Environmentální vzdělání

Z Enviwiki

Environmentální vzdělání se nově orientuje na praktickou péči o stav světa. Tzv. "environmentální gramotnost" znamená základní porozumění systémům přírodního světa, vztahům a interakcím mezi živým a neživým prostředím, a dále schopnost citlivě zacházet s problémy, které zahrnují vědecké důkazy i neurčitost a vyžadují ekonomický, estetický a etický přístup^[1].

Environmentální gramotnost se netýká vytváření jednotlivých poznatků, ale zahrnuje celý komplex vědění. Tímto věděním rozumíme vše, co je třeba vědět v rovině teoretické i pro praktický přístup. Vědění je širším pojmem než věda, a dokonce i než samotné poznání. Nejde už o pouhý soubor poznaných skutečností, mísí se do něj i představy dovednosti, správného chování, umění naslouchat atd. Netýká se jednoho určitého druhu výpovědí, například výpovědí kognitivních, s vyloučením ostatních. Vědění je vše, co umožňuje „dobré“ výkony ve vztahu k různým předmětům diskurzu: v souvislosti s poznáním, s rozhodováním, s hodnocením, přetvářením^[2]

Obsah 1 Čtyři elementy 2 Témata 3 Pro výuku 4 Zdroje 5 Literatura 6 Odkazy 6.1 Interní odkazy 6.2 Externí odkazy

Čtyři elementy

Ve vzdělání, které klade zvláštní důraz na prostředí, je kurikulární oblast vymezena čtyřmi elementy, které těsně související s východisky a součástmi environmentálního vzdělání ^[3].

• Empirický element – zahrnuje ty aspekty prostředí, které se samy nabízejí k objektivnímu pozorování a analýze. Cílem je poskytnout příležitost k přímému kontaktu s prostředím k pozorování, měření, interpretaci a diskusi toho, co bylo pozorováno.
• Synoptický element – cílem je zprostředkovat představu o komplexní povaze prostředí, přivést studenty k představě neoddělitelnosti jednotlivých složek prostředí a jejich vzájemné provázanosti.
• Estetický element – učí, že důležité vlastnosti prostředí jsou spíše kvalitativní povahy, a také tomu, že neexistuje jediná správná odpověď na problémy prostředí – že řešení je vždy spíše kompromisem.
• Etický element – pěstuje vědomí odpovědnosti, aby lidské jednání bylo morálně ospravedlnitelné.

Témata

• Východiska a součásti environmentálního vzdělání
• Vzdělání pro udržitelný rozvoj
• Metodologické problémy
• Kategorie kompetencí EV a VUR
• Historie environmentálního vzdělání (EV) a vzdělání pro udržitelný rozvoj
• Environmentální vzdělání v politických dokumentech

Pro výuku

• Životní prostředí a zdraví

Zdroje

1. ↑ The Environmental Literacy Council, 2005. Washington ©2002. In: http://www.enviroliteracy.org
2. ↑ Lyotard, J.F., (1993): O postmodernismu. Postmoderno vysvětlované dětem. Postmoderní situace. Filosofický ústav AV ČR, Praha, ISBN 8070070471
3. ↑ Palmer, J., Neal, P. (1994): The Handbook of Environmental Education. Routlege, London, New York, ISBN 0-415-09313-9, ISBN 0-415-09314-7 (brož.)

Literatura

• Palmer, J.A. (1998): Environmental Education in the 21st Century. Theory, Practise, Progress and Promise.RoutledgeFalmer, London, ISBN 0-415-13196-0, ISBN 0-415-13197-9 (brož.).

Odkazy

Interní odkazy

• Dohoda Pražských vysokých škol

Externí odkazy

• Centrální evidence sbírek muzejní povahy (CES) Ministerstva kultury České republiky. Informační systém sbírek, které jsou spravovány podle zákona č. 122/2000 Sb., o ochraně sbírek muzejní povahy a o změně některých dalších zákonů. Kulturní bohatství v expozicích a na výstavách ve stovkách muzeí a galerií v celé České republice.

Autor(ři): Dlouhá, Jana . Správná citace této stránky dle normy ISO 690-2: Dlouhá, Jana . Environmentální vzdělání [online]. Enviwiki, ; [citováno 5. 2.. 2012 ]. On-line získáno: <http://www.enviwiki.cz/w/index.php?title=Environment%C3%A1ln%C3%AD_vzd%C4%9Bl%C3%A1n%C3%AD&oldid=11507>.