Ochrana ozónové vrstvy

Z Enviwiki

Přejít na: navigace, hledání

Ozón v atmosféře působí jako přirozený filtr chránící život na Zemi před tzv. biologicky aktivní složkou ultrafialového záření Slunce. Narušení ozónové vrstvy má četné nepříznivé důsledky; k její ochraně jsou proto zapotřebí opatření na všech úrovních:

Obsah

Mechanismus ochrany

Ve Spojených státech byly freony zakázány jako hnací plyny do aerosolových rozprašovačů v roce 1978. Krátce po podpisu Vídeňské úmluvy o ochraně ozónové vrstvy v roce 1985 předložila britská organizace British Antarctic Survey důkazy o existenci tzv. “díry“ v ozónové vrstvě nad Antarktidou. Montrealský protokol nabyl účinnosti v roce 1989 a počítal s postupnou eliminací některých látek ničících ozón. Prostřednictvím dodatků a úprav byly na seznam zapsány další látky a proces byl urychlen.

Montrealský protokol předpokládá významné snížení výroby a spotřeby některých chemických látek, a to chlorovaných a fluorovaných uhlovodíků (chlorofluorouhlovodíků) (CFC), halonů, tetrachloridu uhlíku, metylchloroformu, hydrochlorofluorouhlovodíků (HCFC), hydrobromofluorouhlovodíků (HBFC) a metylbromidu. CFC se používají jako hnací plyny do aerosolových rozprašovačů, vypěňovadla pěnných hmot, chladící činidla v ledničkách a klimatizačních systémech, rozpouštědla v elektronickém průmyslu, suché čistící prostředky a odmašťovače kovů. Halony se používají především v civilních a vojenských systémech požární ochrany, metylchloroform jako rozpouštědlo, tetrachlorid uhlíku jako surovina pro výrobu CFC, metylbromid jako pesticid a k zaplynování (za účelem dezinfekce a konzervace) zemědělských půd a výrobků a HCFC a HBFC jako látky nahrazující CFC. Posledně jmenované jsou uživatelsky velmi výhodné: mají nízké výrobní náklady, nejsou toxické a jsou nehořlavé a chemicky stabilní.

Výsledky mezinárodních dohod

V rámci několika desetiletí bylo ve světovém měřítku citelně omezeno používání některých chemických produktů, které byly předtím považovány za nepostradatelné v mnohých výrobních postupech. Současné vědecké studie ukazují, že množství látek poškozujících ozónovou vrstvu, které vstupuje do atmosféry, klesá. Z tohoto důvodu považují mnozí komentátoři Vídeňskou úmluvu, a z ní vyplývající Montrealský protokol, za jednu z nejúspěšnějších dohod v oblasti ochrany životního prostředí na světě. Tedy úkol, který se zpočátku zdál extrémně obtížný, státy dokázaly naplnit mnohem rychleji, než se předpokládalo. Zároveň poškození ozónové vrstvy ještě nedosáhlo svého vrcholu a látky poškozující ozónovou vrstvu mají do úplného vymizení daleko. Nelegální obchod s těmito látkami a nedodržování závazků ze strany zemí ve stádiu transformace představují v současnosti vážné problémy.

Příklady pro výuku

Zdroje

Odkazy

Externí odkazy

Osobní nástroje
Jmenné prostory
Varianty
Akce
Navigace
Tisk/export
Nástroje