Pasivní solární architektura

Jedná se o domy projektované tak, aby již svou konstrukcí zachytily co nejvíce sluneční energie. Správnou orientací domu se dá uspořit 5 až 15 % energie. Ekodomy a nízkoenergetické domy využívají proto v co možná největší míře výhod přicházejícího slunečního záření. Slunce, které dopadá na stěnu domu, poskytuje teplo, které je možné převést dovnitř obydlí.

Nejběžnějším řešením pro jeho akumulaci je velké jižní okno nebo teplovzdušný sluneční kolektor. Velká jižní okna propouštějí i v zimě dostatečné množství slunečních paprsků, teplo se akumuluje do hmoty stavby a využívá se k přihřátí domu večer. Pokud svítí slunce z oblohy bez mraků, je energetický přínos asi 1kW/m2. I v mrazivých dnech, kdy svítí slunce, není potřeba v dobře situovaném a kvalitně zatepleném domě až do setmění vůbec topit. Akumulace tepla do obvodového zdiva, příček, podlah (kamenných plnocihlových nebo betonových) a obkladů výrazně tlumí kolísání teplot mezi dnem a nocí. V létě, kdy slunce svítí kolmo, se už při malém přesahu střechy do domu sluneční paprsky nedostanou a dům se nepřehřívá. Je důležité míti kvalitní okna, neboť ta jsou zdrojem největších tepelných ztrát v zimě a přehřívání v létě. Dnes jsou k dostání kvalitní “superokna" - dvojskla či trojskla plněná inertním plynem, se skleněnou plochou potaženou tenkým filmem s nízkou vyzařovací schopností. Fungují jako tepelné zrcadla - potlačují tepelné vyzařování z vnitřního skla na vnější. Náplň z argonu či kryptonu pak potlačuje ztráty prouděním. Sluneční světlo a teplo proniká dovnitř, tepelné záření s větší vlnovou délkou neprojde dovnitř ani ven. Aktivně se energie slunečního záření využívá pomocí slunečních kolektorů (viz. rámeček).

Zdroje

• Michal Novotný Bydlet v polokouli pod zemí... 21.století. (18. 09. 2003)