571d20046a0b20000000000000000/c12571d20046a0b2c12566d40073a920?OpenDocument&amp;</ref> V České republice má používání poplatků za znečišťování životního prostředí již dlouhou tradici. Například poplatky za znečišťování ovzduší byly v České republice zavedeny již zákonem č.35/1967 sb., o opatřeních proti [[Znečištění a ochrana ovzduší|znečišťování ovzduší]].<ref>NEUŽIL, Ing. Martin . MŽP ČR [online].[cit. 2010-05-01]. Legislativa a životní prostředí. Dostupné z WWW:http://www.mzp.cz/osv/edice.nsf/AA54B8AF1F813BD7C1256FC00040D54E/$file/e-0401.htm</ref> 

Poplatky za znečišťování by měly být dostatečně vysoké, aby nutily znečišťovatele vybudovat a hlavně provozovat filtrační zařízení. Stanovení výše poplatků za znečišťování není snadná záležitost a opět by se mělo vycházet ze skutečných výrobních nákladů a dosahovaných zisků znečišťovatelů.  Znečišťovatel může snížit produkci škodlivin i jinými prostředky, např. výměnou staré výrobní technologie za novou, která znečišťuje životní prostředí jen minimálně. Stanovení správné výše poplatků je časově a finančně náročné. Ekonomická efektivnost metody poplatky za znečišťování je daleko vyšší než u metody emisní limity.

Od obecných daní se poplatky v ochraně životního prostředí liší zejména svým rozpočtovým určením, neboť výnos z těchto poplatků je používán buď na nápravu některých škod na životním prostředí (např. u úhrad podle horního zákona) nebo na podporu ekologicky příznivých projektů, a to zejména formou dotací a půjček ze [[Státní fond životního prostředí|Státního fondu životního prostředí]]. Druhy poplatků za znečišťování životního prostředí mohou být následující:<ref>MŽP ČR [online]. 2008 [cit. 2010-05-01]. Poplatky. Dostupné z WWW:http://www.mzp.cz/cz/poplatky</ref>

*V oblasti ochrany [[Ovzduší|ovzduší]] jsou zavedeny poplatky za znečišťování ovzduší, které platí provozovatelé zdrojů znečišťování.
*Pro ochranu ozonové vrstvy země byl zaveden poplatek za výrobu a dovoz regulovaných látek, které poškozují ozonovou vrstvu a výrobků, které je obsahují.
*K ochraně vod slouží platba za odebrané množství podzemní vody, poplatek za vypouštění odpadních vod do vod povrchových, poplatek za povolené vypouštění odpadních vod do vod podzemních a platba k úhradě správy vodních toků a správy povodí.
*V oblasti [[Odpady|odpadů]] jsou zavedeny poplatky za uložení odpadů na skládky, poplatek za komunální odpad, poplatek za provoz systému shromažďování, sběru, přepravy, třídění, využívání a odstraňování komunálních odpadů, poplatek na podporu sběru, zpracování, využití a odstranění vybraných autovraků a registrační a evidenční poplatek podle zákona o obalech.

Každý znečišťovatel musí mít počet jednotek znečištění, který odpovídá množství emitovaných škodlivin. Orgány státní správy vydají pro každou oblast státu pouze omezený počet jednotek znečištění v závislosti na současné úrovni znečištění životního prostředí, a tím i jeho schopnosti rozptylovat a pohlcovat škodliviny. Jednotliví znečišťovatelé si pak kupují povolené jednotky znečištění. Vzniká trh s povolenými jednotkami znečištění. Jejich počáteční cena je určena obdobně jako u poplatků za znečišťování orgány státní správy (první přiblížení ke skutečné ceně). Aktuální cena jednotek znečištění se řídí zákonem nabídky a poptávky. Např. výrobci, kteří používají moderní bezodpadové technologie, si nakoupí určité množství jednotek znečištění. Pro vlastní potřebu pak použijí pouze část a zbylou část prodají za vyšší cenu výrobcům, kteří používají zastaralé výrobní technologie produkující velké množství odpadů. Výše popsaný model zajišťuje vysokou efektivnost vložených prostředků, neboť výrazně snižuje náklady na chod orgánů státní správy, neboť trh si sám určí správnou cenu jednotky znečištění.<ref>NEUŽIL, Ing. Martin . Legislativa a životní prostředí [online]. [cit. 2010-05-01]. MŽP ČR. Dostupné z WWW: &lt;http://www.mzp.cz/osv/edice.nsf/AA54B8AF1F813BD7C1256FC00040D54E/$file/e-0401.htm&gt;</ref>

= Ovzduší =

=== Poplatky za znečišťování ovzduší ===

O výši poplatku [[Provozovatel|provozovatelů]] zvláště velkých a velkých [[Stacionární zdroj|stacionárních zdrojů]] podle tohoto zákonu č.86/2002 Sb, § 19 rozhoduje krajský úřad a poplatek vybírá a vymáhá [[Celní úřad]] příslušný podle místa stacionárního zdroje a v případě Prahy celní úřad příslušný podle sídla orgánu ochrany ovzduší na území hlavního města Prahy. Údaje na vyžádání poskytuje orgán kraje ministerstvu. Poplatky jsou příjmem Státního fondu životního prostředí České republiky. Krajský úřad vede evidenci zvláště velkých a velkých stacionárních zdrojů a evidenci vyměřených poplatků za znečišťování ovzduší. O výši poplatku provozovatelů středních stacionárních zdrojů rozhodují obecní úřady obcí s rozšířenou působností. Poplatky vybírá a vymáhá celní úřad příslušný podle místa stacionárního zdroje a v případě Prahy celní úřad příslušný podle sídla orgánu ochrany ovzduší na území hlavního města Prahy. Tyto poplatky jsou příjmem Státního fondu životního prostředí České republiky. Obecní úřad obce s rozšířenou působností vede evidenci středních stacionárních zdrojů a evidenci vyměřených poplatků za znečišťování ovzduší. O výši poplatku provozovatelů malých stacionárních zdrojů rozhoduje a poplatek vybírá a vymáhá obecní úřad podle zvláštního právního předpisu. Obecní úřad vede evidenci zpoplatněných malých stacionárních zdrojů a evidenci o vyměřených poplatcích za znečišťování ovzduší. Výnosy poplatků jsou příjmem obce a musí být použity k ochraně životního prostředí. Nevyměří se poplatky, jejichž výše nedosahuje 500 Kč a poplatkovým obdobím je kalendářní rok. Poplatek se platí zpravidla [[Záloha|zálohově]].<ref>Ministerstvo životního prostředí ČR. Ministerstvo životního prostředí České republiky [online]. 2008 [cit. 2010-04-30]. Platná legislativa. Dostupné z WWW: http://www.mzp.cz/__c1256e7000424ac6.nsf/Categories?OpenView&amp;Start=1&amp;Count=30&amp;Expand=4.3#4.3. Zákon č. 86/2002 Sb. o ochraně ovzduší</ref>

*Sazby poplatků za znečišťující látky produkované zvláště velkými, velkými a středními stacionárními zdroji a způsob jejich výpočtů jsou uvedeny v příloze č. 1 zákonu č.86/2002 Sb o ochraně ovzduší: 

{| cellspacing="1" cellpadding="1" border="1" align="center" style="width: 304px; height: 261px;"
|-
| Znečišťující látka 
| valign="middle" align="center" | Sazba (Kč/t) 
|-
| Tuhé znečišťující látky 
| valign="middle" align="center" | 3000 
|-
| Oxid siřičitý 
| valign="middle" align="center" | 1000 
|-
| Oxidy dusíku 
| valign="middle" align="center" | 800 
|-
| Těkavé organické látky 
| valign="middle" align="center" | 2000 
|-
| Těžké kovy a jejich sloučeniny 
| valign="middle" align="center" | 20000 
|-
| Oxid uhelnatý 
| valign="middle" align="center" | 600 
|-
| Amoniak 
| valign="middle" align="center" | 1000 
|-
| Methan 
| valign="middle" align="center" | 1000 
|-
| Polycyklické aromatické uhlovodíky 
| valign="middle" align="center" | 20000 
|}

 

*[[Spalovací zdroj]] jmenovitém tepelném výkonu do 50 kW včetně není předmětem poplatku za znečišťování ovzduší. Při tepelném výkonu nad 50 kW provozovatel už je povinen hradit poplatky podle těchto sazeb: 

{| width="411" cellspacing="1" cellpadding="1" border="1" align="center"
|-
| Palivo 
| colspan="2" | Rozmezí sazeb (Kč/rok)
|-
| Jmenovitý tepelný výkon 
| valign="middle" align="center" | 50 -100 kW 
| valign="middle" align="center" | 100 -200 kW 
|-
| Topné oleje s obsahem síry do 0,2% 
| valign="middle" align="center" | 1 000 - 1 500 
| valign="middle" align="center" | 1 500 - 2 000 
|-
| Topné oleje s obsahem síry do 1% 
| valign="middle" align="center" | 1 500 - 2 500 
| valign="middle" align="center" | 2 500 - 3 000 
|-
| Jiná kapalná paliva a látky 
| valign="middle" align="center" | 6 000 - 8 000 
| valign="middle" align="center" | 8 000 – 12 000 
|-
| Černé uhlí 
| valign="middle" align="center" | 1 500 - 2 000 
| valign="middle" align="center" | 2 000 - 3 000 
|-
| Hnědé uhlí, palivo z hnědého uhlí 
| valign="middle" align="center" | 2 500 - 4 000 
| valign="middle" align="center" | 4 000 - 5 000 
|-
| Hnědé uhlí energetické, lignit 
| valign="middle" align="center" | 4 000 - 6 000 
| valign="middle" align="center" | 6 000 - 10 000 
|-
| Uhelné kaly, proplástky 
| valign="middle" align="center" | 10 000-20 000 
| valign="middle" align="center" | 20 000 - 40 000 
|}

 

= Voda =

=== Poplatky za odebrané množství podzemní vody ===

[[Odběratel]] je za podmínek stanovených zákonem č.254/2001 Sb, podle § 88 povinen platit za skutečné množství odebrané podzemní vody podle účelu odběru vody. Poplatek za odebrané množství podzemní vody platí ten, kdo má povolení k odběru podzemní vody. [[Plátce]] je povinen platit za skutečné množství odebrané podzemní vody podle účelu odběru vody. Poplatek se platí za kalendářní rok a jeho sazby v Kč/m³ jsou uvedeny v příloze č. 2. tomuto zákonu o vodách. Poplatek se neplatí za: 

*skutečný odběr podzemní vody z jednoho vodního zdroje menší nebo rovný 6000m³ za kalendářní rok,
*menší nebo rovný 500m³ v každém měsíci kalendářního roku,
*odběry povolené k účelu získání tepelné energie,
*odběry vody ke snížení znečištění podzemních vod,
*odběry vody ke snižování jejich hladiny,
*odběry vody sloužící hydraulické ochraně podzemních vod před znečištěním.

Vybírání a vymáhání poplatku vykonávají celní úřady místně příslušné podle sídla nebo bydliště jednotlivých odběratelů na základě výměrů vydaných Českou inspekcí životního prostředí; přitom postupují podle právního předpisu upravujícího správu daní a poplatků, pokud tento zákon nestanoví jinak. Pro stanovení výše záloh poplatku pro následující kalendářní rok je odběratel povinen zpracovat [[Poplatkové hlášení|poplatkové hlášení]], ve kterém sdělí svoje identifikační údaje podle právního předpisu upravujícího správu daní a poplatků a uvede skutečnosti rozhodné k výpočtu zálohy. V poplatkovém hlášení vypočte odběratel výši záloh poplatku pro následující kalendářní rok a předloží jej [[Česká inspekce žitovního prostředí|České inspekci životního prostředí]] do 15. října běžného roku. Vzor poplatkového hlášení stanoví [[Ministerstvo životního prostředí]] ve spolupráci s Ministerstvem zemědělství vyhláškou. Roční výši zálohy poplatku v poplatkovém hlášení vypočte odběratel vynásobením příslušné sazby poplatku povoleným ročním odběrem podzemní vody v m³. Odběratel je povinen do 15. února předložit České inspekci životního prostředí [[Poplatkové přiznání|poplatkové přiznání]] za uplynulý kalendářní rok, ve kterém uvede skutečnosti rozhodné k výpočtu vyrovnání poplatku. V poplatkovém přiznání vypočte odběratel roční výši poplatku za uplynulý kalendářní rok, porovná ji se zaplacenými zálohami, navrhne vyrovnání a předloží poplatkové přiznání České inspekci životního prostředí. Vzor poplatkového přiznání stanoví Ministerstvo životního prostředí ve spolupráci s Ministerstvem zemědělství vyhláškou. Roční výši poplatku v poplatkovém přiznání vypočte odběratel vynásobením příslušné sazby poplatku skutečně odebraným objemem podzemní vody za uplynulý kalendářní rok v m³. Část poplatků za odběr podzemní vody ve výši 50% je příjmem rozpočtu kraje, na jehož území se odběr podzemní vody uskutečňuje, zbytek je příjmem Státního fondu životního prostředí. Poplatky, které jsou příjmem rozpočtu kraje, mohou být použity jen na podporu výstavby a obnovy vodohospodářské infrastruktury, a to zejména pro obec, na jejímž území se odběr podzemní vody uskutečňuje, a na zřízení a doplňování zvláštního účtu podle § 42 odst. 4.<ref>Ministerstvo životního prostředí ČR. Ministerstvo životního prostředí České republiky [online]. 2008 [cit. 2010-04-30]. Platná legislativa. Dostupné z WWW: http://www.mzp.cz/__c1256e7000424ac6.nsf/Categories?OpenView&amp;Start=1&amp;Count=30&amp;Expand=2.3#2.3. Zákon č. 254/2001 Sb. o vodách</ref>

=== Poplatky za vypouštění odpadních vod do vod povrchových ===

Znečišťovatel je za podmínek stanovených v tomto zákoně č.254/2001 Sb, podle § 89 povinen platit poplatek za znečištění vypouštěných odpadních vod a poplatek z objemu vypouštěných odpadních vod. Poplatky se platí za jednotlivé zdroje znečišťování. Povinnost platit poplatky se nevztahuje na vypouštění: 

*minerálních vod osvědčených podle zvláštního zákona jako přírodní léčivý zdroj, pokud nebyly použity při lázeňské péči,
*přírodních minerálních vod, pokud nebyly použity při výrobě balených minerálních vod,
*vod ze [[Sanační vrty|sanačních vrtů]],
*odpadních vod z průtočného chlazení parních turbín.

Dojde-li v důsledku povodně nebo jiné přírodní katastrofy k omezení nebo přerušení provozu čistírny odpadních vod, platí znečišťovatel za období nezbytně nutné k obnovení jejího provozu poplatky ve výši odpovídající poměrné části poplatků stanovených poplatkovým výměrem za předchozí kalendářní rok. Oznámí České inspekci životního prostředí, která tyto skutečnosti prověří a zohlední v poplatkovém výměru za toto období. Poplatek za znečištění vypouštěných odpadních vod je znečišťovatel povinen platit, jestliže jím vypouštěné odpadní vody překročí v příslušném ukazateli znečištění zároveň hmotnostní a [[Koncentrační limit|koncentrační limit]] zpoplatnění a jsou uvedeny v příloze č. 2 zákonu č.254/2001 Sb o vodách: 

{| cellspacing="1" cellpadding="1" border="1" align="center" style="width: 319px; height: 83px;"
|-
| valign="top" align="left" | Účel užití odebrané podzemní vody 
| valign="middle" align="center" | Sazba v Kč/m³ 
|-
| valign="top" align="left" | Pro zásobování pitnou vodou 
| valign="middle" align="center" | 2 
|-
| valign="top" align="left" | Pro ostatní úžití 
| valign="middle" align="center" | 3 
|}

Znečišťovatel povinen platit, jestliže objem jím vypouštěných odpadních vod překročí za kalendářní rok 100 000 m³. Poplatek z objemu vypouštěných odpadních vod se vypočte vynásobením objemu vypouštěných odpadních vod za kalendářní rok sazbou 0,1 Kč za 1 m³. Znečišťovatel je povinen do 15. února předložit České inspekci životního prostředí poplatkové přiznání za uplynulý kalendářní rok. V tomto přiznání znečišťovatel uvede skutečné údaje o množství ukazatelů znečištění podléhajících zpoplatnění, jejich koncentraci ve vypouštěných odpadních vodách a o objemu vypouštěných odpadních vod pro jednotlivé zdroje znečišťování a jejich výpustě. Česká inspekce životního prostředí stanoví výši poplatků za uplynulý kalendářní rok poplatkovým výměrem, který doručí znečišťovateli, příslušnému celnímu úřadu a Státnímu fondu životního prostředí České republiky do 30. dubna běžného roku.<ref>Ministerstvo životního prostředí ČR. Ministerstvo životního prostředí České republiky [online]. 2008 [cit. 2010-04-30]. Platná legislativa. Dostupné z WWW: http://www.mzp.cz/__c1256e7000424ac6.nsf/Categories?OpenView&amp;Start=1&amp;Count=30&amp;Expand=2.3#2.3. Zákon č. 254/2001 Sb. o vodách</ref>

= Odpady =

=== Poplatky za uložení odpadů ===

Podle zákona č.185/2001 §45 platí, že za ukládání odpadů na skládky je [[Původce|původce]] povinen platit poplatek. Dále platí, že poplatek platí i původce, který je sám provozovatelem skládky a tato skládka je na jeho vlastním pozemku. Poplatky se neplatí za ukládání odpadů jako technologického materiálu na zajištění skládky za účelem technického zabezpečení skládky v souladu se schváleným projektem a provozním řádem skládky. Technologickým materiálem není odpad, který je ukládán nad rámec projektu určujícího nezbytné množství. Ministerstvo stanoví prováděcím právním předpisem požadavky na ukládání odpadů jako technologického materiálu na zajištění skládky.

Poplatek od původce vybírá provozovatel skládky při uložení odpadů na skládku. Provozovatel skládky potvrdí původci vybrání poplatku. Provozovatel skládky odvádí vybrané poplatky příjemci poplatku vždy k poslednímu dni následujícího kalendářního měsíce a současně ho informuje o dlužných poplatcích. Pokud původce nezaplatil poplatek ve stanovené výši, uloží mu povinnost zaplatit poplatek krajský úřad, který vydal souhlas k provozování skládky, rozhodnutím na návrh příjemce poplatku. Poplatek je v rozsahu stanoveném tímto zákonem příjmem obce, na jejímž katastrálním území je skládka umístěna, a Státního fondu životního prostředí České republiky. Pokud je původcem obec a ukládá odpad na skládku, která je na jejím katastrálním území, nevybírá se od této obce základní složka poplatku. Kontrolu placení poplatků u provozovatele skládky provádí obec a krajský úřad, na jejichž katastrálním území leží skládka. Poplatky úrok z prodlení vymáhá příslušný správce daně podle katastrálního území, na kterém je skládka umístěna. Základní složka poplatku je příjmem obce, na jejímž katastrálním území skládka leží. V případě, že skládka leží na katastrálních územích několika obcí, dělí se tento příjem proporcionálně podle velikosti části skládky ležící v katastrálních územích těchto obcí. 

Poplatek za ukládání odpadů na skládky se skládá ze dvou složek. Základní složka poplatku se platí za uložení odpadu, za uložení nebezpečného odpadu se dále platí riziková složka. 

*Výše sazby základní a rizikové složky poplatku je stanovena v příloze č. 6 k zákonu č.185/2001 Sb o odpadech.
*Riziková složka poplatku je příjmem Státního fondu životního prostředí.
*Odpady azbestu se zpoplatňují ve výši sazby za ukládání ostatních odpadů.

Výše sazby základní složky poplatku podle prilohy č.6: 

{| width="412" cellspacing="1" cellpadding="1" border="1" align="center" style=""
|-
| Odpady 
| valign="middle" align="center" | 2002-2004 
| valign="middle" align="center" | 2005 - 2006 
| valign="middle" align="center" | 2007 - 2008 
| valign="middle" align="center" | 2009 - 
|-
| Komunální 
| valign="middle" align="center" | 200 
| valign="middle" align="center" | 300 
| valign="middle" align="center" | 400 
| valign="middle" align="center" | 500 
|-
| Nebezpečné 
| valign="middle" align="center" | 1100 
| valign="middle" align="center" | 1200 
| valign="middle" align="center" | 1400 
| valign="middle" align="center" | 1700 
|}

Výše sazby rizikové složky poplatku: 

{| width="415" cellspacing="1" cellpadding="1" border="1" align="center" style=""
|-
| Odpady 
| valign="middle" align="center" | 2002 - 2004 
| valign="middle" align="center" | 2005 - 2006 
| valign="middle" align="center" | 2007 - 2008 
| valign="middle" align="center" | 2009 - 
|-
| Nebezpečné 
| valign="middle" align="center" | 2000 
| valign="middle" align="center" | 2500 
| valign="middle" align="center" | 3300 
| valign="middle" align="center" | 4500 
|}

 

= Zdroje =

<references />

Poplatky za znečišťování životního prostředí

2010-05-24T15:17:48Z

Gabriela: /* Úvod */

{{Studenti VŠE}}

= Úvod =

V současné době je otázka [[Ekologie|ekologie]] velmi aktuální a důležitá. Provádí se celá řada opatření na podporu a ochranu životního prostředí, její očištění a budování šetrného a ekonomického chování lidí k přírodě. Dnes lze jmenovat několik nástrojů pro ochranu životního prostředí, které pomáhají uplatňovat šetrnější přístup k životnímu prostředí:<ref>Aktivní evropský občan [online]. 2001-2010 [cit. 2010-04-30]. Nástroje ochrany životního prostředí . Dostupné z WWW: http://www.cpkp.cz/evropskyobcan/manual/nastroje.htm</ref>

*[[Normativní nástroje]] (právní, administrativní)
*[[Ekonomické nástroje]]
*[[Dobrovolné nástroje ochrany životního prostředí|Dobrovolné]] (měkké)
*[[Informační nástroje ochrany životního prostředí|Informační]]
*[[Institucionální nástroje ochrany životního prostředí|Institucionální]]

Každý [[Znečišťovatel|znečišťovatel]] je povinen platit [[Poplatek|poplatky]] za znečišťování životního prostředí, které jsou úměrné množství emitovaných škodlivin. Poplatky za znečišťování životního prostředí patří mezi nejefektivnější [[Nástroje politiky životního prostředí|ekonomické nástroje státní politiky životního prostředí]] České republiky. Jsou to poplatky placené podle jednotlivých zákonů na ochranu životního prostředí a hlavně platby postihující znečišťování životního prostředí a ohrožování zdraví a život lidí, zvířat a rostlinstva v důsledku lidské činnosti. V případě překročení [[Emisní limit|emisních limitů]] platí znečišťovatel navíc ještě pokutu. Poplatky přispívá k promítnutí negativních [[Externality|externalit]] do nákladů původců. Poplatky naplňují zásadu „znečišťovatel platí“ a zároveň přispívají ke snižování množství škodlivin uvolňovaných do životního prostředí (nižší množství vypouštěných látek znamená nižší platbu).<ref>PARLAMENT. LexDATA. C.H.BECK [online]. 2002-2007 [cit. 2010-04-30]. Zákon o ochraně ovzduší před znečišťujícími látkami (zákon o ovzduší). Dostupné z WWW:http://www.lexdata.cz/lexdata/sb_free.nsf/c12571d20046a0b20000000000000000/c12571d20046a0b2c12566d40073a920?OpenDocument&amp;</ref> V České republice má používání poplatků za znečišťování životního prostředí již dlouhou tradici. Například poplatky za znečišťování ovzduší byly v České republice zavedeny již zákonem č.35/1967 sb., o opatřeních proti [[Znečištění a ochrana ovzduší|znečišťování ovzduší]].<ref>NEUŽIL, Ing. Martin . MŽP ČR [online].[cit. 2010-05-01]. Legislativa a životní prostředí. Dostupné z WWW:http://www.mzp.cz/osv/edice.nsf/AA54B8AF1F813BD7C1256FC00040D54E/$file/e-0401.htm</ref> 

Poplatky za znečišťování by měly být dostatečně vysoké, aby nutily znečišťovatele vybudovat a hlavně provozovat filtrační zařízení. Stanovení výše poplatků za znečišťování není snadná záležitost a opět by se mělo vycházet ze skutečných výrobních nákladů a dosahovaných zisků znečišťovatelů.  Znečišťovatel může snížit produkci škodlivin i jinými prostředky, např. výměnou staré výrobní technologie za novou, která znečišťuje životní prostředí jen minimálně. Stanovení správné výše poplatků je časově a finančně náročné. Ekonomická efektivnost metody poplatky za znečišťování je daleko vyšší než u metody emisní limity.

Od obecných daní se poplatky v ochraně životního prostředí liší zejména svým rozpočtovým určením, neboť výnos z těchto poplatků je používán buď na nápravu některých škod na životním prostředí (např. u úhrad podle horního zákona) nebo na podporu ekologicky příznivých projektů, a to zejména formou dotací a půjček ze [[Státní fond životního prostředí|Státního fondu životního prostředí]]. Druhy poplatků za znečišťování životního prostředí mohou být následující:<ref>MŽP ČR [online]. 2008 [cit. 2010-05-01]. Poplatky. Dostupné z WWW:http://www.mzp.cz/cz/poplatky</ref>

*V oblasti ochrany [[Ovzduší|ovzduší]] jsou zavedeny poplatky za znečišťování ovzduší, které platí provozovatelé zdrojů znečišťování.
*Pro ochranu ozonové vrstvy země byl zaveden poplatek za výrobu a dovoz regulovaných látek, které poškozují ozonovou vrstvu a výrobků, které je obsahují.
*K ochraně vod slouží platba za odebrané množství podzemní vody, poplatek za vypouštění odpadních vod do vod povrchových, poplatek za povolené vypouštění odpadních vod do vod podzemních a platba k úhradě správy vodních toků a správy povodí.
*V oblasti [[Odpady|odpadů]] jsou zavedeny poplatky za uložení odpadů na skládky, poplatek za komunální odpad, poplatek za provoz systému shromažďování, sběru, přepravy, třídění, využívání a odstraňování komunálních odpadů, poplatek na podporu sběru, zpracování, využití a odstranění vybraných autovraků a registrační a evidenční poplatek podle zákona o obalech.

Každý znečišťovatel musí mít počet jednotek znečištění, který odpovídá množství emitovaných škodlivin. Orgány státní správy vydají pro každou oblast státu pouze omezený počet jednotek znečištění v závislosti na současné úrovni znečištění životního prostředí, a tím i jeho schopnosti rozptylovat a pohlcovat škodliviny. Jednotliví znečišťovatelé si pak kupují povolené jednotky znečištění. Vzniká trh s povolenými jednotkami znečištění. Jejich počáteční cena je určena obdobně jako u poplatků za znečišťování orgány státní správy (první přiblížení ke skutečné ceně). Aktuální cena jednotek znečištění se řídí zákonem nabídky a poptávky. Např. výrobci, kteří používají moderní bezodpadové technologie, si nakoupí určité množství jednotek znečištění. Pro vlastní potřebu pak použijí pouze část a zbylou část prodají za vyšší cenu výrobcům, kteří používají zastaralé výrobní technologie produkující velké množství odpadů. Výše popsaný model zajišťuje vysokou efektivnost vložených prostředků, neboť výrazně snižuje náklady na chod orgánů státní správy, neboť trh si sám určí správnou cenu jednotky znečištění.<ref>NEUŽIL, Ing. Martin . Legislativa a životní prostředí [online]. [cit. 2010-05-01]. MŽP ČR. Dostupné z WWW: &lt;http://www.mzp.cz/osv/edice.nsf/AA54B8AF1F813BD7C1256FC00040D54E/$file/e-0401.htm&gt;</ref>

= Ovzduší =

=== Poplatky za znečišťování ovzduší ===

O výši poplatku [[Provozovatel|provozovatelů]] zvláště velkých a velkých [[Stacionární zdroj|stacionárních zdrojů]] podle tohoto zákonu č.86/2002 Sb, § 19 rozhoduje krajský úřad a poplatek vybírá a vymáhá [[Celní úřad]] příslušný podle místa stacionárního zdroje a v případě Prahy celní úřad příslušný podle sídla orgánu ochrany ovzduší na území hlavního města Prahy. Údaje na vyžádání poskytuje orgán kraje ministerstvu. Poplatky jsou příjmem Státního fondu životního prostředí České republiky. Krajský úřad vede evidenci zvláště velkých a velkých stacionárních zdrojů a evidenci vyměřených poplatků za znečišťování ovzduší. O výši poplatku provozovatelů středních stacionárních zdrojů rozhodují obecní úřady obcí s rozšířenou působností. Poplatky vybírá a vymáhá celní úřad příslušný podle místa stacionárního zdroje a v případě Prahy celní úřad příslušný podle sídla orgánu ochrany ovzduší na území hlavního města Prahy. Tyto poplatky jsou příjmem Státního fondu životního prostředí České republiky. Obecní úřad obce s rozšířenou působností vede evidenci středních stacionárních zdrojů a evidenci vyměřených poplatků za znečišťování ovzduší. O výši poplatku provozovatelů malých stacionárních zdrojů rozhoduje a poplatek vybírá a vymáhá obecní úřad podle zvláštního právního předpisu. Obecní úřad vede evidenci zpoplatněných malých stacionárních zdrojů a evidenci o vyměřených poplatcích za znečišťování ovzduší. Výnosy poplatků jsou příjmem obce a musí být použity k ochraně životního prostředí. Nevyměří se poplatky, jejichž výše nedosahuje 500 Kč a poplatkovým obdobím je kalendářní rok. Poplatek se platí zpravidla [[Záloha|zálohově]].<ref>Ministerstvo životního prostředí ČR. Ministerstvo životního prostředí České republiky [online]. 2008 [cit. 2010-04-30]. Platná legislativa. Dostupné z WWW: http://www.mzp.cz/__c1256e7000424ac6.nsf/Categories?OpenView&amp;Start=1&amp;Count=30&amp;Expand=4.3#4.3. Zákon č. 86/2002 Sb. o ochraně ovzduší</ref>

*Sazby poplatků za znečišťující látky produkované zvláště velkými, velkými a středními stacionárními zdroji a způsob jejich výpočtů jsou uvedeny v příloze č. 1 zákonu č.86/2002 Sb o ochraně ovzduší: 

{| cellspacing="1" cellpadding="1" border="1" align="center" style="width: 304px; height: 261px;"
|-
| Znečišťující látka 
| valign="middle" align="center" | Sazba (Kč/t) 
|-
| Tuhé znečišťující látky 
| valign="middle" align="center" | 3000 
|-
| Oxid siřičitý 
| valign="middle" align="center" | 1000 
|-
| Oxidy dusíku 
| valign="middle" align="center" | 800 
|-
| Těkavé organické látky 
| valign="middle" align="center" | 2000 
|-
| Těžké kovy a jejich sloučeniny 
| valign="middle" align="center" | 20000 
|-
| Oxid uhelnatý 
| valign="middle" align="center" | 600 
|-
| Amoniak 
| valign="middle" align="center" | 1000 
|-
| Methan 
| valign="middle" align="center" | 1000 
|-
| Polycyklické aromatické uhlovodíky 
| valign="middle" align="center" | 20000 
|}

 

*[[Spalovací zdroj]] jmenovitém tepelném výkonu do 50 kW včetně není předmětem poplatku za znečišťování ovzduší. Při tepelném výkonu nad 50 kW provozovatel už je povinen hradit poplatky podle těchto sazeb: 

{| width="411" cellspacing="1" cellpadding="1" border="1" align="center"
|-
| Palivo 
| colspan="2" | Rozmezí sazeb (Kč/rok)
|-
| Jmenovitý tepelný výkon 
| valign="middle" align="center" | 50 -100 kW 
| valign="middle" align="center" | 100 -200 kW 
|-
| Topné oleje s obsahem síry do 0,2% 
| valign="middle" align="center" | 1 000 - 1 500 
| valign="middle" align="center" | 1 500 - 2 000 
|-
| Topné oleje s obsahem síry do 1% 
| valign="middle" align="center" | 1 500 - 2 500 
| valign="middle" align="center" | 2 500 - 3 000 
|-
| Jiná kapalná paliva a látky 
| valign="middle" align="center" | 6 000 - 8 000 
| valign="middle" align="center" | 8 000 – 12 000 
|-
| Černé uhlí 
| valign="middle" align="center" | 1 500 - 2 000 
| valign="middle" align="center" | 2 000 - 3 000 
|-
| Hnědé uhlí, palivo z hnědého uhlí 
| valign="middle" align="center" | 2 500 - 4 000 
| valign="middle" align="center" | 4 000 - 5 000 
|-
| Hnědé uhlí energetické, lignit 
| valign="middle" align="center" | 4 000 - 6 000 
| valign="middle" align="center" | 6 000 - 10 000 
|-
| Uhelné kaly, proplástky 
| valign="middle" align="center" | 10 000-20 000 
| valign="middle" align="center" | 20 000 - 40 000 
|}

 

= Voda =

=== Poplatky za odebrané množství podzemní vody ===

[[Odběratel]] je za podmínek stanovených zákonem č.254/2001 Sb, podle § 88 povinen platit za skutečné množství odebrané podzemní vody podle účelu odběru vody. Poplatek za odebrané množství podzemní vody platí ten, kdo má povolení k odběru podzemní vody. [[Plátce]] je povinen platit za skutečné množství odebrané podzemní vody podle účelu odběru vody. Poplatek se platí za kalendářní rok a jeho sazby v Kč/m³ jsou uvedeny v příloze č. 2. tomuto zákonu o vodách. Poplatek se neplatí za: 

*skutečný odběr podzemní vody z jednoho vodního zdroje menší nebo rovný 6000m³ za kalendářní rok,
*menší nebo rovný 500m³ v každém měsíci kalendářního roku,
*odběry povolené k účelu získání tepelné energie,
*odběry vody ke snížení znečištění podzemních vod,
*odběry vody ke snižování jejich hladiny,
*odběry vody sloužící hydraulické ochraně podzemních vod před znečištěním.

Vybírání a vymáhání poplatku vykonávají celní úřady místně příslušné podle sídla nebo bydliště jednotlivých odběratelů na základě výměrů vydaných Českou inspekcí životního prostředí; přitom postupují podle právního předpisu upravujícího správu daní a poplatků, pokud tento zákon nestanoví jinak. Pro stanovení výše záloh poplatku pro následující kalendářní rok je odběratel povinen zpracovat [[Poplatkové hlášení|poplatkové hlášení]], ve kterém sdělí svoje identifikační údaje podle právního předpisu upravujícího správu daní a poplatků a uvede skutečnosti rozhodné k výpočtu zálohy. V poplatkovém hlášení vypočte odběratel výši záloh poplatku pro následující kalendářní rok a předloží jej [[Česká inspekce žitovního prostředí|České inspekci životního prostředí]] do 15. října běžného roku. Vzor poplatkového hlášení stanoví [[Ministerstvo životního prostředí]] ve spolupráci s Ministerstvem zemědělství vyhláškou. Roční výši zálohy poplatku v poplatkovém hlášení vypočte odběratel vynásobením příslušné sazby poplatku povoleným ročním odběrem podzemní vody v m³. Odběratel je povinen do 15. února předložit České inspekci životního prostředí [[Poplatkové přiznání|poplatkové přiznání]] za uplynulý kalendářní rok, ve kterém uvede skutečnosti rozhodné k výpočtu vyrovnání poplatku. V poplatkovém přiznání vypočte odběratel roční výši poplatku za uplynulý kalendářní rok, porovná ji se zaplacenými zálohami, navrhne vyrovnání a předloží poplatkové přiznání České inspekci životního prostředí. Vzor poplatkového přiznání stanoví Ministerstvo životního prostředí ve spolupráci s Ministerstvem zemědělství vyhláškou. Roční výši poplatku v poplatkovém přiznání vypočte odběratel vynásobením příslušné sazby poplatku skutečně odebraným objemem podzemní vody za uplynulý kalendářní rok v m³. Část poplatků za odběr podzemní vody ve výši 50% je příjmem rozpočtu kraje, na jehož území se odběr podzemní vody uskutečňuje, zbytek je příjmem Státního fondu životního prostředí. Poplatky, které jsou příjmem rozpočtu kraje, mohou být použity jen na podporu výstavby a obnovy vodohospodářské infrastruktury, a to zejména pro obec, na jejímž území se odběr podzemní vody uskutečňuje, a na zřízení a doplňování zvláštního účtu podle § 42 odst. 4.<ref>Ministerstvo životního prostředí ČR. Ministerstvo životního prostředí České republiky [online]. 2008 [cit. 2010-04-30]. Platná legislativa. Dostupné z WWW: http://www.mzp.cz/__c1256e7000424ac6.nsf/Categories?OpenView&amp;Start=1&amp;Count=30&amp;Expand=2.3#2.3. Zákon č. 254/2001 Sb. o vodách</ref>

=== Poplatky za vypouštění odpadních vod do vod povrchových ===

Znečišťovatel je za podmínek stanovených v tomto zákoně č.254/2001 Sb, podle § 89 povinen platit poplatek za znečištění vypouštěných odpadních vod a poplatek z objemu vypouštěných odpadních vod. Poplatky se platí za jednotlivé zdroje znečišťování. Povinnost platit poplatky se nevztahuje na vypouštění: 

*minerálních vod osvědčených podle zvláštního zákona jako přírodní léčivý zdroj, pokud nebyly použity při lázeňské péči,
*přírodních minerálních vod, pokud nebyly použity při výrobě balených minerálních vod,
*vod ze [[Sanační vrty|sanačních vrtů]],
*odpadních vod z průtočného chlazení parních turbín.

Dojde-li v důsledku povodně nebo jiné přírodní katastrofy k omezení nebo přerušení provozu čistírny odpadních vod, platí znečišťovatel za období nezbytně nutné k obnovení jejího provozu poplatky ve výši odpovídající poměrné části poplatků stanovených poplatkovým výměrem za předchozí kalendářní rok. Oznámí České inspekci životního prostředí, která tyto skutečnosti prověří a zohlední v poplatkovém výměru za toto období. Poplatek za znečištění vypouštěných odpadních vod je znečišťovatel povinen platit, jestliže jím vypouštěné odpadní vody překročí v příslušném ukazateli znečištění zároveň hmotnostní a [[Koncentrační limit|koncentrační limit]] zpoplatnění a jsou uvedeny v příloze č. 2 zákonu č.254/2001 Sb o vodách: 

{| cellspacing="1" cellpadding="1" border="1" align="center" style="width: 319px; height: 83px;"
|-
| valign="top" align="left" | Účel užití odebrané podzemní vody 
| valign="middle" align="center" | Sazba v Kč/m³ 
|-
| valign="top" align="left" | Pro zásobování pitnou vodou 
| valign="middle" align="center" | 2 
|-
| valign="top" align="left" | Pro ostatní úžití 
| valign="middle" align="center" | 3 
|}

Znečišťovatel povinen platit, jestliže objem jím vypouštěných odpadních vod překročí za kalendářní rok 100 000 m³. Poplatek z objemu vypouštěných odpadních vod se vypočte vynásobením objemu vypouštěných odpadních vod za kalendářní rok sazbou 0,1 Kč za 1 m³. Znečišťovatel je povinen do 15. února předložit České inspekci životního prostředí poplatkové přiznání za uplynulý kalendářní rok. V tomto přiznání znečišťovatel uvede skutečné údaje o množství ukazatelů znečištění podléhajících zpoplatnění, jejich koncentraci ve vypouštěných odpadních vodách a o objemu vypouštěných odpadních vod pro jednotlivé zdroje znečišťování a jejich výpustě. Česká inspekce životního prostředí stanoví výši poplatků za uplynulý kalendářní rok poplatkovým výměrem, který doručí znečišťovateli, příslušnému celnímu úřadu a Státnímu fondu životního prostředí České republiky do 30. dubna běžného roku.<ref>Ministerstvo životního prostředí ČR. Ministerstvo životního prostředí České republiky [online]. 2008 [cit. 2010-04-30]. Platná legislativa. Dostupné z WWW: http://www.mzp.cz/__c1256e7000424ac6.nsf/Categories?OpenView&amp;Start=1&amp;Count=30&amp;Expand=2.3#2.3. Zákon č. 254/2001 Sb. o vodách</ref>

= Odpady =

=== Poplatky za uložení odpadů ===

Podle zákona č.185/2001 §45 platí, že za ukládání odpadů na skládky je [[Původce|původce]] povinen platit poplatek. Dále platí, že poplatek platí i původce, který je sám provozovatelem skládky a tato skládka je na jeho vlastním pozemku. Poplatky se neplatí za ukládání odpadů jako technologického materiálu na zajištění skládky za účelem technického zabezpečení skládky v souladu se schváleným projektem a provozním řádem skládky. Technologickým materiálem není odpad, který je ukládán nad rámec projektu určujícího nezbytné množství. Ministerstvo stanoví prováděcím právním předpisem požadavky na ukládání odpadů jako technologického materiálu na zajištění skládky.

Poplatek od původce vybírá provozovatel skládky při uložení odpadů na skládku. Provozovatel skládky potvrdí původci vybrání poplatku. Provozovatel skládky odvádí vybrané poplatky příjemci poplatku vždy k poslednímu dni následujícího kalendářního měsíce a současně ho informuje o dlužných poplatcích. Pokud původce nezaplatil poplatek ve stanovené výši, uloží mu povinnost zaplatit poplatek krajský úřad, který vydal souhlas k provozování skládky, rozhodnutím na návrh příjemce poplatku. Poplatek je v rozsahu stanoveném tímto zákonem příjmem obce, na jejímž katastrálním území je skládka umístěna, a Státního fondu životního prostředí České republiky. Pokud je původcem obec a ukládá odpad na skládku, která je na jejím katastrálním území, nevybírá se od této obce základní složka poplatku. Kontrolu placení poplatků u provozovatele skládky provádí obec a krajský úřad, na jejichž katastrálním území leží skládka. Poplatky úrok z prodlení vymáhá příslušný správce daně podle katastrálního území, na kterém je skládka umístěna. Základní složka poplatku je příjmem obce, na jejímž katastrálním území skládka leží. V případě, že skládka leží na katastrálních územích několika obcí, dělí se tento příjem proporcionálně podle velikosti části skládky ležící v katastrálních územích těchto obcí. 

Poplatek za ukládání odpadů na skládky se skládá ze dvou složek. Základní složka poplatku se platí za uložení odpadu, za uložení nebezpečného odpadu se dále platí riziková složka. 

*Výše sazby základní a rizikové složky poplatku je stanovena v příloze č. 6 k zákonu č.185/2001 Sb o odpadech.
*Riziková složka poplatku je příjmem Státního fondu životního prostředí.
*Odpady azbestu se zpoplatňují ve výši sazby za ukládání ostatních odpadů.

Výše sazby základní složky poplatku podle prilohy č.6: 

{| width="412" cellspacing="1" cellpadding="1" border="1" align="center" style=""
|-
| Odpady 
| valign="middle" align="center" | 2002-2004 
| valign="middle" align="center" | 2005 - 2006 
| valign="middle" align="center" | 2007 - 2008 
| valign="middle" align="center" | 2009 - 
|-
| Komunální 
| valign="middle" align="center" | 200 
| valign="middle" align="center" | 300 
| valign="middle" align="center" | 400 
| valign="middle" align="center" | 500 
|-
| Nebezpečné 
| valign="middle" align="center" | 1100 
| valign="middle" align="center" | 1200 
| valign="middle" align="center" | 1400 
| valign="middle" align="center" | 1700 
|}

Výše sazby rizikové složky poplatku: 

{| width="415" cellspacing="1" cellpadding="1" border="1" align="center" style=""
|-
| Odpady 
| valign="middle" align="center" | 2002 - 2004 
| valign="middle" align="center" | 2005 - 2006 
| valign="middle" align="center" | 2007 - 2008 
| valign="middle" align="center" | 2009 - 
|-
| Nebezpečné 
| valign="middle" align="center" | 2000 
| valign="middle" align="center" | 2500 
| valign="middle" align="center" | 3300 
| valign="middle" align="center" | 4500 
|}

 

= Zdroje =

<references />

Ekonomické nástroje

2010-05-24T15:15:33Z

Gabriela: /* Další použité zdroje */

{{Studenti VŠE}}

Nástroje regulace normativního charakteru, na kterých je historicky primárně založen systém přímé regulace ochrany životního prostředí zemí OECD, doplňuje využití ekonomických nástrojů ochrany životního prostředí. Ty byly zkonstruovány k dosažení ekologických cílů způsobem, který je nákladově efektivnější než přímá administrativní regulace. Jsou založeny na nepřímém ovlivňování chování subjektů, které poškozují (znečišťují, nepřiměřeně devastují) životní prostředí. Na rozdíl od normativních nástrojů tedy nepůsobí na základě přímého mocenského přinucení, ale prostřednictvím ekonomické kalkulace. Podniky, obce i jednotliví občané se sami mohou rozhodnout, zda je pro ně finančně výhodnější vynaložit určité náklady na zamezení, popř. omezení poškozování životního prostředí nebo životní prostředí poškozovat a platit za to (poplatky, daně apod.).

Podstatou působení ekonomických nástrojů je nahrazení, popř. doplnění chybějících nebo nedostatečných hodnotových signálů, které poskytuje standardní tržní mechanismus. K absenci těchto signálů dochází i ve vyspělých ekonomikách a důsledkem této absence jsou [[Ekonomické pojmy|negativní externality]]. Internalizace požadavků životního prostředí do nákladové kalkulace a rozhodovacího procesu znečišťovatelů prostřednictvím ekonomických nástrojů přináší výhody, které spočívají v:

*minimalizaci celkových společenských nákladů nutných na dosažení stanovených environmentálních efektů (nepůsobí plošně, ale přihlížejí k různým nákladům jednotlivých subjektů na zamezení znečištění),
*podněcování subjektů k ekonomicky optimálnímu snižování znečištění (nikoli pouze ke splnění nařízených norem a limitů),
*minimalizaci nároků na státní administrativu (neboť působí v rámci hry tržních sil) a díky tomu snížení nákladů, omezení nebezpečí korupce ap.;
*vytváření dodatečného zdroje prostředků na ochranu prostředí.

Současné politiky životního prostředí vyspělých zemí disponují širokým rejstříkem ekonomických nástrojů. Nejčastější klasifikace ekonomických nástrojů je dělí na poplatky, subvence, systém zálohování a specielní tržní nástroje, jako je prodej emisních povolení a pojištění odpovědnosti za škody na životním prostředí. Tento soubor je v praxi doplňován nástroji daňové, celní a úvěrové politiky.

== Znaky ekonomických nástrojů ==
Jedná se o opatření finanční povahy, jejichž smyslem je akumulace a následná alokace a redistribuce peněžních prostředků. Výchozím cílem je ovlivnit chování ekonomických subjektů a zabezpečit prostředky k provádění opatření, pomáhajícím chránit životní prostředí. Ekonomické nástroje jsou realizovány jak v soukromé, tak ve veřejné sféře. <ref name="Vosátka Jakub">Vosátka, Jakub: Ekonomika životního prostředí ,10.4.2010, dostupné na: http://fzp.ujep.cz/~vosatka/</ref>

== Funkce ekonomických nástrojů ==
Ekonomické nástroje plní mnoho funkcí, z nichž nejdůležitější jsou funkce kompenzační, fiskální, stimulační, redistribuční a komparativní. Kompenzační funkcí ekonomických nástrojů se rozumí finanční odškodnění možného poškození životního prostředí. Fiskální funkce představuje příjmy do státního rozpočtu, které jsou pak dále použity k financování činností, které zabezpečují ochranu životního prostředí. Stimulační funkce podporuje realizaci určitého cíle. Redistribuční funkce představuje usměrnění možných dopadů na různé subjekty. Komparativní funkcí se rozumí pozorování schopnosti se vyrovnávat za různých ekonomických podmínek mezi znečišťovateli. <ref name="Dienstbier Filip">Dienstbier, Filip: Ekonomické nástroje ochrany životního prostředí - otázky právní, 11.4.2010, dostupné na: http://theses.cz/id/krhvgt/</ref>

== Klasifikace ekonomických nástrojů ==
''Podle pragmatické klasifikace, kterou ve svých materiálech používá OECD, je lze strukturovat do několika hlavních skupin:''
=== Poplatky za znečišťování životního prostředí ===
Podrobněji také [[Poplatky za znečišťování životního prostředí]]

Poplatky jsou povinné platby, nejčastěji za znečišťování životního prostředí nebo za využívání přírodních zdrojů aj. Vychází z principu „znečišťovatel platí“. Způsob jejich placení musí být upraven zákonem. Příjemcem poplatků je buď do [[Státní fond životního prostředí]], do obecních rozpočtů, do rozpočtů krajů, případně do státního rozpočtu. Tento příjem se využívá účelově k nápravě škod nebo na podporu ekologických projektů. <ref name="HADRABOVÁ Alena a kolektiv">HADRABOVÁ A. a kolektiv: Ekonomika a řízení péče o životní prostředí, VŠE v Praze, 1991, ISBN: 80-7007-985-4</ref>

*'''poplatky za znečišťování ovzduší'''
V současné době jsou poplatky za znečišťování ovzduší stanoveny zákonem č. 86/2002 Sb., o ochraně ovzduší, ve znění pozdějších předpisů. Poplatky jsou placeny provozovateli stacionárních zdrojů, které se kategorizují podle velikosti na zvláště velké, velké, střední a malé podle jejich výkonu. <ref name="MOLDAN, Bedřich a kol">MOLDAN, Bedřich a kol.: Ekonomické aspekty ochrany životního prostředí, Univerzita Karlova, Vydavatelství Karolinum, Praha 1997, ISBN: 80-7184-434-9</ref> Mezi zpoplatněné látky patří především tuhé emise, SO2 (oxid siřičitý), NOx(oxidy dusíku), CO (oxid uhelnatý), CXHY (uhlovodíky). Způsob výpočtu poplatků je dán zákonem. U malých zdrojů je to roční paušál podle druhu používaného paliva. U zvláště velkých, velkých a středních zdrojů závisí výše poplatků na druhu a množství škodlivin. <ref name="CENIA">Statistická ročenka životního prostředí české republiky 2009,11.4.2010, dostupné na: http://rocenka.cenia.cz/stat_rocenka_2009/index.htm#d1</ref>

Vypouštění odpadních vod směřuje buď do vod povrchových nebo do vod podzemních

*'''poplatky za vypouštění odpadních vod do vod povrchových'''
Poplatky za vypouštění odpadních vod do vod povrchových jsou upraveny ve vodním zákoně č. 254/2001 Sb. Znečišťovatel je povinen platit poplatek jak za znečištění, tak i za objem vypouštěných odpadních vod. Poplatek se platí především při vypouštění nerozpuštěných látek, rozpuštěných anorganických solí, ropných látek, nebo pokud je zjištěna zvýšená acidita a alkalita. Správu poplatků za vypouštění odpadních vod do vod povrchových mají na starosti příslušné celní úřady na základě podkladů České inspekce životního prostředí [[http://www.cizp.cz/]]. Poplatky jsou placeny příslušnému celnímu úřadu. Příjmy směřují do Státního fondu Životního prostředí. <ref name="CENIA">tamtéž</ref>

*'''Poplatky za povolené vypouštění odpadních vod do vod podzemních'''
Poplatky za vypouštění odpadních vod do vod podzemních jsou upraveny ve vodním zákoně č. 254/2001 Sb. Poplatek se platí paušálně a představuje 3 500 Kč ročně za vypouštění odpadních vod domácnostmi. Povolení k vypouštění odpadních vod do vod podzemních vydává vodoprávní úřad, který příslušné obci poskytuje podklady. Poplatek je placen obci daného katastrálního území, kde dochází k vypouštění odpadních vod. Poplatky jsou stanoveny obcí, která postupuje podle správního řádu. Postup při vymáhání a vybírání poplatků je veden podle právních předpisů, které upravují správu daní a poplatků.<ref name="CENIA">tamtéž</ref>

*'''poplatky za ukládání odpadů na skládky'''
Poplatky za ukládání odpadů na skládky jsou upraveny zákonem č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně některých dalších zákonů. Poplatek se skládá vždy ze základní složky, která je placena za ukládání odpadu a pokud jde o odpad nebezpečný je připlácena riziková složka. Poplatek je placen původcem odpadu provozovateli skládky za umístění odpadu na skládku.
Příjemcem poplatků je obec, v jejímž katastrálním území se skládka nachází a Státní fond Životního prostředí. V případě ukládání odpadů na skládky obcí, pak tato obec neplatí základní složku poplatku. Kontrolu placení poplatků má v kompetenci příslušná obec a krajský úřad. Příslušná obec vybírá základní složku poplatku. Pokud se skládka nachází na území více obcí, je základní složka poplatku rozdělena daným obcím podle velikosti skládky na jejich území. Výše sazby základní složky poplatku je od roku 2009 stanovena na 500 Kč za 1 tunu komunálního a ostatního odpadu a 1 700 Kč za 1 tunu nebezpečného odpadu. Riziková složka poplatku směřuje do [[Státní fond životního prostředí]]. Výše sazby rizikové složky poplatku je od roku 2009 stanovena na 4 500 Kč za 1 tunu nebezpečného odpadu. Tyto poplatky jsou na rozdíl od ostatních poplatků fixně dané, vždy v rozmezí 2-3 let a jejich výše stále roste.<ref name="CENIA">tamtéž</ref>

*'''poplatky za spalování odpadů'''
*'''poplatky za hluk'''

=== Poplatky za využívání přírodních zdrojů <ref name="CENIA">tamtéž</ref> ===
Podrobněji také [[Poplatky za využívání přírodních zdrojů]]

*'''poplatky za odběry podzemní vody'''
Jedná se o úhradu částky za odebrané množství podzemní vody. Poplatek je stanoven novelou zákona č. 20/2004 Sb., o vodách. Příjemcem poplatků je z 50% [[Státní fond životního prostředí]] a z 50 % rozpočty územně příslušného kraje.

*'''poplatky za odběry vody z vodních toků'''
Platba, kterou hradí organizace, které odebírají vodu z povrchových vod jeho správci.

*'''odvody za odnětí půdy ze zemědělského půdního fondu'''
Úhrady jsou stanoveny zákonem č. 334/1992 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu, ve znění pozdějších předpisů. Souhlas s odvodem poskytuje příslušný orgán ochrany zemědělského půdního fondu. Výběr mají v kompetenci celní úřady. Výnos z odvodů směřuje z 60 % Státnímu fondu životního prostředí a z 40 % rozpočtům obcí příslušného katastru. Vytěžené prostředky musí být využity na zlepšení životního prostředí obce a na chránění krajiny a přírody.

*'''poplatky za odnětí pozemků určených k plnění funkcí lesa'''
Tyto poplatky jsou stanoveny v zákoně č. 289/1995 Sb., o lesích, ve znění pozdějších předpisů. Výše poplatku je určena orgánem státní ochrany lesů a výběr mají v kompetenci celní úřady. Příjemcem poplatků je z 60% [[Státní fond životního prostředí]] a z 40 % rozpočty obcí příslušného katastru. Vytěžené prostředky musí být využity na zlepšení životního prostředí obce a na zachování lesa.

*'''úhrady z dobývacího prostoru a z vydobytých vyhrazených nerostů'''
[[Dobývací prostor]] je zhodnocen pomocí výsledků průzkumu daného naleziště, a sice na základě rozsahu, tvaru a mocnosti hlavního naleziště. [[Nerosty]] jsou zaznamenány v zákoně č. 44/1988 Sb., o ochraně a využití nerostného bohatství, ve znění pozdějších předpisů. Sazba úhrady se pohybuje v rozmezí 100-1000 Kč za 1 hektar (bere se v potaz úroveň ochrany životního prostředí, povaha činnosti a dopadu na životního prostředí)

*'''poplatky za kácení dřevin'''
Ochrana dřeviny před jejich poškozením je upravena zákonem č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny. Nemusí se žádat o povolení, pokud dřeviny nedosahují stanovených rozměrů, tedy pokud dřeviny dosahuje výšky do 80 cm a 130 cm nad zemí nebo se jedná o souvislý keřový porost do 40 m2.

===Uživatelské poplatky===

*'''poplatky za spotřebu látek poškozujících ozonovou vrstvu'''
Jedná se o poplatek za výrobu a dovoz regulovaných látek, který napomáhá chránit ozonovou vrstvu Země. Poplatky jsou vybírány za látky, které poškozují ozonovou vrstvu a produkty, které je zahrnují. <ref name="Vosátka Jakub">Vosátka, Jakub: Ekonomika životního prostředí ,10.4.2010, dostupné na: http://fzp.ujep.cz/~vosatka/</ref>

*'''poplatky za užívání vybraných umělých hnojiv a pesticidů'''
*'''poplatky za používání tašek z umělých hmot, apod.'''

===Daně===

Na základě daňové statistiky OECD jsou za ekologické daně v České republice považovány veškeré poplatky k ochraně ŽP. Mezi tyto daně patří [[dálniční známka]], mýtné, [[silniční daň]], spotřební daň, [[daň z minerálních olejů]]. V roce 2007 vznikají v rámci [[Ekologická daňová reforma]] tři nové daně, které pouze rozšířily spotřební daň z minerálních olejů, a sice [[daň ze zemního plynu]], [[daň z pevných paliv]] a [[daň z elektřiny]]. <ref name="MZP">MZP: Daně ,10.4.2010, dostupné na: http://mzp.cz/cz/dane/</ref>

*'''daně k ochraně životního prostředí'''
*'''komunální (místní) daně'''

===Sankční platby===

Sankční platby jsou použity, pokud někdo nedodržuje zákony na ochranu životního prostředí. Sankční platby se uvalují ve formě pokuty a nedají se odpočítat z daňového základu. Veškeré postihy a sankce v případě nedodržení určitých pravidel jsou určeny v zákonech týkajících se ochrany životního prostředí. <ref name="Vosátka Jakub">Vosátka, Jakub: Ekonomika životního prostředí ,10.4.2010, dostupné na: http://fzp.ujep.cz/~vosatka/</ref>

*'''pokuty'''
*'''přirážky'''

===Daňové úlevy===

Za [[daňové zvýhodnění]] se považuje snížená sazba u daně z přidané hodnoty na určité výrobky ekologického charakteru. Můžeme mluvit o úlevě od daně z příjmu u organizací, které se zabývají provozem [[vodních a větrných elektráren]], [[tepelných čerpadel]], [[solárních zařízení]], výrobou bioplynu,[[ elektřiny]], tepla, či [[biomasy]]. O daňovém zvýhodnění se mluví ve smyslu snížené sazby spotřební daně u pohonných hmot, jako je [[bionafta]], či [[bioplyn]]. <ref name="Vosátka Jakub">Vosátka, Jakub: Ekonomika životního prostředí ,10.4.2010, dostupné na: http://fzp.ujep.cz/~vosatka/</ref>
Vláda přijala (koncem roku 2009) návrh [[MŽP|Ministerstva životního prostředí]], aby se zvedl podíl biopaliv v benzinu i naftě. Jeho podíl v benzinu by se měl v dubnu 2010 zvednout z nynějších 3,5 % na 4,5 %. V naftě se jeho podíl zvýší ze 4,5 na 6,3%. Biopalivo je však skoro jednou tak dražší než pohonné hmoty z ropy.
Daňová úleva se dále týká daní z nemovitosti, týkající se některých ekologických aktivit a daně dědické a darovací, pokud je předmět daně propojen s ochranou životního prostředí. <ref name="IDNES">Spotřební daň u pohonných hmot, 11.4.2010, dostupné na: http://ekonomika.idnes.cz/rok-2010-benzin-podrazi-dvakrat-po-sobe-dsk-/ekonomika.asp?c=A091118_203456_ekonomika_mmb</ref>

*'''v rámci DPH'''
*'''v rámci spotřebních daní'''
*'''v rámci daní z příjmů'''
*'''v rámci silniční daně'''
*'''v rámci daně z nemovitostí'''
*'''v rámci daně dědické a darovací'''

===Finanční podpory===

Finanční podpora je chápána jako oblast příznivé ekonomické stimulace. Při jejím poskytování se nesmějí narušovat rovné tržní podmínky a poskytování by mělo být v souladu se směrnicemi Evropské unie.<ref name="Vosátka Jakub">Vosátka, Jakub: Ekonomika životního prostředí ,10.4.2010, dostupné na: http://fzp.ujep.cz/~vosatka/</ref>

*'''granty, dotace, dary'''

Dotace v rámci finanční podpory jsou chápány jako nástroje využívající veřejné výdaje a jsou významným prvkem Státní politiky životního prostředí ve vyspělých zemích. Jsou poskytovány především obcím a neziskovým organizacím. Dotace mají problémové alokační působení. Účel jejich poskytování je spojen s ochranou vod a ovzduší. Mezi dotace patří přímé podpory, úhrady úroků, zvýhodněné půjčky, záruky na úvěry nebo daňová zvýhodnění. Dotace bývají poskytovány buď ze státních fondů, státního rozpočtu, nebo od Evropské unie.<ref name="JÍLKOVÁ Jiřina">JÍLKOVÁ Jiřina: Daně, dotace a obchodovatelná povolení - nástroje ochrany ovzduší a klimatu, IREAS, 2003, ISBN:80-86684-04-0</ref>

*'''ze státního rozpočtu'''
*'''z účelových fondů'''
*'''výhodné půjčky (soft loans)'''
*'''garance úvěrů'''

===Úlevy===

*'''v placení poplatků'''

*'''ostatní úlevy'''

===Depozitně refundační systémy===

Depozitně refundační systém se vztahuje na výrobky, u kterých je možnost, že se stanou nebezpečným opadem. Jedná se například o pneumatiky, motorové oleje, nebo akumulátory. Dále se vztahuje na výrobky, kde je možnost jejich opakovaného použití. Jako příkladem jsou bezesporu vratné láhve a některé umělé hmoty. Pomocí tohoto systému je spotřebitel stimulován k opětovnému vrácení zakoupených výrobků.<ref name="Vosátka Jakub">Vosátka, Jakub: Ekonomika životního prostředí ,10.4.2010, dostupné na: http://fzp.ujep.cz/~vosatka/</ref>

*'''zálohování'''

Při zakoupení zboží se platí záloha, která se při vrácení zboží vrací zpět. Lidé díky tomuto systému mají záruku, že se jim zakoupené výrobky vrátí zpět formou peněz, které do nich vložili. Zálohový systém se vztahuje na skleněné láhve, některé vybrané láhve a umělé hmoty. Spotřebitel má tedy jistotu jejich opětovného vrácení a také jejich opětovného využití.<ref name="Vosátka Jakub">Vosátka, Jakub: Ekonomika životního prostředí ,10.4.2010, dostupné na: http://fzp.ujep.cz/~vosatka/</ref>

*'''recyklační poplatky'''

===Obchodovatelná emisní povolení===

Obchodovatelná emisní povolení jsou charakteristická horizontálními vztahy mezi znečišťovateli. Jednotliví znečišťovatelé se snaží snižovat své náklady spojené s nároky na kvalitu životního prostředí dané státem. Principem zmíněných emisních povolení je stanovení přípustného množství znečištění, které je rozděleno mezi znečišťovatele určitého území. Toto rozdělení přípustného množství znečištění je vydáváno formou emisních povolení, které si znečišťovatelé mezi sebou mohou navzájem prodávat. Tvorba ceny povolenek je ponechána trhu.Jedním z přínosů je úspora nákladů.
Jednotliví znečišťovatelé volí pro ně ekonomicky optimální variantu své ekologické strategie. Předpokládá se, že obchodování musí probíhat podle stanovených pravidel. <ref name="JÍLKOVÁ Jiřina">JÍLKOVÁ Jiřina: Daně, dotace a obchodovatelná povolení - nástroje ochrany ovzduší a klimatu, IREAS, 2003, ISBN:80-86684-04-0</ref>

*[[Obchodovatelná povolení k emisím skleníkových plynů]]
*[[Začlenění letectví do systému pro obchodování s povolenkami na emise]]

==== Environmentální pojištění ====

Tento druh pojištění začíná fungovat koncem 80. let. Je uzavíráno na základě absolutní odpovědnosti znečišťovatele. Podrobné rozmezí krytí škod je určeno přímo pojišťovnami.

* povinnost mít sjednané pojištění pro případ poškození životního prostředí.

===Zelené fondy===

== Zdroje ==

<references/>

== Další použité zdroje ==

Economic Instruments for Environmental Protection, OECD, Paris 1989

*KOVÁŘ, Jaromír a ŠTĚPÁNEK, Zdeněk: Poplatky a daně nejen k ochraně životního prostředí, NUKLIN, 1993, ISBN: 80-7073-049-8
*KOUMROVÁ, Miluše; Česká společnost pro životní prostředí ekologické manažerské služby: Ekonomické nástroje v ochraně životního prostředí, sborník přednášek
*Ministerstvo životního prostředí, Cenia, ČSÚ: Statistická ročenka životního prostředí české republiky 2006, Praha 2006, ISBN: 80-7212-443-9
*Centrum univerzity Karlovy pro otázky životního prostředí,: Teoretická východiska, souvislosti, instituce, Praha 2002, ISBN: 80-238-8378-X (soubor)

== Internetové zdroje ==

*http://mzp.cz/cz/poplatky, 11.4.2010 - Poplatky
*Statistická ročenka životního prostředí české republiky 2009,11.4.2010, dostupné na: http://rocenka.cenia.cz/stat_rocenka_2009/index.htm#d1
*Zákon o odpadech,10.4.2010, dostupné na: http://business.center.cz/BUSINESS/PRAVO/ZAKONY/odpady/cast8.aspx
*Spotřební daň u pohonných hmot,11.4.2010, dostupné na: http://ekonomika.idnes.cz/rok-2010-benzin-podrazi-dvakrat-po-sobe-dsk-/ekonomika.asp?c=A091118_203456_ekonomika_mmb
*Ekologické daně,10.4.2010, dostupné na: http://www.finance.cz/dane-a-mzda/informace/reforma-2008/ekologicke-dane/
*Povolení ke kácení stromů,10.4.2010, dostupné na: http://www.ekoporadny.cz/faq/jak-a-kde-zadat-o-povoleni-ke-kaceni-stromu.htm

== Odkazy ==
=== Související stránky ===
[[Ekonomické nástroje k udržitelné dopravě]]

[[Ekologická daňová reforma]]

{{upravit}}

[[Kategorie:Ekonomické nástroje regulace podnikání]]

Ekonomické nástroje

2010-05-24T15:14:55Z

Gabriela: /* Obchodovatelná emisní povolení */

{{Studenti VŠE}}

Nástroje regulace normativního charakteru, na kterých je historicky primárně založen systém přímé regulace ochrany životního prostředí zemí OECD, doplňuje využití ekonomických nástrojů ochrany životního prostředí. Ty byly zkonstruovány k dosažení ekologických cílů způsobem, který je nákladově efektivnější než přímá administrativní regulace. Jsou založeny na nepřímém ovlivňování chování subjektů, které poškozují (znečišťují, nepřiměřeně devastují) životní prostředí. Na rozdíl od normativních nástrojů tedy nepůsobí na základě přímého mocenského přinucení, ale prostřednictvím ekonomické kalkulace. Podniky, obce i jednotliví občané se sami mohou rozhodnout, zda je pro ně finančně výhodnější vynaložit určité náklady na zamezení, popř. omezení poškozování životního prostředí nebo životní prostředí poškozovat a platit za to (poplatky, daně apod.).

Podstatou působení ekonomických nástrojů je nahrazení, popř. doplnění chybějících nebo nedostatečných hodnotových signálů, které poskytuje standardní tržní mechanismus. K absenci těchto signálů dochází i ve vyspělých ekonomikách a důsledkem této absence jsou [[Ekonomické pojmy|negativní externality]]. Internalizace požadavků životního prostředí do nákladové kalkulace a rozhodovacího procesu znečišťovatelů prostřednictvím ekonomických nástrojů přináší výhody, které spočívají v:

*minimalizaci celkových společenských nákladů nutných na dosažení stanovených environmentálních efektů (nepůsobí plošně, ale přihlížejí k různým nákladům jednotlivých subjektů na zamezení znečištění),
*podněcování subjektů k ekonomicky optimálnímu snižování znečištění (nikoli pouze ke splnění nařízených norem a limitů),
*minimalizaci nároků na státní administrativu (neboť působí v rámci hry tržních sil) a díky tomu snížení nákladů, omezení nebezpečí korupce ap.;
*vytváření dodatečného zdroje prostředků na ochranu prostředí.

Současné politiky životního prostředí vyspělých zemí disponují širokým rejstříkem ekonomických nástrojů. Nejčastější klasifikace ekonomických nástrojů je dělí na poplatky, subvence, systém zálohování a specielní tržní nástroje, jako je prodej emisních povolení a pojištění odpovědnosti za škody na životním prostředí. Tento soubor je v praxi doplňován nástroji daňové, celní a úvěrové politiky.

== Znaky ekonomických nástrojů ==
Jedná se o opatření finanční povahy, jejichž smyslem je akumulace a následná alokace a redistribuce peněžních prostředků. Výchozím cílem je ovlivnit chování ekonomických subjektů a zabezpečit prostředky k provádění opatření, pomáhajícím chránit životní prostředí. Ekonomické nástroje jsou realizovány jak v soukromé, tak ve veřejné sféře. <ref name="Vosátka Jakub">Vosátka, Jakub: Ekonomika životního prostředí ,10.4.2010, dostupné na: http://fzp.ujep.cz/~vosatka/</ref>

== Funkce ekonomických nástrojů ==
Ekonomické nástroje plní mnoho funkcí, z nichž nejdůležitější jsou funkce kompenzační, fiskální, stimulační, redistribuční a komparativní. Kompenzační funkcí ekonomických nástrojů se rozumí finanční odškodnění možného poškození životního prostředí. Fiskální funkce představuje příjmy do státního rozpočtu, které jsou pak dále použity k financování činností, které zabezpečují ochranu životního prostředí. Stimulační funkce podporuje realizaci určitého cíle. Redistribuční funkce představuje usměrnění možných dopadů na různé subjekty. Komparativní funkcí se rozumí pozorování schopnosti se vyrovnávat za různých ekonomických podmínek mezi znečišťovateli. <ref name="Dienstbier Filip">Dienstbier, Filip: Ekonomické nástroje ochrany životního prostředí - otázky právní, 11.4.2010, dostupné na: http://theses.cz/id/krhvgt/</ref>

== Klasifikace ekonomických nástrojů ==
''Podle pragmatické klasifikace, kterou ve svých materiálech používá OECD, je lze strukturovat do několika hlavních skupin:''
=== Poplatky za znečišťování životního prostředí ===
Podrobněji také [[Poplatky za znečišťování životního prostředí]]

Poplatky jsou povinné platby, nejčastěji za znečišťování životního prostředí nebo za využívání přírodních zdrojů aj. Vychází z principu „znečišťovatel platí“. Způsob jejich placení musí být upraven zákonem. Příjemcem poplatků je buď do [[Státní fond životního prostředí]], do obecních rozpočtů, do rozpočtů krajů, případně do státního rozpočtu. Tento příjem se využívá účelově k nápravě škod nebo na podporu ekologických projektů. <ref name="HADRABOVÁ Alena a kolektiv">HADRABOVÁ A. a kolektiv: Ekonomika a řízení péče o životní prostředí, VŠE v Praze, 1991, ISBN: 80-7007-985-4</ref>

*'''poplatky za znečišťování ovzduší'''
V současné době jsou poplatky za znečišťování ovzduší stanoveny zákonem č. 86/2002 Sb., o ochraně ovzduší, ve znění pozdějších předpisů. Poplatky jsou placeny provozovateli stacionárních zdrojů, které se kategorizují podle velikosti na zvláště velké, velké, střední a malé podle jejich výkonu. <ref name="MOLDAN, Bedřich a kol">MOLDAN, Bedřich a kol.: Ekonomické aspekty ochrany životního prostředí, Univerzita Karlova, Vydavatelství Karolinum, Praha 1997, ISBN: 80-7184-434-9</ref> Mezi zpoplatněné látky patří především tuhé emise, SO2 (oxid siřičitý), NOx(oxidy dusíku), CO (oxid uhelnatý), CXHY (uhlovodíky). Způsob výpočtu poplatků je dán zákonem. U malých zdrojů je to roční paušál podle druhu používaného paliva. U zvláště velkých, velkých a středních zdrojů závisí výše poplatků na druhu a množství škodlivin. <ref name="CENIA">Statistická ročenka životního prostředí české republiky 2009,11.4.2010, dostupné na: http://rocenka.cenia.cz/stat_rocenka_2009/index.htm#d1</ref>

Vypouštění odpadních vod směřuje buď do vod povrchových nebo do vod podzemních

*'''poplatky za vypouštění odpadních vod do vod povrchových'''
Poplatky za vypouštění odpadních vod do vod povrchových jsou upraveny ve vodním zákoně č. 254/2001 Sb. Znečišťovatel je povinen platit poplatek jak za znečištění, tak i za objem vypouštěných odpadních vod. Poplatek se platí především při vypouštění nerozpuštěných látek, rozpuštěných anorganických solí, ropných látek, nebo pokud je zjištěna zvýšená acidita a alkalita. Správu poplatků za vypouštění odpadních vod do vod povrchových mají na starosti příslušné celní úřady na základě podkladů České inspekce životního prostředí [[http://www.cizp.cz/]]. Poplatky jsou placeny příslušnému celnímu úřadu. Příjmy směřují do Státního fondu Životního prostředí. <ref name="CENIA">tamtéž</ref>

*'''Poplatky za povolené vypouštění odpadních vod do vod podzemních'''
Poplatky za vypouštění odpadních vod do vod podzemních jsou upraveny ve vodním zákoně č. 254/2001 Sb. Poplatek se platí paušálně a představuje 3 500 Kč ročně za vypouštění odpadních vod domácnostmi. Povolení k vypouštění odpadních vod do vod podzemních vydává vodoprávní úřad, který příslušné obci poskytuje podklady. Poplatek je placen obci daného katastrálního území, kde dochází k vypouštění odpadních vod. Poplatky jsou stanoveny obcí, která postupuje podle správního řádu. Postup při vymáhání a vybírání poplatků je veden podle právních předpisů, které upravují správu daní a poplatků.<ref name="CENIA">tamtéž</ref>

*'''poplatky za ukládání odpadů na skládky'''
Poplatky za ukládání odpadů na skládky jsou upraveny zákonem č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně některých dalších zákonů. Poplatek se skládá vždy ze základní složky, která je placena za ukládání odpadu a pokud jde o odpad nebezpečný je připlácena riziková složka. Poplatek je placen původcem odpadu provozovateli skládky za umístění odpadu na skládku.
Příjemcem poplatků je obec, v jejímž katastrálním území se skládka nachází a Státní fond Životního prostředí. V případě ukládání odpadů na skládky obcí, pak tato obec neplatí základní složku poplatku. Kontrolu placení poplatků má v kompetenci příslušná obec a krajský úřad. Příslušná obec vybírá základní složku poplatku. Pokud se skládka nachází na území více obcí, je základní složka poplatku rozdělena daným obcím podle velikosti skládky na jejich území. Výše sazby základní složky poplatku je od roku 2009 stanovena na 500 Kč za 1 tunu komunálního a ostatního odpadu a 1 700 Kč za 1 tunu nebezpečného odpadu. Riziková složka poplatku směřuje do [[Státní fond životního prostředí]]. Výše sazby rizikové složky poplatku je od roku 2009 stanovena na 4 500 Kč za 1 tunu nebezpečného odpadu. Tyto poplatky jsou na rozdíl od ostatních poplatků fixně dané, vždy v rozmezí 2-3 let a jejich výše stále roste.<ref name="CENIA">tamtéž</ref>

*'''poplatky za spalování odpadů'''
*'''poplatky za hluk'''

=== Poplatky za využívání přírodních zdrojů <ref name="CENIA">tamtéž</ref> ===
Podrobněji také [[Poplatky za využívání přírodních zdrojů]]

*'''poplatky za odběry podzemní vody'''
Jedná se o úhradu částky za odebrané množství podzemní vody. Poplatek je stanoven novelou zákona č. 20/2004 Sb., o vodách. Příjemcem poplatků je z 50% [[Státní fond životního prostředí]] a z 50 % rozpočty územně příslušného kraje.

*'''poplatky za odběry vody z vodních toků'''
Platba, kterou hradí organizace, které odebírají vodu z povrchových vod jeho správci.

*'''odvody za odnětí půdy ze zemědělského půdního fondu'''
Úhrady jsou stanoveny zákonem č. 334/1992 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu, ve znění pozdějších předpisů. Souhlas s odvodem poskytuje příslušný orgán ochrany zemědělského půdního fondu. Výběr mají v kompetenci celní úřady. Výnos z odvodů směřuje z 60 % Státnímu fondu životního prostředí a z 40 % rozpočtům obcí příslušného katastru. Vytěžené prostředky musí být využity na zlepšení životního prostředí obce a na chránění krajiny a přírody.

*'''poplatky za odnětí pozemků určených k plnění funkcí lesa'''
Tyto poplatky jsou stanoveny v zákoně č. 289/1995 Sb., o lesích, ve znění pozdějších předpisů. Výše poplatku je určena orgánem státní ochrany lesů a výběr mají v kompetenci celní úřady. Příjemcem poplatků je z 60% [[Státní fond životního prostředí]] a z 40 % rozpočty obcí příslušného katastru. Vytěžené prostředky musí být využity na zlepšení životního prostředí obce a na zachování lesa.

*'''úhrady z dobývacího prostoru a z vydobytých vyhrazených nerostů'''
[[Dobývací prostor]] je zhodnocen pomocí výsledků průzkumu daného naleziště, a sice na základě rozsahu, tvaru a mocnosti hlavního naleziště. [[Nerosty]] jsou zaznamenány v zákoně č. 44/1988 Sb., o ochraně a využití nerostného bohatství, ve znění pozdějších předpisů. Sazba úhrady se pohybuje v rozmezí 100-1000 Kč za 1 hektar (bere se v potaz úroveň ochrany životního prostředí, povaha činnosti a dopadu na životního prostředí)

*'''poplatky za kácení dřevin'''
Ochrana dřeviny před jejich poškozením je upravena zákonem č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny. Nemusí se žádat o povolení, pokud dřeviny nedosahují stanovených rozměrů, tedy pokud dřeviny dosahuje výšky do 80 cm a 130 cm nad zemí nebo se jedná o souvislý keřový porost do 40 m2.

===Uživatelské poplatky===

*'''poplatky za spotřebu látek poškozujících ozonovou vrstvu'''
Jedná se o poplatek za výrobu a dovoz regulovaných látek, který napomáhá chránit ozonovou vrstvu Země. Poplatky jsou vybírány za látky, které poškozují ozonovou vrstvu a produkty, které je zahrnují. <ref name="Vosátka Jakub">Vosátka, Jakub: Ekonomika životního prostředí ,10.4.2010, dostupné na: http://fzp.ujep.cz/~vosatka/</ref>

*'''poplatky za užívání vybraných umělých hnojiv a pesticidů'''
*'''poplatky za používání tašek z umělých hmot, apod.'''

===Daně===

Na základě daňové statistiky OECD jsou za ekologické daně v České republice považovány veškeré poplatky k ochraně ŽP. Mezi tyto daně patří [[dálniční známka]], mýtné, [[silniční daň]], spotřební daň, [[daň z minerálních olejů]]. V roce 2007 vznikají v rámci [[Ekologická daňová reforma]] tři nové daně, které pouze rozšířily spotřební daň z minerálních olejů, a sice [[daň ze zemního plynu]], [[daň z pevných paliv]] a [[daň z elektřiny]]. <ref name="MZP">MZP: Daně ,10.4.2010, dostupné na: http://mzp.cz/cz/dane/</ref>

*'''daně k ochraně životního prostředí'''
*'''komunální (místní) daně'''

===Sankční platby===

Sankční platby jsou použity, pokud někdo nedodržuje zákony na ochranu životního prostředí. Sankční platby se uvalují ve formě pokuty a nedají se odpočítat z daňového základu. Veškeré postihy a sankce v případě nedodržení určitých pravidel jsou určeny v zákonech týkajících se ochrany životního prostředí. <ref name="Vosátka Jakub">Vosátka, Jakub: Ekonomika životního prostředí ,10.4.2010, dostupné na: http://fzp.ujep.cz/~vosatka/</ref>

*'''pokuty'''
*'''přirážky'''

===Daňové úlevy===

Za [[daňové zvýhodnění]] se považuje snížená sazba u daně z přidané hodnoty na určité výrobky ekologického charakteru. Můžeme mluvit o úlevě od daně z příjmu u organizací, které se zabývají provozem [[vodních a větrných elektráren]], [[tepelných čerpadel]], [[solárních zařízení]], výrobou bioplynu,[[ elektřiny]], tepla, či [[biomasy]]. O daňovém zvýhodnění se mluví ve smyslu snížené sazby spotřební daně u pohonných hmot, jako je [[bionafta]], či [[bioplyn]]. <ref name="Vosátka Jakub">Vosátka, Jakub: Ekonomika životního prostředí ,10.4.2010, dostupné na: http://fzp.ujep.cz/~vosatka/</ref>
Vláda přijala (koncem roku 2009) návrh [[MŽP|Ministerstva životního prostředí]], aby se zvedl podíl biopaliv v benzinu i naftě. Jeho podíl v benzinu by se měl v dubnu 2010 zvednout z nynějších 3,5 % na 4,5 %. V naftě se jeho podíl zvýší ze 4,5 na 6,3%. Biopalivo je však skoro jednou tak dražší než pohonné hmoty z ropy.
Daňová úleva se dále týká daní z nemovitosti, týkající se některých ekologických aktivit a daně dědické a darovací, pokud je předmět daně propojen s ochranou životního prostředí. <ref name="IDNES">Spotřební daň u pohonných hmot, 11.4.2010, dostupné na: http://ekonomika.idnes.cz/rok-2010-benzin-podrazi-dvakrat-po-sobe-dsk-/ekonomika.asp?c=A091118_203456_ekonomika_mmb</ref>

*'''v rámci DPH'''
*'''v rámci spotřebních daní'''
*'''v rámci daní z příjmů'''
*'''v rámci silniční daně'''
*'''v rámci daně z nemovitostí'''
*'''v rámci daně dědické a darovací'''

===Finanční podpory===

Finanční podpora je chápána jako oblast příznivé ekonomické stimulace. Při jejím poskytování se nesmějí narušovat rovné tržní podmínky a poskytování by mělo být v souladu se směrnicemi Evropské unie.<ref name="Vosátka Jakub">Vosátka, Jakub: Ekonomika životního prostředí ,10.4.2010, dostupné na: http://fzp.ujep.cz/~vosatka/</ref>

*'''granty, dotace, dary'''

Dotace v rámci finanční podpory jsou chápány jako nástroje využívající veřejné výdaje a jsou významným prvkem Státní politiky životního prostředí ve vyspělých zemích. Jsou poskytovány především obcím a neziskovým organizacím. Dotace mají problémové alokační působení. Účel jejich poskytování je spojen s ochranou vod a ovzduší. Mezi dotace patří přímé podpory, úhrady úroků, zvýhodněné půjčky, záruky na úvěry nebo daňová zvýhodnění. Dotace bývají poskytovány buď ze státních fondů, státního rozpočtu, nebo od Evropské unie.<ref name="JÍLKOVÁ Jiřina">JÍLKOVÁ Jiřina: Daně, dotace a obchodovatelná povolení - nástroje ochrany ovzduší a klimatu, IREAS, 2003, ISBN:80-86684-04-0</ref>

*'''ze státního rozpočtu'''
*'''z účelových fondů'''
*'''výhodné půjčky (soft loans)'''
*'''garance úvěrů'''

===Úlevy===

*'''v placení poplatků'''

*'''ostatní úlevy'''

===Depozitně refundační systémy===

Depozitně refundační systém se vztahuje na výrobky, u kterých je možnost, že se stanou nebezpečným opadem. Jedná se například o pneumatiky, motorové oleje, nebo akumulátory. Dále se vztahuje na výrobky, kde je možnost jejich opakovaného použití. Jako příkladem jsou bezesporu vratné láhve a některé umělé hmoty. Pomocí tohoto systému je spotřebitel stimulován k opětovnému vrácení zakoupených výrobků.<ref name="Vosátka Jakub">Vosátka, Jakub: Ekonomika životního prostředí ,10.4.2010, dostupné na: http://fzp.ujep.cz/~vosatka/</ref>

*'''zálohování'''

Při zakoupení zboží se platí záloha, která se při vrácení zboží vrací zpět. Lidé díky tomuto systému mají záruku, že se jim zakoupené výrobky vrátí zpět formou peněz, které do nich vložili. Zálohový systém se vztahuje na skleněné láhve, některé vybrané láhve a umělé hmoty. Spotřebitel má tedy jistotu jejich opětovného vrácení a také jejich opětovného využití.<ref name="Vosátka Jakub">Vosátka, Jakub: Ekonomika životního prostředí ,10.4.2010, dostupné na: http://fzp.ujep.cz/~vosatka/</ref>

*'''recyklační poplatky'''

===Obchodovatelná emisní povolení===

Obchodovatelná emisní povolení jsou charakteristická horizontálními vztahy mezi znečišťovateli. Jednotliví znečišťovatelé se snaží snižovat své náklady spojené s nároky na kvalitu životního prostředí dané státem. Principem zmíněných emisních povolení je stanovení přípustného množství znečištění, které je rozděleno mezi znečišťovatele určitého území. Toto rozdělení přípustného množství znečištění je vydáváno formou emisních povolení, které si znečišťovatelé mezi sebou mohou navzájem prodávat. Tvorba ceny povolenek je ponechána trhu.Jedním z přínosů je úspora nákladů.
Jednotliví znečišťovatelé volí pro ně ekonomicky optimální variantu své ekologické strategie. Předpokládá se, že obchodování musí probíhat podle stanovených pravidel. <ref name="JÍLKOVÁ Jiřina">JÍLKOVÁ Jiřina: Daně, dotace a obchodovatelná povolení - nástroje ochrany ovzduší a klimatu, IREAS, 2003, ISBN:80-86684-04-0</ref>

*[[Obchodovatelná povolení k emisím skleníkových plynů]]
*[[Začlenění letectví do systému pro obchodování s povolenkami na emise]]

==== Environmentální pojištění ====

Tento druh pojištění začíná fungovat koncem 80. let. Je uzavíráno na základě absolutní odpovědnosti znečišťovatele. Podrobné rozmezí krytí škod je určeno přímo pojišťovnami.

* povinnost mít sjednané pojištění pro případ poškození životního prostředí.

===Zelené fondy===

== Zdroje ==

<references/>

== Další použité zdroje ==

Economic Instruments for Environmental Protection, OECD, Paris 1989
*MOLDAN, Bedřich a kol.: Ekonomické aspekty ochrany životního prostředí, Univerzita Karlova, Vydavatelství Karolinum, Praha 1997, ISBN: 80-7184-434-9
*KOUMROVÁ, Miluše; Česká společnost pro životní prostředí ekologické manažerské služby: Ekonomické nástroje v ochraně životního prostředí, sborník přednášek
*Ministerstvo životního prostředí, Cenia, ČSÚ: Statistická ročenka životního prostředí české republiky 2006, Praha 2006, ISBN: 80-7212-443-9
*Centrum univerzity Karlovy pro otázky životního prostředí,: Teoretická východiska, souvislosti, instituce, Praha 2002, ISBN: 80-238-8378-X (soubor)
*KOVÁŘ, Jaromír a ŠTĚPÁNEK, Zdeněk: Poplatky a daně nejen k ochraně životního prostředí, NUKLIN, 1993, ISBN: 80-7073-049-8

== Internetové zdroje ==

*http://mzp.cz/cz/poplatky, 11.4.2010 - Poplatky
*Statistická ročenka životního prostředí české republiky 2009,11.4.2010, dostupné na: http://rocenka.cenia.cz/stat_rocenka_2009/index.htm#d1
*Zákon o odpadech,10.4.2010, dostupné na: http://business.center.cz/BUSINESS/PRAVO/ZAKONY/odpady/cast8.aspx
*Spotřební daň u pohonných hmot,11.4.2010, dostupné na: http://ekonomika.idnes.cz/rok-2010-benzin-podrazi-dvakrat-po-sobe-dsk-/ekonomika.asp?c=A091118_203456_ekonomika_mmb
*Ekologické daně,10.4.2010, dostupné na: http://www.finance.cz/dane-a-mzda/informace/reforma-2008/ekologicke-dane/
*Povolení ke kácení stromů,10.4.2010, dostupné na: http://www.ekoporadny.cz/faq/jak-a-kde-zadat-o-povoleni-ke-kaceni-stromu.htm

== Odkazy ==
=== Související stránky ===
[[Ekonomické nástroje k udržitelné dopravě]]

[[Ekologická daňová reforma]]

{{upravit}}

[[Kategorie:Ekonomické nástroje regulace podnikání]]

Ekonomické nástroje

2010-05-24T15:14:26Z

Gabriela: /* Finanční podpory */

{{Studenti VŠE}}

Nástroje regulace normativního charakteru, na kterých je historicky primárně založen systém přímé regulace ochrany životního prostředí zemí OECD, doplňuje využití ekonomických nástrojů ochrany životního prostředí. Ty byly zkonstruovány k dosažení ekologických cílů způsobem, který je nákladově efektivnější než přímá administrativní regulace. Jsou založeny na nepřímém ovlivňování chování subjektů, které poškozují (znečišťují, nepřiměřeně devastují) životní prostředí. Na rozdíl od normativních nástrojů tedy nepůsobí na základě přímého mocenského přinucení, ale prostřednictvím ekonomické kalkulace. Podniky, obce i jednotliví občané se sami mohou rozhodnout, zda je pro ně finančně výhodnější vynaložit určité náklady na zamezení, popř. omezení poškozování životního prostředí nebo životní prostředí poškozovat a platit za to (poplatky, daně apod.).

Podstatou působení ekonomických nástrojů je nahrazení, popř. doplnění chybějících nebo nedostatečných hodnotových signálů, které poskytuje standardní tržní mechanismus. K absenci těchto signálů dochází i ve vyspělých ekonomikách a důsledkem této absence jsou [[Ekonomické pojmy|negativní externality]]. Internalizace požadavků životního prostředí do nákladové kalkulace a rozhodovacího procesu znečišťovatelů prostřednictvím ekonomických nástrojů přináší výhody, které spočívají v:

*minimalizaci celkových společenských nákladů nutných na dosažení stanovených environmentálních efektů (nepůsobí plošně, ale přihlížejí k různým nákladům jednotlivých subjektů na zamezení znečištění),
*podněcování subjektů k ekonomicky optimálnímu snižování znečištění (nikoli pouze ke splnění nařízených norem a limitů),
*minimalizaci nároků na státní administrativu (neboť působí v rámci hry tržních sil) a díky tomu snížení nákladů, omezení nebezpečí korupce ap.;
*vytváření dodatečného zdroje prostředků na ochranu prostředí.

Současné politiky životního prostředí vyspělých zemí disponují širokým rejstříkem ekonomických nástrojů. Nejčastější klasifikace ekonomických nástrojů je dělí na poplatky, subvence, systém zálohování a specielní tržní nástroje, jako je prodej emisních povolení a pojištění odpovědnosti za škody na životním prostředí. Tento soubor je v praxi doplňován nástroji daňové, celní a úvěrové politiky.

== Znaky ekonomických nástrojů ==
Jedná se o opatření finanční povahy, jejichž smyslem je akumulace a následná alokace a redistribuce peněžních prostředků. Výchozím cílem je ovlivnit chování ekonomických subjektů a zabezpečit prostředky k provádění opatření, pomáhajícím chránit životní prostředí. Ekonomické nástroje jsou realizovány jak v soukromé, tak ve veřejné sféře. <ref name="Vosátka Jakub">Vosátka, Jakub: Ekonomika životního prostředí ,10.4.2010, dostupné na: http://fzp.ujep.cz/~vosatka/</ref>

== Funkce ekonomických nástrojů ==
Ekonomické nástroje plní mnoho funkcí, z nichž nejdůležitější jsou funkce kompenzační, fiskální, stimulační, redistribuční a komparativní. Kompenzační funkcí ekonomických nástrojů se rozumí finanční odškodnění možného poškození životního prostředí. Fiskální funkce představuje příjmy do státního rozpočtu, které jsou pak dále použity k financování činností, které zabezpečují ochranu životního prostředí. Stimulační funkce podporuje realizaci určitého cíle. Redistribuční funkce představuje usměrnění možných dopadů na různé subjekty. Komparativní funkcí se rozumí pozorování schopnosti se vyrovnávat za různých ekonomických podmínek mezi znečišťovateli. <ref name="Dienstbier Filip">Dienstbier, Filip: Ekonomické nástroje ochrany životního prostředí - otázky právní, 11.4.2010, dostupné na: http://theses.cz/id/krhvgt/</ref>

== Klasifikace ekonomických nástrojů ==
''Podle pragmatické klasifikace, kterou ve svých materiálech používá OECD, je lze strukturovat do několika hlavních skupin:''
=== Poplatky za znečišťování životního prostředí ===
Podrobněji také [[Poplatky za znečišťování životního prostředí]]

Poplatky jsou povinné platby, nejčastěji za znečišťování životního prostředí nebo za využívání přírodních zdrojů aj. Vychází z principu „znečišťovatel platí“. Způsob jejich placení musí být upraven zákonem. Příjemcem poplatků je buď do [[Státní fond životního prostředí]], do obecních rozpočtů, do rozpočtů krajů, případně do státního rozpočtu. Tento příjem se využívá účelově k nápravě škod nebo na podporu ekologických projektů. <ref name="HADRABOVÁ Alena a kolektiv">HADRABOVÁ A. a kolektiv: Ekonomika a řízení péče o životní prostředí, VŠE v Praze, 1991, ISBN: 80-7007-985-4</ref>

*'''poplatky za znečišťování ovzduší'''
V současné době jsou poplatky za znečišťování ovzduší stanoveny zákonem č. 86/2002 Sb., o ochraně ovzduší, ve znění pozdějších předpisů. Poplatky jsou placeny provozovateli stacionárních zdrojů, které se kategorizují podle velikosti na zvláště velké, velké, střední a malé podle jejich výkonu. <ref name="MOLDAN, Bedřich a kol">MOLDAN, Bedřich a kol.: Ekonomické aspekty ochrany životního prostředí, Univerzita Karlova, Vydavatelství Karolinum, Praha 1997, ISBN: 80-7184-434-9</ref> Mezi zpoplatněné látky patří především tuhé emise, SO2 (oxid siřičitý), NOx(oxidy dusíku), CO (oxid uhelnatý), CXHY (uhlovodíky). Způsob výpočtu poplatků je dán zákonem. U malých zdrojů je to roční paušál podle druhu používaného paliva. U zvláště velkých, velkých a středních zdrojů závisí výše poplatků na druhu a množství škodlivin. <ref name="CENIA">Statistická ročenka životního prostředí české republiky 2009,11.4.2010, dostupné na: http://rocenka.cenia.cz/stat_rocenka_2009/index.htm#d1</ref>

Vypouštění odpadních vod směřuje buď do vod povrchových nebo do vod podzemních

*'''poplatky za vypouštění odpadních vod do vod povrchových'''
Poplatky za vypouštění odpadních vod do vod povrchových jsou upraveny ve vodním zákoně č. 254/2001 Sb. Znečišťovatel je povinen platit poplatek jak za znečištění, tak i za objem vypouštěných odpadních vod. Poplatek se platí především při vypouštění nerozpuštěných látek, rozpuštěných anorganických solí, ropných látek, nebo pokud je zjištěna zvýšená acidita a alkalita. Správu poplatků za vypouštění odpadních vod do vod povrchových mají na starosti příslušné celní úřady na základě podkladů České inspekce životního prostředí [[http://www.cizp.cz/]]. Poplatky jsou placeny příslušnému celnímu úřadu. Příjmy směřují do Státního fondu Životního prostředí. <ref name="CENIA">tamtéž</ref>

*'''Poplatky za povolené vypouštění odpadních vod do vod podzemních'''
Poplatky za vypouštění odpadních vod do vod podzemních jsou upraveny ve vodním zákoně č. 254/2001 Sb. Poplatek se platí paušálně a představuje 3 500 Kč ročně za vypouštění odpadních vod domácnostmi. Povolení k vypouštění odpadních vod do vod podzemních vydává vodoprávní úřad, který příslušné obci poskytuje podklady. Poplatek je placen obci daného katastrálního území, kde dochází k vypouštění odpadních vod. Poplatky jsou stanoveny obcí, která postupuje podle správního řádu. Postup při vymáhání a vybírání poplatků je veden podle právních předpisů, které upravují správu daní a poplatků.<ref name="CENIA">tamtéž</ref>

*'''poplatky za ukládání odpadů na skládky'''
Poplatky za ukládání odpadů na skládky jsou upraveny zákonem č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně některých dalších zákonů. Poplatek se skládá vždy ze základní složky, která je placena za ukládání odpadu a pokud jde o odpad nebezpečný je připlácena riziková složka. Poplatek je placen původcem odpadu provozovateli skládky za umístění odpadu na skládku.
Příjemcem poplatků je obec, v jejímž katastrálním území se skládka nachází a Státní fond Životního prostředí. V případě ukládání odpadů na skládky obcí, pak tato obec neplatí základní složku poplatku. Kontrolu placení poplatků má v kompetenci příslušná obec a krajský úřad. Příslušná obec vybírá základní složku poplatku. Pokud se skládka nachází na území více obcí, je základní složka poplatku rozdělena daným obcím podle velikosti skládky na jejich území. Výše sazby základní složky poplatku je od roku 2009 stanovena na 500 Kč za 1 tunu komunálního a ostatního odpadu a 1 700 Kč za 1 tunu nebezpečného odpadu. Riziková složka poplatku směřuje do [[Státní fond životního prostředí]]. Výše sazby rizikové složky poplatku je od roku 2009 stanovena na 4 500 Kč za 1 tunu nebezpečného odpadu. Tyto poplatky jsou na rozdíl od ostatních poplatků fixně dané, vždy v rozmezí 2-3 let a jejich výše stále roste.<ref name="CENIA">tamtéž</ref>

*'''poplatky za spalování odpadů'''
*'''poplatky za hluk'''

=== Poplatky za využívání přírodních zdrojů <ref name="CENIA">tamtéž</ref> ===
Podrobněji také [[Poplatky za využívání přírodních zdrojů]]

*'''poplatky za odběry podzemní vody'''
Jedná se o úhradu částky za odebrané množství podzemní vody. Poplatek je stanoven novelou zákona č. 20/2004 Sb., o vodách. Příjemcem poplatků je z 50% [[Státní fond životního prostředí]] a z 50 % rozpočty územně příslušného kraje.

*'''poplatky za odběry vody z vodních toků'''
Platba, kterou hradí organizace, které odebírají vodu z povrchových vod jeho správci.

*'''odvody za odnětí půdy ze zemědělského půdního fondu'''
Úhrady jsou stanoveny zákonem č. 334/1992 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu, ve znění pozdějších předpisů. Souhlas s odvodem poskytuje příslušný orgán ochrany zemědělského půdního fondu. Výběr mají v kompetenci celní úřady. Výnos z odvodů směřuje z 60 % Státnímu fondu životního prostředí a z 40 % rozpočtům obcí příslušného katastru. Vytěžené prostředky musí být využity na zlepšení životního prostředí obce a na chránění krajiny a přírody.

*'''poplatky za odnětí pozemků určených k plnění funkcí lesa'''
Tyto poplatky jsou stanoveny v zákoně č. 289/1995 Sb., o lesích, ve znění pozdějších předpisů. Výše poplatku je určena orgánem státní ochrany lesů a výběr mají v kompetenci celní úřady. Příjemcem poplatků je z 60% [[Státní fond životního prostředí]] a z 40 % rozpočty obcí příslušného katastru. Vytěžené prostředky musí být využity na zlepšení životního prostředí obce a na zachování lesa.

*'''úhrady z dobývacího prostoru a z vydobytých vyhrazených nerostů'''
[[Dobývací prostor]] je zhodnocen pomocí výsledků průzkumu daného naleziště, a sice na základě rozsahu, tvaru a mocnosti hlavního naleziště. [[Nerosty]] jsou zaznamenány v zákoně č. 44/1988 Sb., o ochraně a využití nerostného bohatství, ve znění pozdějších předpisů. Sazba úhrady se pohybuje v rozmezí 100-1000 Kč za 1 hektar (bere se v potaz úroveň ochrany životního prostředí, povaha činnosti a dopadu na životního prostředí)

*'''poplatky za kácení dřevin'''
Ochrana dřeviny před jejich poškozením je upravena zákonem č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny. Nemusí se žádat o povolení, pokud dřeviny nedosahují stanovených rozměrů, tedy pokud dřeviny dosahuje výšky do 80 cm a 130 cm nad zemí nebo se jedná o souvislý keřový porost do 40 m2.

===Uživatelské poplatky===

*'''poplatky za spotřebu látek poškozujících ozonovou vrstvu'''
Jedná se o poplatek za výrobu a dovoz regulovaných látek, který napomáhá chránit ozonovou vrstvu Země. Poplatky jsou vybírány za látky, které poškozují ozonovou vrstvu a produkty, které je zahrnují. <ref name="Vosátka Jakub">Vosátka, Jakub: Ekonomika životního prostředí ,10.4.2010, dostupné na: http://fzp.ujep.cz/~vosatka/</ref>

*'''poplatky za užívání vybraných umělých hnojiv a pesticidů'''
*'''poplatky za používání tašek z umělých hmot, apod.'''

===Daně===

Na základě daňové statistiky OECD jsou za ekologické daně v České republice považovány veškeré poplatky k ochraně ŽP. Mezi tyto daně patří [[dálniční známka]], mýtné, [[silniční daň]], spotřební daň, [[daň z minerálních olejů]]. V roce 2007 vznikají v rámci [[Ekologická daňová reforma]] tři nové daně, které pouze rozšířily spotřební daň z minerálních olejů, a sice [[daň ze zemního plynu]], [[daň z pevných paliv]] a [[daň z elektřiny]]. <ref name="MZP">MZP: Daně ,10.4.2010, dostupné na: http://mzp.cz/cz/dane/</ref>

*'''daně k ochraně životního prostředí'''
*'''komunální (místní) daně'''

===Sankční platby===

Sankční platby jsou použity, pokud někdo nedodržuje zákony na ochranu životního prostředí. Sankční platby se uvalují ve formě pokuty a nedají se odpočítat z daňového základu. Veškeré postihy a sankce v případě nedodržení určitých pravidel jsou určeny v zákonech týkajících se ochrany životního prostředí. <ref name="Vosátka Jakub">Vosátka, Jakub: Ekonomika životního prostředí ,10.4.2010, dostupné na: http://fzp.ujep.cz/~vosatka/</ref>

*'''pokuty'''
*'''přirážky'''

===Daňové úlevy===

Za [[daňové zvýhodnění]] se považuje snížená sazba u daně z přidané hodnoty na určité výrobky ekologického charakteru. Můžeme mluvit o úlevě od daně z příjmu u organizací, které se zabývají provozem [[vodních a větrných elektráren]], [[tepelných čerpadel]], [[solárních zařízení]], výrobou bioplynu,[[ elektřiny]], tepla, či [[biomasy]]. O daňovém zvýhodnění se mluví ve smyslu snížené sazby spotřební daně u pohonných hmot, jako je [[bionafta]], či [[bioplyn]]. <ref name="Vosátka Jakub">Vosátka, Jakub: Ekonomika životního prostředí ,10.4.2010, dostupné na: http://fzp.ujep.cz/~vosatka/</ref>
Vláda přijala (koncem roku 2009) návrh [[MŽP|Ministerstva životního prostředí]], aby se zvedl podíl biopaliv v benzinu i naftě. Jeho podíl v benzinu by se měl v dubnu 2010 zvednout z nynějších 3,5 % na 4,5 %. V naftě se jeho podíl zvýší ze 4,5 na 6,3%. Biopalivo je však skoro jednou tak dražší než pohonné hmoty z ropy.
Daňová úleva se dále týká daní z nemovitosti, týkající se některých ekologických aktivit a daně dědické a darovací, pokud je předmět daně propojen s ochranou životního prostředí. <ref name="IDNES">Spotřební daň u pohonných hmot, 11.4.2010, dostupné na: http://ekonomika.idnes.cz/rok-2010-benzin-podrazi-dvakrat-po-sobe-dsk-/ekonomika.asp?c=A091118_203456_ekonomika_mmb</ref>

*'''v rámci DPH'''
*'''v rámci spotřebních daní'''
*'''v rámci daní z příjmů'''
*'''v rámci silniční daně'''
*'''v rámci daně z nemovitostí'''
*'''v rámci daně dědické a darovací'''

===Finanční podpory===

Finanční podpora je chápána jako oblast příznivé ekonomické stimulace. Při jejím poskytování se nesmějí narušovat rovné tržní podmínky a poskytování by mělo být v souladu se směrnicemi Evropské unie.<ref name="Vosátka Jakub">Vosátka, Jakub: Ekonomika životního prostředí ,10.4.2010, dostupné na: http://fzp.ujep.cz/~vosatka/</ref>

*'''granty, dotace, dary'''

Dotace v rámci finanční podpory jsou chápány jako nástroje využívající veřejné výdaje a jsou významným prvkem Státní politiky životního prostředí ve vyspělých zemích. Jsou poskytovány především obcím a neziskovým organizacím. Dotace mají problémové alokační působení. Účel jejich poskytování je spojen s ochranou vod a ovzduší. Mezi dotace patří přímé podpory, úhrady úroků, zvýhodněné půjčky, záruky na úvěry nebo daňová zvýhodnění. Dotace bývají poskytovány buď ze státních fondů, státního rozpočtu, nebo od Evropské unie.<ref name="JÍLKOVÁ Jiřina">JÍLKOVÁ Jiřina: Daně, dotace a obchodovatelná povolení - nástroje ochrany ovzduší a klimatu, IREAS, 2003, ISBN:80-86684-04-0</ref>

*'''ze státního rozpočtu'''
*'''z účelových fondů'''
*'''výhodné půjčky (soft loans)'''
*'''garance úvěrů'''

===Úlevy===

*'''v placení poplatků'''

*'''ostatní úlevy'''

===Depozitně refundační systémy===

Depozitně refundační systém se vztahuje na výrobky, u kterých je možnost, že se stanou nebezpečným opadem. Jedná se například o pneumatiky, motorové oleje, nebo akumulátory. Dále se vztahuje na výrobky, kde je možnost jejich opakovaného použití. Jako příkladem jsou bezesporu vratné láhve a některé umělé hmoty. Pomocí tohoto systému je spotřebitel stimulován k opětovnému vrácení zakoupených výrobků.<ref name="Vosátka Jakub">Vosátka, Jakub: Ekonomika životního prostředí ,10.4.2010, dostupné na: http://fzp.ujep.cz/~vosatka/</ref>

*'''zálohování'''

Při zakoupení zboží se platí záloha, která se při vrácení zboží vrací zpět. Lidé díky tomuto systému mají záruku, že se jim zakoupené výrobky vrátí zpět formou peněz, které do nich vložili. Zálohový systém se vztahuje na skleněné láhve, některé vybrané láhve a umělé hmoty. Spotřebitel má tedy jistotu jejich opětovného vrácení a také jejich opětovného využití.<ref name="Vosátka Jakub">Vosátka, Jakub: Ekonomika životního prostředí ,10.4.2010, dostupné na: http://fzp.ujep.cz/~vosatka/</ref>

*'''recyklační poplatky'''

===Obchodovatelná emisní povolení===

Obchodovatelná emisní povolení jsou charakteristická horizontálními vztahy mezi znečišťovateli. Jednotliví znečišťovatelé se snaží snižovat své náklady spojené s nároky na kvalitu životního prostředí dané státem. Principem zmíněných emisních povolení je stanovení přípustného množství znečištění, které je rozděleno mezi znečišťovatele určitého území. Toto rozdělení přípustného množství znečištění je vydáváno formou emisních povolení, které si znečišťovatelé mezi sebou mohou navzájem prodávat. Tvorba ceny povolenek je ponechána trhu.Jedním z přínosů je úspora nákladů.
Jednotliví znečišťovatelé volí pro ně ekonomicky optimální variantu své ekologické strategie. Předpokládá se, že obchodování musí probíhat podle stanovených pravidel. <ref name="Jílková Jiřina">Jílková Jiřina: Daně, dotace a obchodovatelná povolení - nástroje ochrany ovzduší a klimatu, IREAS, 2003, ISBN:80-86684-04-0</ref>

*[[Obchodovatelná povolení k emisím skleníkových plynů]]
*[[Začlenění letectví do systému pro obchodování s povolenkami na emise]]

==== Environmentální pojištění ====

Tento druh pojištění začíná fungovat koncem 80. let. Je uzavíráno na základě absolutní odpovědnosti znečišťovatele. Podrobné rozmezí krytí škod je určeno přímo pojišťovnami.

* povinnost mít sjednané pojištění pro případ poškození životního prostředí.

===Zelené fondy===

== Zdroje ==

<references/>

== Další použité zdroje ==

Economic Instruments for Environmental Protection, OECD, Paris 1989
*MOLDAN, Bedřich a kol.: Ekonomické aspekty ochrany životního prostředí, Univerzita Karlova, Vydavatelství Karolinum, Praha 1997, ISBN: 80-7184-434-9
*KOUMROVÁ, Miluše; Česká společnost pro životní prostředí ekologické manažerské služby: Ekonomické nástroje v ochraně životního prostředí, sborník přednášek
*Ministerstvo životního prostředí, Cenia, ČSÚ: Statistická ročenka životního prostředí české republiky 2006, Praha 2006, ISBN: 80-7212-443-9
*Centrum univerzity Karlovy pro otázky životního prostředí,: Teoretická východiska, souvislosti, instituce, Praha 2002, ISBN: 80-238-8378-X (soubor)
*KOVÁŘ, Jaromír a ŠTĚPÁNEK, Zdeněk: Poplatky a daně nejen k ochraně životního prostředí, NUKLIN, 1993, ISBN: 80-7073-049-8

== Internetové zdroje ==

*http://mzp.cz/cz/poplatky, 11.4.2010 - Poplatky
*Statistická ročenka životního prostředí české republiky 2009,11.4.2010, dostupné na: http://rocenka.cenia.cz/stat_rocenka_2009/index.htm#d1
*Zákon o odpadech,10.4.2010, dostupné na: http://business.center.cz/BUSINESS/PRAVO/ZAKONY/odpady/cast8.aspx
*Spotřební daň u pohonných hmot,11.4.2010, dostupné na: http://ekonomika.idnes.cz/rok-2010-benzin-podrazi-dvakrat-po-sobe-dsk-/ekonomika.asp?c=A091118_203456_ekonomika_mmb
*Ekologické daně,10.4.2010, dostupné na: http://www.finance.cz/dane-a-mzda/informace/reforma-2008/ekologicke-dane/
*Povolení ke kácení stromů,10.4.2010, dostupné na: http://www.ekoporadny.cz/faq/jak-a-kde-zadat-o-povoleni-ke-kaceni-stromu.htm

== Odkazy ==
=== Související stránky ===
[[Ekonomické nástroje k udržitelné dopravě]]

[[Ekologická daňová reforma]]

{{upravit}}

[[Kategorie:Ekonomické nástroje regulace podnikání]]

Ekonomické nástroje

2010-05-24T15:13:46Z

Gabriela: /* Poplatky za znečišťování životního prostředí */

{{Studenti VŠE}}

Nástroje regulace normativního charakteru, na kterých je historicky primárně založen systém přímé regulace ochrany životního prostředí zemí OECD, doplňuje využití ekonomických nástrojů ochrany životního prostředí. Ty byly zkonstruovány k dosažení ekologických cílů způsobem, který je nákladově efektivnější než přímá administrativní regulace. Jsou založeny na nepřímém ovlivňování chování subjektů, které poškozují (znečišťují, nepřiměřeně devastují) životní prostředí. Na rozdíl od normativních nástrojů tedy nepůsobí na základě přímého mocenského přinucení, ale prostřednictvím ekonomické kalkulace. Podniky, obce i jednotliví občané se sami mohou rozhodnout, zda je pro ně finančně výhodnější vynaložit určité náklady na zamezení, popř. omezení poškozování životního prostředí nebo životní prostředí poškozovat a platit za to (poplatky, daně apod.).

Podstatou působení ekonomických nástrojů je nahrazení, popř. doplnění chybějících nebo nedostatečných hodnotových signálů, které poskytuje standardní tržní mechanismus. K absenci těchto signálů dochází i ve vyspělých ekonomikách a důsledkem této absence jsou [[Ekonomické pojmy|negativní externality]]. Internalizace požadavků životního prostředí do nákladové kalkulace a rozhodovacího procesu znečišťovatelů prostřednictvím ekonomických nástrojů přináší výhody, které spočívají v:

*minimalizaci celkových společenských nákladů nutných na dosažení stanovených environmentálních efektů (nepůsobí plošně, ale přihlížejí k různým nákladům jednotlivých subjektů na zamezení znečištění),
*podněcování subjektů k ekonomicky optimálnímu snižování znečištění (nikoli pouze ke splnění nařízených norem a limitů),
*minimalizaci nároků na státní administrativu (neboť působí v rámci hry tržních sil) a díky tomu snížení nákladů, omezení nebezpečí korupce ap.;
*vytváření dodatečného zdroje prostředků na ochranu prostředí.

Současné politiky životního prostředí vyspělých zemí disponují širokým rejstříkem ekonomických nástrojů. Nejčastější klasifikace ekonomických nástrojů je dělí na poplatky, subvence, systém zálohování a specielní tržní nástroje, jako je prodej emisních povolení a pojištění odpovědnosti za škody na životním prostředí. Tento soubor je v praxi doplňován nástroji daňové, celní a úvěrové politiky.

== Znaky ekonomických nástrojů ==
Jedná se o opatření finanční povahy, jejichž smyslem je akumulace a následná alokace a redistribuce peněžních prostředků. Výchozím cílem je ovlivnit chování ekonomických subjektů a zabezpečit prostředky k provádění opatření, pomáhajícím chránit životní prostředí. Ekonomické nástroje jsou realizovány jak v soukromé, tak ve veřejné sféře. <ref name="Vosátka Jakub">Vosátka, Jakub: Ekonomika životního prostředí ,10.4.2010, dostupné na: http://fzp.ujep.cz/~vosatka/</ref>

== Funkce ekonomických nástrojů ==
Ekonomické nástroje plní mnoho funkcí, z nichž nejdůležitější jsou funkce kompenzační, fiskální, stimulační, redistribuční a komparativní. Kompenzační funkcí ekonomických nástrojů se rozumí finanční odškodnění možného poškození životního prostředí. Fiskální funkce představuje příjmy do státního rozpočtu, které jsou pak dále použity k financování činností, které zabezpečují ochranu životního prostředí. Stimulační funkce podporuje realizaci určitého cíle. Redistribuční funkce představuje usměrnění možných dopadů na různé subjekty. Komparativní funkcí se rozumí pozorování schopnosti se vyrovnávat za různých ekonomických podmínek mezi znečišťovateli. <ref name="Dienstbier Filip">Dienstbier, Filip: Ekonomické nástroje ochrany životního prostředí - otázky právní, 11.4.2010, dostupné na: http://theses.cz/id/krhvgt/</ref>

== Klasifikace ekonomických nástrojů ==
''Podle pragmatické klasifikace, kterou ve svých materiálech používá OECD, je lze strukturovat do několika hlavních skupin:''
=== Poplatky za znečišťování životního prostředí ===
Podrobněji také [[Poplatky za znečišťování životního prostředí]]

Poplatky jsou povinné platby, nejčastěji za znečišťování životního prostředí nebo za využívání přírodních zdrojů aj. Vychází z principu „znečišťovatel platí“. Způsob jejich placení musí být upraven zákonem. Příjemcem poplatků je buď do [[Státní fond životního prostředí]], do obecních rozpočtů, do rozpočtů krajů, případně do státního rozpočtu. Tento příjem se využívá účelově k nápravě škod nebo na podporu ekologických projektů. <ref name="HADRABOVÁ Alena a kolektiv">HADRABOVÁ A. a kolektiv: Ekonomika a řízení péče o životní prostředí, VŠE v Praze, 1991, ISBN: 80-7007-985-4</ref>

*'''poplatky za znečišťování ovzduší'''
V současné době jsou poplatky za znečišťování ovzduší stanoveny zákonem č. 86/2002 Sb., o ochraně ovzduší, ve znění pozdějších předpisů. Poplatky jsou placeny provozovateli stacionárních zdrojů, které se kategorizují podle velikosti na zvláště velké, velké, střední a malé podle jejich výkonu. <ref name="MOLDAN, Bedřich a kol">MOLDAN, Bedřich a kol.: Ekonomické aspekty ochrany životního prostředí, Univerzita Karlova, Vydavatelství Karolinum, Praha 1997, ISBN: 80-7184-434-9</ref> Mezi zpoplatněné látky patří především tuhé emise, SO2 (oxid siřičitý), NOx(oxidy dusíku), CO (oxid uhelnatý), CXHY (uhlovodíky). Způsob výpočtu poplatků je dán zákonem. U malých zdrojů je to roční paušál podle druhu používaného paliva. U zvláště velkých, velkých a středních zdrojů závisí výše poplatků na druhu a množství škodlivin. <ref name="CENIA">Statistická ročenka životního prostředí české republiky 2009,11.4.2010, dostupné na: http://rocenka.cenia.cz/stat_rocenka_2009/index.htm#d1</ref>

Vypouštění odpadních vod směřuje buď do vod povrchových nebo do vod podzemních

*'''poplatky za vypouštění odpadních vod do vod povrchových'''
Poplatky za vypouštění odpadních vod do vod povrchových jsou upraveny ve vodním zákoně č. 254/2001 Sb. Znečišťovatel je povinen platit poplatek jak za znečištění, tak i za objem vypouštěných odpadních vod. Poplatek se platí především při vypouštění nerozpuštěných látek, rozpuštěných anorganických solí, ropných látek, nebo pokud je zjištěna zvýšená acidita a alkalita. Správu poplatků za vypouštění odpadních vod do vod povrchových mají na starosti příslušné celní úřady na základě podkladů České inspekce životního prostředí [[http://www.cizp.cz/]]. Poplatky jsou placeny příslušnému celnímu úřadu. Příjmy směřují do Státního fondu Životního prostředí. <ref name="CENIA">tamtéž</ref>

*'''Poplatky za povolené vypouštění odpadních vod do vod podzemních'''
Poplatky za vypouštění odpadních vod do vod podzemních jsou upraveny ve vodním zákoně č. 254/2001 Sb. Poplatek se platí paušálně a představuje 3 500 Kč ročně za vypouštění odpadních vod domácnostmi. Povolení k vypouštění odpadních vod do vod podzemních vydává vodoprávní úřad, který příslušné obci poskytuje podklady. Poplatek je placen obci daného katastrálního území, kde dochází k vypouštění odpadních vod. Poplatky jsou stanoveny obcí, která postupuje podle správního řádu. Postup při vymáhání a vybírání poplatků je veden podle právních předpisů, které upravují správu daní a poplatků.<ref name="CENIA">tamtéž</ref>

*'''poplatky za ukládání odpadů na skládky'''
Poplatky za ukládání odpadů na skládky jsou upraveny zákonem č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně některých dalších zákonů. Poplatek se skládá vždy ze základní složky, která je placena za ukládání odpadu a pokud jde o odpad nebezpečný je připlácena riziková složka. Poplatek je placen původcem odpadu provozovateli skládky za umístění odpadu na skládku.
Příjemcem poplatků je obec, v jejímž katastrálním území se skládka nachází a Státní fond Životního prostředí. V případě ukládání odpadů na skládky obcí, pak tato obec neplatí základní složku poplatku. Kontrolu placení poplatků má v kompetenci příslušná obec a krajský úřad. Příslušná obec vybírá základní složku poplatku. Pokud se skládka nachází na území více obcí, je základní složka poplatku rozdělena daným obcím podle velikosti skládky na jejich území. Výše sazby základní složky poplatku je od roku 2009 stanovena na 500 Kč za 1 tunu komunálního a ostatního odpadu a 1 700 Kč za 1 tunu nebezpečného odpadu. Riziková složka poplatku směřuje do [[Státní fond životního prostředí]]. Výše sazby rizikové složky poplatku je od roku 2009 stanovena na 4 500 Kč za 1 tunu nebezpečného odpadu. Tyto poplatky jsou na rozdíl od ostatních poplatků fixně dané, vždy v rozmezí 2-3 let a jejich výše stále roste.<ref name="CENIA">tamtéž</ref>

*'''poplatky za spalování odpadů'''
*'''poplatky za hluk'''

=== Poplatky za využívání přírodních zdrojů <ref name="CENIA">tamtéž</ref> ===
Podrobněji také [[Poplatky za využívání přírodních zdrojů]]

*'''poplatky za odběry podzemní vody'''
Jedná se o úhradu částky za odebrané množství podzemní vody. Poplatek je stanoven novelou zákona č. 20/2004 Sb., o vodách. Příjemcem poplatků je z 50% [[Státní fond životního prostředí]] a z 50 % rozpočty územně příslušného kraje.

*'''poplatky za odběry vody z vodních toků'''
Platba, kterou hradí organizace, které odebírají vodu z povrchových vod jeho správci.

*'''odvody za odnětí půdy ze zemědělského půdního fondu'''
Úhrady jsou stanoveny zákonem č. 334/1992 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu, ve znění pozdějších předpisů. Souhlas s odvodem poskytuje příslušný orgán ochrany zemědělského půdního fondu. Výběr mají v kompetenci celní úřady. Výnos z odvodů směřuje z 60 % Státnímu fondu životního prostředí a z 40 % rozpočtům obcí příslušného katastru. Vytěžené prostředky musí být využity na zlepšení životního prostředí obce a na chránění krajiny a přírody.

*'''poplatky za odnětí pozemků určených k plnění funkcí lesa'''
Tyto poplatky jsou stanoveny v zákoně č. 289/1995 Sb., o lesích, ve znění pozdějších předpisů. Výše poplatku je určena orgánem státní ochrany lesů a výběr mají v kompetenci celní úřady. Příjemcem poplatků je z 60% [[Státní fond životního prostředí]] a z 40 % rozpočty obcí příslušného katastru. Vytěžené prostředky musí být využity na zlepšení životního prostředí obce a na zachování lesa.

*'''úhrady z dobývacího prostoru a z vydobytých vyhrazených nerostů'''
[[Dobývací prostor]] je zhodnocen pomocí výsledků průzkumu daného naleziště, a sice na základě rozsahu, tvaru a mocnosti hlavního naleziště. [[Nerosty]] jsou zaznamenány v zákoně č. 44/1988 Sb., o ochraně a využití nerostného bohatství, ve znění pozdějších předpisů. Sazba úhrady se pohybuje v rozmezí 100-1000 Kč za 1 hektar (bere se v potaz úroveň ochrany životního prostředí, povaha činnosti a dopadu na životního prostředí)

*'''poplatky za kácení dřevin'''
Ochrana dřeviny před jejich poškozením je upravena zákonem č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny. Nemusí se žádat o povolení, pokud dřeviny nedosahují stanovených rozměrů, tedy pokud dřeviny dosahuje výšky do 80 cm a 130 cm nad zemí nebo se jedná o souvislý keřový porost do 40 m2.

===Uživatelské poplatky===

*'''poplatky za spotřebu látek poškozujících ozonovou vrstvu'''
Jedná se o poplatek za výrobu a dovoz regulovaných látek, který napomáhá chránit ozonovou vrstvu Země. Poplatky jsou vybírány za látky, které poškozují ozonovou vrstvu a produkty, které je zahrnují. <ref name="Vosátka Jakub">Vosátka, Jakub: Ekonomika životního prostředí ,10.4.2010, dostupné na: http://fzp.ujep.cz/~vosatka/</ref>

*'''poplatky za užívání vybraných umělých hnojiv a pesticidů'''
*'''poplatky za používání tašek z umělých hmot, apod.'''

===Daně===

Na základě daňové statistiky OECD jsou za ekologické daně v České republice považovány veškeré poplatky k ochraně ŽP. Mezi tyto daně patří [[dálniční známka]], mýtné, [[silniční daň]], spotřební daň, [[daň z minerálních olejů]]. V roce 2007 vznikají v rámci [[Ekologická daňová reforma]] tři nové daně, které pouze rozšířily spotřební daň z minerálních olejů, a sice [[daň ze zemního plynu]], [[daň z pevných paliv]] a [[daň z elektřiny]]. <ref name="MZP">MZP: Daně ,10.4.2010, dostupné na: http://mzp.cz/cz/dane/</ref>

*'''daně k ochraně životního prostředí'''
*'''komunální (místní) daně'''

===Sankční platby===

Sankční platby jsou použity, pokud někdo nedodržuje zákony na ochranu životního prostředí. Sankční platby se uvalují ve formě pokuty a nedají se odpočítat z daňového základu. Veškeré postihy a sankce v případě nedodržení určitých pravidel jsou určeny v zákonech týkajících se ochrany životního prostředí. <ref name="Vosátka Jakub">Vosátka, Jakub: Ekonomika životního prostředí ,10.4.2010, dostupné na: http://fzp.ujep.cz/~vosatka/</ref>

*'''pokuty'''
*'''přirážky'''

===Daňové úlevy===

Za [[daňové zvýhodnění]] se považuje snížená sazba u daně z přidané hodnoty na určité výrobky ekologického charakteru. Můžeme mluvit o úlevě od daně z příjmu u organizací, které se zabývají provozem [[vodních a větrných elektráren]], [[tepelných čerpadel]], [[solárních zařízení]], výrobou bioplynu,[[ elektřiny]], tepla, či [[biomasy]]. O daňovém zvýhodnění se mluví ve smyslu snížené sazby spotřební daně u pohonných hmot, jako je [[bionafta]], či [[bioplyn]]. <ref name="Vosátka Jakub">Vosátka, Jakub: Ekonomika životního prostředí ,10.4.2010, dostupné na: http://fzp.ujep.cz/~vosatka/</ref>
Vláda přijala (koncem roku 2009) návrh [[MŽP|Ministerstva životního prostředí]], aby se zvedl podíl biopaliv v benzinu i naftě. Jeho podíl v benzinu by se měl v dubnu 2010 zvednout z nynějších 3,5 % na 4,5 %. V naftě se jeho podíl zvýší ze 4,5 na 6,3%. Biopalivo je však skoro jednou tak dražší než pohonné hmoty z ropy.
Daňová úleva se dále týká daní z nemovitosti, týkající se některých ekologických aktivit a daně dědické a darovací, pokud je předmět daně propojen s ochranou životního prostředí. <ref name="IDNES">Spotřební daň u pohonných hmot, 11.4.2010, dostupné na: http://ekonomika.idnes.cz/rok-2010-benzin-podrazi-dvakrat-po-sobe-dsk-/ekonomika.asp?c=A091118_203456_ekonomika_mmb</ref>

*'''v rámci DPH'''
*'''v rámci spotřebních daní'''
*'''v rámci daní z příjmů'''
*'''v rámci silniční daně'''
*'''v rámci daně z nemovitostí'''
*'''v rámci daně dědické a darovací'''

===Finanční podpory===

Finanční podpora je chápána jako oblast příznivé ekonomické stimulace. Při jejím poskytování se nesmějí narušovat rovné tržní podmínky a poskytování by mělo být v souladu se směrnicemi Evropské unie.<ref name="Vosátka Jakub">Vosátka, Jakub: Ekonomika životního prostředí ,10.4.2010, dostupné na: http://fzp.ujep.cz/~vosatka/</ref>

*'''granty, dotace, dary'''

Dotace v rámci finanční podpory jsou chápány jako nástroje využívající veřejné výdaje a jsou významným prvkem Státní politiky životního prostředí ve vyspělých zemích. Jsou poskytovány především obcím a neziskovým organizacím. Dotace mají problémové alokační působení. Účel jejich poskytování je spojen s ochranou vod a ovzduší. Mezi dotace patří přímé podpory, úhrady úroků, zvýhodněné půjčky, záruky na úvěry nebo daňová zvýhodnění. Dotace bývají poskytovány buď ze státních fondů, státního rozpočtu, nebo od Evropské unie.<ref name="Jílková Jiřina">Jílková Jiřina: Daně, dotace a obchodovatelná povolení - nástroje ochrany ovzduší a klimatu, IREAS, 2003, ISBN:80-86684-04-0</ref>

*'''ze státního rozpočtu'''
*'''z účelových fondů'''
*'''výhodné půjčky (soft loans)'''
*'''garance úvěrů'''

===Úlevy===

*'''v placení poplatků'''

*'''ostatní úlevy'''

===Depozitně refundační systémy===

Depozitně refundační systém se vztahuje na výrobky, u kterých je možnost, že se stanou nebezpečným opadem. Jedná se například o pneumatiky, motorové oleje, nebo akumulátory. Dále se vztahuje na výrobky, kde je možnost jejich opakovaného použití. Jako příkladem jsou bezesporu vratné láhve a některé umělé hmoty. Pomocí tohoto systému je spotřebitel stimulován k opětovnému vrácení zakoupených výrobků.<ref name="Vosátka Jakub">Vosátka, Jakub: Ekonomika životního prostředí ,10.4.2010, dostupné na: http://fzp.ujep.cz/~vosatka/</ref>

*'''zálohování'''

Při zakoupení zboží se platí záloha, která se při vrácení zboží vrací zpět. Lidé díky tomuto systému mají záruku, že se jim zakoupené výrobky vrátí zpět formou peněz, které do nich vložili. Zálohový systém se vztahuje na skleněné láhve, některé vybrané láhve a umělé hmoty. Spotřebitel má tedy jistotu jejich opětovného vrácení a také jejich opětovného využití.<ref name="Vosátka Jakub">Vosátka, Jakub: Ekonomika životního prostředí ,10.4.2010, dostupné na: http://fzp.ujep.cz/~vosatka/</ref>

*'''recyklační poplatky'''

===Obchodovatelná emisní povolení===

Obchodovatelná emisní povolení jsou charakteristická horizontálními vztahy mezi znečišťovateli. Jednotliví znečišťovatelé se snaží snižovat své náklady spojené s nároky na kvalitu životního prostředí dané státem. Principem zmíněných emisních povolení je stanovení přípustného množství znečištění, které je rozděleno mezi znečišťovatele určitého území. Toto rozdělení přípustného množství znečištění je vydáváno formou emisních povolení, které si znečišťovatelé mezi sebou mohou navzájem prodávat. Tvorba ceny povolenek je ponechána trhu.Jedním z přínosů je úspora nákladů.
Jednotliví znečišťovatelé volí pro ně ekonomicky optimální variantu své ekologické strategie. Předpokládá se, že obchodování musí probíhat podle stanovených pravidel. <ref name="Jílková Jiřina">Jílková Jiřina: Daně, dotace a obchodovatelná povolení - nástroje ochrany ovzduší a klimatu, IREAS, 2003, ISBN:80-86684-04-0</ref>

*[[Obchodovatelná povolení k emisím skleníkových plynů]]
*[[Začlenění letectví do systému pro obchodování s povolenkami na emise]]

==== Environmentální pojištění ====

Tento druh pojištění začíná fungovat koncem 80. let. Je uzavíráno na základě absolutní odpovědnosti znečišťovatele. Podrobné rozmezí krytí škod je určeno přímo pojišťovnami.

* povinnost mít sjednané pojištění pro případ poškození životního prostředí.

===Zelené fondy===

== Zdroje ==

<references/>

== Další použité zdroje ==

Economic Instruments for Environmental Protection, OECD, Paris 1989
*MOLDAN, Bedřich a kol.: Ekonomické aspekty ochrany životního prostředí, Univerzita Karlova, Vydavatelství Karolinum, Praha 1997, ISBN: 80-7184-434-9
*KOUMROVÁ, Miluše; Česká společnost pro životní prostředí ekologické manažerské služby: Ekonomické nástroje v ochraně životního prostředí, sborník přednášek
*Ministerstvo životního prostředí, Cenia, ČSÚ: Statistická ročenka životního prostředí české republiky 2006, Praha 2006, ISBN: 80-7212-443-9
*Centrum univerzity Karlovy pro otázky životního prostředí,: Teoretická východiska, souvislosti, instituce, Praha 2002, ISBN: 80-238-8378-X (soubor)
*KOVÁŘ, Jaromír a ŠTĚPÁNEK, Zdeněk: Poplatky a daně nejen k ochraně životního prostředí, NUKLIN, 1993, ISBN: 80-7073-049-8

== Internetové zdroje ==

*http://mzp.cz/cz/poplatky, 11.4.2010 - Poplatky
*Statistická ročenka životního prostředí české republiky 2009,11.4.2010, dostupné na: http://rocenka.cenia.cz/stat_rocenka_2009/index.htm#d1
*Zákon o odpadech,10.4.2010, dostupné na: http://business.center.cz/BUSINESS/PRAVO/ZAKONY/odpady/cast8.aspx
*Spotřební daň u pohonných hmot,11.4.2010, dostupné na: http://ekonomika.idnes.cz/rok-2010-benzin-podrazi-dvakrat-po-sobe-dsk-/ekonomika.asp?c=A091118_203456_ekonomika_mmb
*Ekologické daně,10.4.2010, dostupné na: http://www.finance.cz/dane-a-mzda/informace/reforma-2008/ekologicke-dane/
*Povolení ke kácení stromů,10.4.2010, dostupné na: http://www.ekoporadny.cz/faq/jak-a-kde-zadat-o-povoleni-ke-kaceni-stromu.htm

== Odkazy ==
=== Související stránky ===
[[Ekonomické nástroje k udržitelné dopravě]]

[[Ekologická daňová reforma]]

{{upravit}}

[[Kategorie:Ekonomické nástroje regulace podnikání]]

Ekonomické nástroje

2010-05-24T15:12:18Z

Gabriela:

{{Studenti VŠE}}

Nástroje regulace normativního charakteru, na kterých je historicky primárně založen systém přímé regulace ochrany životního prostředí zemí OECD, doplňuje využití ekonomických nástrojů ochrany životního prostředí. Ty byly zkonstruovány k dosažení ekologických cílů způsobem, který je nákladově efektivnější než přímá administrativní regulace. Jsou založeny na nepřímém ovlivňování chování subjektů, které poškozují (znečišťují, nepřiměřeně devastují) životní prostředí. Na rozdíl od normativních nástrojů tedy nepůsobí na základě přímého mocenského přinucení, ale prostřednictvím ekonomické kalkulace. Podniky, obce i jednotliví občané se sami mohou rozhodnout, zda je pro ně finančně výhodnější vynaložit určité náklady na zamezení, popř. omezení poškozování životního prostředí nebo životní prostředí poškozovat a platit za to (poplatky, daně apod.).

Podstatou působení ekonomických nástrojů je nahrazení, popř. doplnění chybějících nebo nedostatečných hodnotových signálů, které poskytuje standardní tržní mechanismus. K absenci těchto signálů dochází i ve vyspělých ekonomikách a důsledkem této absence jsou [[Ekonomické pojmy|negativní externality]]. Internalizace požadavků životního prostředí do nákladové kalkulace a rozhodovacího procesu znečišťovatelů prostřednictvím ekonomických nástrojů přináší výhody, které spočívají v:

*minimalizaci celkových společenských nákladů nutných na dosažení stanovených environmentálních efektů (nepůsobí plošně, ale přihlížejí k různým nákladům jednotlivých subjektů na zamezení znečištění),
*podněcování subjektů k ekonomicky optimálnímu snižování znečištění (nikoli pouze ke splnění nařízených norem a limitů),
*minimalizaci nároků na státní administrativu (neboť působí v rámci hry tržních sil) a díky tomu snížení nákladů, omezení nebezpečí korupce ap.;
*vytváření dodatečného zdroje prostředků na ochranu prostředí.

Současné politiky životního prostředí vyspělých zemí disponují širokým rejstříkem ekonomických nástrojů. Nejčastější klasifikace ekonomických nástrojů je dělí na poplatky, subvence, systém zálohování a specielní tržní nástroje, jako je prodej emisních povolení a pojištění odpovědnosti za škody na životním prostředí. Tento soubor je v praxi doplňován nástroji daňové, celní a úvěrové politiky.

== Znaky ekonomických nástrojů ==
Jedná se o opatření finanční povahy, jejichž smyslem je akumulace a následná alokace a redistribuce peněžních prostředků. Výchozím cílem je ovlivnit chování ekonomických subjektů a zabezpečit prostředky k provádění opatření, pomáhajícím chránit životní prostředí. Ekonomické nástroje jsou realizovány jak v soukromé, tak ve veřejné sféře. <ref name="Vosátka Jakub">Vosátka, Jakub: Ekonomika životního prostředí ,10.4.2010, dostupné na: http://fzp.ujep.cz/~vosatka/</ref>

== Funkce ekonomických nástrojů ==
Ekonomické nástroje plní mnoho funkcí, z nichž nejdůležitější jsou funkce kompenzační, fiskální, stimulační, redistribuční a komparativní. Kompenzační funkcí ekonomických nástrojů se rozumí finanční odškodnění možného poškození životního prostředí. Fiskální funkce představuje příjmy do státního rozpočtu, které jsou pak dále použity k financování činností, které zabezpečují ochranu životního prostředí. Stimulační funkce podporuje realizaci určitého cíle. Redistribuční funkce představuje usměrnění možných dopadů na různé subjekty. Komparativní funkcí se rozumí pozorování schopnosti se vyrovnávat za různých ekonomických podmínek mezi znečišťovateli. <ref name="Dienstbier Filip">Dienstbier, Filip: Ekonomické nástroje ochrany životního prostředí - otázky právní, 11.4.2010, dostupné na: http://theses.cz/id/krhvgt/</ref>

== Klasifikace ekonomických nástrojů ==
''Podle pragmatické klasifikace, kterou ve svých materiálech používá OECD, je lze strukturovat do několika hlavních skupin:''
=== Poplatky za znečišťování životního prostředí ===
Podrobněji také [[Poplatky za znečišťování životního prostředí]]

Poplatky jsou povinné platby, nejčastěji za znečišťování životního prostředí nebo za využívání přírodních zdrojů aj. Vychází z principu „znečišťovatel platí“. Způsob jejich placení musí být upraven zákonem. Příjemcem poplatků je buď do [[Státní fond životního prostředí]], do obecních rozpočtů, do rozpočtů krajů, případně do státního rozpočtu. Tento příjem se využívá účelově k nápravě škod nebo na podporu ekologických projektů. <ref name="Hadrabová Alena a kolektiv">Hadrabová A. a kolektiv: Ekonomika a řízení péče o životní prostředí, VŠE v Praze, 1991, ISBN: 80-7007-985-4</ref>

*'''poplatky za znečišťování ovzduší'''
V současné době jsou poplatky za znečišťování ovzduší stanoveny zákonem č. 86/2002 Sb., o ochraně ovzduší, ve znění pozdějších předpisů. Poplatky jsou placeny provozovateli stacionárních zdrojů, které se kategorizují podle velikosti na zvláště velké, velké, střední a malé podle jejich výkonu. <ref name="MOLDAN, Bedřich a kol">MOLDAN, Bedřich a kol.: Ekonomické aspekty ochrany životního prostředí, Univerzita Karlova, Vydavatelství Karolinum, Praha 1997, ISBN: 80-7184-434-9</ref> Mezi zpoplatněné látky patří především tuhé emise, SO2 (oxid siřičitý), NOx(oxidy dusíku), CO (oxid uhelnatý), CXHY (uhlovodíky). Způsob výpočtu poplatků je dán zákonem. U malých zdrojů je to roční paušál podle druhu používaného paliva. U zvláště velkých, velkých a středních zdrojů závisí výše poplatků na druhu a množství škodlivin. <ref name="CENIA">Statistická ročenka životního prostředí české republiky 2009,11.4.2010, dostupné na: http://rocenka.cenia.cz/stat_rocenka_2009/index.htm#d1</ref>

Vypouštění odpadních vod směřuje buď do vod povrchových nebo do vod podzemních

*'''poplatky za vypouštění odpadních vod do vod povrchových'''
Poplatky za vypouštění odpadních vod do vod povrchových jsou upraveny ve vodním zákoně č. 254/2001 Sb. Znečišťovatel je povinen platit poplatek jak za znečištění, tak i za objem vypouštěných odpadních vod. Poplatek se platí především při vypouštění nerozpuštěných látek, rozpuštěných anorganických solí, ropných látek, nebo pokud je zjištěna zvýšená acidita a alkalita. Správu poplatků za vypouštění odpadních vod do vod povrchových mají na starosti příslušné celní úřady na základě podkladů České inspekce životního prostředí [[http://www.cizp.cz/]]. Poplatky jsou placeny příslušnému celnímu úřadu. Příjmy směřují do Státního fondu Životního prostředí. <ref name="CENIA">tamtéž</ref>

*'''Poplatky za povolené vypouštění odpadních vod do vod podzemních'''
Poplatky za vypouštění odpadních vod do vod podzemních jsou upraveny ve vodním zákoně č. 254/2001 Sb. Poplatek se platí paušálně a představuje 3 500 Kč ročně za vypouštění odpadních vod domácnostmi. Povolení k vypouštění odpadních vod do vod podzemních vydává vodoprávní úřad, který příslušné obci poskytuje podklady. Poplatek je placen obci daného katastrálního území, kde dochází k vypouštění odpadních vod. Poplatky jsou stanoveny obcí, která postupuje podle správního řádu. Postup při vymáhání a vybírání poplatků je veden podle právních předpisů, které upravují správu daní a poplatků.<ref name="CENIA">tamtéž</ref>

*'''poplatky za ukládání odpadů na skládky'''
Poplatky za ukládání odpadů na skládky jsou upraveny zákonem č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně některých dalších zákonů. Poplatek se skládá vždy ze základní složky, která je placena za ukládání odpadu a pokud jde o odpad nebezpečný je připlácena riziková složka. Poplatek je placen původcem odpadu provozovateli skládky za umístění odpadu na skládku.
Příjemcem poplatků je obec, v jejímž katastrálním území se skládka nachází a Státní fond Životního prostředí. V případě ukládání odpadů na skládky obcí, pak tato obec neplatí základní složku poplatku. Kontrolu placení poplatků má v kompetenci příslušná obec a krajský úřad. Příslušná obec vybírá základní složku poplatku. Pokud se skládka nachází na území více obcí, je základní složka poplatku rozdělena daným obcím podle velikosti skládky na jejich území. Výše sazby základní složky poplatku je od roku 2009 stanovena na 500 Kč za 1 tunu komunálního a ostatního odpadu a 1 700 Kč za 1 tunu nebezpečného odpadu. Riziková složka poplatku směřuje do [[Státní fond životního prostředí]]. Výše sazby rizikové složky poplatku je od roku 2009 stanovena na 4 500 Kč za 1 tunu nebezpečného odpadu. Tyto poplatky jsou na rozdíl od ostatních poplatků fixně dané, vždy v rozmezí 2-3 let a jejich výše stále roste.<ref name="CENIA">tamtéž</ref>

*'''poplatky za spalování odpadů'''
*'''poplatky za hluk'''

=== Poplatky za využívání přírodních zdrojů <ref name="CENIA">tamtéž</ref> ===
Podrobněji také [[Poplatky za využívání přírodních zdrojů]]

*'''poplatky za odběry podzemní vody'''
Jedná se o úhradu částky za odebrané množství podzemní vody. Poplatek je stanoven novelou zákona č. 20/2004 Sb., o vodách. Příjemcem poplatků je z 50% [[Státní fond životního prostředí]] a z 50 % rozpočty územně příslušného kraje.

*'''poplatky za odběry vody z vodních toků'''
Platba, kterou hradí organizace, které odebírají vodu z povrchových vod jeho správci.

*'''odvody za odnětí půdy ze zemědělského půdního fondu'''
Úhrady jsou stanoveny zákonem č. 334/1992 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu, ve znění pozdějších předpisů. Souhlas s odvodem poskytuje příslušný orgán ochrany zemědělského půdního fondu. Výběr mají v kompetenci celní úřady. Výnos z odvodů směřuje z 60 % Státnímu fondu životního prostředí a z 40 % rozpočtům obcí příslušného katastru. Vytěžené prostředky musí být využity na zlepšení životního prostředí obce a na chránění krajiny a přírody.

*'''poplatky za odnětí pozemků určených k plnění funkcí lesa'''
Tyto poplatky jsou stanoveny v zákoně č. 289/1995 Sb., o lesích, ve znění pozdějších předpisů. Výše poplatku je určena orgánem státní ochrany lesů a výběr mají v kompetenci celní úřady. Příjemcem poplatků je z 60% [[Státní fond životního prostředí]] a z 40 % rozpočty obcí příslušného katastru. Vytěžené prostředky musí být využity na zlepšení životního prostředí obce a na zachování lesa.

*'''úhrady z dobývacího prostoru a z vydobytých vyhrazených nerostů'''
[[Dobývací prostor]] je zhodnocen pomocí výsledků průzkumu daného naleziště, a sice na základě rozsahu, tvaru a mocnosti hlavního naleziště. [[Nerosty]] jsou zaznamenány v zákoně č. 44/1988 Sb., o ochraně a využití nerostného bohatství, ve znění pozdějších předpisů. Sazba úhrady se pohybuje v rozmezí 100-1000 Kč za 1 hektar (bere se v potaz úroveň ochrany životního prostředí, povaha činnosti a dopadu na životního prostředí)

*'''poplatky za kácení dřevin'''
Ochrana dřeviny před jejich poškozením je upravena zákonem č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny. Nemusí se žádat o povolení, pokud dřeviny nedosahují stanovených rozměrů, tedy pokud dřeviny dosahuje výšky do 80 cm a 130 cm nad zemí nebo se jedná o souvislý keřový porost do 40 m2.

===Uživatelské poplatky===

*'''poplatky za spotřebu látek poškozujících ozonovou vrstvu'''
Jedná se o poplatek za výrobu a dovoz regulovaných látek, který napomáhá chránit ozonovou vrstvu Země. Poplatky jsou vybírány za látky, které poškozují ozonovou vrstvu a produkty, které je zahrnují. <ref name="Vosátka Jakub">Vosátka, Jakub: Ekonomika životního prostředí ,10.4.2010, dostupné na: http://fzp.ujep.cz/~vosatka/</ref>

*'''poplatky za užívání vybraných umělých hnojiv a pesticidů'''
*'''poplatky za používání tašek z umělých hmot, apod.'''

===Daně===

Na základě daňové statistiky OECD jsou za ekologické daně v České republice považovány veškeré poplatky k ochraně ŽP. Mezi tyto daně patří [[dálniční známka]], mýtné, [[silniční daň]], spotřební daň, [[daň z minerálních olejů]]. V roce 2007 vznikají v rámci [[Ekologická daňová reforma]] tři nové daně, které pouze rozšířily spotřební daň z minerálních olejů, a sice [[daň ze zemního plynu]], [[daň z pevných paliv]] a [[daň z elektřiny]]. <ref name="MZP">MZP: Daně ,10.4.2010, dostupné na: http://mzp.cz/cz/dane/</ref>

*'''daně k ochraně životního prostředí'''
*'''komunální (místní) daně'''

===Sankční platby===

Sankční platby jsou použity, pokud někdo nedodržuje zákony na ochranu životního prostředí. Sankční platby se uvalují ve formě pokuty a nedají se odpočítat z daňového základu. Veškeré postihy a sankce v případě nedodržení určitých pravidel jsou určeny v zákonech týkajících se ochrany životního prostředí. <ref name="Vosátka Jakub">Vosátka, Jakub: Ekonomika životního prostředí ,10.4.2010, dostupné na: http://fzp.ujep.cz/~vosatka/</ref>

*'''pokuty'''
*'''přirážky'''

===Daňové úlevy===

Za [[daňové zvýhodnění]] se považuje snížená sazba u daně z přidané hodnoty na určité výrobky ekologického charakteru. Můžeme mluvit o úlevě od daně z příjmu u organizací, které se zabývají provozem [[vodních a větrných elektráren]], [[tepelných čerpadel]], [[solárních zařízení]], výrobou bioplynu,[[ elektřiny]], tepla, či [[biomasy]]. O daňovém zvýhodnění se mluví ve smyslu snížené sazby spotřební daně u pohonných hmot, jako je [[bionafta]], či [[bioplyn]]. <ref name="Vosátka Jakub">Vosátka, Jakub: Ekonomika životního prostředí ,10.4.2010, dostupné na: http://fzp.ujep.cz/~vosatka/</ref>
Vláda přijala (koncem roku 2009) návrh [[MŽP|Ministerstva životního prostředí]], aby se zvedl podíl biopaliv v benzinu i naftě. Jeho podíl v benzinu by se měl v dubnu 2010 zvednout z nynějších 3,5 % na 4,5 %. V naftě se jeho podíl zvýší ze 4,5 na 6,3%. Biopalivo je však skoro jednou tak dražší než pohonné hmoty z ropy.
Daňová úleva se dále týká daní z nemovitosti, týkající se některých ekologických aktivit a daně dědické a darovací, pokud je předmět daně propojen s ochranou životního prostředí. <ref name="IDNES">Spotřební daň u pohonných hmot, 11.4.2010, dostupné na: http://ekonomika.idnes.cz/rok-2010-benzin-podrazi-dvakrat-po-sobe-dsk-/ekonomika.asp?c=A091118_203456_ekonomika_mmb</ref>

*'''v rámci DPH'''
*'''v rámci spotřebních daní'''
*'''v rámci daní z příjmů'''
*'''v rámci silniční daně'''
*'''v rámci daně z nemovitostí'''
*'''v rámci daně dědické a darovací'''

===Finanční podpory===

Finanční podpora je chápána jako oblast příznivé ekonomické stimulace. Při jejím poskytování se nesmějí narušovat rovné tržní podmínky a poskytování by mělo být v souladu se směrnicemi Evropské unie.<ref name="Vosátka Jakub">Vosátka, Jakub: Ekonomika životního prostředí ,10.4.2010, dostupné na: http://fzp.ujep.cz/~vosatka/</ref>

*'''granty, dotace, dary'''

Dotace v rámci finanční podpory jsou chápány jako nástroje využívající veřejné výdaje a jsou významným prvkem Státní politiky životního prostředí ve vyspělých zemích. Jsou poskytovány především obcím a neziskovým organizacím. Dotace mají problémové alokační působení. Účel jejich poskytování je spojen s ochranou vod a ovzduší. Mezi dotace patří přímé podpory, úhrady úroků, zvýhodněné půjčky, záruky na úvěry nebo daňová zvýhodnění. Dotace bývají poskytovány buď ze státních fondů, státního rozpočtu, nebo od Evropské unie.<ref name="Jílková Jiřina">Jílková Jiřina: Daně, dotace a obchodovatelná povolení - nástroje ochrany ovzduší a klimatu, IREAS, 2003, ISBN:80-86684-04-0</ref>

*'''ze státního rozpočtu'''
*'''z účelových fondů'''
*'''výhodné půjčky (soft loans)'''
*'''garance úvěrů'''

===Úlevy===

*'''v placení poplatků'''

*'''ostatní úlevy'''

===Depozitně refundační systémy===

Depozitně refundační systém se vztahuje na výrobky, u kterých je možnost, že se stanou nebezpečným opadem. Jedná se například o pneumatiky, motorové oleje, nebo akumulátory. Dále se vztahuje na výrobky, kde je možnost jejich opakovaného použití. Jako příkladem jsou bezesporu vratné láhve a některé umělé hmoty. Pomocí tohoto systému je spotřebitel stimulován k opětovnému vrácení zakoupených výrobků.<ref name="Vosátka Jakub">Vosátka, Jakub: Ekonomika životního prostředí ,10.4.2010, dostupné na: http://fzp.ujep.cz/~vosatka/</ref>

*'''zálohování'''

Při zakoupení zboží se platí záloha, která se při vrácení zboží vrací zpět. Lidé díky tomuto systému mají záruku, že se jim zakoupené výrobky vrátí zpět formou peněz, které do nich vložili. Zálohový systém se vztahuje na skleněné láhve, některé vybrané láhve a umělé hmoty. Spotřebitel má tedy jistotu jejich opětovného vrácení a také jejich opětovného využití.<ref name="Vosátka Jakub">Vosátka, Jakub: Ekonomika životního prostředí ,10.4.2010, dostupné na: http://fzp.ujep.cz/~vosatka/</ref>

*'''recyklační poplatky'''

===Obchodovatelná emisní povolení===

Obchodovatelná emisní povolení jsou charakteristická horizontálními vztahy mezi znečišťovateli. Jednotliví znečišťovatelé se snaží snižovat své náklady spojené s nároky na kvalitu životního prostředí dané státem. Principem zmíněných emisních povolení je stanovení přípustného množství znečištění, které je rozděleno mezi znečišťovatele určitého území. Toto rozdělení přípustného množství znečištění je vydáváno formou emisních povolení, které si znečišťovatelé mezi sebou mohou navzájem prodávat. Tvorba ceny povolenek je ponechána trhu.Jedním z přínosů je úspora nákladů.
Jednotliví znečišťovatelé volí pro ně ekonomicky optimální variantu své ekologické strategie. Předpokládá se, že obchodování musí probíhat podle stanovených pravidel. <ref name="Jílková Jiřina">Jílková Jiřina: Daně, dotace a obchodovatelná povolení - nástroje ochrany ovzduší a klimatu, IREAS, 2003, ISBN:80-86684-04-0</ref>

*[[Obchodovatelná povolení k emisím skleníkových plynů]]
*[[Začlenění letectví do systému pro obchodování s povolenkami na emise]]

==== Environmentální pojištění ====

Tento druh pojištění začíná fungovat koncem 80. let. Je uzavíráno na základě absolutní odpovědnosti znečišťovatele. Podrobné rozmezí krytí škod je určeno přímo pojišťovnami.

* povinnost mít sjednané pojištění pro případ poškození životního prostředí.

===Zelené fondy===

== Zdroje ==

<references/>

== Další použité zdroje ==

Economic Instruments for Environmental Protection, OECD, Paris 1989
*MOLDAN, Bedřich a kol.: Ekonomické aspekty ochrany životního prostředí, Univerzita Karlova, Vydavatelství Karolinum, Praha 1997, ISBN: 80-7184-434-9
*KOUMROVÁ, Miluše; Česká společnost pro životní prostředí ekologické manažerské služby: Ekonomické nástroje v ochraně životního prostředí, sborník přednášek
*Ministerstvo životního prostředí, Cenia, ČSÚ: Statistická ročenka životního prostředí české republiky 2006, Praha 2006, ISBN: 80-7212-443-9
*Centrum univerzity Karlovy pro otázky životního prostředí,: Teoretická východiska, souvislosti, instituce, Praha 2002, ISBN: 80-238-8378-X (soubor)
*KOVÁŘ, Jaromír a ŠTĚPÁNEK, Zdeněk: Poplatky a daně nejen k ochraně životního prostředí, NUKLIN, 1993, ISBN: 80-7073-049-8

== Internetové zdroje ==

*http://mzp.cz/cz/poplatky, 11.4.2010 - Poplatky
*Statistická ročenka životního prostředí české republiky 2009,11.4.2010, dostupné na: http://rocenka.cenia.cz/stat_rocenka_2009/index.htm#d1
*Zákon o odpadech,10.4.2010, dostupné na: http://business.center.cz/BUSINESS/PRAVO/ZAKONY/odpady/cast8.aspx
*Spotřební daň u pohonných hmot,11.4.2010, dostupné na: http://ekonomika.idnes.cz/rok-2010-benzin-podrazi-dvakrat-po-sobe-dsk-/ekonomika.asp?c=A091118_203456_ekonomika_mmb
*Ekologické daně,10.4.2010, dostupné na: http://www.finance.cz/dane-a-mzda/informace/reforma-2008/ekologicke-dane/
*Povolení ke kácení stromů,10.4.2010, dostupné na: http://www.ekoporadny.cz/faq/jak-a-kde-zadat-o-povoleni-ke-kaceni-stromu.htm

== Odkazy ==
=== Související stránky ===
[[Ekonomické nástroje k udržitelné dopravě]]

[[Ekologická daňová reforma]]

{{upravit}}

[[Kategorie:Ekonomické nástroje regulace podnikání]]

Ekonomické nástroje

2010-05-24T15:07:34Z

Gabriela: /* Poplatky za znečišťování životního prostředí */

{{Studenti VŠE}}

Nástroje regulace normativního charakteru, na kterých je historicky primárně založen systém přímé regulace ochrany životního prostředí zemí OECD, doplňuje využití ekonomických nástrojů ochrany životního prostředí. Ty byly zkonstruovány k dosažení ekologických cílů způsobem, který je nákladově efektivnější než přímá administrativní regulace. Jsou založeny na nepřímém ovlivňování chování subjektů, které poškozují (znečišťují, nepřiměřeně devastují) životní prostředí. Na rozdíl od normativních nástrojů tedy nepůsobí na základě přímého mocenského přinucení, ale prostřednictvím ekonomické kalkulace. Podniky, obce i jednotliví občané se sami mohou rozhodnout, zda je pro ně finančně výhodnější vynaložit určité náklady na zamezení, popř. omezení poškozování životního prostředí nebo životní prostředí poškozovat a platit za to (poplatky, daně apod.).

Podstatou působení ekonomických nástrojů je nahrazení, popř. doplnění chybějících nebo nedostatečných hodnotových signálů, které poskytuje standardní tržní mechanismus. K absenci těchto signálů dochází i ve vyspělých ekonomikách a důsledkem této absence jsou [[Ekonomické pojmy|negativní externality]]. Internalizace požadavků životního prostředí do nákladové kalkulace a rozhodovacího procesu znečišťovatelů prostřednictvím ekonomických nástrojů přináší výhody, které spočívají v:

*minimalizaci celkových společenských nákladů nutných na dosažení stanovených environmentálních efektů (nepůsobí plošně, ale přihlížejí k různým nákladům jednotlivých subjektů na zamezení znečištění),
*podněcování subjektů k ekonomicky optimálnímu snižování znečištění (nikoli pouze ke splnění nařízených norem a limitů),
*minimalizaci nároků na státní administrativu (neboť působí v rámci hry tržních sil) a díky tomu snížení nákladů, omezení nebezpečí korupce ap.;
*vytváření dodatečného zdroje prostředků na ochranu prostředí.

Současné politiky životního prostředí vyspělých zemí disponují širokým rejstříkem ekonomických nástrojů. Nejčastější klasifikace ekonomických nástrojů je dělí na poplatky, subvence, systém zálohování a specielní tržní nástroje, jako je prodej emisních povolení a pojištění odpovědnosti za škody na životním prostředí. Tento soubor je v praxi doplňován nástroji daňové, celní a úvěrové politiky.

== Znaky ekonomických nástrojů ==
Jedná se o opatření finanční povahy, jejichž smyslem je akumulace a následná alokace a redistribuce peněžních prostředků. Výchozím cílem je ovlivnit chování ekonomických subjektů a zabezpečit prostředky k provádění opatření, pomáhajícím chránit životní prostředí. Ekonomické nástroje jsou realizovány jak v soukromé, tak ve veřejné sféře. <ref name="Vosátka Jakub">Vosátka, Jakub: Ekonomika životního prostředí ,10.4.2010, dostupné na: http://fzp.ujep.cz/~vosatka/</ref>

== Funkce ekonomických nástrojů ==
Ekonomické nástroje plní mnoho funkcí, z nichž nejdůležitější jsou funkce kompenzační, fiskální, stimulační, redistribuční a komparativní. Kompenzační funkcí ekonomických nástrojů se rozumí finanční odškodnění možného poškození životního prostředí. Fiskální funkce představuje příjmy do státního rozpočtu, které jsou pak dále použity k financování činností, které zabezpečují ochranu životního prostředí. Stimulační funkce podporuje realizaci určitého cíle. Redistribuční funkce představuje usměrnění možných dopadů na různé subjekty. Komparativní funkcí se rozumí pozorování schopnosti se vyrovnávat za různých ekonomických podmínek mezi znečišťovateli. <ref name="Dienstbier Filip">Dienstbier, Filip: Ekonomické nástroje ochrany životního prostředí - otázky právní, 11.4.2010, dostupné na: http://theses.cz/id/krhvgt/</ref>

== Klasifikace ekonomických nástrojů ==
''Podle pragmatické klasifikace, kterou ve svých materiálech používá OECD, je lze strukturovat do několika hlavních skupin:''
=== Poplatky za znečišťování životního prostředí ===
Podrobněji také [[Poplatky za znečišťování životního prostředí]]

Poplatky jsou povinné platby, nejčastěji za znečišťování životního prostředí nebo za využívání přírodních zdrojů aj. Vychází z principu „znečišťovatel platí“. Způsob jejich placení musí být upraven zákonem. Příjemcem poplatků je buď do [[Státní fond životního prostředí]], do obecních rozpočtů, do rozpočtů krajů, případně do státního rozpočtu. Tento příjem se využívá účelově k nápravě škod nebo na podporu ekologických projektů. <ref name="Hadrabová Alena a kolektiv">Hadrabová A. a kolektiv: Ekonomika a řízení péče o životní prostředí, VŠE v Praze, 1991, ISBN: 80-7007-985-4</ref>

*'''poplatky za znečišťování ovzduší'''
V současné době jsou poplatky za znečišťování ovzduší stanoveny zákonem č. 86/2002 Sb., o ochraně ovzduší, ve znění pozdějších předpisů. Poplatky jsou placeny provozovateli stacionárních zdrojů, které se kategorizují podle velikosti na zvláště velké, velké, střední a malé podle jejich výkonu. <ref name="MOLDAN, Bedřich a kol">MOLDAN, Bedřich a kol.: Ekonomické aspekty ochrany životního prostředí, Univerzita Karlova, Vydavatelství Karolinum, Praha 1997, ISBN: 80-7184-434-9</ref> Mezi zpoplatněné látky patří především tuhé emise, SO2 (oxid siřičitý), NOx(oxidy dusíku), CO (oxid uhelnatý), CXHY (uhlovodíky). Způsob výpočtu poplatků je dán zákonem. U malých zdrojů je to roční paušál podle druhu používaného paliva. U zvláště velkých, velkých a středních zdrojů závisí výše poplatků na druhu a množství škodlivin. <ref name="CENIA">Statistická ročenka životního prostředí české republiky 2009,11.4.2010, dostupné na: http://rocenka.cenia.cz/stat_rocenka_2009/index.htm#d1</ref>

Vypouštění odpadních vod směřuje buď do vod povrchových nebo do vod podzemních

*'''poplatky za vypouštění odpadních vod do vod povrchových'''
Poplatky za vypouštění odpadních vod do vod povrchových jsou upraveny ve vodním zákoně č. 254/2001 Sb. Znečišťovatel je povinen platit poplatek jak za znečištění, tak i za objem vypouštěných odpadních vod. Poplatek se platí především při vypouštění nerozpuštěných látek, rozpuštěných anorganických solí, ropných látek, nebo pokud je zjištěna zvýšená acidita a alkalita. Správu poplatků za vypouštění odpadních vod do vod povrchových mají na starosti příslušné celní úřady na základě podkladů České inspekce životního prostředí [[http://www.cizp.cz/]]. Poplatky jsou placeny příslušnému celnímu úřadu. Příjmy směřují do Státního fondu Životního prostředí. <ref name="CENIA">tamtéž</ref>

*'''Poplatky za povolené vypouštění odpadních vod do vod podzemních'''
Poplatky za vypouštění odpadních vod do vod podzemních jsou upraveny ve vodním zákoně č. 254/2001 Sb. Poplatek se platí paušálně a představuje 3 500 Kč ročně za vypouštění odpadních vod domácnostmi. Povolení k vypouštění odpadních vod do vod podzemních vydává vodoprávní úřad, který příslušné obci poskytuje podklady. Poplatek je placen obci daného katastrálního území, kde dochází k vypouštění odpadních vod. Poplatky jsou stanoveny obcí, která postupuje podle správního řádu. Postup při vymáhání a vybírání poplatků je veden podle právních předpisů, které upravují správu daní a poplatků.<ref name="CENIA">tamtéž</ref>

*'''poplatky za ukládání odpadů na skládky'''
Poplatky za ukládání odpadů na skládky jsou upraveny zákonem č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně některých dalších zákonů. Poplatek se skládá vždy ze základní složky, která je placena za ukládání odpadu a pokud jde o odpad nebezpečný je připlácena riziková složka. Poplatek je placen původcem odpadu provozovateli skládky za umístění odpadu na skládku.
Příjemcem poplatků je obec, v jejímž katastrálním území se skládka nachází a Státní fond Životního prostředí. V případě ukládání odpadů na skládky obcí, pak tato obec neplatí základní složku poplatku. Kontrolu placení poplatků má v kompetenci příslušná obec a krajský úřad. Příslušná obec vybírá základní složku poplatku. Pokud se skládka nachází na území více obcí, je základní složka poplatku rozdělena daným obcím podle velikosti skládky na jejich území. Výše sazby základní složky poplatku je od roku 2009 stanovena na 500 Kč za 1 tunu komunálního a ostatního odpadu a 1 700 Kč za 1 tunu nebezpečného odpadu. Riziková složka poplatku směřuje do [[Státní fond životního prostředí]]. Výše sazby rizikové složky poplatku je od roku 2009 stanovena na 4 500 Kč za 1 tunu nebezpečného odpadu. Tyto poplatky jsou na rozdíl od ostatních poplatků fixně dané, vždy v rozmezí 2-3 let a jejich výše stále roste.<ref name="CENIA">tamtéž</ref>

*'''poplatky za spalování odpadů'''
*'''poplatky za hluk'''

=== Poplatky za využívání přírodních zdrojů <ref name="CENIA">tamtéž</ref> ===
Podrobněji také [[Poplatky za využívání přírodních zdrojů]]

*'''poplatky za odběry podzemní vody'''
Jedná se o úhradu částky za odebrané množství podzemní vody. Poplatek je stanoven novelou zákona č. 20/2004 Sb., o vodách. Příjemcem poplatků je z 50% [[Státní fond životního prostředí]] a z 50 % rozpočty územně příslušného kraje.

*'''poplatky za odběry vody z vodních toků'''
Platba, kterou hradí organizace, které odebírají vodu z povrchových vod jeho správci.

*'''odvody za odnětí půdy ze zemědělského půdního fondu'''
Úhrady jsou stanoveny zákonem č. 334/1992 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu, ve znění pozdějších předpisů. Souhlas s odvodem poskytuje příslušný orgán ochrany zemědělského půdního fondu. Výběr mají v kompetenci celní úřady. Výnos z odvodů směřuje z 60 % Státnímu fondu životního prostředí a z 40 % rozpočtům obcí příslušného katastru. Vytěžené prostředky musí být využity na zlepšení životního prostředí obce a na chránění krajiny a přírody.

*'''poplatky za odnětí pozemků určených k plnění funkcí lesa'''
Tyto poplatky jsou stanoveny v zákoně č. 289/1995 Sb., o lesích, ve znění pozdějších předpisů. Výše poplatku je určena orgánem státní ochrany lesů a výběr mají v kompetenci celní úřady. Příjemcem poplatků je z 60% [[Státní fond životního prostředí]] a z 40 % rozpočty obcí příslušného katastru. Vytěžené prostředky musí být využity na zlepšení životního prostředí obce a na zachování lesa.

*'''úhrady z dobývacího prostoru a z vydobytých vyhrazených nerostů'''
[[Dobývací prostor]] je zhodnocen pomocí výsledků průzkumu daného naleziště, a sice na základě rozsahu, tvaru a mocnosti hlavního naleziště. [[Nerosty]] jsou zaznamenány v zákoně č. 44/1988 Sb., o ochraně a využití nerostného bohatství, ve znění pozdějších předpisů. Sazba úhrady se pohybuje v rozmezí 100-1000 Kč za 1 hektar (bere se v potaz úroveň ochrany životního prostředí, povaha činnosti a dopadu na životního prostředí)

*'''poplatky za kácení dřevin'''
Ochrana dřeviny před jejich poškozením je upravena zákonem č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny. Nemusí se žádat o povolení, pokud dřeviny nedosahují stanovených rozměrů, tedy pokud dřeviny dosahuje výšky do 80 cm a 130 cm nad zemí nebo se jedná o souvislý keřový porost do 40 m2.

===Uživatelské poplatky===

*'''poplatky za spotřebu látek poškozujících ozonovou vrstvu'''
Jedná se o poplatek za výrobu a dovoz regulovaných látek, který napomáhá chránit ozonovou vrstvu Země. Poplatky jsou vybírány za látky, které poškozují ozonovou vrstvu a produkty, které je zahrnují. <ref name="Vosátka Jakub">Vosátka, Jakub: Ekonomika životního prostředí ,10.4.2010, dostupné na: http://fzp.ujep.cz/~vosatka/</ref>

*'''poplatky za užívání vybraných umělých hnojiv a pesticidů'''
*'''poplatky za používání tašek z umělých hmot, apod.'''

===Daně===

Na základě daňové statistiky OECD jsou za ekologické daně v České republice považovány veškeré poplatky k ochraně ŽP. Mezi tyto daně patří [[dálniční známka]], mýtné, [[silniční daň]], spotřební daň, [[daň z minerálních olejů]]. V roce 2007 vznikají v rámci [[Ekologická daňová reforma]] tři nové daně, které pouze rozšířily spotřební daň z minerálních olejů, a sice [[daň ze zemního plynu]], [[daň z pevných paliv]] a [[daň z elektřiny]]. <ref name="MZP">MZP: Daně ,10.4.2010, dostupné na: http://mzp.cz/cz/dane/</ref>

*'''daně k ochraně životního prostředí'''
*'''komunální (místní) daně'''

===Sankční platby===

Sankční platby jsou použity, pokud někdo nedodržuje zákony na ochranu životního prostředí. Sankční platby se uvalují ve formě pokuty a nedají se odpočítat z daňového základu. Veškeré postihy a sankce v případě nedodržení určitých pravidel jsou určeny v zákonech týkajících se ochrany životního prostředí. <ref name="Vosátka Jakub">Vosátka, Jakub: Ekonomika životního prostředí ,10.4.2010, dostupné na: http://fzp.ujep.cz/~vosatka/</ref>

*'''pokuty'''
*'''přirážky'''

===Daňové úlevy===

Za [[daňové zvýhodnění]] se považuje snížená sazba u daně z přidané hodnoty na určité výrobky ekologického charakteru. Můžeme mluvit o úlevě od daně z příjmu u organizací, které se zabývají provozem [[vodních a větrných elektráren]], [[tepelných čerpadel]], [[solárních zařízení]], výrobou bioplynu,[[ elektřiny]], tepla, či [[biomasy]]. O daňovém zvýhodnění se mluví ve smyslu snížené sazby spotřební daně u pohonných hmot, jako je [[bionafta]], či [[bioplyn]]. <ref name="Vosátka Jakub">Vosátka, Jakub: Ekonomika životního prostředí ,10.4.2010, dostupné na: http://fzp.ujep.cz/~vosatka/</ref>
Vláda přijala (koncem roku 2009) návrh [[MŽP|Ministerstva životního prostředí]], aby se zvedl podíl biopaliv v benzinu i naftě. Jeho podíl v benzinu by se měl v dubnu 2010 zvednout z nynějších 3,5 % na 4,5 %. V naftě se jeho podíl zvýší ze 4,5 na 6,3%. Biopalivo je však skoro jednou tak dražší než pohonné hmoty z ropy.
Daňová úleva se dále týká daní z nemovitosti, týkající se některých ekologických aktivit a daně dědické a darovací, pokud je předmět daně propojen s ochranou životního prostředí. <ref name="IDNES">Spotřební daň u pohonných hmot, 11.4.2010, dostupné na: http://ekonomika.idnes.cz/rok-2010-benzin-podrazi-dvakrat-po-sobe-dsk-/ekonomika.asp?c=A091118_203456_ekonomika_mmb</ref>

*'''v rámci DPH'''
*'''v rámci spotřebních daní'''
*'''v rámci daní z příjmů'''
*'''v rámci silniční daně'''
*'''v rámci daně z nemovitostí'''
*'''v rámci daně dědické a darovací'''

===Finanční podpory===

Finanční podpora je chápána jako oblast příznivé ekonomické stimulace. Při jejím poskytování se nesmějí narušovat rovné tržní podmínky a poskytování by mělo být v souladu se směrnicemi Evropské unie.<ref name="Vosátka Jakub">Vosátka, Jakub: Ekonomika životního prostředí ,10.4.2010, dostupné na: http://fzp.ujep.cz/~vosatka/</ref>

*'''granty, dotace, dary'''

Dotace v rámci finanční podpory jsou chápány jako nástroje využívající veřejné výdaje a jsou významným prvkem Státní politiky životního prostředí ve vyspělých zemích. Jsou poskytovány především obcím a neziskovým organizacím. Dotace mají problémové alokační působení. Účel jejich poskytování je spojen s ochranou vod a ovzduší. Mezi dotace patří přímé podpory, úhrady úroků, zvýhodněné půjčky, záruky na úvěry nebo daňová zvýhodnění. Dotace bývají poskytovány buď ze státních fondů, státního rozpočtu, nebo od Evropské unie.<ref name="Jílková Jiřina">Jílková Jiřina: Daně, dotace a obchodovatelná povolení - nástroje ochrany ovzduší a klimatu, IREAS, 2003, ISBN:80-86684-04-0</ref>

*'''ze státního rozpočtu'''
*'''z účelových fondů'''
*'''výhodné půjčky (soft loans)'''
*'''garance úvěrů'''

===Úlevy===

*'''v placení poplatků'''

*'''ostatní úlevy'''

===Depozitně refundační systémy===

Depozitně refundační systém se vztahuje na výrobky, u kterých je možnost, že se stanou nebezpečným opadem. Jedná se například o pneumatiky, motorové oleje, nebo akumulátory. Dále se vztahuje na výrobky, kde je možnost jejich opakovaného použití. Jako příkladem jsou bezesporu vratné láhve a některé umělé hmoty. Pomocí tohoto systému je spotřebitel stimulován k opětovnému vrácení zakoupených výrobků.<ref name="Vosátka Jakub">Vosátka, Jakub: Ekonomika životního prostředí ,10.4.2010, dostupné na: http://fzp.ujep.cz/~vosatka/</ref>

*'''zálohování'''

Při zakoupení zboží se platí záloha, která se při vrácení zboží vrací zpět. Lidé díky tomuto systému mají záruku, že se jim zakoupené výrobky vrátí zpět formou peněz, které do nich vložili. Zálohový systém se vztahuje na skleněné láhve, některé vybrané láhve a umělé hmoty. Spotřebitel má tedy jistotu jejich opětovného vrácení a také jejich opětovného využití.<ref name="Vosátka Jakub">Vosátka, Jakub: Ekonomika životního prostředí ,10.4.2010, dostupné na: http://fzp.ujep.cz/~vosatka/</ref>

*'''recyklační poplatky'''

===Obchodovatelná emisní povolení===

Obchodovatelná emisní povolení jsou charakteristická horizontálními vztahy mezi znečišťovateli. Jednotliví znečišťovatelé se snaží snižovat své náklady spojené s nároky na kvalitu životního prostředí dané státem. Principem zmíněných emisních povolení je stanovení přípustného množství znečištění, které je rozděleno mezi znečišťovatele určitého území. Toto rozdělení přípustného množství znečištění je vydáváno formou emisních povolení, které si znečišťovatelé mezi sebou mohou navzájem prodávat. Tvorba ceny povolenek je ponechána trhu.Jedním z přínosů je úspora nákladů.
Jednotliví znečišťovatelé volí pro ně ekonomicky optimální variantu své ekologické strategie. Předpokládá se, že obchodování musí probíhat podle stanovených pravidel. <ref name="Jílková Jiřina">Jílková Jiřina: Daně, dotace a obchodovatelná povolení - nástroje ochrany ovzduší a klimatu, IREAS, 2003, ISBN:80-86684-04-0</ref>

*[[Obchodovatelná povolení k emisím skleníkových plynů]]
*[[Začlenění letectví do systému pro obchodování s povolenkami na emise]]

==== Environmentální pojištění ====

Tento druh pojištění začíná fungovat koncem 80. let. Je uzavíráno na základě absolutní odpovědnosti znečišťovatele. Podrobné rozmezí krytí škod je určeno přímo pojišťovnami.

* povinnost mít sjednané pojištění pro případ poškození životního prostředí.

===Zelené fondy===

== Zdroje ==

<references/>

== Zdroje ==

Economic Instruments for Environmental Protection, OECD, Paris 1989
*MOLDAN, Bedřich a kol.: Ekonomické aspekty ochrany životního prostředí, Univerzita Karlova, Vydavatelství Karolinum, Praha 1997, ISBN: 80-7184-434-9
*KOUMROVÁ, Miluše; Česká společnost pro životní prostředí ekologické manažerské služby: Ekonomické nástroje v ochraně životního prostředí, sborník přednášek
*Ministerstvo životního prostředí, Cenia, ČSÚ: Statistická ročenka životního prostředí české republiky 2006, Praha 2006, ISBN: 80-7212-443-9
*Centrum univerzity Karlovy pro otázky životního prostředí,: Teoretická východiska, souvislosti, instituce, Praha 2002, ISBN: 80-238-8378-X (soubor)

== Internetové zdroje ==

*Dienstbier, Filip: Ekonomické nástroje ochrany životního prostředí - otázky právní, 11.4.2010, dostupné na: http://theses.cz/id/krhvgt/
*Vosátka, Jakub: Ekonomika životního prostředí ,10.4.2010, dostupné na: http://fzp.ujep.cz/~vosatka/
*http://mzp.cz/cz/poplatky, 11.4.2010 - Poplatky
*Statistická ročenka životního prostředí české republiky 2009,11.4.2010, dostupné na: http://rocenka.cenia.cz/stat_rocenka_2009/index.htm#d1
*Zákon o odpadech,10.4.2010, dostupné na: http://business.center.cz/BUSINESS/PRAVO/ZAKONY/odpady/cast8.aspx
*Spotřební daň u pohonných hmot,11.4.2010, dostupné na: http://ekonomika.idnes.cz/rok-2010-benzin-podrazi-dvakrat-po-sobe-dsk-/ekonomika.asp?c=A091118_203456_ekonomika_mmb
*Ekologické daně,10.4.2010, dostupné na: http://www.finance.cz/dane-a-mzda/informace/reforma-2008/ekologicke-dane/
*Povolení ke kácení stromů,10.4.2010, dostupné na: http://www.ekoporadny.cz/faq/jak-a-kde-zadat-o-povoleni-ke-kaceni-stromu.htm

== Odkazy ==
=== Související stránky ===
[[Ekonomické nástroje k udržitelné dopravě]]

[[Ekologická daňová reforma]]

{{upravit}}

[[Kategorie:Ekonomické nástroje regulace podnikání]]

Ekonomické nástroje

2010-05-24T15:04:30Z

Gabriela: /* Daně */

{{Studenti VŠE}}

Nástroje regulace normativního charakteru, na kterých je historicky primárně založen systém přímé regulace ochrany životního prostředí zemí OECD, doplňuje využití ekonomických nástrojů ochrany životního prostředí. Ty byly zkonstruovány k dosažení ekologických cílů způsobem, který je nákladově efektivnější než přímá administrativní regulace. Jsou založeny na nepřímém ovlivňování chování subjektů, které poškozují (znečišťují, nepřiměřeně devastují) životní prostředí. Na rozdíl od normativních nástrojů tedy nepůsobí na základě přímého mocenského přinucení, ale prostřednictvím ekonomické kalkulace. Podniky, obce i jednotliví občané se sami mohou rozhodnout, zda je pro ně finančně výhodnější vynaložit určité náklady na zamezení, popř. omezení poškozování životního prostředí nebo životní prostředí poškozovat a platit za to (poplatky, daně apod.).

Podstatou působení ekonomických nástrojů je nahrazení, popř. doplnění chybějících nebo nedostatečných hodnotových signálů, které poskytuje standardní tržní mechanismus. K absenci těchto signálů dochází i ve vyspělých ekonomikách a důsledkem této absence jsou [[Ekonomické pojmy|negativní externality]]. Internalizace požadavků životního prostředí do nákladové kalkulace a rozhodovacího procesu znečišťovatelů prostřednictvím ekonomických nástrojů přináší výhody, které spočívají v:

*minimalizaci celkových společenských nákladů nutných na dosažení stanovených environmentálních efektů (nepůsobí plošně, ale přihlížejí k různým nákladům jednotlivých subjektů na zamezení znečištění),
*podněcování subjektů k ekonomicky optimálnímu snižování znečištění (nikoli pouze ke splnění nařízených norem a limitů),
*minimalizaci nároků na státní administrativu (neboť působí v rámci hry tržních sil) a díky tomu snížení nákladů, omezení nebezpečí korupce ap.;
*vytváření dodatečného zdroje prostředků na ochranu prostředí.

Současné politiky životního prostředí vyspělých zemí disponují širokým rejstříkem ekonomických nástrojů. Nejčastější klasifikace ekonomických nástrojů je dělí na poplatky, subvence, systém zálohování a specielní tržní nástroje, jako je prodej emisních povolení a pojištění odpovědnosti za škody na životním prostředí. Tento soubor je v praxi doplňován nástroji daňové, celní a úvěrové politiky.

== Znaky ekonomických nástrojů ==
Jedná se o opatření finanční povahy, jejichž smyslem je akumulace a následná alokace a redistribuce peněžních prostředků. Výchozím cílem je ovlivnit chování ekonomických subjektů a zabezpečit prostředky k provádění opatření, pomáhajícím chránit životní prostředí. Ekonomické nástroje jsou realizovány jak v soukromé, tak ve veřejné sféře. <ref name="Vosátka Jakub">Vosátka, Jakub: Ekonomika životního prostředí ,10.4.2010, dostupné na: http://fzp.ujep.cz/~vosatka/</ref>

== Funkce ekonomických nástrojů ==
Ekonomické nástroje plní mnoho funkcí, z nichž nejdůležitější jsou funkce kompenzační, fiskální, stimulační, redistribuční a komparativní. Kompenzační funkcí ekonomických nástrojů se rozumí finanční odškodnění možného poškození životního prostředí. Fiskální funkce představuje příjmy do státního rozpočtu, které jsou pak dále použity k financování činností, které zabezpečují ochranu životního prostředí. Stimulační funkce podporuje realizaci určitého cíle. Redistribuční funkce představuje usměrnění možných dopadů na různé subjekty. Komparativní funkcí se rozumí pozorování schopnosti se vyrovnávat za různých ekonomických podmínek mezi znečišťovateli. <ref name="Dienstbier Filip">Dienstbier, Filip: Ekonomické nástroje ochrany životního prostředí - otázky právní, 11.4.2010, dostupné na: http://theses.cz/id/krhvgt/</ref>

== Klasifikace ekonomických nástrojů ==
''Podle pragmatické klasifikace, kterou ve svých materiálech používá OECD, je lze strukturovat do několika hlavních skupin:''
=== Poplatky za znečišťování životního prostředí ===
Podrobněji také [[Poplatky za znečišťování životního prostředí]]

Poplatky jsou povinné platby, nejčastěji za znečišťování životního prostředí nebo za využívání přírodních zdrojů aj. Vychází z principu „znečišťovatel platí“. Způsob jejich placení musí být upraven zákonem. Příjemcem poplatků je buď do [[Státní fond životního prostředí]], do obecních rozpočtů, do rozpočtů krajů, případně do státního rozpočtu. Tento příjem se využívá účelově k nápravě škod nebo na podporu ekologických projektů. <ref name="Hadrabová Alena a kolektiv">Hadrabová A. a kolektiv: Ekonomika a řízení péče o životní prostředí, VŠE v Praze, 1991, ISBN: 80-7007-985-4</ref>

*'''poplatky za znečišťování ovzduší'''
V současné době jsou poplatky za znečišťování ovzduší stanoveny zákonem č. 86/2002 Sb., o ochraně ovzduší, ve znění pozdějších předpisů. Poplatky jsou placeny provozovateli stacionárních zdrojů, které se kategorizují podle velikosti na zvláště velké, velké, střední a malé podle jejich výkonu. <ref name="MOLDAN, Bedřich a kol">MOLDAN, Bedřich a kol.: Ekonomické aspekty ochrany životního prostředí, Univerzita Karlova, Vydavatelství Karolinum, Praha 1997, ISBN: 80-7184-434-9</ref> Mezi zpoplatněné látky patří především tuhé emise, SO2 (oxid siřičitý), NOx(oxidy dusíku), CO (oxid uhelnatý), CXHY (uhlovodíky). Způsob výpočtu poplatků je dán zákonem. U malých zdrojů je to roční paušál podle druhu používaného paliva. U zvláště velkých, velkých a středních zdrojů závisí výše poplatků na druhu a množství škodlivin. <ref name="CENIA">Statistická ročenka životního prostředí české republiky 2009,11.4.2010, dostupné na: http://rocenka.cenia.cz/stat_rocenka_2009/index.htm#d1</ref>

Vypouštění odpadních vod směřuje buď do vod povrchových nebo do vod podzemních

*'''poplatky za vypouštění odpadních vod do vod povrchových'''
Poplatky za vypouštění odpadních vod do vod povrchových jsou upraveny ve vodním zákoně č. 254/2001 Sb. Znečišťovatel je povinen platit poplatek jak za znečištění, tak i za objem vypouštěných odpadních vod. Poplatek se platí především při vypouštění nerozpuštěných látek, rozpuštěných anorganických solí, ropných látek, nebo pokud je zjištěna zvýšená acidita a alkalita. Správu poplatků za vypouštění odpadních vod do vod povrchových mají na starosti příslušné celní úřady na základě podkladů [[ČIŽP|České inspekce Životního prostředí]]. Poplatky jsou placeny příslušnému celnímu úřadu. Příjmy směřují do Státního fondu Životního prostředí. <ref name="CENIA">tamtéž</ref>

*'''Poplatky za povolené vypouštění odpadních vod do vod podzemních'''
Poplatky za vypouštění odpadních vod do vod podzemních jsou upraveny ve vodním zákoně č. 254/2001 Sb. Poplatek se platí paušálně a představuje 3 500 Kč ročně za vypouštění odpadních vod domácnostmi. Povolení k vypouštění odpadních vod do vod podzemních vydává vodoprávní úřad, který příslušné obci poskytuje podklady. Poplatek je placen obci daného katastrálního území, kde dochází k vypouštění odpadních vod. Poplatky jsou stanoveny obcí, která postupuje podle správního řádu. Postup při vymáhání a vybírání poplatků je veden podle právních předpisů, které upravují správu daní a poplatků.<ref name="CENIA">tamtéž</ref>

*'''poplatky za ukládání odpadů na skládky'''
Poplatky za ukládání odpadů na skládky jsou upraveny zákonem č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně některých dalších zákonů. Poplatek se skládá vždy ze základní složky, která je placena za ukládání odpadu a pokud jde o odpad nebezpečný je připlácena riziková složka. Poplatek je placen původcem odpadu provozovateli skládky za umístění odpadu na skládku.
Příjemcem poplatků je obec, v jejímž katastrálním území se skládka nachází a Státní fond Životního prostředí. V případě ukládání odpadů na skládky obcí, pak tato obec neplatí základní složku poplatku. Kontrolu placení poplatků má v kompetenci příslušná obec a krajský úřad. Příslušná obec vybírá základní složku poplatku. Pokud se skládka nachází na území více obcí, je základní složka poplatku rozdělena daným obcím podle velikosti skládky na jejich území. Výše sazby základní složky poplatku je od roku 2009 stanovena na 500 Kč za 1 tunu komunálního a ostatního odpadu a 1 700 Kč za 1 tunu nebezpečného odpadu. Riziková složka poplatku směřuje do [[Státní fond životního prostředí]]. Výše sazby rizikové složky poplatku je od roku 2009 stanovena na 4 500 Kč za 1 tunu nebezpečného odpadu. Tyto poplatky jsou na rozdíl od ostatních poplatků fixně dané, vždy v rozmezí 2-3 let a jejich výše stále roste.<ref name="CENIA">tamtéž</ref>

*'''poplatky za spalování odpadů'''
*'''poplatky za hluk'''

=== Poplatky za využívání přírodních zdrojů <ref name="CENIA">tamtéž</ref> ===
Podrobněji také [[Poplatky za využívání přírodních zdrojů]]

*'''poplatky za odběry podzemní vody'''
Jedná se o úhradu částky za odebrané množství podzemní vody. Poplatek je stanoven novelou zákona č. 20/2004 Sb., o vodách. Příjemcem poplatků je z 50% [[Státní fond životního prostředí]] a z 50 % rozpočty územně příslušného kraje.

*'''poplatky za odběry vody z vodních toků'''
Platba, kterou hradí organizace, které odebírají vodu z povrchových vod jeho správci.

*'''odvody za odnětí půdy ze zemědělského půdního fondu'''
Úhrady jsou stanoveny zákonem č. 334/1992 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu, ve znění pozdějších předpisů. Souhlas s odvodem poskytuje příslušný orgán ochrany zemědělského půdního fondu. Výběr mají v kompetenci celní úřady. Výnos z odvodů směřuje z 60 % Státnímu fondu životního prostředí a z 40 % rozpočtům obcí příslušného katastru. Vytěžené prostředky musí být využity na zlepšení životního prostředí obce a na chránění krajiny a přírody.

*'''poplatky za odnětí pozemků určených k plnění funkcí lesa'''
Tyto poplatky jsou stanoveny v zákoně č. 289/1995 Sb., o lesích, ve znění pozdějších předpisů. Výše poplatku je určena orgánem státní ochrany lesů a výběr mají v kompetenci celní úřady. Příjemcem poplatků je z 60% [[Státní fond životního prostředí]] a z 40 % rozpočty obcí příslušného katastru. Vytěžené prostředky musí být využity na zlepšení životního prostředí obce a na zachování lesa.

*'''úhrady z dobývacího prostoru a z vydobytých vyhrazených nerostů'''
[[Dobývací prostor]] je zhodnocen pomocí výsledků průzkumu daného naleziště, a sice na základě rozsahu, tvaru a mocnosti hlavního naleziště. [[Nerosty]] jsou zaznamenány v zákoně č. 44/1988 Sb., o ochraně a využití nerostného bohatství, ve znění pozdějších předpisů. Sazba úhrady se pohybuje v rozmezí 100-1000 Kč za 1 hektar (bere se v potaz úroveň ochrany životního prostředí, povaha činnosti a dopadu na životního prostředí)

*'''poplatky za kácení dřevin'''
Ochrana dřeviny před jejich poškozením je upravena zákonem č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny. Nemusí se žádat o povolení, pokud dřeviny nedosahují stanovených rozměrů, tedy pokud dřeviny dosahuje výšky do 80 cm a 130 cm nad zemí nebo se jedná o souvislý keřový porost do 40 m2.

===Uživatelské poplatky===

*'''poplatky za spotřebu látek poškozujících ozonovou vrstvu'''
Jedná se o poplatek za výrobu a dovoz regulovaných látek, který napomáhá chránit ozonovou vrstvu Země. Poplatky jsou vybírány za látky, které poškozují ozonovou vrstvu a produkty, které je zahrnují. <ref name="Vosátka Jakub">Vosátka, Jakub: Ekonomika životního prostředí ,10.4.2010, dostupné na: http://fzp.ujep.cz/~vosatka/</ref>

*'''poplatky za užívání vybraných umělých hnojiv a pesticidů'''
*'''poplatky za používání tašek z umělých hmot, apod.'''

===Daně===

Na základě daňové statistiky OECD jsou za ekologické daně v České republice považovány veškeré poplatky k ochraně ŽP. Mezi tyto daně patří [[dálniční známka]], mýtné, [[silniční daň]], spotřební daň, [[daň z minerálních olejů]]. V roce 2007 vznikají v rámci [[Ekologická daňová reforma]] tři nové daně, které pouze rozšířily spotřební daň z minerálních olejů, a sice [[daň ze zemního plynu]], [[daň z pevných paliv]] a [[daň z elektřiny]]. <ref name="MZP">MZP: Daně ,10.4.2010, dostupné na: http://mzp.cz/cz/dane/</ref>

*'''daně k ochraně životního prostředí'''
*'''komunální (místní) daně'''

===Sankční platby===

Sankční platby jsou použity, pokud někdo nedodržuje zákony na ochranu životního prostředí. Sankční platby se uvalují ve formě pokuty a nedají se odpočítat z daňového základu. Veškeré postihy a sankce v případě nedodržení určitých pravidel jsou určeny v zákonech týkajících se ochrany životního prostředí. <ref name="Vosátka Jakub">Vosátka, Jakub: Ekonomika životního prostředí ,10.4.2010, dostupné na: http://fzp.ujep.cz/~vosatka/</ref>

*'''pokuty'''
*'''přirážky'''

===Daňové úlevy===

Za [[daňové zvýhodnění]] se považuje snížená sazba u daně z přidané hodnoty na určité výrobky ekologického charakteru. Můžeme mluvit o úlevě od daně z příjmu u organizací, které se zabývají provozem [[vodních a větrných elektráren]], [[tepelných čerpadel]], [[solárních zařízení]], výrobou bioplynu,[[ elektřiny]], tepla, či [[biomasy]]. O daňovém zvýhodnění se mluví ve smyslu snížené sazby spotřební daně u pohonných hmot, jako je [[bionafta]], či [[bioplyn]]. <ref name="Vosátka Jakub">Vosátka, Jakub: Ekonomika životního prostředí ,10.4.2010, dostupné na: http://fzp.ujep.cz/~vosatka/</ref>
Vláda přijala (koncem roku 2009) návrh [[MŽP|Ministerstva životního prostředí]], aby se zvedl podíl biopaliv v benzinu i naftě. Jeho podíl v benzinu by se měl v dubnu 2010 zvednout z nynějších 3,5 % na 4,5 %. V naftě se jeho podíl zvýší ze 4,5 na 6,3%. Biopalivo je však skoro jednou tak dražší než pohonné hmoty z ropy.
Daňová úleva se dále týká daní z nemovitosti, týkající se některých ekologických aktivit a daně dědické a darovací, pokud je předmět daně propojen s ochranou životního prostředí. <ref name="IDNES">Spotřební daň u pohonných hmot, 11.4.2010, dostupné na: http://ekonomika.idnes.cz/rok-2010-benzin-podrazi-dvakrat-po-sobe-dsk-/ekonomika.asp?c=A091118_203456_ekonomika_mmb</ref>

*'''v rámci DPH'''
*'''v rámci spotřebních daní'''
*'''v rámci daní z příjmů'''
*'''v rámci silniční daně'''
*'''v rámci daně z nemovitostí'''
*'''v rámci daně dědické a darovací'''

===Finanční podpory===

Finanční podpora je chápána jako oblast příznivé ekonomické stimulace. Při jejím poskytování se nesmějí narušovat rovné tržní podmínky a poskytování by mělo být v souladu se směrnicemi Evropské unie.<ref name="Vosátka Jakub">Vosátka, Jakub: Ekonomika životního prostředí ,10.4.2010, dostupné na: http://fzp.ujep.cz/~vosatka/</ref>

*'''granty, dotace, dary'''

Dotace v rámci finanční podpory jsou chápány jako nástroje využívající veřejné výdaje a jsou významným prvkem Státní politiky životního prostředí ve vyspělých zemích. Jsou poskytovány především obcím a neziskovým organizacím. Dotace mají problémové alokační působení. Účel jejich poskytování je spojen s ochranou vod a ovzduší. Mezi dotace patří přímé podpory, úhrady úroků, zvýhodněné půjčky, záruky na úvěry nebo daňová zvýhodnění. Dotace bývají poskytovány buď ze státních fondů, státního rozpočtu, nebo od Evropské unie.<ref name="Jílková Jiřina">Jílková Jiřina: Daně, dotace a obchodovatelná povolení - nástroje ochrany ovzduší a klimatu, IREAS, 2003, ISBN:80-86684-04-0</ref>

*'''ze státního rozpočtu'''
*'''z účelových fondů'''
*'''výhodné půjčky (soft loans)'''
*'''garance úvěrů'''

===Úlevy===

*'''v placení poplatků'''

*'''ostatní úlevy'''

===Depozitně refundační systémy===

Depozitně refundační systém se vztahuje na výrobky, u kterých je možnost, že se stanou nebezpečným opadem. Jedná se například o pneumatiky, motorové oleje, nebo akumulátory. Dále se vztahuje na výrobky, kde je možnost jejich opakovaného použití. Jako příkladem jsou bezesporu vratné láhve a některé umělé hmoty. Pomocí tohoto systému je spotřebitel stimulován k opětovnému vrácení zakoupených výrobků.<ref name="Vosátka Jakub">Vosátka, Jakub: Ekonomika životního prostředí ,10.4.2010, dostupné na: http://fzp.ujep.cz/~vosatka/</ref>

*'''zálohování'''

Při zakoupení zboží se platí záloha, která se při vrácení zboží vrací zpět. Lidé díky tomuto systému mají záruku, že se jim zakoupené výrobky vrátí zpět formou peněz, které do nich vložili. Zálohový systém se vztahuje na skleněné láhve, některé vybrané láhve a umělé hmoty. Spotřebitel má tedy jistotu jejich opětovného vrácení a také jejich opětovného využití.<ref name="Vosátka Jakub">Vosátka, Jakub: Ekonomika životního prostředí ,10.4.2010, dostupné na: http://fzp.ujep.cz/~vosatka/</ref>

*'''recyklační poplatky'''

===Obchodovatelná emisní povolení===

Obchodovatelná emisní povolení jsou charakteristická horizontálními vztahy mezi znečišťovateli. Jednotliví znečišťovatelé se snaží snižovat své náklady spojené s nároky na kvalitu životního prostředí dané státem. Principem zmíněných emisních povolení je stanovení přípustného množství znečištění, které je rozděleno mezi znečišťovatele určitého území. Toto rozdělení přípustného množství znečištění je vydáváno formou emisních povolení, které si znečišťovatelé mezi sebou mohou navzájem prodávat. Tvorba ceny povolenek je ponechána trhu.Jedním z přínosů je úspora nákladů.
Jednotliví znečišťovatelé volí pro ně ekonomicky optimální variantu své ekologické strategie. Předpokládá se, že obchodování musí probíhat podle stanovených pravidel. <ref name="Jílková Jiřina">Jílková Jiřina: Daně, dotace a obchodovatelná povolení - nástroje ochrany ovzduší a klimatu, IREAS, 2003, ISBN:80-86684-04-0</ref>

*[[Obchodovatelná povolení k emisím skleníkových plynů]]
*[[Začlenění letectví do systému pro obchodování s povolenkami na emise]]

==== Environmentální pojištění ====

Tento druh pojištění začíná fungovat koncem 80. let. Je uzavíráno na základě absolutní odpovědnosti znečišťovatele. Podrobné rozmezí krytí škod je určeno přímo pojišťovnami.

* povinnost mít sjednané pojištění pro případ poškození životního prostředí.

===Zelené fondy===

== Zdroje ==

<references/>

== Zdroje ==

Economic Instruments for Environmental Protection, OECD, Paris 1989
*MOLDAN, Bedřich a kol.: Ekonomické aspekty ochrany životního prostředí, Univerzita Karlova, Vydavatelství Karolinum, Praha 1997, ISBN: 80-7184-434-9
*KOUMROVÁ, Miluše; Česká společnost pro životní prostředí ekologické manažerské služby: Ekonomické nástroje v ochraně životního prostředí, sborník přednášek
*Ministerstvo životního prostředí, Cenia, ČSÚ: Statistická ročenka životního prostředí české republiky 2006, Praha 2006, ISBN: 80-7212-443-9
*Centrum univerzity Karlovy pro otázky životního prostředí,: Teoretická východiska, souvislosti, instituce, Praha 2002, ISBN: 80-238-8378-X (soubor)

== Internetové zdroje ==

*Dienstbier, Filip: Ekonomické nástroje ochrany životního prostředí - otázky právní, 11.4.2010, dostupné na: http://theses.cz/id/krhvgt/
*Vosátka, Jakub: Ekonomika životního prostředí ,10.4.2010, dostupné na: http://fzp.ujep.cz/~vosatka/
*http://mzp.cz/cz/poplatky, 11.4.2010 - Poplatky
*Statistická ročenka životního prostředí české republiky 2009,11.4.2010, dostupné na: http://rocenka.cenia.cz/stat_rocenka_2009/index.htm#d1
*Zákon o odpadech,10.4.2010, dostupné na: http://business.center.cz/BUSINESS/PRAVO/ZAKONY/odpady/cast8.aspx
*Spotřební daň u pohonných hmot,11.4.2010, dostupné na: http://ekonomika.idnes.cz/rok-2010-benzin-podrazi-dvakrat-po-sobe-dsk-/ekonomika.asp?c=A091118_203456_ekonomika_mmb
*Ekologické daně,10.4.2010, dostupné na: http://www.finance.cz/dane-a-mzda/informace/reforma-2008/ekologicke-dane/
*Povolení ke kácení stromů,10.4.2010, dostupné na: http://www.ekoporadny.cz/faq/jak-a-kde-zadat-o-povoleni-ke-kaceni-stromu.htm

== Odkazy ==
=== Související stránky ===
[[Ekonomické nástroje k udržitelné dopravě]]

[[Ekologická daňová reforma]]

{{upravit}}

[[Kategorie:Ekonomické nástroje regulace podnikání]]

Ekonomické nástroje

2010-05-24T15:03:51Z

Gabriela:

{{Studenti VŠE}}

Nástroje regulace normativního charakteru, na kterých je historicky primárně založen systém přímé regulace ochrany životního prostředí zemí OECD, doplňuje využití ekonomických nástrojů ochrany životního prostředí. Ty byly zkonstruovány k dosažení ekologických cílů způsobem, který je nákladově efektivnější než přímá administrativní regulace. Jsou založeny na nepřímém ovlivňování chování subjektů, které poškozují (znečišťují, nepřiměřeně devastují) životní prostředí. Na rozdíl od normativních nástrojů tedy nepůsobí na základě přímého mocenského přinucení, ale prostřednictvím ekonomické kalkulace. Podniky, obce i jednotliví občané se sami mohou rozhodnout, zda je pro ně finančně výhodnější vynaložit určité náklady na zamezení, popř. omezení poškozování životního prostředí nebo životní prostředí poškozovat a platit za to (poplatky, daně apod.).

Podstatou působení ekonomických nástrojů je nahrazení, popř. doplnění chybějících nebo nedostatečných hodnotových signálů, které poskytuje standardní tržní mechanismus. K absenci těchto signálů dochází i ve vyspělých ekonomikách a důsledkem této absence jsou [[Ekonomické pojmy|negativní externality]]. Internalizace požadavků životního prostředí do nákladové kalkulace a rozhodovacího procesu znečišťovatelů prostřednictvím ekonomických nástrojů přináší výhody, které spočívají v:

*minimalizaci celkových společenských nákladů nutných na dosažení stanovených environmentálních efektů (nepůsobí plošně, ale přihlížejí k různým nákladům jednotlivých subjektů na zamezení znečištění),
*podněcování subjektů k ekonomicky optimálnímu snižování znečištění (nikoli pouze ke splnění nařízených norem a limitů),
*minimalizaci nároků na státní administrativu (neboť působí v rámci hry tržních sil) a díky tomu snížení nákladů, omezení nebezpečí korupce ap.;
*vytváření dodatečného zdroje prostředků na ochranu prostředí.

Současné politiky životního prostředí vyspělých zemí disponují širokým rejstříkem ekonomických nástrojů. Nejčastější klasifikace ekonomických nástrojů je dělí na poplatky, subvence, systém zálohování a specielní tržní nástroje, jako je prodej emisních povolení a pojištění odpovědnosti za škody na životním prostředí. Tento soubor je v praxi doplňován nástroji daňové, celní a úvěrové politiky.

== Znaky ekonomických nástrojů ==
Jedná se o opatření finanční povahy, jejichž smyslem je akumulace a následná alokace a redistribuce peněžních prostředků. Výchozím cílem je ovlivnit chování ekonomických subjektů a zabezpečit prostředky k provádění opatření, pomáhajícím chránit životní prostředí. Ekonomické nástroje jsou realizovány jak v soukromé, tak ve veřejné sféře. <ref name="Vosátka Jakub">Vosátka, Jakub: Ekonomika životního prostředí ,10.4.2010, dostupné na: http://fzp.ujep.cz/~vosatka/</ref>

== Funkce ekonomických nástrojů ==
Ekonomické nástroje plní mnoho funkcí, z nichž nejdůležitější jsou funkce kompenzační, fiskální, stimulační, redistribuční a komparativní. Kompenzační funkcí ekonomických nástrojů se rozumí finanční odškodnění možného poškození životního prostředí. Fiskální funkce představuje příjmy do státního rozpočtu, které jsou pak dále použity k financování činností, které zabezpečují ochranu životního prostředí. Stimulační funkce podporuje realizaci určitého cíle. Redistribuční funkce představuje usměrnění možných dopadů na různé subjekty. Komparativní funkcí se rozumí pozorování schopnosti se vyrovnávat za různých ekonomických podmínek mezi znečišťovateli. <ref name="Dienstbier Filip">Dienstbier, Filip: Ekonomické nástroje ochrany životního prostředí - otázky právní, 11.4.2010, dostupné na: http://theses.cz/id/krhvgt/</ref>

== Klasifikace ekonomických nástrojů ==
''Podle pragmatické klasifikace, kterou ve svých materiálech používá OECD, je lze strukturovat do několika hlavních skupin:''
=== Poplatky za znečišťování životního prostředí ===
Podrobněji také [[Poplatky za znečišťování životního prostředí]]

Poplatky jsou povinné platby, nejčastěji za znečišťování životního prostředí nebo za využívání přírodních zdrojů aj. Vychází z principu „znečišťovatel platí“. Způsob jejich placení musí být upraven zákonem. Příjemcem poplatků je buď do [[Státní fond životního prostředí]], do obecních rozpočtů, do rozpočtů krajů, případně do státního rozpočtu. Tento příjem se využívá účelově k nápravě škod nebo na podporu ekologických projektů. <ref name="Hadrabová Alena a kolektiv">Hadrabová A. a kolektiv: Ekonomika a řízení péče o životní prostředí, VŠE v Praze, 1991, ISBN: 80-7007-985-4</ref>

*'''poplatky za znečišťování ovzduší'''
V současné době jsou poplatky za znečišťování ovzduší stanoveny zákonem č. 86/2002 Sb., o ochraně ovzduší, ve znění pozdějších předpisů. Poplatky jsou placeny provozovateli stacionárních zdrojů, které se kategorizují podle velikosti na zvláště velké, velké, střední a malé podle jejich výkonu. <ref name="MOLDAN, Bedřich a kol">MOLDAN, Bedřich a kol.: Ekonomické aspekty ochrany životního prostředí, Univerzita Karlova, Vydavatelství Karolinum, Praha 1997, ISBN: 80-7184-434-9</ref> Mezi zpoplatněné látky patří především tuhé emise, SO2 (oxid siřičitý), NOx(oxidy dusíku), CO (oxid uhelnatý), CXHY (uhlovodíky). Způsob výpočtu poplatků je dán zákonem. U malých zdrojů je to roční paušál podle druhu používaného paliva. U zvláště velkých, velkých a středních zdrojů závisí výše poplatků na druhu a množství škodlivin. <ref name="CENIA">Statistická ročenka životního prostředí české republiky 2009,11.4.2010, dostupné na: http://rocenka.cenia.cz/stat_rocenka_2009/index.htm#d1</ref>

Vypouštění odpadních vod směřuje buď do vod povrchových nebo do vod podzemních

*'''poplatky za vypouštění odpadních vod do vod povrchových'''
Poplatky za vypouštění odpadních vod do vod povrchových jsou upraveny ve vodním zákoně č. 254/2001 Sb. Znečišťovatel je povinen platit poplatek jak za znečištění, tak i za objem vypouštěných odpadních vod. Poplatek se platí především při vypouštění nerozpuštěných látek, rozpuštěných anorganických solí, ropných látek, nebo pokud je zjištěna zvýšená acidita a alkalita. Správu poplatků za vypouštění odpadních vod do vod povrchových mají na starosti příslušné celní úřady na základě podkladů [[ČIŽP|České inspekce Životního prostředí]]. Poplatky jsou placeny příslušnému celnímu úřadu. Příjmy směřují do Státního fondu Životního prostředí. <ref name="CENIA">tamtéž</ref>

*'''Poplatky za povolené vypouštění odpadních vod do vod podzemních'''
Poplatky za vypouštění odpadních vod do vod podzemních jsou upraveny ve vodním zákoně č. 254/2001 Sb. Poplatek se platí paušálně a představuje 3 500 Kč ročně za vypouštění odpadních vod domácnostmi. Povolení k vypouštění odpadních vod do vod podzemních vydává vodoprávní úřad, který příslušné obci poskytuje podklady. Poplatek je placen obci daného katastrálního území, kde dochází k vypouštění odpadních vod. Poplatky jsou stanoveny obcí, která postupuje podle správního řádu. Postup při vymáhání a vybírání poplatků je veden podle právních předpisů, které upravují správu daní a poplatků.<ref name="CENIA">tamtéž</ref>

*'''poplatky za ukládání odpadů na skládky'''
Poplatky za ukládání odpadů na skládky jsou upraveny zákonem č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně některých dalších zákonů. Poplatek se skládá vždy ze základní složky, která je placena za ukládání odpadu a pokud jde o odpad nebezpečný je připlácena riziková složka. Poplatek je placen původcem odpadu provozovateli skládky za umístění odpadu na skládku.
Příjemcem poplatků je obec, v jejímž katastrálním území se skládka nachází a Státní fond Životního prostředí. V případě ukládání odpadů na skládky obcí, pak tato obec neplatí základní složku poplatku. Kontrolu placení poplatků má v kompetenci příslušná obec a krajský úřad. Příslušná obec vybírá základní složku poplatku. Pokud se skládka nachází na území více obcí, je základní složka poplatku rozdělena daným obcím podle velikosti skládky na jejich území. Výše sazby základní složky poplatku je od roku 2009 stanovena na 500 Kč za 1 tunu komunálního a ostatního odpadu a 1 700 Kč za 1 tunu nebezpečného odpadu. Riziková složka poplatku směřuje do [[Státní fond životního prostředí]]. Výše sazby rizikové složky poplatku je od roku 2009 stanovena na 4 500 Kč za 1 tunu nebezpečného odpadu. Tyto poplatky jsou na rozdíl od ostatních poplatků fixně dané, vždy v rozmezí 2-3 let a jejich výše stále roste.<ref name="CENIA">tamtéž</ref>

*'''poplatky za spalování odpadů'''
*'''poplatky za hluk'''

=== Poplatky za využívání přírodních zdrojů <ref name="CENIA">tamtéž</ref> ===
Podrobněji také [[Poplatky za využívání přírodních zdrojů]]

*'''poplatky za odběry podzemní vody'''
Jedná se o úhradu částky za odebrané množství podzemní vody. Poplatek je stanoven novelou zákona č. 20/2004 Sb., o vodách. Příjemcem poplatků je z 50% [[Státní fond životního prostředí]] a z 50 % rozpočty územně příslušného kraje.

*'''poplatky za odběry vody z vodních toků'''
Platba, kterou hradí organizace, které odebírají vodu z povrchových vod jeho správci.

*'''odvody za odnětí půdy ze zemědělského půdního fondu'''
Úhrady jsou stanoveny zákonem č. 334/1992 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu, ve znění pozdějších předpisů. Souhlas s odvodem poskytuje příslušný orgán ochrany zemědělského půdního fondu. Výběr mají v kompetenci celní úřady. Výnos z odvodů směřuje z 60 % Státnímu fondu životního prostředí a z 40 % rozpočtům obcí příslušného katastru. Vytěžené prostředky musí být využity na zlepšení životního prostředí obce a na chránění krajiny a přírody.

*'''poplatky za odnětí pozemků určených k plnění funkcí lesa'''
Tyto poplatky jsou stanoveny v zákoně č. 289/1995 Sb., o lesích, ve znění pozdějších předpisů. Výše poplatku je určena orgánem státní ochrany lesů a výběr mají v kompetenci celní úřady. Příjemcem poplatků je z 60% [[Státní fond životního prostředí]] a z 40 % rozpočty obcí příslušného katastru. Vytěžené prostředky musí být využity na zlepšení životního prostředí obce a na zachování lesa.

*'''úhrady z dobývacího prostoru a z vydobytých vyhrazených nerostů'''
[[Dobývací prostor]] je zhodnocen pomocí výsledků průzkumu daného naleziště, a sice na základě rozsahu, tvaru a mocnosti hlavního naleziště. [[Nerosty]] jsou zaznamenány v zákoně č. 44/1988 Sb., o ochraně a využití nerostného bohatství, ve znění pozdějších předpisů. Sazba úhrady se pohybuje v rozmezí 100-1000 Kč za 1 hektar (bere se v potaz úroveň ochrany životního prostředí, povaha činnosti a dopadu na životního prostředí)

*'''poplatky za kácení dřevin'''
Ochrana dřeviny před jejich poškozením je upravena zákonem č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny. Nemusí se žádat o povolení, pokud dřeviny nedosahují stanovených rozměrů, tedy pokud dřeviny dosahuje výšky do 80 cm a 130 cm nad zemí nebo se jedná o souvislý keřový porost do 40 m2.

===Uživatelské poplatky===

*'''poplatky za spotřebu látek poškozujících ozonovou vrstvu'''
Jedná se o poplatek za výrobu a dovoz regulovaných látek, který napomáhá chránit ozonovou vrstvu Země. Poplatky jsou vybírány za látky, které poškozují ozonovou vrstvu a produkty, které je zahrnují. <ref name="Vosátka Jakub">Vosátka, Jakub: Ekonomika životního prostředí ,10.4.2010, dostupné na: http://fzp.ujep.cz/~vosatka/</ref>

*'''poplatky za užívání vybraných umělých hnojiv a pesticidů'''
*'''poplatky za používání tašek z umělých hmot, apod.'''

===Daně===

Na základě daňové statistiky OECD jsou za ekologické daně v České republice považovány veškeré poplatky k ochraně ŽP. Mezi tyto daně patří [[dálniční známka]], mýtné, [[silniční daň]], spotřební daň, [[daň z minerálních olejů]]. V roce 2007 vznikají v rámci [[Ekologická daňová reforma]] tři nové daně, které pouze rozšířily spotřební daň z minerálních olejů, a [[sice daň ze zemního plynu]], [[daň z pevných paliv]] a [[daň z elektřiny]]. <ref name="MZP">MZP: Daně ,10.4.2010, dostupné na: http://mzp.cz/cz/dane/</ref>

*'''daně k ochraně životního prostředí'''
*'''komunální (místní) daně'''

===Sankční platby===

Sankční platby jsou použity, pokud někdo nedodržuje zákony na ochranu životního prostředí. Sankční platby se uvalují ve formě pokuty a nedají se odpočítat z daňového základu. Veškeré postihy a sankce v případě nedodržení určitých pravidel jsou určeny v zákonech týkajících se ochrany životního prostředí. <ref name="Vosátka Jakub">Vosátka, Jakub: Ekonomika životního prostředí ,10.4.2010, dostupné na: http://fzp.ujep.cz/~vosatka/</ref>

*'''pokuty'''
*'''přirážky'''

===Daňové úlevy===

Za [[daňové zvýhodnění]] se považuje snížená sazba u daně z přidané hodnoty na určité výrobky ekologického charakteru. Můžeme mluvit o úlevě od daně z příjmu u organizací, které se zabývají provozem [[vodních a větrných elektráren]], [[tepelných čerpadel]], [[solárních zařízení]], výrobou bioplynu,[[ elektřiny]], tepla, či [[biomasy]]. O daňovém zvýhodnění se mluví ve smyslu snížené sazby spotřební daně u pohonných hmot, jako je [[bionafta]], či [[bioplyn]]. <ref name="Vosátka Jakub">Vosátka, Jakub: Ekonomika životního prostředí ,10.4.2010, dostupné na: http://fzp.ujep.cz/~vosatka/</ref>
Vláda přijala (koncem roku 2009) návrh [[MŽP|Ministerstva životního prostředí]], aby se zvedl podíl biopaliv v benzinu i naftě. Jeho podíl v benzinu by se měl v dubnu 2010 zvednout z nynějších 3,5 % na 4,5 %. V naftě se jeho podíl zvýší ze 4,5 na 6,3%. Biopalivo je však skoro jednou tak dražší než pohonné hmoty z ropy.
Daňová úleva se dále týká daní z nemovitosti, týkající se některých ekologických aktivit a daně dědické a darovací, pokud je předmět daně propojen s ochranou životního prostředí. <ref name="IDNES">Spotřební daň u pohonných hmot, 11.4.2010, dostupné na: http://ekonomika.idnes.cz/rok-2010-benzin-podrazi-dvakrat-po-sobe-dsk-/ekonomika.asp?c=A091118_203456_ekonomika_mmb</ref>

*'''v rámci DPH'''
*'''v rámci spotřebních daní'''
*'''v rámci daní z příjmů'''
*'''v rámci silniční daně'''
*'''v rámci daně z nemovitostí'''
*'''v rámci daně dědické a darovací'''

===Finanční podpory===

Finanční podpora je chápána jako oblast příznivé ekonomické stimulace. Při jejím poskytování se nesmějí narušovat rovné tržní podmínky a poskytování by mělo být v souladu se směrnicemi Evropské unie.<ref name="Vosátka Jakub">Vosátka, Jakub: Ekonomika životního prostředí ,10.4.2010, dostupné na: http://fzp.ujep.cz/~vosatka/</ref>

*'''granty, dotace, dary'''

Dotace v rámci finanční podpory jsou chápány jako nástroje využívající veřejné výdaje a jsou významným prvkem Státní politiky životního prostředí ve vyspělých zemích. Jsou poskytovány především obcím a neziskovým organizacím. Dotace mají problémové alokační působení. Účel jejich poskytování je spojen s ochranou vod a ovzduší. Mezi dotace patří přímé podpory, úhrady úroků, zvýhodněné půjčky, záruky na úvěry nebo daňová zvýhodnění. Dotace bývají poskytovány buď ze státních fondů, státního rozpočtu, nebo od Evropské unie.<ref name="Jílková Jiřina">Jílková Jiřina: Daně, dotace a obchodovatelná povolení - nástroje ochrany ovzduší a klimatu, IREAS, 2003, ISBN:80-86684-04-0</ref>

*'''ze státního rozpočtu'''
*'''z účelových fondů'''
*'''výhodné půjčky (soft loans)'''
*'''garance úvěrů'''

===Úlevy===

*'''v placení poplatků'''

*'''ostatní úlevy'''

===Depozitně refundační systémy===

Depozitně refundační systém se vztahuje na výrobky, u kterých je možnost, že se stanou nebezpečným opadem. Jedná se například o pneumatiky, motorové oleje, nebo akumulátory. Dále se vztahuje na výrobky, kde je možnost jejich opakovaného použití. Jako příkladem jsou bezesporu vratné láhve a některé umělé hmoty. Pomocí tohoto systému je spotřebitel stimulován k opětovnému vrácení zakoupených výrobků.<ref name="Vosátka Jakub">Vosátka, Jakub: Ekonomika životního prostředí ,10.4.2010, dostupné na: http://fzp.ujep.cz/~vosatka/</ref>

*'''zálohování'''

Při zakoupení zboží se platí záloha, která se při vrácení zboží vrací zpět. Lidé díky tomuto systému mají záruku, že se jim zakoupené výrobky vrátí zpět formou peněz, které do nich vložili. Zálohový systém se vztahuje na skleněné láhve, některé vybrané láhve a umělé hmoty. Spotřebitel má tedy jistotu jejich opětovného vrácení a také jejich opětovného využití.<ref name="Vosátka Jakub">Vosátka, Jakub: Ekonomika životního prostředí ,10.4.2010, dostupné na: http://fzp.ujep.cz/~vosatka/</ref>

*'''recyklační poplatky'''

===Obchodovatelná emisní povolení===

Obchodovatelná emisní povolení jsou charakteristická horizontálními vztahy mezi znečišťovateli. Jednotliví znečišťovatelé se snaží snižovat své náklady spojené s nároky na kvalitu životního prostředí dané státem. Principem zmíněných emisních povolení je stanovení přípustného množství znečištění, které je rozděleno mezi znečišťovatele určitého území. Toto rozdělení přípustného množství znečištění je vydáváno formou emisních povolení, které si znečišťovatelé mezi sebou mohou navzájem prodávat. Tvorba ceny povolenek je ponechána trhu.Jedním z přínosů je úspora nákladů.
Jednotliví znečišťovatelé volí pro ně ekonomicky optimální variantu své ekologické strategie. Předpokládá se, že obchodování musí probíhat podle stanovených pravidel. <ref name="Jílková Jiřina">Jílková Jiřina: Daně, dotace a obchodovatelná povolení - nástroje ochrany ovzduší a klimatu, IREAS, 2003, ISBN:80-86684-04-0</ref>

*[[Obchodovatelná povolení k emisím skleníkových plynů]]
*[[Začlenění letectví do systému pro obchodování s povolenkami na emise]]

==== Environmentální pojištění ====

Tento druh pojištění začíná fungovat koncem 80. let. Je uzavíráno na základě absolutní odpovědnosti znečišťovatele. Podrobné rozmezí krytí škod je určeno přímo pojišťovnami.

* povinnost mít sjednané pojištění pro případ poškození životního prostředí.

===Zelené fondy===

== Zdroje ==

<references/>

== Zdroje ==

Economic Instruments for Environmental Protection, OECD, Paris 1989
*MOLDAN, Bedřich a kol.: Ekonomické aspekty ochrany životního prostředí, Univerzita Karlova, Vydavatelství Karolinum, Praha 1997, ISBN: 80-7184-434-9
*KOUMROVÁ, Miluše; Česká společnost pro životní prostředí ekologické manažerské služby: Ekonomické nástroje v ochraně životního prostředí, sborník přednášek
*Ministerstvo životního prostředí, Cenia, ČSÚ: Statistická ročenka životního prostředí české republiky 2006, Praha 2006, ISBN: 80-7212-443-9
*Centrum univerzity Karlovy pro otázky životního prostředí,: Teoretická východiska, souvislosti, instituce, Praha 2002, ISBN: 80-238-8378-X (soubor)

== Internetové zdroje ==

*Dienstbier, Filip: Ekonomické nástroje ochrany životního prostředí - otázky právní, 11.4.2010, dostupné na: http://theses.cz/id/krhvgt/
*Vosátka, Jakub: Ekonomika životního prostředí ,10.4.2010, dostupné na: http://fzp.ujep.cz/~vosatka/
*http://mzp.cz/cz/poplatky, 11.4.2010 - Poplatky
*Statistická ročenka životního prostředí české republiky 2009,11.4.2010, dostupné na: http://rocenka.cenia.cz/stat_rocenka_2009/index.htm#d1
*Zákon o odpadech,10.4.2010, dostupné na: http://business.center.cz/BUSINESS/PRAVO/ZAKONY/odpady/cast8.aspx
*Spotřební daň u pohonných hmot,11.4.2010, dostupné na: http://ekonomika.idnes.cz/rok-2010-benzin-podrazi-dvakrat-po-sobe-dsk-/ekonomika.asp?c=A091118_203456_ekonomika_mmb
*Ekologické daně,10.4.2010, dostupné na: http://www.finance.cz/dane-a-mzda/informace/reforma-2008/ekologicke-dane/
*Povolení ke kácení stromů,10.4.2010, dostupné na: http://www.ekoporadny.cz/faq/jak-a-kde-zadat-o-povoleni-ke-kaceni-stromu.htm

== Odkazy ==
=== Související stránky ===
[[Ekonomické nástroje k udržitelné dopravě]]

[[Ekologická daňová reforma]]

{{upravit}}

[[Kategorie:Ekonomické nástroje regulace podnikání]]

Ekonomické nástroje

2010-05-24T14:56:48Z

Gabriela: /* Poplatky za znečišťování životního prostředí */

{{Studenti VŠE}}

Nástroje regulace normativního charakteru, na kterých je historicky primárně založen systém přímé regulace ochrany životního prostředí zemí OECD, doplňuje využití ekonomických nástrojů ochrany životního prostředí. Ty byly zkonstruovány k dosažení ekologických cílů způsobem, který je nákladově efektivnější než přímá administrativní regulace. Jsou založeny na nepřímém ovlivňování chování subjektů, které poškozují (znečišťují, nepřiměřeně devastují) životní prostředí. Na rozdíl od normativních nástrojů tedy nepůsobí na základě přímého mocenského přinucení, ale prostřednictvím ekonomické kalkulace. Podniky, obce i jednotliví občané se sami mohou rozhodnout, zda je pro ně finančně výhodnější vynaložit určité náklady na zamezení, popř. omezení poškozování životního prostředí nebo životní prostředí poškozovat a platit za to (poplatky, daně apod.).

Podstatou působení ekonomických nástrojů je nahrazení, popř. doplnění chybějících nebo nedostatečných hodnotových signálů, které poskytuje standardní tržní mechanismus. K absenci těchto signálů dochází i ve vyspělých ekonomikách a důsledkem této absence jsou [[Ekonomické pojmy|negativní externality]]. Internalizace požadavků životního prostředí do nákladové kalkulace a rozhodovacího procesu znečišťovatelů prostřednictvím ekonomických nástrojů přináší výhody, které spočívají v:

*minimalizaci celkových společenských nákladů nutných na dosažení stanovených environmentálních efektů (nepůsobí plošně, ale přihlížejí k různým nákladům jednotlivých subjektů na zamezení znečištění),
*podněcování subjektů k ekonomicky optimálnímu snižování znečištění (nikoli pouze ke splnění nařízených norem a limitů),
*minimalizaci nároků na státní administrativu (neboť působí v rámci hry tržních sil) a díky tomu snížení nákladů, omezení nebezpečí korupce ap.;
*vytváření dodatečného zdroje prostředků na ochranu prostředí.

Současné politiky životního prostředí vyspělých zemí disponují širokým rejstříkem ekonomických nástrojů. Nejčastější klasifikace ekonomických nástrojů je dělí na poplatky, subvence, systém zálohování a specielní tržní nástroje, jako je prodej emisních povolení a pojištění odpovědnosti za škody na životním prostředí. Tento soubor je v praxi doplňován nástroji daňové, celní a úvěrové politiky.

== Znaky ekonomických nástrojů ==
Jedná se o opatření finanční povahy, jejichž smyslem je akumulace a následná alokace a redistribuce peněžních prostředků. Výchozím cílem je ovlivnit chování ekonomických subjektů a zabezpečit prostředky k provádění opatření, pomáhajícím chránit životní prostředí. Ekonomické nástroje jsou realizovány jak v soukromé, tak ve veřejné sféře. <ref name="Vosátka Jakub">Vosátka, Jakub: Ekonomika životního prostředí ,10.4.2010, dostupné na: http://fzp.ujep.cz/~vosatka/</ref>

== Funkce ekonomických nástrojů ==
Ekonomické nástroje plní mnoho funkcí, z nichž nejdůležitější jsou funkce kompenzační, fiskální, stimulační, redistribuční a komparativní. Kompenzační funkcí ekonomických nástrojů se rozumí finanční odškodnění možného poškození životního prostředí. Fiskální funkce představuje příjmy do státního rozpočtu, které jsou pak dále použity k financování činností, které zabezpečují ochranu životního prostředí. Stimulační funkce podporuje realizaci určitého cíle. Redistribuční funkce představuje usměrnění možných dopadů na různé subjekty. Komparativní funkcí se rozumí pozorování schopnosti se vyrovnávat za různých ekonomických podmínek mezi znečišťovateli. <ref name="Dienstbier Filip">Dienstbier, Filip: Ekonomické nástroje ochrany životního prostředí - otázky právní, 11.4.2010, dostupné na: http://theses.cz/id/krhvgt/</ref>

== Klasifikace ekonomických nástrojů ==
''Podle pragmatické klasifikace, kterou ve svých materiálech používá OECD, je lze strukturovat do několika hlavních skupin:''
=== Poplatky za znečišťování životního prostředí ===
Podrobněji také [[Poplatky za znečišťování životního prostředí]]

Poplatky jsou povinné platby, nejčastěji za znečišťování životního prostředí nebo za využívání přírodních zdrojů aj. Vychází z principu „znečišťovatel platí“. Způsob jejich placení musí být upraven zákonem. Příjemcem poplatků je buď do [[Státní fond životního prostředí]], do obecních rozpočtů, do rozpočtů krajů, případně do státního rozpočtu. Tento příjem se využívá účelově k nápravě škod nebo na podporu ekologických projektů. <ref name="Hadrabová Alena a kolektiv">Hadrabová A. a kolektiv: Ekonomika a řízení péče o životní prostředí, VŠE v Praze, 1991, ISBN: 80-7007-985-4</ref>

*'''poplatky za znečišťování ovzduší'''
V současné době jsou poplatky za znečišťování ovzduší stanoveny zákonem č. 86/2002 Sb., o ochraně ovzduší, ve znění pozdějších předpisů. Poplatky jsou placeny provozovateli stacionárních zdrojů, které se kategorizují podle velikosti na zvláště velké, velké, střední a malé podle jejich výkonu. <ref name="MOLDAN, Bedřich a kol">MOLDAN, Bedřich a kol.: Ekonomické aspekty ochrany životního prostředí, Univerzita Karlova, Vydavatelství Karolinum, Praha 1997, ISBN: 80-7184-434-9</ref> Mezi zpoplatněné látky patří především tuhé emise, SO2 (oxid siřičitý), NOx(oxidy dusíku), CO (oxid uhelnatý), CXHY (uhlovodíky). Způsob výpočtu poplatků je dán zákonem. U malých zdrojů je to roční paušál podle druhu používaného paliva. U zvláště velkých, velkých a středních zdrojů závisí výše poplatků na druhu a množství škodlivin. <ref name="CENIA">Statistická ročenka životního prostředí české republiky 2009,11.4.2010, dostupné na: http://rocenka.cenia.cz/stat_rocenka_2009/index.htm#d1</ref>

Vypouštění odpadních vod směřuje buď do vod povrchových nebo do vod podzemních

*'''poplatky za vypouštění odpadních vod do vod povrchových'''
Poplatky za vypouštění odpadních vod do vod povrchových jsou upraveny ve vodním zákoně č. 254/2001 Sb. Znečišťovatel je povinen platit poplatek jak za znečištění, tak i za objem vypouštěných odpadních vod. Poplatek se platí především při vypouštění nerozpuštěných látek, rozpuštěných anorganických solí, ropných látek, nebo pokud je zjištěna zvýšená acidita a alkalita. Správu poplatků za vypouštění odpadních vod do vod povrchových mají na starosti příslušné celní úřady na základě podkladů České inspekce Životního prostředí. Poplatky jsou placeny příslušnému celnímu úřadu. Příjmy směřují do Státního fondu Životního prostředí. <ref name="CENIA">tamtéž</ref>

*'''Poplatky za povolené vypouštění odpadních vod do vod podzemních'''
Poplatky za vypouštění odpadních vod do vod podzemních jsou upraveny ve vodním zákoně č. 254/2001 Sb. Poplatek se platí paušálně a představuje 3 500 Kč ročně za vypouštění odpadních vod domácnostmi. Povolení k vypouštění odpadních vod do vod podzemních vydává vodoprávní úřad, který příslušné obci poskytuje podklady. Poplatek je placen obci daného katastrálního území, kde dochází k vypouštění odpadních vod. Poplatky jsou stanoveny obcí, která postupuje podle správního řádu. Postup při vymáhání a vybírání poplatků je veden podle právních předpisů, které upravují správu daní a poplatků.<ref name="CENIA">tamtéž</ref>

*'''poplatky za ukládání odpadů na skládky'''
Poplatky za ukládání odpadů na skládky jsou upraveny zákonem č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně některých dalších zákonů. Poplatek se skládá vždy ze základní složky, která je placena za ukládání odpadu a pokud jde o odpad nebezpečný je připlácena riziková složka. Poplatek je placen původcem odpadu provozovateli skládky za umístění odpadu na skládku.
Příjemcem poplatků je obec, v jejímž katastrálním území se skládka nachází a Státní fond Životního prostředí. V případě ukládání odpadů na skládky obcí, pak tato obec neplatí základní složku poplatku. Kontrolu placení poplatků má v kompetenci příslušná obec a krajský úřad. Příslušná obec vybírá základní složku poplatku. Pokud se skládka nachází na území více obcí, je základní složka poplatku rozdělena daným obcím podle velikosti skládky na jejich území. Výše sazby základní složky poplatku je od roku 2009 stanovena na 500 Kč za 1 tunu komunálního a ostatního odpadu a 1 700 Kč za 1 tunu nebezpečného odpadu. Riziková složka poplatku směřuje do [[Státní fond životního prostředí]]. Výše sazby rizikové složky poplatku je od roku 2009 stanovena na 4 500 Kč za 1 tunu nebezpečného odpadu. Tyto poplatky jsou na rozdíl od ostatních poplatků fixně dané, vždy v rozmezí 2-3 let a jejich výše stále roste.<ref name="CENIA">tamtéž</ref>

*'''poplatky za spalování odpadů'''
*'''poplatky za hluk'''

=== Poplatky za využívání přírodních zdrojů <ref name="CENIA">tamtéž</ref> ===
Podrobněji také [[Poplatky za využívání přírodních zdrojů]]

*'''poplatky za odběry podzemní vody'''
Jedná se o úhradu částky za odebrané množství podzemní vody. Poplatek je stanoven novelou zákona č. 20/2004 Sb., o vodách. Výnos z poplatků směřuje z 50% Státnímu fondu životního prostředí a z 50 % rozpočtům územně příslušného kraje.

*'''poplatky za odběry vody z vodních toků'''
Platba, kterou hradí organizace, které odebírají vodu z povrchových vod jeho správci.

*'''odvody za odnětí půdy ze zemědělského půdního fondu'''
Úhrady jsou stanoveny zákonem č. 334/1992 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu, ve znění pozdějších předpisů. Souhlas s odvodem poskytuje příslušný orgán ochrany zemědělského půdního fondu. Výběr mají v kompetenci celní úřady. Výnos z odvodů směřuje z 60 % Státnímu fondu životního prostředí a z 40 % rozpočtům obcí příslušného katastru. Vytěžené prostředky musí být využity na zlepšení životního prostředí obce a na chránění krajiny a přírody.

*'''poplatky za odnětí pozemků určených k plnění funkcí lesa'''
Tyto poplatky jsou stanoveny v zákoně č. 289/1995 Sb., o lesích, ve znění pozdějších předpisů. Výše poplatku je určena orgánem státní ochrany lesů a výběr mají v kompetenci celní úřady. Výnos z poplatků směřuje z 60 % Státnímu fondu životního prostředí a z 40 % rozpočtům obcí příslušného katastru. Vytěžené prostředky musí být využity na zlepšení životního prostředí obce a na zachování lesa.

*'''úhrady z dobývacího prostoru a z vydobytých vyhrazených nerostů'''
Dobývací prostor je zhodnocen pomocí výsledků průzkumu daného naleziště, a sice na základě rozsahu, tvaru a mocnosti hlavního naleziště. Nerosty jsou zaznamenány v zákoně č. 44/1988 Sb., o ochraně a využití nerostného bohatství, ve znění pozdějších předpisů. Sazba úhrady se pohybuje v rozmezí 100-1000 Kč za 1 hektar (bere se v potaz úroveň ochrany životního prostředí, povaha činnosti a dopadu na životního prostředí)

*'''poplatky za kácení dřevin'''
Ochrana dřeviny před jejich poškozením je upravena zákonem č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny. Nemusí se žádat o povolení, pokud dřeviny nedosahují stanovených rozměrů, tedy pokud dřeviny dosahuje výšky do 80 cm a 130 cm nad zemí nebo se jedná o souvislý keřový porost do 40 m2.

===Uživatelské poplatky===

*'''poplatky za spotřebu látek poškozujících ozonovou vrstvu'''
Jedná se o poplatek za výrobu a dovoz regulovaných látek, který napomáhá chránit ozonovou vrstvu Země. Poplatky jsou vybírány za látky, které poškozují ozonovou vrstvu a produkty, které je zahrnují. <ref name="Vosátka Jakub">Vosátka, Jakub: Ekonomika životního prostředí ,10.4.2010, dostupné na: http://fzp.ujep.cz/~vosatka/</ref>

*'''poplatky za užívání vybraných umělých hnojiv a pesticidů'''
*'''poplatky za používání tašek z umělých hmot, apod.'''

===Daně===

Na základě daňové statistiky OECD jsou za ekologické daně v České republice považovány veškeré poplatky k ochraně ŽP. Mezi tyto daně patří dálniční známka, mýtné, silniční daň, spotřební daň, daň z minerálních olejů. V roce 2007 vznikají v rámci [[Ekologická daňová reforma]] tři nové daně, které pouze rozšířily spotřební daň z minerálních olejů, a sice daň ze zemního plynu, daň z pevných paliv a daň z elektřiny. <ref name="MZP">MZP: Daně ,10.4.2010, dostupné na: http://mzp.cz/cz/dane/</ref>

*'''daně k ochraně životního prostředí'''
*'''komunální (místní) daně'''

===Sankční platby===

Sankční platby jsou použity, pokud někdo nedodržuje zákony na ochranu životního prostředí. Sankční platby se uvalují ve formě pokuty a nedají se odpočítat z daňového základu. Veškeré postihy a sankce v případě nedodržení určitých pravidel jsou určeny v zákonech týkajících se ochrany životního prostředí. <ref name="Vosátka Jakub">Vosátka, Jakub: Ekonomika životního prostředí ,10.4.2010, dostupné na: http://fzp.ujep.cz/~vosatka/</ref>

*'''pokuty'''
*'''přirážky'''

===Daňové úlevy===

Za daňové zvýhodnění se považuje snížená sazba u daně z přidané hodnoty na určité výrobky ekologického charakteru. Můžeme mluvit o úlevě od daně z příjmu u organizací, které se zabývají provozem vodních a větrných elektráren, tepelných čerpadel, solárních zařízení, výrobou bioplynu, elektřiny, tepla, či biomasy. O daňovém zvýhodnění se mluví ve smyslu snížené sazby spotřební daně u pohonných hmot, jako je bionafta, či bioplyn. <ref name="Vosátka Jakub">Vosátka, Jakub: Ekonomika životního prostředí ,10.4.2010, dostupné na: http://fzp.ujep.cz/~vosatka/</ref>
Vláda přijala (koncem roku 2009) návrh [[MŽP|Ministerstva životního prostředí]], aby se zvedl podíl biopaliv v benzinu i naftě. Jeho podíl v benzinu by se měl v dubnu 2010 zvednout z nynějších 3,5 % na 4,5 %. V naftě se jeho podíl zvýší ze 4,5 na 6,3%. Biopalivo je však skoro jednou tak dražší než pohonné hmoty z ropy.
Daňová úleva se dále týká daní z nemovitosti, týkající se některých ekologických aktivit a daně dědické a darovací, pokud je předmět daně propojen s ochranou životního prostředí. <ref name="IDNES">Spotřební daň u pohonných hmot, 11.4.2010, dostupné na: http://ekonomika.idnes.cz/rok-2010-benzin-podrazi-dvakrat-po-sobe-dsk-/ekonomika.asp?c=A091118_203456_ekonomika_mmb</ref>

*'''v rámci DPH'''
*'''v rámci spotřebních daní'''
*'''v rámci daní z příjmů'''
*'''v rámci silniční daně'''
*'''v rámci daně z nemovitostí'''
*'''v rámci daně dědické a darovací'''

===Finanční podpory===

Finanční podpora je chápána jako oblast příznivé ekonomické stimulace. Při jejím poskytování se nesmějí narušovat rovné tržní podmínky a poskytování by mělo být v souladu se směrnicemi Evropské unie.<ref name="Vosátka Jakub">Vosátka, Jakub: Ekonomika životního prostředí ,10.4.2010, dostupné na: http://fzp.ujep.cz/~vosatka/</ref>

*'''granty, dotace, dary'''

Dotace v rámci finanční podpory jsou chápány jako nástroje využívající veřejné výdaje a jsou významným prvkem Státní politiky životního prostředí ve vyspělých zemích. Jsou poskytovány především obcím a neziskovým organizacím. Dotace mají problémové alokační působení. Účel jejich poskytování je spojen s ochranou vod a ovzduší. Mezi dotace patří přímé podpory, úhrady úroků, zvýhodněné půjčky, záruky na úvěry nebo daňová zvýhodnění. Dotace bývají poskytovány buď ze státních fondů, státního rozpočtu, nebo od Evropské unie.<ref name="Jílková Jiřina">Jílková Jiřina: Daně, dotace a obchodovatelná povolení - nástroje ochrany ovzduší a klimatu, IREAS, 2003, ISBN:80-86684-04-0</ref>

*'''ze státního rozpočtu'''
*'''z účelových fondů'''
*'''výhodné půjčky (soft loans)'''
*'''garance úvěrů'''

===Úlevy===

*'''v placení poplatků'''

*'''ostatní úlevy'''

===Depozitně refundační systémy===

Depozitně refundační systém se vztahuje na výrobky, u kterých je možnost, že se stanou nebezpečným opadem. Jedná se například o pneumatiky, motorové oleje, nebo akumulátory. Dále se vztahuje na výrobky, kde je možnost jejich opakovaného použití. Jako příkladem jsou bezesporu vratné láhve a některé umělé hmoty. Pomocí tohoto systému je spotřebitel stimulován k opětovnému vrácení zakoupených výrobků.<ref name="Vosátka Jakub">Vosátka, Jakub: Ekonomika životního prostředí ,10.4.2010, dostupné na: http://fzp.ujep.cz/~vosatka/</ref>

*'''zálohování'''

Při zakoupení zboží se platí záloha, která se při vrácení zboží vrací zpět. Lidé díky tomuto systému mají záruku, že se jim zakoupené výrobky vrátí zpět formou peněz, které do nich vložili. Zálohový systém se vztahuje na skleněné láhve, některé vybrané láhve a umělé hmoty. Spotřebitel má tedy jistotu jejich opětovného vrácení a také jejich opětovného využití.<ref name="Vosátka Jakub">Vosátka, Jakub: Ekonomika životního prostředí ,10.4.2010, dostupné na: http://fzp.ujep.cz/~vosatka/</ref>

*'''recyklační poplatky'''

===Obchodovatelná emisní povolení===

Obchodovatelná emisní povolení jsou charakteristická horizontálními vztahy mezi znečišťovateli. Jednotliví znečišťovatelé se snaží snižovat své náklady spojené s nároky na kvalitu životního prostředí dané státem. Principem zmíněných emisních povolení je stanovení přípustného množství znečištění, které je rozděleno mezi znečišťovatele určitého území. Toto rozdělení přípustného množství znečištění je vydáváno formou emisních povolení, které si znečišťovatelé mezi sebou mohou navzájem prodávat. Tvorba ceny povolenek je ponechána trhu.Jedním z přínosů je úspora nákladů.
Jednotliví znečišťovatelé volí pro ně ekonomicky optimální variantu své ekologické strategie. Předpokládá se, že obchodování musí probíhat podle stanovených pravidel. <ref name="Jílková Jiřina">Jílková Jiřina: Daně, dotace a obchodovatelná povolení - nástroje ochrany ovzduší a klimatu, IREAS, 2003, ISBN:80-86684-04-0</ref>

*[[Obchodovatelná povolení k emisím skleníkových plynů]]
*[[Začlenění letectví do systému pro obchodování s povolenkami na emise]]

==== Environmentální pojištění ====

Tento druh pojištění začíná fungovat koncem 80. let. Je uzavíráno na základě absolutní odpovědnosti znečišťovatele. Podrobné rozmezí krytí škod je určeno přímo pojišťovnami.

* povinnost mít sjednané pojištění pro případ poškození životního prostředí.

===Zelené fondy===

== Zdroje ==

<references/>

== Zdroje ==

Economic Instruments for Environmental Protection, OECD, Paris 1989
*MOLDAN, Bedřich a kol.: Ekonomické aspekty ochrany životního prostředí, Univerzita Karlova, Vydavatelství Karolinum, Praha 1997, ISBN: 80-7184-434-9
*KOUMROVÁ, Miluše; Česká společnost pro životní prostředí ekologické manažerské služby: Ekonomické nástroje v ochraně životního prostředí, sborník přednášek
*Ministerstvo životního prostředí, Cenia, ČSÚ: Statistická ročenka životního prostředí české republiky 2006, Praha 2006, ISBN: 80-7212-443-9
*Centrum univerzity Karlovy pro otázky životního prostředí,: Teoretická východiska, souvislosti, instituce, Praha 2002, ISBN: 80-238-8378-X (soubor)

== Internetové zdroje ==

*Dienstbier, Filip: Ekonomické nástroje ochrany životního prostředí - otázky právní, 11.4.2010, dostupné na: http://theses.cz/id/krhvgt/
*Vosátka, Jakub: Ekonomika životního prostředí ,10.4.2010, dostupné na: http://fzp.ujep.cz/~vosatka/
*http://mzp.cz/cz/poplatky, 11.4.2010 - Poplatky
*Statistická ročenka životního prostředí české republiky 2009,11.4.2010, dostupné na: http://rocenka.cenia.cz/stat_rocenka_2009/index.htm#d1
*Zákon o odpadech,10.4.2010, dostupné na: http://business.center.cz/BUSINESS/PRAVO/ZAKONY/odpady/cast8.aspx
*Spotřební daň u pohonných hmot,11.4.2010, dostupné na: http://ekonomika.idnes.cz/rok-2010-benzin-podrazi-dvakrat-po-sobe-dsk-/ekonomika.asp?c=A091118_203456_ekonomika_mmb
*Ekologické daně,10.4.2010, dostupné na: http://www.finance.cz/dane-a-mzda/informace/reforma-2008/ekologicke-dane/
*Povolení ke kácení stromů,10.4.2010, dostupné na: http://www.ekoporadny.cz/faq/jak-a-kde-zadat-o-povoleni-ke-kaceni-stromu.htm

== Odkazy ==
=== Související stránky ===
[[Ekonomické nástroje k udržitelné dopravě]]

[[Ekologická daňová reforma]]

{{upravit}}

[[Kategorie:Ekonomické nástroje regulace podnikání]]

Ekonomické nástroje

2010-05-24T14:54:45Z

Gabriela: /* Poplatky za znečišťování životního prostředí */

{{Studenti VŠE}}

Nástroje regulace normativního charakteru, na kterých je historicky primárně založen systém přímé regulace ochrany životního prostředí zemí OECD, doplňuje využití ekonomických nástrojů ochrany životního prostředí. Ty byly zkonstruovány k dosažení ekologických cílů způsobem, který je nákladově efektivnější než přímá administrativní regulace. Jsou založeny na nepřímém ovlivňování chování subjektů, které poškozují (znečišťují, nepřiměřeně devastují) životní prostředí. Na rozdíl od normativních nástrojů tedy nepůsobí na základě přímého mocenského přinucení, ale prostřednictvím ekonomické kalkulace. Podniky, obce i jednotliví občané se sami mohou rozhodnout, zda je pro ně finančně výhodnější vynaložit určité náklady na zamezení, popř. omezení poškozování životního prostředí nebo životní prostředí poškozovat a platit za to (poplatky, daně apod.).

Podstatou působení ekonomických nástrojů je nahrazení, popř. doplnění chybějících nebo nedostatečných hodnotových signálů, které poskytuje standardní tržní mechanismus. K absenci těchto signálů dochází i ve vyspělých ekonomikách a důsledkem této absence jsou [[Ekonomické pojmy|negativní externality]]. Internalizace požadavků životního prostředí do nákladové kalkulace a rozhodovacího procesu znečišťovatelů prostřednictvím ekonomických nástrojů přináší výhody, které spočívají v:

*minimalizaci celkových společenských nákladů nutných na dosažení stanovených environmentálních efektů (nepůsobí plošně, ale přihlížejí k různým nákladům jednotlivých subjektů na zamezení znečištění),
*podněcování subjektů k ekonomicky optimálnímu snižování znečištění (nikoli pouze ke splnění nařízených norem a limitů),
*minimalizaci nároků na státní administrativu (neboť působí v rámci hry tržních sil) a díky tomu snížení nákladů, omezení nebezpečí korupce ap.;
*vytváření dodatečného zdroje prostředků na ochranu prostředí.

Současné politiky životního prostředí vyspělých zemí disponují širokým rejstříkem ekonomických nástrojů. Nejčastější klasifikace ekonomických nástrojů je dělí na poplatky, subvence, systém zálohování a specielní tržní nástroje, jako je prodej emisních povolení a pojištění odpovědnosti za škody na životním prostředí. Tento soubor je v praxi doplňován nástroji daňové, celní a úvěrové politiky.

== Znaky ekonomických nástrojů ==
Jedná se o opatření finanční povahy, jejichž smyslem je akumulace a následná alokace a redistribuce peněžních prostředků. Výchozím cílem je ovlivnit chování ekonomických subjektů a zabezpečit prostředky k provádění opatření, pomáhajícím chránit životní prostředí. Ekonomické nástroje jsou realizovány jak v soukromé, tak ve veřejné sféře. <ref name="Vosátka Jakub">Vosátka, Jakub: Ekonomika životního prostředí ,10.4.2010, dostupné na: http://fzp.ujep.cz/~vosatka/</ref>

== Funkce ekonomických nástrojů ==
Ekonomické nástroje plní mnoho funkcí, z nichž nejdůležitější jsou funkce kompenzační, fiskální, stimulační, redistribuční a komparativní. Kompenzační funkcí ekonomických nástrojů se rozumí finanční odškodnění možného poškození životního prostředí. Fiskální funkce představuje příjmy do státního rozpočtu, které jsou pak dále použity k financování činností, které zabezpečují ochranu životního prostředí. Stimulační funkce podporuje realizaci určitého cíle. Redistribuční funkce představuje usměrnění možných dopadů na různé subjekty. Komparativní funkcí se rozumí pozorování schopnosti se vyrovnávat za různých ekonomických podmínek mezi znečišťovateli. <ref name="Dienstbier Filip">Dienstbier, Filip: Ekonomické nástroje ochrany životního prostředí - otázky právní, 11.4.2010, dostupné na: http://theses.cz/id/krhvgt/</ref>

== Klasifikace ekonomických nástrojů ==
''Podle pragmatické klasifikace, kterou ve svých materiálech používá OECD, je lze strukturovat do několika hlavních skupin:''
=== Poplatky za znečišťování životního prostředí ===
Podrobněji také [[Poplatky za znečišťování životního prostředí]]

Poplatky jsou povinné platby, nejčastěji za znečišťování životního prostředí nebo za využívání přírodních zdrojů aj. Vychází z principu „znečišťovatel platí“. Způsob jejich placení musí být upraven zákonem. Příjmy z poplatků směřují buď do Státního fondu životního prostředí, do obecních rozpočtů, do rozpočtů krajů, případně do státního rozpočtu. Tento příjem se využívá účelově k nápravě škod nebo na podporu ekologických projektů. <ref name="Hadrabová Alena a kolektiv">Hadrabová A. a kolektiv: Ekonomika a řízení péče o životní prostředí, VŠE v Praze, 1991, ISBN: 80-7007-985-4</ref>

*'''poplatky za znečišťování ovzduší'''
V současné době jsou poplatky za znečišťování ovzduší stanoveny zákonem č. 86/2002 Sb., o ochraně ovzduší, ve znění pozdějších předpisů. Poplatky jsou placeny provozovateli stacionárních zdrojů, které se kategorizují podle velikosti na zvláště velké, velké, střední a malé podle jejich výkonu. <ref name="MOLDAN, Bedřich a kol">MOLDAN, Bedřich a kol.: Ekonomické aspekty ochrany životního prostředí, Univerzita Karlova, Vydavatelství Karolinum, Praha 1997, ISBN: 80-7184-434-9</ref> Mezi zpoplatněné látky patří především tuhé emise, SO2 (oxid siřičitý), NOx(oxidy dusíku), CO (oxid uhelnatý), CXHY (uhlovodíky). Způsob výpočtu poplatků je dán zákonem. U malých zdrojů je to roční paušál podle druhu používaného paliva. U zvláště velkých, velkých a středních zdrojů závisí výše poplatků na druhu a množství škodlivin. <ref name="CENIA">Statistická ročenka životního prostředí české republiky 2009,11.4.2010, dostupné na: http://rocenka.cenia.cz/stat_rocenka_2009/index.htm#d1</ref>

Vypouštění odpadních vod směřuje buď do vod povrchových nebo do vod podzemních

*'''poplatky za vypouštění odpadních vod do vod povrchových'''
Poplatky za vypouštění odpadních vod do vod povrchových jsou upraveny ve vodním zákoně č. 254/2001 Sb. Znečišťovatel je povinen platit poplatek jak za znečištění, tak i za objem vypouštěných odpadních vod. Poplatek se platí především při vypouštění nerozpuštěných látek, rozpuštěných anorganických solí, ropných látek, nebo pokud je zjištěna zvýšená acidita a alkalita. Správu poplatků za vypouštění odpadních vod do vod povrchových mají na starosti příslušné celní úřady na základě podkladů České inspekce Životního prostředí. Poplatky jsou placeny příslušnému celnímu úřadu. Příjmy směřují do Státního fondu Životního prostředí. <ref name="CENIA">tamtéž</ref>

*'''Poplatky za povolené vypouštění odpadních vod do vod podzemních'''
Poplatky za vypouštění odpadních vod do vod podzemních jsou upraveny ve vodním zákoně č. 254/2001 Sb. Poplatek se platí paušálně a představuje 3 500 Kč ročně za vypouštění odpadních vod domácnostmi. Povolení k vypouštění odpadních vod do vod podzemních vydává vodoprávní úřad, který příslušné obci poskytuje podklady. Poplatek je placen obci daného katastrálního území, kde dochází k vypouštění odpadních vod. Poplatky jsou stanoveny obcí, která postupuje podle správního řádu. Postup při vymáhání a vybírání poplatků je veden podle právních předpisů, které upravují správu daní a poplatků.<ref name="CENIA">tamtéž</ref>

*'''poplatky za ukládání odpadů na skládky'''
Poplatky za ukládání odpadů na skládky jsou upraveny zákonem č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně některých dalších zákonů. Poplatek se skládá vždy ze základní složky, která je placena za ukládání odpadu a pokud jde o odpad nebezpečný je připlácena riziková složka. Poplatek je placen původcem odpadu provozovateli skládky za umístění odpadu na skládku.
Příjemcem poplatků je obec, v jejímž katastrálním území se skládka nachází a Státní fond Životního prostředí. V případě ukládání odpadů na skládky obcí, pak tato obec neplatí základní složku poplatku. Kontrolu placení poplatků má v kompetenci příslušná obec a krajský úřad. Příslušná obec vybírá základní složku poplatku. Pokud se skládka nachází na území více obcí, je základní složka poplatku rozdělena daným obcím podle velikosti skládky na jejich území. Výše sazby základní složky poplatku je od roku 2009 stanovena na 500 Kč za 1 tunu komunálního a ostatního odpadu a 1 700 Kč za 1 tunu nebezpečného odpadu. Riziková složka poplatku směřuje do [[Státní fond životního prostředí]]. Výše sazby rizikové složky poplatku je od roku 2009 stanovena na 4 500 Kč za 1 tunu nebezpečného odpadu. Tyto poplatky jsou na rozdíl od ostatních poplatků fixně dané, vždy v rozmezí 2-3 let a jejich výše stále roste.<ref name="CENIA">tamtéž</ref>

*'''poplatky za spalování odpadů'''
*'''poplatky za hluk'''

=== Poplatky za využívání přírodních zdrojů <ref name="CENIA">tamtéž</ref> ===
Podrobněji také [[Poplatky za využívání přírodních zdrojů]]

*'''poplatky za odběry podzemní vody'''
Jedná se o úhradu částky za odebrané množství podzemní vody. Poplatek je stanoven novelou zákona č. 20/2004 Sb., o vodách. Výnos z poplatků směřuje z 50% Státnímu fondu životního prostředí a z 50 % rozpočtům územně příslušného kraje.

*'''poplatky za odběry vody z vodních toků'''
Platba, kterou hradí organizace, které odebírají vodu z povrchových vod jeho správci.

*'''odvody za odnětí půdy ze zemědělského půdního fondu'''
Úhrady jsou stanoveny zákonem č. 334/1992 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu, ve znění pozdějších předpisů. Souhlas s odvodem poskytuje příslušný orgán ochrany zemědělského půdního fondu. Výběr mají v kompetenci celní úřady. Výnos z odvodů směřuje z 60 % Státnímu fondu životního prostředí a z 40 % rozpočtům obcí příslušného katastru. Vytěžené prostředky musí být využity na zlepšení životního prostředí obce a na chránění krajiny a přírody.

*'''poplatky za odnětí pozemků určených k plnění funkcí lesa'''
Tyto poplatky jsou stanoveny v zákoně č. 289/1995 Sb., o lesích, ve znění pozdějších předpisů. Výše poplatku je určena orgánem státní ochrany lesů a výběr mají v kompetenci celní úřady. Výnos z poplatků směřuje z 60 % Státnímu fondu životního prostředí a z 40 % rozpočtům obcí příslušného katastru. Vytěžené prostředky musí být využity na zlepšení životního prostředí obce a na zachování lesa.

*'''úhrady z dobývacího prostoru a z vydobytých vyhrazených nerostů'''
Dobývací prostor je zhodnocen pomocí výsledků průzkumu daného naleziště, a sice na základě rozsahu, tvaru a mocnosti hlavního naleziště. Nerosty jsou zaznamenány v zákoně č. 44/1988 Sb., o ochraně a využití nerostného bohatství, ve znění pozdějších předpisů. Sazba úhrady se pohybuje v rozmezí 100-1000 Kč za 1 hektar (bere se v potaz úroveň ochrany životního prostředí, povaha činnosti a dopadu na životního prostředí)

*'''poplatky za kácení dřevin'''
Ochrana dřeviny před jejich poškozením je upravena zákonem č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny. Nemusí se žádat o povolení, pokud dřeviny nedosahují stanovených rozměrů, tedy pokud dřeviny dosahuje výšky do 80 cm a 130 cm nad zemí nebo se jedná o souvislý keřový porost do 40 m2.

===Uživatelské poplatky===

*'''poplatky za spotřebu látek poškozujících ozonovou vrstvu'''
Jedná se o poplatek za výrobu a dovoz regulovaných látek, který napomáhá chránit ozonovou vrstvu Země. Poplatky jsou vybírány za látky, které poškozují ozonovou vrstvu a produkty, které je zahrnují. <ref name="Vosátka Jakub">Vosátka, Jakub: Ekonomika životního prostředí ,10.4.2010, dostupné na: http://fzp.ujep.cz/~vosatka/</ref>

*'''poplatky za užívání vybraných umělých hnojiv a pesticidů'''
*'''poplatky za používání tašek z umělých hmot, apod.'''

===Daně===

Na základě daňové statistiky OECD jsou za ekologické daně v České republice považovány veškeré poplatky k ochraně ŽP. Mezi tyto daně patří dálniční známka, mýtné, silniční daň, spotřební daň, daň z minerálních olejů. V roce 2007 vznikají v rámci [[Ekologická daňová reforma]] tři nové daně, které pouze rozšířily spotřební daň z minerálních olejů, a sice daň ze zemního plynu, daň z pevných paliv a daň z elektřiny. <ref name="MZP">MZP: Daně ,10.4.2010, dostupné na: http://mzp.cz/cz/dane/</ref>

*'''daně k ochraně životního prostředí'''
*'''komunální (místní) daně'''

===Sankční platby===

Sankční platby jsou použity, pokud někdo nedodržuje zákony na ochranu životního prostředí. Sankční platby se uvalují ve formě pokuty a nedají se odpočítat z daňového základu. Veškeré postihy a sankce v případě nedodržení určitých pravidel jsou určeny v zákonech týkajících se ochrany životního prostředí. <ref name="Vosátka Jakub">Vosátka, Jakub: Ekonomika životního prostředí ,10.4.2010, dostupné na: http://fzp.ujep.cz/~vosatka/</ref>

*'''pokuty'''
*'''přirážky'''

===Daňové úlevy===

Za daňové zvýhodnění se považuje snížená sazba u daně z přidané hodnoty na určité výrobky ekologického charakteru. Můžeme mluvit o úlevě od daně z příjmu u organizací, které se zabývají provozem vodních a větrných elektráren, tepelných čerpadel, solárních zařízení, výrobou bioplynu, elektřiny, tepla, či biomasy. O daňovém zvýhodnění se mluví ve smyslu snížené sazby spotřební daně u pohonných hmot, jako je bionafta, či bioplyn. <ref name="Vosátka Jakub">Vosátka, Jakub: Ekonomika životního prostředí ,10.4.2010, dostupné na: http://fzp.ujep.cz/~vosatka/</ref>
Vláda přijala (koncem roku 2009) návrh [[MŽP|Ministerstva životního prostředí]], aby se zvedl podíl biopaliv v benzinu i naftě. Jeho podíl v benzinu by se měl v dubnu 2010 zvednout z nynějších 3,5 % na 4,5 %. V naftě se jeho podíl zvýší ze 4,5 na 6,3%. Biopalivo je však skoro jednou tak dražší než pohonné hmoty z ropy.
Daňová úleva se dále týká daní z nemovitosti, týkající se některých ekologických aktivit a daně dědické a darovací, pokud je předmět daně propojen s ochranou životního prostředí. <ref name="IDNES">Spotřební daň u pohonných hmot, 11.4.2010, dostupné na: http://ekonomika.idnes.cz/rok-2010-benzin-podrazi-dvakrat-po-sobe-dsk-/ekonomika.asp?c=A091118_203456_ekonomika_mmb</ref>

*'''v rámci DPH'''
*'''v rámci spotřebních daní'''
*'''v rámci daní z příjmů'''
*'''v rámci silniční daně'''
*'''v rámci daně z nemovitostí'''
*'''v rámci daně dědické a darovací'''

===Finanční podpory===

Finanční podpora je chápána jako oblast příznivé ekonomické stimulace. Při jejím poskytování se nesmějí narušovat rovné tržní podmínky a poskytování by mělo být v souladu se směrnicemi Evropské unie.<ref name="Vosátka Jakub">Vosátka, Jakub: Ekonomika životního prostředí ,10.4.2010, dostupné na: http://fzp.ujep.cz/~vosatka/</ref>

*'''granty, dotace, dary'''

Dotace v rámci finanční podpory jsou chápány jako nástroje využívající veřejné výdaje a jsou významným prvkem Státní politiky životního prostředí ve vyspělých zemích. Jsou poskytovány především obcím a neziskovým organizacím. Dotace mají problémové alokační působení. Účel jejich poskytování je spojen s ochranou vod a ovzduší. Mezi dotace patří přímé podpory, úhrady úroků, zvýhodněné půjčky, záruky na úvěry nebo daňová zvýhodnění. Dotace bývají poskytovány buď ze státních fondů, státního rozpočtu, nebo od Evropské unie.<ref name="Jílková Jiřina">Jílková Jiřina: Daně, dotace a obchodovatelná povolení - nástroje ochrany ovzduší a klimatu, IREAS, 2003, ISBN:80-86684-04-0</ref>

*'''ze státního rozpočtu'''
*'''z účelových fondů'''
*'''výhodné půjčky (soft loans)'''
*'''garance úvěrů'''

===Úlevy===

*'''v placení poplatků'''

*'''ostatní úlevy'''

===Depozitně refundační systémy===

Depozitně refundační systém se vztahuje na výrobky, u kterých je možnost, že se stanou nebezpečným opadem. Jedná se například o pneumatiky, motorové oleje, nebo akumulátory. Dále se vztahuje na výrobky, kde je možnost jejich opakovaného použití. Jako příkladem jsou bezesporu vratné láhve a některé umělé hmoty. Pomocí tohoto systému je spotřebitel stimulován k opětovnému vrácení zakoupených výrobků.<ref name="Vosátka Jakub">Vosátka, Jakub: Ekonomika životního prostředí ,10.4.2010, dostupné na: http://fzp.ujep.cz/~vosatka/</ref>

*'''zálohování'''

Při zakoupení zboží se platí záloha, která se při vrácení zboží vrací zpět. Lidé díky tomuto systému mají záruku, že se jim zakoupené výrobky vrátí zpět formou peněz, které do nich vložili. Zálohový systém se vztahuje na skleněné láhve, některé vybrané láhve a umělé hmoty. Spotřebitel má tedy jistotu jejich opětovného vrácení a také jejich opětovného využití.<ref name="Vosátka Jakub">Vosátka, Jakub: Ekonomika životního prostředí ,10.4.2010, dostupné na: http://fzp.ujep.cz/~vosatka/</ref>

*'''recyklační poplatky'''

===Obchodovatelná emisní povolení===

Obchodovatelná emisní povolení jsou charakteristická horizontálními vztahy mezi znečišťovateli. Jednotliví znečišťovatelé se snaží snižovat své náklady spojené s nároky na kvalitu životního prostředí dané státem. Principem zmíněných emisních povolení je stanovení přípustného množství znečištění, které je rozděleno mezi znečišťovatele určitého území. Toto rozdělení přípustného množství znečištění je vydáváno formou emisních povolení, které si znečišťovatelé mezi sebou mohou navzájem prodávat. Tvorba ceny povolenek je ponechána trhu.Jedním z přínosů je úspora nákladů.
Jednotliví znečišťovatelé volí pro ně ekonomicky optimální variantu své ekologické strategie. Předpokládá se, že obchodování musí probíhat podle stanovených pravidel. <ref name="Jílková Jiřina">Jílková Jiřina: Daně, dotace a obchodovatelná povolení - nástroje ochrany ovzduší a klimatu, IREAS, 2003, ISBN:80-86684-04-0</ref>

*[[Obchodovatelná povolení k emisím skleníkových plynů]]
*[[Začlenění letectví do systému pro obchodování s povolenkami na emise]]

==== Environmentální pojištění ====

Tento druh pojištění začíná fungovat koncem 80. let. Je uzavíráno na základě absolutní odpovědnosti znečišťovatele. Podrobné rozmezí krytí škod je určeno přímo pojišťovnami.

* povinnost mít sjednané pojištění pro případ poškození životního prostředí.

===Zelené fondy===

== Zdroje ==

<references/>

== Zdroje ==

Economic Instruments for Environmental Protection, OECD, Paris 1989
*MOLDAN, Bedřich a kol.: Ekonomické aspekty ochrany životního prostředí, Univerzita Karlova, Vydavatelství Karolinum, Praha 1997, ISBN: 80-7184-434-9
*KOUMROVÁ, Miluše; Česká společnost pro životní prostředí ekologické manažerské služby: Ekonomické nástroje v ochraně životního prostředí, sborník přednášek
*Ministerstvo životního prostředí, Cenia, ČSÚ: Statistická ročenka životního prostředí české republiky 2006, Praha 2006, ISBN: 80-7212-443-9
*Centrum univerzity Karlovy pro otázky životního prostředí,: Teoretická východiska, souvislosti, instituce, Praha 2002, ISBN: 80-238-8378-X (soubor)

== Internetové zdroje ==

*Dienstbier, Filip: Ekonomické nástroje ochrany životního prostředí - otázky právní, 11.4.2010, dostupné na: http://theses.cz/id/krhvgt/
*Vosátka, Jakub: Ekonomika životního prostředí ,10.4.2010, dostupné na: http://fzp.ujep.cz/~vosatka/
*http://mzp.cz/cz/poplatky, 11.4.2010 - Poplatky
*Statistická ročenka životního prostředí české republiky 2009,11.4.2010, dostupné na: http://rocenka.cenia.cz/stat_rocenka_2009/index.htm#d1
*Zákon o odpadech,10.4.2010, dostupné na: http://business.center.cz/BUSINESS/PRAVO/ZAKONY/odpady/cast8.aspx
*Spotřební daň u pohonných hmot,11.4.2010, dostupné na: http://ekonomika.idnes.cz/rok-2010-benzin-podrazi-dvakrat-po-sobe-dsk-/ekonomika.asp?c=A091118_203456_ekonomika_mmb
*Ekologické daně,10.4.2010, dostupné na: http://www.finance.cz/dane-a-mzda/informace/reforma-2008/ekologicke-dane/
*Povolení ke kácení stromů,10.4.2010, dostupné na: http://www.ekoporadny.cz/faq/jak-a-kde-zadat-o-povoleni-ke-kaceni-stromu.htm

== Odkazy ==
=== Související stránky ===
[[Ekonomické nástroje k udržitelné dopravě]]

[[Ekologická daňová reforma]]

{{upravit}}

[[Kategorie:Ekonomické nástroje regulace podnikání]]

Ekonomické nástroje

2010-05-24T14:54:20Z

Gabriela: /* Poplatky za znečišťování životního prostředí */

{{Studenti VŠE}}

Nástroje regulace normativního charakteru, na kterých je historicky primárně založen systém přímé regulace ochrany životního prostředí zemí OECD, doplňuje využití ekonomických nástrojů ochrany životního prostředí. Ty byly zkonstruovány k dosažení ekologických cílů způsobem, který je nákladově efektivnější než přímá administrativní regulace. Jsou založeny na nepřímém ovlivňování chování subjektů, které poškozují (znečišťují, nepřiměřeně devastují) životní prostředí. Na rozdíl od normativních nástrojů tedy nepůsobí na základě přímého mocenského přinucení, ale prostřednictvím ekonomické kalkulace. Podniky, obce i jednotliví občané se sami mohou rozhodnout, zda je pro ně finančně výhodnější vynaložit určité náklady na zamezení, popř. omezení poškozování životního prostředí nebo životní prostředí poškozovat a platit za to (poplatky, daně apod.).

Podstatou působení ekonomických nástrojů je nahrazení, popř. doplnění chybějících nebo nedostatečných hodnotových signálů, které poskytuje standardní tržní mechanismus. K absenci těchto signálů dochází i ve vyspělých ekonomikách a důsledkem této absence jsou [[Ekonomické pojmy|negativní externality]]. Internalizace požadavků životního prostředí do nákladové kalkulace a rozhodovacího procesu znečišťovatelů prostřednictvím ekonomických nástrojů přináší výhody, které spočívají v:

*minimalizaci celkových společenských nákladů nutných na dosažení stanovených environmentálních efektů (nepůsobí plošně, ale přihlížejí k různým nákladům jednotlivých subjektů na zamezení znečištění),
*podněcování subjektů k ekonomicky optimálnímu snižování znečištění (nikoli pouze ke splnění nařízených norem a limitů),
*minimalizaci nároků na státní administrativu (neboť působí v rámci hry tržních sil) a díky tomu snížení nákladů, omezení nebezpečí korupce ap.;
*vytváření dodatečného zdroje prostředků na ochranu prostředí.

Současné politiky životního prostředí vyspělých zemí disponují širokým rejstříkem ekonomických nástrojů. Nejčastější klasifikace ekonomických nástrojů je dělí na poplatky, subvence, systém zálohování a specielní tržní nástroje, jako je prodej emisních povolení a pojištění odpovědnosti za škody na životním prostředí. Tento soubor je v praxi doplňován nástroji daňové, celní a úvěrové politiky.

== Znaky ekonomických nástrojů ==
Jedná se o opatření finanční povahy, jejichž smyslem je akumulace a následná alokace a redistribuce peněžních prostředků. Výchozím cílem je ovlivnit chování ekonomických subjektů a zabezpečit prostředky k provádění opatření, pomáhajícím chránit životní prostředí. Ekonomické nástroje jsou realizovány jak v soukromé, tak ve veřejné sféře. <ref name="Vosátka Jakub">Vosátka, Jakub: Ekonomika životního prostředí ,10.4.2010, dostupné na: http://fzp.ujep.cz/~vosatka/</ref>

== Funkce ekonomických nástrojů ==
Ekonomické nástroje plní mnoho funkcí, z nichž nejdůležitější jsou funkce kompenzační, fiskální, stimulační, redistribuční a komparativní. Kompenzační funkcí ekonomických nástrojů se rozumí finanční odškodnění možného poškození životního prostředí. Fiskální funkce představuje příjmy do státního rozpočtu, které jsou pak dále použity k financování činností, které zabezpečují ochranu životního prostředí. Stimulační funkce podporuje realizaci určitého cíle. Redistribuční funkce představuje usměrnění možných dopadů na různé subjekty. Komparativní funkcí se rozumí pozorování schopnosti se vyrovnávat za různých ekonomických podmínek mezi znečišťovateli. <ref name="Dienstbier Filip">Dienstbier, Filip: Ekonomické nástroje ochrany životního prostředí - otázky právní, 11.4.2010, dostupné na: http://theses.cz/id/krhvgt/</ref>

== Klasifikace ekonomických nástrojů ==
''Podle pragmatické klasifikace, kterou ve svých materiálech používá OECD, je lze strukturovat do několika hlavních skupin:''
=== Poplatky za znečišťování životního prostředí ===
Podrobněji také [[Poplatky za znečišťování životního prostředí]]

Poplatky jsou povinné platby, nejčastěji za znečišťování životního prostředí nebo za využívání přírodních zdrojů aj. Vychází z principu „znečišťovatel platí“. Způsob jejich placení musí být upraven zákonem. Příjmy z poplatků směřují buď do Státního fondu životního prostředí, do obecních rozpočtů, do rozpočtů krajů, případně do státního rozpočtu. Tento příjem se využívá účelově k nápravě škod nebo na podporu ekologických projektů. <ref name="Hadrabová Alena a kolektiv">Hadrabová A. a kolektiv: Ekonomika a řízení péče o životní prostředí, VŠE v Praze, 1991, ISBN: 80-7007-985-4</ref>

*'''poplatky za znečišťování ovzduší'''
V současné době jsou poplatky za znečišťování ovzduší stanoveny zákonem č. 86/2002 Sb., o ochraně ovzduší, ve znění pozdějších předpisů. Poplatky jsou placeny provozovateli stacionárních zdrojů, které se kategorizují podle velikosti na zvláště velké, velké, střední a malé podle jejich výkonu. <ref name="MOLDAN, Bedřich a kol">MOLDAN, Bedřich a kol.: Ekonomické aspekty ochrany životního prostředí, Univerzita Karlova, Vydavatelství Karolinum, Praha 1997, ISBN: 80-7184-434-9</ref> Mezi zpoplatněné látky patří především tuhé emise, SO2 (oxid siřičitý), NOx(oxidy dusíku), CO (oxid uhelnatý), CXHY (uhlovodíky). Způsob výpočtu poplatků je dán zákonem. U malých zdrojů je to roční paušál podle druhu používaného paliva. U zvláště velkých, velkých a středních zdrojů závisí výše poplatků na druhu a množství škodlivin. <ref name="CENIA">Statistická ročenka životního prostředí české republiky 2009,11.4.2010, dostupné na: http://rocenka.cenia.cz/stat_rocenka_2009/index.htm#d1</ref>

Vypouštění odpadních vod směřuje buď do vod povrchových nebo do vod podzemních

*'''poplatky za vypouštění odpadních vod do vod povrchových'''
Poplatky za vypouštění odpadních vod do vod povrchových jsou upraveny ve vodním zákoně č. 254/2001 Sb. Znečišťovatel je povinen platit poplatek jak za znečištění, tak i za objem vypouštěných odpadních vod. Poplatek se platí především při vypouštění nerozpuštěných látek, rozpuštěných anorganických solí, ropných látek, nebo pokud je zjištěna zvýšená acidita a alkalita. Správu poplatků za vypouštění odpadních vod do vod povrchových mají na starosti příslušné celní úřady na základě podkladů České inspekce Životního prostředí. Poplatky jsou placeny příslušnému celnímu úřadu. Příjmy směřují do Státního fondu Životního prostředí. <ref name="CENIA">tamtéž</ref>

*'''Poplatky za povolené vypouštění odpadních vod do vod podzemních'''
Poplatky za vypouštění odpadních vod do vod podzemních jsou upraveny ve vodním zákoně č. 254/2001 Sb. Poplatek se platí paušálně a představuje 3 500 Kč ročně za vypouštění odpadních vod domácnostmi. Povolení k vypouštění odpadních vod do vod podzemních vydává vodoprávní úřad, který příslušné obci poskytuje podklady. Poplatek je placen obci daného katastrálního území, kde dochází k vypouštění odpadních vod. Poplatky jsou stanoveny obcí, která postupuje podle správního řádu. Postup při vymáhání a vybírání poplatků je veden podle právních předpisů, které upravují správu daní a poplatků.<ref name="CENIA">tamtéž</ref>

*'''poplatky za ukládání odpadů na skládky'''
Poplatky za ukládání odpadů na skládky jsou upraveny zákonem č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně některých dalších zákonů. Poplatek se skládá vždy ze základní složky, která je placena za ukládání odpadu a pokud jde o odpad nebezpečný je připlácena riziková složka. Poplatek je placen původcem odpadu provozovateli skládky za umístění odpadu na skládku.
Příjemcem poplatků je obec, v jejímž katastrálním území se skládka nachází a Státní fond Životního prostředí. V případě ukládání odpadů na skládky obcí, pak tato obec neplatí základní složku poplatku. Kontrolu placení poplatků má v kompetenci příslušná obec a krajský úřad. Příslušná obec vybírá základní složku poplatku. Pokud se skládka nachází na území více obcí, je základní složka poplatku rozdělena daným obcím podle velikosti skládky na jejich území. Výše sazby základní složky poplatku je od roku 2009 stanovena na 500 Kč za 1 tunu komunálního a ostatního odpadu a 1 700 Kč za 1 tunu nebezpečného odpadu. Riziková složka poplatku směřuje do [[SFŽP|Státního fondu životního prostředí]]. Výše sazby rizikové složky poplatku je od roku 2009 stanovena na 4 500 Kč za 1 tunu nebezpečného odpadu. Tyto poplatky jsou na rozdíl od ostatních poplatků fixně dané, vždy v rozmezí 2-3 let a jejich výše stále roste.<ref name="CENIA">tamtéž</ref>

*'''poplatky za spalování odpadů'''
*'''poplatky za hluk'''

=== Poplatky za využívání přírodních zdrojů <ref name="CENIA">tamtéž</ref> ===
Podrobněji také [[Poplatky za využívání přírodních zdrojů]]

*'''poplatky za odběry podzemní vody'''
Jedná se o úhradu částky za odebrané množství podzemní vody. Poplatek je stanoven novelou zákona č. 20/2004 Sb., o vodách. Výnos z poplatků směřuje z 50% Státnímu fondu životního prostředí a z 50 % rozpočtům územně příslušného kraje.

*'''poplatky za odběry vody z vodních toků'''
Platba, kterou hradí organizace, které odebírají vodu z povrchových vod jeho správci.

*'''odvody za odnětí půdy ze zemědělského půdního fondu'''
Úhrady jsou stanoveny zákonem č. 334/1992 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu, ve znění pozdějších předpisů. Souhlas s odvodem poskytuje příslušný orgán ochrany zemědělského půdního fondu. Výběr mají v kompetenci celní úřady. Výnos z odvodů směřuje z 60 % Státnímu fondu životního prostředí a z 40 % rozpočtům obcí příslušného katastru. Vytěžené prostředky musí být využity na zlepšení životního prostředí obce a na chránění krajiny a přírody.

*'''poplatky za odnětí pozemků určených k plnění funkcí lesa'''
Tyto poplatky jsou stanoveny v zákoně č. 289/1995 Sb., o lesích, ve znění pozdějších předpisů. Výše poplatku je určena orgánem státní ochrany lesů a výběr mají v kompetenci celní úřady. Výnos z poplatků směřuje z 60 % Státnímu fondu životního prostředí a z 40 % rozpočtům obcí příslušného katastru. Vytěžené prostředky musí být využity na zlepšení životního prostředí obce a na zachování lesa.

*'''úhrady z dobývacího prostoru a z vydobytých vyhrazených nerostů'''
Dobývací prostor je zhodnocen pomocí výsledků průzkumu daného naleziště, a sice na základě rozsahu, tvaru a mocnosti hlavního naleziště. Nerosty jsou zaznamenány v zákoně č. 44/1988 Sb., o ochraně a využití nerostného bohatství, ve znění pozdějších předpisů. Sazba úhrady se pohybuje v rozmezí 100-1000 Kč za 1 hektar (bere se v potaz úroveň ochrany životního prostředí, povaha činnosti a dopadu na životního prostředí)

*'''poplatky za kácení dřevin'''
Ochrana dřeviny před jejich poškozením je upravena zákonem č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny. Nemusí se žádat o povolení, pokud dřeviny nedosahují stanovených rozměrů, tedy pokud dřeviny dosahuje výšky do 80 cm a 130 cm nad zemí nebo se jedná o souvislý keřový porost do 40 m2.

===Uživatelské poplatky===

*'''poplatky za spotřebu látek poškozujících ozonovou vrstvu'''
Jedná se o poplatek za výrobu a dovoz regulovaných látek, který napomáhá chránit ozonovou vrstvu Země. Poplatky jsou vybírány za látky, které poškozují ozonovou vrstvu a produkty, které je zahrnují. <ref name="Vosátka Jakub">Vosátka, Jakub: Ekonomika životního prostředí ,10.4.2010, dostupné na: http://fzp.ujep.cz/~vosatka/</ref>

*'''poplatky za užívání vybraných umělých hnojiv a pesticidů'''
*'''poplatky za používání tašek z umělých hmot, apod.'''

===Daně===

Na základě daňové statistiky OECD jsou za ekologické daně v České republice považovány veškeré poplatky k ochraně ŽP. Mezi tyto daně patří dálniční známka, mýtné, silniční daň, spotřební daň, daň z minerálních olejů. V roce 2007 vznikají v rámci [[Ekologická daňová reforma]] tři nové daně, které pouze rozšířily spotřební daň z minerálních olejů, a sice daň ze zemního plynu, daň z pevných paliv a daň z elektřiny. <ref name="MZP">MZP: Daně ,10.4.2010, dostupné na: http://mzp.cz/cz/dane/</ref>

*'''daně k ochraně životního prostředí'''
*'''komunální (místní) daně'''

===Sankční platby===

Sankční platby jsou použity, pokud někdo nedodržuje zákony na ochranu životního prostředí. Sankční platby se uvalují ve formě pokuty a nedají se odpočítat z daňového základu. Veškeré postihy a sankce v případě nedodržení určitých pravidel jsou určeny v zákonech týkajících se ochrany životního prostředí. <ref name="Vosátka Jakub">Vosátka, Jakub: Ekonomika životního prostředí ,10.4.2010, dostupné na: http://fzp.ujep.cz/~vosatka/</ref>

*'''pokuty'''
*'''přirážky'''

===Daňové úlevy===

Za daňové zvýhodnění se považuje snížená sazba u daně z přidané hodnoty na určité výrobky ekologického charakteru. Můžeme mluvit o úlevě od daně z příjmu u organizací, které se zabývají provozem vodních a větrných elektráren, tepelných čerpadel, solárních zařízení, výrobou bioplynu, elektřiny, tepla, či biomasy. O daňovém zvýhodnění se mluví ve smyslu snížené sazby spotřební daně u pohonných hmot, jako je bionafta, či bioplyn. <ref name="Vosátka Jakub">Vosátka, Jakub: Ekonomika životního prostředí ,10.4.2010, dostupné na: http://fzp.ujep.cz/~vosatka/</ref>
Vláda přijala (koncem roku 2009) návrh [[MŽP|Ministerstva životního prostředí]], aby se zvedl podíl biopaliv v benzinu i naftě. Jeho podíl v benzinu by se měl v dubnu 2010 zvednout z nynějších 3,5 % na 4,5 %. V naftě se jeho podíl zvýší ze 4,5 na 6,3%. Biopalivo je však skoro jednou tak dražší než pohonné hmoty z ropy.
Daňová úleva se dále týká daní z nemovitosti, týkající se některých ekologických aktivit a daně dědické a darovací, pokud je předmět daně propojen s ochranou životního prostředí. <ref name="IDNES">Spotřební daň u pohonných hmot, 11.4.2010, dostupné na: http://ekonomika.idnes.cz/rok-2010-benzin-podrazi-dvakrat-po-sobe-dsk-/ekonomika.asp?c=A091118_203456_ekonomika_mmb</ref>

*'''v rámci DPH'''
*'''v rámci spotřebních daní'''
*'''v rámci daní z příjmů'''
*'''v rámci silniční daně'''
*'''v rámci daně z nemovitostí'''
*'''v rámci daně dědické a darovací'''

===Finanční podpory===

Finanční podpora je chápána jako oblast příznivé ekonomické stimulace. Při jejím poskytování se nesmějí narušovat rovné tržní podmínky a poskytování by mělo být v souladu se směrnicemi Evropské unie.<ref name="Vosátka Jakub">Vosátka, Jakub: Ekonomika životního prostředí ,10.4.2010, dostupné na: http://fzp.ujep.cz/~vosatka/</ref>

*'''granty, dotace, dary'''

Dotace v rámci finanční podpory jsou chápány jako nástroje využívající veřejné výdaje a jsou významným prvkem Státní politiky životního prostředí ve vyspělých zemích. Jsou poskytovány především obcím a neziskovým organizacím. Dotace mají problémové alokační působení. Účel jejich poskytování je spojen s ochranou vod a ovzduší. Mezi dotace patří přímé podpory, úhrady úroků, zvýhodněné půjčky, záruky na úvěry nebo daňová zvýhodnění. Dotace bývají poskytovány buď ze státních fondů, státního rozpočtu, nebo od Evropské unie.<ref name="Jílková Jiřina">Jílková Jiřina: Daně, dotace a obchodovatelná povolení - nástroje ochrany ovzduší a klimatu, IREAS, 2003, ISBN:80-86684-04-0</ref>

*'''ze státního rozpočtu'''
*'''z účelových fondů'''
*'''výhodné půjčky (soft loans)'''
*'''garance úvěrů'''

===Úlevy===

*'''v placení poplatků'''

*'''ostatní úlevy'''

===Depozitně refundační systémy===

Depozitně refundační systém se vztahuje na výrobky, u kterých je možnost, že se stanou nebezpečným opadem. Jedná se například o pneumatiky, motorové oleje, nebo akumulátory. Dále se vztahuje na výrobky, kde je možnost jejich opakovaného použití. Jako příkladem jsou bezesporu vratné láhve a některé umělé hmoty. Pomocí tohoto systému je spotřebitel stimulován k opětovnému vrácení zakoupených výrobků.<ref name="Vosátka Jakub">Vosátka, Jakub: Ekonomika životního prostředí ,10.4.2010, dostupné na: http://fzp.ujep.cz/~vosatka/</ref>

*'''zálohování'''

Při zakoupení zboží se platí záloha, která se při vrácení zboží vrací zpět. Lidé díky tomuto systému mají záruku, že se jim zakoupené výrobky vrátí zpět formou peněz, které do nich vložili. Zálohový systém se vztahuje na skleněné láhve, některé vybrané láhve a umělé hmoty. Spotřebitel má tedy jistotu jejich opětovného vrácení a také jejich opětovného využití.<ref name="Vosátka Jakub">Vosátka, Jakub: Ekonomika životního prostředí ,10.4.2010, dostupné na: http://fzp.ujep.cz/~vosatka/</ref>

*'''recyklační poplatky'''

===Obchodovatelná emisní povolení===

Obchodovatelná emisní povolení jsou charakteristická horizontálními vztahy mezi znečišťovateli. Jednotliví znečišťovatelé se snaží snižovat své náklady spojené s nároky na kvalitu životního prostředí dané státem. Principem zmíněných emisních povolení je stanovení přípustného množství znečištění, které je rozděleno mezi znečišťovatele určitého území. Toto rozdělení přípustného množství znečištění je vydáváno formou emisních povolení, které si znečišťovatelé mezi sebou mohou navzájem prodávat. Tvorba ceny povolenek je ponechána trhu.Jedním z přínosů je úspora nákladů.
Jednotliví znečišťovatelé volí pro ně ekonomicky optimální variantu své ekologické strategie. Předpokládá se, že obchodování musí probíhat podle stanovených pravidel. <ref name="Jílková Jiřina">Jílková Jiřina: Daně, dotace a obchodovatelná povolení - nástroje ochrany ovzduší a klimatu, IREAS, 2003, ISBN:80-86684-04-0</ref>

*[[Obchodovatelná povolení k emisím skleníkových plynů]]
*[[Začlenění letectví do systému pro obchodování s povolenkami na emise]]

==== Environmentální pojištění ====

Tento druh pojištění začíná fungovat koncem 80. let. Je uzavíráno na základě absolutní odpovědnosti znečišťovatele. Podrobné rozmezí krytí škod je určeno přímo pojišťovnami.

* povinnost mít sjednané pojištění pro případ poškození životního prostředí.

===Zelené fondy===

== Zdroje ==

<references/>

== Zdroje ==

Economic Instruments for Environmental Protection, OECD, Paris 1989
*MOLDAN, Bedřich a kol.: Ekonomické aspekty ochrany životního prostředí, Univerzita Karlova, Vydavatelství Karolinum, Praha 1997, ISBN: 80-7184-434-9
*KOUMROVÁ, Miluše; Česká společnost pro životní prostředí ekologické manažerské služby: Ekonomické nástroje v ochraně životního prostředí, sborník přednášek
*Ministerstvo životního prostředí, Cenia, ČSÚ: Statistická ročenka životního prostředí české republiky 2006, Praha 2006, ISBN: 80-7212-443-9
*Centrum univerzity Karlovy pro otázky životního prostředí,: Teoretická východiska, souvislosti, instituce, Praha 2002, ISBN: 80-238-8378-X (soubor)

== Internetové zdroje ==

*Dienstbier, Filip: Ekonomické nástroje ochrany životního prostředí - otázky právní, 11.4.2010, dostupné na: http://theses.cz/id/krhvgt/
*Vosátka, Jakub: Ekonomika životního prostředí ,10.4.2010, dostupné na: http://fzp.ujep.cz/~vosatka/
*http://mzp.cz/cz/poplatky, 11.4.2010 - Poplatky
*Statistická ročenka životního prostředí české republiky 2009,11.4.2010, dostupné na: http://rocenka.cenia.cz/stat_rocenka_2009/index.htm#d1
*Zákon o odpadech,10.4.2010, dostupné na: http://business.center.cz/BUSINESS/PRAVO/ZAKONY/odpady/cast8.aspx
*Spotřební daň u pohonných hmot,11.4.2010, dostupné na: http://ekonomika.idnes.cz/rok-2010-benzin-podrazi-dvakrat-po-sobe-dsk-/ekonomika.asp?c=A091118_203456_ekonomika_mmb
*Ekologické daně,10.4.2010, dostupné na: http://www.finance.cz/dane-a-mzda/informace/reforma-2008/ekologicke-dane/
*Povolení ke kácení stromů,10.4.2010, dostupné na: http://www.ekoporadny.cz/faq/jak-a-kde-zadat-o-povoleni-ke-kaceni-stromu.htm

== Odkazy ==
=== Související stránky ===
[[Ekonomické nástroje k udržitelné dopravě]]

[[Ekologická daňová reforma]]

{{upravit}}

[[Kategorie:Ekonomické nástroje regulace podnikání]]

Ekonomické nástroje

2010-05-24T14:52:54Z

Gabriela: /* Poplatky za znečišťování životního prostředí */

{{Studenti VŠE}}

Nástroje regulace normativního charakteru, na kterých je historicky primárně založen systém přímé regulace ochrany životního prostředí zemí OECD, doplňuje využití ekonomických nástrojů ochrany životního prostředí. Ty byly zkonstruovány k dosažení ekologických cílů způsobem, který je nákladově efektivnější než přímá administrativní regulace. Jsou založeny na nepřímém ovlivňování chování subjektů, které poškozují (znečišťují, nepřiměřeně devastují) životní prostředí. Na rozdíl od normativních nástrojů tedy nepůsobí na základě přímého mocenského přinucení, ale prostřednictvím ekonomické kalkulace. Podniky, obce i jednotliví občané se sami mohou rozhodnout, zda je pro ně finančně výhodnější vynaložit určité náklady na zamezení, popř. omezení poškozování životního prostředí nebo životní prostředí poškozovat a platit za to (poplatky, daně apod.).

Podstatou působení ekonomických nástrojů je nahrazení, popř. doplnění chybějících nebo nedostatečných hodnotových signálů, které poskytuje standardní tržní mechanismus. K absenci těchto signálů dochází i ve vyspělých ekonomikách a důsledkem této absence jsou [[Ekonomické pojmy|negativní externality]]. Internalizace požadavků životního prostředí do nákladové kalkulace a rozhodovacího procesu znečišťovatelů prostřednictvím ekonomických nástrojů přináší výhody, které spočívají v:

*minimalizaci celkových společenských nákladů nutných na dosažení stanovených environmentálních efektů (nepůsobí plošně, ale přihlížejí k různým nákladům jednotlivých subjektů na zamezení znečištění),
*podněcování subjektů k ekonomicky optimálnímu snižování znečištění (nikoli pouze ke splnění nařízených norem a limitů),
*minimalizaci nároků na státní administrativu (neboť působí v rámci hry tržních sil) a díky tomu snížení nákladů, omezení nebezpečí korupce ap.;
*vytváření dodatečného zdroje prostředků na ochranu prostředí.

Současné politiky životního prostředí vyspělých zemí disponují širokým rejstříkem ekonomických nástrojů. Nejčastější klasifikace ekonomických nástrojů je dělí na poplatky, subvence, systém zálohování a specielní tržní nástroje, jako je prodej emisních povolení a pojištění odpovědnosti za škody na životním prostředí. Tento soubor je v praxi doplňován nástroji daňové, celní a úvěrové politiky.

== Znaky ekonomických nástrojů ==
Jedná se o opatření finanční povahy, jejichž smyslem je akumulace a následná alokace a redistribuce peněžních prostředků. Výchozím cílem je ovlivnit chování ekonomických subjektů a zabezpečit prostředky k provádění opatření, pomáhajícím chránit životní prostředí. Ekonomické nástroje jsou realizovány jak v soukromé, tak ve veřejné sféře. <ref name="Vosátka Jakub">Vosátka, Jakub: Ekonomika životního prostředí ,10.4.2010, dostupné na: http://fzp.ujep.cz/~vosatka/</ref>

== Funkce ekonomických nástrojů ==
Ekonomické nástroje plní mnoho funkcí, z nichž nejdůležitější jsou funkce kompenzační, fiskální, stimulační, redistribuční a komparativní. Kompenzační funkcí ekonomických nástrojů se rozumí finanční odškodnění možného poškození životního prostředí. Fiskální funkce představuje příjmy do státního rozpočtu, které jsou pak dále použity k financování činností, které zabezpečují ochranu životního prostředí. Stimulační funkce podporuje realizaci určitého cíle. Redistribuční funkce představuje usměrnění možných dopadů na různé subjekty. Komparativní funkcí se rozumí pozorování schopnosti se vyrovnávat za různých ekonomických podmínek mezi znečišťovateli. <ref name="Dienstbier Filip">Dienstbier, Filip: Ekonomické nástroje ochrany životního prostředí - otázky právní, 11.4.2010, dostupné na: http://theses.cz/id/krhvgt/</ref>

== Klasifikace ekonomických nástrojů ==
''Podle pragmatické klasifikace, kterou ve svých materiálech používá OECD, je lze strukturovat do několika hlavních skupin:''
=== Poplatky za znečišťování životního prostředí ===
Podrobněji také [[Poplatky za znečišťování životního prostředí]]

Poplatky jsou povinné platby, nejčastěji za znečišťování životního prostředí nebo za využívání přírodních zdrojů aj. Vychází z principu „znečišťovatel platí“. Způsob jejich placení musí být upraven zákonem. Příjmy z poplatků směřují buď do Státního fondu životního prostředí, do obecních rozpočtů, do rozpočtů krajů, případně do státního rozpočtu. Tento příjem se využívá účelově k nápravě škod nebo na podporu ekologických projektů. <ref name="Hadrabová Alena a kolektiv">Hadrabová A. a kolektiv: Ekonomika a řízení péče o životní prostředí, VŠE v Praze, 1991, ISBN: 80-7007-985-4</ref>

*'''poplatky za znečišťování ovzduší'''
V současné době jsou poplatky za znečišťování ovzduší stanoveny zákonem č. 86/2002 Sb., o ochraně ovzduší, ve znění pozdějších předpisů. Poplatky jsou placeny provozovateli stacionárních zdrojů, které se kategorizují podle velikosti na zvláště velké, velké, střední a malé podle jejich výkonu. <ref name="MOLDAN, Bedřich a kol">MOLDAN, Bedřich a kol.: Ekonomické aspekty ochrany životního prostředí, Univerzita Karlova, Vydavatelství Karolinum, Praha 1997, ISBN: 80-7184-434-9</ref> Mezi zpoplatněné látky patří především tuhé emise, SO2 (oxid siřičitý), NOx(oxidy dusíku), CO (oxid uhelnatý), CXHY (uhlovodíky). Způsob výpočtu poplatků je dán zákonem. U malých zdrojů je to roční paušál podle druhu používaného paliva. U zvláště velkých, velkých a středních zdrojů závisí výše poplatků na druhu a množství škodlivin. <ref name="CENIA">Statistická ročenka životního prostředí české republiky 2009,11.4.2010, dostupné na: http://rocenka.cenia.cz/stat_rocenka_2009/index.htm#d1</ref>

Vypouštění odpadních vod směřuje buď do vod povrchových nebo do vod podzemních

*'''poplatky za vypouštění odpadních vod do vod povrchových'''
Poplatky za vypouštění odpadních vod do vod povrchových jsou upraveny ve vodním zákoně č. 254/2001 Sb. Znečišťovatel je povinen platit poplatek jak za znečištění, tak i za objem vypouštěných odpadních vod. Poplatek se platí především při vypouštění nerozpuštěných látek, rozpuštěných anorganických solí, ropných látek, nebo pokud je zjištěna zvýšená acidita a alkalita. Správu poplatků za vypouštění odpadních vod do vod povrchových mají na starosti příslušné celní úřady na základě podkladů České inspekce Životního prostředí. Poplatky jsou placeny příslušnému celnímu úřadu. Příjmy směřují do Státního fondu Životního prostředí. <ref name="CENIA">tamtéž</ref>

*'''Poplatky za povolené vypouštění odpadních vod do vod podzemních'''
Poplatky za vypouštění odpadních vod do vod podzemních jsou upraveny ve vodním zákoně č. 254/2001 Sb. Poplatek se platí paušálně a představuje 3 500 Kč ročně za vypouštění odpadních vod domácnostmi. Povolení k vypouštění odpadních vod do vod podzemních vydává vodoprávní úřad, který příslušné obci poskytuje podklady. Poplatek je placen obci daného katastrálního území, kde dochází k vypouštění odpadních vod. Poplatky jsou stanoveny obcí, která postupuje podle správního řádu. Postup při vymáhání a vybírání poplatků je veden podle právních předpisů, které upravují správu daní a poplatků.<ref name="CENIA">tamtéž</ref>

*'''poplatky za ukládání odpadů na skládky'''
Poplatky za ukládání odpadů na skládky jsou upraveny zákonem č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně některých dalších zákonů. Poplatek se skládá vždy ze základní složky, která je placena za ukládání odpadu a pokud jde o odpad nebezpečný je připlácena riziková složka. Poplatek je placen původcem odpadu provozovateli skládky za umístění odpadu na skládku.
Příjemcem poplatků je obec, v jejímž katastrálním území se skládka nachází a Státní fond Životního prostředí. V případě ukládání odpadů na skládky obcí, pak tato obec neplatí základní složku poplatku. Kontrolu placení poplatků má v kompetenci příslušná obec a krajský úřad. Příslušná obec vybírá základní složku poplatku. Pokud se skládka nachází na území více obcí, je základní složka poplatku rozdělena daným obcím podle velikosti skládky na jejich území. Výše sazby základní složky poplatku je od roku 2009 stanovena na 500 Kč za 1 tunu komunálního a ostatního odpadu a 1 700 Kč za 1 tunu nebezpečného odpadu. Riziková složka poplatku směřuje do [[Státního fondu životního prostředí]]. Výše sazby rizikové složky poplatku je od roku 2009 stanovena na 4 500 Kč za 1 tunu nebezpečného odpadu. Tyto poplatky jsou na rozdíl od ostatních poplatků fixně dané, vždy v rozmezí 2-3 let a jejich výše stále roste.<ref name="CENIA">tamtéž</ref>

*'''poplatky za spalování odpadů'''
*'''poplatky za hluk'''

=== Poplatky za využívání přírodních zdrojů <ref name="CENIA">tamtéž</ref> ===
Podrobněji také [[Poplatky za využívání přírodních zdrojů]]

*'''poplatky za odběry podzemní vody'''
Jedná se o úhradu částky za odebrané množství podzemní vody. Poplatek je stanoven novelou zákona č. 20/2004 Sb., o vodách. Výnos z poplatků směřuje z 50% Státnímu fondu životního prostředí a z 50 % rozpočtům územně příslušného kraje.

*'''poplatky za odběry vody z vodních toků'''
Platba, kterou hradí organizace, které odebírají vodu z povrchových vod jeho správci.

*'''odvody za odnětí půdy ze zemědělského půdního fondu'''
Úhrady jsou stanoveny zákonem č. 334/1992 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu, ve znění pozdějších předpisů. Souhlas s odvodem poskytuje příslušný orgán ochrany zemědělského půdního fondu. Výběr mají v kompetenci celní úřady. Výnos z odvodů směřuje z 60 % Státnímu fondu životního prostředí a z 40 % rozpočtům obcí příslušného katastru. Vytěžené prostředky musí být využity na zlepšení životního prostředí obce a na chránění krajiny a přírody.

*'''poplatky za odnětí pozemků určených k plnění funkcí lesa'''
Tyto poplatky jsou stanoveny v zákoně č. 289/1995 Sb., o lesích, ve znění pozdějších předpisů. Výše poplatku je určena orgánem státní ochrany lesů a výběr mají v kompetenci celní úřady. Výnos z poplatků směřuje z 60 % Státnímu fondu životního prostředí a z 40 % rozpočtům obcí příslušného katastru. Vytěžené prostředky musí být využity na zlepšení životního prostředí obce a na zachování lesa.

*'''úhrady z dobývacího prostoru a z vydobytých vyhrazených nerostů'''
Dobývací prostor je zhodnocen pomocí výsledků průzkumu daného naleziště, a sice na základě rozsahu, tvaru a mocnosti hlavního naleziště. Nerosty jsou zaznamenány v zákoně č. 44/1988 Sb., o ochraně a využití nerostného bohatství, ve znění pozdějších předpisů. Sazba úhrady se pohybuje v rozmezí 100-1000 Kč za 1 hektar (bere se v potaz úroveň ochrany životního prostředí, povaha činnosti a dopadu na životního prostředí)

*'''poplatky za kácení dřevin'''
Ochrana dřeviny před jejich poškozením je upravena zákonem č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny. Nemusí se žádat o povolení, pokud dřeviny nedosahují stanovených rozměrů, tedy pokud dřeviny dosahuje výšky do 80 cm a 130 cm nad zemí nebo se jedná o souvislý keřový porost do 40 m2.

===Uživatelské poplatky===

*'''poplatky za spotřebu látek poškozujících ozonovou vrstvu'''
Jedná se o poplatek za výrobu a dovoz regulovaných látek, který napomáhá chránit ozonovou vrstvu Země. Poplatky jsou vybírány za látky, které poškozují ozonovou vrstvu a produkty, které je zahrnují. <ref name="Vosátka Jakub">Vosátka, Jakub: Ekonomika životního prostředí ,10.4.2010, dostupné na: http://fzp.ujep.cz/~vosatka/</ref>

*'''poplatky za užívání vybraných umělých hnojiv a pesticidů'''
*'''poplatky za používání tašek z umělých hmot, apod.'''

===Daně===

Na základě daňové statistiky OECD jsou za ekologické daně v České republice považovány veškeré poplatky k ochraně ŽP. Mezi tyto daně patří dálniční známka, mýtné, silniční daň, spotřební daň, daň z minerálních olejů. V roce 2007 vznikají v rámci [[Ekologická daňová reforma]] tři nové daně, které pouze rozšířily spotřební daň z minerálních olejů, a sice daň ze zemního plynu, daň z pevných paliv a daň z elektřiny. <ref name="MZP">MZP: Daně ,10.4.2010, dostupné na: http://mzp.cz/cz/dane/</ref>

*'''daně k ochraně životního prostředí'''
*'''komunální (místní) daně'''

===Sankční platby===

Sankční platby jsou použity, pokud někdo nedodržuje zákony na ochranu životního prostředí. Sankční platby se uvalují ve formě pokuty a nedají se odpočítat z daňového základu. Veškeré postihy a sankce v případě nedodržení určitých pravidel jsou určeny v zákonech týkajících se ochrany životního prostředí. <ref name="Vosátka Jakub">Vosátka, Jakub: Ekonomika životního prostředí ,10.4.2010, dostupné na: http://fzp.ujep.cz/~vosatka/</ref>

*'''pokuty'''
*'''přirážky'''

===Daňové úlevy===

Za daňové zvýhodnění se považuje snížená sazba u daně z přidané hodnoty na určité výrobky ekologického charakteru. Můžeme mluvit o úlevě od daně z příjmu u organizací, které se zabývají provozem vodních a větrných elektráren, tepelných čerpadel, solárních zařízení, výrobou bioplynu, elektřiny, tepla, či biomasy. O daňovém zvýhodnění se mluví ve smyslu snížené sazby spotřební daně u pohonných hmot, jako je bionafta, či bioplyn. <ref name="Vosátka Jakub">Vosátka, Jakub: Ekonomika životního prostředí ,10.4.2010, dostupné na: http://fzp.ujep.cz/~vosatka/</ref>
Vláda přijala (koncem roku 2009) návrh [[MŽP|Ministerstva životního prostředí]], aby se zvedl podíl biopaliv v benzinu i naftě. Jeho podíl v benzinu by se měl v dubnu 2010 zvednout z nynějších 3,5 % na 4,5 %. V naftě se jeho podíl zvýší ze 4,5 na 6,3%. Biopalivo je však skoro jednou tak dražší než pohonné hmoty z ropy.
Daňová úleva se dále týká daní z nemovitosti, týkající se některých ekologických aktivit a daně dědické a darovací, pokud je předmět daně propojen s ochranou životního prostředí. <ref name="IDNES">Spotřební daň u pohonných hmot, 11.4.2010, dostupné na: http://ekonomika.idnes.cz/rok-2010-benzin-podrazi-dvakrat-po-sobe-dsk-/ekonomika.asp?c=A091118_203456_ekonomika_mmb</ref>

*'''v rámci DPH'''
*'''v rámci spotřebních daní'''
*'''v rámci daní z příjmů'''
*'''v rámci silniční daně'''
*'''v rámci daně z nemovitostí'''
*'''v rámci daně dědické a darovací'''

===Finanční podpory===

Finanční podpora je chápána jako oblast příznivé ekonomické stimulace. Při jejím poskytování se nesmějí narušovat rovné tržní podmínky a poskytování by mělo být v souladu se směrnicemi Evropské unie.<ref name="Vosátka Jakub">Vosátka, Jakub: Ekonomika životního prostředí ,10.4.2010, dostupné na: http://fzp.ujep.cz/~vosatka/</ref>

*'''granty, dotace, dary'''

Dotace v rámci finanční podpory jsou chápány jako nástroje využívající veřejné výdaje a jsou významným prvkem Státní politiky životního prostředí ve vyspělých zemích. Jsou poskytovány především obcím a neziskovým organizacím. Dotace mají problémové alokační působení. Účel jejich poskytování je spojen s ochranou vod a ovzduší. Mezi dotace patří přímé podpory, úhrady úroků, zvýhodněné půjčky, záruky na úvěry nebo daňová zvýhodnění. Dotace bývají poskytovány buď ze státních fondů, státního rozpočtu, nebo od Evropské unie.<ref name="Jílková Jiřina">Jílková Jiřina: Daně, dotace a obchodovatelná povolení - nástroje ochrany ovzduší a klimatu, IREAS, 2003, ISBN:80-86684-04-0</ref>

*'''ze státního rozpočtu'''
*'''z účelových fondů'''
*'''výhodné půjčky (soft loans)'''
*'''garance úvěrů'''

===Úlevy===

*'''v placení poplatků'''

*'''ostatní úlevy'''

===Depozitně refundační systémy===

Depozitně refundační systém se vztahuje na výrobky, u kterých je možnost, že se stanou nebezpečným opadem. Jedná se například o pneumatiky, motorové oleje, nebo akumulátory. Dále se vztahuje na výrobky, kde je možnost jejich opakovaného použití. Jako příkladem jsou bezesporu vratné láhve a některé umělé hmoty. Pomocí tohoto systému je spotřebitel stimulován k opětovnému vrácení zakoupených výrobků.<ref name="Vosátka Jakub">Vosátka, Jakub: Ekonomika životního prostředí ,10.4.2010, dostupné na: http://fzp.ujep.cz/~vosatka/</ref>

*'''zálohování'''

Při zakoupení zboží se platí záloha, která se při vrácení zboží vrací zpět. Lidé díky tomuto systému mají záruku, že se jim zakoupené výrobky vrátí zpět formou peněz, které do nich vložili. Zálohový systém se vztahuje na skleněné láhve, některé vybrané láhve a umělé hmoty. Spotřebitel má tedy jistotu jejich opětovného vrácení a také jejich opětovného využití.<ref name="Vosátka Jakub">Vosátka, Jakub: Ekonomika životního prostředí ,10.4.2010, dostupné na: http://fzp.ujep.cz/~vosatka/</ref>

*'''recyklační poplatky'''

===Obchodovatelná emisní povolení===

Obchodovatelná emisní povolení jsou charakteristická horizontálními vztahy mezi znečišťovateli. Jednotliví znečišťovatelé se snaží snižovat své náklady spojené s nároky na kvalitu životního prostředí dané státem. Principem zmíněných emisních povolení je stanovení přípustného množství znečištění, které je rozděleno mezi znečišťovatele určitého území. Toto rozdělení přípustného množství znečištění je vydáváno formou emisních povolení, které si znečišťovatelé mezi sebou mohou navzájem prodávat. Tvorba ceny povolenek je ponechána trhu.Jedním z přínosů je úspora nákladů.
Jednotliví znečišťovatelé volí pro ně ekonomicky optimální variantu své ekologické strategie. Předpokládá se, že obchodování musí probíhat podle stanovených pravidel. <ref name="Jílková Jiřina">Jílková Jiřina: Daně, dotace a obchodovatelná povolení - nástroje ochrany ovzduší a klimatu, IREAS, 2003, ISBN:80-86684-04-0</ref>

*[[Obchodovatelná povolení k emisím skleníkových plynů]]
*[[Začlenění letectví do systému pro obchodování s povolenkami na emise]]

==== Environmentální pojištění ====

Tento druh pojištění začíná fungovat koncem 80. let. Je uzavíráno na základě absolutní odpovědnosti znečišťovatele. Podrobné rozmezí krytí škod je určeno přímo pojišťovnami.

* povinnost mít sjednané pojištění pro případ poškození životního prostředí.

===Zelené fondy===

== Zdroje ==

<references/>

== Zdroje ==

Economic Instruments for Environmental Protection, OECD, Paris 1989
*MOLDAN, Bedřich a kol.: Ekonomické aspekty ochrany životního prostředí, Univerzita Karlova, Vydavatelství Karolinum, Praha 1997, ISBN: 80-7184-434-9
*KOUMROVÁ, Miluše; Česká společnost pro životní prostředí ekologické manažerské služby: Ekonomické nástroje v ochraně životního prostředí, sborník přednášek
*Ministerstvo životního prostředí, Cenia, ČSÚ: Statistická ročenka životního prostředí české republiky 2006, Praha 2006, ISBN: 80-7212-443-9
*Centrum univerzity Karlovy pro otázky životního prostředí,: Teoretická východiska, souvislosti, instituce, Praha 2002, ISBN: 80-238-8378-X (soubor)

== Internetové zdroje ==

*Dienstbier, Filip: Ekonomické nástroje ochrany životního prostředí - otázky právní, 11.4.2010, dostupné na: http://theses.cz/id/krhvgt/
*Vosátka, Jakub: Ekonomika životního prostředí ,10.4.2010, dostupné na: http://fzp.ujep.cz/~vosatka/
*http://mzp.cz/cz/poplatky, 11.4.2010 - Poplatky
*Statistická ročenka životního prostředí české republiky 2009,11.4.2010, dostupné na: http://rocenka.cenia.cz/stat_rocenka_2009/index.htm#d1
*Zákon o odpadech,10.4.2010, dostupné na: http://business.center.cz/BUSINESS/PRAVO/ZAKONY/odpady/cast8.aspx
*Spotřební daň u pohonných hmot,11.4.2010, dostupné na: http://ekonomika.idnes.cz/rok-2010-benzin-podrazi-dvakrat-po-sobe-dsk-/ekonomika.asp?c=A091118_203456_ekonomika_mmb
*Ekologické daně,10.4.2010, dostupné na: http://www.finance.cz/dane-a-mzda/informace/reforma-2008/ekologicke-dane/
*Povolení ke kácení stromů,10.4.2010, dostupné na: http://www.ekoporadny.cz/faq/jak-a-kde-zadat-o-povoleni-ke-kaceni-stromu.htm

== Odkazy ==
=== Související stránky ===
[[Ekonomické nástroje k udržitelné dopravě]]

[[Ekologická daňová reforma]]

{{upravit}}

[[Kategorie:Ekonomické nástroje regulace podnikání]]

Ekonomické nástroje

2010-05-24T14:51:21Z

Gabriela: /* Daňové úlevy */

{{Studenti VŠE}}

Nástroje regulace normativního charakteru, na kterých je historicky primárně založen systém přímé regulace ochrany životního prostředí zemí OECD, doplňuje využití ekonomických nástrojů ochrany životního prostředí. Ty byly zkonstruovány k dosažení ekologických cílů způsobem, který je nákladově efektivnější než přímá administrativní regulace. Jsou založeny na nepřímém ovlivňování chování subjektů, které poškozují (znečišťují, nepřiměřeně devastují) životní prostředí. Na rozdíl od normativních nástrojů tedy nepůsobí na základě přímého mocenského přinucení, ale prostřednictvím ekonomické kalkulace. Podniky, obce i jednotliví občané se sami mohou rozhodnout, zda je pro ně finančně výhodnější vynaložit určité náklady na zamezení, popř. omezení poškozování životního prostředí nebo životní prostředí poškozovat a platit za to (poplatky, daně apod.).

Podstatou působení ekonomických nástrojů je nahrazení, popř. doplnění chybějících nebo nedostatečných hodnotových signálů, které poskytuje standardní tržní mechanismus. K absenci těchto signálů dochází i ve vyspělých ekonomikách a důsledkem této absence jsou [[Ekonomické pojmy|negativní externality]]. Internalizace požadavků životního prostředí do nákladové kalkulace a rozhodovacího procesu znečišťovatelů prostřednictvím ekonomických nástrojů přináší výhody, které spočívají v:

*minimalizaci celkových společenských nákladů nutných na dosažení stanovených environmentálních efektů (nepůsobí plošně, ale přihlížejí k různým nákladům jednotlivých subjektů na zamezení znečištění),
*podněcování subjektů k ekonomicky optimálnímu snižování znečištění (nikoli pouze ke splnění nařízených norem a limitů),
*minimalizaci nároků na státní administrativu (neboť působí v rámci hry tržních sil) a díky tomu snížení nákladů, omezení nebezpečí korupce ap.;
*vytváření dodatečného zdroje prostředků na ochranu prostředí.

Současné politiky životního prostředí vyspělých zemí disponují širokým rejstříkem ekonomických nástrojů. Nejčastější klasifikace ekonomických nástrojů je dělí na poplatky, subvence, systém zálohování a specielní tržní nástroje, jako je prodej emisních povolení a pojištění odpovědnosti za škody na životním prostředí. Tento soubor je v praxi doplňován nástroji daňové, celní a úvěrové politiky.

== Znaky ekonomických nástrojů ==
Jedná se o opatření finanční povahy, jejichž smyslem je akumulace a následná alokace a redistribuce peněžních prostředků. Výchozím cílem je ovlivnit chování ekonomických subjektů a zabezpečit prostředky k provádění opatření, pomáhajícím chránit životní prostředí. Ekonomické nástroje jsou realizovány jak v soukromé, tak ve veřejné sféře. <ref name="Vosátka Jakub">Vosátka, Jakub: Ekonomika životního prostředí ,10.4.2010, dostupné na: http://fzp.ujep.cz/~vosatka/</ref>

== Funkce ekonomických nástrojů ==
Ekonomické nástroje plní mnoho funkcí, z nichž nejdůležitější jsou funkce kompenzační, fiskální, stimulační, redistribuční a komparativní. Kompenzační funkcí ekonomických nástrojů se rozumí finanční odškodnění možného poškození životního prostředí. Fiskální funkce představuje příjmy do státního rozpočtu, které jsou pak dále použity k financování činností, které zabezpečují ochranu životního prostředí. Stimulační funkce podporuje realizaci určitého cíle. Redistribuční funkce představuje usměrnění možných dopadů na různé subjekty. Komparativní funkcí se rozumí pozorování schopnosti se vyrovnávat za různých ekonomických podmínek mezi znečišťovateli. <ref name="Dienstbier Filip">Dienstbier, Filip: Ekonomické nástroje ochrany životního prostředí - otázky právní, 11.4.2010, dostupné na: http://theses.cz/id/krhvgt/</ref>

== Klasifikace ekonomických nástrojů ==
''Podle pragmatické klasifikace, kterou ve svých materiálech používá OECD, je lze strukturovat do několika hlavních skupin:''
=== Poplatky za znečišťování životního prostředí ===
Podrobněji také [[Poplatky za znečišťování životního prostředí]]

Poplatky jsou povinné platby, nejčastěji za znečišťování životního prostředí nebo za využívání přírodních zdrojů aj. Vychází z principu „znečišťovatel platí“. Způsob jejich placení musí být upraven zákonem. Příjmy z poplatků směřují buď do Státního fondu životního prostředí, do obecních rozpočtů, do rozpočtů krajů, případně do státního rozpočtu. Tento příjem se využívá účelově k nápravě škod nebo na podporu ekologických projektů. <ref name="Hadrabová Alena a kolektiv">Hadrabová A. a kolektiv: Ekonomika a řízení péče o životní prostředí, VŠE v Praze, 1991, ISBN: 80-7007-985-4</ref>

*'''poplatky za znečišťování ovzduší'''
V současné době jsou poplatky za znečišťování ovzduší stanoveny zákonem č. 86/2002 Sb., o ochraně ovzduší, ve znění pozdějších předpisů. Poplatky jsou placeny provozovateli stacionárních zdrojů, které se kategorizují podle velikosti na zvláště velké, velké, střední a malé podle jejich výkonu. <ref name="MOLDAN, Bedřich a kol">MOLDAN, Bedřich a kol.: Ekonomické aspekty ochrany životního prostředí, Univerzita Karlova, Vydavatelství Karolinum, Praha 1997, ISBN: 80-7184-434-9</ref> Mezi zpoplatněné látky patří především tuhé emise, SO2 (oxid siřičitý), NOx(oxidy dusíku), CO (oxid uhelnatý), CXHY (uhlovodíky). Způsob výpočtu poplatků je dán zákonem. U malých zdrojů je to roční paušál podle druhu používaného paliva. U zvláště velkých, velkých a středních zdrojů závisí výše poplatků na druhu a množství škodlivin. <ref name="CENIA">Statistická ročenka životního prostředí české republiky 2009,11.4.2010, dostupné na: http://rocenka.cenia.cz/stat_rocenka_2009/index.htm#d1</ref>

Vypouštění odpadních vod směřuje buď do vod povrchových nebo do vod podzemních

*'''poplatky za vypouštění odpadních vod do vod povrchových'''
Poplatky za vypouštění odpadních vod do vod povrchových jsou upraveny ve vodním zákoně č. 254/2001 Sb. Znečišťovatel je povinen platit poplatek jak za znečištění, tak i za objem vypouštěných odpadních vod. Poplatek se platí především při vypouštění nerozpuštěných látek, rozpuštěných anorganických solí, ropných látek, nebo pokud je zjištěna zvýšená acidita a alkalita. Správu poplatků za vypouštění odpadních vod do vod povrchových mají na starosti příslušné celní úřady na základě podkladů České inspekce Životního prostředí. Poplatky jsou placeny příslušnému celnímu úřadu. Příjmy směřují do Státního fondu Životního prostředí. <ref name="CENIA">tamtéž</ref>

*'''Poplatky za povolené vypouštění odpadních vod do vod podzemních'''
Poplatky za vypouštění odpadních vod do vod podzemních jsou upraveny ve vodním zákoně č. 254/2001 Sb. Poplatek se platí paušálně a představuje 3 500 Kč ročně za vypouštění odpadních vod domácnostmi. Povolení k vypouštění odpadních vod do vod podzemních vydává vodoprávní úřad, který příslušné obci poskytuje podklady. Poplatek je placen obci daného katastrálního území, kde dochází k vypouštění odpadních vod. Poplatky jsou stanoveny obcí, která postupuje podle správního řádu. Postup při vymáhání a vybírání poplatků je veden podle právních předpisů, které upravují správu daní a poplatků.<ref name="CENIA">tamtéž</ref>

*'''poplatky za ukládání odpadů na skládky'''
Poplatky za ukládání odpadů na skládky jsou upraveny zákonem č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně některých dalších zákonů. Poplatek se skládá vždy ze základní složky, která je placena za ukládání odpadu a pokud jde o odpad nebezpečný je připlácena riziková složka. Poplatek je placen původcem odpadu provozovateli skládky za umístění odpadu na skládku.
Příjemcem poplatků je obec, v jejímž katastrálním území se skládka nachází a Státní fond Životního prostředí. V případě ukládání odpadů na skládky obcí, pak tato obec neplatí základní složku poplatku. Kontrolu placení poplatků má v kompetenci příslušná obec a krajský úřad. Příslušná obec vybírá základní složku poplatku. Pokud se skládka nachází na území více obcí, je základní složka poplatku rozdělena daným obcím podle velikosti skládky na jejich území. Výše sazby základní složky poplatku je od roku 2009 stanovena na 500 Kč za 1 tunu komunálního a ostatního odpadu a 1 700 Kč za 1 tunu nebezpečného odpadu. Riziková složka poplatku směřuje do Státního fondu životního prostředí. Výše sazby rizikové složky poplatku je od roku 2009 stanovena na 4 500 Kč za 1 tunu nebezpečného odpadu. Tyto poplatky jsou na rozdíl od ostatních poplatků fixně dané, vždy v rozmezí 2-3 let a jejich výše stále roste.<ref name="CENIA">tamtéž</ref>

*'''poplatky za spalování odpadů'''
*'''poplatky za hluk'''

=== Poplatky za využívání přírodních zdrojů <ref name="CENIA">tamtéž</ref> ===
Podrobněji také [[Poplatky za využívání přírodních zdrojů]]

*'''poplatky za odběry podzemní vody'''
Jedná se o úhradu částky za odebrané množství podzemní vody. Poplatek je stanoven novelou zákona č. 20/2004 Sb., o vodách. Výnos z poplatků směřuje z 50% Státnímu fondu životního prostředí a z 50 % rozpočtům územně příslušného kraje.

*'''poplatky za odběry vody z vodních toků'''
Platba, kterou hradí organizace, které odebírají vodu z povrchových vod jeho správci.

*'''odvody za odnětí půdy ze zemědělského půdního fondu'''
Úhrady jsou stanoveny zákonem č. 334/1992 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu, ve znění pozdějších předpisů. Souhlas s odvodem poskytuje příslušný orgán ochrany zemědělského půdního fondu. Výběr mají v kompetenci celní úřady. Výnos z odvodů směřuje z 60 % Státnímu fondu životního prostředí a z 40 % rozpočtům obcí příslušného katastru. Vytěžené prostředky musí být využity na zlepšení životního prostředí obce a na chránění krajiny a přírody.

*'''poplatky za odnětí pozemků určených k plnění funkcí lesa'''
Tyto poplatky jsou stanoveny v zákoně č. 289/1995 Sb., o lesích, ve znění pozdějších předpisů. Výše poplatku je určena orgánem státní ochrany lesů a výběr mají v kompetenci celní úřady. Výnos z poplatků směřuje z 60 % Státnímu fondu životního prostředí a z 40 % rozpočtům obcí příslušného katastru. Vytěžené prostředky musí být využity na zlepšení životního prostředí obce a na zachování lesa.

*'''úhrady z dobývacího prostoru a z vydobytých vyhrazených nerostů'''
Dobývací prostor je zhodnocen pomocí výsledků průzkumu daného naleziště, a sice na základě rozsahu, tvaru a mocnosti hlavního naleziště. Nerosty jsou zaznamenány v zákoně č. 44/1988 Sb., o ochraně a využití nerostného bohatství, ve znění pozdějších předpisů. Sazba úhrady se pohybuje v rozmezí 100-1000 Kč za 1 hektar (bere se v potaz úroveň ochrany životního prostředí, povaha činnosti a dopadu na životního prostředí)

*'''poplatky za kácení dřevin'''
Ochrana dřeviny před jejich poškozením je upravena zákonem č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny. Nemusí se žádat o povolení, pokud dřeviny nedosahují stanovených rozměrů, tedy pokud dřeviny dosahuje výšky do 80 cm a 130 cm nad zemí nebo se jedná o souvislý keřový porost do 40 m2.

===Uživatelské poplatky===

*'''poplatky za spotřebu látek poškozujících ozonovou vrstvu'''
Jedná se o poplatek za výrobu a dovoz regulovaných látek, který napomáhá chránit ozonovou vrstvu Země. Poplatky jsou vybírány za látky, které poškozují ozonovou vrstvu a produkty, které je zahrnují. <ref name="Vosátka Jakub">Vosátka, Jakub: Ekonomika životního prostředí ,10.4.2010, dostupné na: http://fzp.ujep.cz/~vosatka/</ref>

*'''poplatky za užívání vybraných umělých hnojiv a pesticidů'''
*'''poplatky za používání tašek z umělých hmot, apod.'''

===Daně===

Na základě daňové statistiky OECD jsou za ekologické daně v České republice považovány veškeré poplatky k ochraně ŽP. Mezi tyto daně patří dálniční známka, mýtné, silniční daň, spotřební daň, daň z minerálních olejů. V roce 2007 vznikají v rámci [[Ekologická daňová reforma]] tři nové daně, které pouze rozšířily spotřební daň z minerálních olejů, a sice daň ze zemního plynu, daň z pevných paliv a daň z elektřiny. <ref name="MZP">MZP: Daně ,10.4.2010, dostupné na: http://mzp.cz/cz/dane/</ref>

*'''daně k ochraně životního prostředí'''
*'''komunální (místní) daně'''

===Sankční platby===

Sankční platby jsou použity, pokud někdo nedodržuje zákony na ochranu životního prostředí. Sankční platby se uvalují ve formě pokuty a nedají se odpočítat z daňového základu. Veškeré postihy a sankce v případě nedodržení určitých pravidel jsou určeny v zákonech týkajících se ochrany životního prostředí. <ref name="Vosátka Jakub">Vosátka, Jakub: Ekonomika životního prostředí ,10.4.2010, dostupné na: http://fzp.ujep.cz/~vosatka/</ref>

*'''pokuty'''
*'''přirážky'''

===Daňové úlevy===

Za daňové zvýhodnění se považuje snížená sazba u daně z přidané hodnoty na určité výrobky ekologického charakteru. Můžeme mluvit o úlevě od daně z příjmu u organizací, které se zabývají provozem vodních a větrných elektráren, tepelných čerpadel, solárních zařízení, výrobou bioplynu, elektřiny, tepla, či biomasy. O daňovém zvýhodnění se mluví ve smyslu snížené sazby spotřební daně u pohonných hmot, jako je bionafta, či bioplyn. <ref name="Vosátka Jakub">Vosátka, Jakub: Ekonomika životního prostředí ,10.4.2010, dostupné na: http://fzp.ujep.cz/~vosatka/</ref>
Vláda přijala (koncem roku 2009) návrh [[MŽP|Ministerstva životního prostředí]], aby se zvedl podíl biopaliv v benzinu i naftě. Jeho podíl v benzinu by se měl v dubnu 2010 zvednout z nynějších 3,5 % na 4,5 %. V naftě se jeho podíl zvýší ze 4,5 na 6,3%. Biopalivo je však skoro jednou tak dražší než pohonné hmoty z ropy.
Daňová úleva se dále týká daní z nemovitosti, týkající se některých ekologických aktivit a daně dědické a darovací, pokud je předmět daně propojen s ochranou životního prostředí. <ref name="IDNES">Spotřební daň u pohonných hmot, 11.4.2010, dostupné na: http://ekonomika.idnes.cz/rok-2010-benzin-podrazi-dvakrat-po-sobe-dsk-/ekonomika.asp?c=A091118_203456_ekonomika_mmb</ref>

*'''v rámci DPH'''
*'''v rámci spotřebních daní'''
*'''v rámci daní z příjmů'''
*'''v rámci silniční daně'''
*'''v rámci daně z nemovitostí'''
*'''v rámci daně dědické a darovací'''

===Finanční podpory===

Finanční podpora je chápána jako oblast příznivé ekonomické stimulace. Při jejím poskytování se nesmějí narušovat rovné tržní podmínky a poskytování by mělo být v souladu se směrnicemi Evropské unie.<ref name="Vosátka Jakub">Vosátka, Jakub: Ekonomika životního prostředí ,10.4.2010, dostupné na: http://fzp.ujep.cz/~vosatka/</ref>

*'''granty, dotace, dary'''

Dotace v rámci finanční podpory jsou chápány jako nástroje využívající veřejné výdaje a jsou významným prvkem Státní politiky životního prostředí ve vyspělých zemích. Jsou poskytovány především obcím a neziskovým organizacím. Dotace mají problémové alokační působení. Účel jejich poskytování je spojen s ochranou vod a ovzduší. Mezi dotace patří přímé podpory, úhrady úroků, zvýhodněné půjčky, záruky na úvěry nebo daňová zvýhodnění. Dotace bývají poskytovány buď ze státních fondů, státního rozpočtu, nebo od Evropské unie.<ref name="Jílková Jiřina">Jílková Jiřina: Daně, dotace a obchodovatelná povolení - nástroje ochrany ovzduší a klimatu, IREAS, 2003, ISBN:80-86684-04-0</ref>

*'''ze státního rozpočtu'''
*'''z účelových fondů'''
*'''výhodné půjčky (soft loans)'''
*'''garance úvěrů'''

===Úlevy===

*'''v placení poplatků'''

*'''ostatní úlevy'''

===Depozitně refundační systémy===

Depozitně refundační systém se vztahuje na výrobky, u kterých je možnost, že se stanou nebezpečným opadem. Jedná se například o pneumatiky, motorové oleje, nebo akumulátory. Dále se vztahuje na výrobky, kde je možnost jejich opakovaného použití. Jako příkladem jsou bezesporu vratné láhve a některé umělé hmoty. Pomocí tohoto systému je spotřebitel stimulován k opětovnému vrácení zakoupených výrobků.<ref name="Vosátka Jakub">Vosátka, Jakub: Ekonomika životního prostředí ,10.4.2010, dostupné na: http://fzp.ujep.cz/~vosatka/</ref>

*'''zálohování'''

Při zakoupení zboží se platí záloha, která se při vrácení zboží vrací zpět. Lidé díky tomuto systému mají záruku, že se jim zakoupené výrobky vrátí zpět formou peněz, které do nich vložili. Zálohový systém se vztahuje na skleněné láhve, některé vybrané láhve a umělé hmoty. Spotřebitel má tedy jistotu jejich opětovného vrácení a také jejich opětovného využití.<ref name="Vosátka Jakub">Vosátka, Jakub: Ekonomika životního prostředí ,10.4.2010, dostupné na: http://fzp.ujep.cz/~vosatka/</ref>

*'''recyklační poplatky'''

===Obchodovatelná emisní povolení===

Obchodovatelná emisní povolení jsou charakteristická horizontálními vztahy mezi znečišťovateli. Jednotliví znečišťovatelé se snaží snižovat své náklady spojené s nároky na kvalitu životního prostředí dané státem. Principem zmíněných emisních povolení je stanovení přípustného množství znečištění, které je rozděleno mezi znečišťovatele určitého území. Toto rozdělení přípustného množství znečištění je vydáváno formou emisních povolení, které si znečišťovatelé mezi sebou mohou navzájem prodávat. Tvorba ceny povolenek je ponechána trhu.Jedním z přínosů je úspora nákladů.
Jednotliví znečišťovatelé volí pro ně ekonomicky optimální variantu své ekologické strategie. Předpokládá se, že obchodování musí probíhat podle stanovených pravidel. <ref name="Jílková Jiřina">Jílková Jiřina: Daně, dotace a obchodovatelná povolení - nástroje ochrany ovzduší a klimatu, IREAS, 2003, ISBN:80-86684-04-0</ref>

*[[Obchodovatelná povolení k emisím skleníkových plynů]]
*[[Začlenění letectví do systému pro obchodování s povolenkami na emise]]

==== Environmentální pojištění ====

Tento druh pojištění začíná fungovat koncem 80. let. Je uzavíráno na základě absolutní odpovědnosti znečišťovatele. Podrobné rozmezí krytí škod je určeno přímo pojišťovnami.

* povinnost mít sjednané pojištění pro případ poškození životního prostředí.

===Zelené fondy===

== Zdroje ==

<references/>

== Zdroje ==

Economic Instruments for Environmental Protection, OECD, Paris 1989
*MOLDAN, Bedřich a kol.: Ekonomické aspekty ochrany životního prostředí, Univerzita Karlova, Vydavatelství Karolinum, Praha 1997, ISBN: 80-7184-434-9
*KOUMROVÁ, Miluše; Česká společnost pro životní prostředí ekologické manažerské služby: Ekonomické nástroje v ochraně životního prostředí, sborník přednášek
*Ministerstvo životního prostředí, Cenia, ČSÚ: Statistická ročenka životního prostředí české republiky 2006, Praha 2006, ISBN: 80-7212-443-9
*Centrum univerzity Karlovy pro otázky životního prostředí,: Teoretická východiska, souvislosti, instituce, Praha 2002, ISBN: 80-238-8378-X (soubor)

== Internetové zdroje ==

*Dienstbier, Filip: Ekonomické nástroje ochrany životního prostředí - otázky právní, 11.4.2010, dostupné na: http://theses.cz/id/krhvgt/
*Vosátka, Jakub: Ekonomika životního prostředí ,10.4.2010, dostupné na: http://fzp.ujep.cz/~vosatka/
*http://mzp.cz/cz/poplatky, 11.4.2010 - Poplatky
*Statistická ročenka životního prostředí české republiky 2009,11.4.2010, dostupné na: http://rocenka.cenia.cz/stat_rocenka_2009/index.htm#d1
*Zákon o odpadech,10.4.2010, dostupné na: http://business.center.cz/BUSINESS/PRAVO/ZAKONY/odpady/cast8.aspx
*Spotřební daň u pohonných hmot,11.4.2010, dostupné na: http://ekonomika.idnes.cz/rok-2010-benzin-podrazi-dvakrat-po-sobe-dsk-/ekonomika.asp?c=A091118_203456_ekonomika_mmb
*Ekologické daně,10.4.2010, dostupné na: http://www.finance.cz/dane-a-mzda/informace/reforma-2008/ekologicke-dane/
*Povolení ke kácení stromů,10.4.2010, dostupné na: http://www.ekoporadny.cz/faq/jak-a-kde-zadat-o-povoleni-ke-kaceni-stromu.htm

== Odkazy ==
=== Související stránky ===
[[Ekonomické nástroje k udržitelné dopravě]]

[[Ekologická daňová reforma]]

{{upravit}}

[[Kategorie:Ekonomické nástroje regulace podnikání]]

Ekonomické nástroje

2010-05-24T14:49:58Z

Gabriela: /* Daně */

{{Studenti VŠE}}

Nástroje regulace normativního charakteru, na kterých je historicky primárně založen systém přímé regulace ochrany životního prostředí zemí OECD, doplňuje využití ekonomických nástrojů ochrany životního prostředí. Ty byly zkonstruovány k dosažení ekologických cílů způsobem, který je nákladově efektivnější než přímá administrativní regulace. Jsou založeny na nepřímém ovlivňování chování subjektů, které poškozují (znečišťují, nepřiměřeně devastují) životní prostředí. Na rozdíl od normativních nástrojů tedy nepůsobí na základě přímého mocenského přinucení, ale prostřednictvím ekonomické kalkulace. Podniky, obce i jednotliví občané se sami mohou rozhodnout, zda je pro ně finančně výhodnější vynaložit určité náklady na zamezení, popř. omezení poškozování životního prostředí nebo životní prostředí poškozovat a platit za to (poplatky, daně apod.).

Podstatou působení ekonomických nástrojů je nahrazení, popř. doplnění chybějících nebo nedostatečných hodnotových signálů, které poskytuje standardní tržní mechanismus. K absenci těchto signálů dochází i ve vyspělých ekonomikách a důsledkem této absence jsou [[Ekonomické pojmy|negativní externality]]. Internalizace požadavků životního prostředí do nákladové kalkulace a rozhodovacího procesu znečišťovatelů prostřednictvím ekonomických nástrojů přináší výhody, které spočívají v:

*minimalizaci celkových společenských nákladů nutných na dosažení stanovených environmentálních efektů (nepůsobí plošně, ale přihlížejí k různým nákladům jednotlivých subjektů na zamezení znečištění),
*podněcování subjektů k ekonomicky optimálnímu snižování znečištění (nikoli pouze ke splnění nařízených norem a limitů),
*minimalizaci nároků na státní administrativu (neboť působí v rámci hry tržních sil) a díky tomu snížení nákladů, omezení nebezpečí korupce ap.;
*vytváření dodatečného zdroje prostředků na ochranu prostředí.

Současné politiky životního prostředí vyspělých zemí disponují širokým rejstříkem ekonomických nástrojů. Nejčastější klasifikace ekonomických nástrojů je dělí na poplatky, subvence, systém zálohování a specielní tržní nástroje, jako je prodej emisních povolení a pojištění odpovědnosti za škody na životním prostředí. Tento soubor je v praxi doplňován nástroji daňové, celní a úvěrové politiky.

== Znaky ekonomických nástrojů ==
Jedná se o opatření finanční povahy, jejichž smyslem je akumulace a následná alokace a redistribuce peněžních prostředků. Výchozím cílem je ovlivnit chování ekonomických subjektů a zabezpečit prostředky k provádění opatření, pomáhajícím chránit životní prostředí. Ekonomické nástroje jsou realizovány jak v soukromé, tak ve veřejné sféře. <ref name="Vosátka Jakub">Vosátka, Jakub: Ekonomika životního prostředí ,10.4.2010, dostupné na: http://fzp.ujep.cz/~vosatka/</ref>

== Funkce ekonomických nástrojů ==
Ekonomické nástroje plní mnoho funkcí, z nichž nejdůležitější jsou funkce kompenzační, fiskální, stimulační, redistribuční a komparativní. Kompenzační funkcí ekonomických nástrojů se rozumí finanční odškodnění možného poškození životního prostředí. Fiskální funkce představuje příjmy do státního rozpočtu, které jsou pak dále použity k financování činností, které zabezpečují ochranu životního prostředí. Stimulační funkce podporuje realizaci určitého cíle. Redistribuční funkce představuje usměrnění možných dopadů na různé subjekty. Komparativní funkcí se rozumí pozorování schopnosti se vyrovnávat za různých ekonomických podmínek mezi znečišťovateli. <ref name="Dienstbier Filip">Dienstbier, Filip: Ekonomické nástroje ochrany životního prostředí - otázky právní, 11.4.2010, dostupné na: http://theses.cz/id/krhvgt/</ref>

== Klasifikace ekonomických nástrojů ==
''Podle pragmatické klasifikace, kterou ve svých materiálech používá OECD, je lze strukturovat do několika hlavních skupin:''
=== Poplatky za znečišťování životního prostředí ===
Podrobněji také [[Poplatky za znečišťování životního prostředí]]

Poplatky jsou povinné platby, nejčastěji za znečišťování životního prostředí nebo za využívání přírodních zdrojů aj. Vychází z principu „znečišťovatel platí“. Způsob jejich placení musí být upraven zákonem. Příjmy z poplatků směřují buď do Státního fondu životního prostředí, do obecních rozpočtů, do rozpočtů krajů, případně do státního rozpočtu. Tento příjem se využívá účelově k nápravě škod nebo na podporu ekologických projektů. <ref name="Hadrabová Alena a kolektiv">Hadrabová A. a kolektiv: Ekonomika a řízení péče o životní prostředí, VŠE v Praze, 1991, ISBN: 80-7007-985-4</ref>

*'''poplatky za znečišťování ovzduší'''
V současné době jsou poplatky za znečišťování ovzduší stanoveny zákonem č. 86/2002 Sb., o ochraně ovzduší, ve znění pozdějších předpisů. Poplatky jsou placeny provozovateli stacionárních zdrojů, které se kategorizují podle velikosti na zvláště velké, velké, střední a malé podle jejich výkonu. <ref name="MOLDAN, Bedřich a kol">MOLDAN, Bedřich a kol.: Ekonomické aspekty ochrany životního prostředí, Univerzita Karlova, Vydavatelství Karolinum, Praha 1997, ISBN: 80-7184-434-9</ref> Mezi zpoplatněné látky patří především tuhé emise, SO2 (oxid siřičitý), NOx(oxidy dusíku), CO (oxid uhelnatý), CXHY (uhlovodíky). Způsob výpočtu poplatků je dán zákonem. U malých zdrojů je to roční paušál podle druhu používaného paliva. U zvláště velkých, velkých a středních zdrojů závisí výše poplatků na druhu a množství škodlivin. <ref name="CENIA">Statistická ročenka životního prostředí české republiky 2009,11.4.2010, dostupné na: http://rocenka.cenia.cz/stat_rocenka_2009/index.htm#d1</ref>

Vypouštění odpadních vod směřuje buď do vod povrchových nebo do vod podzemních

*'''poplatky za vypouštění odpadních vod do vod povrchových'''
Poplatky za vypouštění odpadních vod do vod povrchových jsou upraveny ve vodním zákoně č. 254/2001 Sb. Znečišťovatel je povinen platit poplatek jak za znečištění, tak i za objem vypouštěných odpadních vod. Poplatek se platí především při vypouštění nerozpuštěných látek, rozpuštěných anorganických solí, ropných látek, nebo pokud je zjištěna zvýšená acidita a alkalita. Správu poplatků za vypouštění odpadních vod do vod povrchových mají na starosti příslušné celní úřady na základě podkladů České inspekce Životního prostředí. Poplatky jsou placeny příslušnému celnímu úřadu. Příjmy směřují do Státního fondu Životního prostředí. <ref name="CENIA">tamtéž</ref>

*'''Poplatky za povolené vypouštění odpadních vod do vod podzemních'''
Poplatky za vypouštění odpadních vod do vod podzemních jsou upraveny ve vodním zákoně č. 254/2001 Sb. Poplatek se platí paušálně a představuje 3 500 Kč ročně za vypouštění odpadních vod domácnostmi. Povolení k vypouštění odpadních vod do vod podzemních vydává vodoprávní úřad, který příslušné obci poskytuje podklady. Poplatek je placen obci daného katastrálního území, kde dochází k vypouštění odpadních vod. Poplatky jsou stanoveny obcí, která postupuje podle správního řádu. Postup při vymáhání a vybírání poplatků je veden podle právních předpisů, které upravují správu daní a poplatků.<ref name="CENIA">tamtéž</ref>

*'''poplatky za ukládání odpadů na skládky'''
Poplatky za ukládání odpadů na skládky jsou upraveny zákonem č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně některých dalších zákonů. Poplatek se skládá vždy ze základní složky, která je placena za ukládání odpadu a pokud jde o odpad nebezpečný je připlácena riziková složka. Poplatek je placen původcem odpadu provozovateli skládky za umístění odpadu na skládku.
Příjemcem poplatků je obec, v jejímž katastrálním území se skládka nachází a Státní fond Životního prostředí. V případě ukládání odpadů na skládky obcí, pak tato obec neplatí základní složku poplatku. Kontrolu placení poplatků má v kompetenci příslušná obec a krajský úřad. Příslušná obec vybírá základní složku poplatku. Pokud se skládka nachází na území více obcí, je základní složka poplatku rozdělena daným obcím podle velikosti skládky na jejich území. Výše sazby základní složky poplatku je od roku 2009 stanovena na 500 Kč za 1 tunu komunálního a ostatního odpadu a 1 700 Kč za 1 tunu nebezpečného odpadu. Riziková složka poplatku směřuje do Státního fondu životního prostředí. Výše sazby rizikové složky poplatku je od roku 2009 stanovena na 4 500 Kč za 1 tunu nebezpečného odpadu. Tyto poplatky jsou na rozdíl od ostatních poplatků fixně dané, vždy v rozmezí 2-3 let a jejich výše stále roste.<ref name="CENIA">tamtéž</ref>

*'''poplatky za spalování odpadů'''
*'''poplatky za hluk'''

=== Poplatky za využívání přírodních zdrojů <ref name="CENIA">tamtéž</ref> ===
Podrobněji také [[Poplatky za využívání přírodních zdrojů]]

*'''poplatky za odběry podzemní vody'''
Jedná se o úhradu částky za odebrané množství podzemní vody. Poplatek je stanoven novelou zákona č. 20/2004 Sb., o vodách. Výnos z poplatků směřuje z 50% Státnímu fondu životního prostředí a z 50 % rozpočtům územně příslušného kraje.

*'''poplatky za odběry vody z vodních toků'''
Platba, kterou hradí organizace, které odebírají vodu z povrchových vod jeho správci.

*'''odvody za odnětí půdy ze zemědělského půdního fondu'''
Úhrady jsou stanoveny zákonem č. 334/1992 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu, ve znění pozdějších předpisů. Souhlas s odvodem poskytuje příslušný orgán ochrany zemědělského půdního fondu. Výběr mají v kompetenci celní úřady. Výnos z odvodů směřuje z 60 % Státnímu fondu životního prostředí a z 40 % rozpočtům obcí příslušného katastru. Vytěžené prostředky musí být využity na zlepšení životního prostředí obce a na chránění krajiny a přírody.

*'''poplatky za odnětí pozemků určených k plnění funkcí lesa'''
Tyto poplatky jsou stanoveny v zákoně č. 289/1995 Sb., o lesích, ve znění pozdějších předpisů. Výše poplatku je určena orgánem státní ochrany lesů a výběr mají v kompetenci celní úřady. Výnos z poplatků směřuje z 60 % Státnímu fondu životního prostředí a z 40 % rozpočtům obcí příslušného katastru. Vytěžené prostředky musí být využity na zlepšení životního prostředí obce a na zachování lesa.

*'''úhrady z dobývacího prostoru a z vydobytých vyhrazených nerostů'''
Dobývací prostor je zhodnocen pomocí výsledků průzkumu daného naleziště, a sice na základě rozsahu, tvaru a mocnosti hlavního naleziště. Nerosty jsou zaznamenány v zákoně č. 44/1988 Sb., o ochraně a využití nerostného bohatství, ve znění pozdějších předpisů. Sazba úhrady se pohybuje v rozmezí 100-1000 Kč za 1 hektar (bere se v potaz úroveň ochrany životního prostředí, povaha činnosti a dopadu na životního prostředí)

*'''poplatky za kácení dřevin'''
Ochrana dřeviny před jejich poškozením je upravena zákonem č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny. Nemusí se žádat o povolení, pokud dřeviny nedosahují stanovených rozměrů, tedy pokud dřeviny dosahuje výšky do 80 cm a 130 cm nad zemí nebo se jedná o souvislý keřový porost do 40 m2.

===Uživatelské poplatky===

*'''poplatky za spotřebu látek poškozujících ozonovou vrstvu'''
Jedná se o poplatek za výrobu a dovoz regulovaných látek, který napomáhá chránit ozonovou vrstvu Země. Poplatky jsou vybírány za látky, které poškozují ozonovou vrstvu a produkty, které je zahrnují. <ref name="Vosátka Jakub">Vosátka, Jakub: Ekonomika životního prostředí ,10.4.2010, dostupné na: http://fzp.ujep.cz/~vosatka/</ref>

*'''poplatky za užívání vybraných umělých hnojiv a pesticidů'''
*'''poplatky za používání tašek z umělých hmot, apod.'''

===Daně===

Na základě daňové statistiky OECD jsou za ekologické daně v České republice považovány veškeré poplatky k ochraně ŽP. Mezi tyto daně patří dálniční známka, mýtné, silniční daň, spotřební daň, daň z minerálních olejů. V roce 2007 vznikají v rámci [[Ekologická daňová reforma]] tři nové daně, které pouze rozšířily spotřební daň z minerálních olejů, a sice daň ze zemního plynu, daň z pevných paliv a daň z elektřiny. <ref name="MZP">MZP: Daně ,10.4.2010, dostupné na: http://mzp.cz/cz/dane/</ref>

*'''daně k ochraně životního prostředí'''
*'''komunální (místní) daně'''

===Sankční platby===

Sankční platby jsou použity, pokud někdo nedodržuje zákony na ochranu životního prostředí. Sankční platby se uvalují ve formě pokuty a nedají se odpočítat z daňového základu. Veškeré postihy a sankce v případě nedodržení určitých pravidel jsou určeny v zákonech týkajících se ochrany životního prostředí. <ref name="Vosátka Jakub">Vosátka, Jakub: Ekonomika životního prostředí ,10.4.2010, dostupné na: http://fzp.ujep.cz/~vosatka/</ref>

*'''pokuty'''
*'''přirážky'''

===Daňové úlevy===

Za daňové zvýhodnění se považuje snížená sazba u daně z přidané hodnoty na určité výrobky ekologického charakteru. Můžeme mluvit o úlevě od daně z příjmu u organizací, které se zabývají provozem vodních a větrných elektráren, tepelných čerpadel, solárních zařízení, výrobou bioplynu, elektřiny, tepla, či biomasy. O daňovém zvýhodnění se mluví ve smyslu snížené sazby spotřební daně u pohonných hmot, jako je bionafta, či bioplyn. <ref name="Vosátka Jakub">Vosátka, Jakub: Ekonomika životního prostředí ,10.4.2010, dostupné na: http://fzp.ujep.cz/~vosatka/</ref>
Vláda přijala (koncem roku 2009) návrh ministerstva životního prostředí, aby se zvedl podíl biopaliv v benzinu i naftě. Jeho podíl v benzinu by se měl v dubnu 2010 zvednout z nynějších 3,5 % na 4,5 %. V naftě se jeho podíl zvýší ze 4,5 na 6,3%. Biopalivo je však skoro jednou tak dražší než pohonné hmoty z ropy.
Daňová úleva se dále týká daní z nemovitosti, týkající se některých ekologických aktivit a daně dědické a darovací, pokud je předmět daně propojen s ochranou životního prostředí. <ref name="IDNES">Spotřební daň u pohonných hmot, 11.4.2010, dostupné na: http://ekonomika.idnes.cz/rok-2010-benzin-podrazi-dvakrat-po-sobe-dsk-/ekonomika.asp?c=A091118_203456_ekonomika_mmb</ref>

*'''v rámci DPH'''
*'''v rámci spotřebních daní'''
*'''v rámci daní z příjmů'''
*'''v rámci silniční daně'''
*'''v rámci daně z nemovitostí'''
*'''v rámci daně dědické a darovací'''

===Finanční podpory===

Finanční podpora je chápána jako oblast příznivé ekonomické stimulace. Při jejím poskytování se nesmějí narušovat rovné tržní podmínky a poskytování by mělo být v souladu se směrnicemi Evropské unie.<ref name="Vosátka Jakub">Vosátka, Jakub: Ekonomika životního prostředí ,10.4.2010, dostupné na: http://fzp.ujep.cz/~vosatka/</ref>

*'''granty, dotace, dary'''

Dotace v rámci finanční podpory jsou chápány jako nástroje využívající veřejné výdaje a jsou významným prvkem Státní politiky životního prostředí ve vyspělých zemích. Jsou poskytovány především obcím a neziskovým organizacím. Dotace mají problémové alokační působení. Účel jejich poskytování je spojen s ochranou vod a ovzduší. Mezi dotace patří přímé podpory, úhrady úroků, zvýhodněné půjčky, záruky na úvěry nebo daňová zvýhodnění. Dotace bývají poskytovány buď ze státních fondů, státního rozpočtu, nebo od Evropské unie.<ref name="Jílková Jiřina">Jílková Jiřina: Daně, dotace a obchodovatelná povolení - nástroje ochrany ovzduší a klimatu, IREAS, 2003, ISBN:80-86684-04-0</ref>

*'''ze státního rozpočtu'''
*'''z účelových fondů'''
*'''výhodné půjčky (soft loans)'''
*'''garance úvěrů'''

===Úlevy===

*'''v placení poplatků'''

*'''ostatní úlevy'''

===Depozitně refundační systémy===

Depozitně refundační systém se vztahuje na výrobky, u kterých je možnost, že se stanou nebezpečným opadem. Jedná se například o pneumatiky, motorové oleje, nebo akumulátory. Dále se vztahuje na výrobky, kde je možnost jejich opakovaného použití. Jako příkladem jsou bezesporu vratné láhve a některé umělé hmoty. Pomocí tohoto systému je spotřebitel stimulován k opětovnému vrácení zakoupených výrobků.<ref name="Vosátka Jakub">Vosátka, Jakub: Ekonomika životního prostředí ,10.4.2010, dostupné na: http://fzp.ujep.cz/~vosatka/</ref>

*'''zálohování'''

Při zakoupení zboží se platí záloha, která se při vrácení zboží vrací zpět. Lidé díky tomuto systému mají záruku, že se jim zakoupené výrobky vrátí zpět formou peněz, které do nich vložili. Zálohový systém se vztahuje na skleněné láhve, některé vybrané láhve a umělé hmoty. Spotřebitel má tedy jistotu jejich opětovného vrácení a také jejich opětovného využití.<ref name="Vosátka Jakub">Vosátka, Jakub: Ekonomika životního prostředí ,10.4.2010, dostupné na: http://fzp.ujep.cz/~vosatka/</ref>

*'''recyklační poplatky'''

===Obchodovatelná emisní povolení===

Obchodovatelná emisní povolení jsou charakteristická horizontálními vztahy mezi znečišťovateli. Jednotliví znečišťovatelé se snaží snižovat své náklady spojené s nároky na kvalitu životního prostředí dané státem. Principem zmíněných emisních povolení je stanovení přípustného množství znečištění, které je rozděleno mezi znečišťovatele určitého území. Toto rozdělení přípustného množství znečištění je vydáváno formou emisních povolení, které si znečišťovatelé mezi sebou mohou navzájem prodávat. Tvorba ceny povolenek je ponechána trhu.Jedním z přínosů je úspora nákladů.
Jednotliví znečišťovatelé volí pro ně ekonomicky optimální variantu své ekologické strategie. Předpokládá se, že obchodování musí probíhat podle stanovených pravidel. <ref name="Jílková Jiřina">Jílková Jiřina: Daně, dotace a obchodovatelná povolení - nástroje ochrany ovzduší a klimatu, IREAS, 2003, ISBN:80-86684-04-0</ref>

*[[Obchodovatelná povolení k emisím skleníkových plynů]]
*[[Začlenění letectví do systému pro obchodování s povolenkami na emise]]

==== Environmentální pojištění ====

Tento druh pojištění začíná fungovat koncem 80. let. Je uzavíráno na základě absolutní odpovědnosti znečišťovatele. Podrobné rozmezí krytí škod je určeno přímo pojišťovnami.

* povinnost mít sjednané pojištění pro případ poškození životního prostředí.

===Zelené fondy===

== Zdroje ==

<references/>

== Zdroje ==

Economic Instruments for Environmental Protection, OECD, Paris 1989
*MOLDAN, Bedřich a kol.: Ekonomické aspekty ochrany životního prostředí, Univerzita Karlova, Vydavatelství Karolinum, Praha 1997, ISBN: 80-7184-434-9
*KOUMROVÁ, Miluše; Česká společnost pro životní prostředí ekologické manažerské služby: Ekonomické nástroje v ochraně životního prostředí, sborník přednášek
*Ministerstvo životního prostředí, Cenia, ČSÚ: Statistická ročenka životního prostředí české republiky 2006, Praha 2006, ISBN: 80-7212-443-9
*Centrum univerzity Karlovy pro otázky životního prostředí,: Teoretická východiska, souvislosti, instituce, Praha 2002, ISBN: 80-238-8378-X (soubor)

== Internetové zdroje ==

*Dienstbier, Filip: Ekonomické nástroje ochrany životního prostředí - otázky právní, 11.4.2010, dostupné na: http://theses.cz/id/krhvgt/
*Vosátka, Jakub: Ekonomika životního prostředí ,10.4.2010, dostupné na: http://fzp.ujep.cz/~vosatka/
*http://mzp.cz/cz/poplatky, 11.4.2010 - Poplatky
*Statistická ročenka životního prostředí české republiky 2009,11.4.2010, dostupné na: http://rocenka.cenia.cz/stat_rocenka_2009/index.htm#d1
*Zákon o odpadech,10.4.2010, dostupné na: http://business.center.cz/BUSINESS/PRAVO/ZAKONY/odpady/cast8.aspx
*Spotřební daň u pohonných hmot,11.4.2010, dostupné na: http://ekonomika.idnes.cz/rok-2010-benzin-podrazi-dvakrat-po-sobe-dsk-/ekonomika.asp?c=A091118_203456_ekonomika_mmb
*Ekologické daně,10.4.2010, dostupné na: http://www.finance.cz/dane-a-mzda/informace/reforma-2008/ekologicke-dane/
*Povolení ke kácení stromů,10.4.2010, dostupné na: http://www.ekoporadny.cz/faq/jak-a-kde-zadat-o-povoleni-ke-kaceni-stromu.htm

== Odkazy ==
=== Související stránky ===
[[Ekonomické nástroje k udržitelné dopravě]]

[[Ekologická daňová reforma]]

{{upravit}}

[[Kategorie:Ekonomické nástroje regulace podnikání]]

Ekonomické nástroje

2010-05-24T14:49:20Z

Gabriela:

{{Studenti VŠE}}

Nástroje regulace normativního charakteru, na kterých je historicky primárně založen systém přímé regulace ochrany životního prostředí zemí OECD, doplňuje využití ekonomických nástrojů ochrany životního prostředí. Ty byly zkonstruovány k dosažení ekologických cílů způsobem, který je nákladově efektivnější než přímá administrativní regulace. Jsou založeny na nepřímém ovlivňování chování subjektů, které poškozují (znečišťují, nepřiměřeně devastují) životní prostředí. Na rozdíl od normativních nástrojů tedy nepůsobí na základě přímého mocenského přinucení, ale prostřednictvím ekonomické kalkulace. Podniky, obce i jednotliví občané se sami mohou rozhodnout, zda je pro ně finančně výhodnější vynaložit určité náklady na zamezení, popř. omezení poškozování životního prostředí nebo životní prostředí poškozovat a platit za to (poplatky, daně apod.).

Podstatou působení ekonomických nástrojů je nahrazení, popř. doplnění chybějících nebo nedostatečných hodnotových signálů, které poskytuje standardní tržní mechanismus. K absenci těchto signálů dochází i ve vyspělých ekonomikách a důsledkem této absence jsou [[Ekonomické pojmy|negativní externality]]. Internalizace požadavků životního prostředí do nákladové kalkulace a rozhodovacího procesu znečišťovatelů prostřednictvím ekonomických nástrojů přináší výhody, které spočívají v:

*minimalizaci celkových společenských nákladů nutných na dosažení stanovených environmentálních efektů (nepůsobí plošně, ale přihlížejí k různým nákladům jednotlivých subjektů na zamezení znečištění),
*podněcování subjektů k ekonomicky optimálnímu snižování znečištění (nikoli pouze ke splnění nařízených norem a limitů),
*minimalizaci nároků na státní administrativu (neboť působí v rámci hry tržních sil) a díky tomu snížení nákladů, omezení nebezpečí korupce ap.;
*vytváření dodatečného zdroje prostředků na ochranu prostředí.

Současné politiky životního prostředí vyspělých zemí disponují širokým rejstříkem ekonomických nástrojů. Nejčastější klasifikace ekonomických nástrojů je dělí na poplatky, subvence, systém zálohování a specielní tržní nástroje, jako je prodej emisních povolení a pojištění odpovědnosti za škody na životním prostředí. Tento soubor je v praxi doplňován nástroji daňové, celní a úvěrové politiky.

== Znaky ekonomických nástrojů ==
Jedná se o opatření finanční povahy, jejichž smyslem je akumulace a následná alokace a redistribuce peněžních prostředků. Výchozím cílem je ovlivnit chování ekonomických subjektů a zabezpečit prostředky k provádění opatření, pomáhajícím chránit životní prostředí. Ekonomické nástroje jsou realizovány jak v soukromé, tak ve veřejné sféře. <ref name="Vosátka Jakub">Vosátka, Jakub: Ekonomika životního prostředí ,10.4.2010, dostupné na: http://fzp.ujep.cz/~vosatka/</ref>

== Funkce ekonomických nástrojů ==
Ekonomické nástroje plní mnoho funkcí, z nichž nejdůležitější jsou funkce kompenzační, fiskální, stimulační, redistribuční a komparativní. Kompenzační funkcí ekonomických nástrojů se rozumí finanční odškodnění možného poškození životního prostředí. Fiskální funkce představuje příjmy do státního rozpočtu, které jsou pak dále použity k financování činností, které zabezpečují ochranu životního prostředí. Stimulační funkce podporuje realizaci určitého cíle. Redistribuční funkce představuje usměrnění možných dopadů na různé subjekty. Komparativní funkcí se rozumí pozorování schopnosti se vyrovnávat za různých ekonomických podmínek mezi znečišťovateli. <ref name="Dienstbier Filip">Dienstbier, Filip: Ekonomické nástroje ochrany životního prostředí - otázky právní, 11.4.2010, dostupné na: http://theses.cz/id/krhvgt/</ref>

== Klasifikace ekonomických nástrojů ==
''Podle pragmatické klasifikace, kterou ve svých materiálech používá OECD, je lze strukturovat do několika hlavních skupin:''
=== Poplatky za znečišťování životního prostředí ===
Podrobněji také [[Poplatky za znečišťování životního prostředí]]

Poplatky jsou povinné platby, nejčastěji za znečišťování životního prostředí nebo za využívání přírodních zdrojů aj. Vychází z principu „znečišťovatel platí“. Způsob jejich placení musí být upraven zákonem. Příjmy z poplatků směřují buď do Státního fondu životního prostředí, do obecních rozpočtů, do rozpočtů krajů, případně do státního rozpočtu. Tento příjem se využívá účelově k nápravě škod nebo na podporu ekologických projektů. <ref name="Hadrabová Alena a kolektiv">Hadrabová A. a kolektiv: Ekonomika a řízení péče o životní prostředí, VŠE v Praze, 1991, ISBN: 80-7007-985-4</ref>

*'''poplatky za znečišťování ovzduší'''
V současné době jsou poplatky za znečišťování ovzduší stanoveny zákonem č. 86/2002 Sb., o ochraně ovzduší, ve znění pozdějších předpisů. Poplatky jsou placeny provozovateli stacionárních zdrojů, které se kategorizují podle velikosti na zvláště velké, velké, střední a malé podle jejich výkonu. <ref name="MOLDAN, Bedřich a kol">MOLDAN, Bedřich a kol.: Ekonomické aspekty ochrany životního prostředí, Univerzita Karlova, Vydavatelství Karolinum, Praha 1997, ISBN: 80-7184-434-9</ref> Mezi zpoplatněné látky patří především tuhé emise, SO2 (oxid siřičitý), NOx(oxidy dusíku), CO (oxid uhelnatý), CXHY (uhlovodíky). Způsob výpočtu poplatků je dán zákonem. U malých zdrojů je to roční paušál podle druhu používaného paliva. U zvláště velkých, velkých a středních zdrojů závisí výše poplatků na druhu a množství škodlivin. <ref name="CENIA">Statistická ročenka životního prostředí české republiky 2009,11.4.2010, dostupné na: http://rocenka.cenia.cz/stat_rocenka_2009/index.htm#d1</ref>

Vypouštění odpadních vod směřuje buď do vod povrchových nebo do vod podzemních

*'''poplatky za vypouštění odpadních vod do vod povrchových'''
Poplatky za vypouštění odpadních vod do vod povrchových jsou upraveny ve vodním zákoně č. 254/2001 Sb. Znečišťovatel je povinen platit poplatek jak za znečištění, tak i za objem vypouštěných odpadních vod. Poplatek se platí především při vypouštění nerozpuštěných látek, rozpuštěných anorganických solí, ropných látek, nebo pokud je zjištěna zvýšená acidita a alkalita. Správu poplatků za vypouštění odpadních vod do vod povrchových mají na starosti příslušné celní úřady na základě podkladů České inspekce Životního prostředí. Poplatky jsou placeny příslušnému celnímu úřadu. Příjmy směřují do Státního fondu Životního prostředí. <ref name="CENIA">tamtéž</ref>

*'''Poplatky za povolené vypouštění odpadních vod do vod podzemních'''
Poplatky za vypouštění odpadních vod do vod podzemních jsou upraveny ve vodním zákoně č. 254/2001 Sb. Poplatek se platí paušálně a představuje 3 500 Kč ročně za vypouštění odpadních vod domácnostmi. Povolení k vypouštění odpadních vod do vod podzemních vydává vodoprávní úřad, který příslušné obci poskytuje podklady. Poplatek je placen obci daného katastrálního území, kde dochází k vypouštění odpadních vod. Poplatky jsou stanoveny obcí, která postupuje podle správního řádu. Postup při vymáhání a vybírání poplatků je veden podle právních předpisů, které upravují správu daní a poplatků.<ref name="CENIA">tamtéž</ref>

*'''poplatky za ukládání odpadů na skládky'''
Poplatky za ukládání odpadů na skládky jsou upraveny zákonem č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně některých dalších zákonů. Poplatek se skládá vždy ze základní složky, která je placena za ukládání odpadu a pokud jde o odpad nebezpečný je připlácena riziková složka. Poplatek je placen původcem odpadu provozovateli skládky za umístění odpadu na skládku.
Příjemcem poplatků je obec, v jejímž katastrálním území se skládka nachází a Státní fond Životního prostředí. V případě ukládání odpadů na skládky obcí, pak tato obec neplatí základní složku poplatku. Kontrolu placení poplatků má v kompetenci příslušná obec a krajský úřad. Příslušná obec vybírá základní složku poplatku. Pokud se skládka nachází na území více obcí, je základní složka poplatku rozdělena daným obcím podle velikosti skládky na jejich území. Výše sazby základní složky poplatku je od roku 2009 stanovena na 500 Kč za 1 tunu komunálního a ostatního odpadu a 1 700 Kč za 1 tunu nebezpečného odpadu. Riziková složka poplatku směřuje do Státního fondu životního prostředí. Výše sazby rizikové složky poplatku je od roku 2009 stanovena na 4 500 Kč za 1 tunu nebezpečného odpadu. Tyto poplatky jsou na rozdíl od ostatních poplatků fixně dané, vždy v rozmezí 2-3 let a jejich výše stále roste.<ref name="CENIA">tamtéž</ref>

*'''poplatky za spalování odpadů'''
*'''poplatky za hluk'''

=== Poplatky za využívání přírodních zdrojů <ref name="CENIA">tamtéž</ref> ===
Podrobněji také [[Poplatky za využívání přírodních zdrojů]]

*'''poplatky za odběry podzemní vody'''
Jedná se o úhradu částky za odebrané množství podzemní vody. Poplatek je stanoven novelou zákona č. 20/2004 Sb., o vodách. Výnos z poplatků směřuje z 50% Státnímu fondu životního prostředí a z 50 % rozpočtům územně příslušného kraje.

*'''poplatky za odběry vody z vodních toků'''
Platba, kterou hradí organizace, které odebírají vodu z povrchových vod jeho správci.

*'''odvody za odnětí půdy ze zemědělského půdního fondu'''
Úhrady jsou stanoveny zákonem č. 334/1992 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu, ve znění pozdějších předpisů. Souhlas s odvodem poskytuje příslušný orgán ochrany zemědělského půdního fondu. Výběr mají v kompetenci celní úřady. Výnos z odvodů směřuje z 60 % Státnímu fondu životního prostředí a z 40 % rozpočtům obcí příslušného katastru. Vytěžené prostředky musí být využity na zlepšení životního prostředí obce a na chránění krajiny a přírody.

*'''poplatky za odnětí pozemků určených k plnění funkcí lesa'''
Tyto poplatky jsou stanoveny v zákoně č. 289/1995 Sb., o lesích, ve znění pozdějších předpisů. Výše poplatku je určena orgánem státní ochrany lesů a výběr mají v kompetenci celní úřady. Výnos z poplatků směřuje z 60 % Státnímu fondu životního prostředí a z 40 % rozpočtům obcí příslušného katastru. Vytěžené prostředky musí být využity na zlepšení životního prostředí obce a na zachování lesa.

*'''úhrady z dobývacího prostoru a z vydobytých vyhrazených nerostů'''
Dobývací prostor je zhodnocen pomocí výsledků průzkumu daného naleziště, a sice na základě rozsahu, tvaru a mocnosti hlavního naleziště. Nerosty jsou zaznamenány v zákoně č. 44/1988 Sb., o ochraně a využití nerostného bohatství, ve znění pozdějších předpisů. Sazba úhrady se pohybuje v rozmezí 100-1000 Kč za 1 hektar (bere se v potaz úroveň ochrany životního prostředí, povaha činnosti a dopadu na životního prostředí)

*'''poplatky za kácení dřevin'''
Ochrana dřeviny před jejich poškozením je upravena zákonem č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny. Nemusí se žádat o povolení, pokud dřeviny nedosahují stanovených rozměrů, tedy pokud dřeviny dosahuje výšky do 80 cm a 130 cm nad zemí nebo se jedná o souvislý keřový porost do 40 m2.

===Uživatelské poplatky===

*'''poplatky za spotřebu látek poškozujících ozonovou vrstvu'''
Jedná se o poplatek za výrobu a dovoz regulovaných látek, který napomáhá chránit ozonovou vrstvu Země. Poplatky jsou vybírány za látky, které poškozují ozonovou vrstvu a produkty, které je zahrnují. <ref name="Vosátka Jakub">Vosátka, Jakub: Ekonomika životního prostředí ,10.4.2010, dostupné na: http://fzp.ujep.cz/~vosatka/</ref>

*'''poplatky za užívání vybraných umělých hnojiv a pesticidů'''
*'''poplatky za používání tašek z umělých hmot, apod.'''

===Daně===

Na základě daňové statistiky OECD jsou za ekologické daně v České republice považovány veškeré poplatky k ochraně ŽP. Mezi tyto daně patří dálniční známka, mýtné, silniční daň, spotřební daň, daň z minerálních olejů. V roce 2007 vznikají v rámci [[Ekologické daňové reformy]] tři nové daně, které pouze rozšířily spotřební daň z minerálních olejů, a sice daň ze zemního plynu, daň z pevných paliv a daň z elektřiny. <ref name="MZP">MZP: Daně ,10.4.2010, dostupné na: http://mzp.cz/cz/dane/</ref>

*'''daně k ochraně životního prostředí'''
*'''komunální (místní) daně'''

===Sankční platby===

Sankční platby jsou použity, pokud někdo nedodržuje zákony na ochranu životního prostředí. Sankční platby se uvalují ve formě pokuty a nedají se odpočítat z daňového základu. Veškeré postihy a sankce v případě nedodržení určitých pravidel jsou určeny v zákonech týkajících se ochrany životního prostředí. <ref name="Vosátka Jakub">Vosátka, Jakub: Ekonomika životního prostředí ,10.4.2010, dostupné na: http://fzp.ujep.cz/~vosatka/</ref>

*'''pokuty'''
*'''přirážky'''

===Daňové úlevy===

Za daňové zvýhodnění se považuje snížená sazba u daně z přidané hodnoty na určité výrobky ekologického charakteru. Můžeme mluvit o úlevě od daně z příjmu u organizací, které se zabývají provozem vodních a větrných elektráren, tepelných čerpadel, solárních zařízení, výrobou bioplynu, elektřiny, tepla, či biomasy. O daňovém zvýhodnění se mluví ve smyslu snížené sazby spotřební daně u pohonných hmot, jako je bionafta, či bioplyn. <ref name="Vosátka Jakub">Vosátka, Jakub: Ekonomika životního prostředí ,10.4.2010, dostupné na: http://fzp.ujep.cz/~vosatka/</ref>
Vláda přijala (koncem roku 2009) návrh ministerstva životního prostředí, aby se zvedl podíl biopaliv v benzinu i naftě. Jeho podíl v benzinu by se měl v dubnu 2010 zvednout z nynějších 3,5 % na 4,5 %. V naftě se jeho podíl zvýší ze 4,5 na 6,3%. Biopalivo je však skoro jednou tak dražší než pohonné hmoty z ropy.
Daňová úleva se dále týká daní z nemovitosti, týkající se některých ekologických aktivit a daně dědické a darovací, pokud je předmět daně propojen s ochranou životního prostředí. <ref name="IDNES">Spotřební daň u pohonných hmot, 11.4.2010, dostupné na: http://ekonomika.idnes.cz/rok-2010-benzin-podrazi-dvakrat-po-sobe-dsk-/ekonomika.asp?c=A091118_203456_ekonomika_mmb</ref>

*'''v rámci DPH'''
*'''v rámci spotřebních daní'''
*'''v rámci daní z příjmů'''
*'''v rámci silniční daně'''
*'''v rámci daně z nemovitostí'''
*'''v rámci daně dědické a darovací'''

===Finanční podpory===

Finanční podpora je chápána jako oblast příznivé ekonomické stimulace. Při jejím poskytování se nesmějí narušovat rovné tržní podmínky a poskytování by mělo být v souladu se směrnicemi Evropské unie.<ref name="Vosátka Jakub">Vosátka, Jakub: Ekonomika životního prostředí ,10.4.2010, dostupné na: http://fzp.ujep.cz/~vosatka/</ref>

*'''granty, dotace, dary'''

Dotace v rámci finanční podpory jsou chápány jako nástroje využívající veřejné výdaje a jsou významným prvkem Státní politiky životního prostředí ve vyspělých zemích. Jsou poskytovány především obcím a neziskovým organizacím. Dotace mají problémové alokační působení. Účel jejich poskytování je spojen s ochranou vod a ovzduší. Mezi dotace patří přímé podpory, úhrady úroků, zvýhodněné půjčky, záruky na úvěry nebo daňová zvýhodnění. Dotace bývají poskytovány buď ze státních fondů, státního rozpočtu, nebo od Evropské unie.<ref name="Jílková Jiřina">Jílková Jiřina: Daně, dotace a obchodovatelná povolení - nástroje ochrany ovzduší a klimatu, IREAS, 2003, ISBN:80-86684-04-0</ref>

*'''ze státního rozpočtu'''
*'''z účelových fondů'''
*'''výhodné půjčky (soft loans)'''
*'''garance úvěrů'''

===Úlevy===

*'''v placení poplatků'''

*'''ostatní úlevy'''

===Depozitně refundační systémy===

Depozitně refundační systém se vztahuje na výrobky, u kterých je možnost, že se stanou nebezpečným opadem. Jedná se například o pneumatiky, motorové oleje, nebo akumulátory. Dále se vztahuje na výrobky, kde je možnost jejich opakovaného použití. Jako příkladem jsou bezesporu vratné láhve a některé umělé hmoty. Pomocí tohoto systému je spotřebitel stimulován k opětovnému vrácení zakoupených výrobků.<ref name="Vosátka Jakub">Vosátka, Jakub: Ekonomika životního prostředí ,10.4.2010, dostupné na: http://fzp.ujep.cz/~vosatka/</ref>

*'''zálohování'''

Při zakoupení zboží se platí záloha, která se při vrácení zboží vrací zpět. Lidé díky tomuto systému mají záruku, že se jim zakoupené výrobky vrátí zpět formou peněz, které do nich vložili. Zálohový systém se vztahuje na skleněné láhve, některé vybrané láhve a umělé hmoty. Spotřebitel má tedy jistotu jejich opětovného vrácení a také jejich opětovného využití.<ref name="Vosátka Jakub">Vosátka, Jakub: Ekonomika životního prostředí ,10.4.2010, dostupné na: http://fzp.ujep.cz/~vosatka/</ref>

*'''recyklační poplatky'''

===Obchodovatelná emisní povolení===

Obchodovatelná emisní povolení jsou charakteristická horizontálními vztahy mezi znečišťovateli. Jednotliví znečišťovatelé se snaží snižovat své náklady spojené s nároky na kvalitu životního prostředí dané státem. Principem zmíněných emisních povolení je stanovení přípustného množství znečištění, které je rozděleno mezi znečišťovatele určitého území. Toto rozdělení přípustného množství znečištění je vydáváno formou emisních povolení, které si znečišťovatelé mezi sebou mohou navzájem prodávat. Tvorba ceny povolenek je ponechána trhu.Jedním z přínosů je úspora nákladů.
Jednotliví znečišťovatelé volí pro ně ekonomicky optimální variantu své ekologické strategie. Předpokládá se, že obchodování musí probíhat podle stanovených pravidel. <ref name="Jílková Jiřina">Jílková Jiřina: Daně, dotace a obchodovatelná povolení - nástroje ochrany ovzduší a klimatu, IREAS, 2003, ISBN:80-86684-04-0</ref>

*[[Obchodovatelná povolení k emisím skleníkových plynů]]
*[[Začlenění letectví do systému pro obchodování s povolenkami na emise]]

==== Environmentální pojištění ====

Tento druh pojištění začíná fungovat koncem 80. let. Je uzavíráno na základě absolutní odpovědnosti znečišťovatele. Podrobné rozmezí krytí škod je určeno přímo pojišťovnami.

* povinnost mít sjednané pojištění pro případ poškození životního prostředí.

===Zelené fondy===

== Zdroje ==

<references/>

== Zdroje ==

Economic Instruments for Environmental Protection, OECD, Paris 1989
*MOLDAN, Bedřich a kol.: Ekonomické aspekty ochrany životního prostředí, Univerzita Karlova, Vydavatelství Karolinum, Praha 1997, ISBN: 80-7184-434-9
*KOUMROVÁ, Miluše; Česká společnost pro životní prostředí ekologické manažerské služby: Ekonomické nástroje v ochraně životního prostředí, sborník přednášek
*Ministerstvo životního prostředí, Cenia, ČSÚ: Statistická ročenka životního prostředí české republiky 2006, Praha 2006, ISBN: 80-7212-443-9
*Centrum univerzity Karlovy pro otázky životního prostředí,: Teoretická východiska, souvislosti, instituce, Praha 2002, ISBN: 80-238-8378-X (soubor)

== Internetové zdroje ==

*Dienstbier, Filip: Ekonomické nástroje ochrany životního prostředí - otázky právní, 11.4.2010, dostupné na: http://theses.cz/id/krhvgt/
*Vosátka, Jakub: Ekonomika životního prostředí ,10.4.2010, dostupné na: http://fzp.ujep.cz/~vosatka/
*http://mzp.cz/cz/poplatky, 11.4.2010 - Poplatky
*Statistická ročenka životního prostředí české republiky 2009,11.4.2010, dostupné na: http://rocenka.cenia.cz/stat_rocenka_2009/index.htm#d1
*Zákon o odpadech,10.4.2010, dostupné na: http://business.center.cz/BUSINESS/PRAVO/ZAKONY/odpady/cast8.aspx
*Spotřební daň u pohonných hmot,11.4.2010, dostupné na: http://ekonomika.idnes.cz/rok-2010-benzin-podrazi-dvakrat-po-sobe-dsk-/ekonomika.asp?c=A091118_203456_ekonomika_mmb
*Ekologické daně,10.4.2010, dostupné na: http://www.finance.cz/dane-a-mzda/informace/reforma-2008/ekologicke-dane/
*Povolení ke kácení stromů,10.4.2010, dostupné na: http://www.ekoporadny.cz/faq/jak-a-kde-zadat-o-povoleni-ke-kaceni-stromu.htm

== Odkazy ==
=== Související stránky ===
[[Ekonomické nástroje k udržitelné dopravě]]

[[Ekologická daňová reforma]]

{{upravit}}

[[Kategorie:Ekonomické nástroje regulace podnikání]]

Ekonomické nástroje

2010-05-24T14:47:50Z

Gabriela: /* Daně */

{{Studenti VŠE}}

Nástroje regulace normativního charakteru, na kterých je historicky primárně založen systém přímé regulace ochrany životního prostředí zemí OECD, doplňuje využití ekonomických nástrojů ochrany životního prostředí. Ty byly zkonstruovány k dosažení ekologických cílů způsobem, který je nákladově efektivnější než přímá administrativní regulace. Jsou založeny na nepřímém ovlivňování chování subjektů, které poškozují (znečišťují, nepřiměřeně devastují) životní prostředí. Na rozdíl od normativních nástrojů tedy nepůsobí na základě přímého mocenského přinucení, ale prostřednictvím ekonomické kalkulace. Podniky, obce i jednotliví občané se sami mohou rozhodnout, zda je pro ně finančně výhodnější vynaložit určité náklady na zamezení, popř. omezení poškozování životního prostředí nebo životní prostředí poškozovat a platit za to (poplatky, daně apod.).

Podstatou působení ekonomických nástrojů je nahrazení, popř. doplnění chybějících nebo nedostatečných hodnotových signálů, které poskytuje standardní tržní mechanismus. K absenci těchto signálů dochází i ve vyspělých ekonomikách a důsledkem této absence jsou [[Ekonomické pojmy|negativní externality]]. Internalizace požadavků životního prostředí do nákladové kalkulace a rozhodovacího procesu znečišťovatelů prostřednictvím ekonomických nástrojů přináší výhody, které spočívají v:

*minimalizaci celkových společenských nákladů nutných na dosažení stanovených environmentálních efektů (nepůsobí plošně, ale přihlížejí k různým nákladům jednotlivých subjektů na zamezení znečištění),
*podněcování subjektů k ekonomicky optimálnímu snižování znečištění (nikoli pouze ke splnění nařízených norem a limitů),
*minimalizaci nároků na státní administrativu (neboť působí v rámci hry tržních sil) a díky tomu snížení nákladů, omezení nebezpečí korupce ap.;
*vytváření dodatečného zdroje prostředků na ochranu prostředí.

Současné politiky životního prostředí vyspělých zemí disponují širokým rejstříkem ekonomických nástrojů. Nejčastější klasifikace ekonomických nástrojů je dělí na poplatky, subvence, systém zálohování a specielní tržní nástroje, jako je prodej emisních povolení a pojištění odpovědnosti za škody na životním prostředí. Tento soubor je v praxi doplňován nástroji daňové, celní a úvěrové politiky.

== Znaky ekonomických nástrojů ==
Jedná se o opatření finanční povahy, jejichž smyslem je akumulace a následná alokace a redistribuce peněžních prostředků. Výchozím cílem je ovlivnit chování ekonomických subjektů a zabezpečit prostředky k provádění opatření, pomáhajícím chránit životní prostředí. Ekonomické nástroje jsou realizovány jak v soukromé, tak ve veřejné sféře. <ref name="Vosátka Jakub">Vosátka, Jakub: Ekonomika životního prostředí ,10.4.2010, dostupné na: http://fzp.ujep.cz/~vosatka/</ref>

== Funkce ekonomických nástrojů ==
Ekonomické nástroje plní mnoho funkcí, z nichž nejdůležitější jsou funkce kompenzační, fiskální, stimulační, redistribuční a komparativní. Kompenzační funkcí ekonomických nástrojů se rozumí finanční odškodnění možného poškození životního prostředí. Fiskální funkce představuje příjmy do státního rozpočtu, které jsou pak dále použity k financování činností, které zabezpečují ochranu životního prostředí. Stimulační funkce podporuje realizaci určitého cíle. Redistribuční funkce představuje usměrnění možných dopadů na různé subjekty. Komparativní funkcí se rozumí pozorování schopnosti se vyrovnávat za různých ekonomických podmínek mezi znečišťovateli. <ref name="Dienstbier Filip">Dienstbier, Filip: Ekonomické nástroje ochrany životního prostředí - otázky právní, 11.4.2010, dostupné na: http://theses.cz/id/krhvgt/</ref>

== Klasifikace ekonomických nástrojů ==
''Podle pragmatické klasifikace, kterou ve svých materiálech používá OECD, je lze strukturovat do několika hlavních skupin:''
=== Poplatky za znečišťování životního prostředí ===
Podrobněji také [[Poplatky za znečišťování životního prostředí]]

Poplatky jsou povinné platby, nejčastěji za znečišťování životního prostředí nebo za využívání přírodních zdrojů aj. Vychází z principu „znečišťovatel platí“. Způsob jejich placení musí být upraven zákonem. Příjmy z poplatků směřují buď do Státního fondu životního prostředí, do obecních rozpočtů, do rozpočtů krajů, případně do státního rozpočtu. Tento příjem se využívá účelově k nápravě škod nebo na podporu ekologických projektů. <ref name="Hadrabová Alena a kolektiv">Hadrabová A. a kolektiv: Ekonomika a řízení péče o životní prostředí, VŠE v Praze, 1991, ISBN: 80-7007-985-4</ref>

*'''poplatky za znečišťování ovzduší'''
V současné době jsou poplatky za znečišťování ovzduší stanoveny zákonem č. 86/2002 Sb., o ochraně ovzduší, ve znění pozdějších předpisů. Poplatky jsou placeny provozovateli stacionárních zdrojů, které se kategorizují podle velikosti na zvláště velké, velké, střední a malé podle jejich výkonu. <ref name="MOLDAN, Bedřich a kol">MOLDAN, Bedřich a kol.: Ekonomické aspekty ochrany životního prostředí, Univerzita Karlova, Vydavatelství Karolinum, Praha 1997, ISBN: 80-7184-434-9</ref> Mezi zpoplatněné látky patří především tuhé emise, SO2 (oxid siřičitý), NOx(oxidy dusíku), CO (oxid uhelnatý), CXHY (uhlovodíky). Způsob výpočtu poplatků je dán zákonem. U malých zdrojů je to roční paušál podle druhu používaného paliva. U zvláště velkých, velkých a středních zdrojů závisí výše poplatků na druhu a množství škodlivin. <ref name="CENIA">Statistická ročenka životního prostředí české republiky 2009,11.4.2010, dostupné na: http://rocenka.cenia.cz/stat_rocenka_2009/index.htm#d1</ref>

Vypouštění odpadních vod směřuje buď do vod povrchových nebo do vod podzemních

*'''poplatky za vypouštění odpadních vod do vod povrchových'''
Poplatky za vypouštění odpadních vod do vod povrchových jsou upraveny ve vodním zákoně č. 254/2001 Sb. Znečišťovatel je povinen platit poplatek jak za znečištění, tak i za objem vypouštěných odpadních vod. Poplatek se platí především při vypouštění nerozpuštěných látek, rozpuštěných anorganických solí, ropných látek, nebo pokud je zjištěna zvýšená acidita a alkalita. Správu poplatků za vypouštění odpadních vod do vod povrchových mají na starosti příslušné celní úřady na základě podkladů České inspekce Životního prostředí. Poplatky jsou placeny příslušnému celnímu úřadu. Příjmy směřují do Státního fondu Životního prostředí. <ref name="CENIA">tamtéž</ref>

*'''Poplatky za povolené vypouštění odpadních vod do vod podzemních'''
Poplatky za vypouštění odpadních vod do vod podzemních jsou upraveny ve vodním zákoně č. 254/2001 Sb. Poplatek se platí paušálně a představuje 3 500 Kč ročně za vypouštění odpadních vod domácnostmi. Povolení k vypouštění odpadních vod do vod podzemních vydává vodoprávní úřad, který příslušné obci poskytuje podklady. Poplatek je placen obci daného katastrálního území, kde dochází k vypouštění odpadních vod. Poplatky jsou stanoveny obcí, která postupuje podle správního řádu. Postup při vymáhání a vybírání poplatků je veden podle právních předpisů, které upravují správu daní a poplatků.<ref name="CENIA">tamtéž</ref>

*'''poplatky za ukládání odpadů na skládky'''
Poplatky za ukládání odpadů na skládky jsou upraveny zákonem č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně některých dalších zákonů. Poplatek se skládá vždy ze základní složky, která je placena za ukládání odpadu a pokud jde o odpad nebezpečný je připlácena riziková složka. Poplatek je placen původcem odpadu provozovateli skládky za umístění odpadu na skládku.
Příjemcem poplatků je obec, v jejímž katastrálním území se skládka nachází a Státní fond Životního prostředí. V případě ukládání odpadů na skládky obcí, pak tato obec neplatí základní složku poplatku. Kontrolu placení poplatků má v kompetenci příslušná obec a krajský úřad. Příslušná obec vybírá základní složku poplatku. Pokud se skládka nachází na území více obcí, je základní složka poplatku rozdělena daným obcím podle velikosti skládky na jejich území. Výše sazby základní složky poplatku je od roku 2009 stanovena na 500 Kč za 1 tunu komunálního a ostatního odpadu a 1 700 Kč za 1 tunu nebezpečného odpadu. Riziková složka poplatku směřuje do Státního fondu životního prostředí. Výše sazby rizikové složky poplatku je od roku 2009 stanovena na 4 500 Kč za 1 tunu nebezpečného odpadu. Tyto poplatky jsou na rozdíl od ostatních poplatků fixně dané, vždy v rozmezí 2-3 let a jejich výše stále roste.<ref name="CENIA">tamtéž</ref>

*'''poplatky za spalování odpadů'''
*'''poplatky za hluk'''

=== Poplatky za využívání přírodních zdrojů <ref name="CENIA">tamtéž</ref> ===
Podrobněji také [[Poplatky za využívání přírodních zdrojů]]

*'''poplatky za odběry podzemní vody'''
Jedná se o úhradu částky za odebrané množství podzemní vody. Poplatek je stanoven novelou zákona č. 20/2004 Sb., o vodách. Výnos z poplatků směřuje z 50% Státnímu fondu životního prostředí a z 50 % rozpočtům územně příslušného kraje.

*'''poplatky za odběry vody z vodních toků'''
Platba, kterou hradí organizace, které odebírají vodu z povrchových vod jeho správci.

*'''odvody za odnětí půdy ze zemědělského půdního fondu'''
Úhrady jsou stanoveny zákonem č. 334/1992 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu, ve znění pozdějších předpisů. Souhlas s odvodem poskytuje příslušný orgán ochrany zemědělského půdního fondu. Výběr mají v kompetenci celní úřady. Výnos z odvodů směřuje z 60 % Státnímu fondu životního prostředí a z 40 % rozpočtům obcí příslušného katastru. Vytěžené prostředky musí být využity na zlepšení životního prostředí obce a na chránění krajiny a přírody.

*'''poplatky za odnětí pozemků určených k plnění funkcí lesa'''
Tyto poplatky jsou stanoveny v zákoně č. 289/1995 Sb., o lesích, ve znění pozdějších předpisů. Výše poplatku je určena orgánem státní ochrany lesů a výběr mají v kompetenci celní úřady. Výnos z poplatků směřuje z 60 % Státnímu fondu životního prostředí a z 40 % rozpočtům obcí příslušného katastru. Vytěžené prostředky musí být využity na zlepšení životního prostředí obce a na zachování lesa.

*'''úhrady z dobývacího prostoru a z vydobytých vyhrazených nerostů'''
Dobývací prostor je zhodnocen pomocí výsledků průzkumu daného naleziště, a sice na základě rozsahu, tvaru a mocnosti hlavního naleziště. Nerosty jsou zaznamenány v zákoně č. 44/1988 Sb., o ochraně a využití nerostného bohatství, ve znění pozdějších předpisů. Sazba úhrady se pohybuje v rozmezí 100-1000 Kč za 1 hektar (bere se v potaz úroveň ochrany životního prostředí, povaha činnosti a dopadu na životního prostředí)

*'''poplatky za kácení dřevin'''
Ochrana dřeviny před jejich poškozením je upravena zákonem č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny. Nemusí se žádat o povolení, pokud dřeviny nedosahují stanovených rozměrů, tedy pokud dřeviny dosahuje výšky do 80 cm a 130 cm nad zemí nebo se jedná o souvislý keřový porost do 40 m2.

===Uživatelské poplatky===

*'''poplatky za spotřebu látek poškozujících ozonovou vrstvu'''
Jedná se o poplatek za výrobu a dovoz regulovaných látek, který napomáhá chránit ozonovou vrstvu Země. Poplatky jsou vybírány za látky, které poškozují ozonovou vrstvu a produkty, které je zahrnují. <ref name="Vosátka Jakub">Vosátka, Jakub: Ekonomika životního prostředí ,10.4.2010, dostupné na: http://fzp.ujep.cz/~vosatka/</ref>

*'''poplatky za užívání vybraných umělých hnojiv a pesticidů'''
*'''poplatky za používání tašek z umělých hmot, apod.'''

===Daně===

Na základě daňové statistiky OECD jsou za ekologické daně v České republice považovány veškeré poplatky k ochraně ŽP. Mezi tyto daně patří dálniční známka, mýtné, silniční daň, spotřební daň, daň z minerálních olejů. V roce 2007 vznikají v rámci Ekologická daňová reforma tři nové daně, které pouze rozšířily spotřební daň z minerálních olejů, a sice daň ze zemního plynu, daň z pevných paliv a daň z elektřiny. <ref name="MZP">MZP: Daně ,10.4.2010, dostupné na: http://mzp.cz/cz/dane/</ref>

*'''daně k ochraně životního prostředí'''
*'''komunální (místní) daně'''

===Sankční platby===

Sankční platby jsou použity, pokud někdo nedodržuje zákony na ochranu životního prostředí. Sankční platby se uvalují ve formě pokuty a nedají se odpočítat z daňového základu. Veškeré postihy a sankce v případě nedodržení určitých pravidel jsou určeny v zákonech týkajících se ochrany životního prostředí. <ref name="Vosátka Jakub">Vosátka, Jakub: Ekonomika životního prostředí ,10.4.2010, dostupné na: http://fzp.ujep.cz/~vosatka/</ref>

*'''pokuty'''
*'''přirážky'''

===Daňové úlevy===

Za daňové zvýhodnění se považuje snížená sazba u daně z přidané hodnoty na určité výrobky ekologického charakteru. Můžeme mluvit o úlevě od daně z příjmu u organizací, které se zabývají provozem vodních a větrných elektráren, tepelných čerpadel, solárních zařízení, výrobou bioplynu, elektřiny, tepla, či biomasy. O daňovém zvýhodnění se mluví ve smyslu snížené sazby spotřební daně u pohonných hmot, jako je bionafta, či bioplyn. <ref name="Vosátka Jakub">Vosátka, Jakub: Ekonomika životního prostředí ,10.4.2010, dostupné na: http://fzp.ujep.cz/~vosatka/</ref>
Vláda přijala (koncem roku 2009) návrh ministerstva životního prostředí, aby se zvedl podíl biopaliv v benzinu i naftě. Jeho podíl v benzinu by se měl v dubnu 2010 zvednout z nynějších 3,5 % na 4,5 %. V naftě se jeho podíl zvýší ze 4,5 na 6,3%. Biopalivo je však skoro jednou tak dražší než pohonné hmoty z ropy.
Daňová úleva se dále týká daní z nemovitosti, týkající se některých ekologických aktivit a daně dědické a darovací, pokud je předmět daně propojen s ochranou životního prostředí. <ref name="IDNES">Spotřební daň u pohonných hmot, 11.4.2010, dostupné na: http://ekonomika.idnes.cz/rok-2010-benzin-podrazi-dvakrat-po-sobe-dsk-/ekonomika.asp?c=A091118_203456_ekonomika_mmb</ref>

*'''v rámci DPH'''
*'''v rámci spotřebních daní'''
*'''v rámci daní z příjmů'''
*'''v rámci silniční daně'''
*'''v rámci daně z nemovitostí'''
*'''v rámci daně dědické a darovací'''

===Finanční podpory===

Finanční podpora je chápána jako oblast příznivé ekonomické stimulace. Při jejím poskytování se nesmějí narušovat rovné tržní podmínky a poskytování by mělo být v souladu se směrnicemi Evropské unie.<ref name="Vosátka Jakub">Vosátka, Jakub: Ekonomika životního prostředí ,10.4.2010, dostupné na: http://fzp.ujep.cz/~vosatka/</ref>

*'''granty, dotace, dary'''

Dotace v rámci finanční podpory jsou chápány jako nástroje využívající veřejné výdaje a jsou významným prvkem Státní politiky životního prostředí ve vyspělých zemích. Jsou poskytovány především obcím a neziskovým organizacím. Dotace mají problémové alokační působení. Účel jejich poskytování je spojen s ochranou vod a ovzduší. Mezi dotace patří přímé podpory, úhrady úroků, zvýhodněné půjčky, záruky na úvěry nebo daňová zvýhodnění. Dotace bývají poskytovány buď ze státních fondů, státního rozpočtu, nebo od Evropské unie.<ref name="Jílková Jiřina">Jílková Jiřina: Daně, dotace a obchodovatelná povolení - nástroje ochrany ovzduší a klimatu, IREAS, 2003, ISBN:80-86684-04-0</ref>

*'''ze státního rozpočtu'''
*'''z účelových fondů'''
*'''výhodné půjčky (soft loans)'''
*'''garance úvěrů'''

===Úlevy===

*'''v placení poplatků'''

*'''ostatní úlevy'''

===Depozitně refundační systémy===

Depozitně refundační systém se vztahuje na výrobky, u kterých je možnost, že se stanou nebezpečným opadem. Jedná se například o pneumatiky, motorové oleje, nebo akumulátory. Dále se vztahuje na výrobky, kde je možnost jejich opakovaného použití. Jako příkladem jsou bezesporu vratné láhve a některé umělé hmoty. Pomocí tohoto systému je spotřebitel stimulován k opětovnému vrácení zakoupených výrobků.<ref name="Vosátka Jakub">Vosátka, Jakub: Ekonomika životního prostředí ,10.4.2010, dostupné na: http://fzp.ujep.cz/~vosatka/</ref>

*'''zálohování'''

Při zakoupení zboží se platí záloha, která se při vrácení zboží vrací zpět. Lidé díky tomuto systému mají záruku, že se jim zakoupené výrobky vrátí zpět formou peněz, které do nich vložili. Zálohový systém se vztahuje na skleněné láhve, některé vybrané láhve a umělé hmoty. Spotřebitel má tedy jistotu jejich opětovného vrácení a také jejich opětovného využití.<ref name="Vosátka Jakub">Vosátka, Jakub: Ekonomika životního prostředí ,10.4.2010, dostupné na: http://fzp.ujep.cz/~vosatka/</ref>

*'''recyklační poplatky'''

===Obchodovatelná emisní povolení===

Obchodovatelná emisní povolení jsou charakteristická horizontálními vztahy mezi znečišťovateli. Jednotliví znečišťovatelé se snaží snižovat své náklady spojené s nároky na kvalitu životního prostředí dané státem. Principem zmíněných emisních povolení je stanovení přípustného množství znečištění, které je rozděleno mezi znečišťovatele určitého území. Toto rozdělení přípustného množství znečištění je vydáváno formou emisních povolení, které si znečišťovatelé mezi sebou mohou navzájem prodávat. Tvorba ceny povolenek je ponechána trhu.Jedním z přínosů je úspora nákladů.
Jednotliví znečišťovatelé volí pro ně ekonomicky optimální variantu své ekologické strategie. Předpokládá se, že obchodování musí probíhat podle stanovených pravidel. <ref name="Jílková Jiřina">Jílková Jiřina: Daně, dotace a obchodovatelná povolení - nástroje ochrany ovzduší a klimatu, IREAS, 2003, ISBN:80-86684-04-0</ref>

*[[Obchodovatelná povolení k emisím skleníkových plynů]]
*[[Začlenění letectví do systému pro obchodování s povolenkami na emise]]

==== Environmentální pojištění ====

Tento druh pojištění začíná fungovat koncem 80. let. Je uzavíráno na základě absolutní odpovědnosti znečišťovatele. Podrobné rozmezí krytí škod je určeno přímo pojišťovnami.

* povinnost mít sjednané pojištění pro případ poškození životního prostředí.

===Zelené fondy===

== Zdroje ==

<references/>

== Zdroje ==

Economic Instruments for Environmental Protection, OECD, Paris 1989
*MOLDAN, Bedřich a kol.: Ekonomické aspekty ochrany životního prostředí, Univerzita Karlova, Vydavatelství Karolinum, Praha 1997, ISBN: 80-7184-434-9
*KOUMROVÁ, Miluše; Česká společnost pro životní prostředí ekologické manažerské služby: Ekonomické nástroje v ochraně životního prostředí, sborník přednášek
*Ministerstvo životního prostředí, Cenia, ČSÚ: Statistická ročenka životního prostředí české republiky 2006, Praha 2006, ISBN: 80-7212-443-9
*Centrum univerzity Karlovy pro otázky životního prostředí,: Teoretická východiska, souvislosti, instituce, Praha 2002, ISBN: 80-238-8378-X (soubor)

== Internetové zdroje ==

*Dienstbier, Filip: Ekonomické nástroje ochrany životního prostředí - otázky právní, 11.4.2010, dostupné na: http://theses.cz/id/krhvgt/
*Vosátka, Jakub: Ekonomika životního prostředí ,10.4.2010, dostupné na: http://fzp.ujep.cz/~vosatka/
*http://mzp.cz/cz/poplatky, 11.4.2010 - Poplatky
*Statistická ročenka životního prostředí české republiky 2009,11.4.2010, dostupné na: http://rocenka.cenia.cz/stat_rocenka_2009/index.htm#d1
*Zákon o odpadech,10.4.2010, dostupné na: http://business.center.cz/BUSINESS/PRAVO/ZAKONY/odpady/cast8.aspx
*Spotřební daň u pohonných hmot,11.4.2010, dostupné na: http://ekonomika.idnes.cz/rok-2010-benzin-podrazi-dvakrat-po-sobe-dsk-/ekonomika.asp?c=A091118_203456_ekonomika_mmb
*Ekologické daně,10.4.2010, dostupné na: http://www.finance.cz/dane-a-mzda/informace/reforma-2008/ekologicke-dane/
*Povolení ke kácení stromů,10.4.2010, dostupné na: http://www.ekoporadny.cz/faq/jak-a-kde-zadat-o-povoleni-ke-kaceni-stromu.htm

== Odkazy ==
=== Související stránky ===
[[Ekonomické nástroje k udržitelné dopravě]]

[[Ekologická daňová reforma]]

{{upravit}}

[[Kategorie:Ekonomické nástroje regulace podnikání]]

Ekonomické nástroje

2010-05-24T14:46:14Z

Gabriela:

{{Studenti VŠE}}

Nástroje regulace normativního charakteru, na kterých je historicky primárně založen systém přímé regulace ochrany životního prostředí zemí OECD, doplňuje využití ekonomických nástrojů ochrany životního prostředí. Ty byly zkonstruovány k dosažení ekologických cílů způsobem, který je nákladově efektivnější než přímá administrativní regulace. Jsou založeny na nepřímém ovlivňování chování subjektů, které poškozují (znečišťují, nepřiměřeně devastují) životní prostředí. Na rozdíl od normativních nástrojů tedy nepůsobí na základě přímého mocenského přinucení, ale prostřednictvím ekonomické kalkulace. Podniky, obce i jednotliví občané se sami mohou rozhodnout, zda je pro ně finančně výhodnější vynaložit určité náklady na zamezení, popř. omezení poškozování životního prostředí nebo životní prostředí poškozovat a platit za to (poplatky, daně apod.).

Podstatou působení ekonomických nástrojů je nahrazení, popř. doplnění chybějících nebo nedostatečných hodnotových signálů, které poskytuje standardní tržní mechanismus. K absenci těchto signálů dochází i ve vyspělých ekonomikách a důsledkem této absence jsou [[Ekonomické pojmy|negativní externality]]. Internalizace požadavků životního prostředí do nákladové kalkulace a rozhodovacího procesu znečišťovatelů prostřednictvím ekonomických nástrojů přináší výhody, které spočívají v:

*minimalizaci celkových společenských nákladů nutných na dosažení stanovených environmentálních efektů (nepůsobí plošně, ale přihlížejí k různým nákladům jednotlivých subjektů na zamezení znečištění),
*podněcování subjektů k ekonomicky optimálnímu snižování znečištění (nikoli pouze ke splnění nařízených norem a limitů),
*minimalizaci nároků na státní administrativu (neboť působí v rámci hry tržních sil) a díky tomu snížení nákladů, omezení nebezpečí korupce ap.;
*vytváření dodatečného zdroje prostředků na ochranu prostředí.

Současné politiky životního prostředí vyspělých zemí disponují širokým rejstříkem ekonomických nástrojů. Nejčastější klasifikace ekonomických nástrojů je dělí na poplatky, subvence, systém zálohování a specielní tržní nástroje, jako je prodej emisních povolení a pojištění odpovědnosti za škody na životním prostředí. Tento soubor je v praxi doplňován nástroji daňové, celní a úvěrové politiky.

== Znaky ekonomických nástrojů ==
Jedná se o opatření finanční povahy, jejichž smyslem je akumulace a následná alokace a redistribuce peněžních prostředků. Výchozím cílem je ovlivnit chování ekonomických subjektů a zabezpečit prostředky k provádění opatření, pomáhajícím chránit životní prostředí. Ekonomické nástroje jsou realizovány jak v soukromé, tak ve veřejné sféře. <ref name="Vosátka Jakub">Vosátka, Jakub: Ekonomika životního prostředí ,10.4.2010, dostupné na: http://fzp.ujep.cz/~vosatka/</ref>

== Funkce ekonomických nástrojů ==
Ekonomické nástroje plní mnoho funkcí, z nichž nejdůležitější jsou funkce kompenzační, fiskální, stimulační, redistribuční a komparativní. Kompenzační funkcí ekonomických nástrojů se rozumí finanční odškodnění možného poškození životního prostředí. Fiskální funkce představuje příjmy do státního rozpočtu, které jsou pak dále použity k financování činností, které zabezpečují ochranu životního prostředí. Stimulační funkce podporuje realizaci určitého cíle. Redistribuční funkce představuje usměrnění možných dopadů na různé subjekty. Komparativní funkcí se rozumí pozorování schopnosti se vyrovnávat za různých ekonomických podmínek mezi znečišťovateli. <ref name="Dienstbier Filip">Dienstbier, Filip: Ekonomické nástroje ochrany životního prostředí - otázky právní, 11.4.2010, dostupné na: http://theses.cz/id/krhvgt/</ref>

== Klasifikace ekonomických nástrojů ==
''Podle pragmatické klasifikace, kterou ve svých materiálech používá OECD, je lze strukturovat do několika hlavních skupin:''
=== Poplatky za znečišťování životního prostředí ===
Podrobněji také [[Poplatky za znečišťování životního prostředí]]

Poplatky jsou povinné platby, nejčastěji za znečišťování životního prostředí nebo za využívání přírodních zdrojů aj. Vychází z principu „znečišťovatel platí“. Způsob jejich placení musí být upraven zákonem. Příjmy z poplatků směřují buď do Státního fondu životního prostředí, do obecních rozpočtů, do rozpočtů krajů, případně do státního rozpočtu. Tento příjem se využívá účelově k nápravě škod nebo na podporu ekologických projektů. <ref name="Hadrabová Alena a kolektiv">Hadrabová A. a kolektiv: Ekonomika a řízení péče o životní prostředí, VŠE v Praze, 1991, ISBN: 80-7007-985-4</ref>

*'''poplatky za znečišťování ovzduší'''
V současné době jsou poplatky za znečišťování ovzduší stanoveny zákonem č. 86/2002 Sb., o ochraně ovzduší, ve znění pozdějších předpisů. Poplatky jsou placeny provozovateli stacionárních zdrojů, které se kategorizují podle velikosti na zvláště velké, velké, střední a malé podle jejich výkonu. <ref name="MOLDAN, Bedřich a kol">MOLDAN, Bedřich a kol.: Ekonomické aspekty ochrany životního prostředí, Univerzita Karlova, Vydavatelství Karolinum, Praha 1997, ISBN: 80-7184-434-9</ref> Mezi zpoplatněné látky patří především tuhé emise, SO2 (oxid siřičitý), NOx(oxidy dusíku), CO (oxid uhelnatý), CXHY (uhlovodíky). Způsob výpočtu poplatků je dán zákonem. U malých zdrojů je to roční paušál podle druhu používaného paliva. U zvláště velkých, velkých a středních zdrojů závisí výše poplatků na druhu a množství škodlivin. <ref name="CENIA">Statistická ročenka životního prostředí české republiky 2009,11.4.2010, dostupné na: http://rocenka.cenia.cz/stat_rocenka_2009/index.htm#d1</ref>

Vypouštění odpadních vod směřuje buď do vod povrchových nebo do vod podzemních

*'''poplatky za vypouštění odpadních vod do vod povrchových'''
Poplatky za vypouštění odpadních vod do vod povrchových jsou upraveny ve vodním zákoně č. 254/2001 Sb. Znečišťovatel je povinen platit poplatek jak za znečištění, tak i za objem vypouštěných odpadních vod. Poplatek se platí především při vypouštění nerozpuštěných látek, rozpuštěných anorganických solí, ropných látek, nebo pokud je zjištěna zvýšená acidita a alkalita. Správu poplatků za vypouštění odpadních vod do vod povrchových mají na starosti příslušné celní úřady na základě podkladů České inspekce Životního prostředí. Poplatky jsou placeny příslušnému celnímu úřadu. Příjmy směřují do Státního fondu Životního prostředí. <ref name="CENIA">tamtéž</ref>

*'''Poplatky za povolené vypouštění odpadních vod do vod podzemních'''
Poplatky za vypouštění odpadních vod do vod podzemních jsou upraveny ve vodním zákoně č. 254/2001 Sb. Poplatek se platí paušálně a představuje 3 500 Kč ročně za vypouštění odpadních vod domácnostmi. Povolení k vypouštění odpadních vod do vod podzemních vydává vodoprávní úřad, který příslušné obci poskytuje podklady. Poplatek je placen obci daného katastrálního území, kde dochází k vypouštění odpadních vod. Poplatky jsou stanoveny obcí, která postupuje podle správního řádu. Postup při vymáhání a vybírání poplatků je veden podle právních předpisů, které upravují správu daní a poplatků.<ref name="CENIA">tamtéž</ref>

*'''poplatky za ukládání odpadů na skládky'''
Poplatky za ukládání odpadů na skládky jsou upraveny zákonem č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně některých dalších zákonů. Poplatek se skládá vždy ze základní složky, která je placena za ukládání odpadu a pokud jde o odpad nebezpečný je připlácena riziková složka. Poplatek je placen původcem odpadu provozovateli skládky za umístění odpadu na skládku.
Příjemcem poplatků je obec, v jejímž katastrálním území se skládka nachází a Státní fond Životního prostředí. V případě ukládání odpadů na skládky obcí, pak tato obec neplatí základní složku poplatku. Kontrolu placení poplatků má v kompetenci příslušná obec a krajský úřad. Příslušná obec vybírá základní složku poplatku. Pokud se skládka nachází na území více obcí, je základní složka poplatku rozdělena daným obcím podle velikosti skládky na jejich území. Výše sazby základní složky poplatku je od roku 2009 stanovena na 500 Kč za 1 tunu komunálního a ostatního odpadu a 1 700 Kč za 1 tunu nebezpečného odpadu. Riziková složka poplatku směřuje do Státního fondu životního prostředí. Výše sazby rizikové složky poplatku je od roku 2009 stanovena na 4 500 Kč za 1 tunu nebezpečného odpadu. Tyto poplatky jsou na rozdíl od ostatních poplatků fixně dané, vždy v rozmezí 2-3 let a jejich výše stále roste.<ref name="CENIA">tamtéž</ref>

*'''poplatky za spalování odpadů'''
*'''poplatky za hluk'''

=== Poplatky za využívání přírodních zdrojů <ref name="CENIA">tamtéž</ref> ===
Podrobněji také [[Poplatky za využívání přírodních zdrojů]]

*'''poplatky za odběry podzemní vody'''
Jedná se o úhradu částky za odebrané množství podzemní vody. Poplatek je stanoven novelou zákona č. 20/2004 Sb., o vodách. Výnos z poplatků směřuje z 50% Státnímu fondu životního prostředí a z 50 % rozpočtům územně příslušného kraje.

*'''poplatky za odběry vody z vodních toků'''
Platba, kterou hradí organizace, které odebírají vodu z povrchových vod jeho správci.

*'''odvody za odnětí půdy ze zemědělského půdního fondu'''
Úhrady jsou stanoveny zákonem č. 334/1992 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu, ve znění pozdějších předpisů. Souhlas s odvodem poskytuje příslušný orgán ochrany zemědělského půdního fondu. Výběr mají v kompetenci celní úřady. Výnos z odvodů směřuje z 60 % Státnímu fondu životního prostředí a z 40 % rozpočtům obcí příslušného katastru. Vytěžené prostředky musí být využity na zlepšení životního prostředí obce a na chránění krajiny a přírody.

*'''poplatky za odnětí pozemků určených k plnění funkcí lesa'''
Tyto poplatky jsou stanoveny v zákoně č. 289/1995 Sb., o lesích, ve znění pozdějších předpisů. Výše poplatku je určena orgánem státní ochrany lesů a výběr mají v kompetenci celní úřady. Výnos z poplatků směřuje z 60 % Státnímu fondu životního prostředí a z 40 % rozpočtům obcí příslušného katastru. Vytěžené prostředky musí být využity na zlepšení životního prostředí obce a na zachování lesa.

*'''úhrady z dobývacího prostoru a z vydobytých vyhrazených nerostů'''
Dobývací prostor je zhodnocen pomocí výsledků průzkumu daného naleziště, a sice na základě rozsahu, tvaru a mocnosti hlavního naleziště. Nerosty jsou zaznamenány v zákoně č. 44/1988 Sb., o ochraně a využití nerostného bohatství, ve znění pozdějších předpisů. Sazba úhrady se pohybuje v rozmezí 100-1000 Kč za 1 hektar (bere se v potaz úroveň ochrany životního prostředí, povaha činnosti a dopadu na životního prostředí)

*'''poplatky za kácení dřevin'''
Ochrana dřeviny před jejich poškozením je upravena zákonem č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny. Nemusí se žádat o povolení, pokud dřeviny nedosahují stanovených rozměrů, tedy pokud dřeviny dosahuje výšky do 80 cm a 130 cm nad zemí nebo se jedná o souvislý keřový porost do 40 m2.

===Uživatelské poplatky===

*'''poplatky za spotřebu látek poškozujících ozonovou vrstvu'''
Jedná se o poplatek za výrobu a dovoz regulovaných látek, který napomáhá chránit ozonovou vrstvu Země. Poplatky jsou vybírány za látky, které poškozují ozonovou vrstvu a produkty, které je zahrnují. <ref name="Vosátka Jakub">Vosátka, Jakub: Ekonomika životního prostředí ,10.4.2010, dostupné na: http://fzp.ujep.cz/~vosatka/</ref>

*'''poplatky za užívání vybraných umělých hnojiv a pesticidů'''
*'''poplatky za používání tašek z umělých hmot, apod.'''

===Daně===

Na základě daňové statistiky OECD jsou za ekologické daně v České republice považovány veškeré poplatky k ochraně ŽP. Mezi tyto daně patří dálniční známka, mýtné, silniční daň, spotřební daň, daň z minerálních olejů. V roce 2007 vznikají tři nové daně, které pouze rozšířily spotřební daň z minerálních olejů, a sice daň ze zemního plynu, daň z pevných paliv a daň z elektřiny. <ref name="MZP">MZP: Daně ,10.4.2010, dostupné na: http://mzp.cz/cz/dane/</ref>

*'''daně k ochraně životního prostředí'''
*'''komunální (místní) daně'''

===Sankční platby===

Sankční platby jsou použity, pokud někdo nedodržuje zákony na ochranu životního prostředí. Sankční platby se uvalují ve formě pokuty a nedají se odpočítat z daňového základu. Veškeré postihy a sankce v případě nedodržení určitých pravidel jsou určeny v zákonech týkajících se ochrany životního prostředí. <ref name="Vosátka Jakub">Vosátka, Jakub: Ekonomika životního prostředí ,10.4.2010, dostupné na: http://fzp.ujep.cz/~vosatka/</ref>

*'''pokuty'''
*'''přirážky'''

===Daňové úlevy===

Za daňové zvýhodnění se považuje snížená sazba u daně z přidané hodnoty na určité výrobky ekologického charakteru. Můžeme mluvit o úlevě od daně z příjmu u organizací, které se zabývají provozem vodních a větrných elektráren, tepelných čerpadel, solárních zařízení, výrobou bioplynu, elektřiny, tepla, či biomasy. O daňovém zvýhodnění se mluví ve smyslu snížené sazby spotřební daně u pohonných hmot, jako je bionafta, či bioplyn. <ref name="Vosátka Jakub">Vosátka, Jakub: Ekonomika životního prostředí ,10.4.2010, dostupné na: http://fzp.ujep.cz/~vosatka/</ref>
Vláda přijala (koncem roku 2009) návrh ministerstva životního prostředí, aby se zvedl podíl biopaliv v benzinu i naftě. Jeho podíl v benzinu by se měl v dubnu 2010 zvednout z nynějších 3,5 % na 4,5 %. V naftě se jeho podíl zvýší ze 4,5 na 6,3%. Biopalivo je však skoro jednou tak dražší než pohonné hmoty z ropy.
Daňová úleva se dále týká daní z nemovitosti, týkající se některých ekologických aktivit a daně dědické a darovací, pokud je předmět daně propojen s ochranou životního prostředí. <ref name="IDNES">Spotřební daň u pohonných hmot, 11.4.2010, dostupné na: http://ekonomika.idnes.cz/rok-2010-benzin-podrazi-dvakrat-po-sobe-dsk-/ekonomika.asp?c=A091118_203456_ekonomika_mmb</ref>

*'''v rámci DPH'''
*'''v rámci spotřebních daní'''
*'''v rámci daní z příjmů'''
*'''v rámci silniční daně'''
*'''v rámci daně z nemovitostí'''
*'''v rámci daně dědické a darovací'''

===Finanční podpory===

Finanční podpora je chápána jako oblast příznivé ekonomické stimulace. Při jejím poskytování se nesmějí narušovat rovné tržní podmínky a poskytování by mělo být v souladu se směrnicemi Evropské unie.<ref name="Vosátka Jakub">Vosátka, Jakub: Ekonomika životního prostředí ,10.4.2010, dostupné na: http://fzp.ujep.cz/~vosatka/</ref>

*'''granty, dotace, dary'''

Dotace v rámci finanční podpory jsou chápány jako nástroje využívající veřejné výdaje a jsou významným prvkem Státní politiky životního prostředí ve vyspělých zemích. Jsou poskytovány především obcím a neziskovým organizacím. Dotace mají problémové alokační působení. Účel jejich poskytování je spojen s ochranou vod a ovzduší. Mezi dotace patří přímé podpory, úhrady úroků, zvýhodněné půjčky, záruky na úvěry nebo daňová zvýhodnění. Dotace bývají poskytovány buď ze státních fondů, státního rozpočtu, nebo od Evropské unie.<ref name="Jílková Jiřina">Jílková Jiřina: Daně, dotace a obchodovatelná povolení - nástroje ochrany ovzduší a klimatu, IREAS, 2003, ISBN:80-86684-04-0</ref>

*'''ze státního rozpočtu'''
*'''z účelových fondů'''
*'''výhodné půjčky (soft loans)'''
*'''garance úvěrů'''

===Úlevy===

*'''v placení poplatků'''

*'''ostatní úlevy'''

===Depozitně refundační systémy===

Depozitně refundační systém se vztahuje na výrobky, u kterých je možnost, že se stanou nebezpečným opadem. Jedná se například o pneumatiky, motorové oleje, nebo akumulátory. Dále se vztahuje na výrobky, kde je možnost jejich opakovaného použití. Jako příkladem jsou bezesporu vratné láhve a některé umělé hmoty. Pomocí tohoto systému je spotřebitel stimulován k opětovnému vrácení zakoupených výrobků.<ref name="Vosátka Jakub">Vosátka, Jakub: Ekonomika životního prostředí ,10.4.2010, dostupné na: http://fzp.ujep.cz/~vosatka/</ref>

*'''zálohování'''

Při zakoupení zboží se platí záloha, která se při vrácení zboží vrací zpět. Lidé díky tomuto systému mají záruku, že se jim zakoupené výrobky vrátí zpět formou peněz, které do nich vložili. Zálohový systém se vztahuje na skleněné láhve, některé vybrané láhve a umělé hmoty. Spotřebitel má tedy jistotu jejich opětovného vrácení a také jejich opětovného využití.<ref name="Vosátka Jakub">Vosátka, Jakub: Ekonomika životního prostředí ,10.4.2010, dostupné na: http://fzp.ujep.cz/~vosatka/</ref>

*'''recyklační poplatky'''

===Obchodovatelná emisní povolení===

Obchodovatelná emisní povolení jsou charakteristická horizontálními vztahy mezi znečišťovateli. Jednotliví znečišťovatelé se snaží snižovat své náklady spojené s nároky na kvalitu životního prostředí dané státem. Principem zmíněných emisních povolení je stanovení přípustného množství znečištění, které je rozděleno mezi znečišťovatele určitého území. Toto rozdělení přípustného množství znečištění je vydáváno formou emisních povolení, které si znečišťovatelé mezi sebou mohou navzájem prodávat. Tvorba ceny povolenek je ponechána trhu.Jedním z přínosů je úspora nákladů.
Jednotliví znečišťovatelé volí pro ně ekonomicky optimální variantu své ekologické strategie. Předpokládá se, že obchodování musí probíhat podle stanovených pravidel. <ref name="Jílková Jiřina">Jílková Jiřina: Daně, dotace a obchodovatelná povolení - nástroje ochrany ovzduší a klimatu, IREAS, 2003, ISBN:80-86684-04-0</ref>

*[[Obchodovatelná povolení k emisím skleníkových plynů]]
*[[Začlenění letectví do systému pro obchodování s povolenkami na emise]]

==== Environmentální pojištění ====

Tento druh pojištění začíná fungovat koncem 80. let. Je uzavíráno na základě absolutní odpovědnosti znečišťovatele. Podrobné rozmezí krytí škod je určeno přímo pojišťovnami.

* povinnost mít sjednané pojištění pro případ poškození životního prostředí.

===Zelené fondy===

== Zdroje ==

<references/>

== Zdroje ==

Economic Instruments for Environmental Protection, OECD, Paris 1989
*MOLDAN, Bedřich a kol.: Ekonomické aspekty ochrany životního prostředí, Univerzita Karlova, Vydavatelství Karolinum, Praha 1997, ISBN: 80-7184-434-9
*KOUMROVÁ, Miluše; Česká společnost pro životní prostředí ekologické manažerské služby: Ekonomické nástroje v ochraně životního prostředí, sborník přednášek
*Ministerstvo životního prostředí, Cenia, ČSÚ: Statistická ročenka životního prostředí české republiky 2006, Praha 2006, ISBN: 80-7212-443-9
*Centrum univerzity Karlovy pro otázky životního prostředí,: Teoretická východiska, souvislosti, instituce, Praha 2002, ISBN: 80-238-8378-X (soubor)

== Internetové zdroje ==

*Dienstbier, Filip: Ekonomické nástroje ochrany životního prostředí - otázky právní, 11.4.2010, dostupné na: http://theses.cz/id/krhvgt/
*Vosátka, Jakub: Ekonomika životního prostředí ,10.4.2010, dostupné na: http://fzp.ujep.cz/~vosatka/
*http://mzp.cz/cz/poplatky, 11.4.2010 - Poplatky
*Statistická ročenka životního prostředí české republiky 2009,11.4.2010, dostupné na: http://rocenka.cenia.cz/stat_rocenka_2009/index.htm#d1
*Zákon o odpadech,10.4.2010, dostupné na: http://business.center.cz/BUSINESS/PRAVO/ZAKONY/odpady/cast8.aspx
*Spotřební daň u pohonných hmot,11.4.2010, dostupné na: http://ekonomika.idnes.cz/rok-2010-benzin-podrazi-dvakrat-po-sobe-dsk-/ekonomika.asp?c=A091118_203456_ekonomika_mmb
*Ekologické daně,10.4.2010, dostupné na: http://www.finance.cz/dane-a-mzda/informace/reforma-2008/ekologicke-dane/
*Povolení ke kácení stromů,10.4.2010, dostupné na: http://www.ekoporadny.cz/faq/jak-a-kde-zadat-o-povoleni-ke-kaceni-stromu.htm

== Odkazy ==
=== Související stránky ===
[[Ekonomické nástroje k udržitelné dopravě]]

[[Ekologická daňová reforma]]

{{upravit}}

[[Kategorie:Ekonomické nástroje regulace podnikání]]

Ekonomické nástroje

2010-05-24T14:45:26Z

Gabriela: /* Finanční podpory */

{{Studenti VŠE}}

Nástroje regulace normativního charakteru, na kterých je historicky primárně založen systém přímé regulace ochrany životního prostředí zemí OECD, doplňuje využití ekonomických nástrojů ochrany životního prostředí. Ty byly zkonstruovány k dosažení ekologických cílů způsobem, který je nákladově efektivnější než přímá administrativní regulace. Jsou založeny na nepřímém ovlivňování chování subjektů, které poškozují (znečišťují, nepřiměřeně devastují) životní prostředí. Na rozdíl od normativních nástrojů tedy nepůsobí na základě přímého mocenského přinucení, ale prostřednictvím ekonomické kalkulace. Podniky, obce i jednotliví občané se sami mohou rozhodnout, zda je pro ně finančně výhodnější vynaložit určité náklady na zamezení, popř. omezení poškozování životního prostředí nebo životní prostředí poškozovat a platit za to (poplatky, daně apod.).

Podstatou působení ekonomických nástrojů je nahrazení, popř. doplnění chybějících nebo nedostatečných hodnotových signálů, které poskytuje standardní tržní mechanismus. K absenci těchto signálů dochází i ve vyspělých ekonomikách a důsledkem této absence jsou [[Ekonomické pojmy|negativní externality]]. Internalizace požadavků životního prostředí do nákladové kalkulace a rozhodovacího procesu znečišťovatelů prostřednictvím ekonomických nástrojů přináší výhody, které spočívají v:

*minimalizaci celkových společenských nákladů nutných na dosažení stanovených environmentálních efektů (nepůsobí plošně, ale přihlížejí k různým nákladům jednotlivých subjektů na zamezení znečištění),
*podněcování subjektů k ekonomicky optimálnímu snižování znečištění (nikoli pouze ke splnění nařízených norem a limitů),
*minimalizaci nároků na státní administrativu (neboť působí v rámci hry tržních sil) a díky tomu snížení nákladů, omezení nebezpečí korupce ap.;
*vytváření dodatečného zdroje prostředků na ochranu prostředí.

Současné politiky životního prostředí vyspělých zemí disponují širokým rejstříkem ekonomických nástrojů. Nejčastější klasifikace ekonomických nástrojů je dělí na poplatky, subvence, systém zálohování a specielní tržní nástroje, jako je prodej emisních povolení a pojištění odpovědnosti za škody na životním prostředí. Tento soubor je v praxi doplňován nástroji daňové, celní a úvěrové politiky.

== Znaky ekonomických nástrojů ==
Jedná se o opatření finanční povahy, jejichž smyslem je akumulace a následná alokace a redistribuce peněžních prostředků. Výchozím cílem je ovlivnit chování ekonomických subjektů a zabezpečit prostředky k provádění opatření, pomáhajícím chránit životní prostředí. Ekonomické nástroje jsou realizovány jak v soukromé, tak ve veřejné sféře. <ref name="Vosátka Jakub">Vosátka, Jakub: Ekonomika životního prostředí ,10.4.2010, dostupné na: http://fzp.ujep.cz/~vosatka/</ref>

== Funkce ekonomických nástrojů ==
Ekonomické nástroje plní mnoho funkcí, z nichž nejdůležitější jsou funkce kompenzační, fiskální, stimulační, redistribuční a komparativní. Kompenzační funkcí ekonomických nástrojů se rozumí finanční odškodnění možného poškození životního prostředí. Fiskální funkce představuje příjmy do státního rozpočtu, které jsou pak dále použity k financování činností, které zabezpečují ochranu životního prostředí. Stimulační funkce podporuje realizaci určitého cíle. Redistribuční funkce představuje usměrnění možných dopadů na různé subjekty. Komparativní funkcí se rozumí pozorování schopnosti se vyrovnávat za různých ekonomických podmínek mezi znečišťovateli. <ref name="Dienstbier Filip">Dienstbier, Filip: Ekonomické nástroje ochrany životního prostředí - otázky právní, 11.4.2010, dostupné na: http://theses.cz/id/krhvgt/</ref>

== Klasifikace ekonomických nástrojů ==
''Podle pragmatické klasifikace, kterou ve svých materiálech používá OECD, je lze strukturovat do několika hlavních skupin:''
=== Poplatky za znečišťování životního prostředí ===
Podrobněji také [[Poplatky za znečišťování životního prostředí]]

Poplatky jsou povinné platby, nejčastěji za znečišťování životního prostředí nebo za využívání přírodních zdrojů aj. Vychází z principu „znečišťovatel platí“. Způsob jejich placení musí být upraven zákonem. Příjmy z poplatků směřují buď do Státního fondu životního prostředí, do obecních rozpočtů, do rozpočtů krajů, případně do státního rozpočtu. Tento příjem se využívá účelově k nápravě škod nebo na podporu ekologických projektů. <ref name="Hadrabová Alena a kolektiv">Hadrabová A. a kolektiv: Ekonomika a řízení péče o životní prostředí, VŠE v Praze, 1991, ISBN: 80-7007-985-4</ref>

*'''poplatky za znečišťování ovzduší'''
V současné době jsou poplatky za znečišťování ovzduší stanoveny zákonem č. 86/2002 Sb., o ochraně ovzduší, ve znění pozdějších předpisů. Poplatky jsou placeny provozovateli stacionárních zdrojů, které se kategorizují podle velikosti na zvláště velké, velké, střední a malé podle jejich výkonu. <ref name="MOLDAN, Bedřich a kol">MOLDAN, Bedřich a kol.: Ekonomické aspekty ochrany životního prostředí, Univerzita Karlova, Vydavatelství Karolinum, Praha 1997, ISBN: 80-7184-434-9</ref> Mezi zpoplatněné látky patří především tuhé emise, SO2 (oxid siřičitý), NOx(oxidy dusíku), CO (oxid uhelnatý), CXHY (uhlovodíky). Způsob výpočtu poplatků je dán zákonem. U malých zdrojů je to roční paušál podle druhu používaného paliva. U zvláště velkých, velkých a středních zdrojů závisí výše poplatků na druhu a množství škodlivin. <ref name="CENIA">Statistická ročenka životního prostředí české republiky 2009,11.4.2010, dostupné na: http://rocenka.cenia.cz/stat_rocenka_2009/index.htm#d1</ref>

Vypouštění odpadních vod směřuje buď do vod povrchových nebo do vod podzemních

*'''poplatky za vypouštění odpadních vod do vod povrchových'''
Poplatky za vypouštění odpadních vod do vod povrchových jsou upraveny ve vodním zákoně č. 254/2001 Sb. Znečišťovatel je povinen platit poplatek jak za znečištění, tak i za objem vypouštěných odpadních vod. Poplatek se platí především při vypouštění nerozpuštěných látek, rozpuštěných anorganických solí, ropných látek, nebo pokud je zjištěna zvýšená acidita a alkalita. Správu poplatků za vypouštění odpadních vod do vod povrchových mají na starosti příslušné celní úřady na základě podkladů České inspekce Životního prostředí. Poplatky jsou placeny příslušnému celnímu úřadu. Příjmy směřují do Státního fondu Životního prostředí. <ref name="CENIA">tamtéž</ref>

*'''Poplatky za povolené vypouštění odpadních vod do vod podzemních'''
Poplatky za vypouštění odpadních vod do vod podzemních jsou upraveny ve vodním zákoně č. 254/2001 Sb. Poplatek se platí paušálně a představuje 3 500 Kč ročně za vypouštění odpadních vod domácnostmi. Povolení k vypouštění odpadních vod do vod podzemních vydává vodoprávní úřad, který příslušné obci poskytuje podklady. Poplatek je placen obci daného katastrálního území, kde dochází k vypouštění odpadních vod. Poplatky jsou stanoveny obcí, která postupuje podle správního řádu. Postup při vymáhání a vybírání poplatků je veden podle právních předpisů, které upravují správu daní a poplatků.<ref name="CENIA">tamtéž</ref>

*'''poplatky za ukládání odpadů na skládky'''
Poplatky za ukládání odpadů na skládky jsou upraveny zákonem č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně některých dalších zákonů. Poplatek se skládá vždy ze základní složky, která je placena za ukládání odpadu a pokud jde o odpad nebezpečný je připlácena riziková složka. Poplatek je placen původcem odpadu provozovateli skládky za umístění odpadu na skládku.
Příjemcem poplatků je obec, v jejímž katastrálním území se skládka nachází a Státní fond Životního prostředí. V případě ukládání odpadů na skládky obcí, pak tato obec neplatí základní složku poplatku. Kontrolu placení poplatků má v kompetenci příslušná obec a krajský úřad. Příslušná obec vybírá základní složku poplatku. Pokud se skládka nachází na území více obcí, je základní složka poplatku rozdělena daným obcím podle velikosti skládky na jejich území. Výše sazby základní složky poplatku je od roku 2009 stanovena na 500 Kč za 1 tunu komunálního a ostatního odpadu a 1 700 Kč za 1 tunu nebezpečného odpadu. Riziková složka poplatku směřuje do Státního fondu životního prostředí. Výše sazby rizikové složky poplatku je od roku 2009 stanovena na 4 500 Kč za 1 tunu nebezpečného odpadu. Tyto poplatky jsou na rozdíl od ostatních poplatků fixně dané, vždy v rozmezí 2-3 let a jejich výše stále roste.<ref name="CENIA">tamtéž</ref>

*'''poplatky za spalování odpadů'''
*'''poplatky za hluk'''

=== Poplatky za využívání přírodních zdrojů <ref name="CENIA">tamtéž</ref> ===
Podrobněji také [[Poplatky za využívání přírodních zdrojů]]

*'''poplatky za odběry podzemní vody'''
Jedná se o úhradu částky za odebrané množství podzemní vody. Poplatek je stanoven novelou zákona č. 20/2004 Sb., o vodách. Výnos z poplatků směřuje z 50% Státnímu fondu životního prostředí a z 50 % rozpočtům územně příslušného kraje.

*'''poplatky za odběry vody z vodních toků'''
Platba, kterou hradí organizace, které odebírají vodu z povrchových vod jeho správci.

*'''odvody za odnětí půdy ze zemědělského půdního fondu'''
Úhrady jsou stanoveny zákonem č. 334/1992 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu, ve znění pozdějších předpisů. Souhlas s odvodem poskytuje příslušný orgán ochrany zemědělského půdního fondu. Výběr mají v kompetenci celní úřady. Výnos z odvodů směřuje z 60 % Státnímu fondu životního prostředí a z 40 % rozpočtům obcí příslušného katastru. Vytěžené prostředky musí být využity na zlepšení životního prostředí obce a na chránění krajiny a přírody.

*'''poplatky za odnětí pozemků určených k plnění funkcí lesa'''
Tyto poplatky jsou stanoveny v zákoně č. 289/1995 Sb., o lesích, ve znění pozdějších předpisů. Výše poplatku je určena orgánem státní ochrany lesů a výběr mají v kompetenci celní úřady. Výnos z poplatků směřuje z 60 % Státnímu fondu životního prostředí a z 40 % rozpočtům obcí příslušného katastru. Vytěžené prostředky musí být využity na zlepšení životního prostředí obce a na zachování lesa.

*'''úhrady z dobývacího prostoru a z vydobytých vyhrazených nerostů'''
Dobývací prostor je zhodnocen pomocí výsledků průzkumu daného naleziště, a sice na základě rozsahu, tvaru a mocnosti hlavního naleziště. Nerosty jsou zaznamenány v zákoně č. 44/1988 Sb., o ochraně a využití nerostného bohatství, ve znění pozdějších předpisů. Sazba úhrady se pohybuje v rozmezí 100-1000 Kč za 1 hektar (bere se v potaz úroveň ochrany životního prostředí, povaha činnosti a dopadu na životního prostředí)

*'''poplatky za kácení dřevin'''
Ochrana dřeviny před jejich poškozením je upravena zákonem č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny. Nemusí se žádat o povolení, pokud dřeviny nedosahují stanovených rozměrů, tedy pokud dřeviny dosahuje výšky do 80 cm a 130 cm nad zemí nebo se jedná o souvislý keřový porost do 40 m2.

===Uživatelské poplatky===

*'''poplatky za spotřebu látek poškozujících ozonovou vrstvu'''
Jedná se o poplatek za výrobu a dovoz regulovaných látek, který napomáhá chránit ozonovou vrstvu Země. Poplatky jsou vybírány za látky, které poškozují ozonovou vrstvu a produkty, které je zahrnují. <ref name="Vosátka Jakub">Vosátka, Jakub: Ekonomika životního prostředí ,10.4.2010, dostupné na: http://fzp.ujep.cz/~vosatka/</ref>

*'''poplatky za užívání vybraných umělých hnojiv a pesticidů'''
*'''poplatky za používání tašek z umělých hmot, apod.'''

===Daně===

Na základě daňové statistiky OECD jsou za ekologické daně v České republice považovány veškeré poplatky k ochraně ŽP. Mezi tyto daně patří dálniční známka, mýtné, silniční daň, spotřební daň, daň z minerálních olejů. V roce 2007 vznikají tři nové daně, které pouze rozšířily spotřební daň z minerálních olejů, a sice daň ze zemního plynu, daň z pevných paliv a daň z elektřiny. <ref name="MZP">MZP: Daně ,10.4.2010, dostupné na: http://mzp.cz/cz/dane/</ref>

*'''daně k ochraně životního prostředí'''
*'''komunální (místní) daně'''

===Sankční platby===

Sankční platby jsou použity, pokud někdo nedodržuje zákony na ochranu životního prostředí. Sankční platby se uvalují ve formě pokuty a nedají se odpočítat z daňového základu. Veškeré postihy a sankce v případě nedodržení určitých pravidel jsou určeny v zákonech týkajících se ochrany životního prostředí. <ref name="Vosátka Jakub">Vosátka, Jakub: Ekonomika životního prostředí ,10.4.2010, dostupné na: http://fzp.ujep.cz/~vosatka/</ref>

*'''pokuty'''
*'''přirážky'''

===Daňové úlevy===

Za daňové zvýhodnění se považuje snížená sazba u daně z přidané hodnoty na určité výrobky ekologického charakteru. Můžeme mluvit o úlevě od daně z příjmu u organizací, které se zabývají provozem vodních a větrných elektráren, tepelných čerpadel, solárních zařízení, výrobou bioplynu, elektřiny, tepla, či biomasy. O daňovém zvýhodnění se mluví ve smyslu snížené sazby spotřební daně u pohonných hmot, jako je bionafta, či bioplyn. <ref name="Vosátka Jakub">Vosátka, Jakub: Ekonomika životního prostředí ,10.4.2010, dostupné na: http://fzp.ujep.cz/~vosatka/</ref>
Vláda přijala (koncem roku 2009) návrh ministerstva životního prostředí, aby se zvedl podíl biopaliv v benzinu i naftě. Jeho podíl v benzinu by se měl v dubnu 2010 zvednout z nynějších 3,5 % na 4,5 %. V naftě se jeho podíl zvýší ze 4,5 na 6,3%. Biopalivo je však skoro jednou tak dražší než pohonné hmoty z ropy.
Daňová úleva se dále týká daní z nemovitosti, týkající se některých ekologických aktivit a daně dědické a darovací, pokud je předmět daně propojen s ochranou životního prostředí. <ref name="IDNES">Spotřební daň u pohonných hmot, 11.4.2010, dostupné na: http://ekonomika.idnes.cz/rok-2010-benzin-podrazi-dvakrat-po-sobe-dsk-/ekonomika.asp?c=A091118_203456_ekonomika_mmb</ref>

*'''v rámci DPH'''
*'''v rámci spotřebních daní'''
*'''v rámci daní z příjmů'''
*'''v rámci silniční daně'''
*'''v rámci daně z nemovitostí'''
*'''v rámci daně dědické a darovací'''

===Finanční podpory===

Finanční podpora je chápána jako oblast příznivé ekonomické stimulace. Při jejím poskytování se nesmějí narušovat rovné tržní podmínky a poskytování by mělo být v souladu se směrnicemi Evropské unie.<ref name="Vosátka Jakub">Vosátka, Jakub: Ekonomika životního prostředí ,10.4.2010, dostupné na: http://fzp.ujep.cz/~vosatka/</ref>

*'''granty, dotace, dary'''

Dotace v rámci finanční podpory jsou chápány jako nástroje využívající veřejné výdaje a jsou významným prvkem [[Státní politika životního prostředí]] ve vyspělých zemích. Jsou poskytovány především obcím a neziskovým organizacím. Dotace mají problémové alokační působení. Účel jejich poskytování je spojen s ochranou vod a ovzduší. Mezi dotace patří přímé podpory, úhrady úroků, zvýhodněné půjčky, záruky na úvěry nebo daňová zvýhodnění. Dotace bývají poskytovány buď ze státních fondů, státního rozpočtu, nebo od Evropské unie.<ref name="Jílková Jiřina">Jílková Jiřina: Daně, dotace a obchodovatelná povolení - nástroje ochrany ovzduší a klimatu, IREAS, 2003, ISBN:80-86684-04-0</ref>

*'''ze státního rozpočtu'''
*'''z účelových fondů'''
*'''výhodné půjčky (soft loans)'''
*'''garance úvěrů'''

===Úlevy===

*'''v placení poplatků'''

*'''ostatní úlevy'''

===Depozitně refundační systémy===

Depozitně refundační systém se vztahuje na výrobky, u kterých je možnost, že se stanou nebezpečným opadem. Jedná se například o pneumatiky, motorové oleje, nebo akumulátory. Dále se vztahuje na výrobky, kde je možnost jejich opakovaného použití. Jako příkladem jsou bezesporu vratné láhve a některé umělé hmoty. Pomocí tohoto systému je spotřebitel stimulován k opětovnému vrácení zakoupených výrobků.<ref name="Vosátka Jakub">Vosátka, Jakub: Ekonomika životního prostředí ,10.4.2010, dostupné na: http://fzp.ujep.cz/~vosatka/</ref>

*'''zálohování'''

Při zakoupení zboží se platí záloha, která se při vrácení zboží vrací zpět. Lidé díky tomuto systému mají záruku, že se jim zakoupené výrobky vrátí zpět formou peněz, které do nich vložili. Zálohový systém se vztahuje na skleněné láhve, některé vybrané láhve a umělé hmoty. Spotřebitel má tedy jistotu jejich opětovného vrácení a také jejich opětovného využití.<ref name="Vosátka Jakub">Vosátka, Jakub: Ekonomika životního prostředí ,10.4.2010, dostupné na: http://fzp.ujep.cz/~vosatka/</ref>

*'''recyklační poplatky'''

===Obchodovatelná emisní povolení===

Obchodovatelná emisní povolení jsou charakteristická horizontálními vztahy mezi znečišťovateli. Jednotliví znečišťovatelé se snaží snižovat své náklady spojené s nároky na kvalitu životního prostředí dané státem. Principem zmíněných emisních povolení je stanovení přípustného množství znečištění, které je rozděleno mezi znečišťovatele určitého území. Toto rozdělení přípustného množství znečištění je vydáváno formou emisních povolení, které si znečišťovatelé mezi sebou mohou navzájem prodávat. Tvorba ceny povolenek je ponechána trhu.Jedním z přínosů je úspora nákladů.
Jednotliví znečišťovatelé volí pro ně ekonomicky optimální variantu své ekologické strategie. Předpokládá se, že obchodování musí probíhat podle stanovených pravidel. <ref name="Jílková Jiřina">Jílková Jiřina: Daně, dotace a obchodovatelná povolení - nástroje ochrany ovzduší a klimatu, IREAS, 2003, ISBN:80-86684-04-0</ref>

*[[Obchodovatelná povolení k emisím skleníkových plynů]]
*[[Začlenění letectví do systému pro obchodování s povolenkami na emise]]

==== Environmentální pojištění ====

Tento druh pojištění začíná fungovat koncem 80. let. Je uzavíráno na základě absolutní odpovědnosti znečišťovatele. Podrobné rozmezí krytí škod je určeno přímo pojišťovnami.

* povinnost mít sjednané pojištění pro případ poškození životního prostředí.

===Zelené fondy===

== Zdroje ==

<references/>

== Zdroje ==

Economic Instruments for Environmental Protection, OECD, Paris 1989
*MOLDAN, Bedřich a kol.: Ekonomické aspekty ochrany životního prostředí, Univerzita Karlova, Vydavatelství Karolinum, Praha 1997, ISBN: 80-7184-434-9
*KOUMROVÁ, Miluše; Česká společnost pro životní prostředí ekologické manažerské služby: Ekonomické nástroje v ochraně životního prostředí, sborník přednášek
*Ministerstvo životního prostředí, Cenia, ČSÚ: Statistická ročenka životního prostředí české republiky 2006, Praha 2006, ISBN: 80-7212-443-9
*Centrum univerzity Karlovy pro otázky životního prostředí,: Teoretická východiska, souvislosti, instituce, Praha 2002, ISBN: 80-238-8378-X (soubor)

== Internetové zdroje ==

*Dienstbier, Filip: Ekonomické nástroje ochrany životního prostředí - otázky právní, 11.4.2010, dostupné na: http://theses.cz/id/krhvgt/
*Vosátka, Jakub: Ekonomika životního prostředí ,10.4.2010, dostupné na: http://fzp.ujep.cz/~vosatka/
*http://mzp.cz/cz/poplatky, 11.4.2010 - Poplatky
*Statistická ročenka životního prostředí české republiky 2009,11.4.2010, dostupné na: http://rocenka.cenia.cz/stat_rocenka_2009/index.htm#d1
*Zákon o odpadech,10.4.2010, dostupné na: http://business.center.cz/BUSINESS/PRAVO/ZAKONY/odpady/cast8.aspx
*Spotřební daň u pohonných hmot,11.4.2010, dostupné na: http://ekonomika.idnes.cz/rok-2010-benzin-podrazi-dvakrat-po-sobe-dsk-/ekonomika.asp?c=A091118_203456_ekonomika_mmb
*Ekologické daně,10.4.2010, dostupné na: http://www.finance.cz/dane-a-mzda/informace/reforma-2008/ekologicke-dane/
*Povolení ke kácení stromů,10.4.2010, dostupné na: http://www.ekoporadny.cz/faq/jak-a-kde-zadat-o-povoleni-ke-kaceni-stromu.htm

== Odkazy ==
=== Související stránky ===
[[Ekonomické nástroje k udržitelné dopravě]]

[[Ekologická daňová reforma]]

{{upravit}}

[[Kategorie:Ekonomické nástroje regulace podnikání]]

Ekonomické nástroje

2010-05-24T14:43:40Z

Gabriela: /* Finanční podpory */

{{Studenti VŠE}}

Nástroje regulace normativního charakteru, na kterých je historicky primárně založen systém přímé regulace ochrany životního prostředí zemí OECD, doplňuje využití ekonomických nástrojů ochrany životního prostředí. Ty byly zkonstruovány k dosažení ekologických cílů způsobem, který je nákladově efektivnější než přímá administrativní regulace. Jsou založeny na nepřímém ovlivňování chování subjektů, které poškozují (znečišťují, nepřiměřeně devastují) životní prostředí. Na rozdíl od normativních nástrojů tedy nepůsobí na základě přímého mocenského přinucení, ale prostřednictvím ekonomické kalkulace. Podniky, obce i jednotliví občané se sami mohou rozhodnout, zda je pro ně finančně výhodnější vynaložit určité náklady na zamezení, popř. omezení poškozování životního prostředí nebo životní prostředí poškozovat a platit za to (poplatky, daně apod.).

Podstatou působení ekonomických nástrojů je nahrazení, popř. doplnění chybějících nebo nedostatečných hodnotových signálů, které poskytuje standardní tržní mechanismus. K absenci těchto signálů dochází i ve vyspělých ekonomikách a důsledkem této absence jsou [[Ekonomické pojmy|negativní externality]]. Internalizace požadavků životního prostředí do nákladové kalkulace a rozhodovacího procesu znečišťovatelů prostřednictvím ekonomických nástrojů přináší výhody, které spočívají v:

*minimalizaci celkových společenských nákladů nutných na dosažení stanovených environmentálních efektů (nepůsobí plošně, ale přihlížejí k různým nákladům jednotlivých subjektů na zamezení znečištění),
*podněcování subjektů k ekonomicky optimálnímu snižování znečištění (nikoli pouze ke splnění nařízených norem a limitů),
*minimalizaci nároků na státní administrativu (neboť působí v rámci hry tržních sil) a díky tomu snížení nákladů, omezení nebezpečí korupce ap.;
*vytváření dodatečného zdroje prostředků na ochranu prostředí.

Současné politiky životního prostředí vyspělých zemí disponují širokým rejstříkem ekonomických nástrojů. Nejčastější klasifikace ekonomických nástrojů je dělí na poplatky, subvence, systém zálohování a specielní tržní nástroje, jako je prodej emisních povolení a pojištění odpovědnosti za škody na životním prostředí. Tento soubor je v praxi doplňován nástroji daňové, celní a úvěrové politiky.

== Znaky ekonomických nástrojů ==
Jedná se o opatření finanční povahy, jejichž smyslem je akumulace a následná alokace a redistribuce peněžních prostředků. Výchozím cílem je ovlivnit chování ekonomických subjektů a zabezpečit prostředky k provádění opatření, pomáhajícím chránit životní prostředí. Ekonomické nástroje jsou realizovány jak v soukromé, tak ve veřejné sféře. <ref name="Vosátka Jakub">Vosátka, Jakub: Ekonomika životního prostředí ,10.4.2010, dostupné na: http://fzp.ujep.cz/~vosatka/</ref>

== Funkce ekonomických nástrojů ==
Ekonomické nástroje plní mnoho funkcí, z nichž nejdůležitější jsou funkce kompenzační, fiskální, stimulační, redistribuční a komparativní. Kompenzační funkcí ekonomických nástrojů se rozumí finanční odškodnění možného poškození životního prostředí. Fiskální funkce představuje příjmy do státního rozpočtu, které jsou pak dále použity k financování činností, které zabezpečují ochranu životního prostředí. Stimulační funkce podporuje realizaci určitého cíle. Redistribuční funkce představuje usměrnění možných dopadů na různé subjekty. Komparativní funkcí se rozumí pozorování schopnosti se vyrovnávat za různých ekonomických podmínek mezi znečišťovateli. <ref name="Dienstbier Filip">Dienstbier, Filip: Ekonomické nástroje ochrany životního prostředí - otázky právní, 11.4.2010, dostupné na: http://theses.cz/id/krhvgt/</ref>

== Klasifikace ekonomických nástrojů ==
''Podle pragmatické klasifikace, kterou ve svých materiálech používá OECD, je lze strukturovat do několika hlavních skupin:''
=== Poplatky za znečišťování životního prostředí ===
Podrobněji také [[Poplatky za znečišťování životního prostředí]]

Poplatky jsou povinné platby, nejčastěji za znečišťování životního prostředí nebo za využívání přírodních zdrojů aj. Vychází z principu „znečišťovatel platí“. Způsob jejich placení musí být upraven zákonem. Příjmy z poplatků směřují buď do Státního fondu životního prostředí, do obecních rozpočtů, do rozpočtů krajů, případně do státního rozpočtu. Tento příjem se využívá účelově k nápravě škod nebo na podporu ekologických projektů. <ref name="Hadrabová Alena a kolektiv">Hadrabová A. a kolektiv: Ekonomika a řízení péče o životní prostředí, VŠE v Praze, 1991, ISBN: 80-7007-985-4</ref>

*'''poplatky za znečišťování ovzduší'''
V současné době jsou poplatky za znečišťování ovzduší stanoveny zákonem č. 86/2002 Sb., o ochraně ovzduší, ve znění pozdějších předpisů. Poplatky jsou placeny provozovateli stacionárních zdrojů, které se kategorizují podle velikosti na zvláště velké, velké, střední a malé podle jejich výkonu. <ref name="MOLDAN, Bedřich a kol">MOLDAN, Bedřich a kol.: Ekonomické aspekty ochrany životního prostředí, Univerzita Karlova, Vydavatelství Karolinum, Praha 1997, ISBN: 80-7184-434-9</ref> Mezi zpoplatněné látky patří především tuhé emise, SO2 (oxid siřičitý), NOx(oxidy dusíku), CO (oxid uhelnatý), CXHY (uhlovodíky). Způsob výpočtu poplatků je dán zákonem. U malých zdrojů je to roční paušál podle druhu používaného paliva. U zvláště velkých, velkých a středních zdrojů závisí výše poplatků na druhu a množství škodlivin. <ref name="CENIA">Statistická ročenka životního prostředí české republiky 2009,11.4.2010, dostupné na: http://rocenka.cenia.cz/stat_rocenka_2009/index.htm#d1</ref>

Vypouštění odpadních vod směřuje buď do vod povrchových nebo do vod podzemních

*'''poplatky za vypouštění odpadních vod do vod povrchových'''
Poplatky za vypouštění odpadních vod do vod povrchových jsou upraveny ve vodním zákoně č. 254/2001 Sb. Znečišťovatel je povinen platit poplatek jak za znečištění, tak i za objem vypouštěných odpadních vod. Poplatek se platí především při vypouštění nerozpuštěných látek, rozpuštěných anorganických solí, ropných látek, nebo pokud je zjištěna zvýšená acidita a alkalita. Správu poplatků za vypouštění odpadních vod do vod povrchových mají na starosti příslušné celní úřady na základě podkladů České inspekce Životního prostředí. Poplatky jsou placeny příslušnému celnímu úřadu. Příjmy směřují do Státního fondu Životního prostředí. <ref name="CENIA">tamtéž</ref>

*'''Poplatky za povolené vypouštění odpadních vod do vod podzemních'''
Poplatky za vypouštění odpadních vod do vod podzemních jsou upraveny ve vodním zákoně č. 254/2001 Sb. Poplatek se platí paušálně a představuje 3 500 Kč ročně za vypouštění odpadních vod domácnostmi. Povolení k vypouštění odpadních vod do vod podzemních vydává vodoprávní úřad, který příslušné obci poskytuje podklady. Poplatek je placen obci daného katastrálního území, kde dochází k vypouštění odpadních vod. Poplatky jsou stanoveny obcí, která postupuje podle správního řádu. Postup při vymáhání a vybírání poplatků je veden podle právních předpisů, které upravují správu daní a poplatků.<ref name="CENIA">tamtéž</ref>

*'''poplatky za ukládání odpadů na skládky'''
Poplatky za ukládání odpadů na skládky jsou upraveny zákonem č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně některých dalších zákonů. Poplatek se skládá vždy ze základní složky, která je placena za ukládání odpadu a pokud jde o odpad nebezpečný je připlácena riziková složka. Poplatek je placen původcem odpadu provozovateli skládky za umístění odpadu na skládku.
Příjemcem poplatků je obec, v jejímž katastrálním území se skládka nachází a Státní fond Životního prostředí. V případě ukládání odpadů na skládky obcí, pak tato obec neplatí základní složku poplatku. Kontrolu placení poplatků má v kompetenci příslušná obec a krajský úřad. Příslušná obec vybírá základní složku poplatku. Pokud se skládka nachází na území více obcí, je základní složka poplatku rozdělena daným obcím podle velikosti skládky na jejich území. Výše sazby základní složky poplatku je od roku 2009 stanovena na 500 Kč za 1 tunu komunálního a ostatního odpadu a 1 700 Kč za 1 tunu nebezpečného odpadu. Riziková složka poplatku směřuje do Státního fondu životního prostředí. Výše sazby rizikové složky poplatku je od roku 2009 stanovena na 4 500 Kč za 1 tunu nebezpečného odpadu. Tyto poplatky jsou na rozdíl od ostatních poplatků fixně dané, vždy v rozmezí 2-3 let a jejich výše stále roste.<ref name="CENIA">tamtéž</ref>

*'''poplatky za spalování odpadů'''
*'''poplatky za hluk'''

=== Poplatky za využívání přírodních zdrojů <ref name="CENIA">tamtéž</ref> ===
Podrobněji také [[Poplatky za využívání přírodních zdrojů]]

*'''poplatky za odběry podzemní vody'''
Jedná se o úhradu částky za odebrané množství podzemní vody. Poplatek je stanoven novelou zákona č. 20/2004 Sb., o vodách. Výnos z poplatků směřuje z 50% Státnímu fondu životního prostředí a z 50 % rozpočtům územně příslušného kraje.

*'''poplatky za odběry vody z vodních toků'''
Platba, kterou hradí organizace, které odebírají vodu z povrchových vod jeho správci.

*'''odvody za odnětí půdy ze zemědělského půdního fondu'''
Úhrady jsou stanoveny zákonem č. 334/1992 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu, ve znění pozdějších předpisů. Souhlas s odvodem poskytuje příslušný orgán ochrany zemědělského půdního fondu. Výběr mají v kompetenci celní úřady. Výnos z odvodů směřuje z 60 % Státnímu fondu životního prostředí a z 40 % rozpočtům obcí příslušného katastru. Vytěžené prostředky musí být využity na zlepšení životního prostředí obce a na chránění krajiny a přírody.

*'''poplatky za odnětí pozemků určených k plnění funkcí lesa'''
Tyto poplatky jsou stanoveny v zákoně č. 289/1995 Sb., o lesích, ve znění pozdějších předpisů. Výše poplatku je určena orgánem státní ochrany lesů a výběr mají v kompetenci celní úřady. Výnos z poplatků směřuje z 60 % Státnímu fondu životního prostředí a z 40 % rozpočtům obcí příslušného katastru. Vytěžené prostředky musí být využity na zlepšení životního prostředí obce a na zachování lesa.

*'''úhrady z dobývacího prostoru a z vydobytých vyhrazených nerostů'''
Dobývací prostor je zhodnocen pomocí výsledků průzkumu daného naleziště, a sice na základě rozsahu, tvaru a mocnosti hlavního naleziště. Nerosty jsou zaznamenány v zákoně č. 44/1988 Sb., o ochraně a využití nerostného bohatství, ve znění pozdějších předpisů. Sazba úhrady se pohybuje v rozmezí 100-1000 Kč za 1 hektar (bere se v potaz úroveň ochrany životního prostředí, povaha činnosti a dopadu na životního prostředí)

*'''poplatky za kácení dřevin'''
Ochrana dřeviny před jejich poškozením je upravena zákonem č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny. Nemusí se žádat o povolení, pokud dřeviny nedosahují stanovených rozměrů, tedy pokud dřeviny dosahuje výšky do 80 cm a 130 cm nad zemí nebo se jedná o souvislý keřový porost do 40 m2.

===Uživatelské poplatky===

*'''poplatky za spotřebu látek poškozujících ozonovou vrstvu'''
Jedná se o poplatek za výrobu a dovoz regulovaných látek, který napomáhá chránit ozonovou vrstvu Země. Poplatky jsou vybírány za látky, které poškozují ozonovou vrstvu a produkty, které je zahrnují. <ref name="Vosátka Jakub">Vosátka, Jakub: Ekonomika životního prostředí ,10.4.2010, dostupné na: http://fzp.ujep.cz/~vosatka/</ref>

*'''poplatky za užívání vybraných umělých hnojiv a pesticidů'''
*'''poplatky za používání tašek z umělých hmot, apod.'''

===Daně===

Na základě daňové statistiky OECD jsou za ekologické daně v České republice považovány veškeré poplatky k ochraně ŽP. Mezi tyto daně patří dálniční známka, mýtné, silniční daň, spotřební daň, daň z minerálních olejů. V roce 2007 vznikají tři nové daně, které pouze rozšířily spotřební daň z minerálních olejů, a sice daň ze zemního plynu, daň z pevných paliv a daň z elektřiny. <ref name="MZP">MZP: Daně ,10.4.2010, dostupné na: http://mzp.cz/cz/dane/</ref>

*'''daně k ochraně životního prostředí'''
*'''komunální (místní) daně'''

===Sankční platby===

Sankční platby jsou použity, pokud někdo nedodržuje zákony na ochranu životního prostředí. Sankční platby se uvalují ve formě pokuty a nedají se odpočítat z daňového základu. Veškeré postihy a sankce v případě nedodržení určitých pravidel jsou určeny v zákonech týkajících se ochrany životního prostředí. <ref name="Vosátka Jakub">Vosátka, Jakub: Ekonomika životního prostředí ,10.4.2010, dostupné na: http://fzp.ujep.cz/~vosatka/</ref>

*'''pokuty'''
*'''přirážky'''

===Daňové úlevy===

Za daňové zvýhodnění se považuje snížená sazba u daně z přidané hodnoty na určité výrobky ekologického charakteru. Můžeme mluvit o úlevě od daně z příjmu u organizací, které se zabývají provozem vodních a větrných elektráren, tepelných čerpadel, solárních zařízení, výrobou bioplynu, elektřiny, tepla, či biomasy. O daňovém zvýhodnění se mluví ve smyslu snížené sazby spotřební daně u pohonných hmot, jako je bionafta, či bioplyn. <ref name="Vosátka Jakub">Vosátka, Jakub: Ekonomika životního prostředí ,10.4.2010, dostupné na: http://fzp.ujep.cz/~vosatka/</ref>
Vláda přijala (koncem roku 2009) návrh ministerstva životního prostředí, aby se zvedl podíl biopaliv v benzinu i naftě. Jeho podíl v benzinu by se měl v dubnu 2010 zvednout z nynějších 3,5 % na 4,5 %. V naftě se jeho podíl zvýší ze 4,5 na 6,3%. Biopalivo je však skoro jednou tak dražší než pohonné hmoty z ropy.
Daňová úleva se dále týká daní z nemovitosti, týkající se některých ekologických aktivit a daně dědické a darovací, pokud je předmět daně propojen s ochranou životního prostředí. <ref name="IDNES">Spotřební daň u pohonných hmot, 11.4.2010, dostupné na: http://ekonomika.idnes.cz/rok-2010-benzin-podrazi-dvakrat-po-sobe-dsk-/ekonomika.asp?c=A091118_203456_ekonomika_mmb</ref>

*'''v rámci DPH'''
*'''v rámci spotřebních daní'''
*'''v rámci daní z příjmů'''
*'''v rámci silniční daně'''
*'''v rámci daně z nemovitostí'''
*'''v rámci daně dědické a darovací'''

===Finanční podpory===

Finanční podpora je chápána jako oblast příznivé ekonomické stimulace. Při jejím poskytování se nesmějí narušovat rovné tržní podmínky a poskytování by mělo být v souladu se směrnicemi Evropské unie.<ref name="Vosátka Jakub">Vosátka, Jakub: Ekonomika životního prostředí ,10.4.2010, dostupné na: http://fzp.ujep.cz/~vosatka/</ref>

*'''granty, dotace, dary'''

Dotace v rámci finanční podpory jsou chápány jako nástroje využívající veřejné výdaje a jsou významným prvkem [[Státní politiky životního prostředí]] ve vyspělých zemích. Jsou poskytovány především obcím a [[neziskovým organizacím]]. Dotace mají problémové alokační působení. Účel jejich poskytování je spojen s ochranou vod a ovzduší. Mezi dotace patří přímé podpory, úhrady úroků, zvýhodněné půjčky, záruky na úvěry nebo daňová zvýhodnění. Dotace bývají poskytovány buď ze [[státních fondů]], ]]státního rozpočtu]], nebo od [[Evropské unie]].<ref name="Jílková Jiřina">Jílková Jiřina: Daně, dotace a obchodovatelná povolení - nástroje ochrany ovzduší a klimatu, IREAS, 2003, ISBN:80-86684-04-0</ref>

*'''ze státního rozpočtu'''
*'''z účelových fondů'''
*'''výhodné půjčky (soft loans)'''
*'''garance úvěrů'''

===Úlevy===

*'''v placení poplatků'''

*'''ostatní úlevy'''

===Depozitně refundační systémy===

Depozitně refundační systém se vztahuje na výrobky, u kterých je možnost, že se stanou nebezpečným opadem. Jedná se například o pneumatiky, motorové oleje, nebo akumulátory. Dále se vztahuje na výrobky, kde je možnost jejich opakovaného použití. Jako příkladem jsou bezesporu vratné láhve a některé umělé hmoty. Pomocí tohoto systému je spotřebitel stimulován k opětovnému vrácení zakoupených výrobků.<ref name="Vosátka Jakub">Vosátka, Jakub: Ekonomika životního prostředí ,10.4.2010, dostupné na: http://fzp.ujep.cz/~vosatka/</ref>

*'''zálohování'''

Při zakoupení zboží se platí záloha, která se při vrácení zboží vrací zpět. Lidé díky tomuto systému mají záruku, že se jim zakoupené výrobky vrátí zpět formou peněz, které do nich vložili. Zálohový systém se vztahuje na skleněné láhve, některé vybrané láhve a umělé hmoty. Spotřebitel má tedy jistotu jejich opětovného vrácení a také jejich opětovného využití.<ref name="Vosátka Jakub">Vosátka, Jakub: Ekonomika životního prostředí ,10.4.2010, dostupné na: http://fzp.ujep.cz/~vosatka/</ref>

*'''recyklační poplatky'''

===Obchodovatelná emisní povolení===

Obchodovatelná emisní povolení jsou charakteristická horizontálními vztahy mezi znečišťovateli. Jednotliví znečišťovatelé se snaží snižovat své náklady spojené s nároky na kvalitu životního prostředí dané státem. Principem zmíněných emisních povolení je stanovení přípustného množství znečištění, které je rozděleno mezi znečišťovatele určitého území. Toto rozdělení přípustného množství znečištění je vydáváno formou emisních povolení, které si znečišťovatelé mezi sebou mohou navzájem prodávat. Tvorba ceny povolenek je ponechána trhu.Jedním z přínosů je úspora nákladů.
Jednotliví znečišťovatelé volí pro ně ekonomicky optimální variantu své ekologické strategie. Předpokládá se, že obchodování musí probíhat podle stanovených pravidel. <ref name="Jílková Jiřina">Jílková Jiřina: Daně, dotace a obchodovatelná povolení - nástroje ochrany ovzduší a klimatu, IREAS, 2003, ISBN:80-86684-04-0</ref>

*[[Obchodovatelná povolení k emisím skleníkových plynů]]
*[[Začlenění letectví do systému pro obchodování s povolenkami na emise]]

==== Environmentální pojištění ====

Tento druh pojištění začíná fungovat koncem 80. let. Je uzavíráno na základě absolutní odpovědnosti znečišťovatele. Podrobné rozmezí krytí škod je určeno přímo pojišťovnami.

* povinnost mít sjednané pojištění pro případ poškození životního prostředí.

===Zelené fondy===

== Zdroje ==

<references/>

== Zdroje ==

Economic Instruments for Environmental Protection, OECD, Paris 1989
*MOLDAN, Bedřich a kol.: Ekonomické aspekty ochrany životního prostředí, Univerzita Karlova, Vydavatelství Karolinum, Praha 1997, ISBN: 80-7184-434-9
*KOUMROVÁ, Miluše; Česká společnost pro životní prostředí ekologické manažerské služby: Ekonomické nástroje v ochraně životního prostředí, sborník přednášek
*Ministerstvo životního prostředí, Cenia, ČSÚ: Statistická ročenka životního prostředí české republiky 2006, Praha 2006, ISBN: 80-7212-443-9
*Centrum univerzity Karlovy pro otázky životního prostředí,: Teoretická východiska, souvislosti, instituce, Praha 2002, ISBN: 80-238-8378-X (soubor)

== Internetové zdroje ==

*Dienstbier, Filip: Ekonomické nástroje ochrany životního prostředí - otázky právní, 11.4.2010, dostupné na: http://theses.cz/id/krhvgt/
*Vosátka, Jakub: Ekonomika životního prostředí ,10.4.2010, dostupné na: http://fzp.ujep.cz/~vosatka/
*http://mzp.cz/cz/poplatky, 11.4.2010 - Poplatky
*Statistická ročenka životního prostředí české republiky 2009,11.4.2010, dostupné na: http://rocenka.cenia.cz/stat_rocenka_2009/index.htm#d1
*Zákon o odpadech,10.4.2010, dostupné na: http://business.center.cz/BUSINESS/PRAVO/ZAKONY/odpady/cast8.aspx
*Spotřební daň u pohonných hmot,11.4.2010, dostupné na: http://ekonomika.idnes.cz/rok-2010-benzin-podrazi-dvakrat-po-sobe-dsk-/ekonomika.asp?c=A091118_203456_ekonomika_mmb
*Ekologické daně,10.4.2010, dostupné na: http://www.finance.cz/dane-a-mzda/informace/reforma-2008/ekologicke-dane/
*Povolení ke kácení stromů,10.4.2010, dostupné na: http://www.ekoporadny.cz/faq/jak-a-kde-zadat-o-povoleni-ke-kaceni-stromu.htm

== Odkazy ==
=== Související stránky ===
[[Ekonomické nástroje k udržitelné dopravě]]

[[Ekologická daňová reforma]]

{{upravit}}

[[Kategorie:Ekonomické nástroje regulace podnikání]]

Ekonomické nástroje

2010-05-24T14:41:45Z

Gabriela: /* Finanční podpory */

{{Studenti VŠE}}

Nástroje regulace normativního charakteru, na kterých je historicky primárně založen systém přímé regulace ochrany životního prostředí zemí OECD, doplňuje využití ekonomických nástrojů ochrany životního prostředí. Ty byly zkonstruovány k dosažení ekologických cílů způsobem, který je nákladově efektivnější než přímá administrativní regulace. Jsou založeny na nepřímém ovlivňování chování subjektů, které poškozují (znečišťují, nepřiměřeně devastují) životní prostředí. Na rozdíl od normativních nástrojů tedy nepůsobí na základě přímého mocenského přinucení, ale prostřednictvím ekonomické kalkulace. Podniky, obce i jednotliví občané se sami mohou rozhodnout, zda je pro ně finančně výhodnější vynaložit určité náklady na zamezení, popř. omezení poškozování životního prostředí nebo životní prostředí poškozovat a platit za to (poplatky, daně apod.).

Podstatou působení ekonomických nástrojů je nahrazení, popř. doplnění chybějících nebo nedostatečných hodnotových signálů, které poskytuje standardní tržní mechanismus. K absenci těchto signálů dochází i ve vyspělých ekonomikách a důsledkem této absence jsou [[Ekonomické pojmy|negativní externality]]. Internalizace požadavků životního prostředí do nákladové kalkulace a rozhodovacího procesu znečišťovatelů prostřednictvím ekonomických nástrojů přináší výhody, které spočívají v:

*minimalizaci celkových společenských nákladů nutných na dosažení stanovených environmentálních efektů (nepůsobí plošně, ale přihlížejí k různým nákladům jednotlivých subjektů na zamezení znečištění),
*podněcování subjektů k ekonomicky optimálnímu snižování znečištění (nikoli pouze ke splnění nařízených norem a limitů),
*minimalizaci nároků na státní administrativu (neboť působí v rámci hry tržních sil) a díky tomu snížení nákladů, omezení nebezpečí korupce ap.;
*vytváření dodatečného zdroje prostředků na ochranu prostředí.

Současné politiky životního prostředí vyspělých zemí disponují širokým rejstříkem ekonomických nástrojů. Nejčastější klasifikace ekonomických nástrojů je dělí na poplatky, subvence, systém zálohování a specielní tržní nástroje, jako je prodej emisních povolení a pojištění odpovědnosti za škody na životním prostředí. Tento soubor je v praxi doplňován nástroji daňové, celní a úvěrové politiky.

== Znaky ekonomických nástrojů ==
Jedná se o opatření finanční povahy, jejichž smyslem je akumulace a následná alokace a redistribuce peněžních prostředků. Výchozím cílem je ovlivnit chování ekonomických subjektů a zabezpečit prostředky k provádění opatření, pomáhajícím chránit životní prostředí. Ekonomické nástroje jsou realizovány jak v soukromé, tak ve veřejné sféře. <ref name="Vosátka Jakub">Vosátka, Jakub: Ekonomika životního prostředí ,10.4.2010, dostupné na: http://fzp.ujep.cz/~vosatka/</ref>

== Funkce ekonomických nástrojů ==
Ekonomické nástroje plní mnoho funkcí, z nichž nejdůležitější jsou funkce kompenzační, fiskální, stimulační, redistribuční a komparativní. Kompenzační funkcí ekonomických nástrojů se rozumí finanční odškodnění možného poškození životního prostředí. Fiskální funkce představuje příjmy do státního rozpočtu, které jsou pak dále použity k financování činností, které zabezpečují ochranu životního prostředí. Stimulační funkce podporuje realizaci určitého cíle. Redistribuční funkce představuje usměrnění možných dopadů na různé subjekty. Komparativní funkcí se rozumí pozorování schopnosti se vyrovnávat za různých ekonomických podmínek mezi znečišťovateli. <ref name="Dienstbier Filip">Dienstbier, Filip: Ekonomické nástroje ochrany životního prostředí - otázky právní, 11.4.2010, dostupné na: http://theses.cz/id/krhvgt/</ref>

== Klasifikace ekonomických nástrojů ==
''Podle pragmatické klasifikace, kterou ve svých materiálech používá OECD, je lze strukturovat do několika hlavních skupin:''
=== Poplatky za znečišťování životního prostředí ===
Podrobněji také [[Poplatky za znečišťování životního prostředí]]

Poplatky jsou povinné platby, nejčastěji za znečišťování životního prostředí nebo za využívání přírodních zdrojů aj. Vychází z principu „znečišťovatel platí“. Způsob jejich placení musí být upraven zákonem. Příjmy z poplatků směřují buď do Státního fondu životního prostředí, do obecních rozpočtů, do rozpočtů krajů, případně do státního rozpočtu. Tento příjem se využívá účelově k nápravě škod nebo na podporu ekologických projektů. <ref name="Hadrabová Alena a kolektiv">Hadrabová A. a kolektiv: Ekonomika a řízení péče o životní prostředí, VŠE v Praze, 1991, ISBN: 80-7007-985-4</ref>

*'''poplatky za znečišťování ovzduší'''
V současné době jsou poplatky za znečišťování ovzduší stanoveny zákonem č. 86/2002 Sb., o ochraně ovzduší, ve znění pozdějších předpisů. Poplatky jsou placeny provozovateli stacionárních zdrojů, které se kategorizují podle velikosti na zvláště velké, velké, střední a malé podle jejich výkonu. <ref name="MOLDAN, Bedřich a kol">MOLDAN, Bedřich a kol.: Ekonomické aspekty ochrany životního prostředí, Univerzita Karlova, Vydavatelství Karolinum, Praha 1997, ISBN: 80-7184-434-9</ref> Mezi zpoplatněné látky patří především tuhé emise, SO2 (oxid siřičitý), NOx(oxidy dusíku), CO (oxid uhelnatý), CXHY (uhlovodíky). Způsob výpočtu poplatků je dán zákonem. U malých zdrojů je to roční paušál podle druhu používaného paliva. U zvláště velkých, velkých a středních zdrojů závisí výše poplatků na druhu a množství škodlivin. <ref name="CENIA">Statistická ročenka životního prostředí české republiky 2009,11.4.2010, dostupné na: http://rocenka.cenia.cz/stat_rocenka_2009/index.htm#d1</ref>

Vypouštění odpadních vod směřuje buď do vod povrchových nebo do vod podzemních

*'''poplatky za vypouštění odpadních vod do vod povrchových'''
Poplatky za vypouštění odpadních vod do vod povrchových jsou upraveny ve vodním zákoně č. 254/2001 Sb. Znečišťovatel je povinen platit poplatek jak za znečištění, tak i za objem vypouštěných odpadních vod. Poplatek se platí především při vypouštění nerozpuštěných látek, rozpuštěných anorganických solí, ropných látek, nebo pokud je zjištěna zvýšená acidita a alkalita. Správu poplatků za vypouštění odpadních vod do vod povrchových mají na starosti příslušné celní úřady na základě podkladů České inspekce Životního prostředí. Poplatky jsou placeny příslušnému celnímu úřadu. Příjmy směřují do Státního fondu Životního prostředí. <ref name="CENIA">tamtéž</ref>

*'''Poplatky za povolené vypouštění odpadních vod do vod podzemních'''
Poplatky za vypouštění odpadních vod do vod podzemních jsou upraveny ve vodním zákoně č. 254/2001 Sb. Poplatek se platí paušálně a představuje 3 500 Kč ročně za vypouštění odpadních vod domácnostmi. Povolení k vypouštění odpadních vod do vod podzemních vydává vodoprávní úřad, který příslušné obci poskytuje podklady. Poplatek je placen obci daného katastrálního území, kde dochází k vypouštění odpadních vod. Poplatky jsou stanoveny obcí, která postupuje podle správního řádu. Postup při vymáhání a vybírání poplatků je veden podle právních předpisů, které upravují správu daní a poplatků.<ref name="CENIA">tamtéž</ref>

*'''poplatky za ukládání odpadů na skládky'''
Poplatky za ukládání odpadů na skládky jsou upraveny zákonem č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně některých dalších zákonů. Poplatek se skládá vždy ze základní složky, která je placena za ukládání odpadu a pokud jde o odpad nebezpečný je připlácena riziková složka. Poplatek je placen původcem odpadu provozovateli skládky za umístění odpadu na skládku.
Příjemcem poplatků je obec, v jejímž katastrálním území se skládka nachází a Státní fond Životního prostředí. V případě ukládání odpadů na skládky obcí, pak tato obec neplatí základní složku poplatku. Kontrolu placení poplatků má v kompetenci příslušná obec a krajský úřad. Příslušná obec vybírá základní složku poplatku. Pokud se skládka nachází na území více obcí, je základní složka poplatku rozdělena daným obcím podle velikosti skládky na jejich území. Výše sazby základní složky poplatku je od roku 2009 stanovena na 500 Kč za 1 tunu komunálního a ostatního odpadu a 1 700 Kč za 1 tunu nebezpečného odpadu. Riziková složka poplatku směřuje do Státního fondu životního prostředí. Výše sazby rizikové složky poplatku je od roku 2009 stanovena na 4 500 Kč za 1 tunu nebezpečného odpadu. Tyto poplatky jsou na rozdíl od ostatních poplatků fixně dané, vždy v rozmezí 2-3 let a jejich výše stále roste.<ref name="CENIA">tamtéž</ref>

*'''poplatky za spalování odpadů'''
*'''poplatky za hluk'''

=== Poplatky za využívání přírodních zdrojů <ref name="CENIA">tamtéž</ref> ===
Podrobněji také [[Poplatky za využívání přírodních zdrojů]]

*'''poplatky za odběry podzemní vody'''
Jedná se o úhradu částky za odebrané množství podzemní vody. Poplatek je stanoven novelou zákona č. 20/2004 Sb., o vodách. Výnos z poplatků směřuje z 50% Státnímu fondu životního prostředí a z 50 % rozpočtům územně příslušného kraje.

*'''poplatky za odběry vody z vodních toků'''
Platba, kterou hradí organizace, které odebírají vodu z povrchových vod jeho správci.

*'''odvody za odnětí půdy ze zemědělského půdního fondu'''
Úhrady jsou stanoveny zákonem č. 334/1992 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu, ve znění pozdějších předpisů. Souhlas s odvodem poskytuje příslušný orgán ochrany zemědělského půdního fondu. Výběr mají v kompetenci celní úřady. Výnos z odvodů směřuje z 60 % Státnímu fondu životního prostředí a z 40 % rozpočtům obcí příslušného katastru. Vytěžené prostředky musí být využity na zlepšení životního prostředí obce a na chránění krajiny a přírody.

*'''poplatky za odnětí pozemků určených k plnění funkcí lesa'''
Tyto poplatky jsou stanoveny v zákoně č. 289/1995 Sb., o lesích, ve znění pozdějších předpisů. Výše poplatku je určena orgánem státní ochrany lesů a výběr mají v kompetenci celní úřady. Výnos z poplatků směřuje z 60 % Státnímu fondu životního prostředí a z 40 % rozpočtům obcí příslušného katastru. Vytěžené prostředky musí být využity na zlepšení životního prostředí obce a na zachování lesa.

*'''úhrady z dobývacího prostoru a z vydobytých vyhrazených nerostů'''
Dobývací prostor je zhodnocen pomocí výsledků průzkumu daného naleziště, a sice na základě rozsahu, tvaru a mocnosti hlavního naleziště. Nerosty jsou zaznamenány v zákoně č. 44/1988 Sb., o ochraně a využití nerostného bohatství, ve znění pozdějších předpisů. Sazba úhrady se pohybuje v rozmezí 100-1000 Kč za 1 hektar (bere se v potaz úroveň ochrany životního prostředí, povaha činnosti a dopadu na životního prostředí)

*'''poplatky za kácení dřevin'''
Ochrana dřeviny před jejich poškozením je upravena zákonem č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny. Nemusí se žádat o povolení, pokud dřeviny nedosahují stanovených rozměrů, tedy pokud dřeviny dosahuje výšky do 80 cm a 130 cm nad zemí nebo se jedná o souvislý keřový porost do 40 m2.

===Uživatelské poplatky===

*'''poplatky za spotřebu látek poškozujících ozonovou vrstvu'''
Jedná se o poplatek za výrobu a dovoz regulovaných látek, který napomáhá chránit ozonovou vrstvu Země. Poplatky jsou vybírány za látky, které poškozují ozonovou vrstvu a produkty, které je zahrnují. <ref name="Vosátka Jakub">Vosátka, Jakub: Ekonomika životního prostředí ,10.4.2010, dostupné na: http://fzp.ujep.cz/~vosatka/</ref>

*'''poplatky za užívání vybraných umělých hnojiv a pesticidů'''
*'''poplatky za používání tašek z umělých hmot, apod.'''

===Daně===

Na základě daňové statistiky OECD jsou za ekologické daně v České republice považovány veškeré poplatky k ochraně ŽP. Mezi tyto daně patří dálniční známka, mýtné, silniční daň, spotřební daň, daň z minerálních olejů. V roce 2007 vznikají tři nové daně, které pouze rozšířily spotřební daň z minerálních olejů, a sice daň ze zemního plynu, daň z pevných paliv a daň z elektřiny. <ref name="MZP">MZP: Daně ,10.4.2010, dostupné na: http://mzp.cz/cz/dane/</ref>

*'''daně k ochraně životního prostředí'''
*'''komunální (místní) daně'''

===Sankční platby===

Sankční platby jsou použity, pokud někdo nedodržuje zákony na ochranu životního prostředí. Sankční platby se uvalují ve formě pokuty a nedají se odpočítat z daňového základu. Veškeré postihy a sankce v případě nedodržení určitých pravidel jsou určeny v zákonech týkajících se ochrany životního prostředí. <ref name="Vosátka Jakub">Vosátka, Jakub: Ekonomika životního prostředí ,10.4.2010, dostupné na: http://fzp.ujep.cz/~vosatka/</ref>

*'''pokuty'''
*'''přirážky'''

===Daňové úlevy===

Za daňové zvýhodnění se považuje snížená sazba u daně z přidané hodnoty na určité výrobky ekologického charakteru. Můžeme mluvit o úlevě od daně z příjmu u organizací, které se zabývají provozem vodních a větrných elektráren, tepelných čerpadel, solárních zařízení, výrobou bioplynu, elektřiny, tepla, či biomasy. O daňovém zvýhodnění se mluví ve smyslu snížené sazby spotřební daně u pohonných hmot, jako je bionafta, či bioplyn. <ref name="Vosátka Jakub">Vosátka, Jakub: Ekonomika životního prostředí ,10.4.2010, dostupné na: http://fzp.ujep.cz/~vosatka/</ref>
Vláda přijala (koncem roku 2009) návrh ministerstva životního prostředí, aby se zvedl podíl biopaliv v benzinu i naftě. Jeho podíl v benzinu by se měl v dubnu 2010 zvednout z nynějších 3,5 % na 4,5 %. V naftě se jeho podíl zvýší ze 4,5 na 6,3%. Biopalivo je však skoro jednou tak dražší než pohonné hmoty z ropy.
Daňová úleva se dále týká daní z nemovitosti, týkající se některých ekologických aktivit a daně dědické a darovací, pokud je předmět daně propojen s ochranou životního prostředí. <ref name="IDNES">Spotřební daň u pohonných hmot, 11.4.2010, dostupné na: http://ekonomika.idnes.cz/rok-2010-benzin-podrazi-dvakrat-po-sobe-dsk-/ekonomika.asp?c=A091118_203456_ekonomika_mmb</ref>

*'''v rámci DPH'''
*'''v rámci spotřebních daní'''
*'''v rámci daní z příjmů'''
*'''v rámci silniční daně'''
*'''v rámci daně z nemovitostí'''
*'''v rámci daně dědické a darovací'''

===Finanční podpory===

Finanční podpora je chápána jako oblast příznivé ekonomické stimulace. Při jejím poskytování se nesmějí narušovat rovné tržní podmínky a poskytování by mělo být v souladu se směrnicemi Evropské unie.<ref name="Vosátka Jakub">Vosátka, Jakub: Ekonomika životního prostředí ,10.4.2010, dostupné na: http://fzp.ujep.cz/~vosatka/</ref>

*'''granty, dotace, dary'''

Dotace v rámci finanční podpory jsou chápány jako nástroje využívající veřejné výdaje a jsou významným prvkem [[Státní politiky životního prostředí]] ve vyspělých zemích. Jsou poskytovány především obcím a neziskovým organizacím. Dotace mají problémové alokační působení. Účel jejich poskytování je spojen s ochranou vod a ovzduší. Mezi dotace patří přímé podpory, úhrady úroků, zvýhodněné půjčky, záruky na úvěry nebo daňová zvýhodnění. Dotace bývají poskytovány buď ze státních fondů, státního rozpočtu, nebo od Evropské unie.<ref name="Jílková Jiřina">Jílková Jiřina: Daně, dotace a obchodovatelná povolení - nástroje ochrany ovzduší a klimatu, IREAS, 2003, ISBN:80-86684-04-0</ref>

*'''ze státního rozpočtu'''
*'''z účelových fondů'''
*'''výhodné půjčky (soft loans)'''
*'''garance úvěrů'''

===Úlevy===

*'''v placení poplatků'''

*'''ostatní úlevy'''

===Depozitně refundační systémy===

Depozitně refundační systém se vztahuje na výrobky, u kterých je možnost, že se stanou nebezpečným opadem. Jedná se například o pneumatiky, motorové oleje, nebo akumulátory. Dále se vztahuje na výrobky, kde je možnost jejich opakovaného použití. Jako příkladem jsou bezesporu vratné láhve a některé umělé hmoty. Pomocí tohoto systému je spotřebitel stimulován k opětovnému vrácení zakoupených výrobků.<ref name="Vosátka Jakub">Vosátka, Jakub: Ekonomika životního prostředí ,10.4.2010, dostupné na: http://fzp.ujep.cz/~vosatka/</ref>

*'''zálohování'''

Při zakoupení zboží se platí záloha, která se při vrácení zboží vrací zpět. Lidé díky tomuto systému mají záruku, že se jim zakoupené výrobky vrátí zpět formou peněz, které do nich vložili. Zálohový systém se vztahuje na skleněné láhve, některé vybrané láhve a umělé hmoty. Spotřebitel má tedy jistotu jejich opětovného vrácení a také jejich opětovného využití.<ref name="Vosátka Jakub">Vosátka, Jakub: Ekonomika životního prostředí ,10.4.2010, dostupné na: http://fzp.ujep.cz/~vosatka/</ref>

*'''recyklační poplatky'''

===Obchodovatelná emisní povolení===

Obchodovatelná emisní povolení jsou charakteristická horizontálními vztahy mezi znečišťovateli. Jednotliví znečišťovatelé se snaží snižovat své náklady spojené s nároky na kvalitu životního prostředí dané státem. Principem zmíněných emisních povolení je stanovení přípustného množství znečištění, které je rozděleno mezi znečišťovatele určitého území. Toto rozdělení přípustného množství znečištění je vydáváno formou emisních povolení, které si znečišťovatelé mezi sebou mohou navzájem prodávat. Tvorba ceny povolenek je ponechána trhu.Jedním z přínosů je úspora nákladů.
Jednotliví znečišťovatelé volí pro ně ekonomicky optimální variantu své ekologické strategie. Předpokládá se, že obchodování musí probíhat podle stanovených pravidel. <ref name="Jílková Jiřina">Jílková Jiřina: Daně, dotace a obchodovatelná povolení - nástroje ochrany ovzduší a klimatu, IREAS, 2003, ISBN:80-86684-04-0</ref>

*[[Obchodovatelná povolení k emisím skleníkových plynů]]
*[[Začlenění letectví do systému pro obchodování s povolenkami na emise]]

==== Environmentální pojištění ====

Tento druh pojištění začíná fungovat koncem 80. let. Je uzavíráno na základě absolutní odpovědnosti znečišťovatele. Podrobné rozmezí krytí škod je určeno přímo pojišťovnami.

* povinnost mít sjednané pojištění pro případ poškození životního prostředí.

===Zelené fondy===

== Zdroje ==

<references/>

== Zdroje ==

Economic Instruments for Environmental Protection, OECD, Paris 1989
*MOLDAN, Bedřich a kol.: Ekonomické aspekty ochrany životního prostředí, Univerzita Karlova, Vydavatelství Karolinum, Praha 1997, ISBN: 80-7184-434-9
*KOUMROVÁ, Miluše; Česká společnost pro životní prostředí ekologické manažerské služby: Ekonomické nástroje v ochraně životního prostředí, sborník přednášek
*Ministerstvo životního prostředí, Cenia, ČSÚ: Statistická ročenka životního prostředí české republiky 2006, Praha 2006, ISBN: 80-7212-443-9
*Centrum univerzity Karlovy pro otázky životního prostředí,: Teoretická východiska, souvislosti, instituce, Praha 2002, ISBN: 80-238-8378-X (soubor)

== Internetové zdroje ==

*Dienstbier, Filip: Ekonomické nástroje ochrany životního prostředí - otázky právní, 11.4.2010, dostupné na: http://theses.cz/id/krhvgt/
*Vosátka, Jakub: Ekonomika životního prostředí ,10.4.2010, dostupné na: http://fzp.ujep.cz/~vosatka/
*http://mzp.cz/cz/poplatky, 11.4.2010 - Poplatky
*Statistická ročenka životního prostředí české republiky 2009,11.4.2010, dostupné na: http://rocenka.cenia.cz/stat_rocenka_2009/index.htm#d1
*Zákon o odpadech,10.4.2010, dostupné na: http://business.center.cz/BUSINESS/PRAVO/ZAKONY/odpady/cast8.aspx
*Spotřební daň u pohonných hmot,11.4.2010, dostupné na: http://ekonomika.idnes.cz/rok-2010-benzin-podrazi-dvakrat-po-sobe-dsk-/ekonomika.asp?c=A091118_203456_ekonomika_mmb
*Ekologické daně,10.4.2010, dostupné na: http://www.finance.cz/dane-a-mzda/informace/reforma-2008/ekologicke-dane/
*Povolení ke kácení stromů,10.4.2010, dostupné na: http://www.ekoporadny.cz/faq/jak-a-kde-zadat-o-povoleni-ke-kaceni-stromu.htm

== Odkazy ==
=== Související stránky ===
[[Ekonomické nástroje k udržitelné dopravě]]

[[Ekologická daňová reforma]]

{{upravit}}

[[Kategorie:Ekonomické nástroje regulace podnikání]]

Ekonomické nástroje

2010-05-24T14:38:16Z

Gabriela: /* Poplatky za znečišťování životního prostředí */

{{Studenti VŠE}}

Nástroje regulace normativního charakteru, na kterých je historicky primárně založen systém přímé regulace ochrany životního prostředí zemí OECD, doplňuje využití ekonomických nástrojů ochrany životního prostředí. Ty byly zkonstruovány k dosažení ekologických cílů způsobem, který je nákladově efektivnější než přímá administrativní regulace. Jsou založeny na nepřímém ovlivňování chování subjektů, které poškozují (znečišťují, nepřiměřeně devastují) životní prostředí. Na rozdíl od normativních nástrojů tedy nepůsobí na základě přímého mocenského přinucení, ale prostřednictvím ekonomické kalkulace. Podniky, obce i jednotliví občané se sami mohou rozhodnout, zda je pro ně finančně výhodnější vynaložit určité náklady na zamezení, popř. omezení poškozování životního prostředí nebo životní prostředí poškozovat a platit za to (poplatky, daně apod.).

Podstatou působení ekonomických nástrojů je nahrazení, popř. doplnění chybějících nebo nedostatečných hodnotových signálů, které poskytuje standardní tržní mechanismus. K absenci těchto signálů dochází i ve vyspělých ekonomikách a důsledkem této absence jsou [[Ekonomické pojmy|negativní externality]]. Internalizace požadavků životního prostředí do nákladové kalkulace a rozhodovacího procesu znečišťovatelů prostřednictvím ekonomických nástrojů přináší výhody, které spočívají v:

*minimalizaci celkových společenských nákladů nutných na dosažení stanovených environmentálních efektů (nepůsobí plošně, ale přihlížejí k různým nákladům jednotlivých subjektů na zamezení znečištění),
*podněcování subjektů k ekonomicky optimálnímu snižování znečištění (nikoli pouze ke splnění nařízených norem a limitů),
*minimalizaci nároků na státní administrativu (neboť působí v rámci hry tržních sil) a díky tomu snížení nákladů, omezení nebezpečí korupce ap.;
*vytváření dodatečného zdroje prostředků na ochranu prostředí.

Současné politiky životního prostředí vyspělých zemí disponují širokým rejstříkem ekonomických nástrojů. Nejčastější klasifikace ekonomických nástrojů je dělí na poplatky, subvence, systém zálohování a specielní tržní nástroje, jako je prodej emisních povolení a pojištění odpovědnosti za škody na životním prostředí. Tento soubor je v praxi doplňován nástroji daňové, celní a úvěrové politiky.

== Znaky ekonomických nástrojů ==
Jedná se o opatření finanční povahy, jejichž smyslem je akumulace a následná alokace a redistribuce peněžních prostředků. Výchozím cílem je ovlivnit chování ekonomických subjektů a zabezpečit prostředky k provádění opatření, pomáhajícím chránit životní prostředí. Ekonomické nástroje jsou realizovány jak v soukromé, tak ve veřejné sféře. <ref name="Vosátka Jakub">Vosátka, Jakub: Ekonomika životního prostředí ,10.4.2010, dostupné na: http://fzp.ujep.cz/~vosatka/</ref>

== Funkce ekonomických nástrojů ==
Ekonomické nástroje plní mnoho funkcí, z nichž nejdůležitější jsou funkce kompenzační, fiskální, stimulační, redistribuční a komparativní. Kompenzační funkcí ekonomických nástrojů se rozumí finanční odškodnění možného poškození životního prostředí. Fiskální funkce představuje příjmy do státního rozpočtu, které jsou pak dále použity k financování činností, které zabezpečují ochranu životního prostředí. Stimulační funkce podporuje realizaci určitého cíle. Redistribuční funkce představuje usměrnění možných dopadů na různé subjekty. Komparativní funkcí se rozumí pozorování schopnosti se vyrovnávat za různých ekonomických podmínek mezi znečišťovateli. <ref name="Dienstbier Filip">Dienstbier, Filip: Ekonomické nástroje ochrany životního prostředí - otázky právní, 11.4.2010, dostupné na: http://theses.cz/id/krhvgt/</ref>

== Klasifikace ekonomických nástrojů ==
''Podle pragmatické klasifikace, kterou ve svých materiálech používá OECD, je lze strukturovat do několika hlavních skupin:''
=== Poplatky za znečišťování životního prostředí ===
Podrobněji také [[Poplatky za znečišťování životního prostředí]]

Poplatky jsou povinné platby, nejčastěji za znečišťování životního prostředí nebo za využívání přírodních zdrojů aj. Vychází z principu „znečišťovatel platí“. Způsob jejich placení musí být upraven zákonem. Příjmy z poplatků směřují buď do Státního fondu životního prostředí, do obecních rozpočtů, do rozpočtů krajů, případně do státního rozpočtu. Tento příjem se využívá účelově k nápravě škod nebo na podporu ekologických projektů. <ref name="Hadrabová Alena a kolektiv">Hadrabová A. a kolektiv: Ekonomika a řízení péče o životní prostředí, VŠE v Praze, 1991, ISBN: 80-7007-985-4</ref>

*'''poplatky za znečišťování ovzduší'''
V současné době jsou poplatky za znečišťování ovzduší stanoveny zákonem č. 86/2002 Sb., o ochraně ovzduší, ve znění pozdějších předpisů. Poplatky jsou placeny provozovateli stacionárních zdrojů, které se kategorizují podle velikosti na zvláště velké, velké, střední a malé podle jejich výkonu. <ref name="MOLDAN, Bedřich a kol">MOLDAN, Bedřich a kol.: Ekonomické aspekty ochrany životního prostředí, Univerzita Karlova, Vydavatelství Karolinum, Praha 1997, ISBN: 80-7184-434-9</ref> Mezi zpoplatněné látky patří především tuhé emise, SO2 (oxid siřičitý), NOx(oxidy dusíku), CO (oxid uhelnatý), CXHY (uhlovodíky). Způsob výpočtu poplatků je dán zákonem. U malých zdrojů je to roční paušál podle druhu používaného paliva. U zvláště velkých, velkých a středních zdrojů závisí výše poplatků na druhu a množství škodlivin. <ref name="CENIA">Statistická ročenka životního prostředí české republiky 2009,11.4.2010, dostupné na: http://rocenka.cenia.cz/stat_rocenka_2009/index.htm#d1</ref>

Vypouštění odpadních vod směřuje buď do vod povrchových nebo do vod podzemních

*'''poplatky za vypouštění odpadních vod do vod povrchových'''
Poplatky za vypouštění odpadních vod do vod povrchových jsou upraveny ve vodním zákoně č. 254/2001 Sb. Znečišťovatel je povinen platit poplatek jak za znečištění, tak i za objem vypouštěných odpadních vod. Poplatek se platí především při vypouštění nerozpuštěných látek, rozpuštěných anorganických solí, ropných látek, nebo pokud je zjištěna zvýšená acidita a alkalita. Správu poplatků za vypouštění odpadních vod do vod povrchových mají na starosti příslušné celní úřady na základě podkladů České inspekce Životního prostředí. Poplatky jsou placeny příslušnému celnímu úřadu. Příjmy směřují do Státního fondu Životního prostředí. <ref name="CENIA">tamtéž</ref>

*'''Poplatky za povolené vypouštění odpadních vod do vod podzemních'''
Poplatky za vypouštění odpadních vod do vod podzemních jsou upraveny ve vodním zákoně č. 254/2001 Sb. Poplatek se platí paušálně a představuje 3 500 Kč ročně za vypouštění odpadních vod domácnostmi. Povolení k vypouštění odpadních vod do vod podzemních vydává vodoprávní úřad, který příslušné obci poskytuje podklady. Poplatek je placen obci daného katastrálního území, kde dochází k vypouštění odpadních vod. Poplatky jsou stanoveny obcí, která postupuje podle správního řádu. Postup při vymáhání a vybírání poplatků je veden podle právních předpisů, které upravují správu daní a poplatků.<ref name="CENIA">tamtéž</ref>

*'''poplatky za ukládání odpadů na skládky'''
Poplatky za ukládání odpadů na skládky jsou upraveny zákonem č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně některých dalších zákonů. Poplatek se skládá vždy ze základní složky, která je placena za ukládání odpadu a pokud jde o odpad nebezpečný je připlácena riziková složka. Poplatek je placen původcem odpadu provozovateli skládky za umístění odpadu na skládku.
Příjemcem poplatků je obec, v jejímž katastrálním území se skládka nachází a Státní fond Životního prostředí. V případě ukládání odpadů na skládky obcí, pak tato obec neplatí základní složku poplatku. Kontrolu placení poplatků má v kompetenci příslušná obec a krajský úřad. Příslušná obec vybírá základní složku poplatku. Pokud se skládka nachází na území více obcí, je základní složka poplatku rozdělena daným obcím podle velikosti skládky na jejich území. Výše sazby základní složky poplatku je od roku 2009 stanovena na 500 Kč za 1 tunu komunálního a ostatního odpadu a 1 700 Kč za 1 tunu nebezpečného odpadu. Riziková složka poplatku směřuje do Státního fondu životního prostředí. Výše sazby rizikové složky poplatku je od roku 2009 stanovena na 4 500 Kč za 1 tunu nebezpečného odpadu. Tyto poplatky jsou na rozdíl od ostatních poplatků fixně dané, vždy v rozmezí 2-3 let a jejich výše stále roste.<ref name="CENIA">tamtéž</ref>

*'''poplatky za spalování odpadů'''
*'''poplatky za hluk'''

=== Poplatky za využívání přírodních zdrojů <ref name="CENIA">tamtéž</ref> ===
Podrobněji také [[Poplatky za využívání přírodních zdrojů]]

*'''poplatky za odběry podzemní vody'''
Jedná se o úhradu částky za odebrané množství podzemní vody. Poplatek je stanoven novelou zákona č. 20/2004 Sb., o vodách. Výnos z poplatků směřuje z 50% Státnímu fondu životního prostředí a z 50 % rozpočtům územně příslušného kraje.

*'''poplatky za odběry vody z vodních toků'''
Platba, kterou hradí organizace, které odebírají vodu z povrchových vod jeho správci.

*'''odvody za odnětí půdy ze zemědělského půdního fondu'''
Úhrady jsou stanoveny zákonem č. 334/1992 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu, ve znění pozdějších předpisů. Souhlas s odvodem poskytuje příslušný orgán ochrany zemědělského půdního fondu. Výběr mají v kompetenci celní úřady. Výnos z odvodů směřuje z 60 % Státnímu fondu životního prostředí a z 40 % rozpočtům obcí příslušného katastru. Vytěžené prostředky musí být využity na zlepšení životního prostředí obce a na chránění krajiny a přírody.

*'''poplatky za odnětí pozemků určených k plnění funkcí lesa'''
Tyto poplatky jsou stanoveny v zákoně č. 289/1995 Sb., o lesích, ve znění pozdějších předpisů. Výše poplatku je určena orgánem státní ochrany lesů a výběr mají v kompetenci celní úřady. Výnos z poplatků směřuje z 60 % Státnímu fondu životního prostředí a z 40 % rozpočtům obcí příslušného katastru. Vytěžené prostředky musí být využity na zlepšení životního prostředí obce a na zachování lesa.

*'''úhrady z dobývacího prostoru a z vydobytých vyhrazených nerostů'''
Dobývací prostor je zhodnocen pomocí výsledků průzkumu daného naleziště, a sice na základě rozsahu, tvaru a mocnosti hlavního naleziště. Nerosty jsou zaznamenány v zákoně č. 44/1988 Sb., o ochraně a využití nerostného bohatství, ve znění pozdějších předpisů. Sazba úhrady se pohybuje v rozmezí 100-1000 Kč za 1 hektar (bere se v potaz úroveň ochrany životního prostředí, povaha činnosti a dopadu na životního prostředí)

*'''poplatky za kácení dřevin'''
Ochrana dřeviny před jejich poškozením je upravena zákonem č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny. Nemusí se žádat o povolení, pokud dřeviny nedosahují stanovených rozměrů, tedy pokud dřeviny dosahuje výšky do 80 cm a 130 cm nad zemí nebo se jedná o souvislý keřový porost do 40 m2.

===Uživatelské poplatky===

*'''poplatky za spotřebu látek poškozujících ozonovou vrstvu'''
Jedná se o poplatek za výrobu a dovoz regulovaných látek, který napomáhá chránit ozonovou vrstvu Země. Poplatky jsou vybírány za látky, které poškozují ozonovou vrstvu a produkty, které je zahrnují. <ref name="Vosátka Jakub">Vosátka, Jakub: Ekonomika životního prostředí ,10.4.2010, dostupné na: http://fzp.ujep.cz/~vosatka/</ref>

*'''poplatky za užívání vybraných umělých hnojiv a pesticidů'''
*'''poplatky za používání tašek z umělých hmot, apod.'''

===Daně===

Na základě daňové statistiky OECD jsou za ekologické daně v České republice považovány veškeré poplatky k ochraně ŽP. Mezi tyto daně patří dálniční známka, mýtné, silniční daň, spotřební daň, daň z minerálních olejů. V roce 2007 vznikají tři nové daně, které pouze rozšířily spotřební daň z minerálních olejů, a sice daň ze zemního plynu, daň z pevných paliv a daň z elektřiny. <ref name="MZP">MZP: Daně ,10.4.2010, dostupné na: http://mzp.cz/cz/dane/</ref>

*'''daně k ochraně životního prostředí'''
*'''komunální (místní) daně'''

===Sankční platby===

Sankční platby jsou použity, pokud někdo nedodržuje zákony na ochranu životního prostředí. Sankční platby se uvalují ve formě pokuty a nedají se odpočítat z daňového základu. Veškeré postihy a sankce v případě nedodržení určitých pravidel jsou určeny v zákonech týkajících se ochrany životního prostředí. <ref name="Vosátka Jakub">Vosátka, Jakub: Ekonomika životního prostředí ,10.4.2010, dostupné na: http://fzp.ujep.cz/~vosatka/</ref>

*'''pokuty'''
*'''přirážky'''

===Daňové úlevy===

Za daňové zvýhodnění se považuje snížená sazba u daně z přidané hodnoty na určité výrobky ekologického charakteru. Můžeme mluvit o úlevě od daně z příjmu u organizací, které se zabývají provozem vodních a větrných elektráren, tepelných čerpadel, solárních zařízení, výrobou bioplynu, elektřiny, tepla, či biomasy. O daňovém zvýhodnění se mluví ve smyslu snížené sazby spotřební daně u pohonných hmot, jako je bionafta, či bioplyn. <ref name="Vosátka Jakub">Vosátka, Jakub: Ekonomika životního prostředí ,10.4.2010, dostupné na: http://fzp.ujep.cz/~vosatka/</ref>
Vláda přijala (koncem roku 2009) návrh ministerstva životního prostředí, aby se zvedl podíl biopaliv v benzinu i naftě. Jeho podíl v benzinu by se měl v dubnu 2010 zvednout z nynějších 3,5 % na 4,5 %. V naftě se jeho podíl zvýší ze 4,5 na 6,3%. Biopalivo je však skoro jednou tak dražší než pohonné hmoty z ropy.
Daňová úleva se dále týká daní z nemovitosti, týkající se některých ekologických aktivit a daně dědické a darovací, pokud je předmět daně propojen s ochranou životního prostředí. <ref name="IDNES">Spotřební daň u pohonných hmot, 11.4.2010, dostupné na: http://ekonomika.idnes.cz/rok-2010-benzin-podrazi-dvakrat-po-sobe-dsk-/ekonomika.asp?c=A091118_203456_ekonomika_mmb</ref>

*'''v rámci DPH'''
*'''v rámci spotřebních daní'''
*'''v rámci daní z příjmů'''
*'''v rámci silniční daně'''
*'''v rámci daně z nemovitostí'''
*'''v rámci daně dědické a darovací'''

===Finanční podpory===

Finanční podpora je chápána jako oblast příznivé ekonomické stimulace. Při jejím poskytování se nesmějí narušovat rovné tržní podmínky a poskytování by mělo být v souladu se směrnicemi Evropské unie.<ref name="Vosátka Jakub">Vosátka, Jakub: Ekonomika životního prostředí ,10.4.2010, dostupné na: http://fzp.ujep.cz/~vosatka/</ref>

*'''granty, dotace, dary'''

Dotace v rámci finanční podpory jsou chápány jako nástroje využívající veřejné výdaje a jsou významným prvkem státní politiky životního prostředí ve vyspělých zemích. Jsou poskytovány především obcím a neziskovým organizacím. Dotace mají problémové alokační působení. Účel jejich poskytování je spojen s ochranou vod a ovzduší. Mezi dotace patří přímé podpory, úhrady úroků, zvýhodněné půjčky, záruky na úvěry nebo daňová zvýhodnění. Dotace bývají poskytovány buď ze státních fondů, státního rozpočtu, nebo od Evropské unie.<ref name="Jílková Jiřina">Jílková Jiřina: Daně, dotace a obchodovatelná povolení - nástroje ochrany ovzduší a klimatu, IREAS, 2003, ISBN:80-86684-04-0</ref>

*'''ze státního rozpočtu'''
*'''z účelových fondů'''
*'''výhodné půjčky (soft loans)'''
*'''garance úvěrů'''

===Úlevy===

*'''v placení poplatků'''

*'''ostatní úlevy'''

===Depozitně refundační systémy===

Depozitně refundační systém se vztahuje na výrobky, u kterých je možnost, že se stanou nebezpečným opadem. Jedná se například o pneumatiky, motorové oleje, nebo akumulátory. Dále se vztahuje na výrobky, kde je možnost jejich opakovaného použití. Jako příkladem jsou bezesporu vratné láhve a některé umělé hmoty. Pomocí tohoto systému je spotřebitel stimulován k opětovnému vrácení zakoupených výrobků.<ref name="Vosátka Jakub">Vosátka, Jakub: Ekonomika životního prostředí ,10.4.2010, dostupné na: http://fzp.ujep.cz/~vosatka/</ref>

*'''zálohování'''

Při zakoupení zboží se platí záloha, která se při vrácení zboží vrací zpět. Lidé díky tomuto systému mají záruku, že se jim zakoupené výrobky vrátí zpět formou peněz, které do nich vložili. Zálohový systém se vztahuje na skleněné láhve, některé vybrané láhve a umělé hmoty. Spotřebitel má tedy jistotu jejich opětovného vrácení a také jejich opětovného využití.<ref name="Vosátka Jakub">Vosátka, Jakub: Ekonomika životního prostředí ,10.4.2010, dostupné na: http://fzp.ujep.cz/~vosatka/</ref>

*'''recyklační poplatky'''

===Obchodovatelná emisní povolení===

Obchodovatelná emisní povolení jsou charakteristická horizontálními vztahy mezi znečišťovateli. Jednotliví znečišťovatelé se snaží snižovat své náklady spojené s nároky na kvalitu životního prostředí dané státem. Principem zmíněných emisních povolení je stanovení přípustného množství znečištění, které je rozděleno mezi znečišťovatele určitého území. Toto rozdělení přípustného množství znečištění je vydáváno formou emisních povolení, které si znečišťovatelé mezi sebou mohou navzájem prodávat. Tvorba ceny povolenek je ponechána trhu.Jedním z přínosů je úspora nákladů.
Jednotliví znečišťovatelé volí pro ně ekonomicky optimální variantu své ekologické strategie. Předpokládá se, že obchodování musí probíhat podle stanovených pravidel. <ref name="Jílková Jiřina">Jílková Jiřina: Daně, dotace a obchodovatelná povolení - nástroje ochrany ovzduší a klimatu, IREAS, 2003, ISBN:80-86684-04-0</ref>

*[[Obchodovatelná povolení k emisím skleníkových plynů]]
*[[Začlenění letectví do systému pro obchodování s povolenkami na emise]]

==== Environmentální pojištění ====

Tento druh pojištění začíná fungovat koncem 80. let. Je uzavíráno na základě absolutní odpovědnosti znečišťovatele. Podrobné rozmezí krytí škod je určeno přímo pojišťovnami.

* povinnost mít sjednané pojištění pro případ poškození životního prostředí.

===Zelené fondy===

== Zdroje ==

<references/>

== Zdroje ==

Economic Instruments for Environmental Protection, OECD, Paris 1989
*MOLDAN, Bedřich a kol.: Ekonomické aspekty ochrany životního prostředí, Univerzita Karlova, Vydavatelství Karolinum, Praha 1997, ISBN: 80-7184-434-9
*KOUMROVÁ, Miluše; Česká společnost pro životní prostředí ekologické manažerské služby: Ekonomické nástroje v ochraně životního prostředí, sborník přednášek
*Ministerstvo životního prostředí, Cenia, ČSÚ: Statistická ročenka životního prostředí české republiky 2006, Praha 2006, ISBN: 80-7212-443-9
*Centrum univerzity Karlovy pro otázky životního prostředí,: Teoretická východiska, souvislosti, instituce, Praha 2002, ISBN: 80-238-8378-X (soubor)

== Internetové zdroje ==

*Dienstbier, Filip: Ekonomické nástroje ochrany životního prostředí - otázky právní, 11.4.2010, dostupné na: http://theses.cz/id/krhvgt/
*Vosátka, Jakub: Ekonomika životního prostředí ,10.4.2010, dostupné na: http://fzp.ujep.cz/~vosatka/
*http://mzp.cz/cz/poplatky, 11.4.2010 - Poplatky
*Statistická ročenka životního prostředí české republiky 2009,11.4.2010, dostupné na: http://rocenka.cenia.cz/stat_rocenka_2009/index.htm#d1
*Zákon o odpadech,10.4.2010, dostupné na: http://business.center.cz/BUSINESS/PRAVO/ZAKONY/odpady/cast8.aspx
*Spotřební daň u pohonných hmot,11.4.2010, dostupné na: http://ekonomika.idnes.cz/rok-2010-benzin-podrazi-dvakrat-po-sobe-dsk-/ekonomika.asp?c=A091118_203456_ekonomika_mmb
*Ekologické daně,10.4.2010, dostupné na: http://www.finance.cz/dane-a-mzda/informace/reforma-2008/ekologicke-dane/
*Povolení ke kácení stromů,10.4.2010, dostupné na: http://www.ekoporadny.cz/faq/jak-a-kde-zadat-o-povoleni-ke-kaceni-stromu.htm

== Odkazy ==
=== Související stránky ===
[[Ekonomické nástroje k udržitelné dopravě]]

[[Ekologická daňová reforma]]

{{upravit}}

[[Kategorie:Ekonomické nástroje regulace podnikání]]

Ekonomické nástroje

2010-05-24T14:34:22Z

Gabriela:

{{Studenti VŠE}}

Nástroje regulace normativního charakteru, na kterých je historicky primárně založen systém přímé regulace ochrany životního prostředí zemí OECD, doplňuje využití ekonomických nástrojů ochrany životního prostředí. Ty byly zkonstruovány k dosažení ekologických cílů způsobem, který je nákladově efektivnější než přímá administrativní regulace. Jsou založeny na nepřímém ovlivňování chování subjektů, které poškozují (znečišťují, nepřiměřeně devastují) životní prostředí. Na rozdíl od normativních nástrojů tedy nepůsobí na základě přímého mocenského přinucení, ale prostřednictvím ekonomické kalkulace. Podniky, obce i jednotliví občané se sami mohou rozhodnout, zda je pro ně finančně výhodnější vynaložit určité náklady na zamezení, popř. omezení poškozování životního prostředí nebo životní prostředí poškozovat a platit za to (poplatky, daně apod.).

Podstatou působení ekonomických nástrojů je nahrazení, popř. doplnění chybějících nebo nedostatečných hodnotových signálů, které poskytuje standardní tržní mechanismus. K absenci těchto signálů dochází i ve vyspělých ekonomikách a důsledkem této absence jsou [[Ekonomické pojmy|negativní externality]]. Internalizace požadavků životního prostředí do nákladové kalkulace a rozhodovacího procesu znečišťovatelů prostřednictvím ekonomických nástrojů přináší výhody, které spočívají v:

*minimalizaci celkových společenských nákladů nutných na dosažení stanovených environmentálních efektů (nepůsobí plošně, ale přihlížejí k různým nákladům jednotlivých subjektů na zamezení znečištění),
*podněcování subjektů k ekonomicky optimálnímu snižování znečištění (nikoli pouze ke splnění nařízených norem a limitů),
*minimalizaci nároků na státní administrativu (neboť působí v rámci hry tržních sil) a díky tomu snížení nákladů, omezení nebezpečí korupce ap.;
*vytváření dodatečného zdroje prostředků na ochranu prostředí.

Současné politiky životního prostředí vyspělých zemí disponují širokým rejstříkem ekonomických nástrojů. Nejčastější klasifikace ekonomických nástrojů je dělí na poplatky, subvence, systém zálohování a specielní tržní nástroje, jako je prodej emisních povolení a pojištění odpovědnosti za škody na životním prostředí. Tento soubor je v praxi doplňován nástroji daňové, celní a úvěrové politiky.

== Znaky ekonomických nástrojů ==
Jedná se o opatření finanční povahy, jejichž smyslem je akumulace a následná alokace a redistribuce peněžních prostředků. Výchozím cílem je ovlivnit chování ekonomických subjektů a zabezpečit prostředky k provádění opatření, pomáhajícím chránit životní prostředí. Ekonomické nástroje jsou realizovány jak v soukromé, tak ve veřejné sféře. <ref name="Vosátka Jakub">Vosátka, Jakub: Ekonomika životního prostředí ,10.4.2010, dostupné na: http://fzp.ujep.cz/~vosatka/</ref>

== Funkce ekonomických nástrojů ==
Ekonomické nástroje plní mnoho funkcí, z nichž nejdůležitější jsou funkce kompenzační, fiskální, stimulační, redistribuční a komparativní. Kompenzační funkcí ekonomických nástrojů se rozumí finanční odškodnění možného poškození životního prostředí. Fiskální funkce představuje příjmy do státního rozpočtu, které jsou pak dále použity k financování činností, které zabezpečují ochranu životního prostředí. Stimulační funkce podporuje realizaci určitého cíle. Redistribuční funkce představuje usměrnění možných dopadů na různé subjekty. Komparativní funkcí se rozumí pozorování schopnosti se vyrovnávat za různých ekonomických podmínek mezi znečišťovateli. <ref name="Dienstbier Filip">Dienstbier, Filip: Ekonomické nástroje ochrany životního prostředí - otázky právní, 11.4.2010, dostupné na: http://theses.cz/id/krhvgt/</ref>

== Klasifikace ekonomických nástrojů ==
''Podle pragmatické klasifikace, kterou ve svých materiálech používá OECD, je lze strukturovat do několika hlavních skupin:''
=== Poplatky za znečišťování životního prostředí ===

Poplatky jsou povinné platby, nejčastěji za znečišťování životního prostředí nebo za využívání přírodních zdrojů aj. Vychází z principu „znečišťovatel platí“. Způsob jejich placení musí být upraven zákonem. Příjmy z poplatků směřují buď do Státního fondu životního prostředí, do obecních rozpočtů, do rozpočtů krajů, případně do státního rozpočtu. Tento příjem se využívá účelově k nápravě škod nebo na podporu ekologických projektů. <ref name="Hadrabová Alena a kolektiv">Hadrabová A. a kolektiv: Ekonomika a řízení péče o životní prostředí, VŠE v Praze, 1991, ISBN: 80-7007-985-4</ref>

*'''poplatky za znečišťování ovzduší'''
V současné době jsou poplatky za znečišťování ovzduší stanoveny zákonem č. 86/2002 Sb., o ochraně ovzduší, ve znění pozdějších předpisů. Poplatky jsou placeny provozovateli stacionárních zdrojů, které se kategorizují podle velikosti na zvláště velké, velké, střední a malé podle jejich výkonu. <ref name="MOLDAN, Bedřich a kol">MOLDAN, Bedřich a kol.: Ekonomické aspekty ochrany životního prostředí, Univerzita Karlova, Vydavatelství Karolinum, Praha 1997, ISBN: 80-7184-434-9</ref> Mezi zpoplatněné látky patří především tuhé emise, SO2 (oxid siřičitý), NOx(oxidy dusíku), CO (oxid uhelnatý), CXHY (uhlovodíky). Způsob výpočtu poplatků je dán zákonem. U malých zdrojů je to roční paušál podle druhu používaného paliva. U zvláště velkých, velkých a středních zdrojů závisí výše poplatků na druhu a množství škodlivin. <ref name="CENIA">Statistická ročenka životního prostředí české republiky 2009,11.4.2010, dostupné na: http://rocenka.cenia.cz/stat_rocenka_2009/index.htm#d1</ref>

Vypouštění odpadních vod směřuje buď do vod povrchových nebo do vod podzemních

*'''poplatky za vypouštění odpadních vod do vod povrchových'''
Poplatky za vypouštění odpadních vod do vod povrchových jsou upraveny ve vodním zákoně č. 254/2001 Sb. Znečišťovatel je povinen platit poplatek jak za znečištění, tak i za objem vypouštěných odpadních vod. Poplatek se platí především při vypouštění nerozpuštěných látek, rozpuštěných anorganických solí, ropných látek, nebo pokud je zjištěna zvýšená acidita a alkalita. Správu poplatků za vypouštění odpadních vod do vod povrchových mají na starosti příslušné celní úřady na základě podkladů České inspekce Životního prostředí. Poplatky jsou placeny příslušnému celnímu úřadu. Příjmy směřují do Státního fondu Životního prostředí. <ref name="CENIA">tamtéž</ref>

*'''Poplatky za povolené vypouštění odpadních vod do vod podzemních'''
Poplatky za vypouštění odpadních vod do vod podzemních jsou upraveny ve vodním zákoně č. 254/2001 Sb. Poplatek se platí paušálně a představuje 3 500 Kč ročně za vypouštění odpadních vod domácnostmi. Povolení k vypouštění odpadních vod do vod podzemních vydává vodoprávní úřad, který příslušné obci poskytuje podklady. Poplatek je placen obci daného katastrálního území, kde dochází k vypouštění odpadních vod. Poplatky jsou stanoveny obcí, která postupuje podle správního řádu. Postup při vymáhání a vybírání poplatků je veden podle právních předpisů, které upravují správu daní a poplatků.<ref name="CENIA">tamtéž</ref>

*'''poplatky za ukládání odpadů na skládky'''
Poplatky za ukládání odpadů na skládky jsou upraveny zákonem č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně některých dalších zákonů. Poplatek se skládá vždy ze základní složky, která je placena za ukládání odpadu a pokud jde o odpad nebezpečný je připlácena riziková složka. Poplatek je placen původcem odpadu provozovateli skládky za umístění odpadu na skládku.
Příjemcem poplatků je obec, v jejímž katastrálním území se skládka nachází a Státní fond Životního prostředí. V případě ukládání odpadů na skládky obcí, pak tato obec neplatí základní složku poplatku. Kontrolu placení poplatků má v kompetenci příslušná obec a krajský úřad. Příslušná obec vybírá základní složku poplatku. Pokud se skládka nachází na území více obcí, je základní složka poplatku rozdělena daným obcím podle velikosti skládky na jejich území. Výše sazby základní složky poplatku je od roku 2009 stanovena na 500 Kč za 1 tunu komunálního a ostatního odpadu a 1 700 Kč za 1 tunu nebezpečného odpadu. Riziková složka poplatku směřuje do Státního fondu životního prostředí. Výše sazby rizikové složky poplatku je od roku 2009 stanovena na 4 500 Kč za 1 tunu nebezpečného odpadu. Tyto poplatky jsou na rozdíl od ostatních poplatků fixně dané, vždy v rozmezí 2-3 let a jejich výše stále roste.<ref name="CENIA">tamtéž</ref>

*'''poplatky za spalování odpadů'''
*'''poplatky za hluk'''

=== Poplatky za využívání přírodních zdrojů <ref name="CENIA">tamtéž</ref> ===
Podrobněji také [[Poplatky za využívání přírodních zdrojů]]

*'''poplatky za odběry podzemní vody'''
Jedná se o úhradu částky za odebrané množství podzemní vody. Poplatek je stanoven novelou zákona č. 20/2004 Sb., o vodách. Výnos z poplatků směřuje z 50% Státnímu fondu životního prostředí a z 50 % rozpočtům územně příslušného kraje.

*'''poplatky za odběry vody z vodních toků'''
Platba, kterou hradí organizace, které odebírají vodu z povrchových vod jeho správci.

*'''odvody za odnětí půdy ze zemědělského půdního fondu'''
Úhrady jsou stanoveny zákonem č. 334/1992 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu, ve znění pozdějších předpisů. Souhlas s odvodem poskytuje příslušný orgán ochrany zemědělského půdního fondu. Výběr mají v kompetenci celní úřady. Výnos z odvodů směřuje z 60 % Státnímu fondu životního prostředí a z 40 % rozpočtům obcí příslušného katastru. Vytěžené prostředky musí být využity na zlepšení životního prostředí obce a na chránění krajiny a přírody.

*'''poplatky za odnětí pozemků určených k plnění funkcí lesa'''
Tyto poplatky jsou stanoveny v zákoně č. 289/1995 Sb., o lesích, ve znění pozdějších předpisů. Výše poplatku je určena orgánem státní ochrany lesů a výběr mají v kompetenci celní úřady. Výnos z poplatků směřuje z 60 % Státnímu fondu životního prostředí a z 40 % rozpočtům obcí příslušného katastru. Vytěžené prostředky musí být využity na zlepšení životního prostředí obce a na zachování lesa.

*'''úhrady z dobývacího prostoru a z vydobytých vyhrazených nerostů'''
Dobývací prostor je zhodnocen pomocí výsledků průzkumu daného naleziště, a sice na základě rozsahu, tvaru a mocnosti hlavního naleziště. Nerosty jsou zaznamenány v zákoně č. 44/1988 Sb., o ochraně a využití nerostného bohatství, ve znění pozdějších předpisů. Sazba úhrady se pohybuje v rozmezí 100-1000 Kč za 1 hektar (bere se v potaz úroveň ochrany životního prostředí, povaha činnosti a dopadu na životního prostředí)

*'''poplatky za kácení dřevin'''
Ochrana dřeviny před jejich poškozením je upravena zákonem č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny. Nemusí se žádat o povolení, pokud dřeviny nedosahují stanovených rozměrů, tedy pokud dřeviny dosahuje výšky do 80 cm a 130 cm nad zemí nebo se jedná o souvislý keřový porost do 40 m2.

===Uživatelské poplatky===

*'''poplatky za spotřebu látek poškozujících ozonovou vrstvu'''
Jedná se o poplatek za výrobu a dovoz regulovaných látek, který napomáhá chránit ozonovou vrstvu Země. Poplatky jsou vybírány za látky, které poškozují ozonovou vrstvu a produkty, které je zahrnují. <ref name="Vosátka Jakub">Vosátka, Jakub: Ekonomika životního prostředí ,10.4.2010, dostupné na: http://fzp.ujep.cz/~vosatka/</ref>

*'''poplatky za užívání vybraných umělých hnojiv a pesticidů'''
*'''poplatky za používání tašek z umělých hmot, apod.'''

===Daně===

Na základě daňové statistiky OECD jsou za ekologické daně v České republice považovány veškeré poplatky k ochraně ŽP. Mezi tyto daně patří dálniční známka, mýtné, silniční daň, spotřební daň, daň z minerálních olejů. V roce 2007 vznikají tři nové daně, které pouze rozšířily spotřební daň z minerálních olejů, a sice daň ze zemního plynu, daň z pevných paliv a daň z elektřiny. <ref name="MZP">MZP: Daně ,10.4.2010, dostupné na: http://mzp.cz/cz/dane/</ref>

*'''daně k ochraně životního prostředí'''
*'''komunální (místní) daně'''

===Sankční platby===

Sankční platby jsou použity, pokud někdo nedodržuje zákony na ochranu životního prostředí. Sankční platby se uvalují ve formě pokuty a nedají se odpočítat z daňového základu. Veškeré postihy a sankce v případě nedodržení určitých pravidel jsou určeny v zákonech týkajících se ochrany životního prostředí. <ref name="Vosátka Jakub">Vosátka, Jakub: Ekonomika životního prostředí ,10.4.2010, dostupné na: http://fzp.ujep.cz/~vosatka/</ref>

*'''pokuty'''
*'''přirážky'''

===Daňové úlevy===

Za daňové zvýhodnění se považuje snížená sazba u daně z přidané hodnoty na určité výrobky ekologického charakteru. Můžeme mluvit o úlevě od daně z příjmu u organizací, které se zabývají provozem vodních a větrných elektráren, tepelných čerpadel, solárních zařízení, výrobou bioplynu, elektřiny, tepla, či biomasy. O daňovém zvýhodnění se mluví ve smyslu snížené sazby spotřební daně u pohonných hmot, jako je bionafta, či bioplyn. <ref name="Vosátka Jakub">Vosátka, Jakub: Ekonomika životního prostředí ,10.4.2010, dostupné na: http://fzp.ujep.cz/~vosatka/</ref>
Vláda přijala (koncem roku 2009) návrh ministerstva životního prostředí, aby se zvedl podíl biopaliv v benzinu i naftě. Jeho podíl v benzinu by se měl v dubnu 2010 zvednout z nynějších 3,5 % na 4,5 %. V naftě se jeho podíl zvýší ze 4,5 na 6,3%. Biopalivo je však skoro jednou tak dražší než pohonné hmoty z ropy.
Daňová úleva se dále týká daní z nemovitosti, týkající se některých ekologických aktivit a daně dědické a darovací, pokud je předmět daně propojen s ochranou životního prostředí. <ref name="IDNES">Spotřební daň u pohonných hmot, 11.4.2010, dostupné na: http://ekonomika.idnes.cz/rok-2010-benzin-podrazi-dvakrat-po-sobe-dsk-/ekonomika.asp?c=A091118_203456_ekonomika_mmb</ref>

*'''v rámci DPH'''
*'''v rámci spotřebních daní'''
*'''v rámci daní z příjmů'''
*'''v rámci silniční daně'''
*'''v rámci daně z nemovitostí'''
*'''v rámci daně dědické a darovací'''

===Finanční podpory===

Finanční podpora je chápána jako oblast příznivé ekonomické stimulace. Při jejím poskytování se nesmějí narušovat rovné tržní podmínky a poskytování by mělo být v souladu se směrnicemi Evropské unie.<ref name="Vosátka Jakub">Vosátka, Jakub: Ekonomika životního prostředí ,10.4.2010, dostupné na: http://fzp.ujep.cz/~vosatka/</ref>

*'''granty, dotace, dary'''

Dotace v rámci finanční podpory jsou chápány jako nástroje využívající veřejné výdaje a jsou významným prvkem státní politiky životního prostředí ve vyspělých zemích. Jsou poskytovány především obcím a neziskovým organizacím. Dotace mají problémové alokační působení. Účel jejich poskytování je spojen s ochranou vod a ovzduší. Mezi dotace patří přímé podpory, úhrady úroků, zvýhodněné půjčky, záruky na úvěry nebo daňová zvýhodnění. Dotace bývají poskytovány buď ze státních fondů, státního rozpočtu, nebo od Evropské unie.<ref name="Jílková Jiřina">Jílková Jiřina: Daně, dotace a obchodovatelná povolení - nástroje ochrany ovzduší a klimatu, IREAS, 2003, ISBN:80-86684-04-0</ref>

*'''ze státního rozpočtu'''
*'''z účelových fondů'''
*'''výhodné půjčky (soft loans)'''
*'''garance úvěrů'''

===Úlevy===

*'''v placení poplatků'''

*'''ostatní úlevy'''

===Depozitně refundační systémy===

Depozitně refundační systém se vztahuje na výrobky, u kterých je možnost, že se stanou nebezpečným opadem. Jedná se například o pneumatiky, motorové oleje, nebo akumulátory. Dále se vztahuje na výrobky, kde je možnost jejich opakovaného použití. Jako příkladem jsou bezesporu vratné láhve a některé umělé hmoty. Pomocí tohoto systému je spotřebitel stimulován k opětovnému vrácení zakoupených výrobků.<ref name="Vosátka Jakub">Vosátka, Jakub: Ekonomika životního prostředí ,10.4.2010, dostupné na: http://fzp.ujep.cz/~vosatka/</ref>

*'''zálohování'''

Při zakoupení zboží se platí záloha, která se při vrácení zboží vrací zpět. Lidé díky tomuto systému mají záruku, že se jim zakoupené výrobky vrátí zpět formou peněz, které do nich vložili. Zálohový systém se vztahuje na skleněné láhve, některé vybrané láhve a umělé hmoty. Spotřebitel má tedy jistotu jejich opětovného vrácení a také jejich opětovného využití.<ref name="Vosátka Jakub">Vosátka, Jakub: Ekonomika životního prostředí ,10.4.2010, dostupné na: http://fzp.ujep.cz/~vosatka/</ref>

*'''recyklační poplatky'''

===Obchodovatelná emisní povolení===

Obchodovatelná emisní povolení jsou charakteristická horizontálními vztahy mezi znečišťovateli. Jednotliví znečišťovatelé se snaží snižovat své náklady spojené s nároky na kvalitu životního prostředí dané státem. Principem zmíněných emisních povolení je stanovení přípustného množství znečištění, které je rozděleno mezi znečišťovatele určitého území. Toto rozdělení přípustného množství znečištění je vydáváno formou emisních povolení, které si znečišťovatelé mezi sebou mohou navzájem prodávat. Tvorba ceny povolenek je ponechána trhu.Jedním z přínosů je úspora nákladů.
Jednotliví znečišťovatelé volí pro ně ekonomicky optimální variantu své ekologické strategie. Předpokládá se, že obchodování musí probíhat podle stanovených pravidel. <ref name="Jílková Jiřina">Jílková Jiřina: Daně, dotace a obchodovatelná povolení - nástroje ochrany ovzduší a klimatu, IREAS, 2003, ISBN:80-86684-04-0</ref>

*[[Obchodovatelná povolení k emisím skleníkových plynů]]
*[[Začlenění letectví do systému pro obchodování s povolenkami na emise]]

==== Environmentální pojištění ====

Tento druh pojištění začíná fungovat koncem 80. let. Je uzavíráno na základě absolutní odpovědnosti znečišťovatele. Podrobné rozmezí krytí škod je určeno přímo pojišťovnami.

* povinnost mít sjednané pojištění pro případ poškození životního prostředí.

===Zelené fondy===

== Zdroje ==

<references/>

== Zdroje ==

Economic Instruments for Environmental Protection, OECD, Paris 1989
*MOLDAN, Bedřich a kol.: Ekonomické aspekty ochrany životního prostředí, Univerzita Karlova, Vydavatelství Karolinum, Praha 1997, ISBN: 80-7184-434-9
*KOUMROVÁ, Miluše; Česká společnost pro životní prostředí ekologické manažerské služby: Ekonomické nástroje v ochraně životního prostředí, sborník přednášek
*Ministerstvo životního prostředí, Cenia, ČSÚ: Statistická ročenka životního prostředí české republiky 2006, Praha 2006, ISBN: 80-7212-443-9
*Centrum univerzity Karlovy pro otázky životního prostředí,: Teoretická východiska, souvislosti, instituce, Praha 2002, ISBN: 80-238-8378-X (soubor)

== Internetové zdroje ==

*Dienstbier, Filip: Ekonomické nástroje ochrany životního prostředí - otázky právní, 11.4.2010, dostupné na: http://theses.cz/id/krhvgt/
*Vosátka, Jakub: Ekonomika životního prostředí ,10.4.2010, dostupné na: http://fzp.ujep.cz/~vosatka/
*http://mzp.cz/cz/poplatky, 11.4.2010 - Poplatky
*Statistická ročenka životního prostředí české republiky 2009,11.4.2010, dostupné na: http://rocenka.cenia.cz/stat_rocenka_2009/index.htm#d1
*Zákon o odpadech,10.4.2010, dostupné na: http://business.center.cz/BUSINESS/PRAVO/ZAKONY/odpady/cast8.aspx
*Spotřební daň u pohonných hmot,11.4.2010, dostupné na: http://ekonomika.idnes.cz/rok-2010-benzin-podrazi-dvakrat-po-sobe-dsk-/ekonomika.asp?c=A091118_203456_ekonomika_mmb
*Ekologické daně,10.4.2010, dostupné na: http://www.finance.cz/dane-a-mzda/informace/reforma-2008/ekologicke-dane/
*Povolení ke kácení stromů,10.4.2010, dostupné na: http://www.ekoporadny.cz/faq/jak-a-kde-zadat-o-povoleni-ke-kaceni-stromu.htm

== Odkazy ==
=== Související stránky ===
[[Ekonomické nástroje k udržitelné dopravě]]

[[Ekologická daňová reforma]]

{{upravit}}

[[Kategorie:Ekonomické nástroje regulace podnikání]]

Ekonomické nástroje

2010-05-24T14:33:33Z

Gabriela: /* Finanční podpory */

{{Studenti VŠE}}

Nástroje regulace normativního charakteru, na kterých je historicky primárně založen systém přímé regulace ochrany životního prostředí zemí OECD, doplňuje využití ekonomických nástrojů ochrany životního prostředí. Ty byly zkonstruovány k dosažení ekologických cílů způsobem, který je nákladově efektivnější než přímá administrativní regulace. Jsou založeny na nepřímém ovlivňování chování subjektů, které poškozují (znečišťují, nepřiměřeně devastují) životní prostředí. Na rozdíl od normativních nástrojů tedy nepůsobí na základě přímého mocenského přinucení, ale prostřednictvím ekonomické kalkulace. Podniky, obce i jednotliví občané se sami mohou rozhodnout, zda je pro ně finančně výhodnější vynaložit určité náklady na zamezení, popř. omezení poškozování životního prostředí nebo životní prostředí poškozovat a platit za to (poplatky, daně apod.).

Podstatou působení ekonomických nástrojů je nahrazení, popř. doplnění chybějících nebo nedostatečných hodnotových signálů, které poskytuje standardní tržní mechanismus. K absenci těchto signálů dochází i ve vyspělých ekonomikách a důsledkem této absence jsou [[Ekonomické pojmy|negativní externality]]. Internalizace požadavků životního prostředí do nákladové kalkulace a rozhodovacího procesu znečišťovatelů prostřednictvím ekonomických nástrojů přináší výhody, které spočívají v:

*minimalizaci celkových společenských nákladů nutných na dosažení stanovených environmentálních efektů (nepůsobí plošně, ale přihlížejí k různým nákladům jednotlivých subjektů na zamezení znečištění),
*podněcování subjektů k ekonomicky optimálnímu snižování znečištění (nikoli pouze ke splnění nařízených norem a limitů),
*minimalizaci nároků na státní administrativu (neboť působí v rámci hry tržních sil) a díky tomu snížení nákladů, omezení nebezpečí korupce ap.;
*vytváření dodatečného zdroje prostředků na ochranu prostředí.

Současné politiky životního prostředí vyspělých zemí disponují širokým rejstříkem ekonomických nástrojů. Nejčastější klasifikace ekonomických nástrojů je dělí na poplatky, subvence, systém zálohování a specielní tržní nástroje, jako je prodej emisních povolení a pojištění odpovědnosti za škody na životním prostředí. Tento soubor je v praxi doplňován nástroji daňové, celní a úvěrové politiky.

== Znaky ekonomických nástrojů ==
Jedná se o opatření finanční povahy, jejichž smyslem je akumulace a následná alokace a redistribuce peněžních prostředků. Výchozím cílem je ovlivnit chování ekonomických subjektů a zabezpečit prostředky k provádění opatření, pomáhajícím chránit životní prostředí. Ekonomické nástroje jsou realizovány jak v soukromé, tak ve veřejné sféře. <ref name="Vosátka Jakub">Vosátka, Jakub: Ekonomika životního prostředí ,10.4.2010, dostupné na: http://fzp.ujep.cz/~vosatka/</ref>

== Funkce ekonomických nástrojů ==
Ekonomické nástroje plní mnoho funkcí, z nichž nejdůležitější jsou funkce kompenzační, fiskální, stimulační, redistribuční a komparativní. Kompenzační funkcí ekonomických nástrojů se rozumí finanční odškodnění možného poškození životního prostředí. Fiskální funkce představuje příjmy do státního rozpočtu, které jsou pak dále použity k financování činností, které zabezpečují ochranu životního prostředí. Stimulační funkce podporuje realizaci určitého cíle. Redistribuční funkce představuje usměrnění možných dopadů na různé subjekty. Komparativní funkcí se rozumí pozorování schopnosti se vyrovnávat za různých ekonomických podmínek mezi znečišťovateli. <ref name="Dienstbier Filip">Dienstbier, Filip: Ekonomické nástroje ochrany životního prostředí - otázky právní, 11.4.2010, dostupné na: http://theses.cz/id/krhvgt/</ref>

== Klasifikace ekonomických nástrojů ==
''Podle pragmatické klasifikace, kterou ve svých materiálech používá OECD, je lze strukturovat do několika hlavních skupin:''
=== Poplatky za znečišťování životního prostředí ===

Poplatky jsou povinné platby, nejčastěji za znečišťování životního prostředí nebo za využívání přírodních zdrojů aj. Vychází z principu „znečišťovatel platí“. Způsob jejich placení musí být upraven zákonem. Příjmy z poplatků směřují buď do Státního fondu životního prostředí, do obecních rozpočtů, do rozpočtů krajů, případně do státního rozpočtu. Tento příjem se využívá účelově k nápravě škod nebo na podporu ekologických projektů. <ref name="Hadrabová Alena a kolektiv">Hadrabová A. a kolektiv: Ekonomika a řízení péče o životní prostředí, VŠE v Praze, 1991, ISBN: 80-7007-985-4</ref>

*'''poplatky za znečišťování ovzduší'''
V současné době jsou poplatky za znečišťování ovzduší stanoveny zákonem č. 86/2002 Sb., o ochraně ovzduší, ve znění pozdějších předpisů. Poplatky jsou placeny provozovateli stacionárních zdrojů, které se kategorizují podle velikosti na zvláště velké, velké, střední a malé podle jejich výkonu. <ref name="MOLDAN, Bedřich a kol">MOLDAN, Bedřich a kol.: Ekonomické aspekty ochrany životního prostředí, Univerzita Karlova, Vydavatelství Karolinum, Praha 1997, ISBN: 80-7184-434-9</ref> Mezi zpoplatněné látky patří především tuhé emise, SO2 (oxid siřičitý), NOx(oxidy dusíku), CO (oxid uhelnatý), CXHY (uhlovodíky). Způsob výpočtu poplatků je dán zákonem. U malých zdrojů je to roční paušál podle druhu používaného paliva. U zvláště velkých, velkých a středních zdrojů závisí výše poplatků na druhu a množství škodlivin. <ref name="CENIA">Statistická ročenka životního prostředí české republiky 2009,11.4.2010, dostupné na: http://rocenka.cenia.cz/stat_rocenka_2009/index.htm#d1</ref>

Vypouštění odpadních vod směřuje buď do vod povrchových nebo do vod podzemních

*'''poplatky za vypouštění odpadních vod do vod povrchových'''
Poplatky za vypouštění odpadních vod do vod povrchových jsou upraveny ve vodním zákoně č. 254/2001 Sb. Znečišťovatel je povinen platit poplatek jak za znečištění, tak i za objem vypouštěných odpadních vod. Poplatek se platí především při vypouštění nerozpuštěných látek, rozpuštěných anorganických solí, ropných látek, nebo pokud je zjištěna zvýšená acidita a alkalita. Správu poplatků za vypouštění odpadních vod do vod povrchových mají na starosti příslušné celní úřady na základě podkladů České inspekce Životního prostředí. Poplatky jsou placeny příslušnému celnímu úřadu. Příjmy směřují do Státního fondu Životního prostředí. <ref name="CENIA">tamtéž</ref>

*'''Poplatky za povolené vypouštění odpadních vod do vod podzemních'''
Poplatky za vypouštění odpadních vod do vod podzemních jsou upraveny ve vodním zákoně č. 254/2001 Sb. Poplatek se platí paušálně a představuje 3 500 Kč ročně za vypouštění odpadních vod domácnostmi. Povolení k vypouštění odpadních vod do vod podzemních vydává vodoprávní úřad, který příslušné obci poskytuje podklady. Poplatek je placen obci daného katastrálního území, kde dochází k vypouštění odpadních vod. Poplatky jsou stanoveny obcí, která postupuje podle správního řádu. Postup při vymáhání a vybírání poplatků je veden podle právních předpisů, které upravují správu daní a poplatků.<ref name="CENIA">tamtéž</ref>

*'''poplatky za ukládání odpadů na skládky'''
Poplatky za ukládání odpadů na skládky jsou upraveny zákonem č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně některých dalších zákonů. Poplatek se skládá vždy ze základní složky, která je placena za ukládání odpadu a pokud jde o odpad nebezpečný je připlácena riziková složka. Poplatek je placen původcem odpadu provozovateli skládky za umístění odpadu na skládku.
Příjemcem poplatků je obec, v jejímž katastrálním území se skládka nachází a Státní fond Životního prostředí. V případě ukládání odpadů na skládky obcí, pak tato obec neplatí základní složku poplatku. Kontrolu placení poplatků má v kompetenci příslušná obec a krajský úřad. Příslušná obec vybírá základní složku poplatku. Pokud se skládka nachází na území více obcí, je základní složka poplatku rozdělena daným obcím podle velikosti skládky na jejich území. Výše sazby základní složky poplatku je od roku 2009 stanovena na 500 Kč za 1 tunu komunálního a ostatního odpadu a 1 700 Kč za 1 tunu nebezpečného odpadu. Riziková složka poplatku směřuje do Státního fondu životního prostředí. Výše sazby rizikové složky poplatku je od roku 2009 stanovena na 4 500 Kč za 1 tunu nebezpečného odpadu. Tyto poplatky jsou na rozdíl od ostatních poplatků fixně dané, vždy v rozmezí 2-3 let a jejich výše stále roste.<ref name="CENIA">tamtéž</ref>

*'''poplatky za spalování odpadů'''
*'''poplatky za hluk'''

=== Poplatky za využívání přírodních zdrojů <ref name="CENIA">tamtéž</ref> ===
Podrobněji také [[Poplatky za využívání přírodních zdrojů]]

*'''poplatky za odběry podzemní vody'''
Jedná se o úhradu částky za odebrané množství podzemní vody. Poplatek je stanoven novelou zákona č. 20/2004 Sb., o vodách. Výnos z poplatků směřuje z 50% Státnímu fondu životního prostředí a z 50 % rozpočtům územně příslušného kraje.

*'''poplatky za odběry vody z vodních toků'''
Platba, kterou hradí organizace, které odebírají vodu z povrchových vod jeho správci.

*'''odvody za odnětí půdy ze zemědělského půdního fondu'''
Úhrady jsou stanoveny zákonem č. 334/1992 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu, ve znění pozdějších předpisů. Souhlas s odvodem poskytuje příslušný orgán ochrany zemědělského půdního fondu. Výběr mají v kompetenci celní úřady. Výnos z odvodů směřuje z 60 % Státnímu fondu životního prostředí a z 40 % rozpočtům obcí příslušného katastru. Vytěžené prostředky musí být využity na zlepšení životního prostředí obce a na chránění krajiny a přírody.

*'''poplatky za odnětí pozemků určených k plnění funkcí lesa'''
Tyto poplatky jsou stanoveny v zákoně č. 289/1995 Sb., o lesích, ve znění pozdějších předpisů. Výše poplatku je určena orgánem státní ochrany lesů a výběr mají v kompetenci celní úřady. Výnos z poplatků směřuje z 60 % Státnímu fondu životního prostředí a z 40 % rozpočtům obcí příslušného katastru. Vytěžené prostředky musí být využity na zlepšení životního prostředí obce a na zachování lesa.

*'''úhrady z dobývacího prostoru a z vydobytých vyhrazených nerostů'''
Dobývací prostor je zhodnocen pomocí výsledků průzkumu daného naleziště, a sice na základě rozsahu, tvaru a mocnosti hlavního naleziště. Nerosty jsou zaznamenány v zákoně č. 44/1988 Sb., o ochraně a využití nerostného bohatství, ve znění pozdějších předpisů. Sazba úhrady se pohybuje v rozmezí 100-1000 Kč za 1 hektar (bere se v potaz úroveň ochrany životního prostředí, povaha činnosti a dopadu na životního prostředí)

*'''poplatky za kácení dřevin'''
Ochrana dřeviny před jejich poškozením je upravena zákonem č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny. Nemusí se žádat o povolení, pokud dřeviny nedosahují stanovených rozměrů, tedy pokud dřeviny dosahuje výšky do 80 cm a 130 cm nad zemí nebo se jedná o souvislý keřový porost do 40 m2.

===Uživatelské poplatky===

*'''poplatky za spotřebu látek poškozujících ozonovou vrstvu'''
Jedná se o poplatek za výrobu a dovoz regulovaných látek, který napomáhá chránit ozonovou vrstvu Země. Poplatky jsou vybírány za látky, které poškozují ozonovou vrstvu a produkty, které je zahrnují. <ref name="Vosátka Jakub">Vosátka, Jakub: Ekonomika životního prostředí ,10.4.2010, dostupné na: http://fzp.ujep.cz/~vosatka/</ref>

*'''poplatky za užívání vybraných umělých hnojiv a pesticidů'''
*'''poplatky za používání tašek z umělých hmot, apod.'''

===Daně===

Na základě daňové statistiky OECD jsou za ekologické daně v České republice považovány veškeré poplatky k ochraně ŽP. Mezi tyto daně patří dálniční známka, mýtné, silniční daň, spotřební daň, daň z minerálních olejů. V roce 2007 vznikají tři nové daně, které pouze rozšířily spotřební daň z minerálních olejů, a sice daň ze zemního plynu, daň z pevných paliv a daň z elektřiny. <ref name="MZP">MZP: Daně ,10.4.2010, dostupné na: http://mzp.cz/cz/dane/</ref>

*'''daně k ochraně životního prostředí'''
*'''komunální (místní) daně'''

===Sankční platby===

Sankční platby jsou použity, pokud někdo nedodržuje zákony na ochranu životního prostředí. Sankční platby se uvalují ve formě pokuty a nedají se odpočítat z daňového základu. Veškeré postihy a sankce v případě nedodržení určitých pravidel jsou určeny v zákonech týkajících se ochrany životního prostředí. <ref name="Vosátka Jakub">Vosátka, Jakub: Ekonomika životního prostředí ,10.4.2010, dostupné na: http://fzp.ujep.cz/~vosatka/</ref>

*'''pokuty'''
*'''přirážky'''

===Daňové úlevy===

Za daňové zvýhodnění se považuje snížená sazba u daně z přidané hodnoty na určité výrobky ekologického charakteru. Můžeme mluvit o úlevě od daně z příjmu u organizací, které se zabývají provozem vodních a větrných elektráren, tepelných čerpadel, solárních zařízení, výrobou bioplynu, elektřiny, tepla, či biomasy. O daňovém zvýhodnění se mluví ve smyslu snížené sazby spotřební daně u pohonných hmot, jako je bionafta, či bioplyn. <ref name="Vosátka Jakub">Vosátka, Jakub: Ekonomika životního prostředí ,10.4.2010, dostupné na: http://fzp.ujep.cz/~vosatka/</ref>
Vláda přijala (koncem roku 2009) návrh ministerstva životního prostředí, aby se zvedl podíl biopaliv v benzinu i naftě. Jeho podíl v benzinu by se měl v dubnu 2010 zvednout z nynějších 3,5 % na 4,5 %. V naftě se jeho podíl zvýší ze 4,5 na 6,3%. Biopalivo je však skoro jednou tak dražší než pohonné hmoty z ropy.
Daňová úleva se dále týká daní z nemovitosti, týkající se některých ekologických aktivit a daně dědické a darovací, pokud je předmět daně propojen s ochranou životního prostředí. <ref name="IDNES">Spotřební daň u pohonných hmot, 11.4.2010, dostupné na: http://ekonomika.idnes.cz/rok-2010-benzin-podrazi-dvakrat-po-sobe-dsk-/ekonomika.asp?c=A091118_203456_ekonomika_mmb</ref>

*'''v rámci DPH'''
*'''v rámci spotřebních daní'''
*'''v rámci daní z příjmů'''
*'''v rámci silniční daně'''
*'''v rámci daně z nemovitostí'''
*'''v rámci daně dědické a darovací'''

===Finanční podpory===

Finanční podpora je chápána jako oblast příznivé ekonomické stimulace. Při jejím poskytování se nesmějí narušovat rovné tržní podmínky a poskytování by mělo být v souladu se směrnicemi Evropské unie.<ref name="Vosátka Jakub">Vosátka, Jakub: Ekonomika životního prostředí ,10.4.2010, dostupné na: http://fzp.ujep.cz/~vosatka/</ref>

*'''granty, dotace, dary'''

Dotace v rámci finanční podpory jsou chápány jako nástroje využívající veřejné výdaje a jsou významným prvkem státní politiky životního prostředí ve vyspělých zemích. Jsou poskytovány především obcím a neziskovým organizacím. Dotace mají problémové alokační působení. Účel jejich poskytování je spojen s ochranou vod a ovzduší. Mezi dotace patří přímé podpory, úhrady úroků, zvýhodněné půjčky, záruky na úvěry nebo daňová zvýhodnění. Dotace bývají poskytovány buď ze státních fondů, státního rozpočtu, nebo od Evropské unie.<ref name="Vosátka Jakub">Vosátka, Jakub: Ekonomika životního prostředí ,10.4.2010, dostupné na: http://fzp.ujep.cz/~vosatka/</ref>

*'''ze státního rozpočtu'''
*'''z účelových fondů'''
*'''výhodné půjčky (soft loans)'''
*'''garance úvěrů'''

===Úlevy===

*'''v placení poplatků'''

*'''ostatní úlevy'''

===Depozitně refundační systémy===

Depozitně refundační systém se vztahuje na výrobky, u kterých je možnost, že se stanou nebezpečným opadem. Jedná se například o pneumatiky, motorové oleje, nebo akumulátory. Dále se vztahuje na výrobky, kde je možnost jejich opakovaného použití. Jako příkladem jsou bezesporu vratné láhve a některé umělé hmoty. Pomocí tohoto systému je spotřebitel stimulován k opětovnému vrácení zakoupených výrobků.<ref name="Vosátka Jakub">Vosátka, Jakub: Ekonomika životního prostředí ,10.4.2010, dostupné na: http://fzp.ujep.cz/~vosatka/</ref>

*'''zálohování'''

Při zakoupení zboží se platí záloha, která se při vrácení zboží vrací zpět. Lidé díky tomuto systému mají záruku, že se jim zakoupené výrobky vrátí zpět formou peněz, které do nich vložili. Zálohový systém se vztahuje na skleněné láhve, některé vybrané láhve a umělé hmoty. Spotřebitel má tedy jistotu jejich opětovného vrácení a také jejich opětovného využití.<ref name="Vosátka Jakub">Vosátka, Jakub: Ekonomika životního prostředí ,10.4.2010, dostupné na: http://fzp.ujep.cz/~vosatka/</ref>

*'''recyklační poplatky'''

===Obchodovatelná emisní povolení===

Obchodovatelná emisní povolení jsou charakteristická horizontálními vztahy mezi znečišťovateli. Jednotliví znečišťovatelé se snaží snižovat své náklady spojené s nároky na kvalitu životního prostředí dané státem. Principem zmíněných emisních povolení je stanovení přípustného množství znečištění, které je rozděleno mezi znečišťovatele určitého území. Toto rozdělení přípustného množství znečištění je vydáváno formou emisních povolení, které si znečišťovatelé mezi sebou mohou navzájem prodávat. Tvorba ceny povolenek je ponechána trhu.Jedním z přínosů je úspora nákladů.
Jednotliví znečišťovatelé volí pro ně ekonomicky optimální variantu své ekologické strategie. Předpokládá se, že obchodování musí probíhat podle stanovených pravidel. <ref name="Jílková Jiřina">Jílková Jiřina: Daně, dotace a obchodovatelná povolení - nástroje ochrany ovzduší a klimatu, IREAS, 2003, ISBN:80-86684-04-0</ref>

*[[Obchodovatelná povolení k emisím skleníkových plynů]]
*[[Začlenění letectví do systému pro obchodování s povolenkami na emise]]

==== Environmentální pojištění ====

Tento druh pojištění začíná fungovat koncem 80. let. Je uzavíráno na základě absolutní odpovědnosti znečišťovatele. Podrobné rozmezí krytí škod je určeno přímo pojišťovnami.

* povinnost mít sjednané pojištění pro případ poškození životního prostředí.

===Zelené fondy===

== Zdroje ==

<references/>

== Zdroje ==

Economic Instruments for Environmental Protection, OECD, Paris 1989
*MOLDAN, Bedřich a kol.: Ekonomické aspekty ochrany životního prostředí, Univerzita Karlova, Vydavatelství Karolinum, Praha 1997, ISBN: 80-7184-434-9
*KOUMROVÁ, Miluše; Česká společnost pro životní prostředí ekologické manažerské služby: Ekonomické nástroje v ochraně životního prostředí, sborník přednášek
*Ministerstvo životního prostředí, Cenia, ČSÚ: Statistická ročenka životního prostředí české republiky 2006, Praha 2006, ISBN: 80-7212-443-9
*Centrum univerzity Karlovy pro otázky životního prostředí,: Teoretická východiska, souvislosti, instituce, Praha 2002, ISBN: 80-238-8378-X (soubor)

== Internetové zdroje ==

*Dienstbier, Filip: Ekonomické nástroje ochrany životního prostředí - otázky právní, 11.4.2010, dostupné na: http://theses.cz/id/krhvgt/
*Vosátka, Jakub: Ekonomika životního prostředí ,10.4.2010, dostupné na: http://fzp.ujep.cz/~vosatka/
*http://mzp.cz/cz/poplatky, 11.4.2010 - Poplatky
*Statistická ročenka životního prostředí české republiky 2009,11.4.2010, dostupné na: http://rocenka.cenia.cz/stat_rocenka_2009/index.htm#d1
*Zákon o odpadech,10.4.2010, dostupné na: http://business.center.cz/BUSINESS/PRAVO/ZAKONY/odpady/cast8.aspx
*Spotřební daň u pohonných hmot,11.4.2010, dostupné na: http://ekonomika.idnes.cz/rok-2010-benzin-podrazi-dvakrat-po-sobe-dsk-/ekonomika.asp?c=A091118_203456_ekonomika_mmb
*Ekologické daně,10.4.2010, dostupné na: http://www.finance.cz/dane-a-mzda/informace/reforma-2008/ekologicke-dane/
*Povolení ke kácení stromů,10.4.2010, dostupné na: http://www.ekoporadny.cz/faq/jak-a-kde-zadat-o-povoleni-ke-kaceni-stromu.htm

== Odkazy ==
=== Související stránky ===
[[Ekonomické nástroje k udržitelné dopravě]]

[[Ekologická daňová reforma]]

{{upravit}}

[[Kategorie:Ekonomické nástroje regulace podnikání]]

Ekonomické nástroje

2010-05-24T14:25:52Z

Gabriela: /* Obchodovatelná emisní povolení */

{{Studenti VŠE}}

Nástroje regulace normativního charakteru, na kterých je historicky primárně založen systém přímé regulace ochrany životního prostředí zemí OECD, doplňuje využití ekonomických nástrojů ochrany životního prostředí. Ty byly zkonstruovány k dosažení ekologických cílů způsobem, který je nákladově efektivnější než přímá administrativní regulace. Jsou založeny na nepřímém ovlivňování chování subjektů, které poškozují (znečišťují, nepřiměřeně devastují) životní prostředí. Na rozdíl od normativních nástrojů tedy nepůsobí na základě přímého mocenského přinucení, ale prostřednictvím ekonomické kalkulace. Podniky, obce i jednotliví občané se sami mohou rozhodnout, zda je pro ně finančně výhodnější vynaložit určité náklady na zamezení, popř. omezení poškozování životního prostředí nebo životní prostředí poškozovat a platit za to (poplatky, daně apod.).

Podstatou působení ekonomických nástrojů je nahrazení, popř. doplnění chybějících nebo nedostatečných hodnotových signálů, které poskytuje standardní tržní mechanismus. K absenci těchto signálů dochází i ve vyspělých ekonomikách a důsledkem této absence jsou [[Ekonomické pojmy|negativní externality]]. Internalizace požadavků životního prostředí do nákladové kalkulace a rozhodovacího procesu znečišťovatelů prostřednictvím ekonomických nástrojů přináší výhody, které spočívají v:

*minimalizaci celkových společenských nákladů nutných na dosažení stanovených environmentálních efektů (nepůsobí plošně, ale přihlížejí k různým nákladům jednotlivých subjektů na zamezení znečištění),
*podněcování subjektů k ekonomicky optimálnímu snižování znečištění (nikoli pouze ke splnění nařízených norem a limitů),
*minimalizaci nároků na státní administrativu (neboť působí v rámci hry tržních sil) a díky tomu snížení nákladů, omezení nebezpečí korupce ap.;
*vytváření dodatečného zdroje prostředků na ochranu prostředí.

Současné politiky životního prostředí vyspělých zemí disponují širokým rejstříkem ekonomických nástrojů. Nejčastější klasifikace ekonomických nástrojů je dělí na poplatky, subvence, systém zálohování a specielní tržní nástroje, jako je prodej emisních povolení a pojištění odpovědnosti za škody na životním prostředí. Tento soubor je v praxi doplňován nástroji daňové, celní a úvěrové politiky.

== Znaky ekonomických nástrojů ==
Jedná se o opatření finanční povahy, jejichž smyslem je akumulace a následná alokace a redistribuce peněžních prostředků. Výchozím cílem je ovlivnit chování ekonomických subjektů a zabezpečit prostředky k provádění opatření, pomáhajícím chránit životní prostředí. Ekonomické nástroje jsou realizovány jak v soukromé, tak ve veřejné sféře. <ref name="Vosátka Jakub">Vosátka, Jakub: Ekonomika životního prostředí ,10.4.2010, dostupné na: http://fzp.ujep.cz/~vosatka/</ref>

== Funkce ekonomických nástrojů ==
Ekonomické nástroje plní mnoho funkcí, z nichž nejdůležitější jsou funkce kompenzační, fiskální, stimulační, redistribuční a komparativní. Kompenzační funkcí ekonomických nástrojů se rozumí finanční odškodnění možného poškození životního prostředí. Fiskální funkce představuje příjmy do státního rozpočtu, které jsou pak dále použity k financování činností, které zabezpečují ochranu životního prostředí. Stimulační funkce podporuje realizaci určitého cíle. Redistribuční funkce představuje usměrnění možných dopadů na různé subjekty. Komparativní funkcí se rozumí pozorování schopnosti se vyrovnávat za různých ekonomických podmínek mezi znečišťovateli. <ref name="Dienstbier Filip">Dienstbier, Filip: Ekonomické nástroje ochrany životního prostředí - otázky právní, 11.4.2010, dostupné na: http://theses.cz/id/krhvgt/</ref>

== Klasifikace ekonomických nástrojů ==
''Podle pragmatické klasifikace, kterou ve svých materiálech používá OECD, je lze strukturovat do několika hlavních skupin:''
=== Poplatky za znečišťování životního prostředí ===

Poplatky jsou povinné platby, nejčastěji za znečišťování životního prostředí nebo za využívání přírodních zdrojů aj. Vychází z principu „znečišťovatel platí“. Způsob jejich placení musí být upraven zákonem. Příjmy z poplatků směřují buď do Státního fondu životního prostředí, do obecních rozpočtů, do rozpočtů krajů, případně do státního rozpočtu. Tento příjem se využívá účelově k nápravě škod nebo na podporu ekologických projektů. <ref name="Hadrabová Alena a kolektiv">Hadrabová A. a kolektiv: Ekonomika a řízení péče o životní prostředí, VŠE v Praze, 1991, ISBN: 80-7007-985-4</ref>

*'''poplatky za znečišťování ovzduší'''
V současné době jsou poplatky za znečišťování ovzduší stanoveny zákonem č. 86/2002 Sb., o ochraně ovzduší, ve znění pozdějších předpisů. Poplatky jsou placeny provozovateli stacionárních zdrojů, které se kategorizují podle velikosti na zvláště velké, velké, střední a malé podle jejich výkonu. <ref name="MOLDAN, Bedřich a kol">MOLDAN, Bedřich a kol.: Ekonomické aspekty ochrany životního prostředí, Univerzita Karlova, Vydavatelství Karolinum, Praha 1997, ISBN: 80-7184-434-9</ref> Mezi zpoplatněné látky patří především tuhé emise, SO2 (oxid siřičitý), NOx(oxidy dusíku), CO (oxid uhelnatý), CXHY (uhlovodíky). Způsob výpočtu poplatků je dán zákonem. U malých zdrojů je to roční paušál podle druhu používaného paliva. U zvláště velkých, velkých a středních zdrojů závisí výše poplatků na druhu a množství škodlivin. <ref name="CENIA">Statistická ročenka životního prostředí české republiky 2009,11.4.2010, dostupné na: http://rocenka.cenia.cz/stat_rocenka_2009/index.htm#d1</ref>

Vypouštění odpadních vod směřuje buď do vod povrchových nebo do vod podzemních

*'''poplatky za vypouštění odpadních vod do vod povrchových'''
Poplatky za vypouštění odpadních vod do vod povrchových jsou upraveny ve vodním zákoně č. 254/2001 Sb. Znečišťovatel je povinen platit poplatek jak za znečištění, tak i za objem vypouštěných odpadních vod. Poplatek se platí především při vypouštění nerozpuštěných látek, rozpuštěných anorganických solí, ropných látek, nebo pokud je zjištěna zvýšená acidita a alkalita. Správu poplatků za vypouštění odpadních vod do vod povrchových mají na starosti příslušné celní úřady na základě podkladů České inspekce Životního prostředí. Poplatky jsou placeny příslušnému celnímu úřadu. Příjmy směřují do Státního fondu Životního prostředí. <ref name="CENIA">tamtéž</ref>

*'''Poplatky za povolené vypouštění odpadních vod do vod podzemních'''
Poplatky za vypouštění odpadních vod do vod podzemních jsou upraveny ve vodním zákoně č. 254/2001 Sb. Poplatek se platí paušálně a představuje 3 500 Kč ročně za vypouštění odpadních vod domácnostmi. Povolení k vypouštění odpadních vod do vod podzemních vydává vodoprávní úřad, který příslušné obci poskytuje podklady. Poplatek je placen obci daného katastrálního území, kde dochází k vypouštění odpadních vod. Poplatky jsou stanoveny obcí, která postupuje podle správního řádu. Postup při vymáhání a vybírání poplatků je veden podle právních předpisů, které upravují správu daní a poplatků.<ref name="CENIA">tamtéž</ref>

*'''poplatky za ukládání odpadů na skládky'''
Poplatky za ukládání odpadů na skládky jsou upraveny zákonem č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně některých dalších zákonů. Poplatek se skládá vždy ze základní složky, která je placena za ukládání odpadu a pokud jde o odpad nebezpečný je připlácena riziková složka. Poplatek je placen původcem odpadu provozovateli skládky za umístění odpadu na skládku.
Příjemcem poplatků je obec, v jejímž katastrálním území se skládka nachází a Státní fond Životního prostředí. V případě ukládání odpadů na skládky obcí, pak tato obec neplatí základní složku poplatku. Kontrolu placení poplatků má v kompetenci příslušná obec a krajský úřad. Příslušná obec vybírá základní složku poplatku. Pokud se skládka nachází na území více obcí, je základní složka poplatku rozdělena daným obcím podle velikosti skládky na jejich území. Výše sazby základní složky poplatku je od roku 2009 stanovena na 500 Kč za 1 tunu komunálního a ostatního odpadu a 1 700 Kč za 1 tunu nebezpečného odpadu. Riziková složka poplatku směřuje do Státního fondu životního prostředí. Výše sazby rizikové složky poplatku je od roku 2009 stanovena na 4 500 Kč za 1 tunu nebezpečného odpadu. Tyto poplatky jsou na rozdíl od ostatních poplatků fixně dané, vždy v rozmezí 2-3 let a jejich výše stále roste.<ref name="CENIA">tamtéž</ref>

*'''poplatky za spalování odpadů'''
*'''poplatky za hluk'''

=== Poplatky za využívání přírodních zdrojů <ref name="CENIA">tamtéž</ref> ===
Podrobněji také [[Poplatky za využívání přírodních zdrojů]]

*'''poplatky za odběry podzemní vody'''
Jedná se o úhradu částky za odebrané množství podzemní vody. Poplatek je stanoven novelou zákona č. 20/2004 Sb., o vodách. Výnos z poplatků směřuje z 50% Státnímu fondu životního prostředí a z 50 % rozpočtům územně příslušného kraje.

*'''poplatky za odběry vody z vodních toků'''
Platba, kterou hradí organizace, které odebírají vodu z povrchových vod jeho správci.

*'''odvody za odnětí půdy ze zemědělského půdního fondu'''
Úhrady jsou stanoveny zákonem č. 334/1992 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu, ve znění pozdějších předpisů. Souhlas s odvodem poskytuje příslušný orgán ochrany zemědělského půdního fondu. Výběr mají v kompetenci celní úřady. Výnos z odvodů směřuje z 60 % Státnímu fondu životního prostředí a z 40 % rozpočtům obcí příslušného katastru. Vytěžené prostředky musí být využity na zlepšení životního prostředí obce a na chránění krajiny a přírody.

*'''poplatky za odnětí pozemků určených k plnění funkcí lesa'''
Tyto poplatky jsou stanoveny v zákoně č. 289/1995 Sb., o lesích, ve znění pozdějších předpisů. Výše poplatku je určena orgánem státní ochrany lesů a výběr mají v kompetenci celní úřady. Výnos z poplatků směřuje z 60 % Státnímu fondu životního prostředí a z 40 % rozpočtům obcí příslušného katastru. Vytěžené prostředky musí být využity na zlepšení životního prostředí obce a na zachování lesa.

*'''úhrady z dobývacího prostoru a z vydobytých vyhrazených nerostů'''
Dobývací prostor je zhodnocen pomocí výsledků průzkumu daného naleziště, a sice na základě rozsahu, tvaru a mocnosti hlavního naleziště. Nerosty jsou zaznamenány v zákoně č. 44/1988 Sb., o ochraně a využití nerostného bohatství, ve znění pozdějších předpisů. Sazba úhrady se pohybuje v rozmezí 100-1000 Kč za 1 hektar (bere se v potaz úroveň ochrany životního prostředí, povaha činnosti a dopadu na životního prostředí)

*'''poplatky za kácení dřevin'''
Ochrana dřeviny před jejich poškozením je upravena zákonem č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny. Nemusí se žádat o povolení, pokud dřeviny nedosahují stanovených rozměrů, tedy pokud dřeviny dosahuje výšky do 80 cm a 130 cm nad zemí nebo se jedná o souvislý keřový porost do 40 m2.

===Uživatelské poplatky===

*'''poplatky za spotřebu látek poškozujících ozonovou vrstvu'''
Jedná se o poplatek za výrobu a dovoz regulovaných látek, který napomáhá chránit ozonovou vrstvu Země. Poplatky jsou vybírány za látky, které poškozují ozonovou vrstvu a produkty, které je zahrnují. <ref name="Vosátka Jakub">Vosátka, Jakub: Ekonomika životního prostředí ,10.4.2010, dostupné na: http://fzp.ujep.cz/~vosatka/</ref>

*'''poplatky za užívání vybraných umělých hnojiv a pesticidů'''
*'''poplatky za používání tašek z umělých hmot, apod.'''

===Daně===

Na základě daňové statistiky OECD jsou za ekologické daně v České republice považovány veškeré poplatky k ochraně ŽP. Mezi tyto daně patří dálniční známka, mýtné, silniční daň, spotřební daň, daň z minerálních olejů. V roce 2007 vznikají tři nové daně, které pouze rozšířily spotřební daň z minerálních olejů, a sice daň ze zemního plynu, daň z pevných paliv a daň z elektřiny. <ref name="MZP">MZP: Daně ,10.4.2010, dostupné na: http://mzp.cz/cz/dane/</ref>

*'''daně k ochraně životního prostředí'''
*'''komunální (místní) daně'''

===Sankční platby===

Sankční platby jsou použity, pokud někdo nedodržuje zákony na ochranu životního prostředí. Sankční platby se uvalují ve formě pokuty a nedají se odpočítat z daňového základu. Veškeré postihy a sankce v případě nedodržení určitých pravidel jsou určeny v zákonech týkajících se ochrany životního prostředí. <ref name="Vosátka Jakub">Vosátka, Jakub: Ekonomika životního prostředí ,10.4.2010, dostupné na: http://fzp.ujep.cz/~vosatka/</ref>

*'''pokuty'''
*'''přirážky'''

===Daňové úlevy===

Za daňové zvýhodnění se považuje snížená sazba u daně z přidané hodnoty na určité výrobky ekologického charakteru. Můžeme mluvit o úlevě od daně z příjmu u organizací, které se zabývají provozem vodních a větrných elektráren, tepelných čerpadel, solárních zařízení, výrobou bioplynu, elektřiny, tepla, či biomasy. O daňovém zvýhodnění se mluví ve smyslu snížené sazby spotřební daně u pohonných hmot, jako je bionafta, či bioplyn. <ref name="Vosátka Jakub">Vosátka, Jakub: Ekonomika životního prostředí ,10.4.2010, dostupné na: http://fzp.ujep.cz/~vosatka/</ref>
Vláda přijala (koncem roku 2009) návrh ministerstva životního prostředí, aby se zvedl podíl biopaliv v benzinu i naftě. Jeho podíl v benzinu by se měl v dubnu 2010 zvednout z nynějších 3,5 % na 4,5 %. V naftě se jeho podíl zvýší ze 4,5 na 6,3%. Biopalivo je však skoro jednou tak dražší než pohonné hmoty z ropy.
Daňová úleva se dále týká daní z nemovitosti, týkající se některých ekologických aktivit a daně dědické a darovací, pokud je předmět daně propojen s ochranou životního prostředí. <ref name="IDNES">Spotřební daň u pohonných hmot, 11.4.2010, dostupné na: http://ekonomika.idnes.cz/rok-2010-benzin-podrazi-dvakrat-po-sobe-dsk-/ekonomika.asp?c=A091118_203456_ekonomika_mmb</ref>

*'''v rámci DPH'''
*'''v rámci spotřebních daní'''
*'''v rámci daní z příjmů'''
*'''v rámci silniční daně'''
*'''v rámci daně z nemovitostí'''
*'''v rámci daně dědické a darovací'''

===Finanční podpory===

Finanční podpora je chápána jako oblast příznivé ekonomické stimulace. Při jejím poskytování se nesmějí narušovat rovné tržní podmínky a poskytování by mělo být v souladu se směrnicemi Evropské unie.<ref name="Vosátka Jakub">Vosátka, Jakub: Ekonomika životního prostředí ,10.4.2010, dostupné na: http://fzp.ujep.cz/~vosatka/</ref>

*'''granty, dotace, dary'''

Dotace v rámci finanční podpory plní jednu z nedůležitějších úloh. Jsou poskytovány především obcím a neziskovým organizacím. Účel jejich poskytování je spojen s ochranou vod a ovzduší. Jedním z mnoha příkladů může být výstavba čistíren odpadních vod. Dotace bývají poskytovány buď ze státních fondů, státního rozpočtu, nebo od Evropské unie.<ref name="Vosátka Jakub">Vosátka, Jakub: Ekonomika životního prostředí ,10.4.2010, dostupné na: http://fzp.ujep.cz/~vosatka/</ref>

*'''ze státního rozpočtu'''
*'''z účelových fondů'''
*'''výhodné půjčky (soft loans)'''
*'''garance úvěrů'''

===Úlevy===

*'''v placení poplatků'''

*'''ostatní úlevy'''

===Depozitně refundační systémy===

Depozitně refundační systém se vztahuje na výrobky, u kterých je možnost, že se stanou nebezpečným opadem. Jedná se například o pneumatiky, motorové oleje, nebo akumulátory. Dále se vztahuje na výrobky, kde je možnost jejich opakovaného použití. Jako příkladem jsou bezesporu vratné láhve a některé umělé hmoty. Pomocí tohoto systému je spotřebitel stimulován k opětovnému vrácení zakoupených výrobků.<ref name="Vosátka Jakub">Vosátka, Jakub: Ekonomika životního prostředí ,10.4.2010, dostupné na: http://fzp.ujep.cz/~vosatka/</ref>

*'''zálohování'''

Při zakoupení zboží se platí záloha, která se při vrácení zboží vrací zpět. Lidé díky tomuto systému mají záruku, že se jim zakoupené výrobky vrátí zpět formou peněz, které do nich vložili. Zálohový systém se vztahuje na skleněné láhve, některé vybrané láhve a umělé hmoty. Spotřebitel má tedy jistotu jejich opětovného vrácení a také jejich opětovného využití.<ref name="Vosátka Jakub">Vosátka, Jakub: Ekonomika životního prostředí ,10.4.2010, dostupné na: http://fzp.ujep.cz/~vosatka/</ref>

*'''recyklační poplatky'''

===Obchodovatelná emisní povolení===

Obchodovatelná emisní povolení jsou charakteristická horizontálními vztahy mezi znečišťovateli. Jednotliví znečišťovatelé se snaží snižovat své náklady spojené s nároky na kvalitu životního prostředí dané státem. Principem zmíněných emisních povolení je stanovení přípustného množství znečištění, které je rozděleno mezi znečišťovatele určitého území. Toto rozdělení přípustného množství znečištění je vydáváno formou emisních povolení, které si znečišťovatelé mezi sebou mohou navzájem prodávat. Tvorba ceny povolenek je ponechána trhu.Jedním z přínosů je úspora nákladů.
Jednotliví znečišťovatelé volí pro ně ekonomicky optimální variantu své ekologické strategie. Předpokládá se, že obchodování musí probíhat podle stanovených pravidel. <ref name="Jílková Jiřina">Jílková Jiřina: Daně, dotace a obchodovatelná povolení - nástroje ochrany ovzduší a klimatu, IREAS, 2003, ISBN:80-86684-04-0</ref>

*[[Obchodovatelná povolení k emisím skleníkových plynů]]
*[[Začlenění letectví do systému pro obchodování s povolenkami na emise]]

==== Environmentální pojištění ====

Tento druh pojištění začíná fungovat koncem 80. let. Je uzavíráno na základě absolutní odpovědnosti znečišťovatele. Podrobné rozmezí krytí škod je určeno přímo pojišťovnami.

* povinnost mít sjednané pojištění pro případ poškození životního prostředí.

===Zelené fondy===

== Zdroje ==

<references/>

== Zdroje ==

Economic Instruments for Environmental Protection, OECD, Paris 1989
*MOLDAN, Bedřich a kol.: Ekonomické aspekty ochrany životního prostředí, Univerzita Karlova, Vydavatelství Karolinum, Praha 1997, ISBN: 80-7184-434-9
*KOUMROVÁ, Miluše; Česká společnost pro životní prostředí ekologické manažerské služby: Ekonomické nástroje v ochraně životního prostředí, sborník přednášek
*Ministerstvo životního prostředí, Cenia, ČSÚ: Statistická ročenka životního prostředí české republiky 2006, Praha 2006, ISBN: 80-7212-443-9
*Centrum univerzity Karlovy pro otázky životního prostředí,: Teoretická východiska, souvislosti, instituce, Praha 2002, ISBN: 80-238-8378-X (soubor)

== Internetové zdroje ==

*Dienstbier, Filip: Ekonomické nástroje ochrany životního prostředí - otázky právní, 11.4.2010, dostupné na: http://theses.cz/id/krhvgt/
*Vosátka, Jakub: Ekonomika životního prostředí ,10.4.2010, dostupné na: http://fzp.ujep.cz/~vosatka/
*http://mzp.cz/cz/poplatky, 11.4.2010 - Poplatky
*Statistická ročenka životního prostředí české republiky 2009,11.4.2010, dostupné na: http://rocenka.cenia.cz/stat_rocenka_2009/index.htm#d1
*Zákon o odpadech,10.4.2010, dostupné na: http://business.center.cz/BUSINESS/PRAVO/ZAKONY/odpady/cast8.aspx
*Spotřební daň u pohonných hmot,11.4.2010, dostupné na: http://ekonomika.idnes.cz/rok-2010-benzin-podrazi-dvakrat-po-sobe-dsk-/ekonomika.asp?c=A091118_203456_ekonomika_mmb
*Ekologické daně,10.4.2010, dostupné na: http://www.finance.cz/dane-a-mzda/informace/reforma-2008/ekologicke-dane/
*Povolení ke kácení stromů,10.4.2010, dostupné na: http://www.ekoporadny.cz/faq/jak-a-kde-zadat-o-povoleni-ke-kaceni-stromu.htm

== Odkazy ==
=== Související stránky ===
[[Ekonomické nástroje k udržitelné dopravě]]

[[Ekologická daňová reforma]]

{{upravit}}

[[Kategorie:Ekonomické nástroje regulace podnikání]]

Ekonomické nástroje

2010-05-24T14:19:43Z

Gabriela:

{{Studenti VŠE}}

Nástroje regulace normativního charakteru, na kterých je historicky primárně založen systém přímé regulace ochrany životního prostředí zemí OECD, doplňuje využití ekonomických nástrojů ochrany životního prostředí. Ty byly zkonstruovány k dosažení ekologických cílů způsobem, který je nákladově efektivnější než přímá administrativní regulace. Jsou založeny na nepřímém ovlivňování chování subjektů, které poškozují (znečišťují, nepřiměřeně devastují) životní prostředí. Na rozdíl od normativních nástrojů tedy nepůsobí na základě přímého mocenského přinucení, ale prostřednictvím ekonomické kalkulace. Podniky, obce i jednotliví občané se sami mohou rozhodnout, zda je pro ně finančně výhodnější vynaložit určité náklady na zamezení, popř. omezení poškozování životního prostředí nebo životní prostředí poškozovat a platit za to (poplatky, daně apod.).

Podstatou působení ekonomických nástrojů je nahrazení, popř. doplnění chybějících nebo nedostatečných hodnotových signálů, které poskytuje standardní tržní mechanismus. K absenci těchto signálů dochází i ve vyspělých ekonomikách a důsledkem této absence jsou [[Ekonomické pojmy|negativní externality]]. Internalizace požadavků životního prostředí do nákladové kalkulace a rozhodovacího procesu znečišťovatelů prostřednictvím ekonomických nástrojů přináší výhody, které spočívají v:

*minimalizaci celkových společenských nákladů nutných na dosažení stanovených environmentálních efektů (nepůsobí plošně, ale přihlížejí k různým nákladům jednotlivých subjektů na zamezení znečištění),
*podněcování subjektů k ekonomicky optimálnímu snižování znečištění (nikoli pouze ke splnění nařízených norem a limitů),
*minimalizaci nároků na státní administrativu (neboť působí v rámci hry tržních sil) a díky tomu snížení nákladů, omezení nebezpečí korupce ap.;
*vytváření dodatečného zdroje prostředků na ochranu prostředí.

Současné politiky životního prostředí vyspělých zemí disponují širokým rejstříkem ekonomických nástrojů. Nejčastější klasifikace ekonomických nástrojů je dělí na poplatky, subvence, systém zálohování a specielní tržní nástroje, jako je prodej emisních povolení a pojištění odpovědnosti za škody na životním prostředí. Tento soubor je v praxi doplňován nástroji daňové, celní a úvěrové politiky.

== Znaky ekonomických nástrojů ==
Jedná se o opatření finanční povahy, jejichž smyslem je akumulace a následná alokace a redistribuce peněžních prostředků. Výchozím cílem je ovlivnit chování ekonomických subjektů a zabezpečit prostředky k provádění opatření, pomáhajícím chránit životní prostředí. Ekonomické nástroje jsou realizovány jak v soukromé, tak ve veřejné sféře. <ref name="Vosátka Jakub">Vosátka, Jakub: Ekonomika životního prostředí ,10.4.2010, dostupné na: http://fzp.ujep.cz/~vosatka/</ref>

== Funkce ekonomických nástrojů ==
Ekonomické nástroje plní mnoho funkcí, z nichž nejdůležitější jsou funkce kompenzační, fiskální, stimulační, redistribuční a komparativní. Kompenzační funkcí ekonomických nástrojů se rozumí finanční odškodnění možného poškození životního prostředí. Fiskální funkce představuje příjmy do státního rozpočtu, které jsou pak dále použity k financování činností, které zabezpečují ochranu životního prostředí. Stimulační funkce podporuje realizaci určitého cíle. Redistribuční funkce představuje usměrnění možných dopadů na různé subjekty. Komparativní funkcí se rozumí pozorování schopnosti se vyrovnávat za různých ekonomických podmínek mezi znečišťovateli. <ref name="Dienstbier Filip">Dienstbier, Filip: Ekonomické nástroje ochrany životního prostředí - otázky právní, 11.4.2010, dostupné na: http://theses.cz/id/krhvgt/</ref>

== Klasifikace ekonomických nástrojů ==
''Podle pragmatické klasifikace, kterou ve svých materiálech používá OECD, je lze strukturovat do několika hlavních skupin:''
=== Poplatky za znečišťování životního prostředí ===

Poplatky jsou povinné platby, nejčastěji za znečišťování životního prostředí nebo za využívání přírodních zdrojů aj. Vychází z principu „znečišťovatel platí“. Způsob jejich placení musí být upraven zákonem. Příjmy z poplatků směřují buď do Státního fondu životního prostředí, do obecních rozpočtů, do rozpočtů krajů, případně do státního rozpočtu. Tento příjem se využívá účelově k nápravě škod nebo na podporu ekologických projektů. <ref name="Hadrabová Alena a kolektiv">Hadrabová A. a kolektiv: Ekonomika a řízení péče o životní prostředí, VŠE v Praze, 1991, ISBN: 80-7007-985-4</ref>

*'''poplatky za znečišťování ovzduší'''
V současné době jsou poplatky za znečišťování ovzduší stanoveny zákonem č. 86/2002 Sb., o ochraně ovzduší, ve znění pozdějších předpisů. Poplatky jsou placeny provozovateli stacionárních zdrojů, které se kategorizují podle velikosti na zvláště velké, velké, střední a malé podle jejich výkonu. <ref name="MOLDAN, Bedřich a kol">MOLDAN, Bedřich a kol.: Ekonomické aspekty ochrany životního prostředí, Univerzita Karlova, Vydavatelství Karolinum, Praha 1997, ISBN: 80-7184-434-9</ref> Mezi zpoplatněné látky patří především tuhé emise, SO2 (oxid siřičitý), NOx(oxidy dusíku), CO (oxid uhelnatý), CXHY (uhlovodíky). Způsob výpočtu poplatků je dán zákonem. U malých zdrojů je to roční paušál podle druhu používaného paliva. U zvláště velkých, velkých a středních zdrojů závisí výše poplatků na druhu a množství škodlivin. <ref name="CENIA">Statistická ročenka životního prostředí české republiky 2009,11.4.2010, dostupné na: http://rocenka.cenia.cz/stat_rocenka_2009/index.htm#d1</ref>

Vypouštění odpadních vod směřuje buď do vod povrchových nebo do vod podzemních

*'''poplatky za vypouštění odpadních vod do vod povrchových'''
Poplatky za vypouštění odpadních vod do vod povrchových jsou upraveny ve vodním zákoně č. 254/2001 Sb. Znečišťovatel je povinen platit poplatek jak za znečištění, tak i za objem vypouštěných odpadních vod. Poplatek se platí především při vypouštění nerozpuštěných látek, rozpuštěných anorganických solí, ropných látek, nebo pokud je zjištěna zvýšená acidita a alkalita. Správu poplatků za vypouštění odpadních vod do vod povrchových mají na starosti příslušné celní úřady na základě podkladů České inspekce Životního prostředí. Poplatky jsou placeny příslušnému celnímu úřadu. Příjmy směřují do Státního fondu Životního prostředí. <ref name="CENIA">tamtéž</ref>

*'''Poplatky za povolené vypouštění odpadních vod do vod podzemních'''
Poplatky za vypouštění odpadních vod do vod podzemních jsou upraveny ve vodním zákoně č. 254/2001 Sb. Poplatek se platí paušálně a představuje 3 500 Kč ročně za vypouštění odpadních vod domácnostmi. Povolení k vypouštění odpadních vod do vod podzemních vydává vodoprávní úřad, který příslušné obci poskytuje podklady. Poplatek je placen obci daného katastrálního území, kde dochází k vypouštění odpadních vod. Poplatky jsou stanoveny obcí, která postupuje podle správního řádu. Postup při vymáhání a vybírání poplatků je veden podle právních předpisů, které upravují správu daní a poplatků.<ref name="CENIA">tamtéž</ref>

*'''poplatky za ukládání odpadů na skládky'''
Poplatky za ukládání odpadů na skládky jsou upraveny zákonem č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně některých dalších zákonů. Poplatek se skládá vždy ze základní složky, která je placena za ukládání odpadu a pokud jde o odpad nebezpečný je připlácena riziková složka. Poplatek je placen původcem odpadu provozovateli skládky za umístění odpadu na skládku.
Příjemcem poplatků je obec, v jejímž katastrálním území se skládka nachází a Státní fond Životního prostředí. V případě ukládání odpadů na skládky obcí, pak tato obec neplatí základní složku poplatku. Kontrolu placení poplatků má v kompetenci příslušná obec a krajský úřad. Příslušná obec vybírá základní složku poplatku. Pokud se skládka nachází na území více obcí, je základní složka poplatku rozdělena daným obcím podle velikosti skládky na jejich území. Výše sazby základní složky poplatku je od roku 2009 stanovena na 500 Kč za 1 tunu komunálního a ostatního odpadu a 1 700 Kč za 1 tunu nebezpečného odpadu. Riziková složka poplatku směřuje do Státního fondu životního prostředí. Výše sazby rizikové složky poplatku je od roku 2009 stanovena na 4 500 Kč za 1 tunu nebezpečného odpadu. Tyto poplatky jsou na rozdíl od ostatních poplatků fixně dané, vždy v rozmezí 2-3 let a jejich výše stále roste.<ref name="CENIA">tamtéž</ref>

*'''poplatky za spalování odpadů'''
*'''poplatky za hluk'''

=== Poplatky za využívání přírodních zdrojů <ref name="CENIA">tamtéž</ref> ===
Podrobněji také [[Poplatky za využívání přírodních zdrojů]]

*'''poplatky za odběry podzemní vody'''
Jedná se o úhradu částky za odebrané množství podzemní vody. Poplatek je stanoven novelou zákona č. 20/2004 Sb., o vodách. Výnos z poplatků směřuje z 50% Státnímu fondu životního prostředí a z 50 % rozpočtům územně příslušného kraje.

*'''poplatky za odběry vody z vodních toků'''
Platba, kterou hradí organizace, které odebírají vodu z povrchových vod jeho správci.

*'''odvody za odnětí půdy ze zemědělského půdního fondu'''
Úhrady jsou stanoveny zákonem č. 334/1992 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu, ve znění pozdějších předpisů. Souhlas s odvodem poskytuje příslušný orgán ochrany zemědělského půdního fondu. Výběr mají v kompetenci celní úřady. Výnos z odvodů směřuje z 60 % Státnímu fondu životního prostředí a z 40 % rozpočtům obcí příslušného katastru. Vytěžené prostředky musí být využity na zlepšení životního prostředí obce a na chránění krajiny a přírody.

*'''poplatky za odnětí pozemků určených k plnění funkcí lesa'''
Tyto poplatky jsou stanoveny v zákoně č. 289/1995 Sb., o lesích, ve znění pozdějších předpisů. Výše poplatku je určena orgánem státní ochrany lesů a výběr mají v kompetenci celní úřady. Výnos z poplatků směřuje z 60 % Státnímu fondu životního prostředí a z 40 % rozpočtům obcí příslušného katastru. Vytěžené prostředky musí být využity na zlepšení životního prostředí obce a na zachování lesa.

*'''úhrady z dobývacího prostoru a z vydobytých vyhrazených nerostů'''
Dobývací prostor je zhodnocen pomocí výsledků průzkumu daného naleziště, a sice na základě rozsahu, tvaru a mocnosti hlavního naleziště. Nerosty jsou zaznamenány v zákoně č. 44/1988 Sb., o ochraně a využití nerostného bohatství, ve znění pozdějších předpisů. Sazba úhrady se pohybuje v rozmezí 100-1000 Kč za 1 hektar (bere se v potaz úroveň ochrany životního prostředí, povaha činnosti a dopadu na životního prostředí)

*'''poplatky za kácení dřevin'''
Ochrana dřeviny před jejich poškozením je upravena zákonem č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny. Nemusí se žádat o povolení, pokud dřeviny nedosahují stanovených rozměrů, tedy pokud dřeviny dosahuje výšky do 80 cm a 130 cm nad zemí nebo se jedná o souvislý keřový porost do 40 m2.

===Uživatelské poplatky===

*'''poplatky za spotřebu látek poškozujících ozonovou vrstvu'''
Jedná se o poplatek za výrobu a dovoz regulovaných látek, který napomáhá chránit ozonovou vrstvu Země. Poplatky jsou vybírány za látky, které poškozují ozonovou vrstvu a produkty, které je zahrnují. <ref name="Vosátka Jakub">Vosátka, Jakub: Ekonomika životního prostředí ,10.4.2010, dostupné na: http://fzp.ujep.cz/~vosatka/</ref>

*'''poplatky za užívání vybraných umělých hnojiv a pesticidů'''
*'''poplatky za používání tašek z umělých hmot, apod.'''

===Daně===

Na základě daňové statistiky OECD jsou za ekologické daně v České republice považovány veškeré poplatky k ochraně ŽP. Mezi tyto daně patří dálniční známka, mýtné, silniční daň, spotřební daň, daň z minerálních olejů. V roce 2007 vznikají tři nové daně, které pouze rozšířily spotřební daň z minerálních olejů, a sice daň ze zemního plynu, daň z pevných paliv a daň z elektřiny. <ref name="MZP">MZP: Daně ,10.4.2010, dostupné na: http://mzp.cz/cz/dane/</ref>

*'''daně k ochraně životního prostředí'''
*'''komunální (místní) daně'''

===Sankční platby===

Sankční platby jsou použity, pokud někdo nedodržuje zákony na ochranu životního prostředí. Sankční platby se uvalují ve formě pokuty a nedají se odpočítat z daňového základu. Veškeré postihy a sankce v případě nedodržení určitých pravidel jsou určeny v zákonech týkajících se ochrany životního prostředí. <ref name="Vosátka Jakub">Vosátka, Jakub: Ekonomika životního prostředí ,10.4.2010, dostupné na: http://fzp.ujep.cz/~vosatka/</ref>

*'''pokuty'''
*'''přirážky'''

===Daňové úlevy===

Za daňové zvýhodnění se považuje snížená sazba u daně z přidané hodnoty na určité výrobky ekologického charakteru. Můžeme mluvit o úlevě od daně z příjmu u organizací, které se zabývají provozem vodních a větrných elektráren, tepelných čerpadel, solárních zařízení, výrobou bioplynu, elektřiny, tepla, či biomasy. O daňovém zvýhodnění se mluví ve smyslu snížené sazby spotřební daně u pohonných hmot, jako je bionafta, či bioplyn. <ref name="Vosátka Jakub">Vosátka, Jakub: Ekonomika životního prostředí ,10.4.2010, dostupné na: http://fzp.ujep.cz/~vosatka/</ref>
Vláda přijala (koncem roku 2009) návrh ministerstva životního prostředí, aby se zvedl podíl biopaliv v benzinu i naftě. Jeho podíl v benzinu by se měl v dubnu 2010 zvednout z nynějších 3,5 % na 4,5 %. V naftě se jeho podíl zvýší ze 4,5 na 6,3%. Biopalivo je však skoro jednou tak dražší než pohonné hmoty z ropy.
Daňová úleva se dále týká daní z nemovitosti, týkající se některých ekologických aktivit a daně dědické a darovací, pokud je předmět daně propojen s ochranou životního prostředí. <ref name="IDNES">Spotřební daň u pohonných hmot, 11.4.2010, dostupné na: http://ekonomika.idnes.cz/rok-2010-benzin-podrazi-dvakrat-po-sobe-dsk-/ekonomika.asp?c=A091118_203456_ekonomika_mmb</ref>

*'''v rámci DPH'''
*'''v rámci spotřebních daní'''
*'''v rámci daní z příjmů'''
*'''v rámci silniční daně'''
*'''v rámci daně z nemovitostí'''
*'''v rámci daně dědické a darovací'''

===Finanční podpory===

Finanční podpora je chápána jako oblast příznivé ekonomické stimulace. Při jejím poskytování se nesmějí narušovat rovné tržní podmínky a poskytování by mělo být v souladu se směrnicemi Evropské unie.<ref name="Vosátka Jakub">Vosátka, Jakub: Ekonomika životního prostředí ,10.4.2010, dostupné na: http://fzp.ujep.cz/~vosatka/</ref>

*'''granty, dotace, dary'''

Dotace v rámci finanční podpory plní jednu z nedůležitějších úloh. Jsou poskytovány především obcím a neziskovým organizacím. Účel jejich poskytování je spojen s ochranou vod a ovzduší. Jedním z mnoha příkladů může být výstavba čistíren odpadních vod. Dotace bývají poskytovány buď ze státních fondů, státního rozpočtu, nebo od Evropské unie.<ref name="Vosátka Jakub">Vosátka, Jakub: Ekonomika životního prostředí ,10.4.2010, dostupné na: http://fzp.ujep.cz/~vosatka/</ref>

*'''ze státního rozpočtu'''
*'''z účelových fondů'''
*'''výhodné půjčky (soft loans)'''
*'''garance úvěrů'''

===Úlevy===

*'''v placení poplatků'''

*'''ostatní úlevy'''

===Depozitně refundační systémy===

Depozitně refundační systém se vztahuje na výrobky, u kterých je možnost, že se stanou nebezpečným opadem. Jedná se například o pneumatiky, motorové oleje, nebo akumulátory. Dále se vztahuje na výrobky, kde je možnost jejich opakovaného použití. Jako příkladem jsou bezesporu vratné láhve a některé umělé hmoty. Pomocí tohoto systému je spotřebitel stimulován k opětovnému vrácení zakoupených výrobků.<ref name="Vosátka Jakub">Vosátka, Jakub: Ekonomika životního prostředí ,10.4.2010, dostupné na: http://fzp.ujep.cz/~vosatka/</ref>

*'''zálohování'''

Při zakoupení zboží se platí záloha, která se při vrácení zboží vrací zpět. Lidé díky tomuto systému mají záruku, že se jim zakoupené výrobky vrátí zpět formou peněz, které do nich vložili. Zálohový systém se vztahuje na skleněné láhve, některé vybrané láhve a umělé hmoty. Spotřebitel má tedy jistotu jejich opětovného vrácení a také jejich opětovného využití.<ref name="Vosátka Jakub">Vosátka, Jakub: Ekonomika životního prostředí ,10.4.2010, dostupné na: http://fzp.ujep.cz/~vosatka/</ref>

*'''recyklační poplatky'''

===Obchodovatelná emisní povolení===

Obchodovatelná emisní povolení jsou charakteristická horizontálními vztahy mezi znečišťovateli. Jednotliví znečišťovatelé se snaží snižovat své náklady spojené s nároky na kvalitu životního prostředí dané státem. Principech zmíněných emisních povolení je stanovení přípustného množství znečištění, které je rozděleno mezi znečišťovatele určitého území. Toto rozdělení přípustného množství znečištění je vydáváno formou emisních povolení, které si znečišťovatelé mezi sebou mohou navzájem prodávat.
Jednotliví znečišťovatelé volí pro ně ekonomicky optimální variantu své ekologické strategie. Předpokládá se, že obchodování musí probíhat podle stanovených pravidel.

*[[Obchodovatelná povolení k emisím skleníkových plynů]]
*[[Začlenění letectví do systému pro obchodování s povolenkami na emise]]

==== Environmentální pojištění ====

Tento druh pojištění začíná fungovat koncem 80. let. Je uzavíráno na základě absolutní odpovědnosti znečišťovatele. Podrobné rozmezí krytí škod je určeno přímo pojišťovnami.

* povinnost mít sjednané pojištění pro případ poškození životního prostředí.

===Zelené fondy===

== Zdroje ==

<references/>

== Zdroje ==

Economic Instruments for Environmental Protection, OECD, Paris 1989
*MOLDAN, Bedřich a kol.: Ekonomické aspekty ochrany životního prostředí, Univerzita Karlova, Vydavatelství Karolinum, Praha 1997, ISBN: 80-7184-434-9
*KOUMROVÁ, Miluše; Česká společnost pro životní prostředí ekologické manažerské služby: Ekonomické nástroje v ochraně životního prostředí, sborník přednášek
*Ministerstvo životního prostředí, Cenia, ČSÚ: Statistická ročenka životního prostředí české republiky 2006, Praha 2006, ISBN: 80-7212-443-9
*Centrum univerzity Karlovy pro otázky životního prostředí,: Teoretická východiska, souvislosti, instituce, Praha 2002, ISBN: 80-238-8378-X (soubor)

== Internetové zdroje ==

*Dienstbier, Filip: Ekonomické nástroje ochrany životního prostředí - otázky právní, 11.4.2010, dostupné na: http://theses.cz/id/krhvgt/
*Vosátka, Jakub: Ekonomika životního prostředí ,10.4.2010, dostupné na: http://fzp.ujep.cz/~vosatka/
*http://mzp.cz/cz/poplatky, 11.4.2010 - Poplatky
*Statistická ročenka životního prostředí české republiky 2009,11.4.2010, dostupné na: http://rocenka.cenia.cz/stat_rocenka_2009/index.htm#d1
*Zákon o odpadech,10.4.2010, dostupné na: http://business.center.cz/BUSINESS/PRAVO/ZAKONY/odpady/cast8.aspx
*Spotřební daň u pohonných hmot,11.4.2010, dostupné na: http://ekonomika.idnes.cz/rok-2010-benzin-podrazi-dvakrat-po-sobe-dsk-/ekonomika.asp?c=A091118_203456_ekonomika_mmb
*Ekologické daně,10.4.2010, dostupné na: http://www.finance.cz/dane-a-mzda/informace/reforma-2008/ekologicke-dane/
*Povolení ke kácení stromů,10.4.2010, dostupné na: http://www.ekoporadny.cz/faq/jak-a-kde-zadat-o-povoleni-ke-kaceni-stromu.htm

== Odkazy ==
=== Související stránky ===
[[Ekonomické nástroje k udržitelné dopravě]]

[[Ekologická daňová reforma]]

{{upravit}}

[[Kategorie:Ekonomické nástroje regulace podnikání]]

Ekonomické nástroje

2010-05-24T14:18:33Z

Gabriela:

{{Studenti VŠE}}

Nástroje regulace normativního charakteru, na kterých je historicky primárně založen systém přímé regulace ochrany životního prostředí zemí OECD, doplňuje využití ekonomických nástrojů ochrany životního prostředí. Ty byly zkonstruovány k dosažení ekologických cílů způsobem, který je nákladově efektivnější než přímá administrativní regulace. Jsou založeny na nepřímém ovlivňování chování subjektů, které poškozují (znečišťují, nepřiměřeně devastují) životní prostředí. Na rozdíl od normativních nástrojů tedy nepůsobí na základě přímého mocenského přinucení, ale prostřednictvím ekonomické kalkulace. Podniky, obce i jednotliví občané se sami mohou rozhodnout, zda je pro ně finančně výhodnější vynaložit určité náklady na zamezení, popř. omezení poškozování životního prostředí nebo životní prostředí poškozovat a platit za to (poplatky, daně apod.).

Podstatou působení ekonomických nástrojů je nahrazení, popř. doplnění chybějících nebo nedostatečných hodnotových signálů, které poskytuje standardní tržní mechanismus. K absenci těchto signálů dochází i ve vyspělých ekonomikách a důsledkem této absence jsou [[Ekonomické pojmy|negativní externality]]. Internalizace požadavků životního prostředí do nákladové kalkulace a rozhodovacího procesu znečišťovatelů prostřednictvím ekonomických nástrojů přináší výhody, které spočívají v:

*minimalizaci celkových společenských nákladů nutných na dosažení stanovených environmentálních efektů (nepůsobí plošně, ale přihlížejí k různým nákladům jednotlivých subjektů na zamezení znečištění),
*podněcování subjektů k ekonomicky optimálnímu snižování znečištění (nikoli pouze ke splnění nařízených norem a limitů),
*minimalizaci nároků na státní administrativu (neboť působí v rámci hry tržních sil) a díky tomu snížení nákladů, omezení nebezpečí korupce ap.;
*vytváření dodatečného zdroje prostředků na ochranu prostředí.

Současné politiky životního prostředí vyspělých zemí disponují širokým rejstříkem ekonomických nástrojů. Nejčastější klasifikace ekonomických nástrojů je dělí na poplatky, subvence, systém zálohování a specielní tržní nástroje, jako je prodej emisních povolení a pojištění odpovědnosti za škody na životním prostředí. Tento soubor je v praxi doplňován nástroji daňové, celní a úvěrové politiky.

== Znaky ekonomických nástrojů ==
Jedná se o opatření finanční povahy, jejichž smyslem je akumulace a následná alokace a redistribuce peněžních prostředků. Výchozím cílem je ovlivnit chování ekonomických subjektů a zabezpečit prostředky k provádění opatření, pomáhajícím chránit životní prostředí. Ekonomické nástroje jsou realizovány jak v soukromé, tak ve veřejné sféře. <ref name="Vosátka Jakub">Vosátka, Jakub: Ekonomika životního prostředí ,10.4.2010, dostupné na: http://fzp.ujep.cz/~vosatka/</ref>

== Funkce ekonomických nástrojů ==
Ekonomické nástroje plní mnoho funkcí, z nichž nejdůležitější jsou funkce kompenzační, fiskální, stimulační, redistribuční a komparativní. Kompenzační funkcí ekonomických nástrojů se rozumí finanční odškodnění možného poškození životního prostředí. Fiskální funkce představuje příjmy do státního rozpočtu, které jsou pak dále použity k financování činností, které zabezpečují ochranu životního prostředí. Stimulační funkce podporuje realizaci určitého cíle. Redistribuční funkce představuje usměrnění možných dopadů na různé subjekty. Komparativní funkcí se rozumí pozorování schopnosti se vyrovnávat za různých ekonomických podmínek mezi znečišťovateli. <ref name="Dienstbier Filip">Dienstbier, Filip: Ekonomické nástroje ochrany životního prostředí - otázky právní, 11.4.2010, dostupné na: http://theses.cz/id/krhvgt/</ref>

== Klasifikace ekonomických nástrojů ==
''Podle pragmatické klasifikace, kterou ve svých materiálech používá OECD, je lze strukturovat do několika hlavních skupin:''
=== Poplatky za znečišťování životního prostředí ===

Poplatky jsou povinné platby, nejčastěji za znečišťování životního prostředí nebo za využívání přírodních zdrojů aj. Vychází z principu „znečišťovatel platí“. Způsob jejich placení musí být upraven zákonem. Příjmy z poplatků směřují buď do Státního fondu životního prostředí, do obecních rozpočtů, do rozpočtů krajů, případně do státního rozpočtu. Tento příjem se využívá účelově k nápravě škod nebo na podporu ekologických projektů. <ref name="Hadrabová Alena a kolektiv">Hadrabová A. a kolektiv: Ekonomika a řízení péče o životní prostředí, VŠE v Praze, 1991, ISBN: 80-7007-985-4</ref>

*'''poplatky za znečišťování ovzduší'''
V současné době jsou poplatky za znečišťování ovzduší stanoveny zákonem č. 86/2002 Sb., o ochraně ovzduší, ve znění pozdějších předpisů. Poplatky jsou placeny provozovateli stacionárních zdrojů, které se kategorizují podle velikosti na zvláště velké, velké, střední a malé podle jejich výkonu. <ref name="MOLDAN, Bedřich a kol">MOLDAN, Bedřich a kol.: Ekonomické aspekty ochrany životního prostředí, Univerzita Karlova, Vydavatelství Karolinum, Praha 1997, ISBN: 80-7184-434-9</ref> Mezi zpoplatněné látky patří především tuhé emise, SO2 (oxid siřičitý), NOx(oxidy dusíku), CO (oxid uhelnatý), CXHY (uhlovodíky). Způsob výpočtu poplatků je dán zákonem. U malých zdrojů je to roční paušál podle druhu používaného paliva. U zvláště velkých, velkých a středních zdrojů závisí výše poplatků na druhu a množství škodlivin. <ref name="CENIA">Statistická ročenka životního prostředí české republiky 2009,11.4.2010, dostupné na: http://rocenka.cenia.cz/stat_rocenka_2009/index.htm#d1</ref>

Vypouštění odpadních vod směřuje buď do vod povrchových nebo do vod podzemních

*'''poplatky za vypouštění odpadních vod do vod povrchových'''
Poplatky za vypouštění odpadních vod do vod povrchových jsou upraveny ve vodním zákoně č. 254/2001 Sb. Znečišťovatel je povinen platit poplatek jak za znečištění, tak i za objem vypouštěných odpadních vod. Poplatek se platí především při vypouštění nerozpuštěných látek, rozpuštěných anorganických solí, ropných látek, nebo pokud je zjištěna zvýšená acidita a alkalita. Správu poplatků za vypouštění odpadních vod do vod povrchových mají na starosti příslušné celní úřady na základě podkladů České inspekce Životního prostředí. Poplatky jsou placeny příslušnému celnímu úřadu. Příjmy směřují do Státního fondu Životního prostředí. <ref name="CENIA">tamtéž</ref>

*'''Poplatky za povolené vypouštění odpadních vod do vod podzemních'''
Poplatky za vypouštění odpadních vod do vod podzemních jsou upraveny ve vodním zákoně č. 254/2001 Sb. Poplatek se platí paušálně a představuje 3 500 Kč ročně za vypouštění odpadních vod domácnostmi. Povolení k vypouštění odpadních vod do vod podzemních vydává vodoprávní úřad, který příslušné obci poskytuje podklady. Poplatek je placen obci daného katastrálního území, kde dochází k vypouštění odpadních vod. Poplatky jsou stanoveny obcí, která postupuje podle správního řádu. Postup při vymáhání a vybírání poplatků je veden podle právních předpisů, které upravují správu daní a poplatků.<ref name="CENIA">tamtéž</ref>

*'''poplatky za ukládání odpadů na skládky'''
Poplatky za ukládání odpadů na skládky jsou upraveny zákonem č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně některých dalších zákonů. Poplatek se skládá vždy ze základní složky, která je placena za ukládání odpadu a pokud jde o odpad nebezpečný je připlácena riziková složka. Poplatek je placen původcem odpadu provozovateli skládky za umístění odpadu na skládku.
Příjemcem poplatků je obec, v jejímž katastrálním území se skládka nachází a Státní fond Životního prostředí. V případě ukládání odpadů na skládky obcí, pak tato obec neplatí základní složku poplatku. Kontrolu placení poplatků má v kompetenci příslušná obec a krajský úřad. Příslušná obec vybírá základní složku poplatku. Pokud se skládka nachází na území více obcí, je základní složka poplatku rozdělena daným obcím podle velikosti skládky na jejich území. Výše sazby základní složky poplatku je od roku 2009 stanovena na 500 Kč za 1 tunu komunálního a ostatního odpadu a 1 700 Kč za 1 tunu nebezpečného odpadu. Riziková složka poplatku směřuje do Státního fondu životního prostředí. Výše sazby rizikové složky poplatku je od roku 2009 stanovena na 4 500 Kč za 1 tunu nebezpečného odpadu. Tyto poplatky jsou na rozdíl od ostatních poplatků fixně dané, vždy v rozmezí 2-3 let a jejich výše stále roste.<ref name="CENIA">tamtéž</ref>

*'''poplatky za spalování odpadů'''
*'''poplatky za hluk'''

=== Poplatky za využívání přírodních zdrojů <ref name="CENIA">tamtéž</ref> ===
Podrobněji také [[Poplatky za využívání přírodních zdrojů]]

*'''poplatky za odběry podzemní vody'''
Jedná se o úhradu částky za odebrané množství podzemní vody. Poplatek je stanoven novelou zákona č. 20/2004 Sb., o vodách. Výnos z poplatků směřuje z 50% Státnímu fondu životního prostředí a z 50 % rozpočtům územně příslušného kraje.

*'''poplatky za odběry vody z vodních toků'''
Platba, kterou hradí organizace, které odebírají vodu z povrchových vod jeho správci.

*'''odvody za odnětí půdy ze zemědělského půdního fondu'''
Úhrady jsou stanoveny zákonem č. 334/1992 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu, ve znění pozdějších předpisů. Souhlas s odvodem poskytuje příslušný orgán ochrany zemědělského půdního fondu. Výběr mají v kompetenci celní úřady. Výnos z odvodů směřuje z 60 % Státnímu fondu životního prostředí a z 40 % rozpočtům obcí příslušného katastru. Vytěžené prostředky musí být využity na zlepšení životního prostředí obce a na chránění krajiny a přírody.

*'''poplatky za odnětí pozemků určených k plnění funkcí lesa'''
Tyto poplatky jsou stanoveny v zákoně č. 289/1995 Sb., o lesích, ve znění pozdějších předpisů. Výše poplatku je určena orgánem státní ochrany lesů a výběr mají v kompetenci celní úřady. Výnos z poplatků směřuje z 60 % Státnímu fondu životního prostředí a z 40 % rozpočtům obcí příslušného katastru. Vytěžené prostředky musí být využity na zlepšení životního prostředí obce a na zachování lesa.

*'''úhrady z dobývacího prostoru a z vydobytých vyhrazených nerostů'''
Dobývací prostor je zhodnocen pomocí výsledků průzkumu daného naleziště, a sice na základě rozsahu, tvaru a mocnosti hlavního naleziště. Nerosty jsou zaznamenány v zákoně č. 44/1988 Sb., o ochraně a využití nerostného bohatství, ve znění pozdějších předpisů. Sazba úhrady se pohybuje v rozmezí 100-1000 Kč za 1 hektar (bere se v potaz úroveň ochrany životního prostředí, povaha činnosti a dopadu na životního prostředí)

*'''poplatky za kácení dřevin'''
Ochrana dřeviny před jejich poškozením je upravena zákonem č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny. Nemusí se žádat o povolení, pokud dřeviny nedosahují stanovených rozměrů, tedy pokud dřeviny dosahuje výšky do 80 cm a 130 cm nad zemí nebo se jedná o souvislý keřový porost do 40 m2.

===Uživatelské poplatky===

*'''poplatky za spotřebu látek poškozujících ozonovou vrstvu'''
Jedná se o poplatek za výrobu a dovoz regulovaných látek, který napomáhá chránit ozonovou vrstvu Země. Poplatky jsou vybírány za látky, které poškozují ozonovou vrstvu a produkty, které je zahrnují. <ref name="Vosátka Jakub">Vosátka, Jakub: Ekonomika životního prostředí ,10.4.2010, dostupné na: http://fzp.ujep.cz/~vosatka/</ref>

*'''poplatky za užívání vybraných umělých hnojiv a pesticidů'''
*'''poplatky za používání tašek z umělých hmot, apod.'''

===Daně===

Na základě daňové statistiky OECD jsou za ekologické daně v České republice považovány veškeré poplatky k ochraně ŽP. Mezi tyto daně patří dálniční známka, mýtné, silniční daň, spotřební daň, daň z minerálních olejů. V roce 2007 vznikají tři nové daně, které pouze rozšířily spotřební daň z minerálních olejů, a sice daň ze zemního plynu, daň z pevných paliv a daň z elektřiny. <ref name="MZP">MZP: Daně ,10.4.2010, dostupné na: http://mzp.cz/cz/dane/</ref>

*'''daně k ochraně životního prostředí'''
*'''komunální (místní) daně'''

===Sankční platby===

Sankční platby jsou použity, pokud někdo nedodržuje zákony na ochranu životního prostředí. Sankční platby se uvalují ve formě pokuty a nedají se odpočítat z daňového základu. Veškeré postihy a sankce v případě nedodržení určitých pravidel jsou určeny v zákonech týkajících se ochrany životního prostředí. <ref name="Vosátka Jakub">Vosátka, Jakub: Ekonomika životního prostředí ,10.4.2010, dostupné na: http://fzp.ujep.cz/~vosatka/</ref>

*'''pokuty'''
*'''přirážky'''

===Daňové úlevy===

Za daňové zvýhodnění se považuje snížená sazba u daně z přidané hodnoty na určité výrobky ekologického charakteru. Můžeme mluvit o úlevě od daně z příjmu u organizací, které se zabývají provozem vodních a větrných elektráren, tepelných čerpadel, solárních zařízení, výrobou bioplynu, elektřiny, tepla, či biomasy. O daňovém zvýhodnění se mluví ve smyslu snížené sazby spotřební daně u pohonných hmot, jako je bionafta, či bioplyn. <ref name="Vosátka Jakub">Vosátka, Jakub: Ekonomika životního prostředí ,10.4.2010, dostupné na: http://fzp.ujep.cz/~vosatka/</ref>
Vláda přijala (koncem roku 2009) návrh ministerstva životního prostředí, aby se zvedl podíl biopaliv v benzinu i naftě. Jeho podíl v benzinu by se měl v dubnu 2010 zvednout z nynějších 3,5 % na 4,5 %. V naftě se jeho podíl zvýší ze 4,5 na 6,3%. Biopalivo je však skoro jednou tak dražší než pohonné hmoty z ropy.
Daňová úleva se dále týká daní z nemovitosti, týkající se některých ekologických aktivit a daně dědické a darovací, pokud je předmět daně propojen s ochranou životního prostředí. <ref name="IDNES">Spotřební daň u pohonných hmot, 11.4.2010, dostupné na: http://ekonomika.idnes.cz/rok-2010-benzin-podrazi-dvakrat-po-sobe-dsk-/ekonomika.asp?c=A091118_203456_ekonomika_mmb</ref>

*'''v rámci DPH'''
*'''v rámci spotřebních daní'''
*'''v rámci daní z příjmů'''
*'''v rámci silniční daně'''
*'''v rámci daně z nemovitostí'''
*'''v rámci daně dědické a darovací'''

===Finanční podpory===

Finanční podpora je chápána jako oblast příznivé ekonomické stimulace. Při jejím poskytování se nesmějí narušovat rovné tržní podmínky a poskytování by mělo být v souladu se směrnicemi Evropské unie.

*'''granty, dotace, dary'''

Dotace v rámci finanční podpory plní jednu z nedůležitějších úloh. Jsou poskytovány především obcím a neziskovým organizacím. Účel jejich poskytování je spojen s ochranou vod a ovzduší. Jedním z mnoha příkladů může být výstavba čistíren odpadních vod. Dotace bývají poskytovány buď ze státních fondů, státního rozpočtu, nebo od Evropské unie.

*'''ze státního rozpočtu'''
*'''z účelových fondů'''
*'''výhodné půjčky (soft loans)'''
*'''garance úvěrů'''

===Úlevy===

*'''v placení poplatků'''

*'''ostatní úlevy'''

===Depozitně refundační systémy===

Depozitně refundační systém se vztahuje na výrobky, u kterých je možnost, že se stanou nebezpečným opadem. Jedná se například o pneumatiky, motorové oleje, nebo akumulátory. Dále se vztahuje na výrobky, kde je možnost jejich opakovaného použití. Jako příkladem jsou bezesporu vratné láhve a některé umělé hmoty. Pomocí tohoto systému je spotřebitel stimulován k opětovnému vrácení zakoupených výrobků.

*'''zálohování'''

Při zakoupení zboží se platí záloha, která se při vrácení zboží vrací zpět. Lidé díky tomuto systému mají záruku, že se jim zakoupené výrobky vrátí zpět formou peněz, které do nich vložili. Zálohový systém se vztahuje na skleněné láhve, některé vybrané láhve a umělé hmoty. Spotřebitel má tedy jistotu jejich opětovného vrácení a také jejich opětovného využití.

*'''recyklační poplatky'''

===Obchodovatelná emisní povolení===

Obchodovatelná emisní povolení jsou charakteristická horizontálními vztahy mezi znečišťovateli. Jednotliví znečišťovatelé se snaží snižovat své náklady spojené s nároky na kvalitu životního prostředí dané státem. Principech zmíněných emisních povolení je stanovení přípustného množství znečištění, které je rozděleno mezi znečišťovatele určitého území. Toto rozdělení přípustného množství znečištění je vydáváno formou emisních povolení, které si znečišťovatelé mezi sebou mohou navzájem prodávat.
Jednotliví znečišťovatelé volí pro ně ekonomicky optimální variantu své ekologické strategie. Předpokládá se, že obchodování musí probíhat podle stanovených pravidel.

*[[Obchodovatelná povolení k emisím skleníkových plynů]]
*[[Začlenění letectví do systému pro obchodování s povolenkami na emise]]

==== Environmentální pojištění ====

Tento druh pojištění začíná fungovat koncem 80. let. Je uzavíráno na základě absolutní odpovědnosti znečišťovatele. Podrobné rozmezí krytí škod je určeno přímo pojišťovnami.

* povinnost mít sjednané pojištění pro případ poškození životního prostředí.

===Zelené fondy===

== Zdroje ==

<references/>

== Zdroje ==

Economic Instruments for Environmental Protection, OECD, Paris 1989
*MOLDAN, Bedřich a kol.: Ekonomické aspekty ochrany životního prostředí, Univerzita Karlova, Vydavatelství Karolinum, Praha 1997, ISBN: 80-7184-434-9
*KOUMROVÁ, Miluše; Česká společnost pro životní prostředí ekologické manažerské služby: Ekonomické nástroje v ochraně životního prostředí, sborník přednášek
*Ministerstvo životního prostředí, Cenia, ČSÚ: Statistická ročenka životního prostředí české republiky 2006, Praha 2006, ISBN: 80-7212-443-9
*Centrum univerzity Karlovy pro otázky životního prostředí,: Teoretická východiska, souvislosti, instituce, Praha 2002, ISBN: 80-238-8378-X (soubor)

== Internetové zdroje ==

*Dienstbier, Filip: Ekonomické nástroje ochrany životního prostředí - otázky právní, 11.4.2010, dostupné na: http://theses.cz/id/krhvgt/
*Vosátka, Jakub: Ekonomika životního prostředí ,10.4.2010, dostupné na: http://fzp.ujep.cz/~vosatka/
*http://mzp.cz/cz/poplatky, 11.4.2010 - Poplatky
*Statistická ročenka životního prostředí české republiky 2009,11.4.2010, dostupné na: http://rocenka.cenia.cz/stat_rocenka_2009/index.htm#d1
*Zákon o odpadech,10.4.2010, dostupné na: http://business.center.cz/BUSINESS/PRAVO/ZAKONY/odpady/cast8.aspx
*Spotřební daň u pohonných hmot,11.4.2010, dostupné na: http://ekonomika.idnes.cz/rok-2010-benzin-podrazi-dvakrat-po-sobe-dsk-/ekonomika.asp?c=A091118_203456_ekonomika_mmb
*Ekologické daně,10.4.2010, dostupné na: http://www.finance.cz/dane-a-mzda/informace/reforma-2008/ekologicke-dane/
*Povolení ke kácení stromů,10.4.2010, dostupné na: http://www.ekoporadny.cz/faq/jak-a-kde-zadat-o-povoleni-ke-kaceni-stromu.htm

== Odkazy ==
=== Související stránky ===
[[Ekonomické nástroje k udržitelné dopravě]]

[[Ekologická daňová reforma]]

{{upravit}}

[[Kategorie:Ekonomické nástroje regulace podnikání]]

Ekonomické nástroje

2010-05-24T14:13:09Z

Gabriela:

{{Studenti VŠE}}

Nástroje regulace normativního charakteru, na kterých je historicky primárně založen systém přímé regulace ochrany životního prostředí zemí OECD, doplňuje využití ekonomických nástrojů ochrany životního prostředí. Ty byly zkonstruovány k dosažení ekologických cílů způsobem, který je nákladově efektivnější než přímá administrativní regulace. Jsou založeny na nepřímém ovlivňování chování subjektů, které poškozují (znečišťují, nepřiměřeně devastují) životní prostředí. Na rozdíl od normativních nástrojů tedy nepůsobí na základě přímého mocenského přinucení, ale prostřednictvím ekonomické kalkulace. Podniky, obce i jednotliví občané se sami mohou rozhodnout, zda je pro ně finančně výhodnější vynaložit určité náklady na zamezení, popř. omezení poškozování životního prostředí nebo životní prostředí poškozovat a platit za to (poplatky, daně apod.).

Podstatou působení ekonomických nástrojů je nahrazení, popř. doplnění chybějících nebo nedostatečných hodnotových signálů, které poskytuje standardní tržní mechanismus. K absenci těchto signálů dochází i ve vyspělých ekonomikách a důsledkem této absence jsou [[Ekonomické pojmy|negativní externality]]. Internalizace požadavků životního prostředí do nákladové kalkulace a rozhodovacího procesu znečišťovatelů prostřednictvím ekonomických nástrojů přináší výhody, které spočívají v:

*minimalizaci celkových společenských nákladů nutných na dosažení stanovených environmentálních efektů (nepůsobí plošně, ale přihlížejí k různým nákladům jednotlivých subjektů na zamezení znečištění),
*podněcování subjektů k ekonomicky optimálnímu snižování znečištění (nikoli pouze ke splnění nařízených norem a limitů),
*minimalizaci nároků na státní administrativu (neboť působí v rámci hry tržních sil) a díky tomu snížení nákladů, omezení nebezpečí korupce ap.;
*vytváření dodatečného zdroje prostředků na ochranu prostředí.

Současné politiky životního prostředí vyspělých zemí disponují širokým rejstříkem ekonomických nástrojů. Nejčastější klasifikace ekonomických nástrojů je dělí na poplatky, subvence, systém zálohování a specielní tržní nástroje, jako je prodej emisních povolení a pojištění odpovědnosti za škody na životním prostředí. Tento soubor je v praxi doplňován nástroji daňové, celní a úvěrové politiky.

== Znaky ekonomických nástrojů ==
Jedná se o opatření finanční povahy, jejichž smyslem je akumulace a následná alokace a redistribuce peněžních prostředků. Výchozím cílem je ovlivnit chování ekonomických subjektů a zabezpečit prostředky k provádění opatření, pomáhajícím chránit životní prostředí. Ekonomické nástroje jsou realizovány jak v soukromé, tak ve veřejné sféře. <ref name="Vosátka Jakub">Vosátka, Jakub: Ekonomika životního prostředí ,10.4.2010, dostupné na: http://fzp.ujep.cz/~vosatka/</ref>

== Funkce ekonomických nástrojů ==
Ekonomické nástroje plní mnoho funkcí, z nichž nejdůležitější jsou funkce kompenzační, fiskální, stimulační, redistribuční a komparativní. Kompenzační funkcí ekonomických nástrojů se rozumí finanční odškodnění možného poškození životního prostředí. Fiskální funkce představuje příjmy do státního rozpočtu, které jsou pak dále použity k financování činností, které zabezpečují ochranu životního prostředí. Stimulační funkce podporuje realizaci určitého cíle. Redistribuční funkce představuje usměrnění možných dopadů na různé subjekty. Komparativní funkcí se rozumí pozorování schopnosti se vyrovnávat za různých ekonomických podmínek mezi znečišťovateli. <ref name="Dienstbier Filip">Dienstbier, Filip: Ekonomické nástroje ochrany životního prostředí - otázky právní, 11.4.2010, dostupné na: http://theses.cz/id/krhvgt/</ref>

== Klasifikace ekonomických nástrojů ==
''Podle pragmatické klasifikace, kterou ve svých materiálech používá OECD, je lze strukturovat do několika hlavních skupin:''
=== Poplatky za znečišťování životního prostředí ===

Poplatky jsou povinné platby, nejčastěji za znečišťování životního prostředí nebo za využívání přírodních zdrojů aj. Vychází z principu „znečišťovatel platí“. Způsob jejich placení musí být upraven zákonem. Příjmy z poplatků směřují buď do Státního fondu životního prostředí, do obecních rozpočtů, do rozpočtů krajů, případně do státního rozpočtu. Tento příjem se využívá účelově k nápravě škod nebo na podporu ekologických projektů. <ref name="Hadrabová Alena a kolektiv">Hadrabová A. a kolektiv: Ekonomika a řízení péče o životní prostředí, VŠE v Praze, 1991, ISBN: 80-7007-985-4</ref>

*'''poplatky za znečišťování ovzduší'''
V současné době jsou poplatky za znečišťování ovzduší stanoveny zákonem č. 86/2002 Sb., o ochraně ovzduší, ve znění pozdějších předpisů. Poplatky jsou placeny provozovateli stacionárních zdrojů, které se kategorizují podle velikosti na zvláště velké, velké, střední a malé podle jejich výkonu. <ref name="MOLDAN, Bedřich a kol">MOLDAN, Bedřich a kol.: Ekonomické aspekty ochrany životního prostředí, Univerzita Karlova, Vydavatelství Karolinum, Praha 1997, ISBN: 80-7184-434-9</ref> Mezi zpoplatněné látky patří především tuhé emise, SO2 (oxid siřičitý), NOx(oxidy dusíku), CO (oxid uhelnatý), CXHY (uhlovodíky). Způsob výpočtu poplatků je dán zákonem. U malých zdrojů je to roční paušál podle druhu používaného paliva. U zvláště velkých, velkých a středních zdrojů závisí výše poplatků na druhu a množství škodlivin. <ref name="CENIA">Statistická ročenka životního prostředí české republiky 2009,11.4.2010, dostupné na: http://rocenka.cenia.cz/stat_rocenka_2009/index.htm#d1</ref>

Vypouštění odpadních vod směřuje buď do vod povrchových nebo do vod podzemních

*'''poplatky za vypouštění odpadních vod do vod povrchových'''
Poplatky za vypouštění odpadních vod do vod povrchových jsou upraveny ve vodním zákoně č. 254/2001 Sb. Znečišťovatel je povinen platit poplatek jak za znečištění, tak i za objem vypouštěných odpadních vod. Poplatek se platí především při vypouštění nerozpuštěných látek, rozpuštěných anorganických solí, ropných látek, nebo pokud je zjištěna zvýšená acidita a alkalita. Správu poplatků za vypouštění odpadních vod do vod povrchových mají na starosti příslušné celní úřady na základě podkladů České inspekce Životního prostředí. Poplatky jsou placeny příslušnému celnímu úřadu. Příjmy směřují do Státního fondu Životního prostředí. <ref name="CENIA">tamtéž</ref>

*'''Poplatky za povolené vypouštění odpadních vod do vod podzemních'''
Poplatky za vypouštění odpadních vod do vod podzemních jsou upraveny ve vodním zákoně č. 254/2001 Sb. Poplatek se platí paušálně a představuje 3 500 Kč ročně za vypouštění odpadních vod domácnostmi. Povolení k vypouštění odpadních vod do vod podzemních vydává vodoprávní úřad, který příslušné obci poskytuje podklady. Poplatek je placen obci daného katastrálního území, kde dochází k vypouštění odpadních vod. Poplatky jsou stanoveny obcí, která postupuje podle správního řádu. Postup při vymáhání a vybírání poplatků je veden podle právních předpisů, které upravují správu daní a poplatků.<ref name="CENIA">tamtéž</ref>

*'''poplatky za ukládání odpadů na skládky'''
Poplatky za ukládání odpadů na skládky jsou upraveny zákonem č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně některých dalších zákonů. Poplatek se skládá vždy ze základní složky, která je placena za ukládání odpadu a pokud jde o odpad nebezpečný je připlácena riziková složka. Poplatek je placen původcem odpadu provozovateli skládky za umístění odpadu na skládku.
Příjemcem poplatků je obec, v jejímž katastrálním území se skládka nachází a Státní fond Životního prostředí. V případě ukládání odpadů na skládky obcí, pak tato obec neplatí základní složku poplatku. Kontrolu placení poplatků má v kompetenci příslušná obec a krajský úřad. Příslušná obec vybírá základní složku poplatku. Pokud se skládka nachází na území více obcí, je základní složka poplatku rozdělena daným obcím podle velikosti skládky na jejich území. Výše sazby základní složky poplatku je od roku 2009 stanovena na 500 Kč za 1 tunu komunálního a ostatního odpadu a 1 700 Kč za 1 tunu nebezpečného odpadu. Riziková složka poplatku směřuje do Státního fondu životního prostředí. Výše sazby rizikové složky poplatku je od roku 2009 stanovena na 4 500 Kč za 1 tunu nebezpečného odpadu. Tyto poplatky jsou na rozdíl od ostatních poplatků fixně dané, vždy v rozmezí 2-3 let a jejich výše stále roste.<ref name="CENIA">tamtéž</ref>

*'''poplatky za spalování odpadů'''
*'''poplatky za hluk'''

=== Poplatky za využívání přírodních zdrojů <ref name="CENIA">tamtéž</ref> ===
Podrobněji také [[Poplatky za využívání přírodních zdrojů]]

*'''poplatky za odběry podzemní vody'''
Jedná se o úhradu částky za odebrané množství podzemní vody. Poplatek je stanoven novelou zákona č. 20/2004 Sb., o vodách. Výnos z poplatků směřuje z 50% Státnímu fondu životního prostředí a z 50 % rozpočtům územně příslušného kraje.

*'''poplatky za odběry vody z vodních toků'''
Platba, kterou hradí organizace, které odebírají vodu z povrchových vod jeho správci.

*'''odvody za odnětí půdy ze zemědělského půdního fondu'''
Úhrady jsou stanoveny zákonem č. 334/1992 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu, ve znění pozdějších předpisů. Souhlas s odvodem poskytuje příslušný orgán ochrany zemědělského půdního fondu. Výběr mají v kompetenci celní úřady. Výnos z odvodů směřuje z 60 % Státnímu fondu životního prostředí a z 40 % rozpočtům obcí příslušného katastru. Vytěžené prostředky musí být využity na zlepšení životního prostředí obce a na chránění krajiny a přírody.

*'''poplatky za odnětí pozemků určených k plnění funkcí lesa'''
Tyto poplatky jsou stanoveny v zákoně č. 289/1995 Sb., o lesích, ve znění pozdějších předpisů. Výše poplatku je určena orgánem státní ochrany lesů a výběr mají v kompetenci celní úřady. Výnos z poplatků směřuje z 60 % Státnímu fondu životního prostředí a z 40 % rozpočtům obcí příslušného katastru. Vytěžené prostředky musí být využity na zlepšení životního prostředí obce a na zachování lesa.

*'''úhrady z dobývacího prostoru a z vydobytých vyhrazených nerostů'''
Dobývací prostor je zhodnocen pomocí výsledků průzkumu daného naleziště, a sice na základě rozsahu, tvaru a mocnosti hlavního naleziště. Nerosty jsou zaznamenány v zákoně č. 44/1988 Sb., o ochraně a využití nerostného bohatství, ve znění pozdějších předpisů. Sazba úhrady se pohybuje v rozmezí 100-1000 Kč za 1 hektar (bere se v potaz úroveň ochrany životního prostředí, povaha činnosti a dopadu na životního prostředí)

*'''poplatky za kácení dřevin'''
Ochrana dřeviny před jejich poškozením je upravena zákonem č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny. Nemusí se žádat o povolení, pokud dřeviny nedosahují stanovených rozměrů, tedy pokud dřeviny dosahuje výšky do 80 cm a 130 cm nad zemí nebo se jedná o souvislý keřový porost do 40 m2.

===Uživatelské poplatky===

*'''poplatky za spotřebu látek poškozujících ozonovou vrstvu'''
Jedná se o poplatek za výrobu a dovoz regulovaných látek, který napomáhá chránit ozonovou vrstvu Země. Poplatky jsou vybírány za látky, které poškozují ozonovou vrstvu a produkty, které je zahrnují. <ref name="Vosátka Jakub">Vosátka, Jakub: Ekonomika životního prostředí ,10.4.2010, dostupné na: http://fzp.ujep.cz/~vosatka/</ref>

*'''poplatky za užívání vybraných umělých hnojiv a pesticidů'''
*'''poplatky za používání tašek z umělých hmot, apod.'''

===Daně===

Na základě daňové statistiky OECD jsou za ekologické daně v České republice považovány veškeré poplatky k ochraně ŽP. Mezi tyto daně patří dálniční známka, mýtné, silniční daň, spotřební daň, daň z minerálních olejů. V roce 2007 vznikají tři nové daně, které pouze rozšířily spotřební daň z minerálních olejů, a sice daň ze zemního plynu, daň z pevných paliv a daň z elektřiny. <ref name="MZP">MZP: Daně ,10.4.2010, dostupné na: http://mzp.cz/cz/dane/</ref>

*'''daně k ochraně životního prostředí'''
*'''komunální (místní) daně'''

===Sankční platby===

Sankční platby jsou použity, pokud někdo nedodržuje zákony na ochranu životního prostředí. Sankční platby se uvalují ve formě pokuty a nedají se odpočítat z daňového základu. Veškeré postihy a sankce v případě nedodržení určitých pravidel jsou určeny v zákonech týkajících se ochrany životního prostředí.

*'''pokuty'''
*'''přirážky'''

===Daňové úlevy===

Za daňové zvýhodnění se považuje snížená sazba u daně z přidané hodnoty na určité výrobky ekologického charakteru. Můžeme mluvit o úlevě od daně z příjmu u organizací, které se zabývají provozem vodních a větrných elektráren, tepelných čerpadel, solárních zařízení, výrobou bioplynu, elektřiny, tepla, či biomasy. O daňovém zvýhodnění se mluví ve smyslu snížené sazby spotřební daně u pohonných hmot, jako je bionafta, či bioplyn.
Vláda přijala (koncem roku 2009) návrh ministerstva životního prostředí, aby se zvedl podíl biopaliv v benzinu i naftě. Jeho podíl v benzinu by se měl v dubnu 2010 zvednout z nynějších 3,5 % na 4,5 %. V naftě se jeho podíl zvýší ze 4,5 na 6,3%. Biopalivo je však skoro jednou tak dražší než pohonné hmoty z ropy.
Daňová úleva se dále týká daní z nemovitosti, týkající se některých ekologických aktivit a daně dědické a darovací, pokud je předmět daně propojen s ochranou životního prostředí.

*'''v rámci DPH'''
*'''v rámci spotřebních daní'''
*'''v rámci daní z příjmů'''
*'''v rámci silniční daně'''
*'''v rámci daně z nemovitostí'''
*'''v rámci daně dědické a darovací'''

===Finanční podpory===

Finanční podpora je chápána jako oblast příznivé ekonomické stimulace. Při jejím poskytování se nesmějí narušovat rovné tržní podmínky a poskytování by mělo být v souladu se směrnicemi Evropské unie.

*'''granty, dotace, dary'''

Dotace v rámci finanční podpory plní jednu z nedůležitějších úloh. Jsou poskytovány především obcím a neziskovým organizacím. Účel jejich poskytování je spojen s ochranou vod a ovzduší. Jedním z mnoha příkladů může být výstavba čistíren odpadních vod. Dotace bývají poskytovány buď ze státních fondů, státního rozpočtu, nebo od Evropské unie.

*'''ze státního rozpočtu'''
*'''z účelových fondů'''
*'''výhodné půjčky (soft loans)'''
*'''garance úvěrů'''

===Úlevy===

*'''v placení poplatků'''

*'''ostatní úlevy'''

===Depozitně refundační systémy===

Depozitně refundační systém se vztahuje na výrobky, u kterých je možnost, že se stanou nebezpečným opadem. Jedná se například o pneumatiky, motorové oleje, nebo akumulátory. Dále se vztahuje na výrobky, kde je možnost jejich opakovaného použití. Jako příkladem jsou bezesporu vratné láhve a některé umělé hmoty. Pomocí tohoto systému je spotřebitel stimulován k opětovnému vrácení zakoupených výrobků.

*'''zálohování'''

Při zakoupení zboží se platí záloha, která se při vrácení zboží vrací zpět. Lidé díky tomuto systému mají záruku, že se jim zakoupené výrobky vrátí zpět formou peněz, které do nich vložili. Zálohový systém se vztahuje na skleněné láhve, některé vybrané láhve a umělé hmoty. Spotřebitel má tedy jistotu jejich opětovného vrácení a také jejich opětovného využití.

*'''recyklační poplatky'''

===Obchodovatelná emisní povolení===

Obchodovatelná emisní povolení jsou charakteristická horizontálními vztahy mezi znečišťovateli. Jednotliví znečišťovatelé se snaží snižovat své náklady spojené s nároky na kvalitu životního prostředí dané státem. Principech zmíněných emisních povolení je stanovení přípustného množství znečištění, které je rozděleno mezi znečišťovatele určitého území. Toto rozdělení přípustného množství znečištění je vydáváno formou emisních povolení, které si znečišťovatelé mezi sebou mohou navzájem prodávat.
Jednotliví znečišťovatelé volí pro ně ekonomicky optimální variantu své ekologické strategie. Předpokládá se, že obchodování musí probíhat podle stanovených pravidel.

*[[Obchodovatelná povolení k emisím skleníkových plynů]]
*[[Začlenění letectví do systému pro obchodování s povolenkami na emise]]

==== Environmentální pojištění ====

Tento druh pojištění začíná fungovat koncem 80. let. Je uzavíráno na základě absolutní odpovědnosti znečišťovatele. Podrobné rozmezí krytí škod je určeno přímo pojišťovnami.

* povinnost mít sjednané pojištění pro případ poškození životního prostředí.

===Zelené fondy===

== Zdroje ==

<references/>

== Zdroje ==

Economic Instruments for Environmental Protection, OECD, Paris 1989
*MOLDAN, Bedřich a kol.: Ekonomické aspekty ochrany životního prostředí, Univerzita Karlova, Vydavatelství Karolinum, Praha 1997, ISBN: 80-7184-434-9
*KOUMROVÁ, Miluše; Česká společnost pro životní prostředí ekologické manažerské služby: Ekonomické nástroje v ochraně životního prostředí, sborník přednášek
*Ministerstvo životního prostředí, Cenia, ČSÚ: Statistická ročenka životního prostředí české republiky 2006, Praha 2006, ISBN: 80-7212-443-9
*Centrum univerzity Karlovy pro otázky životního prostředí,: Teoretická východiska, souvislosti, instituce, Praha 2002, ISBN: 80-238-8378-X (soubor)

== Internetové zdroje ==

*Dienstbier, Filip: Ekonomické nástroje ochrany životního prostředí - otázky právní, 11.4.2010, dostupné na: http://theses.cz/id/krhvgt/
*Vosátka, Jakub: Ekonomika životního prostředí ,10.4.2010, dostupné na: http://fzp.ujep.cz/~vosatka/
*http://mzp.cz/cz/poplatky, 11.4.2010 - Poplatky
*Statistická ročenka životního prostředí české republiky 2009,11.4.2010, dostupné na: http://rocenka.cenia.cz/stat_rocenka_2009/index.htm#d1
*Zákon o odpadech,10.4.2010, dostupné na: http://business.center.cz/BUSINESS/PRAVO/ZAKONY/odpady/cast8.aspx
*Spotřební daň u pohonných hmot,11.4.2010, dostupné na: http://ekonomika.idnes.cz/rok-2010-benzin-podrazi-dvakrat-po-sobe-dsk-/ekonomika.asp?c=A091118_203456_ekonomika_mmb
*Ekologické daně,10.4.2010, dostupné na: http://www.finance.cz/dane-a-mzda/informace/reforma-2008/ekologicke-dane/
*Povolení ke kácení stromů,10.4.2010, dostupné na: http://www.ekoporadny.cz/faq/jak-a-kde-zadat-o-povoleni-ke-kaceni-stromu.htm

== Odkazy ==
=== Související stránky ===
[[Ekonomické nástroje k udržitelné dopravě]]

[[Ekologická daňová reforma]]

{{upravit}}

[[Kategorie:Ekonomické nástroje regulace podnikání]]

Ekonomické nástroje

2010-05-24T14:09:07Z

Gabriela: /* Poplatky za využívání přírodních zdrojů */

{{Studenti VŠE}}

Nástroje regulace normativního charakteru, na kterých je historicky primárně založen systém přímé regulace ochrany životního prostředí zemí OECD, doplňuje využití ekonomických nástrojů ochrany životního prostředí. Ty byly zkonstruovány k dosažení ekologických cílů způsobem, který je nákladově efektivnější než přímá administrativní regulace. Jsou založeny na nepřímém ovlivňování chování subjektů, které poškozují (znečišťují, nepřiměřeně devastují) životní prostředí. Na rozdíl od normativních nástrojů tedy nepůsobí na základě přímého mocenského přinucení, ale prostřednictvím ekonomické kalkulace. Podniky, obce i jednotliví občané se sami mohou rozhodnout, zda je pro ně finančně výhodnější vynaložit určité náklady na zamezení, popř. omezení poškozování životního prostředí nebo životní prostředí poškozovat a platit za to (poplatky, daně apod.).

Podstatou působení ekonomických nástrojů je nahrazení, popř. doplnění chybějících nebo nedostatečných hodnotových signálů, které poskytuje standardní tržní mechanismus. K absenci těchto signálů dochází i ve vyspělých ekonomikách a důsledkem této absence jsou [[Ekonomické pojmy|negativní externality]]. Internalizace požadavků životního prostředí do nákladové kalkulace a rozhodovacího procesu znečišťovatelů prostřednictvím ekonomických nástrojů přináší výhody, které spočívají v:

*minimalizaci celkových společenských nákladů nutných na dosažení stanovených environmentálních efektů (nepůsobí plošně, ale přihlížejí k různým nákladům jednotlivých subjektů na zamezení znečištění),
*podněcování subjektů k ekonomicky optimálnímu snižování znečištění (nikoli pouze ke splnění nařízených norem a limitů),
*minimalizaci nároků na státní administrativu (neboť působí v rámci hry tržních sil) a díky tomu snížení nákladů, omezení nebezpečí korupce ap.;
*vytváření dodatečného zdroje prostředků na ochranu prostředí.

Současné politiky životního prostředí vyspělých zemí disponují širokým rejstříkem ekonomických nástrojů. Nejčastější klasifikace ekonomických nástrojů je dělí na poplatky, subvence, systém zálohování a specielní tržní nástroje, jako je prodej emisních povolení a pojištění odpovědnosti za škody na životním prostředí. Tento soubor je v praxi doplňován nástroji daňové, celní a úvěrové politiky.

== Znaky ekonomických nástrojů ==
Jedná se o opatření finanční povahy, jejichž smyslem je akumulace a následná alokace a redistribuce peněžních prostředků. Výchozím cílem je ovlivnit chování ekonomických subjektů a zabezpečit prostředky k provádění opatření, pomáhajícím chránit životní prostředí. Ekonomické nástroje jsou realizovány jak v soukromé, tak ve veřejné sféře. <ref name="Vosátka Jakub">Vosátka, Jakub: Ekonomika životního prostředí ,10.4.2010, dostupné na: http://fzp.ujep.cz/~vosatka/</ref>

== Funkce ekonomických nástrojů ==
Ekonomické nástroje plní mnoho funkcí, z nichž nejdůležitější jsou funkce kompenzační, fiskální, stimulační, redistribuční a komparativní. Kompenzační funkcí ekonomických nástrojů se rozumí finanční odškodnění možného poškození životního prostředí. Fiskální funkce představuje příjmy do státního rozpočtu, které jsou pak dále použity k financování činností, které zabezpečují ochranu životního prostředí. Stimulační funkce podporuje realizaci určitého cíle. Redistribuční funkce představuje usměrnění možných dopadů na různé subjekty. Komparativní funkcí se rozumí pozorování schopnosti se vyrovnávat za různých ekonomických podmínek mezi znečišťovateli. <ref name="Dienstbier Filip">Dienstbier, Filip: Ekonomické nástroje ochrany životního prostředí - otázky právní, 11.4.2010, dostupné na: http://theses.cz/id/krhvgt/</ref>

== Klasifikace ekonomických nástrojů ==
''Podle pragmatické klasifikace, kterou ve svých materiálech používá OECD, je lze strukturovat do několika hlavních skupin:''
=== Poplatky za znečišťování životního prostředí ===

Poplatky jsou povinné platby, nejčastěji za znečišťování životního prostředí nebo za využívání přírodních zdrojů aj. Vychází z principu „znečišťovatel platí“. Způsob jejich placení musí být upraven zákonem. Příjmy z poplatků směřují buď do Státního fondu životního prostředí, do obecních rozpočtů, do rozpočtů krajů, případně do státního rozpočtu. Tento příjem se využívá účelově k nápravě škod nebo na podporu ekologických projektů. <ref name="Hadrabová Alena a kolektiv">Hadrabová A. a kolektiv: Ekonomika a řízení péče o životní prostředí, VŠE v Praze, 1991, ISBN: 80-7007-985-4</ref>

*'''poplatky za znečišťování ovzduší'''
V současné době jsou poplatky za znečišťování ovzduší stanoveny zákonem č. 86/2002 Sb., o ochraně ovzduší, ve znění pozdějších předpisů. Poplatky jsou placeny provozovateli stacionárních zdrojů, které se kategorizují podle velikosti na zvláště velké, velké, střední a malé podle jejich výkonu. <ref name="MOLDAN, Bedřich a kol">MOLDAN, Bedřich a kol.: Ekonomické aspekty ochrany životního prostředí, Univerzita Karlova, Vydavatelství Karolinum, Praha 1997, ISBN: 80-7184-434-9</ref> Mezi zpoplatněné látky patří především tuhé emise, SO2 (oxid siřičitý), NOx(oxidy dusíku), CO (oxid uhelnatý), CXHY (uhlovodíky). Způsob výpočtu poplatků je dán zákonem. U malých zdrojů je to roční paušál podle druhu používaného paliva. U zvláště velkých, velkých a středních zdrojů závisí výše poplatků na druhu a množství škodlivin. <ref name="CENIA">Statistická ročenka životního prostředí české republiky 2009,11.4.2010, dostupné na: http://rocenka.cenia.cz/stat_rocenka_2009/index.htm#d1</ref>

Vypouštění odpadních vod směřuje buď do vod povrchových nebo do vod podzemních

*'''poplatky za vypouštění odpadních vod do vod povrchových'''
Poplatky za vypouštění odpadních vod do vod povrchových jsou upraveny ve vodním zákoně č. 254/2001 Sb. Znečišťovatel je povinen platit poplatek jak za znečištění, tak i za objem vypouštěných odpadních vod. Poplatek se platí především při vypouštění nerozpuštěných látek, rozpuštěných anorganických solí, ropných látek, nebo pokud je zjištěna zvýšená acidita a alkalita. Správu poplatků za vypouštění odpadních vod do vod povrchových mají na starosti příslušné celní úřady na základě podkladů České inspekce Životního prostředí. Poplatky jsou placeny příslušnému celnímu úřadu. Příjmy směřují do Státního fondu Životního prostředí. <ref name="CENIA">tamtéž</ref>

*'''Poplatky za povolené vypouštění odpadních vod do vod podzemních'''
Poplatky za vypouštění odpadních vod do vod podzemních jsou upraveny ve vodním zákoně č. 254/2001 Sb. Poplatek se platí paušálně a představuje 3 500 Kč ročně za vypouštění odpadních vod domácnostmi. Povolení k vypouštění odpadních vod do vod podzemních vydává vodoprávní úřad, který příslušné obci poskytuje podklady. Poplatek je placen obci daného katastrálního území, kde dochází k vypouštění odpadních vod. Poplatky jsou stanoveny obcí, která postupuje podle správního řádu. Postup při vymáhání a vybírání poplatků je veden podle právních předpisů, které upravují správu daní a poplatků.<ref name="CENIA">tamtéž</ref>

*'''poplatky za ukládání odpadů na skládky'''
Poplatky za ukládání odpadů na skládky jsou upraveny zákonem č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně některých dalších zákonů. Poplatek se skládá vždy ze základní složky, která je placena za ukládání odpadu a pokud jde o odpad nebezpečný je připlácena riziková složka. Poplatek je placen původcem odpadu provozovateli skládky za umístění odpadu na skládku.
Příjemcem poplatků je obec, v jejímž katastrálním území se skládka nachází a Státní fond Životního prostředí. V případě ukládání odpadů na skládky obcí, pak tato obec neplatí základní složku poplatku. Kontrolu placení poplatků má v kompetenci příslušná obec a krajský úřad. Příslušná obec vybírá základní složku poplatku. Pokud se skládka nachází na území více obcí, je základní složka poplatku rozdělena daným obcím podle velikosti skládky na jejich území. Výše sazby základní složky poplatku je od roku 2009 stanovena na 500 Kč za 1 tunu komunálního a ostatního odpadu a 1 700 Kč za 1 tunu nebezpečného odpadu. Riziková složka poplatku směřuje do Státního fondu životního prostředí. Výše sazby rizikové složky poplatku je od roku 2009 stanovena na 4 500 Kč za 1 tunu nebezpečného odpadu. Tyto poplatky jsou na rozdíl od ostatních poplatků fixně dané, vždy v rozmezí 2-3 let a jejich výše stále roste.<ref name="CENIA">tamtéž</ref>

*'''poplatky za spalování odpadů'''
*'''poplatky za hluk'''

=== Poplatky za využívání přírodních zdrojů <ref name="CENIA">tamtéž</ref> ===
Podrobněji také [[Poplatky za využívání přírodních zdrojů]]

*'''poplatky za odběry podzemní vody'''
Jedná se o úhradu částky za odebrané množství podzemní vody. Poplatek je stanoven novelou zákona č. 20/2004 Sb., o vodách. Výnos z poplatků směřuje z 50% Státnímu fondu životního prostředí a z 50 % rozpočtům územně příslušného kraje.

*'''poplatky za odběry vody z vodních toků'''
Platba, kterou hradí organizace, které odebírají vodu z povrchových vod jeho správci.

*'''odvody za odnětí půdy ze zemědělského půdního fondu'''
Úhrady jsou stanoveny zákonem č. 334/1992 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu, ve znění pozdějších předpisů. Souhlas s odvodem poskytuje příslušný orgán ochrany zemědělského půdního fondu. Výběr mají v kompetenci celní úřady. Výnos z odvodů směřuje z 60 % Státnímu fondu životního prostředí a z 40 % rozpočtům obcí příslušného katastru. Vytěžené prostředky musí být využity na zlepšení životního prostředí obce a na chránění krajiny a přírody.

*'''poplatky za odnětí pozemků určených k plnění funkcí lesa'''
Tyto poplatky jsou stanoveny v zákoně č. 289/1995 Sb., o lesích, ve znění pozdějších předpisů. Výše poplatku je určena orgánem státní ochrany lesů a výběr mají v kompetenci celní úřady. Výnos z poplatků směřuje z 60 % Státnímu fondu životního prostředí a z 40 % rozpočtům obcí příslušného katastru. Vytěžené prostředky musí být využity na zlepšení životního prostředí obce a na zachování lesa.

*'''úhrady z dobývacího prostoru a z vydobytých vyhrazených nerostů'''
Dobývací prostor je zhodnocen pomocí výsledků průzkumu daného naleziště, a sice na základě rozsahu, tvaru a mocnosti hlavního naleziště. Nerosty jsou zaznamenány v zákoně č. 44/1988 Sb., o ochraně a využití nerostného bohatství, ve znění pozdějších předpisů. Sazba úhrady se pohybuje v rozmezí 100-1000 Kč za 1 hektar (bere se v potaz úroveň ochrany životního prostředí, povaha činnosti a dopadu na životního prostředí)

*'''poplatky za kácení dřevin'''
Ochrana dřeviny před jejich poškozením je upravena zákonem č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny. Nemusí se žádat o povolení, pokud dřeviny nedosahují stanovených rozměrů, tedy pokud dřeviny dosahuje výšky do 80 cm a 130 cm nad zemí nebo se jedná o souvislý keřový porost do 40 m2.

===Uživatelské poplatky===

*'''poplatky za spotřebu látek poškozujících ozonovou vrstvu'''
Jedná se o poplatek za výrobu a dovoz regulovaných látek, který napomáhá chránit ozonovou vrstvu Země. Poplatky jsou vybírány za látky, které poškozují ozonovou vrstvu a produkty, které je zahrnují.

*'''poplatky za užívání vybraných umělých hnojiv a pesticidů'''
*'''poplatky za používání tašek z umělých hmot, apod.'''

===Daně===

Na základě daňové statistiky OECD jsou za ekologické daně v České republice považovány veškeré poplatky k ochraně ŽP. Mezi tyto daně patří dálniční známka, mýtné, silniční daň, spotřební daň, daň z minerálních olejů. V roce 2007 vznikají tři nové daně, které pouze rozšířily spotřební daň z minerálních olejů, a sice daň ze zemního plynu, daň z pevných paliv a daň z elektřiny.

*'''daně k ochraně životního prostředí'''
*'''komunální (místní) daně'''

===Sankční platby===

Sankční platby jsou použity, pokud někdo nedodržuje zákony na ochranu životního prostředí. Sankční platby se uvalují ve formě pokuty a nedají se odpočítat z daňového základu. Veškeré postihy a sankce v případě nedodržení určitých pravidel jsou určeny v zákonech týkajících se ochrany životního prostředí.

*'''pokuty'''
*'''přirážky'''

===Daňové úlevy===

Za daňové zvýhodnění se považuje snížená sazba u daně z přidané hodnoty na určité výrobky ekologického charakteru. Můžeme mluvit o úlevě od daně z příjmu u organizací, které se zabývají provozem vodních a větrných elektráren, tepelných čerpadel, solárních zařízení, výrobou bioplynu, elektřiny, tepla, či biomasy. O daňovém zvýhodnění se mluví ve smyslu snížené sazby spotřební daně u pohonných hmot, jako je bionafta, či bioplyn.
Vláda přijala (koncem roku 2009) návrh ministerstva životního prostředí, aby se zvedl podíl biopaliv v benzinu i naftě. Jeho podíl v benzinu by se měl v dubnu 2010 zvednout z nynějších 3,5 % na 4,5 %. V naftě se jeho podíl zvýší ze 4,5 na 6,3%. Biopalivo je však skoro jednou tak dražší než pohonné hmoty z ropy.
Daňová úleva se dále týká daní z nemovitosti, týkající se některých ekologických aktivit a daně dědické a darovací, pokud je předmět daně propojen s ochranou životního prostředí.

*'''v rámci DPH'''
*'''v rámci spotřebních daní'''
*'''v rámci daní z příjmů'''
*'''v rámci silniční daně'''
*'''v rámci daně z nemovitostí'''
*'''v rámci daně dědické a darovací'''

===Finanční podpory===

Finanční podpora je chápána jako oblast příznivé ekonomické stimulace. Při jejím poskytování se nesmějí narušovat rovné tržní podmínky a poskytování by mělo být v souladu se směrnicemi Evropské unie.

*'''granty, dotace, dary'''

Dotace v rámci finanční podpory plní jednu z nedůležitějších úloh. Jsou poskytovány především obcím a neziskovým organizacím. Účel jejich poskytování je spojen s ochranou vod a ovzduší. Jedním z mnoha příkladů může být výstavba čistíren odpadních vod. Dotace bývají poskytovány buď ze státních fondů, státního rozpočtu, nebo od Evropské unie.

*'''ze státního rozpočtu'''
*'''z účelových fondů'''
*'''výhodné půjčky (soft loans)'''
*'''garance úvěrů'''

===Úlevy===

*'''v placení poplatků'''

*'''ostatní úlevy'''

===Depozitně refundační systémy===

Depozitně refundační systém se vztahuje na výrobky, u kterých je možnost, že se stanou nebezpečným opadem. Jedná se například o pneumatiky, motorové oleje, nebo akumulátory. Dále se vztahuje na výrobky, kde je možnost jejich opakovaného použití. Jako příkladem jsou bezesporu vratné láhve a některé umělé hmoty. Pomocí tohoto systému je spotřebitel stimulován k opětovnému vrácení zakoupených výrobků.

*'''zálohování'''

Při zakoupení zboží se platí záloha, která se při vrácení zboží vrací zpět. Lidé díky tomuto systému mají záruku, že se jim zakoupené výrobky vrátí zpět formou peněz, které do nich vložili. Zálohový systém se vztahuje na skleněné láhve, některé vybrané láhve a umělé hmoty. Spotřebitel má tedy jistotu jejich opětovného vrácení a také jejich opětovného využití.

*'''recyklační poplatky'''

===Obchodovatelná emisní povolení===

Obchodovatelná emisní povolení jsou charakteristická horizontálními vztahy mezi znečišťovateli. Jednotliví znečišťovatelé se snaží snižovat své náklady spojené s nároky na kvalitu životního prostředí dané státem. Principech zmíněných emisních povolení je stanovení přípustného množství znečištění, které je rozděleno mezi znečišťovatele určitého území. Toto rozdělení přípustného množství znečištění je vydáváno formou emisních povolení, které si znečišťovatelé mezi sebou mohou navzájem prodávat.
Jednotliví znečišťovatelé volí pro ně ekonomicky optimální variantu své ekologické strategie. Předpokládá se, že obchodování musí probíhat podle stanovených pravidel.

*[[Obchodovatelná povolení k emisím skleníkových plynů]]
*[[Začlenění letectví do systému pro obchodování s povolenkami na emise]]

==== Environmentální pojištění ====

Tento druh pojištění začíná fungovat koncem 80. let. Je uzavíráno na základě absolutní odpovědnosti znečišťovatele. Podrobné rozmezí krytí škod je určeno přímo pojišťovnami.

* povinnost mít sjednané pojištění pro případ poškození životního prostředí.

===Zelené fondy===

== Zdroje ==

<references/>

== Zdroje ==

Economic Instruments for Environmental Protection, OECD, Paris 1989
*MOLDAN, Bedřich a kol.: Ekonomické aspekty ochrany životního prostředí, Univerzita Karlova, Vydavatelství Karolinum, Praha 1997, ISBN: 80-7184-434-9
*KOUMROVÁ, Miluše; Česká společnost pro životní prostředí ekologické manažerské služby: Ekonomické nástroje v ochraně životního prostředí, sborník přednášek
*Ministerstvo životního prostředí, Cenia, ČSÚ: Statistická ročenka životního prostředí české republiky 2006, Praha 2006, ISBN: 80-7212-443-9
*Centrum univerzity Karlovy pro otázky životního prostředí,: Teoretická východiska, souvislosti, instituce, Praha 2002, ISBN: 80-238-8378-X (soubor)

== Internetové zdroje ==

*Dienstbier, Filip: Ekonomické nástroje ochrany životního prostředí - otázky právní, 11.4.2010, dostupné na: http://theses.cz/id/krhvgt/
*Vosátka, Jakub: Ekonomika životního prostředí ,10.4.2010, dostupné na: http://fzp.ujep.cz/~vosatka/
*http://mzp.cz/cz/poplatky, 11.4.2010 - Poplatky
*Statistická ročenka životního prostředí české republiky 2009,11.4.2010, dostupné na: http://rocenka.cenia.cz/stat_rocenka_2009/index.htm#d1
*Zákon o odpadech,10.4.2010, dostupné na: http://business.center.cz/BUSINESS/PRAVO/ZAKONY/odpady/cast8.aspx
*Spotřební daň u pohonných hmot,11.4.2010, dostupné na: http://ekonomika.idnes.cz/rok-2010-benzin-podrazi-dvakrat-po-sobe-dsk-/ekonomika.asp?c=A091118_203456_ekonomika_mmb
*Ekologické daně,10.4.2010, dostupné na: http://www.finance.cz/dane-a-mzda/informace/reforma-2008/ekologicke-dane/
*Povolení ke kácení stromů,10.4.2010, dostupné na: http://www.ekoporadny.cz/faq/jak-a-kde-zadat-o-povoleni-ke-kaceni-stromu.htm

== Odkazy ==
=== Související stránky ===
[[Ekonomické nástroje k udržitelné dopravě]]

[[Ekologická daňová reforma]]

{{upravit}}

[[Kategorie:Ekonomické nástroje regulace podnikání]]

Ekonomické nástroje

2010-05-24T14:08:08Z

Gabriela: /* Poplatky za znečišťování životního prostředí */

{{Studenti VŠE}}

Nástroje regulace normativního charakteru, na kterých je historicky primárně založen systém přímé regulace ochrany životního prostředí zemí OECD, doplňuje využití ekonomických nástrojů ochrany životního prostředí. Ty byly zkonstruovány k dosažení ekologických cílů způsobem, který je nákladově efektivnější než přímá administrativní regulace. Jsou založeny na nepřímém ovlivňování chování subjektů, které poškozují (znečišťují, nepřiměřeně devastují) životní prostředí. Na rozdíl od normativních nástrojů tedy nepůsobí na základě přímého mocenského přinucení, ale prostřednictvím ekonomické kalkulace. Podniky, obce i jednotliví občané se sami mohou rozhodnout, zda je pro ně finančně výhodnější vynaložit určité náklady na zamezení, popř. omezení poškozování životního prostředí nebo životní prostředí poškozovat a platit za to (poplatky, daně apod.).

Podstatou působení ekonomických nástrojů je nahrazení, popř. doplnění chybějících nebo nedostatečných hodnotových signálů, které poskytuje standardní tržní mechanismus. K absenci těchto signálů dochází i ve vyspělých ekonomikách a důsledkem této absence jsou [[Ekonomické pojmy|negativní externality]]. Internalizace požadavků životního prostředí do nákladové kalkulace a rozhodovacího procesu znečišťovatelů prostřednictvím ekonomických nástrojů přináší výhody, které spočívají v:

*minimalizaci celkových společenských nákladů nutných na dosažení stanovených environmentálních efektů (nepůsobí plošně, ale přihlížejí k různým nákladům jednotlivých subjektů na zamezení znečištění),
*podněcování subjektů k ekonomicky optimálnímu snižování znečištění (nikoli pouze ke splnění nařízených norem a limitů),
*minimalizaci nároků na státní administrativu (neboť působí v rámci hry tržních sil) a díky tomu snížení nákladů, omezení nebezpečí korupce ap.;
*vytváření dodatečného zdroje prostředků na ochranu prostředí.

Současné politiky životního prostředí vyspělých zemí disponují širokým rejstříkem ekonomických nástrojů. Nejčastější klasifikace ekonomických nástrojů je dělí na poplatky, subvence, systém zálohování a specielní tržní nástroje, jako je prodej emisních povolení a pojištění odpovědnosti za škody na životním prostředí. Tento soubor je v praxi doplňován nástroji daňové, celní a úvěrové politiky.

== Znaky ekonomických nástrojů ==
Jedná se o opatření finanční povahy, jejichž smyslem je akumulace a následná alokace a redistribuce peněžních prostředků. Výchozím cílem je ovlivnit chování ekonomických subjektů a zabezpečit prostředky k provádění opatření, pomáhajícím chránit životní prostředí. Ekonomické nástroje jsou realizovány jak v soukromé, tak ve veřejné sféře. <ref name="Vosátka Jakub">Vosátka, Jakub: Ekonomika životního prostředí ,10.4.2010, dostupné na: http://fzp.ujep.cz/~vosatka/</ref>

== Funkce ekonomických nástrojů ==
Ekonomické nástroje plní mnoho funkcí, z nichž nejdůležitější jsou funkce kompenzační, fiskální, stimulační, redistribuční a komparativní. Kompenzační funkcí ekonomických nástrojů se rozumí finanční odškodnění možného poškození životního prostředí. Fiskální funkce představuje příjmy do státního rozpočtu, které jsou pak dále použity k financování činností, které zabezpečují ochranu životního prostředí. Stimulační funkce podporuje realizaci určitého cíle. Redistribuční funkce představuje usměrnění možných dopadů na různé subjekty. Komparativní funkcí se rozumí pozorování schopnosti se vyrovnávat za různých ekonomických podmínek mezi znečišťovateli. <ref name="Dienstbier Filip">Dienstbier, Filip: Ekonomické nástroje ochrany životního prostředí - otázky právní, 11.4.2010, dostupné na: http://theses.cz/id/krhvgt/</ref>

== Klasifikace ekonomických nástrojů ==
''Podle pragmatické klasifikace, kterou ve svých materiálech používá OECD, je lze strukturovat do několika hlavních skupin:''
=== Poplatky za znečišťování životního prostředí ===

Poplatky jsou povinné platby, nejčastěji za znečišťování životního prostředí nebo za využívání přírodních zdrojů aj. Vychází z principu „znečišťovatel platí“. Způsob jejich placení musí být upraven zákonem. Příjmy z poplatků směřují buď do Státního fondu životního prostředí, do obecních rozpočtů, do rozpočtů krajů, případně do státního rozpočtu. Tento příjem se využívá účelově k nápravě škod nebo na podporu ekologických projektů. <ref name="Hadrabová Alena a kolektiv">Hadrabová A. a kolektiv: Ekonomika a řízení péče o životní prostředí, VŠE v Praze, 1991, ISBN: 80-7007-985-4</ref>

*'''poplatky za znečišťování ovzduší'''
V současné době jsou poplatky za znečišťování ovzduší stanoveny zákonem č. 86/2002 Sb., o ochraně ovzduší, ve znění pozdějších předpisů. Poplatky jsou placeny provozovateli stacionárních zdrojů, které se kategorizují podle velikosti na zvláště velké, velké, střední a malé podle jejich výkonu. <ref name="MOLDAN, Bedřich a kol">MOLDAN, Bedřich a kol.: Ekonomické aspekty ochrany životního prostředí, Univerzita Karlova, Vydavatelství Karolinum, Praha 1997, ISBN: 80-7184-434-9</ref> Mezi zpoplatněné látky patří především tuhé emise, SO2 (oxid siřičitý), NOx(oxidy dusíku), CO (oxid uhelnatý), CXHY (uhlovodíky). Způsob výpočtu poplatků je dán zákonem. U malých zdrojů je to roční paušál podle druhu používaného paliva. U zvláště velkých, velkých a středních zdrojů závisí výše poplatků na druhu a množství škodlivin. <ref name="CENIA">Statistická ročenka životního prostředí české republiky 2009,11.4.2010, dostupné na: http://rocenka.cenia.cz/stat_rocenka_2009/index.htm#d1</ref>

Vypouštění odpadních vod směřuje buď do vod povrchových nebo do vod podzemních

*'''poplatky za vypouštění odpadních vod do vod povrchových'''
Poplatky za vypouštění odpadních vod do vod povrchových jsou upraveny ve vodním zákoně č. 254/2001 Sb. Znečišťovatel je povinen platit poplatek jak za znečištění, tak i za objem vypouštěných odpadních vod. Poplatek se platí především při vypouštění nerozpuštěných látek, rozpuštěných anorganických solí, ropných látek, nebo pokud je zjištěna zvýšená acidita a alkalita. Správu poplatků za vypouštění odpadních vod do vod povrchových mají na starosti příslušné celní úřady na základě podkladů České inspekce Životního prostředí. Poplatky jsou placeny příslušnému celnímu úřadu. Příjmy směřují do Státního fondu Životního prostředí. <ref name="CENIA">tamtéž</ref>

*'''Poplatky za povolené vypouštění odpadních vod do vod podzemních'''
Poplatky za vypouštění odpadních vod do vod podzemních jsou upraveny ve vodním zákoně č. 254/2001 Sb. Poplatek se platí paušálně a představuje 3 500 Kč ročně za vypouštění odpadních vod domácnostmi. Povolení k vypouštění odpadních vod do vod podzemních vydává vodoprávní úřad, který příslušné obci poskytuje podklady. Poplatek je placen obci daného katastrálního území, kde dochází k vypouštění odpadních vod. Poplatky jsou stanoveny obcí, která postupuje podle správního řádu. Postup při vymáhání a vybírání poplatků je veden podle právních předpisů, které upravují správu daní a poplatků.<ref name="CENIA">tamtéž</ref>

*'''poplatky za ukládání odpadů na skládky'''
Poplatky za ukládání odpadů na skládky jsou upraveny zákonem č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně některých dalších zákonů. Poplatek se skládá vždy ze základní složky, která je placena za ukládání odpadu a pokud jde o odpad nebezpečný je připlácena riziková složka. Poplatek je placen původcem odpadu provozovateli skládky za umístění odpadu na skládku.
Příjemcem poplatků je obec, v jejímž katastrálním území se skládka nachází a Státní fond Životního prostředí. V případě ukládání odpadů na skládky obcí, pak tato obec neplatí základní složku poplatku. Kontrolu placení poplatků má v kompetenci příslušná obec a krajský úřad. Příslušná obec vybírá základní složku poplatku. Pokud se skládka nachází na území více obcí, je základní složka poplatku rozdělena daným obcím podle velikosti skládky na jejich území. Výše sazby základní složky poplatku je od roku 2009 stanovena na 500 Kč za 1 tunu komunálního a ostatního odpadu a 1 700 Kč za 1 tunu nebezpečného odpadu. Riziková složka poplatku směřuje do Státního fondu životního prostředí. Výše sazby rizikové složky poplatku je od roku 2009 stanovena na 4 500 Kč za 1 tunu nebezpečného odpadu. Tyto poplatky jsou na rozdíl od ostatních poplatků fixně dané, vždy v rozmezí 2-3 let a jejich výše stále roste.<ref name="CENIA">tamtéž</ref>

*'''poplatky za spalování odpadů'''
*'''poplatky za hluk'''

=== Poplatky za využívání přírodních zdrojů ===
Podrobněji také [[Poplatky za využívání přírodních zdrojů]]

*'''poplatky za odběry podzemní vody'''
Jedná se o úhradu částky za odebrané množství podzemní vody. Poplatek je stanoven novelou zákona č. 20/2004 Sb., o vodách. Výnos z poplatků směřuje z 50% Státnímu fondu životního prostředí a z 50 % rozpočtům územně příslušného kraje.

*'''poplatky za odběry vody z vodních toků'''
Platba, kterou hradí organizace, které odebírají vodu z povrchových vod jeho správci.

*'''odvody za odnětí půdy ze zemědělského půdního fondu'''
Úhrady jsou stanoveny zákonem č. 334/1992 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu, ve znění pozdějších předpisů. Souhlas s odvodem poskytuje příslušný orgán ochrany zemědělského půdního fondu. Výběr mají v kompetenci celní úřady. Výnos z odvodů směřuje z 60 % Státnímu fondu životního prostředí a z 40 % rozpočtům obcí příslušného katastru. Vytěžené prostředky musí být využity na zlepšení životního prostředí obce a na chránění krajiny a přírody.

*'''poplatky za odnětí pozemků určených k plnění funkcí lesa'''
Tyto poplatky jsou stanoveny v zákoně č. 289/1995 Sb., o lesích, ve znění pozdějších předpisů. Výše poplatku je určena orgánem státní ochrany lesů a výběr mají v kompetenci celní úřady. Výnos z poplatků směřuje z 60 % Státnímu fondu životního prostředí a z 40 % rozpočtům obcí příslušného katastru. Vytěžené prostředky musí být využity na zlepšení životního prostředí obce a na zachování lesa.

*'''úhrady z dobývacího prostoru a z vydobytých vyhrazených nerostů'''
Dobývací prostor je zhodnocen pomocí výsledků průzkumu daného naleziště, a sice na základě rozsahu, tvaru a mocnosti hlavního naleziště. Nerosty jsou zaznamenány v zákoně č. 44/1988 Sb., o ochraně a využití nerostného bohatství, ve znění pozdějších předpisů. Sazba úhrady se pohybuje v rozmezí 100-1000 Kč za 1 hektar (bere se v potaz úroveň ochrany životního prostředí, povaha činnosti a dopadu na životního prostředí)

*'''poplatky za kácení dřevin'''
Ochrana dřeviny před jejich poškozením je upravena zákonem č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny. Nemusí se žádat o povolení, pokud dřeviny nedosahují stanovených rozměrů, tedy pokud dřeviny dosahuje výšky do 80 cm a 130 cm nad zemí nebo se jedná o souvislý keřový porost do 40 m2.

===Uživatelské poplatky===

*'''poplatky za spotřebu látek poškozujících ozonovou vrstvu'''
Jedná se o poplatek za výrobu a dovoz regulovaných látek, který napomáhá chránit ozonovou vrstvu Země. Poplatky jsou vybírány za látky, které poškozují ozonovou vrstvu a produkty, které je zahrnují.

*'''poplatky za užívání vybraných umělých hnojiv a pesticidů'''
*'''poplatky za používání tašek z umělých hmot, apod.'''

===Daně===

Na základě daňové statistiky OECD jsou za ekologické daně v České republice považovány veškeré poplatky k ochraně ŽP. Mezi tyto daně patří dálniční známka, mýtné, silniční daň, spotřební daň, daň z minerálních olejů. V roce 2007 vznikají tři nové daně, které pouze rozšířily spotřební daň z minerálních olejů, a sice daň ze zemního plynu, daň z pevných paliv a daň z elektřiny.

*'''daně k ochraně životního prostředí'''
*'''komunální (místní) daně'''

===Sankční platby===

Sankční platby jsou použity, pokud někdo nedodržuje zákony na ochranu životního prostředí. Sankční platby se uvalují ve formě pokuty a nedají se odpočítat z daňového základu. Veškeré postihy a sankce v případě nedodržení určitých pravidel jsou určeny v zákonech týkajících se ochrany životního prostředí.

*'''pokuty'''
*'''přirážky'''

===Daňové úlevy===

Za daňové zvýhodnění se považuje snížená sazba u daně z přidané hodnoty na určité výrobky ekologického charakteru. Můžeme mluvit o úlevě od daně z příjmu u organizací, které se zabývají provozem vodních a větrných elektráren, tepelných čerpadel, solárních zařízení, výrobou bioplynu, elektřiny, tepla, či biomasy. O daňovém zvýhodnění se mluví ve smyslu snížené sazby spotřební daně u pohonných hmot, jako je bionafta, či bioplyn.
Vláda přijala (koncem roku 2009) návrh ministerstva životního prostředí, aby se zvedl podíl biopaliv v benzinu i naftě. Jeho podíl v benzinu by se měl v dubnu 2010 zvednout z nynějších 3,5 % na 4,5 %. V naftě se jeho podíl zvýší ze 4,5 na 6,3%. Biopalivo je však skoro jednou tak dražší než pohonné hmoty z ropy.
Daňová úleva se dále týká daní z nemovitosti, týkající se některých ekologických aktivit a daně dědické a darovací, pokud je předmět daně propojen s ochranou životního prostředí.

*'''v rámci DPH'''
*'''v rámci spotřebních daní'''
*'''v rámci daní z příjmů'''
*'''v rámci silniční daně'''
*'''v rámci daně z nemovitostí'''
*'''v rámci daně dědické a darovací'''

===Finanční podpory===

Finanční podpora je chápána jako oblast příznivé ekonomické stimulace. Při jejím poskytování se nesmějí narušovat rovné tržní podmínky a poskytování by mělo být v souladu se směrnicemi Evropské unie.

*'''granty, dotace, dary'''

Dotace v rámci finanční podpory plní jednu z nedůležitějších úloh. Jsou poskytovány především obcím a neziskovým organizacím. Účel jejich poskytování je spojen s ochranou vod a ovzduší. Jedním z mnoha příkladů může být výstavba čistíren odpadních vod. Dotace bývají poskytovány buď ze státních fondů, státního rozpočtu, nebo od Evropské unie.

*'''ze státního rozpočtu'''
*'''z účelových fondů'''
*'''výhodné půjčky (soft loans)'''
*'''garance úvěrů'''

===Úlevy===

*'''v placení poplatků'''

*'''ostatní úlevy'''

===Depozitně refundační systémy===

Depozitně refundační systém se vztahuje na výrobky, u kterých je možnost, že se stanou nebezpečným opadem. Jedná se například o pneumatiky, motorové oleje, nebo akumulátory. Dále se vztahuje na výrobky, kde je možnost jejich opakovaného použití. Jako příkladem jsou bezesporu vratné láhve a některé umělé hmoty. Pomocí tohoto systému je spotřebitel stimulován k opětovnému vrácení zakoupených výrobků.

*'''zálohování'''

Při zakoupení zboží se platí záloha, která se při vrácení zboží vrací zpět. Lidé díky tomuto systému mají záruku, že se jim zakoupené výrobky vrátí zpět formou peněz, které do nich vložili. Zálohový systém se vztahuje na skleněné láhve, některé vybrané láhve a umělé hmoty. Spotřebitel má tedy jistotu jejich opětovného vrácení a také jejich opětovného využití.

*'''recyklační poplatky'''

===Obchodovatelná emisní povolení===

Obchodovatelná emisní povolení jsou charakteristická horizontálními vztahy mezi znečišťovateli. Jednotliví znečišťovatelé se snaží snižovat své náklady spojené s nároky na kvalitu životního prostředí dané státem. Principech zmíněných emisních povolení je stanovení přípustného množství znečištění, které je rozděleno mezi znečišťovatele určitého území. Toto rozdělení přípustného množství znečištění je vydáváno formou emisních povolení, které si znečišťovatelé mezi sebou mohou navzájem prodávat.
Jednotliví znečišťovatelé volí pro ně ekonomicky optimální variantu své ekologické strategie. Předpokládá se, že obchodování musí probíhat podle stanovených pravidel.

*[[Obchodovatelná povolení k emisím skleníkových plynů]]
*[[Začlenění letectví do systému pro obchodování s povolenkami na emise]]

==== Environmentální pojištění ====

Tento druh pojištění začíná fungovat koncem 80. let. Je uzavíráno na základě absolutní odpovědnosti znečišťovatele. Podrobné rozmezí krytí škod je určeno přímo pojišťovnami.

* povinnost mít sjednané pojištění pro případ poškození životního prostředí.

===Zelené fondy===

== Zdroje ==

<references/>

== Zdroje ==

Economic Instruments for Environmental Protection, OECD, Paris 1989
*MOLDAN, Bedřich a kol.: Ekonomické aspekty ochrany životního prostředí, Univerzita Karlova, Vydavatelství Karolinum, Praha 1997, ISBN: 80-7184-434-9
*KOUMROVÁ, Miluše; Česká společnost pro životní prostředí ekologické manažerské služby: Ekonomické nástroje v ochraně životního prostředí, sborník přednášek
*Ministerstvo životního prostředí, Cenia, ČSÚ: Statistická ročenka životního prostředí české republiky 2006, Praha 2006, ISBN: 80-7212-443-9
*Centrum univerzity Karlovy pro otázky životního prostředí,: Teoretická východiska, souvislosti, instituce, Praha 2002, ISBN: 80-238-8378-X (soubor)

== Internetové zdroje ==

*Dienstbier, Filip: Ekonomické nástroje ochrany životního prostředí - otázky právní, 11.4.2010, dostupné na: http://theses.cz/id/krhvgt/
*Vosátka, Jakub: Ekonomika životního prostředí ,10.4.2010, dostupné na: http://fzp.ujep.cz/~vosatka/
*http://mzp.cz/cz/poplatky, 11.4.2010 - Poplatky
*Statistická ročenka životního prostředí české republiky 2009,11.4.2010, dostupné na: http://rocenka.cenia.cz/stat_rocenka_2009/index.htm#d1
*Zákon o odpadech,10.4.2010, dostupné na: http://business.center.cz/BUSINESS/PRAVO/ZAKONY/odpady/cast8.aspx
*Spotřební daň u pohonných hmot,11.4.2010, dostupné na: http://ekonomika.idnes.cz/rok-2010-benzin-podrazi-dvakrat-po-sobe-dsk-/ekonomika.asp?c=A091118_203456_ekonomika_mmb
*Ekologické daně,10.4.2010, dostupné na: http://www.finance.cz/dane-a-mzda/informace/reforma-2008/ekologicke-dane/
*Povolení ke kácení stromů,10.4.2010, dostupné na: http://www.ekoporadny.cz/faq/jak-a-kde-zadat-o-povoleni-ke-kaceni-stromu.htm

== Odkazy ==
=== Související stránky ===
[[Ekonomické nástroje k udržitelné dopravě]]

[[Ekologická daňová reforma]]

{{upravit}}

[[Kategorie:Ekonomické nástroje regulace podnikání]]

Ekonomické nástroje

2010-05-24T14:06:58Z

Gabriela: /* Poplatky za znečišťování životního prostředí */

{{Studenti VŠE}}

Nástroje regulace normativního charakteru, na kterých je historicky primárně založen systém přímé regulace ochrany životního prostředí zemí OECD, doplňuje využití ekonomických nástrojů ochrany životního prostředí. Ty byly zkonstruovány k dosažení ekologických cílů způsobem, který je nákladově efektivnější než přímá administrativní regulace. Jsou založeny na nepřímém ovlivňování chování subjektů, které poškozují (znečišťují, nepřiměřeně devastují) životní prostředí. Na rozdíl od normativních nástrojů tedy nepůsobí na základě přímého mocenského přinucení, ale prostřednictvím ekonomické kalkulace. Podniky, obce i jednotliví občané se sami mohou rozhodnout, zda je pro ně finančně výhodnější vynaložit určité náklady na zamezení, popř. omezení poškozování životního prostředí nebo životní prostředí poškozovat a platit za to (poplatky, daně apod.).

Podstatou působení ekonomických nástrojů je nahrazení, popř. doplnění chybějících nebo nedostatečných hodnotových signálů, které poskytuje standardní tržní mechanismus. K absenci těchto signálů dochází i ve vyspělých ekonomikách a důsledkem této absence jsou [[Ekonomické pojmy|negativní externality]]. Internalizace požadavků životního prostředí do nákladové kalkulace a rozhodovacího procesu znečišťovatelů prostřednictvím ekonomických nástrojů přináší výhody, které spočívají v:

*minimalizaci celkových společenských nákladů nutných na dosažení stanovených environmentálních efektů (nepůsobí plošně, ale přihlížejí k různým nákladům jednotlivých subjektů na zamezení znečištění),
*podněcování subjektů k ekonomicky optimálnímu snižování znečištění (nikoli pouze ke splnění nařízených norem a limitů),
*minimalizaci nároků na státní administrativu (neboť působí v rámci hry tržních sil) a díky tomu snížení nákladů, omezení nebezpečí korupce ap.;
*vytváření dodatečného zdroje prostředků na ochranu prostředí.

Současné politiky životního prostředí vyspělých zemí disponují širokým rejstříkem ekonomických nástrojů. Nejčastější klasifikace ekonomických nástrojů je dělí na poplatky, subvence, systém zálohování a specielní tržní nástroje, jako je prodej emisních povolení a pojištění odpovědnosti za škody na životním prostředí. Tento soubor je v praxi doplňován nástroji daňové, celní a úvěrové politiky.

== Znaky ekonomických nástrojů ==
Jedná se o opatření finanční povahy, jejichž smyslem je akumulace a následná alokace a redistribuce peněžních prostředků. Výchozím cílem je ovlivnit chování ekonomických subjektů a zabezpečit prostředky k provádění opatření, pomáhajícím chránit životní prostředí. Ekonomické nástroje jsou realizovány jak v soukromé, tak ve veřejné sféře. <ref name="Vosátka Jakub">Vosátka, Jakub: Ekonomika životního prostředí ,10.4.2010, dostupné na: http://fzp.ujep.cz/~vosatka/</ref>

== Funkce ekonomických nástrojů ==
Ekonomické nástroje plní mnoho funkcí, z nichž nejdůležitější jsou funkce kompenzační, fiskální, stimulační, redistribuční a komparativní. Kompenzační funkcí ekonomických nástrojů se rozumí finanční odškodnění možného poškození životního prostředí. Fiskální funkce představuje příjmy do státního rozpočtu, které jsou pak dále použity k financování činností, které zabezpečují ochranu životního prostředí. Stimulační funkce podporuje realizaci určitého cíle. Redistribuční funkce představuje usměrnění možných dopadů na různé subjekty. Komparativní funkcí se rozumí pozorování schopnosti se vyrovnávat za různých ekonomických podmínek mezi znečišťovateli. <ref name="Dienstbier Filip">Dienstbier, Filip: Ekonomické nástroje ochrany životního prostředí - otázky právní, 11.4.2010, dostupné na: http://theses.cz/id/krhvgt/</ref>

== Klasifikace ekonomických nástrojů ==
''Podle pragmatické klasifikace, kterou ve svých materiálech používá OECD, je lze strukturovat do několika hlavních skupin:''
=== Poplatky za znečišťování životního prostředí ===

Poplatky jsou povinné platby, nejčastěji za znečišťování životního prostředí nebo za využívání přírodních zdrojů aj. Vychází z principu „znečišťovatel platí“. Způsob jejich placení musí být upraven zákonem. Příjmy z poplatků směřují buď do Státního fondu životního prostředí, do obecních rozpočtů, do rozpočtů krajů, případně do státního rozpočtu. Tento příjem se využívá účelově k nápravě škod nebo na podporu ekologických projektů. <ref name="Hadrabová Alena a kolektiv">Hadrabová A. a kolektiv: Ekonomika a řízení péče o životní prostředí, VŠE v Praze, 1991, ISBN: 80-7007-985-4</ref>

*'''poplatky za znečišťování ovzduší'''
V současné době jsou poplatky za znečišťování ovzduší stanoveny zákonem č. 86/2002 Sb., o ochraně ovzduší, ve znění pozdějších předpisů. Poplatky jsou placeny provozovateli stacionárních zdrojů, které se kategorizují podle velikosti na zvláště velké, velké, střední a malé podle jejich výkonu. <ref name="MOLDAN, Bedřich a kol">MOLDAN, Bedřich a kol.: Ekonomické aspekty ochrany životního prostředí, Univerzita Karlova, Vydavatelství Karolinum, Praha 1997, ISBN: 80-7184-434-9</ref> Mezi zpoplatněné látky patří především tuhé emise, SO2 (oxid siřičitý), NOx(oxidy dusíku), CO (oxid uhelnatý), CXHY (uhlovodíky). Způsob výpočtu poplatků je dán zákonem. U malých zdrojů je to roční paušál podle druhu používaného paliva. U zvláště velkých, velkých a středních zdrojů závisí výše poplatků na druhu a množství škodlivin. <ref name="CENIA">Statistická ročenka životního prostředí české republiky 2009,11.4.2010, dostupné na: http://rocenka.cenia.cz/stat_rocenka_2009/index.htm#d1</ref>

Vypouštění odpadních vod směřuje buď do vod povrchových nebo do vod podzemních

*'''poplatky za vypouštění odpadních vod do vod povrchových'''
Poplatky za vypouštění odpadních vod do vod povrchových jsou upraveny ve vodním zákoně č. 254/2001 Sb. Znečišťovatel je povinen platit poplatek jak za znečištění, tak i za objem vypouštěných odpadních vod. Poplatek se platí především při vypouštění nerozpuštěných látek, rozpuštěných anorganických solí, ropných látek, nebo pokud je zjištěna zvýšená acidita a alkalita. Správu poplatků za vypouštění odpadních vod do vod povrchových mají na starosti příslušné celní úřady na základě podkladů České inspekce Životního prostředí. Poplatky jsou placeny příslušnému celnímu úřadu. Příjmy směřují do Státního fondu Životního prostředí. <ref name="tamtéž"></ref>

*'''Poplatky za povolené vypouštění odpadních vod do vod podzemních'''
Poplatky za vypouštění odpadních vod do vod podzemních jsou upraveny ve vodním zákoně č. 254/2001 Sb. Poplatek se platí paušálně a představuje 3 500 Kč ročně za vypouštění odpadních vod domácnostmi. Povolení k vypouštění odpadních vod do vod podzemních vydává vodoprávní úřad, který příslušné obci poskytuje podklady. Poplatek je placen obci daného katastrálního území, kde dochází k vypouštění odpadních vod. Poplatky jsou stanoveny obcí, která postupuje podle správního řádu. Postup při vymáhání a vybírání poplatků je veden podle právních předpisů, které upravují správu daní a poplatků.

*'''poplatky za ukládání odpadů na skládky'''
Poplatky za ukládání odpadů na skládky jsou upraveny zákonem č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně některých dalších zákonů. Poplatek se skládá vždy ze základní složky, která je placena za ukládání odpadu a pokud jde o odpad nebezpečný je připlácena riziková složka. Poplatek je placen původcem odpadu provozovateli skládky za umístění odpadu na skládku.
Příjemcem poplatků je obec, v jejímž katastrálním území se skládka nachází a Státní fond Životního prostředí. V případě ukládání odpadů na skládky obcí, pak tato obec neplatí základní složku poplatku. Kontrolu placení poplatků má v kompetenci příslušná obec a krajský úřad. Příslušná obec vybírá základní složku poplatku. Pokud se skládka nachází na území více obcí, je základní složka poplatku rozdělena daným obcím podle velikosti skládky na jejich území. Výše sazby základní složky poplatku je od roku 2009 stanovena na 500 Kč za 1 tunu komunálního a ostatního odpadu a 1 700 Kč za 1 tunu nebezpečného odpadu. Riziková složka poplatku směřuje do Státního fondu životního prostředí. Výše sazby rizikové složky poplatku je od roku 2009 stanovena na 4 500 Kč za 1 tunu nebezpečného odpadu. Tyto poplatky jsou na rozdíl od ostatních poplatků fixně dané, vždy v rozmezí 2-3 let a jejich výše stále roste.

*'''poplatky za spalování odpadů'''
*'''poplatky za hluk'''

=== Poplatky za využívání přírodních zdrojů ===
Podrobněji také [[Poplatky za využívání přírodních zdrojů]]

*'''poplatky za odběry podzemní vody'''
Jedná se o úhradu částky za odebrané množství podzemní vody. Poplatek je stanoven novelou zákona č. 20/2004 Sb., o vodách. Výnos z poplatků směřuje z 50% Státnímu fondu životního prostředí a z 50 % rozpočtům územně příslušného kraje.

*'''poplatky za odběry vody z vodních toků'''
Platba, kterou hradí organizace, které odebírají vodu z povrchových vod jeho správci.

*'''odvody za odnětí půdy ze zemědělského půdního fondu'''
Úhrady jsou stanoveny zákonem č. 334/1992 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu, ve znění pozdějších předpisů. Souhlas s odvodem poskytuje příslušný orgán ochrany zemědělského půdního fondu. Výběr mají v kompetenci celní úřady. Výnos z odvodů směřuje z 60 % Státnímu fondu životního prostředí a z 40 % rozpočtům obcí příslušného katastru. Vytěžené prostředky musí být využity na zlepšení životního prostředí obce a na chránění krajiny a přírody.

*'''poplatky za odnětí pozemků určených k plnění funkcí lesa'''
Tyto poplatky jsou stanoveny v zákoně č. 289/1995 Sb., o lesích, ve znění pozdějších předpisů. Výše poplatku je určena orgánem státní ochrany lesů a výběr mají v kompetenci celní úřady. Výnos z poplatků směřuje z 60 % Státnímu fondu životního prostředí a z 40 % rozpočtům obcí příslušného katastru. Vytěžené prostředky musí být využity na zlepšení životního prostředí obce a na zachování lesa.

*'''úhrady z dobývacího prostoru a z vydobytých vyhrazených nerostů'''
Dobývací prostor je zhodnocen pomocí výsledků průzkumu daného naleziště, a sice na základě rozsahu, tvaru a mocnosti hlavního naleziště. Nerosty jsou zaznamenány v zákoně č. 44/1988 Sb., o ochraně a využití nerostného bohatství, ve znění pozdějších předpisů. Sazba úhrady se pohybuje v rozmezí 100-1000 Kč za 1 hektar (bere se v potaz úroveň ochrany životního prostředí, povaha činnosti a dopadu na životního prostředí)

*'''poplatky za kácení dřevin'''
Ochrana dřeviny před jejich poškozením je upravena zákonem č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny. Nemusí se žádat o povolení, pokud dřeviny nedosahují stanovených rozměrů, tedy pokud dřeviny dosahuje výšky do 80 cm a 130 cm nad zemí nebo se jedná o souvislý keřový porost do 40 m2.

===Uživatelské poplatky===

*'''poplatky za spotřebu látek poškozujících ozonovou vrstvu'''
Jedná se o poplatek za výrobu a dovoz regulovaných látek, který napomáhá chránit ozonovou vrstvu Země. Poplatky jsou vybírány za látky, které poškozují ozonovou vrstvu a produkty, které je zahrnují.

*'''poplatky za užívání vybraných umělých hnojiv a pesticidů'''
*'''poplatky za používání tašek z umělých hmot, apod.'''

===Daně===

Na základě daňové statistiky OECD jsou za ekologické daně v České republice považovány veškeré poplatky k ochraně ŽP. Mezi tyto daně patří dálniční známka, mýtné, silniční daň, spotřební daň, daň z minerálních olejů. V roce 2007 vznikají tři nové daně, které pouze rozšířily spotřební daň z minerálních olejů, a sice daň ze zemního plynu, daň z pevných paliv a daň z elektřiny.

*'''daně k ochraně životního prostředí'''
*'''komunální (místní) daně'''

===Sankční platby===

Sankční platby jsou použity, pokud někdo nedodržuje zákony na ochranu životního prostředí. Sankční platby se uvalují ve formě pokuty a nedají se odpočítat z daňového základu. Veškeré postihy a sankce v případě nedodržení určitých pravidel jsou určeny v zákonech týkajících se ochrany životního prostředí.

*'''pokuty'''
*'''přirážky'''

===Daňové úlevy===

Za daňové zvýhodnění se považuje snížená sazba u daně z přidané hodnoty na určité výrobky ekologického charakteru. Můžeme mluvit o úlevě od daně z příjmu u organizací, které se zabývají provozem vodních a větrných elektráren, tepelných čerpadel, solárních zařízení, výrobou bioplynu, elektřiny, tepla, či biomasy. O daňovém zvýhodnění se mluví ve smyslu snížené sazby spotřební daně u pohonných hmot, jako je bionafta, či bioplyn.
Vláda přijala (koncem roku 2009) návrh ministerstva životního prostředí, aby se zvedl podíl biopaliv v benzinu i naftě. Jeho podíl v benzinu by se měl v dubnu 2010 zvednout z nynějších 3,5 % na 4,5 %. V naftě se jeho podíl zvýší ze 4,5 na 6,3%. Biopalivo je však skoro jednou tak dražší než pohonné hmoty z ropy.
Daňová úleva se dále týká daní z nemovitosti, týkající se některých ekologických aktivit a daně dědické a darovací, pokud je předmět daně propojen s ochranou životního prostředí.

*'''v rámci DPH'''
*'''v rámci spotřebních daní'''
*'''v rámci daní z příjmů'''
*'''v rámci silniční daně'''
*'''v rámci daně z nemovitostí'''
*'''v rámci daně dědické a darovací'''

===Finanční podpory===

Finanční podpora je chápána jako oblast příznivé ekonomické stimulace. Při jejím poskytování se nesmějí narušovat rovné tržní podmínky a poskytování by mělo být v souladu se směrnicemi Evropské unie.

*'''granty, dotace, dary'''

Dotace v rámci finanční podpory plní jednu z nedůležitějších úloh. Jsou poskytovány především obcím a neziskovým organizacím. Účel jejich poskytování je spojen s ochranou vod a ovzduší. Jedním z mnoha příkladů může být výstavba čistíren odpadních vod. Dotace bývají poskytovány buď ze státních fondů, státního rozpočtu, nebo od Evropské unie.

*'''ze státního rozpočtu'''
*'''z účelových fondů'''
*'''výhodné půjčky (soft loans)'''
*'''garance úvěrů'''

===Úlevy===

*'''v placení poplatků'''

*'''ostatní úlevy'''

===Depozitně refundační systémy===

Depozitně refundační systém se vztahuje na výrobky, u kterých je možnost, že se stanou nebezpečným opadem. Jedná se například o pneumatiky, motorové oleje, nebo akumulátory. Dále se vztahuje na výrobky, kde je možnost jejich opakovaného použití. Jako příkladem jsou bezesporu vratné láhve a některé umělé hmoty. Pomocí tohoto systému je spotřebitel stimulován k opětovnému vrácení zakoupených výrobků.

*'''zálohování'''

Při zakoupení zboží se platí záloha, která se při vrácení zboží vrací zpět. Lidé díky tomuto systému mají záruku, že se jim zakoupené výrobky vrátí zpět formou peněz, které do nich vložili. Zálohový systém se vztahuje na skleněné láhve, některé vybrané láhve a umělé hmoty. Spotřebitel má tedy jistotu jejich opětovného vrácení a také jejich opětovného využití.

*'''recyklační poplatky'''

===Obchodovatelná emisní povolení===

Obchodovatelná emisní povolení jsou charakteristická horizontálními vztahy mezi znečišťovateli. Jednotliví znečišťovatelé se snaží snižovat své náklady spojené s nároky na kvalitu životního prostředí dané státem. Principech zmíněných emisních povolení je stanovení přípustného množství znečištění, které je rozděleno mezi znečišťovatele určitého území. Toto rozdělení přípustného množství znečištění je vydáváno formou emisních povolení, které si znečišťovatelé mezi sebou mohou navzájem prodávat.
Jednotliví znečišťovatelé volí pro ně ekonomicky optimální variantu své ekologické strategie. Předpokládá se, že obchodování musí probíhat podle stanovených pravidel.

*[[Obchodovatelná povolení k emisím skleníkových plynů]]
*[[Začlenění letectví do systému pro obchodování s povolenkami na emise]]

==== Environmentální pojištění ====

Tento druh pojištění začíná fungovat koncem 80. let. Je uzavíráno na základě absolutní odpovědnosti znečišťovatele. Podrobné rozmezí krytí škod je určeno přímo pojišťovnami.

* povinnost mít sjednané pojištění pro případ poškození životního prostředí.

===Zelené fondy===

== Zdroje ==

<references/>

== Zdroje ==

Economic Instruments for Environmental Protection, OECD, Paris 1989
*MOLDAN, Bedřich a kol.: Ekonomické aspekty ochrany životního prostředí, Univerzita Karlova, Vydavatelství Karolinum, Praha 1997, ISBN: 80-7184-434-9
*KOUMROVÁ, Miluše; Česká společnost pro životní prostředí ekologické manažerské služby: Ekonomické nástroje v ochraně životního prostředí, sborník přednášek
*Ministerstvo životního prostředí, Cenia, ČSÚ: Statistická ročenka životního prostředí české republiky 2006, Praha 2006, ISBN: 80-7212-443-9
*Centrum univerzity Karlovy pro otázky životního prostředí,: Teoretická východiska, souvislosti, instituce, Praha 2002, ISBN: 80-238-8378-X (soubor)

== Internetové zdroje ==

*Dienstbier, Filip: Ekonomické nástroje ochrany životního prostředí - otázky právní, 11.4.2010, dostupné na: http://theses.cz/id/krhvgt/
*Vosátka, Jakub: Ekonomika životního prostředí ,10.4.2010, dostupné na: http://fzp.ujep.cz/~vosatka/
*http://mzp.cz/cz/poplatky, 11.4.2010 - Poplatky
*Statistická ročenka životního prostředí české republiky 2009,11.4.2010, dostupné na: http://rocenka.cenia.cz/stat_rocenka_2009/index.htm#d1
*Zákon o odpadech,10.4.2010, dostupné na: http://business.center.cz/BUSINESS/PRAVO/ZAKONY/odpady/cast8.aspx
*Spotřební daň u pohonných hmot,11.4.2010, dostupné na: http://ekonomika.idnes.cz/rok-2010-benzin-podrazi-dvakrat-po-sobe-dsk-/ekonomika.asp?c=A091118_203456_ekonomika_mmb
*Ekologické daně,10.4.2010, dostupné na: http://www.finance.cz/dane-a-mzda/informace/reforma-2008/ekologicke-dane/
*Povolení ke kácení stromů,10.4.2010, dostupné na: http://www.ekoporadny.cz/faq/jak-a-kde-zadat-o-povoleni-ke-kaceni-stromu.htm

== Odkazy ==
=== Související stránky ===
[[Ekonomické nástroje k udržitelné dopravě]]

[[Ekologická daňová reforma]]

{{upravit}}

[[Kategorie:Ekonomické nástroje regulace podnikání]]

Ekonomické nástroje

2010-05-24T14:04:55Z

Gabriela: /* Poplatky za znečišťování životního prostředí */

{{Studenti VŠE}}

Nástroje regulace normativního charakteru, na kterých je historicky primárně založen systém přímé regulace ochrany životního prostředí zemí OECD, doplňuje využití ekonomických nástrojů ochrany životního prostředí. Ty byly zkonstruovány k dosažení ekologických cílů způsobem, který je nákladově efektivnější než přímá administrativní regulace. Jsou založeny na nepřímém ovlivňování chování subjektů, které poškozují (znečišťují, nepřiměřeně devastují) životní prostředí. Na rozdíl od normativních nástrojů tedy nepůsobí na základě přímého mocenského přinucení, ale prostřednictvím ekonomické kalkulace. Podniky, obce i jednotliví občané se sami mohou rozhodnout, zda je pro ně finančně výhodnější vynaložit určité náklady na zamezení, popř. omezení poškozování životního prostředí nebo životní prostředí poškozovat a platit za to (poplatky, daně apod.).

Podstatou působení ekonomických nástrojů je nahrazení, popř. doplnění chybějících nebo nedostatečných hodnotových signálů, které poskytuje standardní tržní mechanismus. K absenci těchto signálů dochází i ve vyspělých ekonomikách a důsledkem této absence jsou [[Ekonomické pojmy|negativní externality]]. Internalizace požadavků životního prostředí do nákladové kalkulace a rozhodovacího procesu znečišťovatelů prostřednictvím ekonomických nástrojů přináší výhody, které spočívají v:

*minimalizaci celkových společenských nákladů nutných na dosažení stanovených environmentálních efektů (nepůsobí plošně, ale přihlížejí k různým nákladům jednotlivých subjektů na zamezení znečištění),
*podněcování subjektů k ekonomicky optimálnímu snižování znečištění (nikoli pouze ke splnění nařízených norem a limitů),
*minimalizaci nároků na státní administrativu (neboť působí v rámci hry tržních sil) a díky tomu snížení nákladů, omezení nebezpečí korupce ap.;
*vytváření dodatečného zdroje prostředků na ochranu prostředí.

Současné politiky životního prostředí vyspělých zemí disponují širokým rejstříkem ekonomických nástrojů. Nejčastější klasifikace ekonomických nástrojů je dělí na poplatky, subvence, systém zálohování a specielní tržní nástroje, jako je prodej emisních povolení a pojištění odpovědnosti za škody na životním prostředí. Tento soubor je v praxi doplňován nástroji daňové, celní a úvěrové politiky.

== Znaky ekonomických nástrojů ==
Jedná se o opatření finanční povahy, jejichž smyslem je akumulace a následná alokace a redistribuce peněžních prostředků. Výchozím cílem je ovlivnit chování ekonomických subjektů a zabezpečit prostředky k provádění opatření, pomáhajícím chránit životní prostředí. Ekonomické nástroje jsou realizovány jak v soukromé, tak ve veřejné sféře. <ref name="Vosátka Jakub">Vosátka, Jakub: Ekonomika životního prostředí ,10.4.2010, dostupné na: http://fzp.ujep.cz/~vosatka/</ref>

== Funkce ekonomických nástrojů ==
Ekonomické nástroje plní mnoho funkcí, z nichž nejdůležitější jsou funkce kompenzační, fiskální, stimulační, redistribuční a komparativní. Kompenzační funkcí ekonomických nástrojů se rozumí finanční odškodnění možného poškození životního prostředí. Fiskální funkce představuje příjmy do státního rozpočtu, které jsou pak dále použity k financování činností, které zabezpečují ochranu životního prostředí. Stimulační funkce podporuje realizaci určitého cíle. Redistribuční funkce představuje usměrnění možných dopadů na různé subjekty. Komparativní funkcí se rozumí pozorování schopnosti se vyrovnávat za různých ekonomických podmínek mezi znečišťovateli. <ref name="Dienstbier Filip">Dienstbier, Filip: Ekonomické nástroje ochrany životního prostředí - otázky právní, 11.4.2010, dostupné na: http://theses.cz/id/krhvgt/</ref>

== Klasifikace ekonomických nástrojů ==
''Podle pragmatické klasifikace, kterou ve svých materiálech používá OECD, je lze strukturovat do několika hlavních skupin:''
=== Poplatky za znečišťování životního prostředí ===

Poplatky jsou povinné platby, nejčastěji za znečišťování životního prostředí nebo za využívání přírodních zdrojů aj. Vychází z principu „znečišťovatel platí“. Způsob jejich placení musí být upraven zákonem. Příjmy z poplatků směřují buď do Státního fondu životního prostředí, do obecních rozpočtů, do rozpočtů krajů, případně do státního rozpočtu. Tento příjem se využívá účelově k nápravě škod nebo na podporu ekologických projektů. <ref name="Hadrabová Alena a kolektiv">Hadrabová A. a kolektiv: Ekonomika a řízení péče o životní prostředí, VŠE v Praze, 1991, ISBN: 80-7007-985-4</ref>

*'''poplatky za znečišťování ovzduší'''
V současné době jsou poplatky za znečišťování ovzduší stanoveny zákonem č. 86/2002 Sb., o ochraně ovzduší, ve znění pozdějších předpisů. Poplatky jsou placeny provozovateli stacionárních zdrojů, které se kategorizují podle velikosti na zvláště velké, velké, střední a malé podle jejich výkonu. <ref name="MOLDAN, Bedřich a kol">MOLDAN, Bedřich a kol.: Ekonomické aspekty ochrany životního prostředí, Univerzita Karlova, Vydavatelství Karolinum, Praha 1997, ISBN: 80-7184-434-9</ref> Mezi zpoplatněné látky patří především tuhé emise, SO2 (oxid siřičitý), NOx(oxidy dusíku), CO (oxid uhelnatý), CXHY (uhlovodíky). Způsob výpočtu poplatků je dán zákonem. U malých zdrojů je to roční paušál podle druhu používaného paliva. U zvláště velkých, velkých a středních zdrojů závisí výše poplatků na druhu a množství škodlivin. <ref name="CENIA">Statistická ročenka životního prostředí české republiky 2009,11.4.2010, dostupné na: http://rocenka.cenia.cz/stat_rocenka_2009/index.htm#d1</ref>

Vypouštění odpadních vod směřuje buď do vod povrchových nebo do vod podzemních

*'''poplatky za vypouštění odpadních vod do vod povrchových'''
Poplatky za vypouštění odpadních vod do vod povrchových jsou upraveny ve vodním zákoně č. 254/2001 Sb. Znečišťovatel je povinen platit poplatek jak za znečištění, tak i za objem vypouštěných odpadních vod. Poplatek se platí především při vypouštění nerozpuštěných látek, rozpuštěných anorganických solí, ropných látek, nebo pokud je zjištěna zvýšená acidita a alkalita. Správu poplatků za vypouštění odpadních vod do vod povrchových mají na starosti příslušné celní úřady na základě podkladů České inspekce Životního prostředí. Poplatky jsou placeny příslušnému celnímu úřadu. Příjmy směřují do Státního fondu Životního prostředí.

*'''Poplatky za povolené vypouštění odpadních vod do vod podzemních'''
Poplatky za vypouštění odpadních vod do vod podzemních jsou upraveny ve vodním zákoně č. 254/2001 Sb. Poplatek se platí paušálně a představuje 3 500 Kč ročně za vypouštění odpadních vod domácnostmi. Povolení k vypouštění odpadních vod do vod podzemních vydává vodoprávní úřad, který příslušné obci poskytuje podklady. Poplatek je placen obci daného katastrálního území, kde dochází k vypouštění odpadních vod. Poplatky jsou stanoveny obcí, která postupuje podle správního řádu. Postup při vymáhání a vybírání poplatků je veden podle právních předpisů, které upravují správu daní a poplatků.

*'''poplatky za ukládání odpadů na skládky'''
Poplatky za ukládání odpadů na skládky jsou upraveny zákonem č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně některých dalších zákonů. Poplatek se skládá vždy ze základní složky, která je placena za ukládání odpadu a pokud jde o odpad nebezpečný je připlácena riziková složka. Poplatek je placen původcem odpadu provozovateli skládky za umístění odpadu na skládku.
Příjemcem poplatků je obec, v jejímž katastrálním území se skládka nachází a Státní fond Životního prostředí. V případě ukládání odpadů na skládky obcí, pak tato obec neplatí základní složku poplatku. Kontrolu placení poplatků má v kompetenci příslušná obec a krajský úřad. Příslušná obec vybírá základní složku poplatku. Pokud se skládka nachází na území více obcí, je základní složka poplatku rozdělena daným obcím podle velikosti skládky na jejich území. Výše sazby základní složky poplatku je od roku 2009 stanovena na 500 Kč za 1 tunu komunálního a ostatního odpadu a 1 700 Kč za 1 tunu nebezpečného odpadu. Riziková složka poplatku směřuje do Státního fondu životního prostředí. Výše sazby rizikové složky poplatku je od roku 2009 stanovena na 4 500 Kč za 1 tunu nebezpečného odpadu. Tyto poplatky jsou na rozdíl od ostatních poplatků fixně dané, vždy v rozmezí 2-3 let a jejich výše stále roste.

*'''poplatky za spalování odpadů'''
*'''poplatky za hluk'''

=== Poplatky za využívání přírodních zdrojů ===
Podrobněji také [[Poplatky za využívání přírodních zdrojů]]

*'''poplatky za odběry podzemní vody'''
Jedná se o úhradu částky za odebrané množství podzemní vody. Poplatek je stanoven novelou zákona č. 20/2004 Sb., o vodách. Výnos z poplatků směřuje z 50% Státnímu fondu životního prostředí a z 50 % rozpočtům územně příslušného kraje.

*'''poplatky za odběry vody z vodních toků'''
Platba, kterou hradí organizace, které odebírají vodu z povrchových vod jeho správci.

*'''odvody za odnětí půdy ze zemědělského půdního fondu'''
Úhrady jsou stanoveny zákonem č. 334/1992 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu, ve znění pozdějších předpisů. Souhlas s odvodem poskytuje příslušný orgán ochrany zemědělského půdního fondu. Výběr mají v kompetenci celní úřady. Výnos z odvodů směřuje z 60 % Státnímu fondu životního prostředí a z 40 % rozpočtům obcí příslušného katastru. Vytěžené prostředky musí být využity na zlepšení životního prostředí obce a na chránění krajiny a přírody.

*'''poplatky za odnětí pozemků určených k plnění funkcí lesa'''
Tyto poplatky jsou stanoveny v zákoně č. 289/1995 Sb., o lesích, ve znění pozdějších předpisů. Výše poplatku je určena orgánem státní ochrany lesů a výběr mají v kompetenci celní úřady. Výnos z poplatků směřuje z 60 % Státnímu fondu životního prostředí a z 40 % rozpočtům obcí příslušného katastru. Vytěžené prostředky musí být využity na zlepšení životního prostředí obce a na zachování lesa.

*'''úhrady z dobývacího prostoru a z vydobytých vyhrazených nerostů'''
Dobývací prostor je zhodnocen pomocí výsledků průzkumu daného naleziště, a sice na základě rozsahu, tvaru a mocnosti hlavního naleziště. Nerosty jsou zaznamenány v zákoně č. 44/1988 Sb., o ochraně a využití nerostného bohatství, ve znění pozdějších předpisů. Sazba úhrady se pohybuje v rozmezí 100-1000 Kč za 1 hektar (bere se v potaz úroveň ochrany životního prostředí, povaha činnosti a dopadu na životního prostředí)

*'''poplatky za kácení dřevin'''
Ochrana dřeviny před jejich poškozením je upravena zákonem č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny. Nemusí se žádat o povolení, pokud dřeviny nedosahují stanovených rozměrů, tedy pokud dřeviny dosahuje výšky do 80 cm a 130 cm nad zemí nebo se jedná o souvislý keřový porost do 40 m2.

===Uživatelské poplatky===

*'''poplatky za spotřebu látek poškozujících ozonovou vrstvu'''
Jedná se o poplatek za výrobu a dovoz regulovaných látek, který napomáhá chránit ozonovou vrstvu Země. Poplatky jsou vybírány za látky, které poškozují ozonovou vrstvu a produkty, které je zahrnují.

*'''poplatky za užívání vybraných umělých hnojiv a pesticidů'''
*'''poplatky za používání tašek z umělých hmot, apod.'''

===Daně===

Na základě daňové statistiky OECD jsou za ekologické daně v České republice považovány veškeré poplatky k ochraně ŽP. Mezi tyto daně patří dálniční známka, mýtné, silniční daň, spotřební daň, daň z minerálních olejů. V roce 2007 vznikají tři nové daně, které pouze rozšířily spotřební daň z minerálních olejů, a sice daň ze zemního plynu, daň z pevných paliv a daň z elektřiny.

*'''daně k ochraně životního prostředí'''
*'''komunální (místní) daně'''

===Sankční platby===

Sankční platby jsou použity, pokud někdo nedodržuje zákony na ochranu životního prostředí. Sankční platby se uvalují ve formě pokuty a nedají se odpočítat z daňového základu. Veškeré postihy a sankce v případě nedodržení určitých pravidel jsou určeny v zákonech týkajících se ochrany životního prostředí.

*'''pokuty'''
*'''přirážky'''

===Daňové úlevy===

Za daňové zvýhodnění se považuje snížená sazba u daně z přidané hodnoty na určité výrobky ekologického charakteru. Můžeme mluvit o úlevě od daně z příjmu u organizací, které se zabývají provozem vodních a větrných elektráren, tepelných čerpadel, solárních zařízení, výrobou bioplynu, elektřiny, tepla, či biomasy. O daňovém zvýhodnění se mluví ve smyslu snížené sazby spotřební daně u pohonných hmot, jako je bionafta, či bioplyn.
Vláda přijala (koncem roku 2009) návrh ministerstva životního prostředí, aby se zvedl podíl biopaliv v benzinu i naftě. Jeho podíl v benzinu by se měl v dubnu 2010 zvednout z nynějších 3,5 % na 4,5 %. V naftě se jeho podíl zvýší ze 4,5 na 6,3%. Biopalivo je však skoro jednou tak dražší než pohonné hmoty z ropy.
Daňová úleva se dále týká daní z nemovitosti, týkající se některých ekologických aktivit a daně dědické a darovací, pokud je předmět daně propojen s ochranou životního prostředí.

*'''v rámci DPH'''
*'''v rámci spotřebních daní'''
*'''v rámci daní z příjmů'''
*'''v rámci silniční daně'''
*'''v rámci daně z nemovitostí'''
*'''v rámci daně dědické a darovací'''

===Finanční podpory===

Finanční podpora je chápána jako oblast příznivé ekonomické stimulace. Při jejím poskytování se nesmějí narušovat rovné tržní podmínky a poskytování by mělo být v souladu se směrnicemi Evropské unie.

*'''granty, dotace, dary'''

Dotace v rámci finanční podpory plní jednu z nedůležitějších úloh. Jsou poskytovány především obcím a neziskovým organizacím. Účel jejich poskytování je spojen s ochranou vod a ovzduší. Jedním z mnoha příkladů může být výstavba čistíren odpadních vod. Dotace bývají poskytovány buď ze státních fondů, státního rozpočtu, nebo od Evropské unie.

*'''ze státního rozpočtu'''
*'''z účelových fondů'''
*'''výhodné půjčky (soft loans)'''
*'''garance úvěrů'''

===Úlevy===

*'''v placení poplatků'''

*'''ostatní úlevy'''

===Depozitně refundační systémy===

Depozitně refundační systém se vztahuje na výrobky, u kterých je možnost, že se stanou nebezpečným opadem. Jedná se například o pneumatiky, motorové oleje, nebo akumulátory. Dále se vztahuje na výrobky, kde je možnost jejich opakovaného použití. Jako příkladem jsou bezesporu vratné láhve a některé umělé hmoty. Pomocí tohoto systému je spotřebitel stimulován k opětovnému vrácení zakoupených výrobků.

*'''zálohování'''

Při zakoupení zboží se platí záloha, která se při vrácení zboží vrací zpět. Lidé díky tomuto systému mají záruku, že se jim zakoupené výrobky vrátí zpět formou peněz, které do nich vložili. Zálohový systém se vztahuje na skleněné láhve, některé vybrané láhve a umělé hmoty. Spotřebitel má tedy jistotu jejich opětovného vrácení a také jejich opětovného využití.

*'''recyklační poplatky'''

===Obchodovatelná emisní povolení===

Obchodovatelná emisní povolení jsou charakteristická horizontálními vztahy mezi znečišťovateli. Jednotliví znečišťovatelé se snaží snižovat své náklady spojené s nároky na kvalitu životního prostředí dané státem. Principech zmíněných emisních povolení je stanovení přípustného množství znečištění, které je rozděleno mezi znečišťovatele určitého území. Toto rozdělení přípustného množství znečištění je vydáváno formou emisních povolení, které si znečišťovatelé mezi sebou mohou navzájem prodávat.
Jednotliví znečišťovatelé volí pro ně ekonomicky optimální variantu své ekologické strategie. Předpokládá se, že obchodování musí probíhat podle stanovených pravidel.

*[[Obchodovatelná povolení k emisím skleníkových plynů]]
*[[Začlenění letectví do systému pro obchodování s povolenkami na emise]]

==== Environmentální pojištění ====

Tento druh pojištění začíná fungovat koncem 80. let. Je uzavíráno na základě absolutní odpovědnosti znečišťovatele. Podrobné rozmezí krytí škod je určeno přímo pojišťovnami.

* povinnost mít sjednané pojištění pro případ poškození životního prostředí.

===Zelené fondy===

== Zdroje ==

<references/>

== Zdroje ==

Economic Instruments for Environmental Protection, OECD, Paris 1989
*MOLDAN, Bedřich a kol.: Ekonomické aspekty ochrany životního prostředí, Univerzita Karlova, Vydavatelství Karolinum, Praha 1997, ISBN: 80-7184-434-9
*KOUMROVÁ, Miluše; Česká společnost pro životní prostředí ekologické manažerské služby: Ekonomické nástroje v ochraně životního prostředí, sborník přednášek
*Ministerstvo životního prostředí, Cenia, ČSÚ: Statistická ročenka životního prostředí české republiky 2006, Praha 2006, ISBN: 80-7212-443-9
*Centrum univerzity Karlovy pro otázky životního prostředí,: Teoretická východiska, souvislosti, instituce, Praha 2002, ISBN: 80-238-8378-X (soubor)

== Internetové zdroje ==

*Dienstbier, Filip: Ekonomické nástroje ochrany životního prostředí - otázky právní, 11.4.2010, dostupné na: http://theses.cz/id/krhvgt/
*Vosátka, Jakub: Ekonomika životního prostředí ,10.4.2010, dostupné na: http://fzp.ujep.cz/~vosatka/
*http://mzp.cz/cz/poplatky, 11.4.2010 - Poplatky
*Statistická ročenka životního prostředí české republiky 2009,11.4.2010, dostupné na: http://rocenka.cenia.cz/stat_rocenka_2009/index.htm#d1
*Zákon o odpadech,10.4.2010, dostupné na: http://business.center.cz/BUSINESS/PRAVO/ZAKONY/odpady/cast8.aspx
*Spotřební daň u pohonných hmot,11.4.2010, dostupné na: http://ekonomika.idnes.cz/rok-2010-benzin-podrazi-dvakrat-po-sobe-dsk-/ekonomika.asp?c=A091118_203456_ekonomika_mmb
*Ekologické daně,10.4.2010, dostupné na: http://www.finance.cz/dane-a-mzda/informace/reforma-2008/ekologicke-dane/
*Povolení ke kácení stromů,10.4.2010, dostupné na: http://www.ekoporadny.cz/faq/jak-a-kde-zadat-o-povoleni-ke-kaceni-stromu.htm

== Odkazy ==
=== Související stránky ===
[[Ekonomické nástroje k udržitelné dopravě]]

[[Ekologická daňová reforma]]

{{upravit}}

[[Kategorie:Ekonomické nástroje regulace podnikání]]

Ekonomické nástroje

2010-05-24T14:00:16Z

Gabriela:

{{Studenti VŠE}}

Nástroje regulace normativního charakteru, na kterých je historicky primárně založen systém přímé regulace ochrany životního prostředí zemí OECD, doplňuje využití ekonomických nástrojů ochrany životního prostředí. Ty byly zkonstruovány k dosažení ekologických cílů způsobem, který je nákladově efektivnější než přímá administrativní regulace. Jsou založeny na nepřímém ovlivňování chování subjektů, které poškozují (znečišťují, nepřiměřeně devastují) životní prostředí. Na rozdíl od normativních nástrojů tedy nepůsobí na základě přímého mocenského přinucení, ale prostřednictvím ekonomické kalkulace. Podniky, obce i jednotliví občané se sami mohou rozhodnout, zda je pro ně finančně výhodnější vynaložit určité náklady na zamezení, popř. omezení poškozování životního prostředí nebo životní prostředí poškozovat a platit za to (poplatky, daně apod.).

Podstatou působení ekonomických nástrojů je nahrazení, popř. doplnění chybějících nebo nedostatečných hodnotových signálů, které poskytuje standardní tržní mechanismus. K absenci těchto signálů dochází i ve vyspělých ekonomikách a důsledkem této absence jsou [[Ekonomické pojmy|negativní externality]]. Internalizace požadavků životního prostředí do nákladové kalkulace a rozhodovacího procesu znečišťovatelů prostřednictvím ekonomických nástrojů přináší výhody, které spočívají v:

*minimalizaci celkových společenských nákladů nutných na dosažení stanovených environmentálních efektů (nepůsobí plošně, ale přihlížejí k různým nákladům jednotlivých subjektů na zamezení znečištění),
*podněcování subjektů k ekonomicky optimálnímu snižování znečištění (nikoli pouze ke splnění nařízených norem a limitů),
*minimalizaci nároků na státní administrativu (neboť působí v rámci hry tržních sil) a díky tomu snížení nákladů, omezení nebezpečí korupce ap.;
*vytváření dodatečného zdroje prostředků na ochranu prostředí.

Současné politiky životního prostředí vyspělých zemí disponují širokým rejstříkem ekonomických nástrojů. Nejčastější klasifikace ekonomických nástrojů je dělí na poplatky, subvence, systém zálohování a specielní tržní nástroje, jako je prodej emisních povolení a pojištění odpovědnosti za škody na životním prostředí. Tento soubor je v praxi doplňován nástroji daňové, celní a úvěrové politiky.

== Znaky ekonomických nástrojů ==
Jedná se o opatření finanční povahy, jejichž smyslem je akumulace a následná alokace a redistribuce peněžních prostředků. Výchozím cílem je ovlivnit chování ekonomických subjektů a zabezpečit prostředky k provádění opatření, pomáhajícím chránit životní prostředí. Ekonomické nástroje jsou realizovány jak v soukromé, tak ve veřejné sféře. <ref name="Vosátka Jakub">Vosátka, Jakub: Ekonomika životního prostředí ,10.4.2010, dostupné na: http://fzp.ujep.cz/~vosatka/</ref>

== Funkce ekonomických nástrojů ==
Ekonomické nástroje plní mnoho funkcí, z nichž nejdůležitější jsou funkce kompenzační, fiskální, stimulační, redistribuční a komparativní. Kompenzační funkcí ekonomických nástrojů se rozumí finanční odškodnění možného poškození životního prostředí. Fiskální funkce představuje příjmy do státního rozpočtu, které jsou pak dále použity k financování činností, které zabezpečují ochranu životního prostředí. Stimulační funkce podporuje realizaci určitého cíle. Redistribuční funkce představuje usměrnění možných dopadů na různé subjekty. Komparativní funkcí se rozumí pozorování schopnosti se vyrovnávat za různých ekonomických podmínek mezi znečišťovateli. <ref name="Dienstbier Filip">Dienstbier, Filip: Ekonomické nástroje ochrany životního prostředí - otázky právní, 11.4.2010, dostupné na: http://theses.cz/id/krhvgt/</ref>

== Klasifikace ekonomických nástrojů ==
''Podle pragmatické klasifikace, kterou ve svých materiálech používá OECD, je lze strukturovat do několika hlavních skupin:''
=== Poplatky za znečišťování životního prostředí ===

Poplatky jsou povinné platby, nejčastěji za znečišťování životního prostředí nebo za využívání přírodních zdrojů aj. Vychází z principu „znečišťovatel platí“. Způsob jejich placení musí být upraven zákonem. Příjmy z poplatků směřují buď do Státního fondu životního prostředí, do obecních rozpočtů, do rozpočtů krajů, případně do státního rozpočtu. Tento příjem se využívá účelově k nápravě škod nebo na podporu ekologických projektů. <ref name="Hadrabová Alena a kolektiv">Hadrabová A. a kolektiv: Ekonomika a řízení péče o životní prostředí, VŠE v Praze, 1991, ISBN: 80-7007-985-4</ref>

*'''poplatky za znečišťování ovzduší'''
V současné době jsou poplatky za znečišťování ovzduší stanoveny zákonem č. 86/2002 Sb., o ochraně ovzduší, ve znění pozdějších předpisů. Poplatky jsou placeny provozovateli stacionárních zdrojů, které se kategorizují podle velikosti na zvláště velké, velké, střední a malé podle jejich výkonu. Mezi zpoplatněné látky patří především tuhé emise, SO2 (oxid siřičitý), NOx(oxidy dusíku), CO (oxid uhelnatý), CXHY (uhlovodíky). Způsob výpočtu poplatků je dán zákonem. U malých zdrojů je to roční paušál podle druhu používaného paliva. U zvláště velkých, velkých a středních zdrojů závisí výše poplatků na druhu a množství škodlivin.

Vypouštění odpadních vod směřuje buď do vod povrchových nebo do vod podzemních

*'''poplatky za vypouštění odpadních vod do vod povrchových'''
Poplatky za vypouštění odpadních vod do vod povrchových jsou upraveny ve vodním zákoně č. 254/2001 Sb. Znečišťovatel je povinen platit poplatek jak za znečištění, tak i za objem vypouštěných odpadních vod. Poplatek se platí především při vypouštění nerozpuštěných látek, rozpuštěných anorganických solí, ropných látek, nebo pokud je zjištěna zvýšená acidita a alkalita. Správu poplatků za vypouštění odpadních vod do vod povrchových mají na starosti příslušné celní úřady na základě podkladů České inspekce Životního prostředí. Poplatky jsou placeny příslušnému celnímu úřadu. Příjmy směřují do Státního fondu Životního prostředí.

*'''Poplatky za povolené vypouštění odpadních vod do vod podzemních'''
Poplatky za vypouštění odpadních vod do vod podzemních jsou upraveny ve vodním zákoně č. 254/2001 Sb. Poplatek se platí paušálně a představuje 3 500 Kč ročně za vypouštění odpadních vod domácnostmi. Povolení k vypouštění odpadních vod do vod podzemních vydává vodoprávní úřad, který příslušné obci poskytuje podklady. Poplatek je placen obci daného katastrálního území, kde dochází k vypouštění odpadních vod. Poplatky jsou stanoveny obcí, která postupuje podle správního řádu. Postup při vymáhání a vybírání poplatků je veden podle právních předpisů, které upravují správu daní a poplatků.

*'''poplatky za ukládání odpadů na skládky'''
Poplatky za ukládání odpadů na skládky jsou upraveny zákonem č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně některých dalších zákonů. Poplatek se skládá vždy ze základní složky, která je placena za ukládání odpadu a pokud jde o odpad nebezpečný je připlácena riziková složka. Poplatek je placen původcem odpadu provozovateli skládky za umístění odpadu na skládku.
Příjemcem poplatků je obec, v jejímž katastrálním území se skládka nachází a Státní fond Životního prostředí. V případě ukládání odpadů na skládky obcí, pak tato obec neplatí základní složku poplatku. Kontrolu placení poplatků má v kompetenci příslušná obec a krajský úřad. Příslušná obec vybírá základní složku poplatku. Pokud se skládka nachází na území více obcí, je základní složka poplatku rozdělena daným obcím podle velikosti skládky na jejich území. Výše sazby základní složky poplatku je od roku 2009 stanovena na 500 Kč za 1 tunu komunálního a ostatního odpadu a 1 700 Kč za 1 tunu nebezpečného odpadu. Riziková složka poplatku směřuje do Státního fondu životního prostředí. Výše sazby rizikové složky poplatku je od roku 2009 stanovena na 4 500 Kč za 1 tunu nebezpečného odpadu. Tyto poplatky jsou na rozdíl od ostatních poplatků fixně dané, vždy v rozmezí 2-3 let a jejich výše stále roste.

*'''poplatky za spalování odpadů'''
*'''poplatky za hluk'''

=== Poplatky za využívání přírodních zdrojů ===
Podrobněji také [[Poplatky za využívání přírodních zdrojů]]

*'''poplatky za odběry podzemní vody'''
Jedná se o úhradu částky za odebrané množství podzemní vody. Poplatek je stanoven novelou zákona č. 20/2004 Sb., o vodách. Výnos z poplatků směřuje z 50% Státnímu fondu životního prostředí a z 50 % rozpočtům územně příslušného kraje.

*'''poplatky za odběry vody z vodních toků'''
Platba, kterou hradí organizace, které odebírají vodu z povrchových vod jeho správci.

*'''odvody za odnětí půdy ze zemědělského půdního fondu'''
Úhrady jsou stanoveny zákonem č. 334/1992 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu, ve znění pozdějších předpisů. Souhlas s odvodem poskytuje příslušný orgán ochrany zemědělského půdního fondu. Výběr mají v kompetenci celní úřady. Výnos z odvodů směřuje z 60 % Státnímu fondu životního prostředí a z 40 % rozpočtům obcí příslušného katastru. Vytěžené prostředky musí být využity na zlepšení životního prostředí obce a na chránění krajiny a přírody.

*'''poplatky za odnětí pozemků určených k plnění funkcí lesa'''
Tyto poplatky jsou stanoveny v zákoně č. 289/1995 Sb., o lesích, ve znění pozdějších předpisů. Výše poplatku je určena orgánem státní ochrany lesů a výběr mají v kompetenci celní úřady. Výnos z poplatků směřuje z 60 % Státnímu fondu životního prostředí a z 40 % rozpočtům obcí příslušného katastru. Vytěžené prostředky musí být využity na zlepšení životního prostředí obce a na zachování lesa.

*'''úhrady z dobývacího prostoru a z vydobytých vyhrazených nerostů'''
Dobývací prostor je zhodnocen pomocí výsledků průzkumu daného naleziště, a sice na základě rozsahu, tvaru a mocnosti hlavního naleziště. Nerosty jsou zaznamenány v zákoně č. 44/1988 Sb., o ochraně a využití nerostného bohatství, ve znění pozdějších předpisů. Sazba úhrady se pohybuje v rozmezí 100-1000 Kč za 1 hektar (bere se v potaz úroveň ochrany životního prostředí, povaha činnosti a dopadu na životního prostředí)

*'''poplatky za kácení dřevin'''
Ochrana dřeviny před jejich poškozením je upravena zákonem č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny. Nemusí se žádat o povolení, pokud dřeviny nedosahují stanovených rozměrů, tedy pokud dřeviny dosahuje výšky do 80 cm a 130 cm nad zemí nebo se jedná o souvislý keřový porost do 40 m2.

===Uživatelské poplatky===

*'''poplatky za spotřebu látek poškozujících ozonovou vrstvu'''
Jedná se o poplatek za výrobu a dovoz regulovaných látek, který napomáhá chránit ozonovou vrstvu Země. Poplatky jsou vybírány za látky, které poškozují ozonovou vrstvu a produkty, které je zahrnují.

*'''poplatky za užívání vybraných umělých hnojiv a pesticidů'''
*'''poplatky za používání tašek z umělých hmot, apod.'''

===Daně===

Na základě daňové statistiky OECD jsou za ekologické daně v České republice považovány veškeré poplatky k ochraně ŽP. Mezi tyto daně patří dálniční známka, mýtné, silniční daň, spotřební daň, daň z minerálních olejů. V roce 2007 vznikají tři nové daně, které pouze rozšířily spotřební daň z minerálních olejů, a sice daň ze zemního plynu, daň z pevných paliv a daň z elektřiny.

*'''daně k ochraně životního prostředí'''
*'''komunální (místní) daně'''

===Sankční platby===

Sankční platby jsou použity, pokud někdo nedodržuje zákony na ochranu životního prostředí. Sankční platby se uvalují ve formě pokuty a nedají se odpočítat z daňového základu. Veškeré postihy a sankce v případě nedodržení určitých pravidel jsou určeny v zákonech týkajících se ochrany životního prostředí.

*'''pokuty'''
*'''přirážky'''

===Daňové úlevy===

Za daňové zvýhodnění se považuje snížená sazba u daně z přidané hodnoty na určité výrobky ekologického charakteru. Můžeme mluvit o úlevě od daně z příjmu u organizací, které se zabývají provozem vodních a větrných elektráren, tepelných čerpadel, solárních zařízení, výrobou bioplynu, elektřiny, tepla, či biomasy. O daňovém zvýhodnění se mluví ve smyslu snížené sazby spotřební daně u pohonných hmot, jako je bionafta, či bioplyn.
Vláda přijala (koncem roku 2009) návrh ministerstva životního prostředí, aby se zvedl podíl biopaliv v benzinu i naftě. Jeho podíl v benzinu by se měl v dubnu 2010 zvednout z nynějších 3,5 % na 4,5 %. V naftě se jeho podíl zvýší ze 4,5 na 6,3%. Biopalivo je však skoro jednou tak dražší než pohonné hmoty z ropy.
Daňová úleva se dále týká daní z nemovitosti, týkající se některých ekologických aktivit a daně dědické a darovací, pokud je předmět daně propojen s ochranou životního prostředí.

*'''v rámci DPH'''
*'''v rámci spotřebních daní'''
*'''v rámci daní z příjmů'''
*'''v rámci silniční daně'''
*'''v rámci daně z nemovitostí'''
*'''v rámci daně dědické a darovací'''

===Finanční podpory===

Finanční podpora je chápána jako oblast příznivé ekonomické stimulace. Při jejím poskytování se nesmějí narušovat rovné tržní podmínky a poskytování by mělo být v souladu se směrnicemi Evropské unie.

*'''granty, dotace, dary'''

Dotace v rámci finanční podpory plní jednu z nedůležitějších úloh. Jsou poskytovány především obcím a neziskovým organizacím. Účel jejich poskytování je spojen s ochranou vod a ovzduší. Jedním z mnoha příkladů může být výstavba čistíren odpadních vod. Dotace bývají poskytovány buď ze státních fondů, státního rozpočtu, nebo od Evropské unie.

*'''ze státního rozpočtu'''
*'''z účelových fondů'''
*'''výhodné půjčky (soft loans)'''
*'''garance úvěrů'''

===Úlevy===

*'''v placení poplatků'''

*'''ostatní úlevy'''

===Depozitně refundační systémy===

Depozitně refundační systém se vztahuje na výrobky, u kterých je možnost, že se stanou nebezpečným opadem. Jedná se například o pneumatiky, motorové oleje, nebo akumulátory. Dále se vztahuje na výrobky, kde je možnost jejich opakovaného použití. Jako příkladem jsou bezesporu vratné láhve a některé umělé hmoty. Pomocí tohoto systému je spotřebitel stimulován k opětovnému vrácení zakoupených výrobků.

*'''zálohování'''

Při zakoupení zboží se platí záloha, která se při vrácení zboží vrací zpět. Lidé díky tomuto systému mají záruku, že se jim zakoupené výrobky vrátí zpět formou peněz, které do nich vložili. Zálohový systém se vztahuje na skleněné láhve, některé vybrané láhve a umělé hmoty. Spotřebitel má tedy jistotu jejich opětovného vrácení a také jejich opětovného využití.

*'''recyklační poplatky'''

===Obchodovatelná emisní povolení===

Obchodovatelná emisní povolení jsou charakteristická horizontálními vztahy mezi znečišťovateli. Jednotliví znečišťovatelé se snaží snižovat své náklady spojené s nároky na kvalitu životního prostředí dané státem. Principech zmíněných emisních povolení je stanovení přípustného množství znečištění, které je rozděleno mezi znečišťovatele určitého území. Toto rozdělení přípustného množství znečištění je vydáváno formou emisních povolení, které si znečišťovatelé mezi sebou mohou navzájem prodávat.
Jednotliví znečišťovatelé volí pro ně ekonomicky optimální variantu své ekologické strategie. Předpokládá se, že obchodování musí probíhat podle stanovených pravidel.

*[[Obchodovatelná povolení k emisím skleníkových plynů]]
*[[Začlenění letectví do systému pro obchodování s povolenkami na emise]]

==== Environmentální pojištění ====

Tento druh pojištění začíná fungovat koncem 80. let. Je uzavíráno na základě absolutní odpovědnosti znečišťovatele. Podrobné rozmezí krytí škod je určeno přímo pojišťovnami.

* povinnost mít sjednané pojištění pro případ poškození životního prostředí.

===Zelené fondy===

== Zdroje ==

<references/>

== Zdroje ==

Economic Instruments for Environmental Protection, OECD, Paris 1989
*MOLDAN, Bedřich a kol.: Ekonomické aspekty ochrany životního prostředí, Univerzita Karlova, Vydavatelství Karolinum, Praha 1997, ISBN: 80-7184-434-9
*KOUMROVÁ, Miluše; Česká společnost pro životní prostředí ekologické manažerské služby: Ekonomické nástroje v ochraně životního prostředí, sborník přednášek
*Ministerstvo životního prostředí, Cenia, ČSÚ: Statistická ročenka životního prostředí české republiky 2006, Praha 2006, ISBN: 80-7212-443-9
*Centrum univerzity Karlovy pro otázky životního prostředí,: Teoretická východiska, souvislosti, instituce, Praha 2002, ISBN: 80-238-8378-X (soubor)

== Internetové zdroje ==

*Dienstbier, Filip: Ekonomické nástroje ochrany životního prostředí - otázky právní, 11.4.2010, dostupné na: http://theses.cz/id/krhvgt/
*Vosátka, Jakub: Ekonomika životního prostředí ,10.4.2010, dostupné na: http://fzp.ujep.cz/~vosatka/
*http://mzp.cz/cz/poplatky, 11.4.2010 - Poplatky
*Statistická ročenka životního prostředí české republiky 2009,11.4.2010, dostupné na: http://rocenka.cenia.cz/stat_rocenka_2009/index.htm#d1
*Zákon o odpadech,10.4.2010, dostupné na: http://business.center.cz/BUSINESS/PRAVO/ZAKONY/odpady/cast8.aspx
*Spotřební daň u pohonných hmot,11.4.2010, dostupné na: http://ekonomika.idnes.cz/rok-2010-benzin-podrazi-dvakrat-po-sobe-dsk-/ekonomika.asp?c=A091118_203456_ekonomika_mmb
*Ekologické daně,10.4.2010, dostupné na: http://www.finance.cz/dane-a-mzda/informace/reforma-2008/ekologicke-dane/
*Povolení ke kácení stromů,10.4.2010, dostupné na: http://www.ekoporadny.cz/faq/jak-a-kde-zadat-o-povoleni-ke-kaceni-stromu.htm

== Odkazy ==
=== Související stránky ===
[[Ekonomické nástroje k udržitelné dopravě]]

[[Ekologická daňová reforma]]

{{upravit}}

[[Kategorie:Ekonomické nástroje regulace podnikání]]

Ekonomické nástroje

2010-05-24T13:44:49Z

Gabriela: /* Citace */

{{Studenti VŠE}}

Nástroje regulace normativního charakteru, na kterých je historicky primárně založen systém přímé regulace ochrany životního prostředí zemí OECD, doplňuje využití ekonomických nástrojů ochrany životního prostředí. Ty byly zkonstruovány k dosažení ekologických cílů způsobem, který je nákladově efektivnější než přímá administrativní regulace. Jsou založeny na nepřímém ovlivňování chování subjektů, které poškozují (znečišťují, nepřiměřeně devastují) životní prostředí. Na rozdíl od normativních nástrojů tedy nepůsobí na základě přímého mocenského přinucení, ale prostřednictvím ekonomické kalkulace. Podniky, obce i jednotliví občané se sami mohou rozhodnout, zda je pro ně finančně výhodnější vynaložit určité náklady na zamezení, popř. omezení poškozování životního prostředí nebo životní prostředí poškozovat a platit za to (poplatky, daně apod.).

Podstatou působení ekonomických nástrojů je nahrazení, popř. doplnění chybějících nebo nedostatečných hodnotových signálů, které poskytuje standardní tržní mechanismus. K absenci těchto signálů dochází i ve vyspělých ekonomikách a důsledkem této absence jsou [[Ekonomické pojmy|negativní externality]]. Internalizace požadavků životního prostředí do nákladové kalkulace a rozhodovacího procesu znečišťovatelů prostřednictvím ekonomických nástrojů přináší výhody, které spočívají v:

*minimalizaci celkových společenských nákladů nutných na dosažení stanovených environmentálních efektů (nepůsobí plošně, ale přihlížejí k různým nákladům jednotlivých subjektů na zamezení znečištění),
*podněcování subjektů k ekonomicky optimálnímu snižování znečištění (nikoli pouze ke splnění nařízených norem a limitů),
*minimalizaci nároků na státní administrativu (neboť působí v rámci hry tržních sil) a díky tomu snížení nákladů, omezení nebezpečí korupce ap.;
*vytváření dodatečného zdroje prostředků na ochranu prostředí.

Současné politiky životního prostředí vyspělých zemí disponují širokým rejstříkem ekonomických nástrojů. Nejčastější klasifikace ekonomických nástrojů je dělí na poplatky, subvence, systém zálohování a specielní tržní nástroje, jako je prodej emisních povolení a pojištění odpovědnosti za škody na životním prostředí. Tento soubor je v praxi doplňován nástroji daňové, celní a úvěrové politiky.

== Znaky ekonomických nástrojů ==
Jedná se o opatření finanční povahy, jejichž smyslem je akumulace a následná alokace a redistribuce peněžních prostředků. Výchozím cílem je ovlivnit chování ekonomických subjektů a zabezpečit prostředky k provádění opatření, pomáhajícím chránit životní prostředí. Ekonomické nástroje jsou realizovány jak v soukromé, tak ve veřejné sféře. <ref name="Vosátka Jakub">Vosátka, Jakub: Ekonomika životního prostředí ,10.4.2010, dostupné na: http://fzp.ujep.cz/~vosatka/</ref>

== Funkce ekonomických nástrojů ==
Ekonomické nástroje plní mnoho funkcí, z nichž nejdůležitější jsou funkce kompenzační, fiskální, stimulační, redistribuční a komparativní. Kompenzační funkcí ekonomických nástrojů se rozumí finanční odškodnění možného poškození životního prostředí. Fiskální funkce představuje příjmy do státního rozpočtu, které jsou pak dále použity k financování činností, které zabezpečují ochranu životního prostředí. Stimulační funkce podporuje realizaci určitého cíle. Redistribuční funkce představuje usměrnění možných dopadů na různé subjekty. Komparativní funkcí se rozumí pozorování schopnosti se vyrovnávat za různých ekonomických podmínek mezi znečišťovateli. <ref name="Dienstbier Filip">Dienstbier, Filip: Ekonomické nástroje ochrany životního prostředí - otázky právní, 11.4.2010, dostupné na: http://theses.cz/id/krhvgt/</ref>

== Klasifikace ekonomických nástrojů ==
''Podle pragmatické klasifikace, kterou ve svých materiálech používá OECD, je lze strukturovat do několika hlavních skupin:''
=== Poplatky za znečišťování životního prostředí ===

Poplatky jsou povinné platby, nejčastěji za znečišťování životního prostředí nebo za využívání přírodních zdrojů aj. Vychází z principu „znečišťovatel platí“. Způsob jejich placení musí být upraven zákonem. Příjmy z poplatků směřují buď do Státního fondu životního prostředí, do obecních rozpočtů, do rozpočtů krajů, případně do státního rozpočtu. Tento příjem se využívá účelově k nápravě škod nebo na podporu ekologických projektů.

*'''poplatky za znečišťování ovzduší'''
V současné době jsou poplatky za znečišťování ovzduší stanoveny zákonem č. 86/2002 Sb., o ochraně ovzduší, ve znění pozdějších předpisů. Poplatky jsou placeny provozovateli stacionárních zdrojů, které se kategorizují podle velikosti na zvláště velké, velké, střední a malé podle jejich výkonu. Mezi zpoplatněné látky patří především tuhé emise, SO2 (oxid siřičitý), NOx(oxidy dusíku), CO (oxid uhelnatý), CXHY (uhlovodíky). Způsob výpočtu poplatků je dán zákonem. U malých zdrojů je to roční paušál podle druhu používaného paliva. U zvláště velkých, velkých a středních zdrojů závisí výše poplatků na druhu a množství škodlivin.

Vypouštění odpadních vod směřuje buď do vod povrchových nebo do vod podzemních

*'''poplatky za vypouštění odpadních vod do vod povrchových'''
Poplatky za vypouštění odpadních vod do vod povrchových jsou upraveny ve vodním zákoně č. 254/2001 Sb. Znečišťovatel je povinen platit poplatek jak za znečištění, tak i za objem vypouštěných odpadních vod. Poplatek se platí především při vypouštění nerozpuštěných látek, rozpuštěných anorganických solí, ropných látek, nebo pokud je zjištěna zvýšená acidita a alkalita. Správu poplatků za vypouštění odpadních vod do vod povrchových mají na starosti příslušné celní úřady na základě podkladů České inspekce Životního prostředí. Poplatky jsou placeny příslušnému celnímu úřadu. Příjmy směřují do Státního fondu Životního prostředí.

*'''Poplatky za povolené vypouštění odpadních vod do vod podzemních'''
Poplatky za vypouštění odpadních vod do vod podzemních jsou upraveny ve vodním zákoně č. 254/2001 Sb. Poplatek se platí paušálně a představuje 3 500 Kč ročně za vypouštění odpadních vod domácnostmi. Povolení k vypouštění odpadních vod do vod podzemních vydává vodoprávní úřad, který příslušné obci poskytuje podklady. Poplatek je placen obci daného katastrálního území, kde dochází k vypouštění odpadních vod. Poplatky jsou stanoveny obcí, která postupuje podle správního řádu. Postup při vymáhání a vybírání poplatků je veden podle právních předpisů, které upravují správu daní a poplatků.

*'''poplatky za ukládání odpadů na skládky'''
Poplatky za ukládání odpadů na skládky jsou upraveny zákonem č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně některých dalších zákonů. Poplatek se skládá vždy ze základní složky, která je placena za ukládání odpadu a pokud jde o odpad nebezpečný je připlácena riziková složka. Poplatek je placen původcem odpadu provozovateli skládky za umístění odpadu na skládku.
Příjemcem poplatků je obec, v jejímž katastrálním území se skládka nachází a Státní fond Životního prostředí. V případě ukládání odpadů na skládky obcí, pak tato obec neplatí základní složku poplatku. Kontrolu placení poplatků má v kompetenci příslušná obec a krajský úřad. Příslušná obec vybírá základní složku poplatku. Pokud se skládka nachází na území více obcí, je základní složka poplatku rozdělena daným obcím podle velikosti skládky na jejich území. Výše sazby základní složky poplatku je od roku 2009 stanovena na 500 Kč za 1 tunu komunálního a ostatního odpadu a 1 700 Kč za 1 tunu nebezpečného odpadu. Riziková složka poplatku směřuje do Státního fondu životního prostředí. Výše sazby rizikové složky poplatku je od roku 2009 stanovena na 4 500 Kč za 1 tunu nebezpečného odpadu. Tyto poplatky jsou na rozdíl od ostatních poplatků fixně dané, vždy v rozmezí 2-3 let a jejich výše stále roste.

*'''poplatky za spalování odpadů'''
*'''poplatky za hluk'''

=== Poplatky za využívání přírodních zdrojů ===
Podrobněji také [[Poplatky za využívání přírodních zdrojů]]

*'''poplatky za odběry podzemní vody'''
Jedná se o úhradu částky za odebrané množství podzemní vody. Poplatek je stanoven novelou zákona č. 20/2004 Sb., o vodách. Výnos z poplatků směřuje z 50% Státnímu fondu životního prostředí a z 50 % rozpočtům územně příslušného kraje.

*'''poplatky za odběry vody z vodních toků'''
Platba, kterou hradí organizace, které odebírají vodu z povrchových vod jeho správci.

*'''odvody za odnětí půdy ze zemědělského půdního fondu'''
Úhrady jsou stanoveny zákonem č. 334/1992 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu, ve znění pozdějších předpisů. Souhlas s odvodem poskytuje příslušný orgán ochrany zemědělského půdního fondu. Výběr mají v kompetenci celní úřady. Výnos z odvodů směřuje z 60 % Státnímu fondu životního prostředí a z 40 % rozpočtům obcí příslušného katastru. Vytěžené prostředky musí být využity na zlepšení životního prostředí obce a na chránění krajiny a přírody.

*'''poplatky za odnětí pozemků určených k plnění funkcí lesa'''
Tyto poplatky jsou stanoveny v zákoně č. 289/1995 Sb., o lesích, ve znění pozdějších předpisů. Výše poplatku je určena orgánem státní ochrany lesů a výběr mají v kompetenci celní úřady. Výnos z poplatků směřuje z 60 % Státnímu fondu životního prostředí a z 40 % rozpočtům obcí příslušného katastru. Vytěžené prostředky musí být využity na zlepšení životního prostředí obce a na zachování lesa.

*'''úhrady z dobývacího prostoru a z vydobytých vyhrazených nerostů'''
Dobývací prostor je zhodnocen pomocí výsledků průzkumu daného naleziště, a sice na základě rozsahu, tvaru a mocnosti hlavního naleziště. Nerosty jsou zaznamenány v zákoně č. 44/1988 Sb., o ochraně a využití nerostného bohatství, ve znění pozdějších předpisů. Sazba úhrady se pohybuje v rozmezí 100-1000 Kč za 1 hektar (bere se v potaz úroveň ochrany životního prostředí, povaha činnosti a dopadu na životního prostředí)

*'''poplatky za kácení dřevin'''
Ochrana dřeviny před jejich poškozením je upravena zákonem č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny. Nemusí se žádat o povolení, pokud dřeviny nedosahují stanovených rozměrů, tedy pokud dřeviny dosahuje výšky do 80 cm a 130 cm nad zemí nebo se jedná o souvislý keřový porost do 40 m2.

===Uživatelské poplatky===

*'''poplatky za spotřebu látek poškozujících ozonovou vrstvu'''
Jedná se o poplatek za výrobu a dovoz regulovaných látek, který napomáhá chránit ozonovou vrstvu Země. Poplatky jsou vybírány za látky, které poškozují ozonovou vrstvu a produkty, které je zahrnují.

*'''poplatky za užívání vybraných umělých hnojiv a pesticidů'''
*'''poplatky za používání tašek z umělých hmot, apod.'''

===Daně===

Na základě daňové statistiky OECD jsou za ekologické daně v České republice považovány veškeré poplatky k ochraně ŽP. Mezi tyto daně patří dálniční známka, mýtné, silniční daň, spotřební daň, daň z minerálních olejů. V roce 2007 vznikají tři nové daně, které pouze rozšířily spotřební daň z minerálních olejů, a sice daň ze zemního plynu, daň z pevných paliv a daň z elektřiny.

*'''daně k ochraně životního prostředí'''
*'''komunální (místní) daně'''

===Sankční platby===

Sankční platby jsou použity, pokud někdo nedodržuje zákony na ochranu životního prostředí. Sankční platby se uvalují ve formě pokuty a nedají se odpočítat z daňového základu. Veškeré postihy a sankce v případě nedodržení určitých pravidel jsou určeny v zákonech týkajících se ochrany životního prostředí.

*'''pokuty'''
*'''přirážky'''

===Daňové úlevy===

Za daňové zvýhodnění se považuje snížená sazba u daně z přidané hodnoty na určité výrobky ekologického charakteru. Můžeme mluvit o úlevě od daně z příjmu u organizací, které se zabývají provozem vodních a větrných elektráren, tepelných čerpadel, solárních zařízení, výrobou bioplynu, elektřiny, tepla, či biomasy. O daňovém zvýhodnění se mluví ve smyslu snížené sazby spotřební daně u pohonných hmot, jako je bionafta, či bioplyn.
Vláda přijala (koncem roku 2009) návrh ministerstva životního prostředí, aby se zvedl podíl biopaliv v benzinu i naftě. Jeho podíl v benzinu by se měl v dubnu 2010 zvednout z nynějších 3,5 % na 4,5 %. V naftě se jeho podíl zvýší ze 4,5 na 6,3%. Biopalivo je však skoro jednou tak dražší než pohonné hmoty z ropy.
Daňová úleva se dále týká daní z nemovitosti, týkající se některých ekologických aktivit a daně dědické a darovací, pokud je předmět daně propojen s ochranou životního prostředí.

*'''v rámci DPH'''
*'''v rámci spotřebních daní'''
*'''v rámci daní z příjmů'''
*'''v rámci silniční daně'''
*'''v rámci daně z nemovitostí'''
*'''v rámci daně dědické a darovací'''

===Finanční podpory===

Finanční podpora je chápána jako oblast příznivé ekonomické stimulace. Při jejím poskytování se nesmějí narušovat rovné tržní podmínky a poskytování by mělo být v souladu se směrnicemi Evropské unie.

*'''granty, dotace, dary'''

Dotace v rámci finanční podpory plní jednu z nedůležitějších úloh. Jsou poskytovány především obcím a neziskovým organizacím. Účel jejich poskytování je spojen s ochranou vod a ovzduší. Jedním z mnoha příkladů může být výstavba čistíren odpadních vod. Dotace bývají poskytovány buď ze státních fondů, státního rozpočtu, nebo od Evropské unie.

*'''ze státního rozpočtu'''
*'''z účelových fondů'''
*'''výhodné půjčky (soft loans)'''
*'''garance úvěrů'''

===Úlevy===

*'''v placení poplatků'''

*'''ostatní úlevy'''

===Depozitně refundační systémy===

Depozitně refundační systém se vztahuje na výrobky, u kterých je možnost, že se stanou nebezpečným opadem. Jedná se například o pneumatiky, motorové oleje, nebo akumulátory. Dále se vztahuje na výrobky, kde je možnost jejich opakovaného použití. Jako příkladem jsou bezesporu vratné láhve a některé umělé hmoty. Pomocí tohoto systému je spotřebitel stimulován k opětovnému vrácení zakoupených výrobků.

*'''zálohování'''

Při zakoupení zboží se platí záloha, která se při vrácení zboží vrací zpět. Lidé díky tomuto systému mají záruku, že se jim zakoupené výrobky vrátí zpět formou peněz, které do nich vložili. Zálohový systém se vztahuje na skleněné láhve, některé vybrané láhve a umělé hmoty. Spotřebitel má tedy jistotu jejich opětovného vrácení a také jejich opětovného využití.

*'''recyklační poplatky'''

===Obchodovatelná emisní povolení===

Obchodovatelná emisní povolení jsou charakteristická horizontálními vztahy mezi znečišťovateli. Jednotliví znečišťovatelé se snaží snižovat své náklady spojené s nároky na kvalitu životního prostředí dané státem. Principech zmíněných emisních povolení je stanovení přípustného množství znečištění, které je rozděleno mezi znečišťovatele určitého území. Toto rozdělení přípustného množství znečištění je vydáváno formou emisních povolení, které si znečišťovatelé mezi sebou mohou navzájem prodávat.
Jednotliví znečišťovatelé volí pro ně ekonomicky optimální variantu své ekologické strategie. Předpokládá se, že obchodování musí probíhat podle stanovených pravidel.

*[[Obchodovatelná povolení k emisím skleníkových plynů]]
*[[Začlenění letectví do systému pro obchodování s povolenkami na emise]]

==== Environmentální pojištění ====

Tento druh pojištění začíná fungovat koncem 80. let. Je uzavíráno na základě absolutní odpovědnosti znečišťovatele. Podrobné rozmezí krytí škod je určeno přímo pojišťovnami.

* povinnost mít sjednané pojištění pro případ poškození životního prostředí.

===Zelené fondy===

== Zdroje ==

<references/>

== Zdroje ==

Economic Instruments for Environmental Protection, OECD, Paris 1989
*MOLDAN, Bedřich a kol.: Ekonomické aspekty ochrany životního prostředí, Univerzita Karlova, Vydavatelství Karolinum, Praha 1997, ISBN: 80-7184-434-9
*KOUMROVÁ, Miluše; Česká společnost pro životní prostředí ekologické manažerské služby: Ekonomické nástroje v ochraně životního prostředí, sborník přednášek
*Ministerstvo životního prostředí, Cenia, ČSÚ: Statistická ročenka životního prostředí české republiky 2006, Praha 2006, ISBN: 80-7212-443-9
*Centrum univerzity Karlovy pro otázky životního prostředí,: Teoretická východiska, souvislosti, instituce, Praha 2002, ISBN: 80-238-8378-X (soubor)

== Internetové zdroje ==

*Dienstbier, Filip: Ekonomické nástroje ochrany životního prostředí - otázky právní, 11.4.2010, dostupné na: http://theses.cz/id/krhvgt/
*Vosátka, Jakub: Ekonomika životního prostředí ,10.4.2010, dostupné na: http://fzp.ujep.cz/~vosatka/
*http://mzp.cz/cz/poplatky, 11.4.2010 - Poplatky
*Statistická ročenka životního prostředí české republiky 2009,11.4.2010, dostupné na: http://rocenka.cenia.cz/stat_rocenka_2009/index.htm#d1
*Zákon o odpadech,10.4.2010, dostupné na: http://business.center.cz/BUSINESS/PRAVO/ZAKONY/odpady/cast8.aspx
*Spotřební daň u pohonných hmot,11.4.2010, dostupné na: http://ekonomika.idnes.cz/rok-2010-benzin-podrazi-dvakrat-po-sobe-dsk-/ekonomika.asp?c=A091118_203456_ekonomika_mmb
*Ekologické daně,10.4.2010, dostupné na: http://www.finance.cz/dane-a-mzda/informace/reforma-2008/ekologicke-dane/
*Povolení ke kácení stromů,10.4.2010, dostupné na: http://www.ekoporadny.cz/faq/jak-a-kde-zadat-o-povoleni-ke-kaceni-stromu.htm

== Odkazy ==
=== Související stránky ===
[[Ekonomické nástroje k udržitelné dopravě]]

[[Ekologická daňová reforma]]

{{upravit}}

[[Kategorie:Ekonomické nástroje regulace podnikání]]

Ekonomické nástroje

2010-05-24T13:40:12Z

Gabriela: /* Poplatky za znečišťování životního prostředí */

{{Studenti VŠE}}

Nástroje regulace normativního charakteru, na kterých je historicky primárně založen systém přímé regulace ochrany životního prostředí zemí OECD, doplňuje využití ekonomických nástrojů ochrany životního prostředí. Ty byly zkonstruovány k dosažení ekologických cílů způsobem, který je nákladově efektivnější než přímá administrativní regulace. Jsou založeny na nepřímém ovlivňování chování subjektů, které poškozují (znečišťují, nepřiměřeně devastují) životní prostředí. Na rozdíl od normativních nástrojů tedy nepůsobí na základě přímého mocenského přinucení, ale prostřednictvím ekonomické kalkulace. Podniky, obce i jednotliví občané se sami mohou rozhodnout, zda je pro ně finančně výhodnější vynaložit určité náklady na zamezení, popř. omezení poškozování životního prostředí nebo životní prostředí poškozovat a platit za to (poplatky, daně apod.).

Podstatou působení ekonomických nástrojů je nahrazení, popř. doplnění chybějících nebo nedostatečných hodnotových signálů, které poskytuje standardní tržní mechanismus. K absenci těchto signálů dochází i ve vyspělých ekonomikách a důsledkem této absence jsou [[Ekonomické pojmy|negativní externality]]. Internalizace požadavků životního prostředí do nákladové kalkulace a rozhodovacího procesu znečišťovatelů prostřednictvím ekonomických nástrojů přináší výhody, které spočívají v:

*minimalizaci celkových společenských nákladů nutných na dosažení stanovených environmentálních efektů (nepůsobí plošně, ale přihlížejí k různým nákladům jednotlivých subjektů na zamezení znečištění),
*podněcování subjektů k ekonomicky optimálnímu snižování znečištění (nikoli pouze ke splnění nařízených norem a limitů),
*minimalizaci nároků na státní administrativu (neboť působí v rámci hry tržních sil) a díky tomu snížení nákladů, omezení nebezpečí korupce ap.;
*vytváření dodatečného zdroje prostředků na ochranu prostředí.

Současné politiky životního prostředí vyspělých zemí disponují širokým rejstříkem ekonomických nástrojů. Nejčastější klasifikace ekonomických nástrojů je dělí na poplatky, subvence, systém zálohování a specielní tržní nástroje, jako je prodej emisních povolení a pojištění odpovědnosti za škody na životním prostředí. Tento soubor je v praxi doplňován nástroji daňové, celní a úvěrové politiky.

== Znaky ekonomických nástrojů ==
Jedná se o opatření finanční povahy, jejichž smyslem je akumulace a následná alokace a redistribuce peněžních prostředků. Výchozím cílem je ovlivnit chování ekonomických subjektů a zabezpečit prostředky k provádění opatření, pomáhajícím chránit životní prostředí. Ekonomické nástroje jsou realizovány jak v soukromé, tak ve veřejné sféře. <ref name="Vosátka Jakub">Vosátka, Jakub: Ekonomika životního prostředí ,10.4.2010, dostupné na: http://fzp.ujep.cz/~vosatka/</ref>

== Funkce ekonomických nástrojů ==
Ekonomické nástroje plní mnoho funkcí, z nichž nejdůležitější jsou funkce kompenzační, fiskální, stimulační, redistribuční a komparativní. Kompenzační funkcí ekonomických nástrojů se rozumí finanční odškodnění možného poškození životního prostředí. Fiskální funkce představuje příjmy do státního rozpočtu, které jsou pak dále použity k financování činností, které zabezpečují ochranu životního prostředí. Stimulační funkce podporuje realizaci určitého cíle. Redistribuční funkce představuje usměrnění možných dopadů na různé subjekty. Komparativní funkcí se rozumí pozorování schopnosti se vyrovnávat za různých ekonomických podmínek mezi znečišťovateli. <ref name="Dienstbier Filip">Dienstbier, Filip: Ekonomické nástroje ochrany životního prostředí - otázky právní, 11.4.2010, dostupné na: http://theses.cz/id/krhvgt/</ref>

== Klasifikace ekonomických nástrojů ==
''Podle pragmatické klasifikace, kterou ve svých materiálech používá OECD, je lze strukturovat do několika hlavních skupin:''
=== Poplatky za znečišťování životního prostředí ===

Poplatky jsou povinné platby, nejčastěji za znečišťování životního prostředí nebo za využívání přírodních zdrojů aj. Vychází z principu „znečišťovatel platí“. Způsob jejich placení musí být upraven zákonem. Příjmy z poplatků směřují buď do Státního fondu životního prostředí, do obecních rozpočtů, do rozpočtů krajů, případně do státního rozpočtu. Tento příjem se využívá účelově k nápravě škod nebo na podporu ekologických projektů.

*'''poplatky za znečišťování ovzduší'''
V současné době jsou poplatky za znečišťování ovzduší stanoveny zákonem č. 86/2002 Sb., o ochraně ovzduší, ve znění pozdějších předpisů. Poplatky jsou placeny provozovateli stacionárních zdrojů, které se kategorizují podle velikosti na zvláště velké, velké, střední a malé podle jejich výkonu. Mezi zpoplatněné látky patří především tuhé emise, SO2 (oxid siřičitý), NOx(oxidy dusíku), CO (oxid uhelnatý), CXHY (uhlovodíky). Způsob výpočtu poplatků je dán zákonem. U malých zdrojů je to roční paušál podle druhu používaného paliva. U zvláště velkých, velkých a středních zdrojů závisí výše poplatků na druhu a množství škodlivin.

Vypouštění odpadních vod směřuje buď do vod povrchových nebo do vod podzemních

*'''poplatky za vypouštění odpadních vod do vod povrchových'''
Poplatky za vypouštění odpadních vod do vod povrchových jsou upraveny ve vodním zákoně č. 254/2001 Sb. Znečišťovatel je povinen platit poplatek jak za znečištění, tak i za objem vypouštěných odpadních vod. Poplatek se platí především při vypouštění nerozpuštěných látek, rozpuštěných anorganických solí, ropných látek, nebo pokud je zjištěna zvýšená acidita a alkalita. Správu poplatků za vypouštění odpadních vod do vod povrchových mají na starosti příslušné celní úřady na základě podkladů České inspekce Životního prostředí. Poplatky jsou placeny příslušnému celnímu úřadu. Příjmy směřují do Státního fondu Životního prostředí.

*'''Poplatky za povolené vypouštění odpadních vod do vod podzemních'''
Poplatky za vypouštění odpadních vod do vod podzemních jsou upraveny ve vodním zákoně č. 254/2001 Sb. Poplatek se platí paušálně a představuje 3 500 Kč ročně za vypouštění odpadních vod domácnostmi. Povolení k vypouštění odpadních vod do vod podzemních vydává vodoprávní úřad, který příslušné obci poskytuje podklady. Poplatek je placen obci daného katastrálního území, kde dochází k vypouštění odpadních vod. Poplatky jsou stanoveny obcí, která postupuje podle správního řádu. Postup při vymáhání a vybírání poplatků je veden podle právních předpisů, které upravují správu daní a poplatků.

*'''poplatky za ukládání odpadů na skládky'''
Poplatky za ukládání odpadů na skládky jsou upraveny zákonem č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně některých dalších zákonů. Poplatek se skládá vždy ze základní složky, která je placena za ukládání odpadu a pokud jde o odpad nebezpečný je připlácena riziková složka. Poplatek je placen původcem odpadu provozovateli skládky za umístění odpadu na skládku.
Příjemcem poplatků je obec, v jejímž katastrálním území se skládka nachází a Státní fond Životního prostředí. V případě ukládání odpadů na skládky obcí, pak tato obec neplatí základní složku poplatku. Kontrolu placení poplatků má v kompetenci příslušná obec a krajský úřad. Příslušná obec vybírá základní složku poplatku. Pokud se skládka nachází na území více obcí, je základní složka poplatku rozdělena daným obcím podle velikosti skládky na jejich území. Výše sazby základní složky poplatku je od roku 2009 stanovena na 500 Kč za 1 tunu komunálního a ostatního odpadu a 1 700 Kč za 1 tunu nebezpečného odpadu. Riziková složka poplatku směřuje do Státního fondu životního prostředí. Výše sazby rizikové složky poplatku je od roku 2009 stanovena na 4 500 Kč za 1 tunu nebezpečného odpadu. Tyto poplatky jsou na rozdíl od ostatních poplatků fixně dané, vždy v rozmezí 2-3 let a jejich výše stále roste.

*'''poplatky za spalování odpadů'''
*'''poplatky za hluk'''

=== Poplatky za využívání přírodních zdrojů ===
Podrobněji také [[Poplatky za využívání přírodních zdrojů]]

*'''poplatky za odběry podzemní vody'''
Jedná se o úhradu částky za odebrané množství podzemní vody. Poplatek je stanoven novelou zákona č. 20/2004 Sb., o vodách. Výnos z poplatků směřuje z 50% Státnímu fondu životního prostředí a z 50 % rozpočtům územně příslušného kraje.

*'''poplatky za odběry vody z vodních toků'''
Platba, kterou hradí organizace, které odebírají vodu z povrchových vod jeho správci.

*'''odvody za odnětí půdy ze zemědělského půdního fondu'''
Úhrady jsou stanoveny zákonem č. 334/1992 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu, ve znění pozdějších předpisů. Souhlas s odvodem poskytuje příslušný orgán ochrany zemědělského půdního fondu. Výběr mají v kompetenci celní úřady. Výnos z odvodů směřuje z 60 % Státnímu fondu životního prostředí a z 40 % rozpočtům obcí příslušného katastru. Vytěžené prostředky musí být využity na zlepšení životního prostředí obce a na chránění krajiny a přírody.

*'''poplatky za odnětí pozemků určených k plnění funkcí lesa'''
Tyto poplatky jsou stanoveny v zákoně č. 289/1995 Sb., o lesích, ve znění pozdějších předpisů. Výše poplatku je určena orgánem státní ochrany lesů a výběr mají v kompetenci celní úřady. Výnos z poplatků směřuje z 60 % Státnímu fondu životního prostředí a z 40 % rozpočtům obcí příslušného katastru. Vytěžené prostředky musí být využity na zlepšení životního prostředí obce a na zachování lesa.

*'''úhrady z dobývacího prostoru a z vydobytých vyhrazených nerostů'''
Dobývací prostor je zhodnocen pomocí výsledků průzkumu daného naleziště, a sice na základě rozsahu, tvaru a mocnosti hlavního naleziště. Nerosty jsou zaznamenány v zákoně č. 44/1988 Sb., o ochraně a využití nerostného bohatství, ve znění pozdějších předpisů. Sazba úhrady se pohybuje v rozmezí 100-1000 Kč za 1 hektar (bere se v potaz úroveň ochrany životního prostředí, povaha činnosti a dopadu na životního prostředí)

*'''poplatky za kácení dřevin'''
Ochrana dřeviny před jejich poškozením je upravena zákonem č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny. Nemusí se žádat o povolení, pokud dřeviny nedosahují stanovených rozměrů, tedy pokud dřeviny dosahuje výšky do 80 cm a 130 cm nad zemí nebo se jedná o souvislý keřový porost do 40 m2.

===Uživatelské poplatky===

*'''poplatky za spotřebu látek poškozujících ozonovou vrstvu'''
Jedná se o poplatek za výrobu a dovoz regulovaných látek, který napomáhá chránit ozonovou vrstvu Země. Poplatky jsou vybírány za látky, které poškozují ozonovou vrstvu a produkty, které je zahrnují.

*'''poplatky za užívání vybraných umělých hnojiv a pesticidů'''
*'''poplatky za používání tašek z umělých hmot, apod.'''

===Daně===

Na základě daňové statistiky OECD jsou za ekologické daně v České republice považovány veškeré poplatky k ochraně ŽP. Mezi tyto daně patří dálniční známka, mýtné, silniční daň, spotřební daň, daň z minerálních olejů. V roce 2007 vznikají tři nové daně, které pouze rozšířily spotřební daň z minerálních olejů, a sice daň ze zemního plynu, daň z pevných paliv a daň z elektřiny.

*'''daně k ochraně životního prostředí'''
*'''komunální (místní) daně'''

===Sankční platby===

Sankční platby jsou použity, pokud někdo nedodržuje zákony na ochranu životního prostředí. Sankční platby se uvalují ve formě pokuty a nedají se odpočítat z daňového základu. Veškeré postihy a sankce v případě nedodržení určitých pravidel jsou určeny v zákonech týkajících se ochrany životního prostředí.

*'''pokuty'''
*'''přirážky'''

===Daňové úlevy===

Za daňové zvýhodnění se považuje snížená sazba u daně z přidané hodnoty na určité výrobky ekologického charakteru. Můžeme mluvit o úlevě od daně z příjmu u organizací, které se zabývají provozem vodních a větrných elektráren, tepelných čerpadel, solárních zařízení, výrobou bioplynu, elektřiny, tepla, či biomasy. O daňovém zvýhodnění se mluví ve smyslu snížené sazby spotřební daně u pohonných hmot, jako je bionafta, či bioplyn.
Vláda přijala (koncem roku 2009) návrh ministerstva životního prostředí, aby se zvedl podíl biopaliv v benzinu i naftě. Jeho podíl v benzinu by se měl v dubnu 2010 zvednout z nynějších 3,5 % na 4,5 %. V naftě se jeho podíl zvýší ze 4,5 na 6,3%. Biopalivo je však skoro jednou tak dražší než pohonné hmoty z ropy.
Daňová úleva se dále týká daní z nemovitosti, týkající se některých ekologických aktivit a daně dědické a darovací, pokud je předmět daně propojen s ochranou životního prostředí.

*'''v rámci DPH'''
*'''v rámci spotřebních daní'''
*'''v rámci daní z příjmů'''
*'''v rámci silniční daně'''
*'''v rámci daně z nemovitostí'''
*'''v rámci daně dědické a darovací'''

===Finanční podpory===

Finanční podpora je chápána jako oblast příznivé ekonomické stimulace. Při jejím poskytování se nesmějí narušovat rovné tržní podmínky a poskytování by mělo být v souladu se směrnicemi Evropské unie.

*'''granty, dotace, dary'''

Dotace v rámci finanční podpory plní jednu z nedůležitějších úloh. Jsou poskytovány především obcím a neziskovým organizacím. Účel jejich poskytování je spojen s ochranou vod a ovzduší. Jedním z mnoha příkladů může být výstavba čistíren odpadních vod. Dotace bývají poskytovány buď ze státních fondů, státního rozpočtu, nebo od Evropské unie.

*'''ze státního rozpočtu'''
*'''z účelových fondů'''
*'''výhodné půjčky (soft loans)'''
*'''garance úvěrů'''

===Úlevy===

*'''v placení poplatků'''

*'''ostatní úlevy'''

===Depozitně refundační systémy===

Depozitně refundační systém se vztahuje na výrobky, u kterých je možnost, že se stanou nebezpečným opadem. Jedná se například o pneumatiky, motorové oleje, nebo akumulátory. Dále se vztahuje na výrobky, kde je možnost jejich opakovaného použití. Jako příkladem jsou bezesporu vratné láhve a některé umělé hmoty. Pomocí tohoto systému je spotřebitel stimulován k opětovnému vrácení zakoupených výrobků.

*'''zálohování'''

Při zakoupení zboží se platí záloha, která se při vrácení zboží vrací zpět. Lidé díky tomuto systému mají záruku, že se jim zakoupené výrobky vrátí zpět formou peněz, které do nich vložili. Zálohový systém se vztahuje na skleněné láhve, některé vybrané láhve a umělé hmoty. Spotřebitel má tedy jistotu jejich opětovného vrácení a také jejich opětovného využití.

*'''recyklační poplatky'''

===Obchodovatelná emisní povolení===

Obchodovatelná emisní povolení jsou charakteristická horizontálními vztahy mezi znečišťovateli. Jednotliví znečišťovatelé se snaží snižovat své náklady spojené s nároky na kvalitu životního prostředí dané státem. Principech zmíněných emisních povolení je stanovení přípustného množství znečištění, které je rozděleno mezi znečišťovatele určitého území. Toto rozdělení přípustného množství znečištění je vydáváno formou emisních povolení, které si znečišťovatelé mezi sebou mohou navzájem prodávat.
Jednotliví znečišťovatelé volí pro ně ekonomicky optimální variantu své ekologické strategie. Předpokládá se, že obchodování musí probíhat podle stanovených pravidel.

*[[Obchodovatelná povolení k emisím skleníkových plynů]]
*[[Začlenění letectví do systému pro obchodování s povolenkami na emise]]

==== Environmentální pojištění ====

Tento druh pojištění začíná fungovat koncem 80. let. Je uzavíráno na základě absolutní odpovědnosti znečišťovatele. Podrobné rozmezí krytí škod je určeno přímo pojišťovnami.

* povinnost mít sjednané pojištění pro případ poškození životního prostředí.

===Zelené fondy===

== Citace ==

<references/>

== Zdroje ==

Economic Instruments for Environmental Protection, OECD, Paris 1989
*MOLDAN, Bedřich a kol.: Ekonomické aspekty ochrany životního prostředí, Univerzita Karlova, Vydavatelství Karolinum, Praha 1997, ISBN: 80-7184-434-9
*KOUMROVÁ, Miluše; Česká společnost pro životní prostředí ekologické manažerské služby: Ekonomické nástroje v ochraně životního prostředí, sborník přednášek
*Ministerstvo životního prostředí, Cenia, ČSÚ: Statistická ročenka životního prostředí české republiky 2006, Praha 2006, ISBN: 80-7212-443-9
*Centrum univerzity Karlovy pro otázky životního prostředí,: Teoretická východiska, souvislosti, instituce, Praha 2002, ISBN: 80-238-8378-X (soubor)

== Internetové zdroje ==

*Dienstbier, Filip: Ekonomické nástroje ochrany životního prostředí - otázky právní, 11.4.2010, dostupné na: http://theses.cz/id/krhvgt/
*Vosátka, Jakub: Ekonomika životního prostředí ,10.4.2010, dostupné na: http://fzp.ujep.cz/~vosatka/
*http://mzp.cz/cz/poplatky, 11.4.2010 - Poplatky
*Statistická ročenka životního prostředí české republiky 2009,11.4.2010, dostupné na: http://rocenka.cenia.cz/stat_rocenka_2009/index.htm#d1
*Zákon o odpadech,10.4.2010, dostupné na: http://business.center.cz/BUSINESS/PRAVO/ZAKONY/odpady/cast8.aspx
*Spotřební daň u pohonných hmot,11.4.2010, dostupné na: http://ekonomika.idnes.cz/rok-2010-benzin-podrazi-dvakrat-po-sobe-dsk-/ekonomika.asp?c=A091118_203456_ekonomika_mmb
*Ekologické daně,10.4.2010, dostupné na: http://www.finance.cz/dane-a-mzda/informace/reforma-2008/ekologicke-dane/
*Povolení ke kácení stromů,10.4.2010, dostupné na: http://www.ekoporadny.cz/faq/jak-a-kde-zadat-o-povoleni-ke-kaceni-stromu.htm

== Odkazy ==
=== Související stránky ===
[[Ekonomické nástroje k udržitelné dopravě]]

[[Ekologická daňová reforma]]

{{upravit}}

[[Kategorie:Ekonomické nástroje regulace podnikání]]