Ekosystémový přístup

Z Enviwiki
Přejít na: navigace, hledání

Ekosystémový přístup uznává, že lidé se svou kulturní rozmanitostí jsou integrální součástí mnoha ekosystémů. Ekosystémy jsou předpokladem zdraví člověka a ekonomického fungování lidské společnosti, na druhé straně antropogenní aktivity vždy narušují biologickou rovnováhu a tedy se z přirozeného vývoje ekosystémů vymykají. Z ekosystémového přístupu vychází strategie Úmluvy o biologické rozmanitosti zahrnující integrované hospodaření s půdou, vodou a živými zdroji, která náležitým způsobem podporuje jejich ochranu a udržitelné, vyrovnané využívání.

Hnací síly změn v ekosystémech[editovat | editovat zdroj]

Hnací silou se rozumí přímé nebo nepřímé působení antropogenních aktivit, které vyvolává zátěž prostředí (emise škodlivin, produkce odpadů atd.). To má za následek změnu stavu složek prostředí (vegetační pokryv, znečištění vody a ovzduší). Negativní důsledky změny prostředí na člověka jsou označovány jako dopad, jenž vyvolává potřebu adekvátní odpovědi (aktivity a instituce, právní nástroje, vzdělávání, změna životního stylu).

Přímá hnací síla[editovat | editovat zdroj]

Pod pojmem přímá hnací síla se rozumí takové aktivity lidí, které jsou motorem rozvoje společnosti, ale zároveň základní příčinou ohrožení prostředí. Patří sem základní hospodářské a společenské procesy a činnosti, které uspokojují materiální nároky, jako například rozvoj průmyslu, spotřeba domácností, doprava, turistika atd.

Přímé hnací síly jednoznačně ovlivňují ekosystémové procesy a mohou tedy být identifikovány a měřeny s různými stupni přesnosti. Nepřímá hnací síla působí spíše rozptýleně, často tak, že mění jednu nebo více hnacích sil, a její vliv je stanoven prostřednictvím pochopení jejího dopadu na přímou hnací sílu. Přímé i nepřímé hnací síly často působí synergicky. Změny půdního pokryvu například mohou zvýšit pravděpodobnost zavlékání cizích invazních druhů. Podobně také technologický pokrok může zvýšit intenzitu ekonomického růstu.

Nepřímé hnací síly změn[editovat | editovat zdroj]

jsou především:

  • demografické (jako je velikost populace, struktura věku a pohlaví a územní distribuce)
  • ekonomické (jako je národní důchod a příjem na obyvatele, makroekonomická politika, mezinárodní trh a tok kapitálu)
  • sociálně politické (jako je demokratizace, úloha žen, občanské společnosti, soukromého sektoru, mechanismů mezinárodních jednání)
  • vědecké a technologické (jako je výše investic do výzkumu a vývoje a poměr přijímání nových technologií, které zahrnují biotechnologie a informační technologie)
  • kulturní a náboženské (jako jsou osobní volby jednotlivců, co a kolik spotřebovávat a jaké budou mít hodnoty)

Mnohonásobné vzájemné ovlivňování hnacích sil vyvolává změny ve službách ekosystémů. Existují funkční vzájemné závislosti mezi přímými a nepřímými hnacími silami změn, a naopak, změny v ekologických službách ovlivňují prostřednictvím zpětné vazby samotné hnací síly těchto změn. Synergické kombinace hnacích sil jsou běžné. Mnoho procesů globalizace vede k novým formám interakcí mezi hnacími silami změn v ekosystémových službách.

O hnací síle, která může být ovlivňována těmi, kdo rozhodují, hovoříme jako o endogenní hnací síle, a o síle, nad kterou ti, kteří rozhodují, nemají kontrolu, jako o exogenní hnací síle.

Významným bodem je, že jakékoliv rozhodnutí může mít následky, které přesahují rámec tohoto rozhodnutí. Tyto následky jsou nazývány externality, protože nejsou součástí kalkulace, která patří k procesu rozhodování. Externality mohou mít pozitivní nebo negativní dopady. Například rozhodnutí přidělit subvenci umělým hnojivům pro zvýšení produkce plodin může vyústit v podstatnou degradaci kvality vody, zaviněnou přírůstkem živin, a v degradaci rybářských oblastí situovaných níže po proudu. Ale je také možné vyvolat pozitivní externality. Například včelař může být motivován výtěžky z prodeje medu, ale okolní sady pak ponesou více jablek díky větší míře opylování způsobené přítomností včel.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]