Ekologie a utváření sociálního klimatu
Z Enviwiki
Obsah |
(Historická, analytická) reflexe ekologického myšlení dle Foucaulta
Rozvoj environmentálních věd, mezi které počítáme konglomerát disciplin jako biologie, geografie, geologie, evoluční teorie a především ekologie, je prokazatelně vzájmeně propojen se vznikem „environmentální filosofie“, která výsledky vědeckého poznání spojuje do celku „názoru“. Způsob prosazování vědních oborů a utváření sociálního klimatu, jejich vzájemné ovlivňování, ukazuje Foucaultovo schéma[1]: skrytý pojem „biomoc“ se objevuje současně s biologií, což není náhodné – ve svém úspěchu i působení se posilují. Ústřední postavení lékařských věd v moderních společnostech vede k rozlišování toho, co je normální a patologické, a následnému „mocenskému“ tlaku na ukáznění těla a regulace společenství. Existuje analogie mezi medicínou a ekologií: medikalizace a ekologizace jsou dvě strany téhož vývojového procesu, které usilují o nové formy sociální kontroly, medicína se soustřeďuje na interní metabolismus lidského organismu, ekologie na externí, mezi člověkem a přírodou. Stejné schéma lze dosadit pro ekologii a „ekomoc“[2]
| Biologie | Vědy o člověku | Biomoc |
| Medicína | Psychologické vědy | Ukáznění |
| Ekologie | Sociální vědy | Biopolitika |
Témata
Nepřípustné využití ekologických principů za hranicemi discipliny
Příklady pro výuku
Ekologická botanika - čtení z učebnice
Zdroje
- ↑ Foucault, M.: Myšlení vnějšku, Praha, Hermann&synové 2003.
- ↑ Keulartz, J. (1998): Struggle for Nature. A Critique of Radical Ecology. Routledge, London/New York, ISBN 0-415-18094-5, ISBN 0-415-18093-7 (váz.).
| Autor(ři): Dlouhá, Jana . Správná citace této stránky dle normy ISO 690-2: Dlouhá, Jana . Ekologie a utváření sociálního klimatu [online]. Enviwiki, ; [citováno 8. 2.. 2012 ]. On-line získáno: |
